REGION LAZIO ODBOR PRO KULTURU, DIVADLO A SPORT ŘEDITELSTVÍ ODDĚLENÍ KULTURY A SPORTU
Rozvoj a realizace oblastí integrovaného plánování zřízených v souladu s regionálním zákonem č. 40/99
PŘÍRUČKA PRO VYPRACOVÁVÁNÍ A PŘEDKLÁDÁNÍ OPERAČNÍCH PLÁNŮ
1
Příručka pro vypracovávání a předkládání operačních plánů
ODBOR PRO KULTURU, DIVADLO A SPORT Vedoucí odboru Giulia Rodano REGIONÁLNÍ ŘEDITELSTVÍ ODDĚLENÍ KULTURY A SPORTU Ředitel Enzo Ciarravano Oddělení pro územní rozvoj a kulturní dědictví Vedoucí Flaminia Santarelli
Texty k tématům vypracovali pracovníci regionálního úřadu
Maria Carla Cuggiani Cinzia Forniz Maria Vincenza Zongoli
Příručka byla sestavena díky metodologické pomoci Výboru pro hodnocení a kontrolu veřejných investic Regionu Lazio (VHK) ve spolupráci s Annou Misianiovou
2
OBSAH
PŘEDMLUVA 1.
ÚVOD
2.
OPERAČNÍ METODY PRO VYPRACOVÁNÍ, PŘEDLOŽENÍ A SCHVÁLENÍ OPERAČNÍHO PLÁNU
3.
VÝCHOZÍ STRATEGIE PLÁNU: ÚZEMÍ A TÉMATA
4.
VYPRACOVÁNÍ PLÁNU
5.
HODNOCENÍ ÚZEMNÍCH OPERAČNÍCH PLÁNŮ
Příloha 1
TÉMATA
3
PŘEDMLUVA Tento dokument obsahuje metodologické pokyny pro implementaci rozhodnutí regionální rady č. 717 a 718 z října roku 2006, která se týkají nových možností v integrovaném plánování v souladu s regionálním zákonem č. 40/99. Desetileté zkušenosti 1 nabyté od počátků prvních zkušebních kroků učiněných v oblasti územního, environmentálního a turistického rozvoje regionu prostřednictvím homogenních oblastí spolu s novými směry v regionální kulturní politice vytvořily podmínky k přehodnocení metod i obsahu integrovaného plánování. Díky zákonu č. 40 byl nastartován rozsáhlý a strukturovaný proces zaměřený na slučování a spolupráci na místní úrovni, který vedl ke stávajícímu rozdělení území na 24 integrovaných oblastí, přičemž výraznými finančními zdroji přispěl na projekty rekvalifikace majetku a kulturních i turistických služeb a napomohl testování systematických modelů za účelem územní propagace a rozvoje. Dále díky tomuto procesu došlo k vytvoření husté sítě, v rámci níž se zrodila spolupráce, projekty, myšlenky a iniciativy, které území pozitivně obohatily a oživily a měly za následek zvýšení a klasifikaci projektovacích standardů, jak pokud jde o přesnost, tak systémovost, čímž byly položeny potřebné základy pro účinnou politiku místního rozvoje. Vzhledem k tomu, že takto rozdrobené území může pro účinnou politiku zaměřenou na kulturní propagaci území představovat slabinu, bylo uznáno za vhodné procesu vytváření a řízení integrovaných oblastí dát širší, koherentnější a flexibilnější souhrnný rámec. Nový směr v regionální politice (kromě výše uvedeného rozhodnutí regionální rady č. 717 a 718/2006 je třeba uvést doplňující spisy DRP2 Kulturní bohatství a činnost a ROP konkurenceschopnost a zaměstnanost v Laziu 2007–133) vyplývající ze strategických priorit v oblasti zatraktivňování kulturního dědictví, krajiny a životního prostředí je orientován na stanovení souhrnných znaků a hierarchie interpretace územních hodnot na základě dvou základních principů: jednotlivých témat a velkých kulturních atrakcí (VKA) Stanovená témata (viz rozhodnutí regionální rady č. 717/2006) představující nový směr v integračním oblastním plánování, které je výsledkem konfrontace mezi sektory kultury, cestovního ruchu, životního prostředí a ekonomického plánovaní, jež vyústila ve vytvoření specifického řídicího orgánu4, představují vodítka, jak z víceoborového hlediska interpretovat dědictví nacházející se na území našeho regionu. Velké kulturní atrakce (VKA), zavedené § 56 regionálního zákona č. 4/06, jsou významné prvky představující strategické body z hlediska turisticko-kulturní atraktivity a propagace regionu Lazio. Celkový plán počítá s 5 atrakcemi na úrovni provincie, na které se vztahují kroky stanovené v rámci Dohody o rámcovém programu Ministerstva kultury, a to: archeologickou oblastí Vulci a cestou po stopách Etrusků, opatstvím Fossanova, vilami v Tivoli, „solnou stezkou“ a polygonální hradbami v okolí Frosinone. Byl tedy vytvořen členitý systém, v rámci kterého VKA představují výchozí body a vrcholy systému a témata územní předivo, jež zajišťuje podporu a provázanost těchto různých integrovaných oblastí.
1
Integrované plánování bylo zkušebně zavedeno na vyšší než komunální úrovni regionu Lazio rozhodnutím rady č. 357 z roku 1997. Jeho implementace formou právního předpisu je zajištěno prostřednictvím regionálního zákona č. 40/99. 2 Rozhodnutí regionální rady č. 622 z 26. 9. 2006, kterým došlo ke schválení schématu 3. doplňujícího spisu Dohody o rámcovém programu „Kulturní bohatství a činnosti“ (DRP1), a rozhodnutí regionální rady č. 984 z 29. 11. 2007 o schválení schématu 4. doplňujícího spisu Dohody o rámcovém programu „Kulturní bohatství a činnost“ (DRP2) mezi Regionem Lazio a Ministerstvem kultury: 3 Osa II „Životní prostředí a prevence rizik“ Operační cíl 3. „Vytváření nových modelů integrovaného řízení a propagace za účelem zatraktivňování dědictví v obzvláště hodnotných oblastech z přírodního, kulturního a uměleckého hlediska“. 4
Členy řídicího orgánu ustaveného v souladu s dekretem hejtmana Regionu Lazio č. T0456 z 12. září 2006 jsou ředitel Regionálního ředitelství kultury, který zajišťuje jeho koordinaci, a také ředitelé regionálních ředitelství spjatých z oblastí cestovního ruchu, životního prostředí a ekonomického plánování.
4
Dalším článkem této sítě, který je třeba vzít v úvahu v rámci perspektivy spočívající v širší integraci politiky zaměřené na zatraktivňování dědictví a politiky týkající se rozvoje kulturních služeb, přestavují územní muzejní systémy ustavené ve smyslu regionálního zákona č. 42/97. Tento dokument obsahuje některá vodítka týkající se předpokládaných metod a základního obsahu operačních plánů, jež se nedávno zřízené oblasti chystají realizovat (na základě rozhodnutí regionální rady č. 1300/2004). Jeho cílem však není vyčerpat celou řadu různých aspektů, které budou každopádně moci být předmětem analýzy, již bude vhodné provést na místní úrovni, a to kromě jiného za účelem posílení informační a dokumentační základny těchto plánů.
5
1.
ÚVOD
Oblastí integrovaného plánování uznané Regionem je momentálně celkem 24. Pro některé z nich již byl schválen plán, který je už několik let ve fázi konkrétní realizace, u některých právě dochází k implementaci a poslední skupinu tvoří ty, jež jsou v choulostivé fázi zahájení oblastního projektování (viz tabulka č. 1). Integrované oblasti s již schváleným plánem nemusí sestavit žádné nové plány, ale byly vyzvány k tomu, aby budoucí projekty vyvíjely koherentně s ohledem na budoucí záměry uvedené jak v tomto dokumentu (zejména v odstavcích č. 2.2 a 2.3), tak v jiných spisech, jež bude moci za tímto účelem Region vypracovat. Tabulka č. 1: 24 Oblastí integrovaného plánování (API)
API
Obce
Schvalovací listiny plánu
1) Střední údolí Tiberu (ÚD.TI.)
Cantalupo in Sabina, Capena, Casperia, Castelnuovo di Farfa, R.R.R. č. 228 ze dne Castelnuovo di Porto, Civitella San Paolo, Collevecchio, Configni, 1.03.02 a č. 867 ze dne Cottanello, Fara in Sabina, Fiano Romano, Filacciano, Forano, 19.09.03 Magliano Sabina, Mompeo, Montasola, Montebuono Sabino, Montopoli di Sabina, Morlupo, Nazzano, Poggio Catino, Poggio Mirteto, Riano, Rignano Flaminio, Roccantica, Salisano, Sant’Oreste, Selci, Stimigliano, Torrita Tiberina, Torri in Sabina, Vacone.
2) Lepinské hory
Artena, Bassiano, Carpineto Romano, Cori, Gorga, Maenza, Montelanico, Norma, Priverno, Prossedi, Roccagorga, Roccamassima, Roccasecca dei Volsci, Segni, Sermoneta, Sezze, Sonnino, XIII. a XVIII. Comunità Montana.
R.R.R. č. 229 ze dne 1.03.02 a č. 660 ze dne 30.07.04
3) Systém Horní Tuscia (SHT)
Acquapendente, Bagnoregio, Bassano in Teverina, Bolsena, Bomarzo, Capodimonte, Castiglione in Teverina, Celleno, Cellere, Civitella d’Agliano, Farnese, Gradoli, Graffignano, Grotte di Castro, Ischia di Castro, Latera, Lubriano, Marta, Montefiascone, Onano, Proceno, San Lorenzo Nuovo, Valentano, Vitorchiano.
R.R.R. č. 1293 ze dne 27.09.02
4) Údolí řeky Liri
Aquino, Arce, Arpino, Castelliri, Castrocielo, Castro dei Volsci, Ceprano, Cervaro, Colfelice, Colle San Magno, Esperia, Falvaterra, Isola del Liri, Pastena, Pico, Pignataro Interamna, Pofi, Pontecorvo, Rocca d’Arce, Roccasecca, Sant’Ambrogio sul Garigliano, Sant’Apollinare, San Giovanni Incarico, Santopadre, Sora, Terelle, Villa Santa Lucia.
R.R.R. č. 1294 ze dne 27.09.02
5) Oblast v okolí Via Amerina a roklí
Calcata, Castel Sant’Elia, Civita Castellana, Corchiano, Fabrica di Roma, Faleria, Gallese, Nepi, Orte, Vasanello.
R.R.R. č. 866 ze dne 19.09.03 č. 368 ze dne 7.05.04 a č. 216 ze dne 25.02.05
6) Gaetský záliv, Aurunčské hory a Pontinské ostrovy
Castelforte, Formia, Gaeta, Itri, Minturno, Ponza, Santi Cosma e Damiano, Spigno Saturnia, Ventotene, XVII. Comunità Montana.
R.R.R. č. 868 ze dne 19.09.03 a č. 367 ze dne 7.05.04
7) Ausonské hory
Campodimele, Fondi, Lenola, Monte San Biagio, Sperlonga, Terracina, XXII. Comunità Montana.
R.R.R. č. 869 ze dne 19.09.03 a č. 366 ze dne 7.05.04
8) Údolí řeky Aniene
Affile, Agosta, Anticoli Corrado, Arcinazzo Romano, Arsoli, Bellegra, R.R.R. č. 217 ze dne Camerata Nuova, Canterano, Cerreto Laziale, Cervara di Roma, 25.02.05; Cineto Romano, Gerano, Jenne, Licenza, Mandela, Marano Equo,
6
Olevano Romano, Percile, Riofreddo, Rocca Canterano, Roccagiovine, Rocca Santo Stefano, Roiate, Roviano, Sambuci, Saracinesco, Subiaco, Vallepietra, Vallinfreda, Vicovaro, Vivaro Romano. X. Comunità Montana.
(pokrčování na další straně)
7
API
Obce
Regionální listiny
9) Severní pobřeží
Allumiere, Cerveteri, Civitavecchia, Ladispoli, Santa Marinella, R.R.R. č. 378 ze dne Tolfa. 25/03/05 (které schvaluje předběžný plán)
10) Cominské údolí
Acquafondata, Alvito, Atina, Belmonte Castello, Campoli R.R.R. Appennino, Casalattico, Casalvieri, Fontechiari, Gallinaro, uznání Pescosolido, Picinisco, Posta Fibreno, San Biagio Saracinisco, San oblasti Donato Val di Comino, Settefrati, Vallerotonda, Vicalvi, Villa Latina, Viticuso.
11) Prenestinské hory
Capranica Prenestina, Castel San Pietro Romano, Cave, Gallicano R.R.R. 1300/2004 nel Lazio, Genazzano, Palestrina, Paliano, Piglio, Rocca di Cave, San Cesareo, San Vito Romano, Serrone, Zagarolo.
12) Alta Sabina a Údolí oleje
Casaprota, Frasso Sabino, Monteleone Sabino, Orvinio, Poggio R.R.R. 1300/2004 Moiano, Poggio Nativo, Poggio San Lorenzo, Pozzaglia Sabino, Scandriglia, Toffia, Torricella in Sabina.
13) Území Ciocarie
Acuto, Alatri, Amaseno, Anagni, Arnara, Boville Ernica, Ceccano, R.R.R. 1300/2004 Collepardo, Ferentino, Filettino, Fiuggi, Fontana Liri, Frosinone, Fumone, Giuliano di Roma, Guarcino, Monte San Giovanni Campano, Morolo, Patrica, Ripi, Sgurgola, Strangolagalli, Supino, Torre Cajetani, Torrice, Trevi nel Lazio, Trivigliano, Veroli, Vico nel Lazio, Villa Santo Stefano.
14) Salto Cicolano
Borgorose, Concerviano, Marcetelli, Pescorocchiano, Salto, Varco Sabino, VII. Comunità Montana.
15) Castelli Romani
Albano Laziale, Ariccia, Castel Gandolfo, Ciampino, Colonna, R.R.R. 1300/2004 Frascati, Genzano di Roma, Grottaferrata, Lanuvio, Marino, Montecompatri, Monte Porzio Catone, Nemi, Rocca di Papa, Rocca Priora, Velletri.
16) Oblast Veio
Campagnano, Formello, Magliano Romano, Mazzano Romano, R.R.R. 1300/2004 Sacrofano, XX Municipio di Roma, Parco di Veio.
17) Latina Tellus
Anzio, Aprilia, Ardea, Cisterna di Latina, Latina, Nettuno, R.R.R. 1300/2004 Pomezia, Pontinia, Sabaudia, San Felice Circeo, Parco Nazionale del Circeo.
18) Římská Tuscia
Anguillara Sabazia, Barbarano Romano, Bassano Romano, Blera, R.R.R. 1300/2004 Bracciano, Canale Monterano, Manziana, Oriolo Romano, Trevignano Romano, Vejano, Villa San Giovanni in Tuscia.
19) Lazijská Maremma
Arlena di Castro, Canino, Montalto di Castro, Piansano, Tarquinia, Tessennano, Tuscania, Monteromano
20) ECS – Etruský ciminský systém
Canepina, Capranica, Caprarola, Ronciglione, Soriano nel R.R.R. 543/2008 Cimino, Sutri, Vallerano, Vetralla, Vignanello, Carbognano, II Comunità Montana dei Monti Cimini
1300/2004 o integrované
Petrella R.R.R. 1300/2004
R.R.R. 543/2008
21) Země sv. Benedikta Ausonia, Cassino, Castelnuovo Parano, Coreno Ausonio, R.R.R. 543/2008 Piedimonte S. Germano, S. Andrea del Garigliano, S. Giorgio a Liri, S. Vittore del Lazio, Vallemaio, Associazione Terre del Lazio,
8
Consorzio C.O.S.I.L.A.M. 22) Venkov v okolí Tivoli Casape, Castel Madama, Poli, S. Gregorio da Sassoia, Tivoli, R.R.R. 543/2008 a Palestriny Roma VIII Municipio, Provincia di Roma 23) Montepiano Reatino Rieti, Monte S. Giovanni in Sabina, Montenero Sabino R.R.R. 543/2008 Contigliano, Colli sul Velino, Labro, Morro Reatino, Greccio, Cittaducale, Rivodutri, Poggio Bustone, Cantalice, Leonessa, Riserva Nat. Laghi Lungo e Ripasottile, V. Comunità Montana, Provincia di Rieti 24) Velino
Castel S. Angelo, Borgovelino, Antrodoco, Posta, Borbona, R.R.R. 543/2008 Micigliano, Cittareale, Amatrice, Accumuli, VI. Comunità Montana del Velino
S cílem zajištění maximální účinnosti a dodržení minimálních kvalitativních standardů při operačním plánování oblastí se Region rozhodl poskytnout pomoc a technickou odporu subjektům, které se podílejí na vymezování strategií zaměřených na zatraktivňování oblastí zahrnutých do integrovaného plánování.
9
Proto byly vypracovány odpovídající nástroje metodologické povahy, které byly na tomto místě představeny, a to: Příručka pro vypracovávání a předkládání operačních plánů v nových oblastech (sestavená s metodologickou podporou Výboru pro hodnocení a kontrolu veřejných investic Regionu Lazio), jejímž cílem je podpora procesu týkajícího se plánování nových oblastí; Manuál o kvalitě pro oblastní projektování (sepsán s technickou podporou střediska BIC Lazio SpA), který vznikl s využitím nejlepších zkušeností v dané oblasti. Obsahuje operační pokyny pro stanovení a zřízení komunikačních a propagačních nástrojů (koordinovaný obraz a komunikační média), jež tak budou rozpoznatelné jako součást komplexního regionálního plánu pro zatraktivnění kulturního dědictví. Region současně zavedl specifický způsob technické podpory a spolupráce určený předním subjektům v jednotlivých oblastech, na kterém se podílí také Bic Lazio SpA, společnost fungující v rámci regionální sítě, jež si jako jeden ze svých základních úkolů vytyčila pomoc za účelem usnadnění procesů místního rozvoje. Technická podpora regionu, která však nenahrazuje profesionální práci, jež může být vykonána v jednotlivých oblastech přímo v daném místě při vypracovávání plánu, spočívá v pomoci na dvou operačních úrovních:
2.
první z nich se týká jednotlivých oblastí a spočívá v podpoře, která bude poskytnuta přednímu subjektu při navrhování operačního plánu oblasti počínaje stanovením kompetencí/profesního obsazení nutného v rámci projektovacích činností;
druhá je naopak zaměřena na podporu tématických návrhů, které se týkají spíš oblastí sdružených v rámci stejného tématu, vztahuje se k více předním subjektům a příslušným projektovacím skupinám v různých zainteresovaných oblastech.
OPERAČNÍ METODY PRO VYPRACOVÁNÍ, PŘEDLOŽENÍ A SCHVÁLENÍ OPERAČNÍHO PLÁNU
Za účelem koordinace a sdílení procesů a strategií pro vymezení operačního plánu v každé jednotlivé oblasti nového plánování Region na místní úrovni určil specifický technický orgán. Členy technických orgánů jsou: zástupci předního subjektu, projektovací skupiny pověřené v každé oblasti, pracovníci technické podpory Regionu (odborníci z BIC Lazio), regionální činitelé a činitelé z příslušné provincie, případně jiní místní partneři v závislosti na typu projektu a kontextu (VKA, muzejní systémy, subjekty činné v rámci parků, obchodní komory, MAS atd.). Zástupci skupiny se pravidelně scházejí za účelem stanovení a realizace jednotlivých fází projektu a procesních kroků. Úkolem technického orgánu je v prvé řadě uskutečňování jednotlivých vytyčených fází, tedy realizace oblastních plánů, čímž také plní nezbytné úkoly, které spočívají v propojování jednotlivých plánovacích nástrojů stanovených pro dané teritorium a zajišťování součinnosti mezi nimi, aby nedošlo k tomu, že by se jednotlivé kroky překrývaly a docházelo k plýtvání zdroji. Z tohoto hlediska proto tento orgán zaujímá otevřený a flexibilní postoj vzhledem k účasti různých zainteresovaných subjektům, které by v rámci procesů zatraktivňování daného území mohly plnit různé funkce. Proces vypracování, schválení a implementace operačního plánu (pro každou oblast bude určen jeden plán) lze tedy shrnou následovně:
10
Tabulka č. 2: Operační metody
Fáze procesu 1.
2.
3. 4.
5. 6. 7.
8. 9.
Stanovení hlavního administrativního subjektu a příjemce finančních prostředků společně poskytnutých Regionem a Provincií ze strany zástupců místních orgánů zainteresovaných v každé oblasti Ustavení technického orgánu, jehož členy budou zástupci předního subjektu, projektovací skupiny pověřené v každé oblasti, pracovníci technické podpory Regionu (odborníci z BIC Lazio), regionální činitelé a činitelé z příslušné provincie, případně jiní místní partneři v závislosti na typu projektu a kontextu (VKA, muzejní systémy, subjekty činné v rámci parků, obchodní komory, MAS atd.). Vymezení strategických cílů pro vypracování operačního plánu počínaje regionálními záměry s přispěním regionální technické podpory zajišťované ze strany BIC Lazio. Oznámení odpovědného vedoucího a přidělených projektových úkolů Regionu. Při přidělování výše uvedených úkolů je třeba vzít v úvahu, že je třeba počítat s obsazením následujících funkcí: Odborník v oblasti komunikace a marketingu; Reklamní grafik; Odborník v oblasti kultury zaměřený na stanovená témata (historik, historik umění, archeolog, antropolog atd.); Informatik se zkušenostmi s vytvářením internetových stránek. Vypracování operačního plánu.
Odpovědný subjekt Každá nová oblast
integrovaná
Region: Regionální ředitelství oddělení kultury a sportu
Technický orgán Přední subjekt a/nebo příjemce
Přední subjekt a pověření technici s podporou BIC Lazio Případné ustavení smíšených pracovních skupin složených Přední subjekty a pověření z předních subjektů a příslušných techniků více integrovaných technici s podporou BIC Lazio skupin sdružených v rámci stejného strategického tématu. Pravidelná kontrola průběhu vypracování plánu se zajištěním Technický orgán souvisejícího propojování různých projektů probíhající na stejném, ale i jiném teritoriu a zajišťování součinnosti mezi nimi. Přijetí operačního plánu ze strany zainteresovaných místních Přední subjekt a orgánů prostřednictvím potřebných správních aktů. zainteresované místní orgány Formální odevzdání operačního plánu Regionu. Přední subjekt
10. Technicko-formální prověření a zhodnocení operačního plánu. Hodnoticí komise Regionálního ředitelství oddělení kultury a sportu 11. Vyjádření odboru cestovního ruchu, životního prostředí a Řídicí orgán ekonomického plánování. 12. Formální schválení operačního plánu formou regionálního Rozhodnutí regionální rady aktu. 13. Poskytnutí finančních prostředků na projektování operačního Region: Regionální ředitelství plánu. oddělení kultury a sportu
11
3.
VÝCHOZÍ STRATEGIE PLÁNU: ÚZEMÍ A TÉMATA
Strategie spočívající v přepracování filozofie, z níž vychází plánování sjednocené kolem projektového prvku „téma“, je součástí rámce výše uvedených regionálních strategických záměrů a v podstatě vyplývá z potřeby dosáhnout společné vize kulturního rozvoje na daném území, přičemž je při provádění analýzy tohoto území nutné rozpoznat jednotící body. Programové určení témat, které je logickým vyústěním a přirozeným vývojem myšlenky geografické a historicko-antropologické homogennosti, a tedy místního kulturního zázemí, je stanoveno zákonem č. 40 jako nezbytný předpoklad pro uznání vyšších než komunálních celků jako oblastí integrovaného plánování. Potenciál, který Region Lazio v tomto směru rozpoznal, je z teoretického hlediska neomezený, vezmeme-li v úvahu geografickou, antropologickou, historickou jakož i ekonomickovýrobní různorodost, jimiž se toto území vyznačuje jako celek. Během práce spočívající v určování témat byla v prvé řadě vzata v úvahu jejich hodnota pro společenství z hlediska sociokulturní identity a také možnost jejich využití pro přilákání turistů5. Na základě navržených témat bude třeba v rámci území vytvořit členitou síť tématických tras, které se budou moci v závislosti na jednotlivých případech týkat jednotlivých integrovaných oblastí jako širších a přesahujících území. Bylo stanoveno 9 témat, které představují klíč k tomu, jak přistupovat ke kulturnímu dědictví. Na těchto 9 témat budou muset oblasti prioritně obrátit svou pozornost ve fázi vymezování místních strategií za účelem vypracování operačního plánu.
Etruskové v Laziu Posvátné stezky Vodní cesty, vlhké a termální oblasti Historické stezky v Laziu Podél starých železničních tratí Historické vily, paláce a sídla Odvětví zemědělství a pastevectví Moře a ostrovy Průmyslová archeologie
Názorný popis jednotlivých témat a jejich kořenů na daném území je uveden v příloze č. 1 tohoto dokumentu6. V následujícím schématu je objasněno možné členění určených témat v různých plánovaných oblastech.
5
Metodické pokyny týkající se plánování prostřednictvím prvku témata jsou také uvedeny v dokumentu vypracovaném ze strany společnosti Bic Lazio „Zatraktivňování okrajového kulturního dědictví za účelem územního rozvoje“ – Bic Notes, březen 2006 6
Za účelem širšího vymezení a zdokumentování rozčlenění stanovených témat Region nechá vypracovat zvláštní studie, v rámci kterých budou na základě mezioborových analýz daného území vytvořeny dokumenty.
12
Tabulka č. 3: Témata a podtémata oblastí integrovaného plánování API TÉMATA PODTÉMATA Vodní cesty, vlhké a termální oblasti Řeka Tibera Staré cesty v Laziu Via Flaminia Střední údolí Tiberu Odvětví zemědělství a pastevectví Řeka a její plody (ÚD.TI.) Posvátné stezky V zemi svatého Benedikta (benediktinská opatství) Via Carolingia Odvětví zemědělství a pastevectví Hory Travnaté stezky Horská architektura Lepinské hory Po stopách řemesel Posvátné stezky Cisterciácká opatství, Via Francigena Etruskové v Laziu Vodní cesty, vlhké a termální oblasti Bolsenské jezero Systém Horní Tuscia Posvátné stezky Via Francigena (SHT) Historické vily, paláce a sídla Sídla rodu Farnese Odvětví zemědělství a pastevectví Zbojnická stezka Posvátné stezky Via Francigena Staré cesty v Laziu Via Latina Údolí řeky Liri Vodní cesty, vlhké a termální oblasti Řeka Liri, řeka Garigliano Průmyslová archeologie Papírny Staré cesty v Laziu Via Amerina Etruskové v Laziu Staré národy: Faliskové Oblast v okolí Via Posvátné stezky Via Francigena Amerina a roklí Podél starých železničních tratí Železniční trať Civitavecchia – Capranica – Orte Moře a ostrovy Mýtické moře (jižní pobřeží) – Pontinské souostroví: ostrovní rozměr Gaetský záliv, Posvátné stezky Via Francigena Auruncké hory a Staré cesty v Laziu Via Appia Pontinské ostrovy Vodní cesty, vlhké a termální oblasti Řeka Garigliano Odvětví zemědělství a pastevectví Horský a údolní oblouk Podél starých železničních tratí Gaeta – Formia Moře a ostrovy Mýtické moře (jižní pobřeží) Posvátné stezky Via Francigena Staré cesty v Laziu Via Appia Ausonské hory Odvětví zemědělství a pastevectví Venkov, zúrodňování a osady Horský a údolní oblouk Pobřežní jezera, pozůstalé vlhké oblasti Podhorské prameny Podél starých železničních tratí Mandela – Subiaco Vodní cesty, vlhké a termální oblasti Řeka Aniene Údolí řeky Aniene Posvátné stezky V zemi svatého Benedikta (benediktinská opatství) Historické vily, paláce a sídla Vily císařů Podél starých železničních tratí Železniční trať Civitavecchia – Orte Etruskové v Laziu Etruskové: doly, chov dobytka. Přímořská města Severní pobřeží Moře a ostrovy Moře za Etrusků Průmyslová archeologie Kamencové doly (pokračuje)
13
API
TÉMATA Odvětví zemědělství a pastevectví
Cominské údolí Posvátné stezky Posvátné stezky Prenestinské hory
Staré cesty v Laziu Vodní cesty, vlhké a termální oblasti Podél starých železničních tratí Staré cesty v Laziu
Alta Sabina a Údolí oleje
Posvátné stezky Průmyslová archeologie Posvátné stezky
Staré cesty v Laziu Území Ciocarie
Vodní cesty, vlhké a termální oblasti
Odvětví zemědělství a pastevectví Průmyslová archeologie Odvětví zemědělství a pastevectví Salto Cicolano Posvátné stezky Historické vily, paláce a sídla Posvátné stezky Castelli Romani Staré cesty v Laziu Vodní cesty, vlhké a termální oblasti Etruskové v Laziu Oblast kolem Vejí Posvátné stezky Vodní cesty, vlhké a termální oblasti
Latina Tellus
Posvátné stezky Moře a ostrovy Staré cesty v Laziu
PODTÉMATA Hory Hudební krajina: zampogna [hudební nástroj, pozn. překladatele] Architetture montane Travnaté stezky Via Francigena Via Francigena Via Benedikti Via Latina Řeka Sacco Parco degli Acquedotti Železnice Fiuggi – Paliano Via Carolingia Via Salaria Francigena sv. Františka Produkce oleje Via Francigena Via Benedicti Cesty do opatství, venkovských kostelů a poustevnické cesty Via Latina Opevněná města, Papežská cesta, Venkovské vily Řeky a jezera Mlýnská cesta Lázně a prameny Po cestách transhumance Zbojnické cesty Stavby v okolí Frosinone Vysokohorské stezky Za poznáním kořenů Modré trasy Hraniční oblasti Po stopách svatých žen Svatá místa Tuscolánské vily, Historické paláce, Středověká sídla Via Francigena Zázračné stezky Zbožnost Latinů Via Appia Via Tuscolana Jezero Albano a Nemi Park Castelli Romani „Rozptýlené“ město: starobylé město Veje a okolní venkov Voda a tuf Via Francigena Zakládané osady a města Venkov a zúrodňování Podhorské prameny Via Francigena Mýtické moře (jižní pobřeží) Via Appia Via Severiana (pokračuje)
14
API
TÉMATA Etruskové v Laziu
Římská Tuscia
Vodní cesty, vlhké a termální oblasti Podél starých železničních tratí
Etruskové v Laziu Lazijská Maremma
Staré cesty v Laziu Historické vily, paláce a sídla Etruskové v Laziu ECS – Etruský ciminský systém
Posvátné stezky Vodní cesty, vlhké a termální oblasti Historické vily, paláce a sídla
Země sv. Benedikta
Posvátné stezky Vodní cesty, vlhké a termální oblasti Posvátné stezky
Vodní cesty, vlhké a termální oblasti Venkov v okolí Tivoli a Palestriny Historické vily, paláce a sídla
Montepiano Reatino Velino
Posvátné stezky Staré cesty v Laziu Staré cesty v Laziu Odvětví zemědělství a pastevectví
PODTÉMATA Sopečná krajina Etruská krajina Jezero Bracciano, Povodí řeky Mignone, Etruské vodní cety, Termální prameny Železniční trať Civitavecchia – Orte Etruská solná stezka Cesta do Vaccareccie Mýtná cesta do Vulci Zbojnická stezka Etruské kopce Via Clodia Stezka dvou královen Via Clodia Po stopách rodu Farnese Via Clodia – Norchia a jeskyně Porcina Etruskové a Faliskové Sutri Via Francigena (ciminská varianta) Jezero Vico Geologická stezka Okruh po stopách rodu Farnese a renesanční Tuscie Via Francigena Po stopách mnichů Podél vodních cest Jižní Via Francigena ve směru Via Prenestina Cestou na poutní místo Mentorella Vodní tok řeky Aniene Rokle a akvadukty Akvadukty v kopcích Tivoli a jeho vily Kopec v Castelmadama Osady v kopcích v okolí Palestriny – Tivoli Gabi a usedlosti na venkově v okolí Říma Po stopách Františka Via Salaria Solná stezka Travnaté stezky Cesty do osad
Je důležité upozornit na to, že stanovená podtémata se většinou vztahují k již probíhajícím tématickým projektům a nevyčerpávají možné využití určeného všeobecného tématu. Každá oblast proto bude moci vypracovat a navrhnout další tématické rozčlenění. Region se v rámci stanovených témat momentálně koncentruje na kroky v oblasti propagace a zatraktivňování území, které se na jedné straně týkají mimořádného dědictví spjatého s historií a kulturou Etrusků na území Lazia a na straně druhé několika historickokulturních tras evropského významu (jako například Via Francigena a Via Carolingia).
15
Jedná se o opatření, která jsou směřována napříč rozlehlými oblastmi území Lazia, a to i mimo dosud uznané integrované oblasti, za účelem jejichž realizace budou s pomocí Regionu proto zahájeny nové formy spolupráce a partnerství mezi různými zainteresovanými územími a místními subjekty. Níže uvedené schéma shrnuje možné územní propojení mezi aktuálními rámci zahrnujícími velké kulturní atrakce, rámci integrovaných oblastí a rámci územních muzejních systémů (zřízených ve smyslu regionálního zákona č. 42/97): Tabulka č. 4: Vzájemný vztah mezi VKA a oblastmi integrovaného plánování
Integrované oblasti potencionálně spjaté s VKA SHT Severní pobřeží Via Amerina Římská Tuscia Oblast kolem Vejí Lazijská Maremma ECS Údolí řeky Anione Castelli Romani Prenestinské hory Venkov v okolí Tivoli a Palestriny Projekt STILE Ausonské hory Gaetský záliv a Auruncské hory Latina Tellus
Název VKA
Témata týkající se VKA
Archeologické území ETRUSKOVÉ Vulci a cesta po HISTORICKÉ VILY, stopách Etrusků PALÁCE A SÍDLA STARÉ CESTY V LAZIU Vily v Tivoli
Opatství Fossanova
Velino Montepiano Reatino Salto Cicolano Alta Sabina a Údolí oleje Projekt VATE
„Solná stezka“
Území Ciocarie Řeka Liri Země svatého Benedikta Cominské údolí
Polygonální hradby
Územní muzejní systémy Muzejní systém Bosenského jezera
VODNÍ CESTY
Muzejní systém HISTORICKÉ VILY, Medaniene Muzejní systém Castelli PALÁCE A SÍDLA POSVÁTNÉ STEZKY Romani a Castelli Prenestini POSVÁTNÉ STEZKY Muzejní systém (Via Francigena ve Lepinských hor směru Via Appia) STARÉ CESTY V Laziu VODNÍ CESTY ODVĚTVÍ ZEMĚDĚLSTVÍ A PASTEVECTVÍ MOŘE A OSTROVY STARÉ CESTY V Laziu POSVÁTNÉ STEZKY ODVĚTVÍ ZEMĚDĚLSTVÍ A PASTEVECTVÍ VODNÍ CESTY POSVÁTNÉ STEZKY (Via Francigena ve směru Via Prenestina) STARÉ CESTY v Laziu > VODNÍ CESTY ODVĚTVÍ ZEMĚDĚLSTVÍ A PASTEVECTVÍ
16
1. VYPRACOVÁNÍ PLÁNU Oblastní operační plán je strategický dokument, který je třeba chápat jako prováděcí akt „detailní technické zprávy“, jež je vyžadována zákonem č. 40 jako příloha k dokumentaci při navrhování registrace integrované oblasti. Soupis kulturních, přírodních a turistických zdrojů na daném území byl tedy již pořízen v okamžiku, kdy se příslušná oblast uchází o registraci, a představuje dokumentační základnu, z které se poté vychází v pokročilejší pracovní fázi. Hlavním účelem plánu je vypracování účinné a koherentní strategie pro propagaci, šíření informací a využívání kulturního a přírodního dědictví v integrované oblasti, přičemž je třeba vystihnout její charakteristické rysy. Pro dosažení tohoto cíle může být vhodné zvolit jen některé prvky z rozsáhlého celku památek, tradic, hodnot a potenciálu, jimiž každé území disponuje, není totiž nutné vyčerpat všechny aspekty a složky. Strategie, z níž operační plán vychází, tedy musí směřovat ke stanovení rozpoznatelných prvků a k omezeném množství hodnot, které budou základem pro provedení cílených kroků za účelem zatraktivnění území. Plán tedy musí být dokonale koherentní se stanovenými prioritními hodnotami tak, aby byl propagován jeden zvláštní a osobitý územní prvek/znak, který je pro danou oblast nejtypičtější, přičemž je třeba jej zasadit do tématického kontextu. Minimálním/primární cílem v každé oblasti tedy je v co nejkratším časovém horizontu (od 1 roku do 3 let) vytvořit okruhy a systémy pro využití souboru zdrojů, které jsou na daném území k dispozici, a vypracovat příslušný propagační a marketingový plán, jenž bude vycházet z koordinovaného profilu. Jak už bylo nastíněno výše, strategie bude vymezena na základě jednotné linie a ideových směrů vypracovaných ze strany technického orgánu v souladu s regionálními záměry. Při vypracovávání operačního plánu bude v podstatě třeba vycházet ze dvou úrovní.
A) STRATEGICKÁ ÚROVEŇ První úrovní je úroveň strategická, v rámci které bude nejdříve provedena analýza zdrojů a potenciálu v daném kontextu a poté budou zvolena témata, stanoveny materiální i nemateriální zdroje související se stejnou myšlenkou/tématem a budou určeny historicko-prostorové souvislosti a vztahy, přičemž budou vymezeny možné propojovací trasy, jinými slovy budou vytyčeny nosné linie pro integrované zatraktivnění území. Tato úroveň vypovídá o celkové koherenci plánu. A.1 Vymezení, interpretace a prezentace územních témat označených v rámci strategie integrovaného zatraktivňování území jako nosná témata. Určení územní identity/prvků, které budou prostřednictvím plánu propagovány a zatraktivňovány, musí vycházet z jednoho nebo více charakteristických témat stanovených v dané oblasti, počínaje těmi, jež vymezil řídicí orgán (viz odst. 2.2), neboť v daném územním kontextu představují programové vodítko pro jeho turisticko-kulturní využití. Interpretační nástroj v podobě tématu totiž umožňuje vytvoření a strukturování významných vztahů mezi různými zdroji nacházejícími se na daném území tak, aby vyjadřovaly všechny potenciální faktory atraktivity zainteresovaných oblastí, a to také ve vztahu k jiným nabízeným systémům v jiných oblastech regionu.
7
V § 2 zákona je uvedeno, že k žádosti o registraci musí být kromě jiných dokumentů přiložena „podrobná technická zpráva, ve které budou nastíněny hodnoty a situace na daném území s uvedením kulturních, přírodních a turistických aspektů a s důrazem na prvky územní homogennosti.“
17
Jinými slovy, s použitím komunikačních nástrojů a prostřednictvím přizpůsobení, reorganizace a/nebo nového vytvoření dodatečných služeb je třeba pracovat na tom, aby došlo k většímu zviditelnění a využití kulturního a přírodního dědictví nacházejícího se na daném území, jako by šlo o výstavu nebo příběh. Tématy se v tomto smyslu rozumí kritéria pro volbu a přičlenění zdrojů v rámci specifických tras, jež budou řízeně interpretovány. Při volbě výše zmíněných témat a/nebo vymezení jejich místních specifik je třeba vycházet z následujících faktorů:
koherence s již probíhajícími projekty tématické povahy a se stanovenými velkými kulturními atrakcemi (viz rozhodnutí regionální rady č. 622/2006 o schválení DRP1); daný prvek musí být úzce spjat s územní identitou a musí být hluboce zakořeněn v historickém, sociálním a ekonomickém kontextu oblasti; schopnost napojit různé kulturní (materiální i nemateriální), přírodní a environmentální zdroje atd. nacházející se na daném území na systém vztahů a propojit je s produktem rozpoznatelným v rámci jednotící myšlenky; kompatibilita a koherence s výskytem chráněných druhů a přírodního habitatu tak, aby bylo zajištěno zachování biologické diverzity, a zatraktivnění i environmentálního charakteru oblastí; již provedené či možné napojení (je-li proveditelné) na uzly sítě turisticko-kulturních služeb (ubytovací, pohostinské, restaurační služby) a produktů souvisejících s územními zdroji (řemeslnictví, enogastronomické produkty atd.).
A.2. Analýza materiálních i nemateriálních zdrojů týkajících se vymezených témat sdružených pod jednou jednotící myšlenkou. Po zvolení územních témat bude třeba vybrat prvky, které budou usouvztažněny v rámci jednotlivých tras a územních systémů. Jinými slovy bude třeba určit složky systému, které budou schopny nejlépe vystihnout stanovenou myšlenku a integrovat různé územní zdroje. Analýza se bude muset týkat alespoň následujících druhů zdrojů: - materiálních kulturních zdrojů (památek, archeologických nalezišť, muzeí, vystavovacích prostor, míst kulturního významu atd. sdružených v rámci společného tématu); - nemateriálních kulturních zdrojů (slavností, zvyků, tradic, hudby, dovedností, veřejných představení, akcí atd.); - přírodních a krajinných zdrojů (chráněných oblastí, parků, lokalit významné pro Společenství, zvláště chráněných území atd.); - ubytovacích služeb, doplňkových služeb, turistických informačních služeb. V každém kontextu tedy bude třeba prověřit typ, úroveň a standard ubytovacích služeb, služeb sloužících k orientaci návštěvníka i doplňkových služeb (kavárny, knihkupectví, ochutnávky typických místních produktů atd.) a konečně také informačních turistických služeb (Pro-loco, IAT atd.) nacházejících se na daném území. Zvláštní pozornost je třeba věnovat službám poskytovaným v hlavních zařízeních stanoveného tématu nebo každopádně s nimi souvisejících. - Infrastruktura a ubytovací a turistické služby Pro každý jednotlivý stanovený prvek či službu bude vypracována souhrnná popisná karta, ve které budou uvedeny alespoň následující informace:
Název a místo prvku/služby Příslušné téma Přístupnost/využitelnost Kroky, jejichž provedení bylo stanoveno jako potřebné/prioritní za účelem uzpůsobení a zlepšení přístupnosti/využitelnosti (budou popsány v bodu B2). 18
A.3. Analýza skutečné a potencionální poptávky a místních potřeb se zvláštním zřetelem na místní poptávku v oblasti kultury a cestovního ruchu, využitelnost a kulturní vyžití v závislosti na typologii návštěvníka, návštěvnost a trendy příchozích a přítomných tuzemských i zahraničních turistů v ubytovacích zařízeních, původ turistických útrat, zhodnocení profesionálních potřeb atd. A.4. Vypracování územních tématických tras Tento aspekt plánu má ústřední roli, protože z vhodnosti tématické trasy v rámci projektu v podstatě vyplývá účinnost navrhované integrované nabídky využitelnosti z pohledu zatraktivnění a propagace. Tématickou trasu je třeba chápat jako komplexní produkt, nejen jako vymezení funkčních souvislostí mezi prvky kulturního dědictví a přírodního bohatství. To znamená, že je třeba ji koncipovat a navrhnout nejen jako fyzickou a lineární osu spojující jednotlivé zdroje, které se vztahují k určitému tématu, ale spíše jako systém nabídky, jak zdroje a služby na daném území využít z kulturního a prostorového hlediska v širokém slova smyslu. Téma nebo jeho konkrétní část na místní úrovni je totiž natolik platné jako interpretační zdroj, nakolik je schopno integrovat a skloubit do systému značný počet zdrojů a aspektů kulturního a přírodního kapitálu a místního společenského a kulturního života. Pojem kulturní a přírodní kapitál je proto třeba v jeho nejširším antropologickém smyslu chápat jako materiální i nemateriální celek zahrnující přírodní krásy, typické produkty, zejména pokud byly vyrobeny v rámci oceňované řemeslné výroby s použitím místních dovedností, ústní a hudební tradice, slavnosti, zvyky, náboženské obřady a občanské oslavy organizované v průběhu roku, archeologické průmyslové památky a také kvalitní divadelní a hudební představení a jiné akce. Každá tématická trasa bude graficky znázorněna na příslušném kartografickém podkladu s uvedením měřítka a alespoň následujících informací: vstupních bran/míst; spojovacích cest, stezek, tras; způsobu absolvování trasy (pěšky, autem, na kole, na koni atd.); zajímavostí v oblasti historie, umění, archeologie, památek, přírody, krajiny, řemesel, muzeí zvolených s ohledem na dané téma; doplňkových služeb určených k využití ze strany turistů a ubytovacích zařízení, které již na daném území existují nebo je třeba je vybudovat (odpočívadla, zastávky, informační místa, průvodci/průvodce atd.); popisu služeb a typu určených zajímavostí. Pro každou trasu je také na základě stanovených cílů třeba vypracovat specifické komunikační nástroje, jež budou disponovat grafickým znázorněním a koordinovaným profilem (viz následující odst. B. 1.1). Při realizaci informačních tabulí a značek, internetových stránek a vypracovávání didakticko-popularizačního redakčního materiálu (tištěného nebo na elektronických médiích) je třeba se řídit technicko-kvalitativními pokyny uvedenými v Příručce o kvalitě (příloha č. 1), přičemž zvláštní péči je při jejich navrhování třeba věnovat grafické, textové a redakční kvalitě jednotlivých komunikačních nástrojů. A.5. Proveditelnost územních systémů turisticko-kulturní nabídky z hlediska jejich řízení V této části plánu bude třeba určit možné organizačně-řídicí modely, které budou aplikovatelné na tématicko-územní trasy navržené za účelem zatraktivňování a integrované propagace místního kulturního a přírodního kapitálu. Provedení analýzy řídicího tématu je pro účely místního rozvoje očekávaného od integrovaného zatraktivnění zdrojů nezbytné. Systematická integrace kulturního kapitálu a služeb určených pro návštěvníka je totiž také jedním z předpokladů ekonomické valorizace
19
místních zdrojů, neboť jedním z jejích cílů je mimo jiné zvýšení turistické poptávky, tudíž produkt tématických tras musí být vzhledem k jiným systémům nabízeným na daném území udržitelný a konkurenceschopný. V této fázi je proto prostřednictvím plánu třeba zvážit řídicí téma a zejména jeho operační proveditelnost z hlediska hospodárnosti řízení. Problematika týkající se správy sítě zdrojů a služeb sdružených do celků se vyznačuje obzvláštní složitostí, pokud jde o: různorodost zdrojů a služeb, které je třeba ustavit do systému, členitou strukturu území, v rámci něhož se nachází několik systémů a podsystémů, a celek institucionálních subjektů a místních činitelů zainteresovaných do procesů zatraktivňování území. Analýzu je proto třeba pojmout tak, aby byla nejdříve orientována na několik následujících otázek:
stanovení územního měřítka a/nebo kategorií kulturního kapitálu a služeb určených pro návštěvníky, z kterých se vyjde při určování forem a nástrojů jejich integrovaného řízení za účelem vymezení prahů, jež umožní maximální účinnost řízení i z ekonomického a finančního hlediska. V této souvislosti Region pozitivně vyhodnotí a bude podporovat řešení, která budou směřovat k integraci kulturních a turistických služeb na rozsáhlém území prostřednictvím stabilní a strukturované či dočasné spolupráce na specifických projektech mezi různými integrovanými územími a významnými prvky. Je totiž možné navrhnout různé komplexní řídicí systémy, které budou zahrnovat kombinaci služeb na úrovni systému či území (marketing, služby v rámci výstav a akcí, redakční služby, značení, komunikace atd.) a místní kulturní služby (dozor, pokladna, didaktika atd.)8;
stanovení různých institucionálních i jiných subjektů různým způsobem zainteresovaných na procesu vytváření tématických tras a následném vytvoření systému, který bude zahrnovat celek skládající se ze zdrojů (přírodních či archeologických parků, místních i státních muzeí atd.), jejichž vlastnosti/řízení/rozsah působnosti mohou být pod hlavičkou různých činitelů;
stanovení forem a nástrojů, které umožní sjednání dohod, spolupráce, součinnosti a komplementarity mezi jednotlivými činiteli (Region, stát, obce/města atd.) různým způsobem zainteresovanými na procesech vytváření a propagace systémů turistickokulturní nabídky (tras atd.) a které je třeba vzít v úvahu v počátečních fázích, kdy dochází k vymezování zatraktivňovacích a řídicích strategií;
stanovení soukromých subjektů, které by se mohly podílet na poskytování služeb v rámci kulturně-turistické sítě (turistické služby: restaurace, ubytovací zařízení; místní produkce atd.) a následných forem a nástrojů spolupráce a partnerství v rámci řízení mezi veřejným a soukromým sektorem.
Na tomto základě poté budou navrženy možné formy a nástroje řízení sítě kulturního a přírodního kapitálu a služeb (tras atd.), a to také s ohledem na jejich administrativní a institucionální proveditelnost, přičemž je třeba vzít v úvahu zejména:
organizační model a rozčlenění řídicí struktury/řídicích struktur, přičemž je třeba stanovit, zda v jednotlivých případech má/mají v rámci vlastnícího subjektu interní nebo externí formu (případně o jaké subjekty jde a jaké metody jsou použity) v souvislosti s předmětnými funkcemi a službami, tzn.: administrativou, uchováním, vědeckými službami, dozorem, běžnou údržbou, ubytovacími službami, informačními službami, pokladnou, návštěvami s průvodcem, didaktickými činnostmi, merchandisingem, propagací a komunikací, organizováním výstav a akcí, restauračními službami, redakčními činnostmi a knihkupectvími atd.;
20
8
Ministerstvo kultury, Pokyny pro inovační řízení kulturního kapitálu. Analýza řídicích plánů, druhá zpráva, prosinec 2005.
21
typ zainteresovaného řídicího subjektu/řídicích subjektů a rozčlenění příslušných úkolů v rámci sítě předmětných zdrojů a služeb; nejvhodnější právní formu s ohledem na typ, množství, kvalitu atd. zdrojů a služeb, které jsou součástí systému, jako například přímé řízení, veřejnoprávní subjekt/společnost se smíšenou účastí (veřejně-soukromý), nadace, soukromoprávní kapitálová společnost atd.
B) RÁMEC OPATŘENÍ Druhá úroveň plánu, která vychází z úrovně první, spočívá ve vypracování projektového členění týkajícího se dvou velkých skupin opatření: B.1. Propagace prvků nabízených na daném území Tato část se týká propagace již vymezených tématických tras ve dvou ohledech: rozšíření koordinované podoby územního systému a kulturní propagace prostřednictvím vytvoření sítě kulturních, divadelních a sportovních akcí a vystoupení za účelem zatraktivnění území. Pokud jde o specifičtější opatření zaměřená na turistickou propagaci a uvedení nabízených územních prvků a produktů na trh, odkazujeme na následné fáze opatření, které budou moci být předmětem specifických plánů a/nebo programů, a to jak v místním, tak regionálním měřítku. B. 1.1 Navržení koordinovaného a marketingového profilu Navržení této části je zvlášť důležité proto, aby bylo docíleno očekávané účinnosti plánu. Vytvoření a distribuce specifického profilu systému vyplývajícího z aspektů, které tento systém nabízí v oblasti kultury a životního prostředí, totiž představuje specifický krátkodobý cíl stanovený pro každý územní plán. Úroveň navržení bude muset být nejméně definitivní a musí proto zahrnovat: orientační ekonomický rámec týkající se různých opatření (tak, jak je uvedeno níže); časový harmonogram realizace těchto opatření. Minimální objem opatření a činností, s kterými bude třeba počítat při navrhování koordinovaného profilu, může zahrnovat:
Formální rámec koncepce První fází procesu vymezování územních témat je vytvoření formálního rámce jejich koncepce. Tato fáze projektu je důležitá i za účelem následného specifického marketingového plánování. Tento rámec má totiž umožnit zdůraznění typických rysů území a uplatnění náboje, kterým toto území disponuje díky své atraktivitě a aspektům, jež jsou mu vlastní. Na základě nejreprezentativnějších prvků, které se na území nacházejí (například voda, kláštery, cesty, poustevny, etruská krajina atd.), budou osobám, jež budou mít za úkol vypracovat značku území a nejméně jedno rozlišující logo, dány užitečné „podněty“.
Stanovení značky či obchodní známky daného území, která bude charakteristickým znakem, podle nějž bude možno rozlišit všechny komunikační činnosti za účelem zlepšení vnímání daného území ze strany potencionálních příjemců a zprostředkování koncepce/koncepcí nabídky. Územní značka, která bude muset být předmětem specifické studie, bude mít o to větší dopad, o co víc bude schopna shrnout různé aspekty a znázornit široký územní kontext. Značka by měla být pokud možno jen jedna, případně může mít více variant v závislosti na různých tématech.
22
Navržení komunikačních a distribučních nástrojů tématických tras a územních systémů stanovených prostřednictvím vypracování koordinovaného profilu místní nabídky. Tento návrh bude muset mít konečnou podobu. Před realizací konečného projektu bude třeba učinit následující přípravné kroky: soupis informačních tabulí a značek nacházejících se na daném území, zvoleném pro určitou trasu, stanovení a zmapování míst, kam budou umístěny tabule/značky a určení jejich typů, zjištění, jaké bude třeba vypracovat posudky a jakých bude třeba povolení, vypracování textů jak pro tabule, tak pro informační brožury týkající se jednotlivých atrakcí. Metodologie navržená v rámci projektu byla vypracována na základě zkušeností s podobnými projekty, které byly realizovány v některých integrovaných oblastech, a vycházejí z ní některé technické i kvalitativní standardy uvedené v Manuálu o kvalitě pro oblastní projektování, jež jsou shrnující formou uvedeny níže: systém značení soustředěný hlavně na dva typy tabulí: všeobecné orientační tabule týkající se tras na daném území a vzdáleností od jednotlivých prvků; didaktický/popularizační materiál pro znázornění tématických tras vymezených na daném území; vytvoření zvláštních internetových stránek napojených na hlavní vyhledávače a portály institucí. B. 1.2. Kulturní propagace a organizování kulturních, divadelních a sportovních akcí za účelem zatraktivňování území Pokud jde o propagaci území ze specificky kulturního hlediska, je třeba ji založit na naplánování a organizování kulturních, divadelních a sportovních akcí, které budou schopny přilákat externí návštěvníky a kvalitní formou oživit místní kulturní a společenský život. Hudební a divadelní festivaly, které Region plánuje zorganizovat příští léto na místech označených jako velké kulturní atrakce Lazia (Festival Pontino, Festival Vulci a Metamorfóza), jsou příklady toho, jak kvalitní živá představení mohou vytvořit základnu, na které pak bude stavět celé společenství a s kterou se ztotožní občané v rámci svého území, přičemž také představují propagační nástroj a lákadlo pro externí veřejnost. Z tohoto pohledu bude v rámci analýzy nemateriálních zdrojů, o které se hovoří v bodě A.2, třeba vzít v úvahu rozsáhlý a heterogenní celek akcí, které v současné době široce charakterizují kulturní život na daném území, a vyjít z něj při vytváření příležitostí pro zhodnocení a propagaci jejich systému. Jednotné kalendáře sdružené pod jistou sjednocující linií mohou napomoci utřídění tohoto typu místní nabídky, neboť jinak by hrozilo, že se některé akce budou opakovat a celý program nebude dobře zkoordinován. Dobrým příkladem tohoto modelu kulturní propagace je iniciativa v rámci cyklu Vášně: „Lepinské hory a svatý týden“, kterou nedávno zorganizovaly obce v oblasti Lepinských hor. V rámci této akce byla současně prezentována jak různá představení tradičního zpěvu a lidových divadelních her o svatých, jež jednotlivá společenství inscenují ve velikonočním období, tak kulturní vystoupení uspořádaná pro tento účel, díky čemuž vznikla originální a zajímavá festivalová náplň. B.2. Prioritní opatření pro zajištění přístupnosti a využitelnosti zdrojů a služeb rámci vymezených tématických tras Tuto linii opatření je třeba naplánovat tak, aby zvláštní pozornost byla věnována součinnosti již probíhajících iniciativ, přičemž je třeba usilovat k maximální koncentraci zdrojů. Pro zajištění konkrétní využitelnosti tématické trasy zahrnující soubor materiálních i nemateriálních zdrojů je třeba splnit několik základních podmínek:
23
Fyzická přístupnost k materiálním zdrojům kulturního a přírodního kapitálu V rámci každého prvku (muzeí, archeologických nalezišť, historických budov, parků, historických tras atd.), který byl zařazen do určitého tématického okruhu, budou stanovena opatření, jež je třeba provést za účelem jeho přizpůsobení a zdokonalení, počínaje přístupností z hlediska využitelnosti a bezpečnosti prostor, existence architektonických bariér nebo jednoduše návštěvních hodin a/nebo dnů a jejich přizpůsobení. Přístupnost je dána také fyzickým propojením různých atrakcí vymezených v rámci tématické trasy či tématických tras. Je třeba navrhnout a zajistit služby, které umožní přesun po příslušné trase, a to jak pokud jde o jednotlivé návštěvníky (mající k dispozici auto), tak o skupiny (turistický autobus). Na jedné straně půjde o vymezení stanovišť a prostor na strategických místech určených pro střídání jednotlivých návštěvníků či skupin atd. a na straně druhé o zorganizování kyvadlové dopravy, jež umožní zanechat vozidlo na stanovišti a posílit myšlenku systému zdrojů.
Návštěvnické služby a doplňkové služby Počínaje rozborem stávající situace bude třeba navrhnout koordinovaný systém služeb, přičemž bude také nutné stanovit, zda je třeba vybudovat nová zařízení nebo rekvalifikovat či přizpůsobit zařízení stávající a zajistit vyškolení personálu, který je bude obsluhovat. Z tohoto hlediska je v rámci sítě návštěvnických a informačních služeb třeba vzít v úvahu i stávající síť místních muzeí, která by mohla kromě toho, že budou platnými součástmi tématické trasy, představovat návštěvnická a informační centra na daném území v obecnějším slova smyslu. Proto budou podporovány iniciativy mající strukturu sítě, jež počítají se systémovými modely řízení muzejních, návštěvnických a informačních služeb (integrované vstupenky, karty, průvodcovské služby na více místech, call centra, tištěné materiály atd.). Pokud jde konkrétně o muzejní služby, je třeba navázat formy spolupráce a součinnosti s územními a tématickými muzejními systémy zřízenými ve smyslu regionálního zákona č. 42/97.
Opatření pro fyzickou obnovu materiálních zdrojů Pokud jde o opatření týkající se částečné nebo úplné obnovy zařízení a nemovitostí, jež mohou být začleněny do určité tématické trasy, je třeba upřesnit, že návrhy spojené s tímto typem opatření budou každopádně omezeny na nízký počet a budou muset být jasně zaměřeny na konkrétní rys, kterým se daná turistická atrakce vyznačuje, nebo na strategickou hodnotu představovanou danou atrakcí v kontextu dané tématické trasy. Vzhledem k finanční a realizační náročnosti těchto typů opatření by totiž hrozilo riziko, že by mohl být opomenut prvotní záměr operačního plánu, který spočívá v zakomponování stávajících zdrojů do sítě a propagaci konkrétních hodnot prostřednictvím krátkodobých účinných a proveditelných marketingových iniciativ (v délce od 1 roku do 3 let). Projektová opatření tohoto typu budou každopádně přijata pouze v případě, budou-li v souladu se zatraktivňovacími strategiemi stanovenými v plánu uvedeném v odst. A), ale nebudou začleněna do regionálního hodnocení zaměřeného na schválení tohoto plánu (viz odst. 5).
24
5.
HODNOCENÍ ÚZEMNÍCH OPERAČNÍCH PLÁNŮ
Za účelem schválení územních plánů a následného rozdělení finančních zdrojů stanovených rozhodnutím regionální rady č. 718, určených k jejich navržení, regionální komise prověří elaboráty týkající se hodnoticích kritérií zaměřených na ověření vnitřní koherence a celkové kvality projektu v rámci daného plánu s ohledem na pokyny uvedené v příručce. Hodnocení územních operačních plánů se proto bude týkat dvou úrovní přípravy: úrovně zahrnující komplexní strategii a úrovně vztahující se ke koncepčnímu rámci. Hodnocení, které bude v souladu s níže uvedenými tabulkami vyjádřeno obodováním na základě toho, zda příslušné části elaborátů splňují specifikace uvedené v příručce, není určeno k vytvoření jakéhokoli pořadníku jednotlivých plánů, ale bude sloužit ke stanovení toho, jestli daný plán dosahuje vymezeného minimálního prahu projektové kvality, či nikoli. Pokud počet dosažených bodů v rámci hodnocení nedosáhne minimální stanovené úrovně, schválení plánu bude v každém případě podmíněno zdokonalením částí plánu, jež dostatečnou měrou nevyhovují hodnoticím kritériím. To bude následovat po dalších fázích práce na projektu, pro něž budou případ od případu stanoveny termíny a metody.
25
VZOR PRO HODNOCENÍ ÚZEMNÍCH OPERAČNÍCH PLÁNŮ: KRITÉRIA A BODOVÁNÍ PRVNÍ ÚROVEŇ: STRATEGIE PLÁNU SPECIFIKACE PODLE DÍLČÍHO KRITÉRIA
KRITÉRIUM 1. Vnitřní koherence a kvalita plánu (body A1 – 2 – 3 – 4 kap. 4 příručky)
2. Proveditelnost z hlediska řízení (při běžném chodu) (bod A5 příručky)
KRITÉRIUM
Strategický význam tématu/témat: vymezení, interpretace a prezentace územních témat označených v rámci strategii integrovaného zatraktivňování území jako nosná témata pro (bod A1 příručky) Koherence a kvalita územní tématické trasy/územních tématických tras: Analýza materiálních i nemateriálních zdrojů týkajících se vymezených témat (bod A2 příručky) Analýza skutečné a potencionální poptávky a místních potřeb (bod A3 příručky). Vypracování územních tématických tras (bod A4 příručky) Zařízení a/nebo systémy, způsoby řízení opatření a/nebo rozdělování služeb stanovené pro běžné fungování územních tématických tras (bod 5 příručky) MEZISOUČET PRVNÍ ÚROVNĚ DRUHÁ ÚROVEŇ: RÁMEC OPATŘENÍ SPECIFIKACE PODLE DÍLČÍHO KRITÉRIA
1. Koherence kroků uvedených v bodě Koherence kroků učiněných za účelem propagace územní nabídky a prioritních opatření B1 a B2 kap. 4 příručky se strategií přijatých s cílem zajištění přístupnosti a využitelnosti zdrojů a služeb začleněných do plánu tématických tras se zatraktivňujícími strategiemi (tématy a zdroji) vycházejícími z územních tras navržených v bodě A3 příručky 2. Projektová kvalita kroků uvedených Prvky v rámci projektové kvality: v bodě B1 kap. 4 příručky Dodržení pokynů uvedených v Manuálu o kvalitě pro oblastní plánování Vhodnost a soulad obsahu a struktury opatření plánovaných za účelem propagace území uvedených v bodě B1 příručky 3. Finanční a časová prognóza kroků Prvky dokončení: uvedených v bodě B1 kap. 4 příručky Orientačního ekonomického rámce rozvrženého pro jednotlivé kroky a položky nákladů Časový harmonogram pro realizaci atd. MEZISOUČET DRUHÉ ÚROVNĚ CELKEM
MAX. POČET BODŮ KRITÉRIA 5
3 8
MAX. POČET BODŮ KRITÉRIA 5
3
2
10 18
Minimální počet bodů, kterých je třeba dosáhnout pro schválení plánu, je 10, z nichž 5 musí být součtem počtu bodů získaných ve vztahu ke dvěma kritériím stanoveným pro hodnocení první úrovně (strategie plánu) a 5 součtem bodů obdržených ve vztahu ke třem kritériím stanoveným pro hodnocení druhé úrovně (rámec opatření).
Příloha 1
TÉMATA
Staré cesty v Laziu Průmyslová archeologie Etruskové v Laziu Moře a ostrovy Odvětví zemědělství a pastevectví Podél starých železničních tratí Historické vily a paláce Vodní cesty Posvátné stezky
Staré cesty v Laziu Téma vztahující se k silniční síti historických tepen našeho regionu je obzvláště významné, protože staré trasy, ve kterých mají původ, jsou stezky, kudy putovali obchodníci, vojska, proudili lidé, umění, myšlenky spojené s Římem, které mají původ v hlavním městě a napříč pěti provinciemi Lazia do této metropole také směřují. Zatraktivnění a poznání území, kde byly vytyčeny cílené trasy zaměřené na propagaci historicko-uměleckých, archeologických, přírodních a tradičních kulturních lokalit, umožňuje plošné oživení cest, kolem nichž se síť stezek rozvíjí, a kromě toho, že tyto cesty představují neoddiskutovatelný nástroj příčné programové realizace, jsou zajímavé také samy o sobě, a to z hlediska samotného putování z výchozího bodu do cílové destinace a také z pohledu historického a kulturního kontextu, díky němuž návštěvník kráčí po stopách starých poutníků (viz také téma Posvátné stezky). Pro realizaci tohoto zatraktivňovacího programu je třeba spolupráce mezi jednotlivými obcemi a zapojení územních subjektů, horských skupin a sdružení aktivních v dané oblasti. Musí jít tedy o integrovaná opatření vycházející z principu vzájemnosti, neboť zatraktivnění každé lokality závisí na jejím začlenění do jisté trasy, díky čemuž dojde k zatraktivnění i jiných lokalit a tras. Ministerstvo kultury ve spolupráci s regiony a některými mezinárodními sdruženími 15. března 2006 podepsalo memorandum o porozumění za účelem propagace Národního koordinačního výboru zabývajícího se právě zatraktivňováním sítě kulturních a turistických tras, z čehož je patrná strategická důležitost tématického okruhu pojícího se k síti cest a volba tématu, které bude v rámci zatraktivňovacího procesu schopno propojit více úrovní. Pro integrované plánování týkající se starých cest je obzvláště důležité začlenění starobylé cesty Via Appia, podél níž je zamýšlena realizace projektů spjatých s kulturními atrakcemi (Opatství Fossanova) a jejíž historická trasa se shoduje – alespoň z pohledu výskytu mnoha archeologických a přírodních zajímavostí – s jižním cípem Via Francigena (viz téma Posvátné stezky). Ředitelství odboru životního prostředí schválilo dokument o porozumění s regiony zainteresovanými na vytvoření meziregionálního parku mezi Římem a Brindisi (rozhodnutí regionální rady č. 1223 z 10. 12. 2004).
Via Latina Via Latina je římská cesta a jedna z hlavních tepen směřujících na jih, která vedla z Říma přes jižní Lazio do Kampánie a Sannia (Samnia). Jako cestovní trasa je pravděpodobně starší než Via Appia a velmi často jí kvůli problémům, které při cestě po Regina Viarum vyvstávaly, a jejímu špatnému stavu byla dávána přednost. Podél této cesty se nacházejí významné archeologické lokality (Fregellae), opatství, staré opevněné osady i poutní místa, neboť v místech, kudy vede, docházelo k velkým kulturním a obchodním výměnám. Opatření, která byla přijata za účelem jejího začlenění, a nalezišť podél komunikační osy této oblasti cesty je několik a několik je i jejích variant a zákoutí, díky čemuž bude možné zatraktivnit soubor historicko-archeologických a přírodních tras, jež budou zvoleny na základě různých historických kritérií a obtížnosti absolvování, a to i v paralelních směrech. Vydáme-li se po této cestě, zavede nás do lokality Castelli Romani, kde projdeme městečkem Frascati až do Anagni nacházejícího se podél údolí Sacco (Valle del Sacco) a budeme pokračovat do Ferentina, Castrociela, Aquina a Cassina ležících v její jižní části. Existuje také jedna zdokumentovaná varianta této cesty vedoucí nahoru do Arpina pod Ernické hory (Monti Ernici), která byla využívána v době následující poté, co byla cesta poprvé vybudována.
28
Via Carolingia Via Carolingia je historicko-geografická trasa, v rámci níž jsou zatraktivňovány přírodní a kulturní lokality nacházející se podél cesty, kterou císař Karel Veliký putoval z Aquisgrany do Říma. Ministerstvo kultury a zejména pak Hlavní ředitelství péče o památky a přírodní krásy ve spolupráci se sdružením Italia Nostra a obcí Fara in Sabina spolu s italskými i zahraničními obcemi nacházejícími se podél historické trasy této cesty uskutečnily projekt zaměřený na obnovu, zatraktivnění a správu přírodního a kulturního bohatství, jež se na této trase vyskytuje. V Laziu tato trasa, po které se putuje pozpátku, tedy z Říma, vede ulicí Via Nomentana a pokračuje oblastí kolem Via Salaria až do lokalit Farfa, Castelnuovo di Farfa a Fara Sabina, klíčových bodů staré karolínské trasy nacházejících se v blízkosti historického opatství, kam kdysi vedly kroky slavného císaře. Pokračujeme-li přes území v okolí Rieti, tato cesta se napojí na Františkánskou stezku, v rámci níž je plánována návštěva františkánských poutních míst ve Svatém údolí (Valle Santa). Via Carolingia pokračuje směrem na severovýchod až do Ancony ležící na Jaderském moři. Via Amerina Název této cesty, která je považována za variantu cesty Via Francigena, je odvozen od městečka, kam tato cesta vedla, tedy dnešní Amelie v Umbrii; byla vybudována v druhé polovině 3. století před Kristem. Byla koncipována tak, aby měla pokud možno co nejvíce rovných úseků, přičemž byly často využívány příkopy („tagliate“ = úseky vytesané do kamene), které sloužily k vyrovnání výškových rozdílů, a vysoké, avšak skromně vystavěné mosty nad vodními toky, jež hustě pokrývají pánev jezera Baccano a řeky Tibery. Údolí, v němž se nachází jezero Baccano, bylo pravděpodobně místem, kde se Via Amerina oddělovala od Vie Cassie a odkud směřovala na sever, aniž by se od hlavní cesty příliš vzdálila. Kousek dřívější cesty je dobře viditelný v lokalitě zvané Salciatella a zhruba dvacet metrů původního dláždění se zachovalo také v Nepi. Cesta dále vedla do Falerii, správního střediska oblasti Ager Faliscus, a dnešního městečka Civita Castellana. Nejlepším rozpoznávacím znakem staré trasy jsou „tagliate", které umožňují stanovit, kudy vedou následující úseky. Pokud jde o část cesty nacházející se v Laziu, i v tomto případě jde o oblast, kde se nachází několik archeologických nalezišť, historických zajímavostí a přírodních krás. Trasa se vine ve směru městeček Nepi, Calcata, Faleria, Civita Castellana, Castel Sant’Elia, Fabrica di Roma, Corchiano, Gallese, Vasanello, Orte.
29
Průmyslová archeologie Toto téma umožní znovu objevit a zatraktivnit důležitou součást historie naší výrazové kultury ztělesněnou často fantaskními a bizarními tvary, kterými se ještě před pár lety vyznačovaly fabriky, manufaktury, papírny a železniční stanice, cukrovary, hutě nebo vodní elektrárny, na něž se obecně vztahuje pojem průmyslová archeologie. Tyto stavby, které jsou výplodem eklektického ducha doby mezi koncem devatenáctého a začátkem dvacátého století, nabývaly forem připomínajících baziliky s loděmi, klasické chrámy, divadla, pevnosti, hrady, paláce, pavilóny – šlo o průmyslové budovy, jež nenacházely vlastní typické formy, a proto imitovaly již existující stavby. A znovu člověk a území, na kterém žije, zanechává stopy, jež se časem stanou kulturním bohatstvím pro dnešní i budoucí generace. Území římské provincie, které vykvetlo kolem této metropole, zaujímalo v historii průmyslu Lazia klíčovou roli. Sirné doly v Nettunu byly v provozu po zhruba tři století a doly v Ardee byly využívány až do roku 1970. Blízko města Grottaferrata se nacházely železárny, zatímco papír byl vyráběn v papírnách v Tivoli, Subiacu a také v Grottaferratě. Nejvýznamnějším průmyslovým odvětvím na tomto území byly v uplynulých stoletích kamencové doly nacházející se v oblasti Tolfských hor (Monti della Tolfa), jež stály u zrodu jedné z nejrozsáhlejších průmyslových činností, díky které vznikla celá řada menších firem. Kamenec draselno-hlinitý (hydroxid draselný a síran hlinitý) byl minerál, který se od roku 1400 používal jako mořidlo při barvení vlněných tkanin a nacházel rovněž různorodé využití ve sklářském a farmaceutickém průmyslu, při výrobě barev, v koželužství a mimo to byl také zužitkováván jako ohnivzdorný materiál při stavbě dřevěného trámoví střech obytných domů i církevních budov. Integrovaná oblast na severním pobřeží, jejíž součástí jsou také obce Tolfa a Allumiere, je jistě ideálním místem pro rozvoj tohoto tématu. Území provincie Rieti se během velkých ekonomických přeměn posledních století vždy nacházelo na okraji zájmu. Rietský cukrovar postavený na konci osmnáctého století byl prvním svého druhu v Itálii a v roce 1940 byly zřízeny vodní nádrže Salto a Turano, které sloužily k výrobě elektrické energie, jež byla ve velké míře určena k průmyslovým účelům, přičemž zásobovala především ocelárny v Terni. Na tomto území lze nalézt i několik dalších lokalit obzvláště významných pro historii průmyslu, jako například Montenero, kde byl těžen pazourek, okolí obce Corese Terra, kde se nacházely hnědouhelné doly, Cottanello známé svým mramorem, ale také třeba pece k pálení cihel a keramiky roztroušené po celé této oblasti, doly na písek z Tibery s těžebními zařízeními, které v dnešní době již nejsou využívány, či sušírny tabáku ve Foranu. V rámci hospodářských dějin v Laziu vždy zaujímal zásadní roli zemědělský průmysl, jedním z nejdůležitějších odvětví sabinské oblasti pak bylo zejména zpracování oleje. Systém produkce olivového oleje během staletí neprošel výraznými změnami. Lisování bylo prováděno pomocí typických mlecích kamenů k tomu určených s hydraulickým pohonem taženým osly nebo koňmi, jen zřídka se používalo parních motorů. Opravdovou revoluci v odvětví zpracování oleje v této oblasti vyvolal vynález elektrického proudu, jeho přivedení do Rietské provincie a sestrojení elektromotoru, což mělo za následek rychlé opuštění či úpravu tradičních fabrik. Skutečný průmyslový závod na výrobu olivového oleje byl otevřen ve třicátých letech ve Fara Sabina. Další svědectví vypovídající o průmyslové činnosti lze najít ve Viterbské provincii, konkrétně jde o slévárenství, nejstarší způsoby dobývání kamene, důležité železárny již z pozdějších období až po aktivity spjaté s výrobou keramiky, o kterých existují důkazy již z dob antiky a které byly na celém území Viterbské provincie nepřetržitě vykonávány i v následujících obdobích. Tradice výroby keramiky se dodnes zachovala v Civita Castellana, kde najdeme producenty světové úrovně, stejně tak po staletí kvetla produkce soli v Tarquinii. Dalšími milníky jsou mlýny, milíře a lomy utvářející krajinu, jež si dodnes zachovala svou nedotčenou tvář a nabízí nepřeberné množství zajímavostí didaktického i turistického významu, ve kterých se dávná průmyslová minulost snoubí se všudypřítomnou zemědělskou tradicí. 30
Nejvýznamnější památky z odvětví průmyslové archeologie či archeologie výrobních činností se nacházejí v provincii Frosinone, která nabízí významné svědectví nejen o první průmyslové revoluci, ale v některých svých oblastech také o výrobních činnostech vykonávaných v dávnějších dobách, jako například vlnařství provozovaném v městečku Arpino. Stavbou zvláštního architektonického významu je komplex budov patřících k papírně Boimond (dříve vlnařství Roessinger) nacházející se na levém břehu řeky Liri v lokalitě Varduso a papírně Lefebvre (později Společnost jižních papíren) zřízené v roce 1836 na levé břehu řeky Liri v blízkosti papírny Fibreno. Celé toto území ležící na okraji obce Isola Liri podél cesty, která ji spojuje se Sorou, se v průběhu času utvářelo jako dělnická oblast a na základě svého nového průmyslového zaměření dostalo charakteristický název Borgonuovo. Rekonstrukce a zatraktivnění těchto průmyslových památek, jež mohou být využívány jako výstavní centra a prostory, umožní vylíčení obtížného vývoje, kterým Lazio prošlo na cestě k industrializaci, a představení fyzických i kulturních památek z historie malých průmyslových odvětví a činností, jež z nich těžily. Tak bude možno poznat dějiny tohoto území a opětovně nalézt totožnost snaživého a činného lidu, který byl postupem času schopen navázat dialog v rámci evropských dějin.
31
Etruskové v Laziu Krajinné, přírodní a archeologické hodnoty nacházející se na integrovaných územích Severní pobřeží – Terre di Vejo – Římská Tuscia – umožňují pohlížet na téma Etrusků, které je většinou pojímáno v souvislosti s „městy mrtvých“, také z jiného zajímavého úhlu. Díky tomu lze znovu objevit aspekty každodenního života tohoto starého národa (života ve vesnicích, hospodářskou činnost, využívání přírodních zdrojů, silniční síť, technické a architektonické znalosti a dovednosti atd.), jenž v některých případech zanechal hlubokou stopu v socioekonomické oblasti zainteresovaných území, viditelnou dodnes (v zemědělství, využívání nerostných surovin, chovu dobytka). Pohřebištím bude nicméně věnována zasloužená pozornost, přičemž důraz bude prostřednictvím vhodných a co nejvíce inovativních informačních a didaktických nástrojů kladen na turistické zatraktivňování nalezišť, na kterých už byly dokončeny vykopávky. Hlavní myšlenka tedy spočívá v tom, že návštěvníkům bude nabídnuta možnost, aby se „ponořili“ do atmosféry etruského života, a to nejen izolovaně na jednotlivých nalezištích, ale zejména opětovným skládáním husté sítě vztahů a kontaktů mezi jednotlivými osadami ve vnitrozemí a také s velkými přímořskými městy na pobřeží, kde podnětné svědectví o „světě živých“ vydávají chrámy a obchodní střediska. Tuto myšlenku lze uskutečnit díky tomu, že se na tomto území nachází hustá síť tras a stezek (z nichž některé bude třeba obnovit a upravit) mající svůj počátek na Via Clodia, přičemž v některých případech zahrnují také toky řek a potoků. Je třeba zdůraznit, že téma Etrusků – ostatně stejně jako ostatní témata – by nemělo být pojato rigidně a závazně pouze v souvislosti s archeologickými nalezišti a pozůstatky této civilizace nacházející se na daném území. Toto téma jako kulturní dědictví zainteresovaných území naopak představuje koncepční bázi a pojítko, jehož prostřednictvím lze zatraktivnit celou řadu aspektů daného území, od krajiny a zajímavostí spojených s životem v přírodě (voda, pastevectví, les atd.) přes starodávné tradice typické pro venkovský lid a honáky až po architektonické pozoruhodnosti. Zatraktivňování za účelem turistického využití by v souladu s uvedenými předpoklady mělo probíhat na základě koncepce „slow life“, tedy znovuobjevování „pomalého života“ a poznávání toho, co pro staré národy znamenaly cesty, stezky lemované nápisy, svatyněmi, posvátnými kameny a stromy, které vybízely kolemjdoucí k zastavení. „Čtení“ krajiny a okolních oblastí může probíhat klidným krokem po trekingových trasách, na koni nebo na kole; Opatření zaměřená na zatraktivňování území by v hrubých rysech měla zahrnovat: vytvoření tématických tras vhodným způsobem vybavených co nejvíce inovativními didaktickými a informačními nástroji vybudování informačních center, turistických středisek a center pro tématické návštěvy, která budou sloužit také pro nasměrování návštěvníků na tématické trasy uzpůsobení stávajících archeologických nalezišť, z nichž mnohá nejsou nijak spravována a využívána, pro turistické účely, rekonstrukce architektonických prvků a nástrojů a zřízení vhodných informačních nástrojů; napojení tématických tras na daném území na stávající muzea. Na základě charakteristik, které území těchto tří integrovaných oblastí nabízí, lze počítat s vypracováním několika podtémat, která budou vzájemně propojena na základě tématické trasy vycházející z myšlenky každodenního života Etrusků.
32
Sopečná krajina Toto podtéma může představovat východisko tématické trasy přírodního charakteru: sopečná krajina má totiž úzkou spojitost s etruskou civilizací (výběr území určených k osídlení, stavební techniky, síť silnic, využívání přírodních zdrojů atd.). V oblasti Bracciano – Martignano se nenacházejí bohaté etruské památky, ale vyznačuje se výraznou sopečnou činností, která významně ovlivnila celé území až do Cerveteri a park Vejo. Proto by mohla být obzvláště vhodná jako podtéma, které bude rozvíjeno kolem: Vzniku sopky Sabatino a jezer Bracciano a Martignano Sopečných kamenů, jejich původu a vlastností Vodního bohatství: jezer, bystřin, sirných a minerálních pramenů Úrodnosti půd, která má spojitost se zemědělskými postupy, jež mají kořeny v etruské civilizaci.
Etruská krajina Díky tomu, že se vyznačuje harmonickou koexistencí přírody a archeologických památek mezinárodního významu obohacených vodními díly a cestami a stezkami vytesanými do kamene, zvanými „tagliate“, je naprosto jedinečná a zprostředkovává návštěvníkovi atmosféru doby Etrusků, čímž jeho výlet činí nezapomenutelným. Pro etruskou krajinu jsou typické tufové kotliny, přirozeně chráněné oblasti, které si Etruskové zvolili pro svůj život (např. Luni sul Mignone, San Giovenale) i jako příbytky mrtvých – jejich pohřebiště, kde turisté mohou obdivovat různé typy hrobů, přičemž tento prvek umožňuje vymezení následujících témat: Tuf: různé místní typy tohoto sopečného kamene a jejich strukturální vlastnosti pro budování venkovských hrobů a jeho použití jako stavebního kamene. Kreativita a architektonické techniky Etrusků využívajících tuf. Tento aspekt je pojítkem mezi Etrusky a následujícími epochami, zejména středověkem, kdy se tuf stal cenným stavebním materiálem, jenž stál u zrodu významných měst. Města živých: fascinující památky v Luni sul Mignone (protovillanovská kultura) a San Giovenale (villanovská a etruská kultura), jedny z nejvýznamnějších ve střední a jižní Itálii, které ovšem bude třeba uzpůsobit pro za účely návštěv, umožní turistům seznámit se s podmanivým způsobem každodenního života Etrusků.
Etruskové, doly, chov Na území v okolí městečka Tolfa se téměř s určitostí již v protovillanovské době vyskytovaly dvě činnosti, které tuto oblast silně charakterizují dodnes: využívání nerostných surovin vzniklých sopečnou činností a chov hovězího dobytka a koní rasy Maremmano a koní rasy Tolfetano. Na základě těchto skutečností lze rozvíjet následující témata: Etruská sídla: svědectví zanechaných Etrusky, která návštěvníkům umožní nahlédnout do života a hospodářských činností této civilizace sídlící v Tolfských horách, je celá řada, například osada v Monte Rovello, pohřebiště v Pian della Conserva a nejrůznější trasy (bude třeba prozkoumat starou trasu v rámci Via Cornelia, která vedla přes Tolfské hory (Monti della Tolfa) a spojovala Tarquinii a Cerveteri). Tolfská krajina: nezaměnitelný ráz krajiny, po tisíciletí formované chovem divoce se pasoucího dobytka, s flórou a faunou, která je předmětem vysoké úrovně ochrany, spolu s neméně cennými zalesněnými plochami představuje přírodní bohatství mezinárodního významu s vysokým výskytem biologické diverzity. 33
Minerály a ložiska kovů; na tomto území se nachází několik skrovných dolů pro těžbu železné rudy, kaolínu, olověné rudy, rtuti a kamence, jež jsou zdrojem ekonomického blahobytu obce Allumiere, a také příklady průmyslové archeologie. Celé okolí městečka Tolfa je vlastně geologickým muzeem pod širým nebem, kde lze zkoumat veškeré etapy geologického vývoje Tolfských hor. Honácká kultura: již od dob Etrusků na tomto území silně zakořenil chov divoce se pasoucího dobytka, kolem kterého se vytvořila celá kultura, jejíž projevy lze pozorovat v kopcovitých a lazijských oblastí Maremmy s návazností na blízké obce Monte Romano a Blera.
Přímořská města Jižní pobřeží Etrurie bylo hustě obydlené již v protohistorii (v 9. – 7. st. př. Kr.), a to hlavně díky tomu, že se zde vyskytovala malá obchodní střediska napojená na velká města ve vnitrozemí. Centrem, kde docházelo k výměně zboží pocházejícího z pobřeží a vnitrozemí (ryb, potravinových směsí na bázi ryb, mořské soli, oleje, vína, nádobí a tkanin) za produkty původem z Malé Asie, bylo Cerveteri, jenž spolu s Vulci a Tarquinií představovalo přímořskou metropoli Etrurie. Etruské přístavy tedy byly živými přímořskými výkladišti navštěvovanými cizími obchodníky, obchodními středisky, ale také místy, kde docházelo k šíření nových myšlenek, kulturních modelů, náboženství. Svatyně a obchodní střediska, která v blízkosti přístavů vyrostla, jsou skvělou možností, jak se seznámit s tímto zvláštním a podnětným aspektem života Etrusků. Pyrgi (jeden ze 3 cerveterských přístavů): zbytky svatyně zasvěcené bohyni Asterte-Uni jsou spojeny s jedním z nejdůležitějších přímořských obchodních středisek Etrurie. Lze rozvinout následující témata: život ve svatyni a v obchodním středisku; rozšíření a pronikání různých náboženství a kultur na toto území; dary starověkým bohům; předměty a produkty výměnného obchodu; rekonstrukce života Etrusků jako „přímořského národa“ (trasy námořního obchodu, navigační techniky, plavidla atd.) a námořní dědictví, které na tomto pobřežním území zanechali. Trasa obchodu se solí a rybami: jde o pozoruhodnou mořskou trasu, v rámci které se navštíví pobřežní villanovská a poté etruská sídla – Marangone, Punta del Pecoraro, La Mattonara, Torre Valdaliga a Frasca – aniž by návštěvník musel vstoupit na pevninu; jde o prastarou trasu již z doby železné, která vedla do osad nacházejících se na pobřeží, kde s použitím mořské soli docházelo k balení potravinářských výrobků na bázi ryb, jež byly určeny hustě osídleným vnitrozemským centrům. Tématická trasa, která se vine také podél některých římských sádek, umožňuje návštěvníkovi, aby se seznámil s technikami rybolovu využívanými těmito dvěma národy a srovnal je s dnešními metodami; případně je možné do trasy začlenit činnosti spojené s turistickým rybolovem a návštěvou dílen, kde se návštěvníci budou mít možnost obeznámit se způsoby přípravy ryb a ochutnat rybí pochoutky starověku. Římské doky (Civitavecchia): rozvoj obchodu a pobřežních přístavišť v etruské a římské době, který vedl k založení velkého Trajánova přístavu a města Centumcelle. Moře za Etrusků: poznání a zatraktivnění přírodních krás pobřežního mořského ekosystému a přímořských oblastí, kde se dodnes zachovaly původní typické rysy pobřežní krajiny. Civitavecchia: město nacházející se na strategickém místě, které slouží jako tranzit pro obrovské množství turistů proudících do přístavu, jako by bylo úžasnou „vstupní branou“ tématu Etrusků, odkud lze návštěvníky nasměrovat na trasy a okruhy spjaté s tímto národem, nacházejícími se na pobřeží i ve vnitrozemí. Místem, které by přilákalo turisty a představovalo také první kontakt se světem Etrusků a sloužilo i k „roztřídění“ návštěvníků, by mohlo být
34
Národní archeologické muzeum nacházející se v bezprostřední blízkosti přístavu.
„Rozptýlené“ město Starobylé etruské město Veje, kde se nachází několik dochovaných archeologických nálezů, které ještě z velké části zůstaly skryty, umožňuje návštěvníkovi – i když jen v hrubých rysech – aby se seznámil s tím, jak vypadala struktura etruských měst a drobných osad roztroušených po celém území, jež pod tato města spadaly. Při navrhování opatření, jejichž realizace je plánována v rámci procesu zatraktivňování tohoto osobitého aspektu, bude třeba vzít v úvahu projekty, které již probíhají nebo ještě nebyly dokončeny, zorganizované jak ze strany Regionálního parku, tak pracovní skupiny ministerstva kultury, a usilovat o propojení různých zamýšlených činností.
Nosná osa: starobylá silniční síť Ve třech z integrovaných oblastí se nachází členitá síť stezek a tras, které v etruské době směřovaly k cestě, jež v římské době dostala název Via Clodia a zajišťovala propojení malých výrobních středisek situovaných ve vnitrozemí s velkými přímořskými městy pobřežního pásu. Tyto trasy se často v pozdějších dobách staly cestami, což například dokládá hustá síť celnických cest v Tolfských horách. Stará silniční síť může představovat nosnou osu, podél které lze rozvinout a propojit podtémata. Její začlenění a zatraktivnění totiž umožní: propojení různých tras a okruhů nacházejících se na daném území a mezi různými integrovanými oblastmi, díky čemuž znovu ožije stará silniční síť, která v mnohých případech byla využívána až do nedávných dob, což dokládají cesty, jež dodnes dané území křižují; vytvoření prvku představujícího silné a zaručené kulturní lákadlo pro turisty, jenž bude těžit z obrovské sugestivity těchto starých cest, kterou budou návštěvníci pociťovat; tento záměr je v souladu se značkou „Sladká cesta“ navrženou Agenturou pro turistickou propagaci regionu Lazio, která zaštiťuje veškeré činnosti zaměřené na zatraktivňování a propagaci celého území regionu. vytvoření dopravní osy, která umožní zainteresování většiny obcí nacházejících se v integrovaných oblastech. Základní myšlenkou je vytyčení několika stezek, které díky následnému přílivu finančních prostředků propojí vzrůstající počet atraktivních lokalit a příslušných obcí těchto tří oblastí tak, aby byla vytvořena integrovaná síť umožňující pohyb po celé území daných tří integrovaných oblastí, přičemž bude třeba vybudovat či rekonstruovat turistická zařízení, jež se nacházejí na strategických místech podél vymezených tras.
35
Moře a ostrovy Z různých druhů lazijské krajiny – ať už přírodní nebo utvářené člověkem – je zřejmě nejméně známou a oceňovanou oblastí její pobřežní část, jež bývá často využívaná pouze k letní turistice jako jednodenní destinace, což s sebou nese nemalé problémy související s poškozováním přírody, životního prostředí a ekosystémů jako například pobřežního pásu včetně ostrovů, které se vyznačují křehkou ekologickou rovnováhou. Více než 200 km dlouhé pobřeží Lazia je nicméně omýváno Tyrhénským mořem, přičemž toto moře a celé středozemí obohacuje nesmírným přírodním i kulturním kapitálem. Pobřeží tohoto regionu, který je geologicky mořského původu, nabízí různorodý ráz krajiny, jež je v mnohých oblastech v rámci Itálie jedinečný: najdeme zde písečné pláže lemované dunami a bujnou středomořskou vegetací, mořské laguny, vysoké skalnaté vápencové i sopečné útesy, dodnes bující mořský život. Do tohoto přírodního rámce je zasazena historie člověka, který byl s mořem spjat od prvopočátků lidské civilizace. Lazijské moře je místem, kde probíhal nejstarší zdokumentovaný obchod provozovaný na celém italském pobřeží, a to obchod s obsidiánem. Je to moře mýtů a jejich hrdinů, tedy Aeney, Ulyssa, Kirké a je to také moře etruských „přímořských měst“ s jejich přístavy, obchodními křižovatkami a středomořskými kulturami. Je spjato se starověkým Římem jako námořní velmocí, velkými pobřežními cestami jako je Via Appia a Via Severiana, leskem římských císařských cest, letními sídly, ale také s plodnými sádkami a dobře fungujícími středisky pro chov ryb. Je to moře, které zažilo islámské nájezdy odrážené díky obranným věžím a pevnostem, příběhy drancování a únosů, exily skvící se pozlátkem, strašlivá vězení či počátek letitých rybářských tradic, jejichž stopy dosud najdeme na Pontinských ostrovech. Z tohoto úžasného svazku mezi přírodou a člověkem se zrodily kultury, tradice, přímořská architektura, enogastronomické pojlady´´=úúúú dotvářejí bohatou kulturní mozaiku, již může lazijské moře a ostrovy nabídnout, neboť je po celý rok silným lákadlem pro turisty přicházející za kulturou a přírodními krásami. Výše zmíněná různorodá mozaika interakcí mezi člověkem a mořem, kterou území regionu, rozprostírajíc se až do integrovaných oblastí Gaetského zálivu, Auruncských hor, Pontinských ostrovů, Latiny Tellur, Severního pobřeží (částečně) a Ausonských hor, nabízí, v současné době umožňuje vymezení tři podtémat, jež jsou mezi sebou propojena a jejichž prostřednictvím bude zaměřena pozornost na využití tohoto obrovského přírodního, archeologického, historického a antropologického bohatství spjatého s mořským pobřežím.
Moře za Etrusků Pobřežní úsek zahrnující integrovanou oblast Severní pobřeží se vyznačuje pojítkem, jehož protagonisty jsou Etruskové a jejich vztah k moři (přístavy a obchodní střediska, zpracování ryb, mořská sůl, obchod s Malou Asií, mořeplavba) - podrobnosti jsou uvedeny v odstavci týkajícím se tématu Etrusků. Případné budoucí začlenění území mezi městy Civitavecchia a Montalto di Castro, které by bylo záhodno provést, by umožnilo dotvoření tohoto podtématu přidáním relevantních tématických prvků jako například přístavu – obchodního střediska Gravisca (Tarquinia), Tarquinských salin a pobřežního systému dun mezi obcemi Lido di Tarquinia a Montalto di Castro, jež je do velké míry přírodního charakteru.
36
Mýtické moře Mýty a legendy antického světa, díky kterým na jižním pobřeží ožívají činy a příběhy postav jako například Kirké, Ulyssa a Aenea, představují fascinující pojítko souboru zatraktivňovacích opatření, jež umožní poodhalit úchvatný vztah mezi člověkem a mořem v průběhu dějin. K mnohým východiskům projektu, stanoveným na základě zajímavostí nacházejících se na tomto území, patří: „Bájné stezky“: vytyčené na základě jednotlivých témat a vybavené vhodnými a co nejvíce inovativními informačními a didaktickými nástroji; stezky vedou místy zmiňovanými v mýtech a nacházejí se na nich odbočky směřující k přírodním a krajinným krásám, jež dané území nabízí. Stezka „Po stopách Kirké“ po trase, která začíná v Quarto Caldo – Punta Rossa (NP Circeo), prochází místy spojenými s touto čarodějnicí a vede za poznáním pobřežních jeskyní, esencí středomořského porostu jako například těch, jež jsou zmiňovány v Odysee, či dobrodružství neandertálského člověka v této oblasti; díky putování místy spjatými s Cajetou, Aeneovou kojnou, má návštěvník možnost objevit krásy města Gaeta apod. Téma staré pobřežní cesty, ke kterým patří zejména Via Severiana, umožní návštěvníkovi objevit, co tyto cesty skrývají, jejich zrod, využívání, historii v průběhu staletí. Trasy vedoucí po pevnině i po moři spjaté s pobřežními věžemi, hmatatelným svědectvím o událostech spojených se saracénskými nájezdy, se začleněním stále ještě veřejných budov a jejich využitím jako tématických návštěvních center a míst konání výstav, akcí atd. Obsidiánská stezka: zatraktivnění tohoto osobitého aspektu prehistorického obchodu a mořeplavby prostřednictvím tématických návštěvnických center a trasy vedoucí také po moři mezi jižním pobřežím (Circeo) a Pontskými ostrovy. Díky rozvoji či posílení iniciativ turistického rybolovu, které představují jeden z nejúčinnějších systémů komunikace v rámci témat spjatých s mořem, jeho bohatstvím a ochranou, bude zároveň zajištěna propagace a zatraktivnění činností spojených s místním rybolovem v malém měřítku. Do tohoto tématu lze začlenit také výlety lodí s průvodcem zaměřené na poznávání krajiny a přírody v obzvláště zajímavých pobřežních úsecích („trasy pobřežní krajinou“), ale také lidské příběhy, které jsou pro toto území charakteristické („po stopách neandertálského člověka“, „po stopách saracénských pirátů“ atd.) Císařské vily a sádky: rekonstrukce a zatraktivnění pozůstatků rezidenčních sídel z doby římského impéria za účelem turistického využití s tématickými odbočkami jako například turistickým rybolovem (vývoj rybolovu od dob Římanů do současnosti) a návaznost na stávající muzejní systémy (například Tiberiova vila a Národní archeologické muzeum ve Sperlonze) Rozšíření zatraktivňovacích opatření na vlhké oblasti Fondské nížiny v souladu s projekty koncipovanými v rámci Integrovaného územního plánování, které již byly zahájeny.
Pontinské souostroví: „ostrovní“ rozměr Pontinské ostrovy jsou díky nádherné pobřežní krajině utvářené starou sopkou, jež jí dodává ráz jedinečnosti, bohatství a rozmanitosti podmořského života, harmonické koexistenci románské architektury a památek z 18. století a stále živoucím přímořským tradicím, které se v minulosti silným písmem zapsaly do historie rybolovu v celé středomořské oblasti, jedním z nejúchvatnějších souostroví ve Středozemním moři. Díky těmto zajímavostem Pontinské souostroví představuje samostatné podtéma, jež je soustředěno kolem jejich ostrovního statusu a ekologické problematiky, která je s ním spjata (izolovanost jako předpoklad existence endemických druhů, role ostrova ve stěhování ptáků), a také s historickými a antropologickými otázkami (ostrovy jako místa exilu). Toto území nabízí celou řadu tématických východisek: Pobřežní krajina: je sopečného původu, avšak vývoj západních Pontinských ostrovů proběhl v jiné době a jiným způsobem než vývoj východních Pontinských ostrovů; díky svým scenériím představují turistickou atrakci, kterou je vhodné zatraktivnit 37
prostřednictvím vytvoření a/nebo dokončení tématických tras (po pevnině i po moři), jež se budou opírat o vhodné a inovativní didaktické a informatické nástroje.
38
Vila Giulia, sádky a další archeologické zajímavosti: uzpůsobení míst pro turistické využití se zavedením vhodných informačních nástrojů (tabulí a/nebo „živých tras“; virtuální rekonstrukce; napojení na místní muzea). Moře a jeho zdroje – zatraktivnění bude probíhat prostřednictvím: podmořských tématických tras zaměřených zejména na pozorování podmořské krajiny s použitím vybavení (brýlí a ploutví), vhodných pro širokou škálu návštěvníků a vycházejících z itinerářů, v jejichž rámci mohou návštěvníci pod vedením průvodce objevovat mořskou krajinu, její bohatství a „potopené poklady“ tvořené podmořskými archeologickými nálezy; návštěvnické centrum koncentrované na téma moře s interaktivními nástroji jako například „dotekovými“ jezírky a nádržemi, umožňující přímý kontakt s mořskými živočichy; monitory pro přímé pozorování mořského dna, didaktické laboratoře. Stěhovaví ptáci: tématické trasy a místa určená k pozorování stěhovavých druhů ptáků, zahrnující nesčetné velmi zajímavé exempláře i druhy mořských ptáků (buřňáky a racky), které lze sloučit s činnostmi organizovanými tématickým muzeem, jež bylo nedávno zřízeno ve Ventotene. Zavedení či posílení iniciativ v rámci turistického rybolovu, a to zejména na území západních Pontinských ostrovů, a realizace opatření za účelem zatraktivnění přímořské krajiny v okolí ostrova Ponza, jeho historie, tradic a „řemeslných nástrojů“, které se rozšířily do celého Středomoří (techniky při lovu korálů; plachetnice zvané „Langustky“ (Aragostiere); koše pro lov langust atd.).
Věznice v Santo Stefano: vhodně vybavené tématické trasy a tématická návštěvnická centra, jejichž prostřednictvím se turisté seznámí s dějinami této budovy, která byla od 18. století do druhé světové války „domovem“ mnoha slavných vězňů a je spjata s mnoha příběhy národního i evropského dosahu.
39
Odvětví zemědělství a pastevectví Ráz Apenin na území Lazia se ve výšce kolem 1700 metrů výrazně mění, lesy zde totiž přenechávají místo rozlehlým horským pasekám. V tomto prostředí, kde se lidské zvyky a kultury naučily existovat v harmonickém soužití s rytmy a rovnováhou přírody, se v historickém kontextu rozvinuly horizontální i vertikální formy transhumančního pastevectví, přičemž tyto jevy se v průběhu doby staly určujícími faktory upevnění významného kulturního dědictví spjatého s odvětvím zemědělství a pastevectví. Toto téma lze tedy rozvinout na územích nacházejících se v integrovaných oblastech Salto Cicolano, Lepinské hory, Ausonské hory, Auruncské hory, území Ciociarie, Cominské údolí. Cílem je turistické zatraktivnění tisícileté kultury a starodávných tradic spjatých s odvětvím zemědělství a pastevectví, a to prostřednictvím komunikační politiky orientované směrem ven, a navržení projektů a záměrů za účelem rozvoje podnikatelské a zaměstnanecké sféry v zainteresovaných oblastech. Jako první se pastevectví na tomto území věnovali Samnité a Římané z něj poté udělali výnosnou formu investice. Cesty se napojovaly na velké travnaté stezky v Abruzzu, přičemž podél „travnatých stezek“ se po tisíciletí rozvíjela epopej, o níž se dochovala celá řada svědectví. Ve Vévodkyniných horách (Montagne della Duchessa) na hranicích s regionem Abruzzo se nachází několik svatyní a jiných posvátných míst vybudovaných pastevci národu zvaného Aequicolové (Equicoli) na počest Herkula, ochránce stád. Ohrady a útulky pro dobytek, hrazení a systém terasování za sucha nacházející se například v Lagských horách (Monti della Laga), Vévodkyniných horách (Monti della Duchessa) a v okolí hory Terminillo představují svědectví o pasteveckých praktikách a odstraňování kamene v oblastech určených pro pěstování plodin a chov dobytka. Putování po evolučních etapách materiální kultury patřící do odvětví zemědělství a pastevectví prostřednictvím poznávání manufakturních a výrobních technik a způsobu využívání starodávných předmětů je ve své podstatě zatraktivňováním a propagací tradičních sociokulturních a hospodářských aspektů, které lze dodnes najít v současné společnosti. Na základě těchto předpokladů lze stanovit další podtémata, úzce spjatá s odvětvím zemědělství a pastevectví: hory jako přirozené prostředí, z něhož vzešla tato civilizace, a „travnaté stezky“, starodávné pěšiny, kterými už dávno nikdo nechodí. Hory Na území Lazia je krajina vyznačující se obrovskou rozmanitostí, která tak silně přitahuje naši pozornost, společně determinována vlivy přírody a člověka, jenž tuto oblast obývá již od paleolitu. Tuto oblast však ještě předtím, než ji osídlil člověk, formovala prostřednictvím velmi složitých geologických procesů příroda, která vytvořila úžasné útvary a scenérie, z nichž ani jedna se nepodobá druhé. Tak vypadá krajina tvořící rozmanitou mozaiku horských končin Lazia. Celou severní a severovýchodní část území regionu pokrývají rozsáhlá reliéfní pásma, jež jsou součástí systému Apenin: Lagské hory (Monti della Laga), Rietské hory (Monti Reatini), SaltoCicolánské hory (Monti del Salto-Cicolano), Vévodkyniny hory (Montagne della Duchessa), Simbruinsko-Ernické hory a lazijské úbočí Marsických hor (Monti della Marsica) tvoří celý komplex horských hřbetů, jejichž vrcholy jako například Monte Gorzano (2455 m), Monte Terminillo (2213 m), Monte Viglio (2156 m) či Monte Cornacchia (2003 m) převyšují i 2000 metrů. Mezi těmito sugestivními horskými scenériemi se nacházejí i nižší antiapeninské hřbety Sabinských hor (Monti Sabini), Prenestinských hor (Monti Prenestini), Tiburtinských hor (Monti Tiburtini) a zejména Lepinských, Ausonských a Auruncských hor (Monti Lepini, Ausoni, Aurunci), které se svažují směrem k Tyrhénskému moři a oddělují jej od rozsáhlého Latinského údolí (Valle Latina). V horských oblastech bude dána přednost trase, v rámci níž dojde ke sloučení opaření zaměřených na rekonstrukci a propagaci hodnot, které jsou tomuto území vlastní (přírodní krásy, historické, kulturní a gastronomické zajímavosti) a které se stanou v pravém slova smyslu marketingovými produkty.
40
Travnaté stezky Návštěvník, který se prochází po starých travnatých stezkách, může prožívat autentický vztah mezi lidskými bytostmi a přírodou. Komunikačním klíčem tohoto tématu je určení a oživení tohoto aspektu daného území. Budou to právě stezky používané při stěhování stád dobytka v pontinské a ciociarské oblasti nacházející se na území obce Sonnino, kde také leží přírodní úkaz Campo Soriano (Monumento Naturale di Campo Soriano), a Národního parku Circeo s jeho typickým výběžkem, zalesněným územím, valem písečných dun a mořem, kam budou směrována prvořadá systematická a integrovaná opatření zaměřená na propagaci a komunikaci na daném území, jejichž prostřenictvím budou zatraktivňovány společné i okrajové rysy různých druhů krajiny, tzn.: mořské krajiny v okolí Circea proslulé zejména díky pobřežním krásám a méně známé kopcovité krajiny ve vnitrozemí, která se vyznačuje osobitými geomorfologickými aspekty. Záměrem je zatraktivnění a zpřístupnění oblastí s osobitou přírodní hodnotou, ale také oblastí historicko-kulturních, sjednocených v rámci propagační myšlenky transhumančních cest. Travnaté stezky se tak stanou historicko-přírodními itineráři, ideálními trasami soustředěnými kolem vztahu člověka a území, na kterém žije, jeho etnického vývoje a zejména kulturní identity vyplývající z přírodního prostředí.
Hudební krajina: zampogna Zampogna je hudební nástroj typický pro pastevecké osady středních Apenin, který je však zejména emblémem lidové hudby v Cominském údolí (Valle Comino) a v mnoha oblastech Ciociarie. Řemeslné dílny na výrobu tohoto typického nástroje, hudební tradice a zpěvy s ním související existují dodnes. Jde o hudební itinerář vycházející ze zvyklostí spjatých se sklizní, žněmi, vinobraním, mlácením a zejména namlouváním. Práce výrobce tohoto nástroje, zvaného zampognaro, byla pro mnohé obyvatele obcí, kteří kolem zampogne vybudovali úchvatnou síť rituálů a ceremonií, jako například Villa Latina, Picinisco a San Biagio Saracinisco, dlouhou dobu skutečnou obchodní činností. Zejména bude možné obnovit zvyklosti spjaté s tímto nástrojem v období Vánoc a během oslavy neposkvrněného početí. Přehodnocení a zatraktivnění systému obřadů, slavností a řemesel, které se rozvinuly v rámci tradice související s zampognou, může přispět k vytvoření turisticko-kulturních tras zaměřených na geografickou stejnorodost některých oblastí Lazia a historickou, přírodní a etnickou identitu konkrétních území.
41
Podél starých železničních tratí Obnovení opuštěných železničních tratí jednak jejich opětovným využitím pro vlaky turistického typu, jednak jejich přeměnou na tzv. greenways (cesty lemované zelení) představuje velkou příležitost, jak zatraktivnit kulturní kapitál území, které tyto trati křižují, přičemž kromě toho současně dojde k uspokojení vzrůstající turistické poptávky po „čerstvém vzduchu“, což dokládá nedávný rozmach podobných aktivit ve Spojených státech i v celé Evropě, zejména v Belgii a Španělsku. Procházky, projížďky na kole nebo jízda na koni jsou způsoby trávení volného času, které se stále více šíří i v Itálii. Pobytu na čerstvém vzduchu však často brání nedostatek či absence vhodných tras, jež by lidem napomohly byť jen na jediný den či víkend opustit město a vydat se na cestu za znovuobjevováním rozličných rázů krajiny a tváří kultury, lišících se od městského prostředí, a místních tradic nesoucích stopy z generace na generaci předávaných dovedností a vědomostí a znovu nalézt svůj vnitřní klid vzdálený od nebezpečí asfaltovaných cest. Staré železniční tratě disponují veškerými předpoklady k tomu, aby se této role zhostily, přičemž jsou s jejich využitím spojeny mnohé výhody: Byly navrženy za účelem vzájemného propojení obcí a městeček, a proto se na nich nenachází mnoho křižovatek se silniční sítí. Zelené trasy vybudované na těchto tratích se tedy stanou účinnou dopravní osou mezi jednotlivými obcemi vyznačující se nadstandardní bezpečností pro všechny pasažéry a nabízející veškeré přínosné aspekty kulturně-ekologické turistiky. „Zelené trasy“ v tomto smyslu nabudou obzvláštní důležitosti nejen samy o sobě, ale také z hlediska propagace a přilákání turistů na území integrovaných oblastí, kde již byla uplatněna jiná témata, jež se stala jejich „páteří“. Většinou se na nich nacházejí pouze mírná a pravidelná stoupání, což je činí schůdnými pro všechny turisty, ať už jde o cyklisty, kteří nejsou nutně specialisty v jízdě na horském kole, pěší turisty každého věku či handicapované občany. Nabízejí směsici velkých turistických atrakcí, od různých rázů krajiny a přírodních scenérií, jimiž se návštěvník může během cesty kochat, po zajímavosti z oblasti archeologie, historie a architektury typické pro venkovské oblasti a malé obce. Obzvláště významný je jejich přínos, pokud jde o obnovení rozvoje venkovských oblastí, které většinou trpí izolací a nezaměstnaností, a vytváření pracovních příležitostí spjatých s turistickými službami – restauracemi, půjčovnami kol, projížďkami na koni, návštěvnickými a turistickými centry atd. Dalším významným prvkem, který jistě představuje lákadlo pro turisty, je vše, co s železnicemi souvisí, tzn. signalizační zařízení, mosty, tunely, staré nádražní budovy: často jde o skutečné architektonické klenoty, malá umělecká díla, která danou výletní trasu činí ještě zajímavější a díky které turisté mohou zažít atmosféru staré železnice a jejích příběhů týkajících se pasažérů, zboží, dobrodružství, zážitků z cesty a odpočinku během cestování. V tomto případě podtémata představují jednotlivé železniční tratě na území Lazia, které jsou zčásti opuštěné a zčásti stále funkční, v celkovém počtu kolem deseti. Z těchto tras byly vybrány ty, jež jsou obzvláště významné, zejména pokud jde o jejich historii a výskyt charakteristických architektonických památek, různorodost a bohatost přírodních krás a kulturních památek nacházejících se na dané trase, začlenění do integrovaných oblastí, tzn. následující trati (integrované oblasti: Severní pobřeží/Římská Tuscia/Via Amerina; Oblast Ciociarie/Prenestinských hor; Anienské údolí):
Trať Mandela – Vicovaro Vznikla v roce 1898 a vede Anienským údolím nacházejícím se v srdci Simbruinských hor, velmi divokou krajinou, jíž dominují krasové jevy (krasové náhorní plošiny, jeskyně, ponory, propadliny, podzemní řeky), a od horního toku řeky Aniene se vyznačuje dobrou kvalitou vody. Sugestivní přírodní krajina je obohacena o zajímavé historicko-náboženské památky spjaté s osobností svatého Benedikta, který si stejně jako jiní náboženští činitelé zvolil tuto divokou a 42
samotářskou přírodu jako místo meditace, a o významné historicko-architektonické hodnoty, jež představují středověká městečka nacházející se na trase spolu s příslušnými nádražními budovami, například v Rovianu a blízkých obcích Anticoli Corrado, Rocca Canterano a Cervara, bohatých na historii spojenou také s velkými jmény, třeba normanskou dynastií Štaufů a Bonapartů, uměním a zajímavostmi.
Trať San Cesareo – Fiuggi – Alatri – Frosinone V úseku vedoucím mimo město železnice na trase Řím – Fiuggi, vybudovaná v roce 1916 jako spojení hlavního města s vnitrozemím v okolí Frosinone, vede přes území Prenestinských hor podél významných archeologických památek jako například velkolepých zbytků akvaduktu Claudio a Palestrinou (starobylým městem Preneste s bohatými archeologickými nálezy) a poté míří do přírody a krajiny horského pásma, kde se na území obcí Cave, Genazzano a Olevano Romano nachází velmi atraktivní zajímavosti. K nim patří mimo jiné osobité geologické útvary jako například výchozy starodávných korálových útesů a fosilních ložisek, bohaté zalesněné plochy, typické kotliny a rokle, které nadále lemují železniční trať, odkud je nádherný výhled na údolí Sacco až do Fiuggi. Podél trati se nacházejí také četná tajemná místa, například obrovské polygonální hradby vystavěné italickými národy, mezi něž patřili mimo jiné Equiové. V úseku Fiuggi – Paliano proběhly úpravné práce a trať byla přetvořena v cyklistickou stezku.
Trať Civitavecchia – Orte Byla dokončena v roce 1929 a vine se celým územím Římské Tuscie a oblastí v okolí Viterba, které jsou pokud jde o přírodní krásy, etruské památky a osobité kulturní tradice (podrobně popsané v odstavci týkajícím se tématu Etrusků, na nějž odkazujeme) nejbohatšími v Laziu. Chtěli bychom upozornit na to, že v době, kdy byla tato příručka sepisována, byla pro opuštěnou trať ze strany regionálního odboru dopravy vyhlášena mezinárodní soutěž za účelem jejího obnovení pro smíšené účely, jejíž první fáze se týká úseku trati Civitavecchia – Capranica, přičemž velká důležitost bude kladena na její využití jako turistické železnice: stala by se totiž velmi významnou nosnou osou pro podporu zatraktivňování v rámci opatření plánovaných pro zainteresované integrované oblasti (Severní pobřeží a Římskou Tuscii) a mimo to by prostřednictvím uzlu v Capranice došlo k jejímu napojení na turistikou atrakci Via Francigena. V případě, že tento plán bude realizován, v rámci projektů propagovaných prostřednictvím Integrovaného územního plánování bude moci být uskutečněna série opatření (tématické trasy začínající v železničních stanicích, návštěvnická a turistická centra atd.) zaměřených na napojení a integraci s opatřeními v rámci projektu podporovaného odborem dopravy (železniční trať se stezkou vedoucí rovnoběžně s touto tratí, obnova starých nádraží atd.). Pokud projekt spadající pod odbor dopravy naopak realizován nebude, budou moci být naplánována opatření, jež budou spočívat v jeho přeměně na „zelenou cestu“.
Trať Gaeta – Formia – Sparanise Historická „Auruncská trať“ byla na trase Řím – Cassino – Caserta otevřena v roce 1892, jejím výchozím bodem bylo kampánské Sparanise a přes jednotlivé obce nacházející se v Auruncských horách jako například Sessa Aurunca, Minturno a Formia vedla až do Gaety, díky čemuž se stala důležitou dopravní dráhou mezi vnitrozemím a Gaetským přístavem, důležitou jak pro přepravu pasažérů, tak zboží. Trasa z Gaety do Formie, na které se nachází 25 velkolepých mostů klenoucích se přes Via Appia, by ještě dnes byla významným prostředkem, jak předejít dopravním zácpám mezi těmito dvěma pobřežními městy, vezmeme-li navíc v úvahu značný příliv turistů v letním období a umístění gaetského nádraží, jež se nachází v centru města. U této trasy by tedy bylo žádoucí obnovení trati a její smíšené využití, přičemž zvláštní pozornost je třeba věnovat jejímu rozvoji jako turistické železnice. Trasu Gaeta – Minturno – Sessa Aurunca, která vede krajinou Auruncských hor, by naopak mohla být přetvořena v „zelenou cestu“, čímž by se značně turisticky zviditelnila městečka podél trati. 43
V rámci obnovy opuštěných železničních tratí prostřednictvím jejich přeměny v „zelené cesty“ je třeba počítat s realizací následujících opatření: Vytvoření multifunkčních tras, které budou sloužit jako pěší stezky, stezky pro cyklisty, pro jízdu na koni, přístupných i pro handicapované občany, s přednostním použitím „přírodních“ cestních spodků (drti, pěchované hlíny, popřípadě ekologického asfaltu). Vytvoření loga, ukazatelů a tématických tabulí (týkajících se zajímavostí, které se nacházejí v okolí daného území, ale také témat, díky nimž zůstávají vzpomínky na starodávnou železnici stále živé) s ohledem na zásady stanovené pro „koordinovaný obraz“. Obnova starých nádraží s ohledem na jejich původní architekturu a jejich přeměna v restaurační zařízení, tématická návštěvnická centra a turistická centra využitelná i okolními integrovanými oblastmi, ubytovny a malé „půvabné hotýlky“, muzejní centra a centra pro organizování kulturních akcí. Zachycení „vzpomínek na železnici“ prostřednictvím tématických návštěvnických center, tématických a interpretačních tabulí po celé trase, opětovné použití železničářského materiálu jako například starých traverz pro značící účely, zorganizování výstav a dalších tématických akcí. Vytvoření dopravní sítě na podporu železnice, zajištění služeb typu kyvadlové dopravy směřující do historických center a zajímavých oblastí, které se nacházejí dále od nádraží.
44
Historické vily, paláce a sídla Území našeho regionu může být účinně delimitováno také prostřednictvím svých historických sídel. Vily, paláce, šlechtická sídla s okolními parky, zahradami a fontánami tvoří a vymezují několik tras za poznáním jak architektonických, tak přírodních krás. Lazijská trasa zahrnující historické budovy představuje z turistického a kulturního hlediska velmi hodnotný systém, který umožňuje víceúrovňové zatraktivnění a propagaci území. Tyto vily a sídla totiž pocházejí z různých historických období, a proto pokrývají rozsáhlou časovou etapu, počínaje Etrusky a Římany a konče umbertinským stylem typickým pro devatenácté století; kolem nich vyrostla městečka i náboženské budovy a zrodily se tradice či přírodní trasy, a proto bude v rámci integrovaného plánování také prostřednictvím rekonstrukce a zapojení tohoto nesmírného uměleckého kapitálu možné vymezit tématické trasy, jež mohou být účinně propojeny s tématem cest. Velký význam má v tomto kontextu město Tivoli, kde se nachází Vila Estenských (Villa d’Este), Hadriánova vila (Villa Adriana) a Řehořova vila (Villa Gregoriana). Jde o památky zapsané na seznam kulturního dědictví UNESCO, stanovené Regionem Lazio jako kulturní atrakce. Za účelem jejich zatraktivnění byla vymezena opatření spočívající v jejich rekonstrukci, restaurování a využití v rámci Dohody o rámcovém programu týkající se kulturních památek. Hadriánova vila, přepychová císařská rezidence s lázněmi, lekníny, divadly a sloupovím; Vila Estenských z 16. století, později sídlo rodu Farnese, známá svými zahradami; Řehořova vila, přestavená v devatenáctém století a bohatá na archeologické nálezy a sugestivní přírodní krásy mohou být chápány jako ústřední body úplné integrované historické trasy o výjimečné hodnotě, díky níž se Tivoli stane z turistického pohledu konkurenceschopným a bude představovat alternativu vzhledem k Římu. Dalším velmi významným turisticko-kulturním systémem jsou sídla rodu Farnese v Horní Tuscii. Území Tuscie je poseto tvrzemi, paláci, hrady, vilami a pamětihodnostmi spjatými se šlechtickým rodem Farnese. Tyto památky lze sloučit s přírodními itineráři, etruskými nekropolemi a středověkými a renesančními městy, které kvalitní turistické trasy doplňují. Na farnézské stezce se pracuje s různými formami instalací určenými pro konkrétní tématické trasy, jež jsou zaměřeny na zatraktivnění farnézských tvrzí (Farnese, Ischia di Castro, Capodimonte, Valentano), itinerářů vedoucích dosud neposkvrněnou přírodou (Isola Bisentina), hradů, paláců a vil (Carbognano, Caprarola, Viterbo, Gradoli), věží, fontán, bašt (Nepi, Ronciglione, Fabrica di Roma), abychom zmínili jen několik klíčových bodů ležících na daném území, kde se nacházejí budovy, které nechali Parmští (Farnese) postavit či upravit jako své rezidence. Tuscolánské vily jsou směsicí umění, historie a kultury regionu. Jsou začleněny do uměleckého a architektonického panoramatu renesance a 17. století a vycházejí z římské tradice císařských vil, na jejichž pozemku byly vybudovány právě proto, aby znovu nechaly ožít starodávnou okázalost. Jde o síť šlechtických, kardinálských a papežských rezidencí na území městeček Frascati a Monteporzio Catone obklopených parky, fontánami, lekníny, dekorativními prvky dotvářejícími atmosféru, archeologickými pozůstatky, jejichž architektonický a umělecký význam umožňuje jejich začlenění do tras v rámci integrovaného plánování, protože pro okolní oblasti představují důležité pamětihodnosti, kde lze znovu objevovat krásy starých věků a seznámit se s tradicemi klíčové důležitosti pro vymezení cesty za poznáním vycházející z renesančního a barokního umění, která se vyznačuje všemi vlastnostmi nutnými k tomu, aby mohla nabýt významné turistické hodnoty.
45
Vodní cesty Vodní cesty jsou komplexní téma, mozaika skládající se z mnoha různorodých střípků, jež všechny vedou k jedinému cíli: obnovení a zatraktivnění tradic, venkovské kultury a územního potenciálu v oblasti Lazia, kudy protékají řeky Tibera, Aniene, Liri a Garigliano. Na pozadí řemeslných prací, pěstování tradičních plodin, zemědělských produktů, chovu dobytka, těžebních a průmyslových činností historického data lze vyprávět příběh o tom, jak na sebe vzájemně působí člověk a příroda a jak se jeden druhé vzájemně přizpůsobují. Jezerní pánve a vlhké oblasti pokrývají celkem 22.000 hektarů území Lazia, k nimž se ještě přidružují říční toky. Rozsáhlé hydrografické komplexy zahrnují různé typy vodních toků, od potůčků a horských a podhorských bystřin po pomalu plynoucí řeky, které spolu s nespočetnými prameny a hydrotermálními vodami hojnou měrou přispívají k obohacení už tak různorodého charakteru přírodní krajiny tohoto regionu. Pro integrované oblasti začleněné do tohoto tématu kulturní bohatství a přírodní bohatství představuje unikum, které může v případě, že bude vhodně přehodnoceno, vést ke zvýšení turistického ruchu i zaměstnanosti (řetězce typických výrobků, enogastronomie, „inteligentní“ turistika), ale především může poskytnout cenná vodítka do budoucna a vytvořit východiska pro rozvoj vyváženého a „udržitelného“ společenství, to vše na základě reinterpretace území.
Řeky Během úchvatné a bouřlivé historie řeky Tibery, jejíž vývoj v průběhu let ovlivnily sopečné erupce, zaplavení ledem a postupování moře, vznikl říční systém velmi bohatý na vodu, přičemž zhruba polovina vodního toku se nachází na území Lazia. Poté, co řeka vytvořila několik meandrů a pojala vody z četných přítoků (vody proudící z Monte Cimino, vydatné vody řeky Nery, vody systému Rio Vicano – Treja, vody potoku Aia pramenícího v Sabinských horách, vody z řeky Farfa tekoucí ze Sabinských a Lukretilských hor a vody největšího lazijského přítoku, řeky Aniene), se rozděluje do dvou větví, jednu z nichž uměle vytvořili Římané, a ústí do moře. Obzvláštní strategický význam mají probíhající projekty zaměřené na rozšíření a zatraktivnění sjízdného úseku řeky Tibery, do kterých je zapojen odbor životního prostředí, kultury a cestovního ruchu regionu Lazio, Římská a Rietská provincie, Přírodní rezervace Tibera – Farfa a sdružení obcí nacházejících se na integrovaném území VA.TE. Podobným způsobem vznikly projekty, jejichž cílem je obnova přírodního rázu krajiny a kulturní zatraktivnění jiného významného říčně-údolního systému v regionu: povodí řek Sacco – Liri – Garigliano a jež v řece spatřují alternativní nástroj pro interpretaci a využívání okolní krajiny (historických měst, archeologických a historicko-uměleckých zajímavostí, rukodělných výrobků z odvětví průmyslové archeologie, tradičních plodin a přírodních zajímavostí) prostřednictvím specifických koncepcí. Tento rozsáhlý hydrografický systém, který zahrnuje několik zejména levostranných přítoků, jako například potoky Cosa, Melfa a Rapido, se vyznačuje různými typy vodních toků, jež jsou příznačné pro velmi rozmanitá prostředí lišící se konkrétním výskytem fauny a flóry.
Jezera, vlhké a termální oblasti Velká část území Viterbské a Římské provincie je tvořena obrovským množstvím vyvřelin pocházejících z velkých sopečných komplexů, které této oblasti Lazia dodaly velmi osobitý ráz. Některé z těchto letitých sopečných nánosů se zbortily a vytvořily rozsáhlé kruhové kotliny, jež se postupně zaplnily podzemní vodou, a daly tak vzniknout jedněm z nejkrásnějších jezer v Laziu a na celém Apeninském poloostrově: jezeru Bolsena, které zaplavilo největší sopečnou pánev v Itálii, jezerům Vico, Bracciano, Albano a Nemi a také menším, ale nikoli méně úchvatným jezerům Martignano, Monterosi, Giulianello a Mezzano. Kromě těchto jezer sopečného původu se na lazijském území nachází také četné vodní nádrže, od horských ples jako například kouzelného
46
Vévodkynina jezera ledovcového původu, jediného svého druhu v Laziu, přes jezero Posta Fibreno, do nějž ústí jeden z na vodu nejbohatších pramenů regionu, až po slaná pobřežní jezera v okolí Circea, vytvořená vývojem pobřežní linie a dávných bažin, které představují cenné svědectví, i když už z větší části v Itálii zanikly. Jedněmi z nejvýraznějších a nejosobitějších sopečných projevů jsou termální jevy: prameny, často bohaté na síru, které mnohdy vyvěrají za velmi vysoké teploty, jsou hmatatelným svědectvím sopečné činnosti, jež se stále ještě nevyčerpala. Bezpochyby nejvýznamnější lazijskou oblastí, kde lze téma termálních pramenů rozvinou nejlépe, je území města Tivoli, jež bylo Regionem Lazio stanoveno jako kulturní atrakce. Kromě bohatých sirnatých termálních pramenů (známých již od antiky pro jejich léčebné účinky) se zde nacházejí rozsáhlá ložiska travertinu, zvláštního vápencovitého kamene, který se zde utváří již po zhruba 160.000 let. Obrovská ložiska travertinu v Tivoli, jenž je obzvláště vyhledáván jako ozdobný a stavební kámen, byla využívána již v Římských dobách. Díky realizaci tématických projektů zaměřených na zatraktivnění tohoto dávného používání zdrojů na daném území, lze také do programu začlenit sugestivní lomy, které se dnes nacházejí v opuštěném a destruktivním stavu. Téma termálních pramenů nabývá obzvlášť velkého významu v integrované oblasti Území Ciociarie. Kotlina rozprostírající se v okolí obce Fiuggi je rozsáhlou krasovou proláklinou naplněnou jezerními usazeninami, jež jsou pokryty pyroklastiky pocházejícími ze sopky Albano. Prameny, které vyvěrají na území této oblasti (Zřídlo Bonifáce VIII a Anticolské zřídlo), jsou známy a využívány již od 4. století př. Kr. Celkový průtok těchto pramenů je 2 – 3 l/s, ale zřízením několika umělých jezírek byl pro komerční účely lázeňského centra, jež je jedním ze nejnavštěvovanějších ve střední Itálii, téměř zdvojnásoben. Vydáme-li se po Via Anticolana, po ujetí zhruba 4 kilometrů od těchto lázní se dostaneme k vodní nádrži Canterno, další proláklině krasového původu, která již není pokryta rostlinstvem, ale zaplněna vodou tvořící malé a kouzelné jezírko.
Římský a pontinský venkov (Ager Romanus a Pomptinus Ager) – zakládané osady a města Další tématickou oblast představuje historie a aktuální problémy týkající se římského a pontinského venkova a jeho zúrodňování, které počínaje třicátými lety Pontinské bažiny přeměnilo ve fertilní zemědělské pozemky. Ve střední části Latinské provincie se rozkládá Pontinská a Fondanská nížina s pobřežními jezery Fogliano, dei Monaci, Caprolace, Sabaudia, Fondi a Lungo a val písečných dun ve směru k moři přenechává místo písku a skalám. Pontinská a Fondanská nížina prošly stejným geologickým vývojem, který je úzce spjat s jevy spočívajícími v mořských transgresích, k nimž docházelo v dobách ledových a meziledových, přičemž přítomnost přímořského pásu, dun a slaných pobřežních jezer vymezuje zvláštní prostředí podléhajícím vlivům jak mořského, tak pevninského pásma: jde o hraniční oblast mezi pevninou a mořem, která sice představuje těžké a značně nestabilní životní podmínky pro rostliny i živočichy, ale zároveň je ve skutečnosti jedním z nejbohatších a nejrůznorodějších ekosystémů naší planety. Pobřežní jezera dnes planině dodávají původní ráz, kterým se vyznačovala předtím, než došlo k jejímu zúrodnění, pouze z části. Venkov a zúrodňování se tak mohou stát předmětem podtématu, přičemž na pontinském venkově pod hlavičkou odboru životního prostředí probíhají práce za účelem úpravy kanálů a břehů jezer a také rekonstrukce vodního čerpadla z devatenáctého století, které se zachovalo ve Fondi. V oblasti bylo zahájeno mnoho projektů zaměřených na výzkum, konzervativní obnovení a zatraktivňování přírodní krajiny (také ve smyslu specifikace regionálního zákona č. 27/2001), kde proběhlo celkové zúrodnění, která může nabídnout také zajímavosti z průmyslové archeologie, moderní architektury i nově vybudované stavby (racionalizmus a středomořskost).
47
Posvátné stezky Cesty, stezky a trasy jsou vitálními tepnami každého území: v rámci jakéhokoli plánování spjatého s integrovaným zatraktivňováním našeho regionu tedy bude třeba vzít v úvahu funkční obnovu tras, které propojují jednotlivé okresy, a představují tak východisko, jehož prostřednictvím Lazio bude moci znovu získat a nabídnout návštěvníkům svou specifičnost a globální identitu. Velké incentivum pro cestovní ruch a kulturní rozvoj by mohlo představovat vytvoření účinných územních pojítek s důrazem na důležitost komunikací a jejich základní charakteristiky – toho, že jsou výsadním místem, odkud je možno pozorovat vše, co je obklopuje, tak, aby se konkrétní cesta stala vnitřním putováním za objevováním a poznáním a mohla být prezentována jako opěrný bod finančních zdrojů určených pro správu území. Lazio kromě toho, že disponuje historickou a oceňovanou silniční sítí, která byla vytvořena kolem Říma a v rámci které byla tato metropole vždy ústředním bodem a katalyzátorem, je také centrem velmi známé strategie vycházející z historie a kulturní identity: významné sítě náboženských míst, která uplatňují svou přitažlivou sílu podél cest a představují další ideální a konkrétní nástroj zatraktivňování území. Opěrnými body, kolem nichž by mohly být vytvořeny značené stezky, které turistům umožní objevit takzvané „menší“ náboženské památky, přírodní a archeologické trasy a nasměrují je k návštěvám lidových oslav, svátků a rituálů jako například středověkých průvodů, procesí a oslav patronů měst, jež jsou součástí mnoha úrovní poznání daného území, jsou opatství, historické kostely, kláštery a konventy, patřící ke dvěma hlavním náboženským větvím – františkánské a benediktinské. Z mnoha pamětihodností tohoto typu zmiňme alespoň Farfu, Fossanovu, Montecassino, Sacro Speco a San Benedetto v Subiaku. Posvátné stezky mohou tedy být životní lymfou integrované propagace a územního zatraktivňování: rámec projektu bude moci být účinně podpořen propojením témata náboženských míst a silniční sítě, aniž bychom zapomínali na trasy enogastronomické povahy a trasy věnované tradicím, které by mohly fungovat jako jakési pojítko tohoto putování, neboť cestovnímu rozměru z turistického hlediska dodávají aspekt jednotnosti a úplnosti.
Via Francigena vedoucí na sever a na jih od Říma Nejdůležitější z velkých spojovacích cest, které počínaje pozdním středověkem brázdily Evropu, je Via Francigena. Jde o dávnou trasu, po které putovali Frankové a kterou se do Říma dostávali poutníci, aby navštívili hrob svatého Petra a Pavla. Byla také využívána obchodníky, cestovateli, zbojníky, přičemž představovala místo, kudy z Itálie do Evropy a nazpět proudily myšlenky, umění, příběhy, jazyky, zvyky a tradice, které jsou skvělým svědectvím o kulturní identitě Evropy. V současnosti byla Radou Evropy prohlášena za kulturní itinerář a Region Lazio často navrhuje iniciativy zaměřené na propagaci lazijského úseku této cesty prostřednictvím setkání, výstav, seminářů, návrhů tras. Rada Regionu Lazio v roce 2006 schválila zákon č. 19 „Dispozice pro kulturní, turistické a přírodní zatraktivňování cesty Via Francigena a jiných regionálních kulturních itinerářů schválených Radou Evropy“, díky čemuž Region získal další nástroj pro kulturní propagaci starých tras, které křižovaly jeho území. Kromě toho Region Lazio v roce 2007 vymezil a prezentoval cyklistickou a pěší stezku po Via Francigena, jež je dlouhá 170 km a vede z obce Proceno až do Říma a jejíž prostřednictvím se lze vydat po stopách starých poutníků a navštívit pamětihodnosti, které se nachází v jejím okolí. Pomocí integrovaného plánování zaměřeného na tuto cestu bude možné zatraktivnit historické, kulturní, přírodní a archeologické zajímavosti, které se v průběhu staletí na území Lazia podél této cesty stratifikovaly, a vymezit myšlenku putování – pěšky, na koni, autem nebo na motorce či skútru – jako jednotící prvek. Via Francigena však téměř nikdy není pouze cesta, ale vždy celá oblast, jež ji obklopuje, v níž je třeba si představit dávné poutníky, kteří mohli navštěvovat svatyně a osady, odpočívadla a přírodních krásy; bude tedy třeba navrhnout alternativní pěšinky a itineráře v okolí této cesty, jež návštěvníkovi umožní, aby se mohl kochat uměním, tradicemi, kulturou i přírodou.
48
Vedle tradiční a dobře známé trasy severně od Říma, která často odpovídá staré Via Cassia a vede z Procena do měst/obcí Acquapendente, San Lorenzo Nuovo, Bolsena, Montefiascone, Viterbo, Vetralla, Capranica, Ronciglione, Sutri, Nepi, Monterosi, Campagnano, dochází k vymezování cesty Laziem směřující do jihoitalských regionů a až do apulijských přístavů, odkud se po moři cestovalo do Jeruzaléma. V našem regionu existují varianty a alternativní trasy determinované klimatickými a sezónními faktory a hlavně přítomností pontinských bažin, jež ovlivnily rozrůznění dávné poutní stezky. Dvě hlavní dopravní osy, které zaslouží, aby byly nazývány jižní Via Francigena, jsou: podhorská Appia (Appia Pedemontana) vedoucí přes města a obce Castelgandolfo, Albano, Nemi, Genzano di Roma, Velletri, Cori, Norma, Sermoneta, Bassiano, Sezze (Via Setina) Priverno, Fondi, Terracina až do Fondi a Minturna a zahrnující také čtyři přírodní parky (Auruncské a Lepinské hory, Castelli Romani a Appia Antica), dvě přírodní oázy, Ninfa a Giulianello, a opatství Fossanova a Valvisciolo. Tato trasa vede podél staré a tradiční konzulské cesty směrem do Capuy kolem úbočí Lepinských, Ausonských a Auruncských hor, je bohatá na archeologická naleziště, jako například Jupiterův chrám Anxur a oblast Minturnae, a je přímo napojena na kampánskou a apulijskou Via Appia; silniční osa Via Prenestina, která prochází archeologickým nalezištěm Gabii na území Říma a městy/obcemi Gallicano, Palestrina, Genazzano, Paliano, Serrone, Piglio, Anagni, Ferentino, Alatri, Veroli, Monte San Giovanni Campano, Isola del Liri, Arpino a poté se rozštěpuje do dvou větví, z nichž jedna vede na jih směrem do Arce, Rocca d’Arce, Castrociela, Cassina (itinerář středověkého poutníka Nikulase z Munkathvery), a druhá pokračuje směrem do Isernie přes obce Atina, Villa Latina, San Biagio Saracinisco. Na tomto území se nacházejí dvě velká opatství, Casamari a Montecassino, a podél těchto tras je k vidění mnoho historických, kulturních, přírodních i gastronomických zajímavostí představujících jižní tvář Lazia, silně ovlivněnou jihoitalskými regiony, s nimiž jej bezpochyby pojí společná územní jednota. Pokud jde o posvátná místa, bude také vhodné zatraktivnit například linii lidového náboženství spjatou s cestou svatých poutníků, patronů některých obcí ve Frosinonské provincii, které se rozkládají v okolí cesty (Arce, Rocca d’Arce, Santopadre, Gallinaro a Ceprano). Tento itinerář protíná dvě jižnější větve Via Francigena a tvoří příčnou trasu, na které se nacházejí nábožensky významná místa, jimiž pravděpodobně poutníci procházeli na cestě do Jeruzaléma a jež představovala důležité etapy. Dnes jsou poutními místy či místy konání oslav a slavností velkého kulturního významu. Z probíhajících iniciativ je třeba zmínit projekt organizovaný Nadací jubilejních tras (Fondazione Percorsi Giubilari) a Palestrinskou diecézí, který je zaměřen na obnovení této staré cesty a poutní stezky, jež po návštěvě Říma a jeho bazilik směřovala na jih, do Otranta či Brindisi, kde poutníci nastoupili na loď plující do Svaté země, zejména pokud jde o jeho lazijský úsek mezi Římem a Palianem.
Benediktinská a cisterciácká opatství Cesta po stopách svatého Benedikta je jedním z hlavních itinerářů vedoucích na nábožensky významná místa v našem regionu. V okolí velkých opatství, historicky ověřených sídel řádu svatého Benedikta (klášter svaté Scholastiky a Sacro Speco v Subiaku, Farfské opatství a Montecassinské opatství), se nacházejí trasy a stezky, jejichž prostřednictvím lze zatraktivnit místní poutní a nábožensky významná místa a zejména akce s nimi spojené (slavnosti, rituály, poutě), které nabývají strategického významu, neboť formují homogenní oblasti podél cest zbožnosti a budou moci být využity z hlediska cestovního ruchu, přičemž se stanou cílem opatření v rámci regionální kulturní politiky. Lze si povšimnout, že umístění benediktinských opatství tvoří silniční osu vedoucí ze severovýchodního Lazia směrem na jih, díky čemuž je úsekem, na kterém se nachází sugestivní historické památky i významné přírodní krásy, jež spolu s nábožensky zaměřeným itinerářem mohou být chápány jako výsadní aspekt identity Regionu Lazio.
49
Cisterciácká opatství mají v Laziu velkou tradici a zároveň jsou významnými turistickými lákadly, neboť se nacházejí v nádherných přírodních rezervacích. Nejznámějšími sídly cisterciáckého řádu jsou San Martino al Cimino, Certosa di Trisulti a opatství Casamari, Fossanova a Valvisciolo. Představují jedny z nejcennějších projevů západního umění a kultury v Itálii a jejich strategická poloha – nacházejí se totiž podél tras poutníků a obchodních cest – jistě přispěla k tomu, že se staly nejen kolébkami náboženského kultu, ale také výchozími body klášterní architektury a zastávkami velkého strategického významu. Cisterciácký itinerář stejně jako benediktinská stezka zahrnuje oblasti, ve kterých budou moci obce zainteresované do zatraktivňování vytvářet trasy zaměřené na popularizaci náboženských svatyní a místních akcí. Trasa po benediktinských a cisterciáckých opatstvích vede celou Lazijskou provincií, a proto v rámci integrovaného plánování představuje výsadní téma.
Po stopách Františka Takzvaná „pouť svatého Františka“ je významnou turistickou atrakcí v severní oblasti Lazia, i když jádro této trasy v současné době není začleněno do oblastí s integrovaným plánováním. Jde o itinerář spjatý s místy, kde svatý František prokazatelně pobýval a která se stala výsadními centry vyznávání jeho kultu. Tato trasa se nachází v okolí Rieti a zahrnuje klášter Poggio Bustone, poutní místo Fonte Colombo, klášter La Foresta a poutní místo Greccio. V těchto nábožensky významných místech je organizováno mnoho akcí, slavností a historických rekonstrukcí, jako například obřad, v rámci něhož je připomněno zřízení prvního františkánského betlému nebo zázraky a tradice spjaté s tímto svatým. V současné době byly ze strany MAS Rietské provincie, provinčních turistických agentur a Provincie samotné zahájeny iniciativy zaměřené na zatraktivnění turistických, kulturních a přírodních tras, jež začínají v Římě a směřují na sabinské území, kde se nacházejí svatostánky zasvěcené sv. Františkovi.
50
