REDAKCE OBSAH. 1 V Ě T R Á K Č E R V E N SLOVO ŠÉFA... 2 ŠKODA... 3 NA DOVOLENOU!... 4 PO CHODNÍKU

ČERVEN 2012

V Ě T R Á K

OBSAH SLOVO ŠÉFA ..................................................................................................................................... 2 ŠKODA. ................................................................................................................................................ 3 NA DOVOLENOU! ........................................................................................................................... 4 PO CHODNÍKU ................................................................................................................................. 5 POMNĚNKOVĚ MODRÁ ............................................................................................................... 6 BÝT TAK BLÍZKO A NESMĚT SE DOTKNOUT ................................................................. 6 NA VLASTNÍ BULVY ..................................................................................................................... 8 MÓDNÍ POLICIE............................................................................................................................... 9 K SMÍCHU, NEBO K PLÁČI? ................................................................................................... 10 KOMIX ................................................................................................................................................ 10 BLBINY NA KONEC ..................................................................................................................... 11

REDAKCE ŠÉFREDAKTOR:

MÓDNÍ POLICAJTI:

Nela Kýrová 2. BG

Barbora Benoni 2. BG

PSAVCI:

Veronika Loulová 2. BG

pan ředitel Pavel Drtina

ILUSTRACE:

Tereza Ševčíková 2. BG

Dáda Patrasová

Tereza Votlučková 4. A

Nela Kýrová 2. BG

Lukáš Koláček 2. BG

TITULNÍ STRÁNKA:

Nela Kýrová 2. BG

Justina Urbanová 2. AG

POEZIE:

GRAFIK:

Honza Nussberger 3. B

Nela Kýrová 2. BG

Barbora Glosová 2. BG

PATRONACE: Prof. Luděk Doležal

www.facebook.com/Vetrak1

1

ČERVEN 2012

V Ě T R Á K

SLOVO ŠÉFA Milí čtenáři, je konec května, maturity jsou v plném proudu a zdá se, že téměř všem absolventům maturitního ročníku budeme moci zanedlouho slavnostně předat vysvědčení o úspěšném absolvování této zkoušky. Ti, kteří neuspěli, budou mít možnost opravy hned počátkem září a já jim přeji, aby jim tentokrát vše vyšlo a možná i trochu štěstí se na ně usmálo. Skončilo také přijímací řízení na střední školu – v denní formě vzdělávání přivítáme stovku nových prvňáků ve čtyřech třídách. Nejpočetnější bude třída gymnázia, ovšem bude jen jedna, takže společně ji budou navštěvovat hudebníci i výtvarníci. Tradičně jedna bude třída pedagogického lycea a otevíráme dvě třídy pro zájemce o předškolní a mimoškolní pedagogiku. V minulém Větráku jsem psal, že se snad do léta dočkáme dokončení úprav našeho dvora. Kvůli probíhajícím maturitám a nastávajícím absolutoriím na VOŠ se však pracuje v úsporném režimu, a tak se vše zaskví v plné kráse, až se vrátíte z prázdnin. A když jsme u nich – užijte si těch krásných dnů plných volnosti, starosti hoďte za hlavu, ale nezapomínejme na to, co je moc a moc důležité, totiž abychom se sešli v novém školním roce ve zdraví. PhDr. Mgr. Pavel Drtina, ředitel školy Milí čtenáři! Tak tu máme poslední číslo v tomto školním roce. Ani nevíte, jak se na ty nadcházející dva měsíce těším. Pěkně to teda letí! Vždyť před chvilkou teprve ten rok začínal, a hned zase končí. Můj mozek to už opravdu nestíhá. To se zítra probudím, pozítří, popozítří a popopo… a už jsou zase prázdniny v čudu. Pomatuji se na základní škole, tak ve čtvrté třídě, kdy pro mě prázdniny byly spíše utrpení než požitek. Pořád někde na chalupě, kde člověk neví coby. Za to teď! To nemá člověk ani čas na nějaký odpočinek, jak pořád musí lítat všude možně, protože ví, že si nějakou tu oslavu, koncert, festival nesmí nechat ujít, když je to volno. Však to ten Somr jako Servác ve filmu Tři veteráni věděl! „Pojďte, budem se pět, šest roků válet a pak by se vidělo,“ pravil. Jo, to by byla paráda. Nic nedělat a jen odpočívat přesně jako o prázdninách. No vlastně, znám se každého prvního září. Mozek úplně zakrnělý, pomalu se neumím ani podepsat, jak mám ochablé svalstvo na ruce, kterou normálně píšu rychlostí Formule 1. A co teprve po pěti, šesti letech? To bych snad musela znova nastoupit na základní školu! Inu, člověk je líný od přírody. Možná je to tím, že je oproti ostatním organismům na světě nejinteligentnější ze všech. Má to ale i nepříznivé jevy, ta naše lenost. Každý si chce všechno ulehčit, až z toho vznikne nějaký podfuk a z podfuku pak průšvih. Teď nemluvím jen o Rathovi. To je tak tisícina z toho, na co se zázrakem přišlo a to ještě pořádně nikdo nevíme, jak to doopravdy bylo. No, jak to všechno dopadne, to je ve hvězdách. Přeju hezké počtení a úžo žůžo prázdniny. Vaše Nela


2

V Ě T R Á K

ČERVEN 2012

VĚTRÁK VÁM PŘEJE PRÍMA PRÁZDNINY!!! Škoda. Zajímalo by mě, co se stalo s lidmi z Evropský v sobotu 26. 6. 2012. Upřímně. Jak jistě všichni dobře víte, konala se EHN (Evropská Hudební Noc), kterou jsem tak nějak zplodil já s každou pomocnou rukou či nohou. Podstata akce je jasná. Ukázat, že na naší škole je něco víc než jen sbor, orchestr a Rybovka. Že je na naší škole taky spousta lidí s kapelami, lidi co jsou kreativní a umí předvést i něco z vlastní kapsy. Line up akce byl obrovský, hrálo se od šesti do tří do rána a vystřídalo se sedm kapel, sedm žánrů, no bylo to kouzelný. Otázka tedy zůstává jediná: „KDE JSTE VŠICHNI BYLI?“ Když jsme to domluvili minulý rok v XT3, bylo asi 120 platících za celý večer a uvnitř se nedalo dýchat. Tentokrát přišlo 80 platících a klub občas vypadal, že zeje prázdnotou, protože přirozeně, když jsme vybrali objemnější klub, bylo to z toho důvodu, protože jsme předpokládali, že na druhý ročník to bude plnější - už jen že od druhého ročníku si člověk představí celou akci


3

V Ě T R Á K

ČERVEN 2012

úplně jinak. Líp… Stala se okolo ještě spousta dalších omylů, to uznávám, například plakáty někdo strhal z chodeb a to i druhou várku, vysvětlení se mi nedostalo, možná nějak překážely u zkoušení letošních maturantů, nebo kohosi pohoršoval ten obří nápis PEEP SHOW, což jsme tam stejně dali jen tak ze srandy, aby to lidi zaujalo. Evidentně víc než jsme zamýšleli. Chci, aby každý, kdo si přečte tento článek do konce, začal aktivně počítat s tím, že tato akce OPRAVDU existuje a měl to na paměti, protože letošní rok mě docela zklamal. Jinak děkuju naopak všem, kdo se zúčastnil, protože je vidět, že to není úplně marný i za ty nervy co to stálo. A díky vám, co jste mi s tím pomáhali, jakkoli, a omlouvám se, jestli jsem někdy zachyboval, bylo toho tolik okolo…

Line Up akce: KAPELY: Asylum (Crossover/rock) Honza Vávra 1. BG Raise The Stakes (alternative-hardcore) Kryštof Wolkman 1. BG Obzor Iluzí (rock-alternative) Jindra Vosecký 3. BG Last Station (rock/pop) Kristýna Štromajerová 4. BG Nias (progressive-djent) Lukáš Koláček 2. BG DeeDeer (rôzne zvuky a pašumy) Šimon Kukač, Pepík Popelka 3. BG Human Ketchup Ota Žáků 2. BG PS: Dokonce i jedna naše paní profesorka se tentokrát dostavila. Poptejte se která! Lukáš Koláček 2. BG

NA DOVOLENOU! AGADIR, AGADIR, chytlavá melodie, pouštěná zřejmě na společenských tanečních večerech v sezoně v Agadiru v Maroku, nás několikrát denně sváděla k zanotování při plavání v hotelovém bazénu na letošní dovolené. Pak moře. Atlantik vysílá ke břehu vysoké vlny, čtyřiceti stupňové vedro, sluníčko v mírném oparu spaluje kůži a do toho občas zavane rybí zápach ze sardinkárny v přístavu. Pak začne na šesti kilometrové pláži zrovna v místě, kde se koupeme a válíme rozruch, hledá se utopenec. Asi první utopený v této sezoně. Ale věnujme se příjemnějšímu. Poloprázdný čtyřhvězdičkový hotel plní každé naše přání. V jídelně je více číšníků než hostů, takže je dosti času vyzkoušet naše jazykové neschopnosti. Vyrážíme mimo hotel. Nezahalená bílá žena v ulici nenechá žádného Maročana v klidu. Návštěva města a obchodů vyvolává před propuknutím turistické sezony vzrušení ze stran prodejců restauratérů. Ihned navazují s námi kontakt všemi možnými jazyky ale i pantomimou. Schopnost mého otce smlouvat o ceny přivádí Maročany v nadšení. I tam, kde obchodníci inzerují pevné ceny, s velkou radostí přistupují na licitaci. Musíme s nimi popít jejich čaj, vyzkoušet kaftan, nechat si zabalit hlavu podle jejich tradice a hlavně nechat utržit. Pak popojdete o pár metrů dál a celé to divadlo se odehrává znova. Musíte být tvrdí a drsně odmítat. Vzhledem k tomu, že to byla má první návštěva Afriky a setkání s odlišnou kulturou, byl to velký zážitek. Doporučuji a mohu odpřisáhnout, že nejsem agent žádné cestovní agentury, která pořádá zájezd do Maroka! Nela Kýrová 2. BG


4

ČERVEN 2012

V Ě T R Á K

Trocha poezie Ten starý pán už jen tak ze zvyku denně se prochází po známém chodníku, večer vždy skončí v hospůdce "Na rohu" a tam si sedne. Prý, dál už jít nemohu. Se dvěma dědoušky u piva sedí všichni tři svého džbánku si hledí, máte tu místo? Ta slečna ptá se teď všichni tři koukají po její kráse. Jistě, sesesedněte si, koktá ten první a říká druhému "kokokousíček uhni", ten třetí vyskočil jako mladík židličku přisune a ona řekne…Dík. Předtím se bavili koho co bolí teď by se už žádný nehlásil k té holi, ta sličná děva teď prstíčky luskne

Po chodníku jeden z těch tří na číšníka hvízdne. Protéza mu z pusy málem vypadla slečna si pomyslí, jé, to jsem dopadla, potom si objedná na zahřátí čaj a ptá se… pánové si taky daj? A proč né? Dali si čaj s rumem a potom, jen s mužským šarmem tu slečnu do tance vyzvali a všichni tři ji v kole prohnali. Každý se ukloní a řekne díky za tanec dnes jsem byl zase jako mládenec, druzí dva taky se přidali v hospůdce "Na rohu" jim všichni tleskali. Druhý den zase, jen tak ze zvyku prochází se starý pán po tom chodníku… Honza Nussberger 3. B


5

ČERVEN 2012

V Ě T R Á K

Pomněnkově modrá Průzračná, čistá, jasná, barva jak pomněnka -nebeská modř. Svobodná, lehká barva, tak chladná vody i moře klidná je dost Já milovala modrou, šmoulovou zmrzlinu, pro její barvu královnu luk, tu barvu moře. Ty máš rád modrou snad víc než sebe však sám jsi řikával "Já miluju tebe" …Prázdniny v Řecku, …pomalá melodie …hrával jsi na klavír …šumění moře

Tys říkal: "Máš krásný modrý oči" a urozenou krev. Modrá je svoboda, je křehká, jak kost. Byl jsi má jistota, teď cloumá mnou zlost. Nosíval jsi mi pomněnky a říkával mi krásko. My dívali se na hvězdy, však teď je konec lásko. Ta barva moře, tvůj mrazivý dech. Ta sněhová barva, chladná jak led. Modrá je dobrá, ale teď dost. Teď se mi protiví, bylo jí moc. Barbora Glosová 2.BG

Být tak blízko a nesmět se dotknout Být tak blízko a nesmět se dotknout. To chvění mi ochromilo celé tělo. Bylo mezi námi něco, co jsme oba cítili, ale nesměli jsme tomu dát volný průběh. Trpěli jsme. Jako by nás osud bičoval za vše, co jsme už udělali a překročili při tom zakázanou hranici. Možná právem. Bylo horko k zalknutí, seděli jsme u vody a nesměli se jeden druhého dotknout. Kolem nás pobíhal drobeček – jeho dcera. Věděla jsem o ní téměř od začátku. Ale už bylo pozdě, cítila jsem, že mi není lhostejný. Dva roky patří moje srdce jemu, avšak teď to cítím intenzivněji než kdy předtím. Každé ráno se probouzím s vědomím, že jsem ta druhá. A se stejným vědomím také usínám. Bude to zkouška, řekla jsem si, když jsem za ním jela. Vylezl z vody a já viděla to tělo, to krásné tělo, které mě hřává, když se mu choulím jako malé kotě v náruči. To tělo, které mě chladívá, když jsem horká a plná vášně. To tělo, které bych byla se zavázanýma očima schopná vymodelovat z hlíny. Co na tom, že mu roste bříško, že má prošedivělé vousy a vlasy. Právě to mě na něm okouzluje. V jedné ruce nesl tu malou, druhou rukou mi pokynul, abych přišla za nimi k vodě. Oponovala jsem – vždyť nemám plavky. Věděla jsem, na co myslí – ty přeci nepotřebuješ. Vykasala jsem si sukni tak vysoko, jak to jen šlo a vyrazila za nimi do vody. Přistoupil ke mně z boku a já cítila, jak se oba chvějeme. Touhou po doteku. Smočil si ruku ve vodě a jemně mi jezdil po šíji. A znovu a ještě jednou… Zavřela jsem oči, nastavila tvář slunci a snažila se rozpoznat, jaké zvláštní teplo mnou prostupuje pod jeho rukou. Předklonila jsem hlavu, zajel mi rukou do vlasů a bolestně zaúpěl. Taky trpím, pomyslela jsem si. Přestala jsem myslet na všechno, spustila si sukni ke kolenům, ke kotníkům… a pozorovala, jak voda běhá nahoru, směrem ke mně. Zapomněla jsem na veškeré počáteční rozpaky a rozešla jsem se do náruče té velké vody, která mě chránila před realitou, před rozumem. Tady mělo hlavní slovo moje srdce. Zastavila jsem se až teprve skoro v půli rybníka. Zahleděla jsem se ke břehu a koukala na to kouzlo. Na tu krásu, která je občas taky moje. Ta krása, při pohledu na niž se mi tají dech a mám co dělat, abych přiměla svoje srdce k pravidelným úderům. Podlomila se mi kolena, vzrušením se mi zamotala hlava a trochu naschvál, trochu omylem jsem padla naznak do vody. Přála jsem si, aby mě pohltila a vyplavila mě až tehdy, kdy mi ten muž bude souzen na zbytek života. Ty hloupá, koukej se vrátit k němu, dokud je ještě čas. Pomalu jsem se vracela ke břehu a přišla jsem si jako mytická postava vystupující z moře. Jako Medúza.


6

V Ě T R Á K

ČERVEN 2012

Ve stínu borovice, na lavičce. A zase to chvění. Oběma nám cukaly ruce. Chtěl bych tě za ni chytit, zrcadlilo se mu v očích. Udělej to, šeptala jsem mu mlčky. Byl to všechno příliš velký risk, kolem nás bylo pár lidí. Ale bylo to silnější než my. Poručil, abych si sundala mokré šaty. Měl strach, abych se nenastydla. Tohle byl jeden z důvodů, proč jsem ho tolik milovala – pečoval o mě jako vlastní otec. Otec, který mi celý život chyběl. Kdyby všudypřítomní čumilové alespoň na okamžik odvrátili svoje zraky, předvedla bych se mu tak, jak to má rád. Ve spodním prádle ti to sluší, vypadáš tak zranitelně, často mi šeptával do ucha. Nastavil mi svoje tričko. Tričko, které měl na sobě při našem prvním polibku. Nebuď sentimentální, pokárala jsem se v duchu. Ve chvíli, kdy jsem si tričko navlékala přes hlavu, jsem neměla daleko k omdlení – ta vůně! Vyždímané šaty ležely opodál v trávě a já stála proti němu v jeho triku a jeho slunečních brýlích. Svůdná Italka, tak mi řekl. Tolik jsem si přála vrhnout se mu do náruče a nechat se konejšit houpavými pohyby, jako to dělával pokaždé, když jsem se mu rozplakala z nedostatku odvahy nebo výčitek svědomí. Zase ta lavička, pivo, sluníčko, my dva. A když malá odběhla za strom, najednou jsem se propadala do jiného světa v opojení z polibku tak naléhavého a toužebného, jako by to měl být ten poslední. Ale skončil příliš brzy. Líbej mě, prosím. Běželo mi to hlavou. Musela jsem zavřít oči a sesunout si brýle z hlavy na nos. Po tvářích mi kanuly slzy, stihla jsem je však setřít dřív, než to zpozoroval. Sklonit hlavu a položit mu ji do klína, aby mě hladil po vlasech. Proč nemůžu? Měla bych si vážit každého okamžiku s ním, ale já chci víc. Potřebuju něhu. Malá mi seděla na klíně a my si všichni tři hráli jako šťastná rodinka se vším, co nám právě podala. A pak zase ta závrať. Cítila jsem jeho ruku pod trikem a v tu ránu jsem zapomněla, jak se nadechovat a jak mluvit. Přitom jsme spolu zažili mnohem víc. Ale možná právě proto to bylo tak krásné, něžné, jako by to bylo prvně. A zase ta ruka na šíji, za chvilku zase pod tričkem a zase na šíji. Zase jsem zavřela oči a nechala se unášet… po kolikáté už? Bylo mi všechno jedno. V tu chvíli bych byla schopná umřít, jen aby mě ještě chvilku hladil na krku a chtivě mi vjížděl prsty do vlasů a šeptal mi do ucha ta něžná slova zmateného kluka. Byl čas jít domů. Oblékni si šaty, musíme jít. Ne, já ještě nechci. Chci být s tebou, už napořád! Zapnu ti šaty, chceš? Anebo ne, ještě chvilku tu zůstaneme. Běž, maličká, přines mi kytičku. Využil nestřežené chvilky a já měla chuť strhnout ze sebe jeho triko a zakřičet do světa – tak si mě vezmi! Na co čekáš? Pochopil. Chytil mě za ruce a chtěl mě roztočit do kola, stejně jako malou. Bránila jsem se. Bála jsem se, že upadnu. Něžně mě k sobě přivinul, jen na pár vteřin. Z jeho nahé hrudi sálalo pochopení a touha po něčem, co už jsme spolu dlouho nezažili. Dnes ne, řekli jsme si beze slov očima. Políbila jsem ho na prsa a odvrátila se od něj. Jdu se obléct, je mi chladno. Šaty uschly. Přistoupil ke mně, ale místo aby mi šaty zapnul, ruce si opět omakávaly moje tělo. Snad aby si připomněly, co všechno už měly a co ještě mít můžou. Jsi krásná, šeptal mi do ucha. Už jsem skoro zapomněl, jaké to je mít někoho rád. Zbývá mi posledních patnáct minut štěstí. Další dávka zase příště. Ale kdy? To je jedno, já vytrvám. Jsem zvyklá čekat. A tohle je čekání, které za to stojí. Kráčíme vedle sebe, tlačíme kočárek, jeho ruka kolem mého pasu. Položila jsem si hlavu na jeho prsa a cítila, jak mi kape slza na jeho tričko. Neplakej, maličká, uvidíme se brzy. Políbil mě do vlasů, na krk, na… A dost, dnes už nic, jinak budu nešťastná. Dráždíš mě svojí přítomností, maličká. Promiň, nedělám to schválně, taky se vedle tebe cítím nesvá. Mám na tebe chuť. Pamatuješ tu bouřku na Slovensku? Pamatuju. Při každé bouřce zavírám oči a vzpomínám, jak mě k sobě tisknul, abych se nebála hromů a blesků. Jak mě hřál, jak mě objímal, a já se cítila v bezpečí. Jak mi šeptal, že jsem jeho bohyně a hladil mě. Má rád moje tělo. Miluju každý jeho pohled, pohyb. Pro to všechno bych umřela. Každá chvilka strávená vedle něj je pro mě něčím nesmírně kouzelným. Drž mě pevně, abych ti neutekla. Budu si tě držet pevně u těla…chci tě! Vem si mě, jsem celá tvoje… navždy.

Tereza Votlučková 4. A


7

V Ě T R Á K

ČERVEN 2012

NA VLASTNÍ BULVY Poslední zvonění


8

ČERVEN 2012

V Ě T R Á K

MÓDNÍ POLICIE Marie Trakalová, 1.B

Vea Schneiderová 2.AG

Michal Machoň 3.AG

Ačkoliv tato slečna nesršela

Na chodbách naší školy jen

přílišnou originalitou, tak

zřídka potkáte muže. A

přesto velmi oceňujeme, že zvolila jednoduché letní

WOW!!

natožpak sladěného elegána v baretu a s

šaty, které podtrhují její

deštníkem. Nám se to

panenkovský vzhled. Vše

povedlo, dokonce i

pak doladila sladěním bot a

zdokumentovat. Škoda jen,

kabelky. Což jistě nebylo těžké,

že na černobílé fotce se

ale ve výsledku se ukázala tato

nemůžete pokochat

kombinace jako velmi efektivní.

žlutými odstíny, které si tento elegán zvolil.

Bára Benoni, Veve Loulová 2.BG


9

ČERVEN 2012

V Ě T R Á K

K smíchu, nebo k pláči? S novým vydáním školního časopisu přichází zbrusu nová rubrika. Zastávám ten názor, že zábavy a smíchu z nejrůznějších vtipů není nikdy dost… Pochybuji, že by se mezi vámi našel jediný člověk, který by se rád nudil, nesmál se, neví, co je to zábava a jaké vtipy občas mohou být. Každé vydání bude přínosem jednoho tématu, na které bude vepsáno několik vtipů, vtipných hádanek. Znáte i vy nějaký abnormální vtip, který by stál za zmínku? Stačí jej napsat na e-mail: [email protected] . V každém vydání budu uvádět, jaká skupina vtipů na nás čeká v příštím vydání. Jistě všichni znáte vtipy a různé poznávání o jedné z nejinteligentnějších skupin žen. Myslíte si, že vtipy o blondýnkách a blondýnách se nezakládají na pravdě? Že blondýny jsou stejné jako ostatní ženy? Je to možné, ale nic to nemění na faktu, že už bylo vymyšleno mnoho podařených vtípků. Stačí se jen začíst . Sedí dvě blondýnky v kavárně a ta jedna se ptá: „Tak co? Jak si složila řidičák?" Druhá blondýnka smutně odpoví: „Ne, vyhodili mě." "Vážně? Ale proč?" "No, protože před kruhovým objezdem bylo na značce napsáno 30, tak jsem ho 30× objela!" První blondýnka na to: "A nepřepočítala ses?"

"Dnes už nevěřím ničemu, otevřela jsem dveře s nápisem Muži a byl tam jen záchod…"

Víte… …proč mají blondýny nanejvýš čtyři děti? Protože si přečetly, že každé páté dítě, které se ve světě narodí, je Číňan.

Přijde blondýnka v Německu do supermarketu a říká: "Dvě tužkové baterie!" Prodavačka na ní nechápavě zírá a ptá se:

KOMIX


10

ČERVEN 2012

V Ě T R Á K

BLBINY NA KONEC VÁŠA JANDURA PO EVROPSKÉ HUDEBNÍ NOCI…

ALELUJA!!!

STUDENT Z EVROPSKÉ SE PO UZAVŘENÍ ZNÁMEK ZBLÁZNIL

UZÁVĚRKA DALŠÍHO ČÍSLA JE BŮHVÍKDY (OZNÁMÍME NA FACEBOOKU) PIŠTE, FOŤTE A KRESLETE!!! PŘÍSPĚVKY POSÍLEJTE E-MAILEM NA [email protected]

SEE YOU!

AU

‫وداعا‬

REVOIR!


11

REDAKCE OBSAH. 1 V Ě T R Á K Č E R V E N SLOVO ŠÉFA... 2 ŠKODA... 3 NA DOVOLENOU!... 4 PO CHODNÍKU

Recommend Documents