Reforma nemocenského pojištění a její vliv na podnikový sektor

Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta

Reforma nemocenského pojištění a její vliv na podnikový sektor Bakalářská práce

Vedoucí práce: Ing. Petra Ondráčková

Klára Slováčková

Brno 2010

Poděkování Chtěla bych poděkovat Ing. Petře Ondráčkové za cenné rady a připomínky, metodické a odborné vedení, které mi poskytla při zpracování mé práce. Dále bych chtěla poděkovat Ing. Lence Křižkové z Vetropack Moravia Glass, akciové společnosti, za její vstřícný přístup a poskytnutí informací při zpracování bakalářské práce.

Prohlašují, že jsem tuto bakalářskou práci vypracovala samostatně s použitím literatury a zdrojů, které uvádím v seznamu na konci práce. V Brně dne 27.5.2010

__________________

Abstract Slováčková, K. The sickness insurance reform and its impact on business. Bachelor Thesis. Brno: MUAF, 2009. The bachelor thesis focuses on the sickness insurance reform, which was launched in the Czech Republic in 2009. The first part deals with the new Health Insurance Act and its subsequent comparison with the former law. The second part gives insight into the influence of those reforms on the business sector and compares the indicators of incapacity for work within the Czech population. Moreover the work includes a comparison of those indicators with an actual company and distincts them within the Czech Republic, the Slovak Republic and the United Kingdom. Keywords Sickness insurance, social security, reform

Abstrakt Slováčková, K. Reforma nemocenského pojištění a její vliv na podnikatelský sektor. Bakalářská práce. Brno: MENDELU, 2010 Tato bakalářská práce se zabývá reformou nemocenského pojištění, která proběhla v České republice v roce 2009. V první části se zabývá novým zákonem o nemocenském pojištění a jejím následným srovnáním se zákonem starým. V druhé části se zabývá vlivem reformy na podnikatelský sektor a srovnáním ukazatelů pracovní neschopnosti obyvatelstva ČR. Práce také obsahuje srovnání průměrných ukazatelů se skutečným podnikem a srovnáním ČR se Slovenskem a Velkou Británií. Klíčová slova Nemocenské pojištění, sociální zabezpečení, reforma

Obsah

5

Obsah 1

Úvod

8

2

Cíl práce a metodika

10

3

Teoretická část

11

3.1

Sociální pojištění...................................................................................... 11

3.2

Nemocenské pojištění v ČR .....................................................................12

3.2.1

Historie.............................................................................................12

3.2.2

Česká správa sociálního zabezpečení ..............................................14

3.3

Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění .................................14

3.3.1

Důvody přijetí nové právní normy ..................................................14

3.3.2

Okruh pojištěných osob ...................................................................15

3.3.3

Podmínky účasti na nemocenském pojištění ..................................16

3.3.4

Povinnosti zaměstnavatele a jejich náklady na zaměstnance ......... 17

3.3.5

Sazby pojistného na sociální zabezpečení ....................................... 17

3.3.6

Obecné podmínky nároku na dávky a jejich výplatu.......................18

3.3.7

Denní vyměřovací základ.................................................................18

3.3.8

Náhrada mzdy ..................................................................................19

3.3.9

Dávkový systém nemocenského pojištění .......................................19

3.3.10 Výpočet dávek nemocenského pojištění......................................... 20 3.3.11

Režim dočasně práceneschopného pojištěnce ............................... 22

3.3.12

Organizace a provádění nemocenského pojištění .......................... 23

3.3.13

Pojistné na nemocenském pojištění ............................................... 23

3.4

Dávky nemocenského pojištění v roce 2008.......................................... 24

3.4.1

Nemocenské .................................................................................... 24

3.4.2

Peněžitá pomoc v mateřství............................................................ 24

3.4.3

Podpora při ošetřování člena rodiny .............................................. 25

3.4.4

Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství........................... 25

3.4.5

Dodržování režimu práceneschopného zaměstnance .................... 25

3.5

Shrnutí nemocenského pojištění v České republice............................... 25

Obsah 3.6

Nemocenské pojištění ve Slovenské republice....................................... 26

3.6.1

Denní vyměřovací základ.................................................................27

3.6.2

Náhrada příjmu ...............................................................................27

3.6.3

Nemocenské.................................................................................... 28

3.7

Nemocenské pojištění ve Velké Británii................................................. 29

3.7.1

Odvody na národní pojištění .......................................................... 29

3.7.2

Nemocenské.................................................................................... 30

3.8 4

6

Shrnutí .................................................................................................... 30

Praktická část 4.1

32

Vývoj nemocenského pojištění v České republice...................................32

4.1.1

Míra pracovní neschopnosti ............................................................32

4.1.2

Počet případů pracovní neschopnosti .............................................32

4.2

Počet účastníků nemocenského pojištění ...............................................33

4.2.1

Struktura účastníků nemocenského pojištění.................................33

4.2.2

Osoby samostatně výdělečně činné .................................................34

4.3

Vliv nezaměstnanosti na počet nemocensky pojištěných osob ..............35

4.4

Vývoj dočasné pracovní neschopnosti ....................................................35

4.4.1

Počet ukončených dočasných pracovních neschopností ................36

4.4.2 Počet prostonaných dnů a průměrná doba trvání pracovní neschopnosti................................................................................................. 38 4.4.3

Míra pracovní neschopnosti ........................................................... 40

4.4.4

Pracovní neschopnost dle pohlaví.................................................. 40

4.4.5

Pracovní neschopnost dle diagnóz .................................................. 41

4.4.6

Objem vyplacených dávek nemocenského pojištění.......................42

4.4.7

Vyplacené nemocenské dávky podle skupin zabezpečených osob .43

4.5

Vetropack Moravia Glass, akciová společnost ........................................43

4.5.1

Pracovní neschopnost zaměstnanců společnosti ............................44

4.5.2

Výdaje společnosti na náhradu mzdy a nemocenské......................45

4.5.3

Shrnutí .............................................................................................45

4.6 Srovnání ukazatelů pracovní neschopnosti České republiky se Slovenskou republikou a Velkou Británií ........................................................ 46 4.6.1

Srovnání České republiky se Slovenskou republikou .................... 46

Obsah 4.6.2

7

Srovnání České republiky s Velkou Británií ................................... 49

4.6.3 Srovnání České republiky se Británií 49 4.6.4

Slovenskou republikou a Velkou

Shrnutí ............................................................................................ 50

5

Diskuze

51

6

Závěr

54

7

Literatura

56

Úvod

8

1 Úvod Od roku 2007 probíhá v České republice reforma veřejných financí a její součástí byla také reforma nemocenského pojištění, která proběhla v roce 2009. Slovo reforma znamená změnu či přeměnu současného stavu věci k lepšímu. Jelikož se jedná o oblast sociální, jedná se o velice důležitý a zodpovědný krok, neboť tato oblast přímo zasahuje do životů občanů. Důvodem reformy veřejných financí bylo neustále se zvyšující zadlužování státu, jehož příčinou bylo hlavně zvyšování tzv. mandatorních výdajů, což jsou výdaje, které jsou nařízeny ze zákona a tudíž musí být vyplaceny. Čím vyšší byl tedy podíl mandatorních výdajů na státním rozpočtu, tím méně peněz zbývalo státu na investice do rozvoje státem poskytovaných služeb, jako jsou investice do školství či zdravotnictví, na stavbu dálnic aj. Zákon upravující nemocenské pojištění platil bez větších změn již od roku 1956, tedy více než 50 let, společnost se za tu dobu velmi změnila, nedemokratický systém se změnil na demokratický, a zákon tak byl již nedostačující. Systém se sice po revoluci dočkal změn, byly to však pouze drobné dílčí úpravy uskutečňované pomocí novel zákona, kterými se stejně jeho největší nedostatky nevyřešily. Reforma nemocenského pojištění proto byla více než nutná. Nový zákon je stejně jako celá reforma veřejných financí zaměřen zejména na snížení výdajů státního rozpočtu. Jedním z hlavních cílů reformy je zamezení zneužívání systému a zaměření se na to, aby sociální výdaje putovaly k těm, kteří je opravdu potřebují. Česká republika totiž patří ke státům s nejvyšší pracovní neschopností v Evropě. Důkazů toho, že ke zneužívání systému docházelo, je několik. Zatímco se stav obyvatelstva ČR zlepšoval, míra pracovní neschopnosti se zvyšovala, ve státech se srovnatelnou ekonomickou situací, jako byla situace v ČR, byla míra pracovní neschopnosti výrazně nižší. Nejvyšší procento práceneschopných bylo pojištěnců s nejnižšími příjmy, což svědčí o zneužívání systému touto skupinou. Kontrolní systémy starého systému byly velmi nedostačující. Zaměstnanci, zaměstnavatelé ani lékaři nebyli nijak motivováni ke snižování pracovní neschopnosti. Zaměstnavatelé se na vyplácení dávek nijak nepodíleli, nebylo proto v jejich osobním zájmu pracovní neschopnost snižovat. Nový zákon již se zapojením zaměstnavatelů do vyplácení dávek počítá a to vyplácením náhrady mzdy od 4. do 14. dne nemoci, během prvních tří dnů pojištěnci žádné dávky nenáleží. Ošetřujícím lékařům nehrozily v případě vydání neoprávněné neschopenky žádné sankce, mohli ji proto vydat kdykoli a komukoli chtěli, zatímco v případě, že by některou odůvodněnou pracovní neschopnost neuznali, měli by s tím velké problémy. Rozdílné systémy nemocenského pojištění můžeme nalézt ve Slovenské republice a ve Velké Británii. Jedná se o dlouhodobě fungující systémy. Jejich komparace s českým systémem bude tvořit také jednu část práce.

Úvod

9

Naopak konkrétní vlivy reformy na podnikatelský sektor budou zhodnoceny prostřednictvím společnosti Vetropack Moravia Glass, jednoho z předních výrobců skleněných obalů v České republice.

Cíl práce a metodika

10

2 Cíl práce a metodika Cílem práce je zhodnocení reformy nemocenského pojištění, která v České republice proběhla prostřednictvím nového zákona o nemocenském pojištění, který vstoupil v platnost 1.1.2009, její dopady na podnikový sektor a pracovní neschopnost obyvatel. Práce se zabývá především změnami, které nový zákon přináší, a jeho konkrétními dopady na podnikový sektor, zvláště na finanční zátěž sektoru a povinnosti podnikatelských subjektů, ale také dopadem reformy na povinnosti zaměstnanců a s tím související změny ve vývoji a struktuře pracovní neschopnosti. V práci bude provedena komparace českého nemocenského pojištění se slovenským a britským. Ve své práci jsem analyzovala systém veřejného nemocenského pojištění v České republice, na Slovensku a ve Velké Británii. Hlavní metodou, kterou jsem v práci použila, byla metoda srovnání výsledků u jednotlivých ukazatelů, pro lepší přehlednost výsledků jsem výsledky prezentovala ve sloupcových, pruhových a spojnicových grafech. Pro vlastní výpočty jsem použila metodu výpočtu relativní četnosti, která se vypočítá podle vzorce: pi =

ni k

∑

=

ni n

i = ni

Vycházela jsem především ze zákonů, údajů uveřejněných v odborných knihách a časopisech a z informací poskytovaných Českou správou sociálního zabezpečení, Českým statistickým úřadem a dalšími institucemi.

Teoretická část

11

3 Teoretická část 3.1 Sociální pojištění Systém sociálního pojištění je nejvýznamnějším příjmovým, ale i výdajovým kanálem veřejných rozpočtů. Jeho prostřednictvím je realizována státní politika v oblasti zdravotnictví a zabezpečení občanů ve stáří a nemoci. Sociální pojištění je řazeno mezi tzv. neúvěrové příjmy státního rozpočtu. [3] Vysoké odvody na pojistné jsou makroekonomy chápány jako jeden z důvodů vysoké ceny práce. Náklady na zaměstnance zahrnují kromě mzdy také odvody na pojistné. Jestliže jsou zaměstnavatelé zatíženi vysokými odvody z mezd na zdravotní pojištění a sociální zabezpečení, pak je pro ně velice nákladné udržování či vytváření pracovních míst, a toto vede k růstu nezaměstnanosti. [23] Hlavními organizačními složkami figurujícími v oblasti sociálního zabezpečení jsou Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále jen MPSV) a Česká správa sociálního zabezpečení (dále jen ČSSZ). [14] Významným pojmem spojeným se sociálním pojištěním je princip sociální solidarity, který je chápán jako „solidarita mezi chudými, těmi v nouzi, v nemoci a stáří na straně jedné a těmi bohatými, mladými a zdravými, kteří mohou přispívat na chod systému, na straně druhé [3].“ V současné době je tento princip moderními společnostmi uskutečňován především prostřednictvím transferové a redistribuční politiky státu, jejímž cílem je zvyšování příjmů sociálně slabších obyvatel. Tuto solidaritu nazýváme solidaritou vynucenou. Existuje však také solidarita dobrovolná, která je uskutečňována pomocí jednotlivců, spolků a občanských sdružení, a její význam v České republice v posledních letech významně roste. [12] Sociální pojištění je tvořeno několika subsystémy. Jejich prostřednictvím jsou občané zabezpečováni v určitých životních situacích.

Obr. 1 Části systému sociálního pojištění v České republice (Zdroj: KLAZAR, S., 2008)

Prvním subsystémem je veřejné zdravotní pojištění sloužící ke krytí výdajů spojených se zdravotní péčí. Druhý subsystém tvoří důchodové pojištění, které je nejdůležitější subsystémem a zajišťuje příjem v případě dlouhodobé nebo trvalé neschopnosti pracovat, z důvodů stáří či invalidity. Za třetí je to nemocenské pojištění, které má za úkol osobám krátkodobě neschopným výdělečné činnosti nahradit chybějící příjmy a to z důvodů

Teoretická část

12

• nemoci jejich vlastní, • nutnosti starat se o osobu blízkou, • těhotenství, • péče o narozené dítě. Důchodové a nemocenské pojištění zajišťují právo na hmotné zabezpečení, zatímco zdravotní pojištění zabezpečuje právo člověka na zdraví a dostupnost zdravotních služeb. Čtvrtým systémem je státní politika zaměstnanosti, která pomáhá občanům v případě ztráty zaměstnání a neschopnosti najít si novou práci. Druhý, třetí a čtvrtý subsystém se společně označují jako sociální zabezpečení. [3]

3.2 Nemocenské pojištění v ČR Nemocenské pojištění jako součást sociálního zabezpečení má za úkol zabezpečit výdělečně činné osoby, u nichž došlo ke ztrátě příjmů z důvodů právem uznaných, peněžitými dávkami. Mezi tyto důvody patří sociální události, které jsou předpokladem hmotně právních nároků vyplývajících z účasti na tomto pojištění, a jsou to • nemoc pojištěnce, • nutnost starat se o osobu blízkou, • těhotenství, • péče o narozené dítě. [13] Peněžité dávky jsou odvozeny z výše výdělku, který z části nahrazují, a podmínkou pro jejich získání je, že k dané sociální události způsobující ztrátu příjmu z výdělečné činnosti skutečně dojde. [13] Někdy bývá pojem nemocenské pojištění zaměňován s pojmem zdravotní pojištění. Jsou to ovšem dva různé termíny. Zdravotní pojištění se nevztahuje na pojištění dávek v nemoci, je to zákonné pojištění zajišťující hrazení zdravotní péče, která je poskytnuta pojištěnci s cílem zachování nebo zlepšení jeho zdravotního stavu. [2] Nemocenské pojištění také nepatří do dávek státní sociální podpory. Pomocí těchto dávek se stát podílí na krytí nákladů na výživu a ostatní základní potřeby dětí a rodin s nízkými příjmy. Dávky jsou však poskytovány i při některých dalších sociálních situacích, jsou plně hrazeny státem z daní a nejsou řazeny mezi pojištění. Dávky státní sociální podpory se dělí do dvou skupin, na dávky poskytované v závislosti na výši příjmu a na ostatní dávky. Do první skupiny dávek řadíme přídavek na dítě, sociální příplatek a příspěvek na bydlení, do skupiny druhé patří rodičovský příspěvek, dávky pěstounské péče, porodné a pohřebné. [1] 3.2.1 Historie Počátky nemocenského pojištění v České republice sahají do druhé poloviny 19. století. Již od 50. let 19. století bylo zakládáno množství podpůrných, živnostenských a závodních pokladen. Významnou změnou systému zdravotní péče byl zákon o

Teoretická část

13

povinném nemocenském pojištění z roku 1888, který se vztahoval na zaměstnance průmyslu, živností a obchodu. Pojištěnci měli dle zákona nárok na bezplatné ošetření a léky po dobu 26 týdnů, náleželo jim nemocenské ve výši 60 % obvyklé mzdy a bylo vypláceno nově vzniklými institucemi - státní správou, které byly nově zřízeny nemocenskými pojišťovnami. [4] Po první světové válce nově budované československé sociální zákonodárství navázalo na rakouský model. Již v roce 1919 byl přijat zákon o nemocenském pojištění, který rozšiřoval pojistnou povinnost mimo jiné na zemědělské a lesnické pracovníky. Další významnou změnu přinesl zákon z roku 1924, který prodloužil nárok na nemocenské ošetření a dávky na 52 týdnů. Výše nemocenské činila 60% průměrné mzdy. [4] Tento systém však zabezpečoval pouze asi pětinu obyvatelstva. Malá pozornost byla věnována rodinám s dětmi, například mateřská dovolená byla v maximální délce 12 týdnů. [22] Základem tehdejšího systému nemocenského pojištění byly okresní nemocenské pojišťovny, které byly řízeny Ústřední nemocenskou pojišťovnou. Kromě okresních nemocenských pojišťoven, které byly zřizovány v místě okresních politických úřadů, existovaly také pojišťovny zemědělské. Podle jiného hlediska se nemocenského pojišťovny rozdělovaly na pojišťovny závodní, gremiální, spolkové a pomocné. [4] Mezi lety 1930 a 1934 se nemocenské pojišťovny nacházely vlivem hospodářské krize v tíživé situaci. Byla přijata novela zákona č. 221/1924 č. 112 z roku 1934, která uplatňovala restriktivní opatření. Nemocenské náleželo pojištěncům od čtvrtého dne pracovní neschopnosti a v prvním období (2 – 6 týdnů) bylo nemocenské sníženo a rozděleno do několika mzdových tříd. V době okupace k mnoha změnám nedošlo, proběhlo pouze několik změn v mzdových třídách a to z důvodů vyrovnání dávek s růstem cen a mezd. [4] Po druhé světové válce docházelo díky politické situaci v zemi k nastolování sovětského modelu sociálního zabezpečení. Vlivem představ, že společenské organizace mají přebírat některé státní funkce, byl přijat zákon č. 102/1951, kterým bylo nemocenské pojištění svěřeno pod přímou správu Revolučního odborového hnutí (dále jen ROH) a jeho provádění převedeno do závodů. Pod správou ROH zůstalo nemocenské pojištění až do roku 1991. Velkými změnami prošla po válce také organizační struktura orgánů nemocenské pojištění. Vrcholným orgánem byla Ústřední rada odborů, výkon nemocenského pojištění z hlediska federace zajišťovala Ústřední správa nemocenského pojištění a dalšími orgány doplňujícími hierarchii byly Česká správa nemocenského pojištění a krajské a okresní správy nemocenského pojištění. Nejvýznamnějším zákonem z této doby je zákon č. 54/1956 Sb. o nemocenském pojištění zaměstnanců. Denní výše nemocenských dávek byla od 60 do 90 % a to podle doby zaměstnání, za první tři dny to však bylo pouze 50 až 70 %. V dalších letech došlo k mnoha změnám a doplňkům, k upravování nebo zavedení dávek nových. [4] Změny po roce 1989 se projevily i v oblasti sociálního zabezpečení. Došlo ke sloučení Úřadu důchodového zabezpečení v Praze, České správy nemocenského pojištění a Správy nemocenského pojištění Svazu českých a moravských výrobních družstev a vznikla Česká správa sociálního zabezpečení. [4]

Teoretická část

14

Obecná ustanovení zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců platila až do roku 2009, kdy byl nahrazen zákonem č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, a změnami a důsledky, které tento nový zákon přinesl, se bude práce zabývat. [5] 3.2.2 Česká správa sociálního zabezpečení ČSSZ je samostatná rozpočtová organizace, která působí v oblasti sociálního zabezpečení a tedy nemocenského pojištění. Je podřízena Ministerstvu práce a sociálních věcí. ČSSZ má právní subjektivitu a řadíme ji mezi organizační složky státu. Její jednání je jednáním státu. ČSSZ sama své poslání definuje takto: „ČSSZ je moderní úřad, nositel sociálního pojištění, jenž efektivně funguje způsobem, který odpovídá moderním technologiím informační společnosti třetího tisíciletí a je prodchnut výlučnou orientací na vytvoření maximální hodnoty pro klienta, a tím dosažení co nejvyššího splnění jeho očekávání a co nejvyšší míry jeho spokojenosti [7].“ Organizační strukturu tvoří ústřední ČSSZ, okresní správy sociálního zabezpečení (dále jen OSSZ), pražská správa sociálního zabezpečení (dále jen PSSZ), Městská správa sociálního zabezpečení Brno (dále jen MSSZ) a jejich územní pracoviště. [7] Mezi hlavní úkoly ČSSZ patří rozhodování o dávkách sociálního zabezpečení, jejich vrácení či nahrazení při nesprávném vyplacení dávky, vybírání pojistného na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, řízení a kontrola okresních správ sociálního zabezpečení, jednání před soudem ve věcech sociálního zabezpečení, ale i posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti občanů pro účely sociálního zabezpečení, vedení evidenci práce neschopných občanů či zajišťování vydávání tiskopisů určených dle zákona. [14]

3.3 Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění Od 1. 1. 2009 je v platnosti nový zákon 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, který nahradil zákon č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů, spolu s jeho prováděcími předpisy. Nový zákon přináší spoustu zásadních změn. Mezi nejvýznamnější změny patří rozhodně to, že nový zákon upravuje nemocenské pojištění komplexně (s výjimkou pojistného), zatímco právní úprava starého zákona byla roztříštěna ve více právních předpisech. [15] 3.3.1 Důvody přijetí nové právní normy Vysoká pracovní neschopnost je dlouhodobým problémem České republiky. Již Jaroslav Hašek ve své knize Osudy dobrého vojáka Švejka napsal, že „Český národ je banda simulantů“. Oproti státům západní Evropy byla pracovní neschopnost v České republice téměř dvojnásobná. Ke změně systému nemocenského pojištění došlo z několika následujících důvodů. Uspořádání starého systému mělo vysokou příjmovou strukturu (vyšší odvody na sociální zabezpečení jak ze strany zaměstnance, tak zaměstnavatele), ale také vysoké

Teoretická část

15

výdaje, dále také nedostatečné kontrolní systémy, díky nimž docházelo k jeho častému zneužívání. Byla zde malá motivace ke snižování pracovní neschopnosti jak u zaměstnavatelů a zaměstnanců, tak u zdravotnických zařízení. Pro zaměstnance bylo při krátkodobé potřebě volna výhodnější pobírat nemocenské než si brát dovolenou. Tím, že ošetřující lékař mohl o vzniku nepracovní neschopnosti rozhodnout i zpětně, řešili tím někteří zaměstnanci své neomluvené absence, ze kterých by jim plynula finanční ztráta či dokonce výpověď. Mnoho pojištěnců řešilo pobíráním nemocenské také svůj stav po propuštění ze zaměstnání. [22] Pro zaměstnavatele bylo také výhodné poslat zaměstnance na nemocenskou v případě, že pro něj neměl práci. Nestálo ho to totiž ani korunu. Dávky nemocenského pojištění byly od prvního dne pracovní neschopnosti pojištěnce kompletně hrazeny státem, proto nebylo ve vlastním zájmu zaměstnavatele, aby byla dočasná pracovní neschopnost zaměstnanců opravdu reálná a odůvodněná. I přesto, že se zdravotní stav obyvatelstva České republiky neustále zlepšoval, na míře pracovní neschopnosti se žádné změny neprojevily. Nemocenské bylo vzhledem ke mzdě zaměstnanců s nižšími příjmy dostatečně vysoké na to, aby se lidem vyplatilo být v dočasné pracovní neschopnosti. [16] Dříve nebyli ošetřující lékaři nijak motivováni ke snižování pracovní neschopnosti, mohli tak podepsat neschopenku kdykoliv a komukoli, kdo si o ní řekl. Podle nového zákona může dojít až uložení pokuty nebo zákazu rozhodování ve věcech pracovní neschopnosti. [8] Starý zákon také vznikal za minulého režimu a nevyhovoval proto v mnoha ohledech dnešní společnosti. Došlo k množství změn, k novému uspořádání společnosti, podniky už nejsou jen státní, většina jich je soukromých a mnoho lidí podniká. Podniky byly dříve rozděleny na malé a velké organizace. Zatímco zaměstnancům malých podniků vyplácela nemocenské ČSSZ, velké podniky vyplácely svým zaměstnancům nemocenské samy a byly tak znevýhodněny oproti malým podnikům, protože to znamenalo větší nároky na pracovní síly, které toto vyplácení dávek prováděly. Byla tak ohrožena konkurence, což dříve problémem nebylo, protože konkurence neexistovala. V roce 2004 také vstoupila Česká republika do Evropské Unie a otevřela tak více svůj trh zahraničním pracovním silám. Bylo tedy potřeba uvést v platnost nový jednotný systém pro všechny podniky, osoby samostatně výdělečné činné i zahraniční zaměstnance. 3.3.2 Okruh pojištěných osob Nový zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, který vešel v platnost 1.1.2009, sjednocuje právní úpravy nemocenského pojištění zaměstnanců, osob samostatně výdělečně činných (dále jen OSVČ) a skupin osob, jež byly na nemocenském pojištění účastny podle zvláštních právních předpisů, a to příslušníci Policie ČR, Celní správy ČR, Hasičského záchranného sboru, Vězeňské služby ČR a Bezpečnostní informační služby. [7] Povinně se nemocenského pojištění účastní osoby, které jsou ve služebním poměru, a nově také osoby, které jsou v poměru smluvním. Smluvními zaměstnanci rozumíme zaměstnance zahraničního zaměstnavatele pracující pro smluvního za-

Teoretická část

16

městnavatele se sídlem v ČR. Odvádění pojistného a plnění všech dalších povinnosti zajišťuje za smluvního zaměstnance smluvní zaměstnavatel. [11] Nově je účast na nemocenském pojištění povinná pro osoby, které jsou ve funkci vedoucího správního úřadu, dále osobám, které byly zvoleny či jmenovány do funkce statutárního orgánu nebo jeho vedoucího, či do veřejné funkce, a zároveň jim tímto nevznikl pracovní nebo služební poměr. [11] Naopak dobrovolné je nemocenské pojištění pro OSVČ a nově pro zahraniční zaměstnance, kterým se rozumí osoba pracující pro zahraničního zaměstnavatele se sídlem ve státě, se kterým nemá Česká republika uzavřenou smlouvu o sociálním zabezpečení a nejedná se ani o stát EU. [6] Účastni na nemocenském pojištění nejsou podle nového zákona osoby vykonávající práci mimo pracovněprávní vztah jako jsou společníci a jednatelé společností s ručením omezením, komanditisté komanditních společností a členové družstva, pokud podmínkou členství není pracovní vztah k družstvu, lidé pracující v zahraničí pro zaměstnavatele užívajícího diplomatických výsad a imunit a osoby vykonávající práci na základě dohody o provedení práce. [9] Nově nejsou na nemocenském pojištění účastni také studenti a žáci. Nepatří totiž mezi osoby, které by v důsledku sociální události přišly o příjem. Je-li však student či žák zaměstnán po dobu školních prázdnin a v tomto zaměstnání splňuje podmínky účasti na nemocenském pojištění, účastní se nemocenského pojištění. Studentovi či žákovi pak náleží nemocenské, nejdéle však do konce školních prázdnin. Jestliže však pracovní neschopnost brání studentovi ve studiu, jsou mu nemocenské dávky vypláceny i po skončení školních prázdnin. [21] 3.3.3 Podmínky účasti na nemocenském pojištění Pro účast na nemocenském pojištění musí zaměstnanec splňovat 3 základní podmínky. První z nich je výkon zaměstnání na území České republiky, přechodně v cizině, pokud je trvalé místo výkonu práce v ČR, nebo v cizině pro zaměstnavatele se sídlem na území ČR, pokud je místo výkonu práce trvale v cizině, a zaměstnanec není povinen účasti na nemocenském pojištění v místě výkonu práce a má trvalý pobyt na území ČR nebo jiného státu EU. [9] Druhou podmínkou je, že musí zaměstnání trvat alespoň 15 kalendářních dnů, jinak se jedná o krátkodobé zaměstnání. Pokud však dojde k opětovnému nástupu ke stejnému zaměstnavateli během 6 měsíců od ukončení prvního zaměstnání, tak toto druhé zaměstnání již povinnost účasti na nemocenském pojištění zakládá. Třetí podmínkou je minimální výše sjednané měsíční mzdy či platu, tento příjem se nazývá rozhodný příjem a je roven 2000 Kč. [6] „Vykonává-li zaměstnanec více zaměstnání, z nichž každé zakládá účast na pojištění, je pojištěn z každého z těchto zaměstnání [9].“ OSVČ, pro kterou je účast na nemocenském pojištění dobrovolná, musí splňovat dvě základní podmínky. Musí „vykonávat samostatně výdělečnou činnost na území ČR nebo mimo ni, ale na základě tuzemských právních předpisů“ a „písemně se přihlásit k účasti na pojištění, a to na předepsaném tiskopisu u příslušné OSSZ/PSSZ/MSSZ .” [6]

Teoretická část

17

Pojištění OSVČ vzniká dnem podáním přihlášky, výjimkou je ovšem vznik pojištění zpětně a to v případě, kdy podá OSVČ přihlášku do 8 dnů od zahájení samostatné výdělečné činnosti. Mezi důvody zániku nemocenského pojištění řadíme skončení samostatné výdělečné činnosti, zánik oprávnění nebo pozastavení vykonávání činnosti či nástup výkonu trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence. Dobrovolně se mohou OSVČ z nemocenského pojištění kdykoliv odhlásit podáním odhlášky. [6] „Jestliže osoba samostatně výdělečně činná vykonává souběžně několik samostatných výdělečných činností, je z nich pojištěna jen jednou [9].“ 3.3.4 Povinnosti zaměstnavatele a jejich náklady na zaměstnance „Zaměstnavatel, který zaměstnává alespoň jednoho zaměstnance, má v nemocenském pojištění ohlašovací a oznamovací povinnost, přijímá od svých zaměstnanců žádosti o dávky a posílá je příslušné OSSZ/PSSZ/MSSZ, spolupracuje s orgány nemocenského pojištění a platí pojistné na sociální zabezpečení.“ [6] Každý zaměstnavatel má povinnost se přihlásit do registru zaměstnavatelů do 8 dnů od nastoupení prvního zaměstnance, do 8 dnů musí také hlásit jakékoli změny údajů vyplněných v přihlášce nebo podat odhlášku po ukončení pracovního poměru s posledním zaměstnancem. Nástup zaměstnance, jakékoli změny osobních údajů a informaci o skončení zaměstnání zaměstnance musí zaměstnavatel ohlásit nejpozději do 8 dnů příslušné OSSZ/PSSZ/MSSZ. Má ale také možnost uzavřít s příslušnou OSSZ/PSSZ/MSSZ dohodu o plnění ohlašovací povinnosti v jiné než osmidenní lhůtě. [6] Zaměstnavatel má také povinnost evidenční. O svých zaměstnancích, kteří jsou účastni nemocenského pojištění, musí vést povinnou evidenci a tyto údaje pak uchovávat po dobu 10 let. [11] Náklady zaměstnavatele na zaměstnance se neskládají pouze ze mzdy a povinných odvodů na zdravotní a sociální pojištění. Patří sem také další výdaje, jako například náklady na nalezení vhodného pracovníka (personální agentura, inzerce, náklady na pohovory), na zapracování nového pracovníka (zaškolení, zvýšení kvalifikace) a zaměstnanecké výhody (příspěvky na stravování, bydlení, rekreaci apod.). [24] 3.3.5 Sazby pojistného na sociální zabezpečení V následující tabulce jsou porovnány sazby pojistného na sociální zabezpečení pro zaměstnavatele, zaměstnance i OSVČ za roky 2008 a 2009 (uváděno v procentech). [7] [25]

Teoretická část Tab. 1

18

Sazby pojistného na sociální zabezpečení

celkem zaměstnavatel zaměstnanec OSVČ

2008 26,0 8,0 33,6

2009 25,0 6,5 30,6

nemocenské pojištění 2008 2009 3,3 2,3 1,1 4,4 1,4

důchodové pojištění 2008 2009 21,5 21,5 6,5 6,5 28,0 28,0

státní politika zaměstnanosti 2008 2009 1,2 1,2 0,4 1,6 1,2

Sazby pojistného na sociálním zabezpečení se celkově snížily. Snížily se jak sazby pro zaměstnavatele, tak pro zaměstnance. Od roku 2009 si zaměstnanec sám platí pouze pojistné na důchodové pojištění, nemocenské pojištění za něj platí pouze zaměstnavatel. OSVČ jsou nemocensky pojištěny dobrovolně, pojistné na důchodové pojištění i státní politiku zaměstnanosti platí povinně. [7] 3.3.6 Obecné podmínky nároku na dávky a jejich výplatu „V případě souběhu pojištění se podmínky pro vznik nároku na dávku posuzují v každém pojištění samostatně. Je-li nárok na tutéž dávku, s výjimkou vyrovnávacího příspěvku v těhotenství a mateřství, současně z více pojištění, náleží dávka ze všech pojištění jen jednou [9].” Stejně jako dříve je ochranná lhůta 7 kalendářních dnů ode dne zániku nemocenského pojištění. V případě, že k dočasné pracovní neschopnosti nebo k nařízení karantény došlo právě v této ochranné lhůtě, nemocenské zaměstnanci náleží. Jestliže pojištění trvalo dobu kratší než 7 kalendářních dnů, je ochranná lhůta rovna počtu těchto dnů. [7] U žen, kterým pojištění zaniklo během těhotenství, je ochranná lhůta 180 dnů ode dne ukončení nemocenského pojištění. Pokud doba pojištění byla kratší než 180 dnů, je ochranná lhůta dána počtem dnů trvání nemocenského pojištění. [9] Podle starého zákona plynula ze zaměstnání studentů a žáků, které spadalo výlučně do doby prázdnin, 7-denní ochranná lhůta, která však trvala nejdéle do konce školních prázdnin. Dle nového zákona z takového zaměstnání studentů a žáků ochranná lhůta neplyne, jedná se totiž pouze o krátkodobé zaměstnání a nemá funkci hmotně studenta zabezpečit. [7] Mezi další činnosti, ze kterých neplyne ochranná lhůta, řadíme zaměstnání osob pobírajících starobní nebo invalidní důchod, zaměstnání malého rozsahu a další zaměstnání, čímž se rozumí zaměstnání, ve kterém zaměstnanec pracuje v době služebního volna v prvním zaměstnání a vykonává práci místo práce v prvním zaměstnání. [9] 3.3.7 Denní vyměřovací základ Denní vyměřovací základ je velice důležitý pro výpočet dávek nemocenského pojištění. Zjednodušeně ho lze vypočítat jako průměrný denní příjem v tzv. rozhodném období, což je zpravidla období 12 měsíců před měsícem, ve kterém vznikla sociální událost. [16]

Teoretická část

19

Denní vyměřovací základ se dále přepočítává a tento proces nazýváme redukce. Oproti starému zákonu, který obsahoval dvě redukční hranice, v novém zákoně se denní vyměřovací základ upravuje podle hranic tří 1. 2.

redukční hranice redukční hranice

786 Kč, 1178 Kč,

3. redukční hranice 2356 Kč. Do první redukční hranice nemocenského a ošetřovného je počítáno s 90 %, u pomoci v mateřství a vyrovnávacího příspěvku v těhotenství a mateřství se 100 %. Z částky mezi 1. a 2. redukční hranicí je počítáno se 60 %, mezi 2. a 3. redukční hranicí se 30 % a z částky vyšší než je 3. redukční hranice se nepočítá vůbec. [9] Tyto redukované částky denního vyměřovacího základu se zaokrouhlují na dvě platná desetinná místa, celkový výsledek pak na celé koruny nahoru. Maximální denní vyměřovací základ (po redukci) se může rovnat částce 1296 Kč. [13] 3.3.8 Náhrada mzdy V případě dočasné pracovní neschopnosti je náhrada mzdy zaměstnanci poskytována zaměstnavatelem v prvních 14 dnech (resp. 4.-14. den) trvání pracovní neschopnosti, od 15. dne zaměstnanci náleží nemocenské. [6] Náhrada mzdy je vyplácena zaměstnavatelem od 4. dne, v případě karantény od 1. dne, pracovní neschopnosti po předložení potřebných dokumentů. V případě, že pojištěnec pracuje současně ve více zaměstnáních, náleží mu náhrada mzdy z každého zaměstnání zvlášť. Poskytovaná náhrada mzdy je u karantény od 1. do 3. dne ve výši 25 %, od 4. dne je to 60% jak u dočasné pracovní neschopnosti, tak u karantény. [9] Náhrada mzdy se vypočítá z průměrného měsíčního výdělku, který se pro tyto účely upravuje stejně jako denní vyměřovací základ. Redukční hranice, které platí pro výpočet nemocenských dávek, se v případě náhrady mzdy násobí koeficientem 0,175 a pak se zaokrouhlují na haléře směrem nahoru 137, 55 Kč, 1. redukční hranice 2. redukční hranice 206, 15 Kč, 3. redukční hranice 412, 30 Kč. Do částky 1. redukční hranice se počítá s 90 %, do 2. redukční hranice 60 % a do 3. redukční hranice s 30 %. V případě výdělku nad 3. redukční hranici se k němu nepřihlíží. [6] Náhrada mzdy nepatří mezi dávky nemocenského pojištění, náleží zaměstnanci jen po dobu trvání pracovního poměru, nedaní se a neplatí se z ní pojistné na sociální a zdravotní pojištění. Polovina náhrady mzdy je zaměstnavatelům státem proplácena. Zaměstnavatel ji může zvýšit nad částku danou zákonem. [16] 3.3.9 Dávkový systém nemocenského pojištění Z nemocenského pojištění jsou poskytovány 4 druhy dávek

Teoretická část

20

• nemocenské, • peněžitá pomoc v mateřství, • ošetřovné, • vyrovnávací příspěvek v těhotenství a v mateřství. Všechny tyto dávky jsou vypláceny okresními správami sociálního zabezpečení za kalendářní dny a jsou hrazeny ze státního rozpočtu, resp. z příjmů z pojistného. [16] Některé dávky jsou poskytovány jen některým pojištěncům, například OSVČ a zahraničním zaměstnancům, kteří si nemocenské pojištění platí, není poskytováno ošetřovné a vyrovnávací příspěvek. [11] 3.3.10 Výpočet dávek nemocenského pojištění 3.3.10.1 Nemocenské Nemocenské dávky mají za úkol hmotně zajistit pojištěnce v době, kdy je pracovně neschopným. Nemocenské je vypláceno od 15. kalendářního dne do konce pracovní neschopnosti, maximálně však tato doba činí 380 dní. Po 6 měsících dočasné pracovní neschopnosti proběhne tzv. konzultace, při které ošetřující lékař a posudkový lékař ČSSZ zhodnotí, zda je zdravotní stav pojištěnce natolik vážný, že má pojištěnec nárok na invalidní důchod. Není-li jeho zdravotní stav natolik vážný, dochází k další konzultaci po 9 měsících dočasné pracovní neschopnosti. Po uplynutí 380 dní lze dobu vyplácení dávek nemocenské na základě rozhodnutí OSSZ/PSSZ/MSSZ prodloužit, nejdéle však po dobu 350 dní. Zdravotní stav jedince se však musí dát ovlivnit další léčbou a pojištěnec se stane práceschopným i k jiné, než dosavadní pojištěné činnosti. Pracujícím poživatelům starobního či invalidního důchodu se poskytují dávky nejdéle po dobu 70 dnů při jedné pracovní neschopnosti. Pokud dojde u jednoho pojištěnce během jednoho kalendářního roku k více pracovním neschopnostem, tak se nemocenské dny sčítají. [9] Výše nemocenského se vypočítá z redukovaného denního vyměřovacího základu a činí • 15. – 30. kalendářní den 60 %, • 31. – 60. kalendářní den 66 %, • od 61. kalendářního dne 72 %. Byl-li pojištěný uznán dočasně práce neschopným z důvodů účasti na záchranných a likvidačních pracích při požáru, průmyslové nebo ekologické havárii, povodních či jiných přírodních katastrofách jako člen jednotky Sboru dobrovolných hasičů obce povolané operačním střediskem Hasičského záchranného sboru České republiky, náleží mu po celou dobu pracovní neschopnosti dávky ve výši 100 % denního vyměřovacího základu. [16] Jestliže si pojištěnec přivodil dočasnou pracovní neschopnost sám nebo utekl z místa vazby nebo výkonu trestu odnětí svobody v době vzniku dočasné pracovní neschopnosti, nemá na dávky nárok. V případě způsobení dočasné pracovní ne-

Teoretická část

21

schopnosti v důsledku zneužití omamných prostředků, psychotropních látek, opilosti nebo účastí ve rvačce, náleží pojištěnci dávky pouze v poloviční výši. [7] 3.3.10.2 Peněžitá pomoc v mateřství Nárok na tuto dávku má každý pojištěnec, pokud byl v posledních 2 letech účasten na nemocenském pojištění alespoň po dobu 270 dnů. Pro OSVČ navíc platí ještě jedna podmínka a to ta, že musí být nemocensky pojištěny minimálně 180 kalendářních dní v posledním roce před začátkem podpůrčí doby. Podpůrčí dobou nazýváme období pobírání peněžité pomoci v mateřství (dále jen PPM). [9] Podpůrčí doba trvá • 28 týdnů u pojištěnky, která dítě porodila, • 37 týdnů u pojištěnky, která porodila dvě a více dětí, avšak po 28. týdnu je PPM možné vyplácen pouze v případě, že pojištěnka pokračuje v péči alespoň o dvě z těchto dětí, • 22 týdnů u pojištěnce, který převzal dítě do péče, • 31 týdnů u pojištěnce, který převzal do péče dvě a více dětí, avšak po 22. týdnu je PPM možno vyplácen pouze v případě, že pojištěnec pokračuje v péči alespoň o dvě z těchto dětí. PPM se vyplácí od prvního kalendářního dne a je rovna 70 % denního vyměřovacího základu. [6] Na PPM má nárok i muž, který je otcem dítěte nebo manželem ženy, která dítě porodila, v případě, že s matkou dítěte uzavře písemnou dohodu, že bude o dítě pečovat. [9] 3.3.10.3 Ošetřovné Tato dávka se dříve nazývala podpora při ošetřování člena rodiny a je vyplácena příslušnou OSSZ/PSSZ/MSSZ v případě, že pojištěnec nemůže dočasně vykonávat své zaměstnání a to z důvodů péče o dítě mladší 10 let, které nemůže navštěvovat školské či dětské zařízení kvůli havárii, epidemii či jiné nepředvídatelné události nebo nařízení karantény dítěti nebo když osoba, která jinak o dítě pečuje, onemocněla, nebo ošetřování nemocného člena domácnosti. [6] Pojištěnec nemá nárok na ošetřovné, jestliže má jiná fyzická osoba nárok na PPM nebo rodičovský příspěvek z důvodů péče o toto dítě. Ovšem v případě, že by tato fyzická osoba onemocněla, porodila, utrpěla úraz, byla jí nařízena karanténa či nastaly jiné okolnosti zákonem určené, kvůli kterým se o dítě nemůže starat, pak má pojištěnec na ošetřovné nárok. [7] V témže případě léče náleží ošetřovné pouze jednomu z rodičů či jiných oprávněných osob, jestliže se osoby v péči vystřídají, je ošetřovné postupně vypláceno dvěma oprávněným. Takovéto vystřídání je možné provést pouze jednou. [7] Ošetřovné činí 60 % denního vyměřovacího základu a vyplácí se nejdéle 9 dní. V případě, že je pojištěnec osobou osamělou a trvale se stará alespoň o jedno dítě

Teoretická část

22

mladší 16 let, které ještě neukončilo povinnou školní docházku, je ošetřovné vypláceno po dobu nejdéle 16 dní. [6] Mezi osoby, které na výplatu ošetřovného nemají nárok, řadíme například osoby vykonávající zaměstnání malého rozsahu či zahraniční zaměstnance. [9] 3.3.10.4 Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a v mateřství Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství je poskytován ženám, které byly z důvodů těhotenství a mateřství dočasně převedeny na jinou práci, ze které jim plyne nižší mzda či plat než z původní pozice. Na tuto pozici byly převedeny z toho důvodu, že práce, kterou původně vykonávaly, je pro tyto ženy zakázána, podle lékařského posudku ohrožuje jejich těhotenství nebo když tyto ženy kojí. [9] Vyrovnávací příspěvek důvodu těhotenství je poskytován za kalendářní dny, ve kterých byla žena převedena na jinou práci, nejdéle však do začátku 6. týdne před datem očekávaného porodu, vyrovnávací příspěvek z důvodů mateřství do konce 9. měsíce po porodu a ženám, které kojí, tak po dobu kojení. Jeho výše je rovna rozdílu denního vyměřovacího základu a průměrného příjmu po převedení na jinou pozici. [9] Mezi ženy, které na vyrovnávací příspěvek nárok nemají, řadíme ženy, které vykonávaly zaměstnání malého rozsahu, práci na základě dohody o pracovní činnosti, dobrovolné pracovnice pečovatelské služby, OSVČ a zahraniční pracovníci. [6] 3.3.11 Režim dočasně práceneschopného pojištěnce Režim dočasně práceneschopného pojištěnce nazýváme režim, který musí pojištěnec dodržovat během dočasné pracovní neschopnosti. Ukládá pojištěnci povinnost dodržovat léčebný režim určený ošetřujícím lékařem, dodržovat určené vycházky a zdržovat se v místě určeném v tzv. neschopence. [6] Ošetřující lékař určuje režim dočasné pracovní neschopnosti při rozhodnutí o vzniku pracovní neschopnosti a pouze on jej může změnit. Kontroly dodržování režimu probíhají v týdnu, popř. o víkendu, a každý práceneschopný pojištěný musí tuto kontrolu umožnit uvedením platné adresy svému ošetřujícímu lékaři a označením zvonku a bytu jmenovkou. Většinou se kontrolují náhodně vybraní pojištěnci, kontroly však také mohou probíhat na základě podnětu od ošetřujícího lékaře, úřadu práce, posudkového lékaře ČSSZ či zaměstnavatele. V době, kdy je práceneschopnému zaměstnanci vyplácena náhrady mzdy, může zaměstnavatel provést kontrolu sám nebo se obrátit na příslušnou OSSZ/PSSZ/MSSZ. [9] Pracovníci OSSZ/PSSZ/MSSZ se při kontrole musejí prokázat „průkazem zaměstnance orgánu nemocenského pojištění pověřeného kontrolou“, pojištěnci se naopak musejí prokázat svou totožnost a odevzdat doklad o pracovní neschopnosti, do kterého mu bude zapsán datum a čas kontroly a podpis pověřeného pracovníka. [9] Nedodrží-li pojištěný režim určený ošetřujícím lékařem, můžou mu být dávky sníženy, nebo dokonce odebrány, a to na dobu nejdéle 100 dnů. I zaměstnavatel má právo snížit či odejmou náhradu mzdy, která je zaměstnanci poskytována během prvních 14 dnů pracovní neschopnosti. Existují však i další pokuty. V případě neposkytnutí součinnosti při kontrole mlže být uložena sankce až 10 000Kč. V případě

Teoretická část

23

zvlášť hrubého porušení režimu se může pokuta vyšplhat až na 20 000 Kč. O odebrání nebo snížení nemocenské a o uložení pokuty rozhoduje příslušná OSSZ/PSSZ/MSSZ. Poučení o možnosti odvolání je součástí každého rozhodnutí. [9] 3.3.12 Organizace a provádění nemocenského pojištění „Zákon upravuje organizační uspořádání nemocenského pojištění. Orgány nemocenského pojištění jsou OSSZ, ČSSZ, služební orgány a MPSV. Služebními orgány jsou Ministerstvo obrany, Ministerstvo vnitra, Vězeňská služba ČR, Generální ředitelství cel, Bezpečnostní informační služba a Úřad pro zahraniční styky a informace [7].“ Nově provádějí nemocenské pojištění pro všechny pojištěnce s výjimkou příslušníku Policie ČR, Hasičského záchranného sboru ČR, Celní správy ČR, Vězeňské služby ČR, Bezpečnostní informační služby a Úřadu pro zahraniční styky a informace, vojáků z povolání, osob ve vazbě a odsouzených pouze OSSZ, nikoli zaměstnavatelé. Jsou zřízeny nové informační systémy nemocenského pojištění a jsou to registr pojištěnců a registr zaměstnavatelů. ČSSZ je správcem registru pro osoby zaměstnané, OSVČ a zaměstnavatele zaměstnaných osob, příslušníky a odsouzené osoby jsou v registrech, které spadají pod služební orgány v oborech své působnosti. [9] Dávky jsou OSSZ vypláceny ve lhůtě 1 měsíce ode dne, v němž byla žádost správě doručena. Jsou dva způsoby výplaty dávky, ze kterých si může pojištěnec zvolit, a to výplata v hotovosti nebo na bankovní účet. Výplata v hotovosti je prováděna pomocí poštovní poukázky a náklady na její doručení jsou hrazeny pojištěncem. Dávky do ciziny jsou vypláceny na základě žádosti zaměstnance, pouze na bankovní účet a náklady s tím spojené platí zaměstnanec. [7] V případě, že pojištěnec nemůže dávku přijmout, je zavedena nová instituce zvláštního příjemce, kterým může být jak fyzická, tak právnická osoba. [9] 3.3.13 Pojistné na nemocenském pojištění V roce 2009 je část pojistného, které platí zaměstnavatel, snížena z 3,3 % na 2,3 % z vyměřovacího základu. Zaměstnavatel se odečítá polovinu částky z částky pojistného, kterou v kalendářním měsíci zúčtuje na náhradě mzdy za dobu pracovní neschopnosti. [7] Od roku 2010 však dochází ke změnám, budou existovat dvě sazby. První bude 1,4 % z jeho vyměřovacího základu a zaměstnavatel si odečte polovinu částky z částky pojistného, kterou na náhradě mzdy zúčtoval za kalendářní měsíc zaměstnancům se zdravotním pojištěním. Druhou sazbu si mohou zvolit zaměstnavatelé, kteří mají méně než 51 zaměstnanců. Činí 3,3 % z jeho vyměřovacího základu a zaměstnavatel si bude moci odečíst z pojistného polovinu částky, kterou zúčtuje všem svým zaměstnancům na náhradě mzdy za dobu pracovní neschopnosti. [7] Náhrada mzdy, která je zaměstnanci poskytována během prvních 14 dnů jeho pracovní neschopnosti, se do vyměřovacího základu nezahrnuje. Pojistné je zaměstnavatelem odváděno za jednotlivé kalendářní měsíce a je splatné od 1. do 20. dne následujícího kalendářního měsíce. Pojistné je dováděno na účet příslušné OSSZ [7].

Teoretická část

24

3.4 Dávky nemocenského pojištění v roce 2008 Právním předpisem, podle kterého bylo nemocenské vypláceno v roce 2008, byl zákon č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů, spolu s jeho prováděcími předpisy. Oproti roku 2007 došla k několika změnám, které upravoval zákon č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů. Největší změnou bylo zavedení tzv. karenční doby, což znamenalo, že nemocenské nebylo v prvních třech dnech dočasné pracovní neschopnosti vypláceno. [7] Nemocenské bylo vypláceno zaměstnavatelem nebo příslušnou OSSZ/PSSZ/MSSZ podle toho, zda pojištěnec pracoval v malém (do 25 zaměstnanců) nebo velkém podniku. Jestliže pracoval pojištěnec v malém podniku, vyplácela mu nemocenské při pracovní neschopnosti příslušná OSSZ/PSSZ/MSSZ, jestliže pracoval ve velkém podniku, vyplácel mu nemocenskou podnik. Náklady na výplatu dávek si pak velké podniky odečetly z odvodů na sociální zabezpečení. [8] Redukční hranice pro výpočet denního vyměřovacího základu byly dvě – 550 Kč a 790 Kč. Z částky do 1. redukční hranice se denní vyměřovací základ vypočítal jako 90 % z této částky, z částky mezi 1. a 2. redukční hranicí 60% a z částky nad 2. redukční hranici se vůbec nepočítal. [7] 3.4.1 Nemocenské Během roku 2008 však došlo k několika změnám ve vyplácení nemocenského. Od 1.ledna do 29. června nebylo nemocenské v prvních třech dnech (tzv. karenční doba) vypláceno. Ústavní soud však rozhodl, že nevyplácení nemocenských dávek za první tři dny pracovní neschopnosti je protiústavní a od 30. června 2008 bylo za první tři dny pracovní neschopnosti vypláceno 60% z redukovaného denního vyměřovacího základu. Další změna proběhla 1. září 2008 a sazba pro první tři dny pracovní neschopnosti se snížila na 25%. [7] Od 4. dne zůstaly sazby pro výpočet výše nemocenského po celý rok 2008 stejné. Od 4. do 30. kalendářního dne dočasné pracovní neschopnosti to bylo 60% z redukovaného denního vyměřovacího základu, od 31. do 60. kalendářního dne 66% a 72% od 61. kalendářního dne. Nemocenské je vypláceno nejdéle po dobu 1 roku. Ochranná lhůta byla z původních 42 dní zkrácena na 7 dní. Poživatelů starobních nebo invalidních důchodů se nemocenské vyplácelo od 4. dne dočasné pracovní neschopnosti, nejdéle však po dobu 81 dní. [7] 3.4.2 Peněžitá pomoc v mateřství Peněžitá pomoc v mateřství se poskytovala neprovdaným, ovdovělých či z jiného důvodu osamělým ženám, které porodily dítě. Podpůrčí doba trvala 28 týdnů, v případě, že měla žena dvě a více dětí a po uplynutí 28 týdnů se alespoň o dvě starala, trvala podpůrčí doba celkem 37 týdnů. Osamělému zaměstnanci, který převzal jedno dítě do své péče, náleželo PPM po dobu 22 týdnů, jestliže převzal dvě a více dětí, pak byla podpůrčí doba dlouhá 31 týdnů. Výše PPM se vypočítala z denního vyměřovacího základu a sazba byla rovna 69%. [7]

Teoretická část

25

3.4.3 Podpora při ošetřování člena rodiny Podpora při ošetřování člena rodiny byla poskytována zaměstnanci, který byl dočasně práceneschopný z toho důvodu, že se staral o dítě mladší 10 let, které bylo nemocné, kterému byla nařízena karanténa, dětské výchovné zařízení, které dítě navštěvuje, bylo uzavřeno z rozhodnutí příslušných orgánů, nebo jestliže onemocněla osoba, která jinak o dítě pečuje. Dále podpora při ošetřování člena rodiny náležela zaměstnanci, který se staral o člena rodiny staršího 10 let, pokud to jeho onemocnění nezbytně vyžadovalo. Podmínkou pro poskytnutí dávky bylo, že dítě nebo nemocný člen rodiny žije se zaměstnancem ve společné domácnosti. Tato podmínka neplatila, pokud se jednalo o ošetřování dítěte mladšího 10 let rodičem. Výše podpory při ošetřování člena rodiny se určovalo z redukovaného denního vyměřovacího základu, sazba byla rovna 60% a dávka se vyplácela nejdéle po dobu nejdéle 9 kalendářních dnů. Jestliže se jednalo o osobu osamělou, která měla v péči dítě ve věku do skončení povinného školní docházky, náležela jí dávka na dobu nejdéle 16 kalendářních dní. [9] 3.4.4 Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství byl v roce 2008 poskytován ženám, které byly z důvodů svého těhotenství či mateřství převedeny na jinou práci a došlo k poklesu jejich výdělku. Výše vyrovnávacího příspěvku v těhotenství a mateřství byla rovna rozdílu denního vyměřovacího základu ke dni převedení na novou práci a denního průměru započitatelných příjmů před převedením ta tuto jinou práci. Dávka je poskytována nejdéle do nástupu na mateřskou dovolenou a po mateřské dovolené nejdéle do konce 9 měsíce po porodu či do ukončení kojení. [7] 3.4.5 Dodržování režimu práceneschopného zaměstnance Mezi hlavní povinnosti práceneschopného pojištěnce patřilo uvedení adresy, na které se bude během dočasné pracovní neschopnosti zdržovat, a opatření svého bytu zvonkem a jmenovkou. Kontrolu prováděl pouze pracovník České správy sociálního zabezpečení a to v průběhu celého týdne, po večerech i o víkendech. Kontroly byly prováděny náhodně nebo k ní mohl dát jak ošetřující lékař, lékař ČSSZ, úřad práce i zaměstnavatel. V případě porušení léčebného režimu mohly být nemocenské dávky sníženy či úplně zrušeny, ČSSZ měla také pravomoc dočasnou pracovní neschopnost úplně ukončit. Sankce mohla být uložena nejen ode dne zjištění, ale i zpětně. [7]

3.5 Shrnutí nemocenského pojištění v České republice V následujících několika odstavcích jsou shrnuty základní charakteristiky nemocenského pojištění v České republice. Mezi tyto základní charakteristiky patří příjmy a výdaje systému nemocenského pojištění a postup při výplatě nemocenských dávek. Mezi příjmy státního rozpočtu z nemocenského pojištění patřily odvody pojistného na nemocenské pojištění ze strany zaměstnavatele (3,3 % z hrubé mzdy v roce 2008 a 2, 3 % v roce 2009), zaměstnanec přispíval na nemocenské pojištění pouze

Teoretická část

26

v roce 2008 a to 1,1 % a u OSVČ to bylo za rok 2008 4,4% z příjmu a za rok 2009 1, 4 %. Z nemocenského pojištění byly vypláceny 4 druhy dávek – nemocenské, peněžitá pomoc v mateřství, ošetřovné a vyrovnávací příspěvek v těhotenství a v mateřství. Nemocenské bylo zaměstnancům v 1. polovině roku 2008 vypláceno od 4. dne jejich dočasné pracovní neschopnosti, v 2. polovině roku již od 1. dne, jestliže byli zaměstnáni v malém podnik do 25 zaměstnanců, vyplácela jim nemocenské příslušná OSSZ/PSSZ/MSSZ, jestliže pracovali ve velkém podniku nad 25 zaměstnanců, vyplácel jim nemocenské jejich zaměstnavatel. V roce 2009 vyplácela nemocenské zaměstnancům všech podniků bez ohledu na počet zaměstnanců od 15. dne dočasné pracovní neschopnosti příslušná OSSZ/PSSZ/MSSZ, přičemž od 4. do 14. dne jim zaměstnavatel vyplácel náhradu mzdy. OSVČ, pokud se účastnili nemocenského pojištění, bylo nemocenské vypláceno příslušnou OSSZ/PSSZ/MSSZ. Peněžitá pomoc v mateřství byla v obou letech vyplácena 28 týdnů, v případě dvou a více dětí 37 týdnů. Její výše byla v roce 2008 69% denního vyměřovacího základu, v roce 2009 byla tato sazba rovna 70%. Ošetřovné (podpora při ošetřování člena rodiny) bylo v obou letech vypláceno ve výši 60% denního vyměřovacího základu po dobu nejvýše 9 dní, v případě, že šlo o osobu osamělou starající se o dítě, které ještě neukončilo povinnou školní docházku, bylo ošetřovné vypláceno nejdéle po dobu 16 dní. Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství nebyl stanoven paušální sazbou, ale jeho výše byla rovna rozdílu denního vyměřovacího základu a průměrného příjmu po převedení na jinou pozici. Byl poskytován do začátku a od skončení mateřské dovolené, nejdéle však do 9 měsíce po porodu nebo do doby, kdy ženy skončila s kojením dítěte. Při porušení léčebného režimu mohly být nemocenské dávky sníženy či odebrány úplně, mohla být také úplně ukončena dočasná pracovní neschopnost. V roce 2009 mohla být dokonce udělena pokuta ve výši až 20 000 Kč.

3.6 Nemocenské pojištění ve Slovenské republice Systém nemocenského pojištění na Slovensku je podobný jako v České republice, výše nemocenského závisí na výši příjmu. Nemocenské je vypláceno Sociálnou poisťovnou od 11. dne dočasné pracovní neschopnosti, od 1. do 10. dne má zaměstnanec nárok na náhradu mzdy. Povinně pojištěná samostatne zárobkovo činná osoba (dále jen SZČO, český ekvivalent je OSVČ) má nárok na nemocenské od 1. dne dočasné pracovní neschopnosti. Dávky nemocenského pojištění jsou poskytovány nejdéle po dobu 52 týdnů. Základní právní úprava upravující problematiku dočasné pracovní neschopnosti je obsažená v zákoně č. 461/2003 Z. z. o sociálnom poistení v platném znění (dále jenzákon) a v zákoně č. 462/2003 Z. z. o náhrade príjmu pri dočasnej pracovnej neschopnosti v platnom znění (dále jen zákon o DPN). [17] Sazba nemocenského pojištění je pro • zaměstnance 1,4 % z vyměřovacího základu,

Teoretická část

27

• zaměstnavatele 1,4 % z vyměřovacího základu, • povinně nemocensky pojištěnou SZČO 4,4 % z vyměřovacího základu, • dobrovolně nemocensky pojištěnou osobu 4,4 % z vyměřovacího základu. [20] Ze systému nemocenského pojištění jsou poskytovány nemocenské dávky • nemocenské, • ošetřovné, • vyrovnávací dávka, • mateřské. Zaměstnanec a povinně nemocensky pojištěná SZČO mají nárok na náhradu příjmu a nemocenské v závislosti na tom, jak dlouho jsou práceneschopní, a nárok na nemocenské, jestliže byli uznáni dočasně pracovně neschopnými pro výkon výdělečné činnosti nebo jim byla nařízena karanténa. [19] Zaměstnanec se účastní nemocenského pojištění, je-li jeho mzda minimálně Povinně pojištěnou se SZČO stává, když její příjem z podnikání a jiné samostatné výdělečné činnosti nebo výnos související s podnikáním a s jinou samostatně výdělečnou činností byl za kalendářní rok vyšší než 12-násobek vyměřovacího základu. [19] Dobrovolně nemocensky pojištěná osoba na nemocenské dávky nárok, jestliže jí vznikla pracovní neschopnost a v posledních dvou letech před vznikem dočasné pracovní neschopnosti byla dobrovolně nemocensky pojištěná nejméně 270 dní. Do období 270 dní se nezapočítává období výkonu služby policajta, profesionálního vojáka a vojáka přípravné služby. [20] 3.6.1 Denní vyměřovací základ Denní vyměřovací základ je podíl součtu vyměřovacích základů, ze kterých pojištěnec zaplatil pojistné na nemocenské pojištění v rozhodujícím období a počtu dní rozhodujícího období. Zaokrouhluje se na čtyři desetinná místa nahoru. [17] 3.6.2 Náhrada příjmu Zaměstnanci vzniká nárok na nemocenské dávky až od 11. dne dočasné pracovní neschopnosti. Do té doby má nárok na náhradu příjmu. Nárok na náhradu příjmu má zaměstnanec, jestliže byl pro nemoc nebo úraz uznaný dočasně práceneschopným pro výkon činnosti zaměstnance nebo mu byla nařízena karanténa a nemá příjem, který se považuje za vyměřovací základ podle zákona o sociálnom poistení za období, ve kterém nevykonává činnost zaměstnance z důvodů dočasné pracovní neschopnosti. [18] Na náhradu příjmu nemá zaměstnanec nárok, jestliže má nárok na nemocenské, mateřské nebo rodičovský příspěvek, stal se dočasně práceneschopným v důsledku úmyslného trestného činu, za který mu byl uložený trest odnětí svobody, porušil léčebný režim určený lékařem, ode dne porušení léčebného režimu, a nezdržuje-li se na

Teoretická část

28

místě určeném po dobu dočasné pracovní neschopnosti, ode dne zjištění této skutečnosti. [18] Náhradu mzdy poskytuje zaměstnavatel. Poskytuje ji za kalendářní dny od prvního dne dočasné pracovní neschopnosti do skončení dočasné pracovní neschopnosti, nejdéle však do desátého dne dočasné pracovní neschopnosti. Výška náhrady příjmu je v období • od prvního do třetího dne dočasné pracovní neschopnosti 25 % denního vyměřovacího základu zaměstnance a • od čtvrtého do desátého dne dočasné pracovní neschopnosti 55 % denního vyměřovacího základu. V kolektivní smlouvě je možné dohodnout denní výšku náhrady příjmu ve vyšší percentuální sazbě, nejvíce však ve výšce 80 % denního vyměřovacího základu. [17] Nárok na náhradu příjmu se u zaměstnavatele uplatňuje předložením potvrzení o dočasné pracovní neschopnosti. Zaměstnavatel má právo vykonat kontrolu, zda dočasně práceneschopný zaměstnanec dodržuje léčebný režim. Zaměstnavatel má právo vykonat kontrolu dodržování léčebného režimu v obydlí zaměstnance s jeho souhlasem nebo na místě, kde se předpokládá, že se dočasně zdržuje. [18] Náhrada příjmu je vyplácena ve výplatních termínech, které jsou určené pro výplatu mzdy, odměny za práci nebo služebního příjmu, nejpozději do konce kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém si zaměstnanec uplatnil nárok na náhradu příjmu. Nárok na náhradu přijmu zaniká zaměstnankyni, která je v období šesti týdnů před očekávaným dnem porodu a vznikl jí nárok na mateřské. Promlčecí doba nároku na náhradu příjmu je tři roky ode dne, za který platí. [17] 3.6.3 Nemocenské Nárok na nemocenské má zaměstnanec, povinně nemocensky pojištěná SZČO a dobrovolně nemocensky pojištěná osoba, a to za zákonem daných podmínek. Zaměstnanci vzniká nárok na nemocenské od 11. dne dočasné pracovní neschopnosti, povinně nemocensky pojištěné SZČO a dobrovolně nemocensky pojištěné osobě vzniká nárok na nemocenskou od 1. dne dočasné pracovní neschopnosti. Pokud nárok na nemocenské vznikl pojištěnci v ochranné lhůtě, náleží mu nemocenské dávky od 1. dne dočasné pracovní neschopnosti. Ochranná lhůta je zpravidla 42 dní po zániku nemocenského pojištění, trvá-li pojištění méně než 42 dní, pak je ochranná lhůta rovna počtu těchto dní. [20] Nárok na nemocenské zaniká ode dne po skočení dočasné pracovní neschopnosti nebo ode dne uznání invalidity, nejpozději však uplynutím 52. týdne od vzniku dočasné pracovní neschopnosti. Období, po které pobírá pojištěnec nemocenskou, se nazývá podporné obdobie. [20] Výška nemocenského je rovna 55 % denního vyměřovacího základu nebo pravděpodobného denního vyměřovacího základu (jedna třicetina vyměřovacího základu, ze kterého by se platilo pojistné na nemocenské pojištění za kalendářní měsíc, ve kterém vznikl nárok na nemocenskou dávku). [17]

Teoretická část

29

Dávky jsou vypláceny ve lhůtách učených Sociálnou poisťovňou, zpravidla okolo 20 dne v kalendářním měsíci následujícím po kalendářním měsíci, za který se nemocenské vyplácí. Nemocenské je vypláceno pojištěnci na účet v bance nebo v pobočce zahraniční banky, na žádost pojištěnce je možné nemocenské vyplácen v hotovosti nebo na písemnou žádost popěratele nemocenského na účet manžela (manželky) v bance nebo pobočce zahraniční banky. [17] Pojištěnec je povinen dodržovat léčebný režim určený ošetřujícím lékařem po dobu dočasné pracovní neschopnosti a zdržovat se v místě uvedeném v žádosti o přiznání nemocenského. Dodržování léčebného režimu po dobu pobírání nemocenského organizuje posudkový lékař a kontroluje určený zaměstnanec Sociálnej poisťovne. [20] Poběratel nemocenských dávek nemá na dávky nárok ode dne porušení léčebného režimu určeného lékařem do dne ukončení dočasné pracovní neschopnosti, nejdéle však po dobu 30 dní ode dne porušení léčebného režimu. [17] Jestliže dočasná pracovní neschopnost trvale déle než 10 dní, je pojištěnec povinen do 3 dnů oznámit Sociálnej poisťovni její ukončení, v opačném případě hrozí pojištěnci pokuta až do výšky 500 000 Sk (v legislativním procesu souvisejícím s přechodem na euro od 1. 1. 2009 nebyla suma pokuty změněna). [18]

3.7 Nemocenské pojištění ve Velké Británii Velká Británie má odlišný přístup výpočtu nemocenské dávky. Na rozdíl od České a Slovenské republiky, kde je výše nemocenské závislá na výši příjmů, ve Velké Británii je nemocenské stanovené v paušální výši. Nemocenské je vypláceno po dobu 52 týdnů. Ve Velké Británii je nemocenské pojištění součástí tzv. národní pojištění (National Insurance contribution), které se skládá ze zdravotního a sociálního pojištění. Institucí, která má národní pojištění na starosti, je HM Revenues and Customes (HMRC). Příspěvky na národní pojištění jsou placeny jak zaměstnavateli, tak zaměstnanci, platí je také osoby samostatně výdělečně činné. [27] Každý pracovník ve Velké Británii musí mít Národní pojišťovací číslo (National Insurance number, dále jen NIN). Je to jedinečné číslo, podobně jako rodné číslo v České republice, které slouží ke sledování jeho národního pojištění a opravňuje pracovníka k pobírání sociálních dávek. NIN se skládá ze dvou písmen na začátku, šesti čísel a jednoho písmene na konci, např. AB 123456 C. NIN je obyvatelům Velké Británie přidělováno krátce před jejich 16. narozeninami, cizinci si o ně musí zažádat na nejbližším úřadu práce (Job Centre), objednat se na pohovor zvaný ‘evidence of identity‘ a mít s sebou průkaz totožnosti a potvrzení o zaměstnání. [27] 3.7.1 Odvody na národní pojištění Zaměstnavatel odvádí příspěvky na národní pojištění z celkového objemu hrubých mezd všech svých zaměstnanců. Období finančního roku začíná 1. dubna a končí 31. března následujícího roku. Za finanční období 2008/2009 i 2009/2010 odváděl za-

Teoretická část

30

městnavatel na národní pojištění 12,8 %. Jestliže činí týdenní hrubá mzda více než 770 ₤ (resp. 844 ₤), zvyšuje se odvod o další 1%. [26] Zaměstnancům, jejichž týdenní mzda je nižší než 105 ₤ (resp. 110 ₤), není strháván žádný odvod, skupina týdně vydělávající 90 -770 ₤ (resp. 95 – 844 ₤) odvádí 11 % ze svého platu a těm, kteří si vydělají více než 770 ₤ (resp. 844 ₤), je strháváno další 1 % z částky nad 770 ₤ (resp. 844 ₤). [26] Jestliže si OSVČ vydělá méně než 5 435 ₤ (resp. 5 715 ₤) za rok, neplatí žádné pojištění. Jestli jejich roční výdělek v rozmezí 5 435 – 40 040 ₤ (resp. 5 715 – 43 875 ₤), odvádí týdně 2,30 ₤ (resp. 2, 40₤) a 8 % ze zisku. Jestliže si OSVČ vydělá za rok více 40 040 ₤ (resp. 43 875 ₤), platí navíc 1 % ze zisku nad tuto hranici. [26] 3.7.2 Nemocenské Nemocenské je vypláceno dvěma způsoby. Buď ho vyplácí zaměstnavatel nebo příslušný sociální úřad. Zaměstnavatel vyplácí nemocenské dávky zaměstnancům, kteří splňují stanovené podmínky, a tato dávka se nazývá Statutory Sick Pay (dále jen SSP). Nemocenské dávky vyplácené sociálním úřadem se nazývají Short-term Incapacity Benefit (dále jen short-term IB) a jsou vypláceny například OSVČ. [27] SSP vyplácí zaměstnavatel a to od 4. dne dočasné pracovní neschopnosti. Nemocenské dávky jsou vypláceny paušálně a činí 75,40 ₤ (resp. 79,15 ₤) týdně. Tyto dávky jsou vypláceny po dobu maximálně 28 týdnů. Jestliže je zaměstnanec dočasně pracovně neschopný po dobu delší než je 28 týdnů, vyplácí mu pak nemocenské příslušný sociální úřad. Zaměstnancům s nižším výdělkem než je 90 ₤ (resp. 95 ₤) se nemocenské nevyplácí. Short-term IB vyplácí příslušný sociální úřad a tyto dávky jsou vypláceny také od 4. dne dočasné pracovní neschopnosti a to nejdéle po dobu 52 týdnů. V prvních 28 týdnech je vypláceno 63,75 ₤ (resp. 67,75 ₤), od 29. týdne je sazba vyšší a činí 75,40 ₤ (resp. 80,15 ₤). [26] K nemocenským dávkám jsou také vypláceny různé příplatky, které jsou součástí Short-term IB. Například příplatek na dítě byl v období 2008/2009 9,25 ₤ na první dítě, na každé další dítě to bylo 11,35 ₤. V období 2009/2009 je příplatek na každé dítě 11.35 ₤. [26]

3.8 Shrnutí V následující tabulce jsou uvedeny základní rysy nemocenských pojištění v České republice, Slovenské republice a Velké Británii.

Teoretická část Tab. 2

31

Základní rysy nemocenského pojištění v ČR, SR a VB

Výše pojistného (způsob určení) Výše dávek

Kdo vyplácí dávky Náhrada mzdy Doba vyplácení dávek

Česká republika

Slovenská republika

procento ze mzdy

procento ze mzdy

závisí na výši mzdy, určeno procentem

závisí na výši mzdy, určeno procentem

2008: zaměstnavatel i ČSSZ 2009: pouze ČSSZ ano (4. – 14. den) max. 380 dní

Sociálná poisťovňa ano (1. – 10. den) do 52. týdne

Velká Británie procento ze mzdy, OSVČ paušálně + procento ze zisku nezávisí na výši mzdy, určeno paušálně zaměstnanci: zaměstnavatel OSVČ: sociální úřad ne zaměstnavatel: do 28. týdne sociální úřad: do 52. týdne

Praktická část

32

4 Praktická část 4.1 Vývoj nemocenského pojištění v České republice Pro reformu nemocenského pojištění bylo mnoho důvodů. Následující kapitola je zaměřena na vývoj několika ukazatelů nemocenské pojištění od roku 2000 do roku 2008. 4.1.1 Míra pracovní neschopnosti Míra pracovní neschopnosti neboli průměrné procento pracovní neschopnosti se vypočítá jako podíl dnů pracovní neschopnosti na celkovém počtu dnů, které by mohly být odpracovány, jestliže by byli všichni pojištěnci práce schopni. Od roku 2000 do roku 2005 se míra pracovní neschopnosti pohybovala velice vysoko, v roce 2003 dosáhla dokonce až hodnoty 6,81%. Poté se mírně snižovalo, o zavedení 3 denní karenční doby v roce 2008 kleslo až na hodnotu 5,26%. Stále to bylo ovšem číslo velice vysoké, neboť míra nezaměstnanosti v Západní Evropě se pohybovala okolo 3%. Graf 1

Míra pracovní neschopnosti v letech 2000 - 2008 8,00%

procento

6,00% 4,00%

míra PN

2,00% 0,00% 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 rok Zdroj: http://www.spcr.cz/statistika/neschopnost.htm

4.1.2 Počet případů pracovní neschopnosti Počet případů pracovní neschopnosti od roku 2000 do roku 2003 pohyboval 80 000 ukončených pracovních neschopností na 100 000 pojištěnců. Výrazná změna nastala v roce 2004, kdy byla snížena sazby za první tři dny nemoci z 50% na 25% denního vyměřovacího základu. V roce 2005 došlo opět k nárůstu počtu případů pracovní ne-

Praktická část

33

schopnosti, jedním z velkých důvodů bylo to, že v tom roce zasáhla ČR chřipková epidemie. V roce 2008 byl počet případů pracovní neschopnosti nejnižší a to 55 676. S poklesem případů pracovní neschopnosti se však zvyšovala průměrná délka trvání pracovní neschopnosti. Zatímco v roce 2000 byla 28,4 dne, v roce 2008 to bylo 38,4 dne. Největší změny můžeme zaznamenat v roce 2004 a 2008. Jak již bylo výše uvedeno, v roce 2004 poklesla sazba nemocenské za první tři dny nemoci, lidem se tudíž už tolik nevyplatilo být nemocni 1-3 dny. V roce 2008 nastal podobný efekt a to zavedení karenční doby, kdy během prvních tří dnů nedostali pojištěnci nic. V roce 2005 je opět znatelný vliv chřipkové epidemie. Vývoj průměrné délky a počtu pracovních neschopností na 100 000 nemocensky pojištěných osob

100000

45 40 35 30 25 20 15 10 5 0

počet PN

80000 60000 40000 20000

doba 1 PN

08

7

počet PN

20

20 0

06

05

20

20

04

03

20

20

02

01

20

20

20

00

0

počet dnů

Graf 2

rok Zdroj: http://www.uzis.cz/download.php?ctg=10&search_name=pracovn%ED%20neschopnosti®ion=10 0&kind=1&mnu_id=5300

4.2 Počet účastníků nemocenského pojištění Tato kapitola se zabývá dvěma statistikami. První porovnává strukturu všech účastníků nemocenského pojištění, druhá se zaměřuje na OSVČ, na jejich počet a na jejich účast na nemocenském pojištění. 4.2.1 Struktura účastníků nemocenského pojištění Graf č. 3 nám ukazuje, jak velký je počet účastníků nemocenského pojištění, jak velkou část tvoří zaměstnanci a jak velkou část dobrovolně pojištěné OSVČ. Počet pojištěnců se v roce 2009 oproti roku 2008 mírně snížil a to z 4 445 811 na 4 296 415. Jako jeden z důvodů toho stavu lze uvést hospodářskou krizi, díky které dochází k propouštění zaměstnanců a tím k narůstající nezaměstnanosti.

Praktická část Graf 3

34

Přehled účastníků nemocenského pojištění v letech 2008 a 2009

počet pojištěnců

5000000 4000000 3000000

OSVČ

2000000

zaměstnanci

1000000 0 2008

2009 rok

Zdroj: ČSSZ1

4.2.2 Osoby samostatně výdělečně činné Zatímco u zaměstnanců je nemocenské pojištění povinné a tudíž se ho musí účastnit všichni zaměstnanci, u OSVČ je tomu jinak. Jejich účast na nemocenském pojištění je zcela dobrovolná. Zatímco se celkový počet OSVČ zvýšil, počet těch, kteří se dobrovolně účastní nemocenského pojištění, se snížil. V roce 2008 bylo nemocensky pojištěno 20,91% OSVČ, v roce 2009 jich bylo pouze 14,79%. Nejedná se pouze o situaci těchto dvou let, ale o dlouhodobý trend, který v ČR existuje. Výše nemocenského se podnikatelům nevyplatí, většina jich volí spíše komerční pojištění. V roce 2009 je nemocenské pojištění ještě více nevýhodné, nemocenské dávky jim totiž náleží až od 15. dne nemoci, za prvních 14 dní tedy nic nedostanou. Graf 4

Celkový počet OSVČ a počet dobrovolně nemocensky pojištěných OSVČ 1200000

počet

1000000 800000

celkem NP

600000 400000 200000 0 2008

2009 rok

Zdroj: http://www.penize.cz/zivnosti/49660-osvc-kdy-stoji-za-to-platit-nemocenske-pojisteni 2008: http://www.cssz.cz/cz/informace/statistiky/nemocenska-statistika/nemocenska-statistika2008.htm, 2009: http://www.cssz.cz/NR/rdonlyres/CD8763C7-A04B-4184-A32172E0520E2E16/0/k3112poctyNPavydajenadavkyNP.pdf

1

Praktická část

35

4.3 Vliv nezaměstnanosti na počet nemocensky pojištěných osob V následujícím grafu je ukázáno, jaký vliv měl vývoj nezaměstnanosti v letech 2008 a 2009 na počet nemocensky pojištěných osob. Jasně zde lze vidět nepřímá úměra mezi nezaměstnaností a počtem nemocensky pojištěných osob - s rostoucí nezaměstnaností počet nemocensky pojištěných osob klesá. Nejvyšší nezaměstnanost byla ve 3. čtvrtletí roku 2009 a činila 7,4%, čemuž odpovídal počet nemocensky pojištěných osob 4 228 184. Naopak nejnižší nezaměstnanost byla ve 2. čtvrtletí roku 2008 a to 4,2% a počet nemocensky pojištěných osob byl 4 534 782.

4 200 000

2,00%

4 000 000

0,00% II I/ 20 0

II /2 00

I/ 2

II I/ 20 0

II /2 00

I/ 2

9 IV /2 00 9

4,00%

9

4 400 000

00 9

6,00%

8 IV /2 00 8

4 600 000

8

8,00%

00 8

4 800 000

nezaměstnanost

Vývoj nezaměstnanosti a počtu pojištěných osob v letech 2008 a 2009 (zdroj: počet pojištěných osob počet pojištěných osob

Graf 5

období počet pojištěných osob

míra nezaměsntnosti

Počet nemocensky pojištěných osob: ČSSZ2, nezaměstnanost: ČSÚ3

4.4 Vývoj dočasné pracovní neschopnosti Hlavními faktory sledujícími vývoj dočasné pracovní neschopnosti jsou počet ukončených pracovních neschopností, počet prostonaných dnů a průměrné trvání jednoho případu dočasné pracovní neschopnosti.

2008: http://www.cssz.cz/cz/informace/statistiky/nemocenska-statistika/nemocenska-statistika2008.htm, 2009: http://www.cssz.cz/cz/informace/statistiky/nemocenska-statistika/nemocenskastatistika-2009.htm 3 2008: http://www.czso.cz/csu/csu.nsf/kalendar/2008-zam, 2009: http://www.czso.cz/csu/csu.nsf/kalendar/2009-zam 2

Praktická část

36

4.4.1 Počet ukončených dočasných pracovních neschopností Následující kapitola se zabývá počtem ukončených dočasných pracovních neschopností (dále jen pracovní neschopnost) v krajích ČR v roce 2008 a 2009, výpočtem jejich absolutních i relativních rozdílů a následně také srovnáním počtu pracovních neschopností s počtem obyvatel celé ČR i jednotlivých krajů. V následujícím grafu je ukázáno rozložení práceneschopných pojištěnců podle krajů v letech 2008 a 2009. Nejméně pracovních neschopností v obou letech bylo v Karlovarském kraji (74243 a 46 011), nejvíce jich bylo v roce 2008 v Moravskoslezském kraji (262 229), v roce 2009 v Praze (186 242). V roce 2009 se počet pracovních neschopností oproti roku 2008 snížil z 2 223 914 na 1 526 014, tedy o 697 900. V procentuálním vyjádření se tedy počet pracovních neschopností snížil o celých 31 %. Největší změnu v absolutním vyjádření zaznamenaly kraje Moravskoslezský (88 852) a Jihomoravský (86 624), na druhou stranu v Praze počet pracovních neschopností dokonce nepatrně vzrostl a to o 1 739. V relativním vyjádření na tom byly nejlépe kraje Pardubický a Karlovarský, ve kterých se počet pracovních neschopností snížil o 38 %. Nejhůře na tom byl již zmiňovaný kraj Hlavní Město Praha, kde se počet pracovní neschopnost zvýšil o 1%. Graf 6

Počet ukončených pracovních neschopností v letech 2008 a 2009

Hlavní Město Praha Jihočeský Jihomoravský Karlovarský Královehradecký

kraj

Liberecký Moravskoslezský

2008 2009

Olomoucký Pardubický Plzeňský Středočeský Ústecký Vysočina Zlínský 0

100 000

200 000

300 000

počet PN

Zdroj: ČSSZ4

2008: http://www.cssz.cz/NR/rdonlyres/08BBAA01-20AF-4C6B-A5F48D7B20276E4B/0/ZC2008.zip, 2009: http://www.cssz.cz/cz/informace/media/tiskove4

Praktická část

37

Předchozí dva grafy byly zaměřeny pouze na absolutní hodnoty pracovních neschopností. V následujícím grafu je vyjádřena závislost pracovních neschopností na počtu obyvatel daného kraje. V roce 2008 byl v celé ČR podíl pracovních neschopností na počtu obyvatel roven 21,25 %. V roce 2009 tento podíl klesl na 14,52 %. Okolo celostátního průměru se počet pracovních neschopností v roce 2008 držel v krajích Olomouckém a Vysočina, nejvyšší byl Plzeňském kraji a nejnižší v Praze. V roce 2009 se okolo celostátního průměru pohybovaly Jihomoravský a Pardubický kraj, nejvyšší podíl byl opět v kraji Plzeňském a nejnižší v kraji Ústeckém. Zajímavý jev můžeme sledovat v kraji Hlavní Město Praha. Podíl pracovních neschopností a počtu obyvatel se zde po zavedení nového zákona o nemocenském pojištění téměř nezměnil. To poukazuje na to, že v Praze nebyl systém nemocenského pojištění nijak zvlášť zneužíván a na dočasnou pracovní neschopnost nastupovali opravdu jen lidé, kteří to potřebovali. Graf 7

Podíl ukončených dočasných pracovních neschopností na počtu obyvatel v letech 2008 a 2009

celkem ČR Hlavní Město Praha Jihočeský Jihomoravský Karlovarský Královehradecký 2008 2009

kraj

Liberecký Moravskoslezský Olomoucký Pardubický Plzeňský Středočeský Ústecký Vysočina Zlínský 0,00%

5,00%

10,00%

15,00%

20,00%

25,00%

30,00%

podíl

Zdroj: vlastní výpočet

zpravy/tiskove-zpravy-2010/2010-01-26-v-lonskem-roce-ubylo-pracovnich-neschopnosti-stonalo-seale-dele.htm

Praktická část

38

4.4.2 Počet prostonaných dnů a průměrná doba trvání pracovní neschopnosti Dalšími z hlavních faktorů sledující vývoj pracovní neschopnosti je počet prostonaných dnů a průměrná doba trvání pracovní neschopnosti. Celkový počet prostonaných dnů v celé České republice byl v roce 2008 dohromady 87 851 038 dnů, v roce 2009 to bylo 73 907 584 dnů, relativně tedy počet prostonaných dnů klesl o 15,87%. Největší počet prostonaných dnů připadajících na kraj byl letech 2008 a 2009 evidován v kraji Moravskoslezském (11 806 632 a 9 760 033 dnů), nejméně dnů prostonali lidé v Karlovarském kraji (2 638 449 a 2 069 722 dnů). Jediným krajem, ve kterém došlo k nárůstu prostonaných dnů, byl kraj Hlavní Město Praha a to o 623 288 dnů. Graf 8

Počet prostonaných dní v letech 2008 a 2009

Hlavní Město Praha Jihočeský Jihomoravský Karlovarský Královehradecký

kraj

Liberecký Moravskoslezský

2008

Olomoucký

2009

Pardubický Plzeňský Středočeský Ústecký Vysočina Zlínský 0

5 000 000

10 000 000

15 000 000

počet prostonaných dní

Zdroj: ČSSZ5

V následujícím grafu je zobrazeno, jak a o kolik se změnil počet prostonaných dnů připadajících na jednoho obyvatele. Počet prostonaných dnů připadajícího na 2008: http://www.cssz.cz/NR/rdonlyres/08BBAA01-20AF-4C6B-A5F48D7B20276E4B/0/ZC2008.zip, 2009: http://www.cssz.cz/cz/informace/media/tiskovezpravy/tiskove-zpravy-2010/2010-01-26-v-lonskem-roce-ubylo-pracovnich-neschopnosti-stonalo-seale-dele.htm

5

Praktická část

39

jednoho obyvatele ČR byl v roce 2008 8,39 dne, v roce 2009 tento počet klesl na 7,03 dne. Okolo celorepublikového průměru se v obou letech pohyboval kraj Vysočina (8,42 a 6,92 dne), nejvíce se v průměru stonalo ve Zlínském kraji (9,79 a 8,58 dne) a nejméně v Hlavním Městě Praze (4,94 a 5,38 dne). Graf 9

Průměrný počet prostonaných dní na jednoho obyvatele v letech 2008 a 2009

celkem ČR Hlavní Město Praha Jihočeský Jihomoravský Karlovarský Královehradecký

2008

kraj

Liberecký

2009

Moravskoslezský Olomoucký Pardubický Plzeňský Středočeský Ústecký Vysočina Zlínský 0,00

2,00

4,00

6,00

8,00

10,00

12,00

procento

Zdroj: vlastní výpočet

Průměrná doba trvání pracovní neschopnosti se vypočítá jako počet prostonaných dnů dělený počtem pracovních neschopností. V roce 2008 byla tedy průměrná doba rovna 39,50 dne, v roce 2009 vrostla a to na hodnotu 48,43 dne, došlo tedy k nárůstu průměrné doby trvání pracovní neschopnosti a o 22,60%. Okolo celostátního průměru se v roce 2008 pohyboval Ústecký kraj (38,92 dne) a v roce 2009 kraj Vysočina (48,99 dne). Nejvyšší počet dní trvala v průměru pracovní neschopnost v roce 2008 v Moravskoslezském kraji (45,02 dne), v roce 2009 ve Zlínském kraji (59,91 dne), nejméně se naopak stonalo v obou letech v Praze (33,02 a 36,05 dne).

Praktická část Graf 10

40

Průměrná doba trvání pracovní neschopnosti v letech 2008 a 2009

celkem ČR Hlavní Město Praha Jihočeský Jihomoravský Karlovarský Královehradecký

2008 2009

kraj

Liberecký Moravskoslezský Olomoucký Pardubický Plzeňský Středočeský Ústecký Vysočina Zlínský 0,00

10,00

20,00

30,00

40,00

50,00

60,00

70,00

doba trvání PN

Zdroj: ČSSZ6

4.4.3 Míra pracovní neschopnosti Jak již bylo zmíněno, míra pracovní neschopnosti neboli průměrné procento pracovní neschopnosti se vypočítá jako podíl dnů pracovní neschopnosti na celkovém počtu dnů, které by mohly být odpracovány, jestliže by byli všichni pojištěnci práce schopni. V roce 2008 dosáhla míra pracovní neschopnosti 5,26%, v roce 2009 se snížila a to na 4,87%, což znamená pokles o 0,39 procentního bodu. 4.4.4 Pracovní neschopnost dle pohlaví Jak v roce 2008, tak i v roce 2009, stonaly ženy více dnů než muži. V roce 2008 to bylo v průměru 41,38 dne, v následujícím roce toto číslo stouplo na 50,19 dne. U mužů průměrná délka trvání pracovní neschopnosti byla v roce 2008 37,64 dne a v roce 2009 46,61 dne.

2008: http://www.cssz.cz/NR/rdonlyres/08BBAA01-20AF-4C6B-A5F48D7B20276E4B/0/ZC2008.zip, 2009: http://www.cssz.cz/cz/informace/media/tiskovezpravy/tiskove-zpravy-2010/2010-01-26-v-lonskem-roce-ubylo-pracovnich-neschopnosti-stonalo-seale-dele.htm 6

Praktická část Graf 11

41

Průměrný počet prostonaných dní dle pohlaví v letech 2008 a 2009 60 50

počet dní

40 muži ženy

30 20 10 0 2008

2009 r ok

Zdroj: ČSSZ7

Nejdéle nemocná byla v obou letech u žen věková skupina 50-59 let (53,52 a 65,10 dne), u mužů to byla věková skupina nad 60 let (63,67 a 78,75 dne). Naopak nejméně nemocnou byla u obou pohlaví skupina do 20 let a to jak v roce 2008, tak i v roce 2009. V roce 2008 to bylo u žen 21,93 dne a u mužů 17,11 dne, v roce 2009 se tato hodnota zvýšila u žen na 26,66 dne a u mužů na 19,64 dne. 4.4.5 Pracovní neschopnost dle diagnóz Mezi nejčastější důvody pracovní neschopnosti patřily v letech 2008 i 2009 nemoci dýchací soustavy a nemoci pohybové soustavy. V případě nemocí dýchací soustavy bylo v roce 2008 zaznamenáno celkem 802 841 pracovních neschopností, v roce se tento počet pracovních neschopností snížil na 546 824. Nemoci dýchacího ústrojí se tak na celkovém počtu pracovních neschopností podílely 36,10 % v roce 2008 a 35,83% v roce 2009. Podíl jednotlivých pohlaví na celkovém počtu pracovních neschopností z důvodů nemoci dýchací soustavy byl v roce 2008 u žen asi 51% a u mužů 49% , v roce 2009 to u žen bylo 52% a u mužů 48%. Druhým nejčastějším důvodem pracovní neschopnosti byly nemoci pohybového ústrojí. V roce 2008 to bylo celkem 433 989 případů a v roce 2009 288 645 případů. Z celkového počtu pracovních neschopností tak v roce 2008 činily nemoci pohybové soustavy 19,51% a v roce 2009 18,91%. Procentuálně se na počtu pracovních neschopností z důvodů nemoci pohybové soustavy podílí v roce 2008 i 2009 ženy 46% a muži 54%.

2008: http://www.cssz.cz/NR/rdonlyres/08BBAA01-20AF-4C6B-A5F48D7B20276E4B/0/ZC2008.zip, 2009: http://www.cssz.cz/cz/informace/media/tiskovezpravy/tiskove-zpravy-2010/2010-01-26-v-lonskem-roce-ubylo-pracovnich-neschopnosti-stonalo-seale-dele.htm 7

Praktická část

42

4.4.6 Objem vyplacených dávek nemocenského pojištění V následující tabulce jsou rozepsány celkové výdaje na dávky nemocenského pojištění v letech 2008 a 2009, ale i výdaje na jednotlivé druhy dávek, kterými jsou nemocenské, ošetřovné, peněžitá pomoc v mateřství a vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství. Hodnoty vyplacených dávek jsou uvedeny v korunách. Tab. 3

Objem vyplacených dávek nemocenského pojištění v letech 2008 a 2009

Objem vyplacených dávek nemocenského pojištění 2008 celkem 31 881 609 416 nemocenské 24 769 072 712 ošetřovné 811 271 838 peněžitá pomoc v mateřství 6 296 831 397 vyrovnávací příspěvek v těhotenství 4 433 469 a mateřství

2009 26 033 350 335 18 214 720 172 729 070 474 7 084 389 932 5 169 757

Zdroj: ČSSZ8

Z tabulky je patrné, že největší výdaje plynuly na nemocenské, dále na peněžitou pomoc v mateřství, ošetřovné a nejméně na vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství. Jak se na celkových vyplacených dávek podílely jednotlivé druhy dávek procentuálně je uvedeno v následujícím grafu. Podíl jednotlivých dávek nemocenského pojištění na celkových výdajích v letech 2008 a 2009

procento

Graf 12

100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0%

0,01% 19,75% 2,54%

0,02% 27,21% 2,80%

vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství peněžitá pomoc v mateřství ošetřovné

77,69%

69,97% nemocenské

2008

2009 rok

Zdroj: ČSÚ9, vlastní výpočet 2008: http://www.cssz.cz/cz/informace/statistiky/nemocenska-statistika/nemocenska-statistika2008.htm, 2009: http://www.cssz.cz/NR/rdonlyres/CD8763C7-A04B-4184-A32172E0520E2E16/0/k3112poctyNPavydajenadavkyNP.pdf

8

Praktická část

43

4.4.7 Vyplacené nemocenské dávky podle skupin zabezpečených osob Mezi skupiny zabezpečených osob patří zaměstnanci u fyzických osob, zaměstnanci u právnických osob a OSVČ. Za rok 2009 jsou známy pouze data za 1. pololetí, proto se tedy následující graf zaměřuje na procentuální podíl jednotlivých skupin na celkovém objemu vyplacených dávek. V roce 2008 měly na celkových výdajích největší podíl zaměstnanci u právnických osob a to 90%. V roce 2009 se výrazně změnil podíl zaměstnanců u FO a to na necelých 35%. Podíl OSVČ na celkových výdajích na dávky nemocenského pojištění byl v obou letech velice nízký, pohyboval se okolo 2%. Graf 13

Podíl jednotlivých vyplacených dávek nemocenského pojištění na celkových výdajích podle skupin zabezpečených osob v letech 2008 a 2009

100%

1,65% 8,22%

2,01% 34,87%

procento

80%

OSVČ

60% 40%

zaměstnanci u FO

90,13% 63,12%

zaměstnanci u PO

20% 0% 2008

2009 rok

Zdroj: ČSÚ10, vlastní výpočet

4.5 Vetropack Moravia Glass, akciová společnost Tato kapitola je zaměřena na zhodnocení vlivu reformy nemocenského pojištění na konkrétní společnost působící v České republice. Společnost Vetropack Moravia Glass jsem si do své práce vybrala z toho důvodu, že se jedná o velký podnik, v podniku jsou zastoupeny různé pracovní pozice s různými výšemi příjmu a jedná se o firmu s účastí zahraničního kapitálu.

2008: http://www.czso.cz/csu/edicniplan.nsf/t/20002DFA4F/$File/3202rr02.xls, 2009: http://www.czso.cz/csu/2009edicniplan.nsf/t/B0001F6E56/$File/320209p101.xls 10 2008: http://www.czso.cz/csu/edicniplan.nsf/t/20002DFA4F/$File/3202rr02.xls, 2009: http://www.czso.cz/csu/2009edicniplan.nsf/t/B0001F6E57/$File/320209p102.xls 9

Praktická část

44

Vetropack Moravia Glass, akciová společnost sídlící v jihomoravském městě Kyjově patří mezi přední výrobce skleněných obalů v České republice. Společnost vyrábí celou škálu výrobků především pro potravinářský průmysl, roční objem prodaných kusů dosahuje hodnoty téměř 900 mil. kusů. Sklářství má v Kyjově dlouholetou tradici, první výrobna skla zde byla založena již v roce 1883. Dříve byl sortiment velice široký, zahrnoval kromě lahví a sklenicí také sklo laboratorní, stavební, užitkové a osvětlovací. S příchodem plné automatizace výroby v roce 1955 došlo ke zúžení sortimentu pouze na láhve a konzervové sklenice. Nejdůležitějším datem v historii společnosti je ovšem rok 1991, kdy kyjovská sklárna stala součástí švýcarské skupiny Vetropack Holding, která je jedním z největších výrobců obalového skla v Evropě. Šlo o vůbec jednu z prvních privatizací s účastí zahraničního kapitálu v České republice. Kromě ČR a Švýcarska má Vetropack Holding sklárny také v Rakousku, Chorvatsku, na Slovensku a na Ukrajině. 4.5.1 Pracovní neschopnost zaměstnanců společnosti V roce 2008 bylo v podniku zaměstnáno v průměru 453 zaměstnanců, z toho 346 mužů a 107 žen, což řadilo podnik z hlediska nemocenského pojištění mezi velké organizace. V roce 2009 se počet zaměstnanců zvýšil na 460, počet žen zůstal stejný, počet mužů vzrostl na 353. Průměrný věk zaměstnanců byl v obou letech 44,7 roku. Míra pracovní neschopnosti byla v podniku v roce 2008 4,46 % a v roce 2009 3,49%. Z hlediska pohlaví byla míra pracovní neschopnosti u mužů rovna 4,1% a 2,89 %, u žen to bylo 5,64% a 5,49%. Celkový počet dnů pracovní neschopnosti byl v roce 2008 7376 dnů a průměrná doba pracovní neschopnosti činila 16,28 dne. Více dnů strávili na nemocenské muži a to 5 175 dnů, zatímco ženy 2 201 dnů, v průměru byl ovšem jeden muž nemocný 14,96 dne, zatímco jedna žena 20,57 dne. V roce 2009 se stonalo méně, celkový počet dnů pracovní neschopnosti byl 5 872 dnů a průměrná doba trvání pracovní neschopnosti 12,77 dne, z toho 3 728 dnů připadá na muže a 2 144 dnů na ženy, průměrná délka nemoci se u mužů snížila na 10,56 dne, u žen klesla méně a to na 20,04 dne. Mezi hlavní důvody pracovní neschopnosti patří nemocnost, malou část tvoří pracovní a ostatní úrazy (úrazy, které si zaměstnanec způsobil sám mimo pracovní dobu). V roce 2008 bylo případů pracovní neschopnosti 149, v roce 2009 to bylo 99 případů.

Praktická část Tab. 4

45

Struktura případů pracovní neschopnosti

Struktura případů pracovní neschopnosti nemocnost

pracovní úrazy

ostatní úrazy

celkem

počet případů nemoci počet dnů pracovní neschopnosti pro nemoc počet pracovních úrazů počet dnů pracovní neschopnosti pro pracovní úrazy počet ostatních úrazů počet dnů pracovní neschopnosti pro ostatní úrazy počet případů počet dnů pracovní neschopnosti

2008 131

2009 79

6 222

4 704

12

12

848

728

6

8

306

440

149 7 376

99 5 872

Zdroj: Vetropack Moravia Glass, akciová společnost

Celkově v podniku poklesl počet pracovních neschopností o 50 případů, relativně vyjádřeno o 33,56%. Ve srovnání s celorepublikovým průměrem je to 2,56 procentního bodu více. Počet dnů pracovní neschopnosti se snížil o 1 504 dnů, což odpovídá poklesu o 24,40% a tato hodnota je dokonce o 8,53 procentního bodu vyšší než celorepublikový průměr. Zatímco předchozí dva ukazatele následovaly celorepublikový trend, u průměrné doby trvání pracovní neschopnosti je to jinak. Zatímco celorepublikově se prodloužila doba trvání pracovní neschopnosti o 22,60%, v podniku poklesla o 21,56%. 4.5.2 Výdaje společnosti na náhradu mzdy a nemocenské V roce 2008 se Vetropack Moravia Glass, akciová společnost řadila mezi tzv. velké podniky (měla více než 25 zaměstnanců), což znamenalo, že nemocenské vyplácel svým zaměstnancům podnik sám. Celková hodnota vyplacených nemocenských dávek (bez ošetřovného a peněžité pomoci v mateřství) byla 2 895 082 Kč. V roce 2009 byla za prvních 14 dnů nemoci vyplácena podnikem náhrada mzdy, bylo vyplaceno celkem 359 898 Kč. Skutečné náklady firmy jsou ovšem pouze poloviční, tzn. 179 949 Kč, protože druhou polovinu nákladů na náhradu mzdy dostal podnik zaplaceno od státu. Nemocenské, které bylo dále zaměstnancům vypláceno příslušnou OSSZ, se dohromady rovnalo 838 203 Kč. 4.5.3 Shrnutí Vetropack Moravia Glass, akciová společnost zaměstnává více než 450 zaměstnanců a to od pozic dělnických až po vrcholové manažery. V letech 2008 a 2009 dosáhla celkově nižších hodnot ukazatelů nemocenského pojištění než je celorepublikový průměr. Míra pracovní neschopnosti byla v obou letech zhruba o jeden procentní bod nižší než celorepublikový průměr.

Praktická část

46

Nízké pracovní neschopnosti dosahuje firma dlouhodobě. Ti zaměstnanci, kteří nejsou po celý rok nemocní, byli v obou letech finančně odměňování. Lidem se tedy více vyplatí vybrat si na krátkodobou nemoc dovolenou, než kvůli ní přijít o bonus za odpracování plného pracovního fondu. Společnost svým zaměstnancům také financuje dobrovolné očkování proti chřipce (v roce 2009 o něj mělo zájem 47% zaměstnanců), poskytuje poukázky na masáže a organizuje a o hradí ambulantní rehabilitační lázeňskou péči. Nízká nemocnost je v ČR typická pro firmy se zahraničním kapitálem.

4.6 Srovnání ukazatelů pracovní neschopnosti České republiky se Slovenskou republikou a Velkou Británií Následující kapitola se zabývá srovnáním ukazatelů pracovní neschopnosti v České republice se Slovenskou republikou a s Velkou Británií. Slovenská republika má podobný systém nemocenského pojištění, výše nemocenských dávek závisí na výši mzdy a je určena procentní sazbou. Ve Velké Británii naopak výše nemocenských dávek na výši mzdy nezávisí, je určena paušálně. 4.6.1 Srovnání České republiky se Slovenskou republikou Jelikož má Slovensko podobný systém nemocenského pojištění jako Česká republiky, zveřejňuje informace ve stejných ukazatelích jako Česká republiky, proto se systémy nemocenských pojištění dají lépe srovnat. Souhrnným ukazatelem vývoje nemocenského pojištění je míra pracovní neschopnosti. V roce 2008 byly míry pracovní neschopnosti poměrně rozdílné, v ČR 5,26% a v SR 3,38%, rozdíl tedy činil 1,88 procentního bodu. V roce 2009 se na Slovensku na rozdíl od České republiky míra pracovní neschopnosti zvýšila, a to na 4,02%, stále ovšem zůstala pod její úrovní. Zatímco v České republice je hodnota z roku 2009 (4,87%) dlouhodobě nejnižší, na Slovensku je to přesně naopak – po několika letech přesáhla míra pracovní neschopnosti 4%.

Praktická část Graf 14

47

Míra pracovní neschopnosti v ČR A SR v letech 2008 a 2009

míra PN

6,00%

4,00% ČR SR 2,00%

0,00% 2008

2009 rok

Zdroj: ČR: http://www.spcr.cz/statistika/neschopnost.htm, SR: Sociálná poisťovňa11

Dalším ukazatelem popisujícím situaci nemocenského pojištění v ČR a SR je počet nově hlášených případů pracovní neschopnosti na 100 pojištěnců. V roce 2008 lze sledovat opět velký rozdíl mezi hodnotami v ČR a v SROV. V České republice byl počet nových případů na 100 pojištěnců 48,64, zatímco na Slovensku jich bylo o 16,03 méně, tudíž 32,61. V roce 2009 zůstal počet pojištěnců v SR zhruba stejný (32,69), v ČR se naopak dosti snížil a to na 36,73. Rozdíl tak v roce 2009 činil již pouze 4,04 pojištěnce. Graf 15

Počet nových pracovních neschopností na 100 pojištěnců v ČR a SR v letech 2008 a 2009

60

počet PN

50 40 ČR SR

30 20 10 0 2008

2009 rok

Zdroj: ČR: http://www.spcr.cz/statistika/neschopnost.htm, SR: Sociálná poisťovňa12

11

http://www.socpoist.sk/priemerne---docasnej-praceneschopnosti/1613s

Praktická část

48

Posledním ukazatelem, který budeme se ČR a SR v oblasti nemocenského pojištění srovnávat, je průměrná délka trvání jedné pracovní neschopnosti. V letech 2008 i 2009 dosahuje průměrná délka trvání jedné pracovní neschopnosti vyšších hodnot v České republice. V roce 2008 to bylo 39,50 dne, v roce 2009 vzrostla na 48,43 dne. Na Slovensku je možné sledovat podobný vývoj, v roce 2008 činila průměrná délka jedné pracovní neschopnosti 37,96 dne, v roce 2009 se tato hodnota zvýšila na 44,87 dne. Na Slovensku byl však nárůst nižší než v ČR, zatímco v ČR vzrostla délka trvání jedné pracovní neschopnosti o 8,93 dne, na Slovensku to bylo o 6,91 dne. Graf 16

Průměrná délka trvání jedné pracovní neschopnosti v ČR a SR v letech 2008 a 2009

60

počet dní

50 40 ČR

30

SR

20 10 0 2008

2009 rok

Zdroj: ČR: http://www.spcr.cz/statistika/neschopnost.htm, SR: Sociálná poisťovňa13

Slovenská republika dosahuje nižších hodnot ve všech ukazatelích, který byly uvedeny. Na Slovensku se ale hlavně tyto ukazatele drží dlouhodobě na nízké úrovni, přesněji řečeno od roku 2004, kdy vstoupil v platnost současný zákon. Odvody na sociální zabezpečení zaměstnavatelů i zaměstnanců jsou poměrné nízké, za první tři dny dostávají 25% denního vyměřovacího základu a během prvních 10 dní pracovní neschopnosti jim jejich zaměstnavatel vyplácí náhradu mzdy. Slovenská republika tedy potvrzuje to, že když se zaměstnavatel musí podílet na dávkách práceneschopného, má sám zájem na snižování pracovní neschopnosti.

http://www.socpoist.sk/ext_dok-2c-sprava-o-vyvoji-docasnej-pn-a-invalidizacie-v-r-2009--material/33684c 13 http://www.socpoist.sk/priemerna-doba-trvania-praceneschopnosti/3151sttp:// 12

Praktická část

49

4.6.2 Srovnání České republiky s Velkou Británií Velká Británie má naprosto rozdílný systém nemocenského pojištění než Česká republika, proto je těžké tyto dva systémy srovnávat. Ukazatelem, který však systémy srovnat může, je ukazatel průměrná nemocnost na zaměstnance, která uvádí, kolik dní byl průměrně jeden zaměstnanec nemocný. Ve Velké Británii je dlouhodobě jedna z nejnižších průměrných nemocností v Evropě, Britové byli s 5,5 dne v roce 2008 druzí hned za Turky. Češi na tom byli v roce 2008 mnohem hůře, průměrná nemocnost 11 dnů byla třetí nejhorší v Evropě (průměr 7,4 dne), před námi byli pouze Bulhaři a Portugalci. V následujícím grafu je srovnána průměrná nemocnost v ČR, VB a průměr celé Evropy. Graf 17

Průměrná nemocnost na zaměstnance v ČR, VB a celé Evropě v roce 2008

průměrná nemocnost

12 10 8

ČR VB

6

EU

4 2 0 státy

zdroj: http://aktualne.centrum.cz/zahranici/evropa/clanek.phtml?id=628670

4.6.3 Srovnání České republiky se Slovenskou republikou a Velkou Británií Ukazatelem, který nám nejlépe nastíní situaci nemocenského pojištění v ČR, SR a VB je míra pracovní neschopnosti. Je to souhrnný ukazatel a vyjadřuje podíl celkové délky pracovní neschopnosti na počtu dní, které by mohly být odpracovány, kdyby byli všichni pojištěnci práceschopní. Míra pracovní neschopnosti byla v roce 2008 nejvyšší v České republice (5,26%), nejnižší mírou pracovní neschopnosti se za rok 2008 mohlo pochlubit Slovensko s 3,38%, jen o něco více měla Velká Británie a to 3,60%.

Praktická část Graf 18

50

Míra pracovní neschopnosti v ČR, SR A VB v roce 2008 6,00%

míra PN

5,00% 4,00%

ČR SR VB

3,00% 2,00% 1,00% 0,00% státy

Zdroj: ČR: http://www.spcr.cz/statistika/neschopnost.htm, SR: Sociálná poisťovňa14 VB: http://www.personneltoday.com/articles/2009/05/27/50848/uk-absence-rates-and-costs-in-2008revealed.html

4.6.4 Shrnutí Česká republika patří k státům EU s nejvyšší pracovní neschopností, i když je stav obyvatelstva republiky srovnatelný s ostatními státy. V roce 2008 byly rozdíly mezi ČR, SR a VB opravdu výrazné, po uvedení nového zákona v platnost v roce 2009 hodnoty většiny ukazatelů výrazně zlepšily. Zvýšila se pouze délka trvání pracovní neschopnosti, ale tento trend se dá pozorovat i v dalších zemích. Slovenská republika dosahuje dlouhodobě nízké nemocnosti, pro ČR a její další vývoj je tedy velice významné, že v roce 2009 se počet nových případů PN na 100 pojištěnců přiblížil slovenské hodnotě a to na rozdíl pouhých 4 pojištěnců. ČR se SR přiblížila také v průměrné době trvání jedné pracovní neschopnosti. Ta však byla v roce 2008 velice vysoká a v roce 2009 došlo k nárůstu, tudíž toto přiblížení nemůže být považováno za pozitivní. Naopak v porovnání ČR a VB pomocí ukazatele průměrná nemocnost na zaměstnance je na tom ČR velice špatně, hodnota, které ČR v roce 2008 dosáhla byla 3. nejhorší v Evropě.

14

http://www.socpoist.sk/priemerne---docasnej-praceneschopnosti/1613s

Diskuze

51

5 Diskuze Reforma nemocenského pojištění byla podle jednotlivých ukazatelů stavu systému nemocenského pojištění a pracovní neschopnosti spíše úspěšná. Došlo ke snížení většiny ukazatelů a ČR se tak alespoň trochu přiblížila úrovni států Evropské Unie. Nejvýznamnější změnou bylo snížení míry pracovní neschopnosti, která v dřívějších letech dosahovala velice vysokých hodnot, oproti evropskému průměru byla zhruba dvojnásobná. V roce 2009 byla zhruba o 50% vyšší než evropský průměr. Nejvýznamnějšími změnami, které nový zákon přinesl, bylo zavedení karenční doby a zapojení zaměstnavatelů do systému vyplácení dávek. Karenční doba určila, že během prvních tří dnů nemoci nedostal nemocný žádné dávky, a lidem se proto nevyplatilo fingovat nemoc a brát si neschopenku při potřebě krátkodobého volna. Alespoň z části se tak zamezilo zneužívání systému nemocenského pojištění, které bylo v dřívějších letech v ČR více než prokazatelné, při zlepšujícím se zdravotním stavu obyvatelstva míra pracovní neschopnosti neklesala. Zaměstnavatelé byli začleněni do systému vyplácení dávek v pracovní neschopnosti zavedením povinného placení náhrady mzdy od 4. do 14 dne pracovní neschopnosti. Nemoc zaměstnance se jich tak bezprostředně týkala, protože náhradu mzdy museli zaměstnavatelé hradit ze svých finančních zdrojů, i když jim polovinu hodnoty, kterou na náhradách mzdy vyplatily, financoval stát. Zaměstnavatelé se tak sami začali více starat o zdravotní stav svých zaměstnanců a zlepšovat podmínky na pracovištích, aby se předešlo případným úrazům. Byly zaváděny bonusy. Když zaměstnanci nebyli pracovně neschopní, firmy jim začaly vyplácet různé bonusy na vitaminy, očkování apod. Komparací za zavedení povinnosti platit svým zaměstnancům náhradu mzdy, byla snížena sazba pojistného na nemocenské pojištění, kterou zaměstnavatel za svého zaměstnance státu odvádí. Systém účasti zaměstnavatelů na vyplácených dávkách je ve světě velice efektivní, i v ČR můžeme sledovat, že podniky s účastí zahraničního kapitálu, mají dlouhodobě nižší míru pracovní neschopnosti než ostatní podniky. Na Slovensku i ve Velké Británii tento systém funguje již řadu let a obě země vykazují výrazně nižší čísla ukazatelů pracovní neschopnosti než České republika. V roce 2009 se významně snížil celkový počet pracovních neschopností a to dokonce o 31%. Ubylo hlavně krátkodobých pracovních neschopností, což se projevilo zvýšením průměrné doby trvání jedné pracovní neschopnosti. Veliký podíl na tom má stárnutí populace České republiky a s tím související zvyšování věkové hranice odchodu do důchodu. Nejdelší průměrná doba trvání jedné pracovní neschopnosti totiž připadá u žen na věkovou kategorii 50-59 let a u mužů na věkovou kategorii nad 60 let. Obecně se dá říci, že míra pracovní neschopnosti souvisí s výší mzdy. Lidé s nižšími příjmy stonají v průměru déle než lidé s vyššími příjmy, protože se jim to více vyplatí. Rozdíl mezi jejich platem a dávkami nemocenské pojištění je nižší než rozdíl u vyšší platové skupiny. Díky nové reformě se sice již tolik nevyplatí stonat, rozdíly u lidí s nižšími příjmy jsou však stále daleko menší než u lidí s příjmy vyššími. Řešením

Diskuze

52

by bylo zavedení takových redukčních hranic, které by nezvýhodňovaly lidi s nízkými příjmy a neznevýhodňovaly lidi s příjmy vyššími. Proto se nejnižší pracovní neschopností může chlubit kraj Hlavní Město Praha a obecně další kraje, ve kterých průměrná mzda dosahuje nejvyšších hodnot. S výší mzdy také souvisí problematika pracovní neschopnosti u osob samostatně výdělečně činných. Zatímco jich v ČR každoročně přibývá, počet těch, kteří se dobrovolně účastní nemocenského pojištění, stále klesá. Největší počet OSVČ je ve Středočeském kraji a Praze, tudíž v krajích s vysokou průměrnou mzdou. Výše nemocenské placené státem tedy není pro OSVČ dosti atraktivní a tak raději využívají pojištění komerčních. Zatímco v roce 2008 byla nemocensky pojištěna zhruba pětina OSVČ, v roce 2009 jich nebyla pojištěna ani sedmina. V roce 2009 jim totiž byla stejně jako ostatním pojištěncům vyplácena nemocenská až od 15. dne pracovní neschopnosti a během prvních 14 dní byly tudíž bez jakéhokoli příjmu. OSVČ tedy reforma spíše ublížila než pomohla. OSVČ se musejí spoléhat více samy na sebe a na svoje vlastní úspory. Oblastí, na kterou reforma neměla a ani neměla mít vliv je struktura pracovních neschopností dle pohlaví a dle diagnóz. Průměrně déle a více stonají ženy než muži, významným důvodem je jejich mateřství. Z hlediska diagnóz jsou to onemocnění dýchací soustavy, která jsou nejčastější příčinou pracovní neschopnosti. Dalším důležitým cílem reformy z pohledu státu bylo snížení výdajů na dávky nemocenského pojištění. Tento cíl byl splněn, celkové výdaje se snížily. Na dávky související s mateřstvím žen však bylo meziročně vynaloženo více finančních prostředků, i když porodnost v ČR nestoupla. Důvodem je zvyšující se průměrný věk rodiček a s tím související zvýšené množství rizikových těhotenství. Tyto výdaje, zejména na peněžitou pomoc v mateřství, měly vliv na strukturu rozložení finančních prostředků na jednotlivé dávky, podíl nemocenských dávek na celkovém počtu vyplacených dávek se výrazně snížil. Velice přínosným bylo také zvýšení zodpovědnosti ošetřujících lékařů na pracovní neschopnosti. Možnost udělení sankce za neodůvodněné pracovní neschopnosti jistě zvýšilo efektivnost systému. Ve srovnání se Slovenskou republikou a Velkou Británií nedopadla Česká republika zrovna nejlépe. Ve všech ukazatelích dosahovala horších výsledků. V roce 2008 byly tyto rozdíly opravdu velice výrazné, s příchodem reformy se tyto rozdíly mírně zlepšily. V obou státech jsou systémy nemocenského pojištění neměnné již několik let a dobře fungují, v některých oblastech si z nich již ČR vzala příklad, jako například v oblasti účasti zaměstnavatelů na vyplácených dávkách, jsou tu však oblasti, ve kterých by se mohla Česká republika inspirovat. Paušální placení nemocenských dávek, které funguje ve VB, je výhodné v tom, že dávky jsou poměrně nízké, nevyplatí se tedy téměř nikomu. Tyto nízké dávky jsou dány také nízkými odvody na národní pojištění ze strany zaměstnavatele. Velký rozdíl mezi ČR a VB je ale bohužel ve zvyklostech. Pro ČR bylo běžné, že když člověk potřeboval pár dnů volno, tak si nechal od lékaře vystavit neschopenku. Takovéto jednání není pro západní státy typické. Celkově lze tedy říci, že reforma nemocenského pojištění byla přínosná. Došlo ke snížení pracovní neschopnosti obyvatelstva, ke snížení výdajů na dávky nemocenského pojištění, čímž došlo ke zmírnění zneužívání systému nemocenského pojištění.

Diskuze

53

Reforma se dotkla všech součástí systému, zaměstnanců, zaměstnavatelů, podnikatelů, státu i ošetřujících lékařů. Oblastí, pro kterou reforma nebyla příliš pozitivní, jsou OSVČ a samozřejmě náklady zaměstnavatelů na náhradu mzdy. Jestli byla reforma úspěšná i dlouhodobě či šlo pouze o krátkodobý efekt, se zjistí za několik let.

Závěr

54

6 Závěr V České republice proběhla reforma nemocenského pojištění, nový zákon začal platit 1. 1. 2009. Reforma měla na systém nemocenského pojištění spíše pozitivní než negativní dopad. Cíle reformy byly z velké části splněny. Největšími změnami, které reforma přinesla, bylo snížení sazeb nemocenského pojištění, zavedení třídenní karenční doby, po kterou nedostávali práceneschopní pojištěnci žádné dávky, a zapojení zaměstnavatelů do systému vyplácení dávek a to zavedením povinnosti vyplácet zaměstnanci od 4. do 14. dne pracovní neschopnosti náhradu mzdy, za první tři dny zaměstnanci žádná dávka nenáleží. Díky těmto změnám se míra pracovní neschopnosti snížila, a to na 4,87%, stále je to však hodnota vysoko nad průměrem zemí EU. Snížily se také další ukazatele, jako je počet ukončených pracovních neschopností (o 31%) či počet prostonaných dnů (o 16%). Jediným ukazatelem, u kterého došlo k meziročnímu nárůstu, je průměrné délka trvání jedné pracovní neschopnosti. Veliký podíl na tom má zavedení karenční doby a tudíž snížení počtu pracovních neschopností, které trvaly 1-3 dny. Být na pracovní neschopnosti nepřineslo pojištěnci žádné dávky, lidé si v takových případech raději brali dovolenou. Dříve totiž z tohoto důvodu docházelo k velikému zneužívání dávek, když potřebovali lidé pár dní volno, bylo pro ně výhodnější jít k lékaři a nechat si napsat neschopenku. Lékaři dříve totiž nebyli nijak sankciování, jestliže bezdůvodně uznali pracovní neschopnosti. Podle nového zákona jim za to však hrozí pokuta až do výše 20 000 Kč. Povinnost zaměstnavatelů vyplácet náhradu mzdy přimělo zaměstnavatele se aktivně podílet na snižování pracovní neschopnosti. Mnohé firmy začaly zavádět bonusy za odpracování plného pracovního fondu, začaly se také víc starat o prevenci a to zavedením příspěvků na očkování, na vitamíny apod. Taková praxe byla do té doby typická pouze pro firmy s účastí zahraničního kapitálu, které dlouhodobě vykazovaly nižší pracovní neschopnost než byl celorepublikový průměr, což dokazuje výzkum provedený v podniku Vetropack Moravia Glass, akciová společnost. Hlavním cílem reformy bylo snížit výdaje na dávky nemocenského pojištění. Tento cíl se podařilo splnit, protože v roce 2009 bylo na dávkách vyplaceno o necelých 6 miliard Kč méně, navíc se snížil podíl dávek vyplacených na nemocenské na úkor peněžité pomoci v mateřství. Nepříznivý dopad měla ovšem reforma na veřejné pojištění osob samostatně výdělečně činných. Jejich počet se v ČR neustále zvyšuje, ovšem počet těch, kteří jsou dobrovolně nemocensky pojištění je stále nižší. Tento klesající trend ještě více podpořila nová reforma, díky níž dostávají OSVČ nemocenské až od 15. dne pracovní neschopnosti, během prvních 14 dní jsou tudíž bez jakýchkoli dávek. Při komparaci ukazatelů pracovní neschopnosti v České a Slovenské republice a ve Velké Británii bylo potvrzeno, že v ČR dosahuje míra pracovní neschopnosti opravdu velice vysokých hodnot. Po zavedení reformy v roce 2009 došlo ke zmenšení roz-

Závěr

55

dílů mezi zeměmi, čímž došlo k potvrzení, že spoluúčast zaměstnavatelů na vyplácených dávkách je pro systém nemocenského pojištění pozitivní. Celkově lze reformu hodnotit pozitivně. Pokud by si ČR udržela současný trend pracovní neschopnosti, mohla by se během několika let vyrovnat průměru zemí EU.

Literatura

56

7 Literatura [1] VRÁNOVÁ, LUCIE, BŘESKOVÁ, NADĚŽDA, BURDOVÁ, EVA. Státní sociální podpora: s komentářem a příklady. Olomouc: ANAG, 2008. 223 s. ISBN 978-807263-467-5. [1] ČERVINKA, TOMÁŠ, DANĚK, ANTONÍN. Zdravotní pojištění: zaměstnavatelů, zaměstnanců, OSVČ s komentářem a příklady 2009. Olomouc: ANAG, 2009. 151 s. ISBN 978-80-7263-521-4. [3] KLAZAR, STANISLAV, VANČUROVÁ, ALENA. Sociální a zdravotní pojištění: úvod do problematiky. Praha: ASPI, 2008. 121 s. ISBN 978-80-7357-381-2. [4] Sdružení ambulantních specialistů ČR, o.s. [online]. 2001 [cit. 2010-03-15]. Dostupné z WWW: . [5] 80 let sociálního pojištění. Praha: Česká správa sociálního zabezpečení – odbor komunikace, 2005. 46 s. [6] Průvodce novým zákonem o nemocenském pojištění v roce 2009 : Důležité informace nejen k nemocenskému, které byste měli vědět. první vydání. Praha : Česká správa sociálního zabezpečení – odbor komunikace, 2008. 32 s. ISBN 978-80-87039-12-0. [7] Česká správa sociálního zabezpečení [online]. 2008 [cit. 2010-04-13]. Dostupné z WWW: . [8] zákon č. 54/1956 Sb. o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů [9] zákon č. 187/2006 SB. o nemocenském pojištění [10] KREBS, VOJTĚCH. A KOL. Sociální politika. Praha : ASPI, 2007. 504 s. ISBN 97880-7357-276-1. [11] Nemocenské pojištění v roce 2009 [online]. 2008 [cit. 2010-04-13]. Ministerstvo práce a sociálních věcí. Dostupné z WWW: . [12] FRANCOVÁ, HANA; NOVOTNÝ, ALEŠ. Sociální politika v základech. Praha : Triton, 2008. 185 s. ISBN 978-80-7387-125-3. [13] DURDISOVÁ, JAROSLAVA. Sociální politika v ekonomické praxi : vybrané problémy. Praha : Oeconomica, 2005. 246 s. ISBN 80-245-0850-8. [14] TOMEŠ, IGOR. Sociální správa : Úvod do teorie a praxe. druhé vydání. Praha : Portál, 2009. 304 s. ISBN 978-80-7367-483-0. [15] VLASÁK, FRANTIŠEK. Převodní můstek a přehled změn nového zákona o nemocenském pojištění. Praha : Dashöfer, 2008. 76 s. ISBN 978-80-86897-24-0. [16] Průvodce zákonem č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění: s platností od 1.1.2009. Praha : BMSS-Start, 2008. 110 s. ISBN 978-80-86140-52-0.

Literatura

57

[17] Epi.sk : Ekonomické a právné informácie [online]. 2008 [cit. 2010-04-21]. PN dočasná pracovná neschopnosť. Dostupné z WWW: . [18] Portal.gov.sk : Ústredný portál verejnej správy Slovenskej republiky [online]. 2008 [cit. 2010-04-21]. Dočasná pracovná neschopnosť. Dostupné z WWW: . [19] ZCO.sk : Portál pro samostatne zárobkovo činné osoby (a nelen pre ne :) [online]. 2008 [cit. 2010-04-21]. Sociálné poistenie. Dostupné z WWW: . [20] Sociálná poisťovňa [online]. [cit. 2010-04-21]. Dostupné z WWW: . [21] Jobs.finance.cz : pracovní příležitosti ve finančnictví [online]. 2000 - 2010 [cit. 2010-04-28]. Sociální pojištění. Dostupné z WWW: . [22] KOLDINSKÁ, KRISTINA; ŠTEFKO, MARTIN. Friedrich-Ebert-Stiftung [online]. 2009 [cit. 2010-04-30]. Sociální vývoj a sociální situace v České republice v roce 2008. Dostupné z WWW: . [23] SIROVÁTKA, TOMÁŠ, MAREŠ, PETR. Trh práce, nezaměstnanost, sociální politika. Brno : Masarykova univerzita, 2003. 272 s. ISBN 80-210-3048-8. [24] ŠEDIVÝ, JIŘÍ. Čistá mzda tvoří pouhou polovinu nákladů na práci. Peníze.cz [online]. 22.9.2004, [cit. 2010-04-30]. Dostupný z WWW: . [25] Sagit : nakladatelství ekonomické a právní literatury Ostrava [online]. [cit. 2010-04-30]. Sazby pojistného na sociální zabezpečení. Dostupné z WWW: [26] Mutual Information System on Social Protection in Europe [online]. 2007 [cit. 2010-05-01]. Dostupné z WWW: . [27] HM Revenues & Customs [online]. c2002-2008 [cit. 2010-05-01]. Dostupné z WWW: . [28] Svaz obchodu a cestovního ruchu ČR [online]. c2006 [cit. 2010-05-01]. Velká Británie. Dostupné z WWW: . [29] Český statistický úřad [online]. c2010 [cit. 2010-05-19]. Dostupné z WWW: .