1
Tento sborník je výstupem projektu Sociálně preventivní program pro rizikovou mládež v Ústeckém kraji. Kazuistiky ilustrují první zkušenosti mentorů a mentorek s využitím motivačního programu Its In U2. Metodika tohoto programu byla prostřednictvím projektu SPAM+ přenesena do České republiky.
Realizátor projektu: o.s.MOSTY – sociálně psychologické centrum Kontakty: Most, Budovatelů 2957, tel.: 476 000 397, 774 68 00 13 www.osmosty.cz
2
OBSAH: ANEŽKA ............................................................................................................................................................ 4 VOJTA ................................................................................................................................................................ 6 MARTIN 1 ......................................................................................................................................................... 8 PAVEL ............................................................................................................................................................. 10 MICHAL .......................................................................................................................................................... 12 PEPA ............................................................................................................................................................... 14 NIKOLAS ........................................................................................................................................................ 16 HELČA............................................................................................................................................................. 18 MARTIN 2 ...................................................................................................................................................... 20 VILÉM ............................................................................................................................................................. 22
3
ANEŽKA Anežku do motivačního programu přihlásila její maminka. Proto jsem se trochu obávala, že její přístup k programu nebude tak pozitivní, jako u klientů, kteří se do motivačního programu přihlásili sami. Naštěstí to tak vůbec nebylo. Anežka má s maminkou velmi dobrý kamarádský vztah. Pravdou je, že na první schůzce byla trošku nervózní. Když se však dozvěděla veškeré informace o programu, tak z ní všechna nervozita opadla. Na všechny schůzky chodila připravená a většinou také velmi dobře naladěná. Zlomové bylo již druhé setkání, kde jsme si povídaly o věcech, které jsou pro ni důležité a charakteristické. Na tomto setkání totiž klientka zjistila, že se o ni opravdu zajímám a že mi může důvěřovat. Čím více schůzek jsme za sebou měly, tím více byla Anežka otevřenější. Klientka si připravila krátkodobý cíl (zhubnout 2 kg/měsíc) a dlouhodobý cíl (udělat si řidičský průkaz na motorku). Oba dva cíle jsme si zkusily naplánovat z pohledu „SMART“ přístupu. Nejprve jsme se zaměřily na její krátkodobý cíl. Vzhledem k tomu, že Anežka v žádném případě netrpěla nadváhou, byla jsem jejím cílem zaskočena. Anežka mě však uklidnila, neměla v plánu držet žádné drastické diety. Jejím záměrem bylo pravidelně cvičit, jíst menší porce vícekrát denně a pít pouze neslazenou vodu. Díky pohledu „SMART“ zjistila, že to bude nejen obtížné, ale možná také nesplnitelné. Mohla se tak psychicky připravit na možný neúspěch. Dnes vím, že se jí povedlo dosáhnout krátkodobého cíle a na svém dlouhodobém pilně pracuje. Klientka si jako výstup vybrala natáčení filmu. Na naší předposlední schůzce přinesla ukázky krátkých scének, které natočila. Každá ze scének vyjadřovala jednu z jejích motivací nebo vlastností. Na závěrečném filmu bylo vidět, že se u toho náramně bavila a navíc zapojila skoro celou rodinu, kamarády i svého přítele. Za největší úspěch považuji to, že se Anežka díky motivačnímu programu dozvěděla své silné stránky a motivace. Naučila se jít za svými cíli a vytrvat. Velmi důležité bylo také zjištění, že je k sobě velmi kritická a proto byla překvapena, jak jí ostatní lidé vidí. Motivační program by určitě doporučila všem kamarádkám. Nejvíce na naší spolupráci ocenila otevřenost, upřímnost a důvěru.
4
Z programu vyplynuly tyto pozitivní motivace: podstatná jména lidé, zábava, cíle, motorky, myšlenky a nápady, adrenalin slovesa měli jsme nápad, bavili jsme se, šla jsem do toho, zvládla jsem to lidé spolu dohromady – dva začátek příběhu šla jsem za výzvou, chtěla jsem zkusit něco nového nebo rozdílného skutečnosti, které udržovaly v ději zahrnovalo to spoustu nových věcí, bylo to trochu riskantní, překonala jsem obtíže, mohla jsem to dělat nezávisle výsledek dokázala jsem to, bylo to jedinečné – jiné závěr radost, uspokojení, posun zóna proces/posun – realizovat představy, objevovat, ukázat způsobilost a kompetence
autor: Eliška Cahová
5
VOJTA S Vojtou jsem se poprvé setkala v listopadu 2010, kdy nastoupil výkon trestního opatření odnětí svobody do věznice pro mladistvé odsouzené za opakované útěky z ochranné výchovy a loupežná přepadení. Po absolvování nástupního oddělení byl umístěn mezi ostatní mladistvé. Od začátku vystupoval velmi svérázně a sebevědomě, snažil se na sebe upozornit a upoutat pozornost spíše nevhodným způsobem. Nástup do věznice bral jako další životní zkušenost, která pro něj není žádný problém. Při individuálních sezeních s pedagogem však odhalil svou druhou tvář kluka, který lituje, že díky svému neuváženému jednání a chování ztratil volnost a svobodu. Ničím se nevyučil, měl problémy už na základní škole a i z ústavu byl stále na útěku. Vedl dobrodružný život, který jen nahrazoval spokojenou rodinu, která mu chyběla. Když bylo Vojtovi 9 let, byl umístěn do ústavní výchovy, neboť rodinné poměry nezaručovaly jeho řádnou výchovu. Nejprve byl umístěn v dětském domově, poté v diagnostickém ústavu a nakonec byl přemístěn do výchovného ústavu, protože mu byla nařízena ochranná výchova, která trvá do nabytí zletilosti a po jejím ukončení se vrátí k matce, se kterou je v kontaktu. Ve výchovném ústavu se začal učit zahradníkem, ale pro útěky obor nedokončil, začal užívat drogy, nikdy nepracoval. Když jsem vyvěsila na nástěnku na chodbě letáky s programem SPAM přišel za mnou do kanceláře a požádal mě, zda by se mohl zapojit do motivačního programu IT ´S IN U2, s tím, že chce sám sebe víc poznat a změnit se. Matkou a sestrou je Vojta hodnocen jako kluk, který si dělá, co chce a nikdy z něj nic nebude. Když byl doma, často se hádali, údajně chtěl být hlavou rodiny. Obě uvítaly jeho zájem o vstup do programu. Vojta vstoupil do programu s velkým zájmem, už na prvním setkání byl aktivní, stále se dotazoval a aktivně naslouchal. V závěru schůzky sám od sebe řekl, že je rád, že do programu vstoupil. Odcházel usměvavý a vyžadoval další setkání hned druhý den. Na dalších setkáních Vojta velmi dobře plnil zadané úkoly, vždy byl připravený a jasně a velmi otevřeně o sobě vyprávěl a odpovídal na případné dotazy. Vojta byl stále usměvavý, natěšený, uvolněný, příjemný a přátelský. Často mluvil o své rodině, zvláště o dědovi, který byl pro něj velkým vzorem a příkladem, který jej vedl k lásce k přírodě a práci se dřevem. Po jeho úmrtí začal „ dělat problémy“ a vše šlo už tak nějak samospádem.
6
Za klíčové považuji 3. setkání, jehož náplní byly Vojtovy příběhy. Toto setkání odhalilo, že velmi rád pracuje se dřevem, něco vytváří a má vůli i započatou práci dokončit. V té době ukončil i záuční kurz stavební výroby a byl přijat do kurzu dřevovýroby zdejšího školského vzdělávacího střediska. Jeho plány z dětství se začaly pomalu naplňovat, neboť už jako malý chodil s dědou pracovat do lesa a vůně dřeva byla pro něj posvátnou. Všechna další setkání už směřovala k naplnění cíle získat vzdělání a po propuštění i nějakou dobrou práci. Vojta velmi rád čte a proto ani teoretická příprava není pro něj výrazným problémem. Rád by získal práci někde v truhlářské dílně nebo i na veřejných údržbách městských zelených ploch. Možná si i v budoucnu sám otevřel svou provozovnu. V závěru programu si připravoval potřeby na svůj výstup. Původně uvažoval o obrázku z keramické hlíny a nakonec stejně zvítězil obrázek na dřevě. Byl trochu zklamaný omezenými možnostmi, které pobyt ve vězení v této souvislosti přináší, ale nakonec byl se svou závěrečnou prací velmi spokojený. Z programu vyplývají pozitivní motivace / rodina, práce se dřevem, vzdělání, pomoc druhým, RAPP/ a pozitivní vlastnosti: kamarádský, pracovitý, veselý, sebejistý, a komunikativní. Od doby zapojení do programu a i po jeho skončení se Vojta chová „úplně jinak“. Snaží se jak ve škole, tak i v kolektivu ostatních mladistvých. Je usměvavý, nezkazí žádnou legraci, všechny pokyny si plní bez nedostatků. V rámci programu zacházení dokáže pro ostatní kluky připravit zábavný program a těší se návštěvy svých blízkých, kteří za ním pravidelně z Chomutova dojíždějí. Myslím, že je na dobré cestě, změnit svůj život pozitivním směrem. autor: Jiřina Vopatová
7
MARTIN 1 Martin je 18tiletý citlivý, pohledný a velmi přátelský mladý muž, který má tu velkou smůlu, že utrpěl v raném dětství úraz hlavy, má středně těžký stupeň mentální retardace a v posledním půlroce také velmi časté epileptické záchvaty, díky nimž byl již několikrát hospitalizován. S Martinem se znám přes tři roky a vždy jsem pro něj měla jistou slabost. Velmi ráda si s ním povídám, protože má velmi hluboký a osobitý pohled na život a je hodně vnímavý. Má obrovské srdce a také spoustu trápení, se kterým se musí ve svém životě potýkat. Dlouhodobě spolupracuji s celou jeho rodinou, chodím k nim na pravidelné návštěvy. Martin je držitelem průkazu ZTP/P a v současné době probíhá soudní řízení o zbavení podpisového práva k právním úkonům. Kvůli svým častým záchvatům Martin vyžaduje 24hodinový dohled. Většinu času tráví doma ve svém pokoji, který je pro něj bezpečným přístavem a útočištěm. Martin si pokoj, který také sdílí se svým mladším bratrem Lukášem, vyzdobil „po svém“. Píše si své myšlenky, básně a vzkazy na zeď. Když ho něco napadne, hned si to poznamená, aby to měl na očích. Martin má ale také občas bohužel sklony k sebepoškozujícímu chování, má velmi výrazné výkyvy nálad a když ho něco trápí, obrací svou bolest a vztek sám proti sobě. Martin docházel asi před dvěma lety do Nízkoprahového centra Na Předměstí v Bílině (zřízeného bílinskou pobočkou společnosti Člověk v tísni) na taneční dílnu breakdance. V důsledku svých vážných zdravotních problémů je však nyní nucen zdržovat se převážně doma. Je také absolventem Základní a praktické školy Arkadie v Teplicích. Nyní je již plnoletý a v Bílině pro něj příliš možností dalšího rozvoje není. Aby mohl pokračovat v dalším studiu, např. na Střední škole technické v Mostě, musel by dojíždět, a to vyžaduje soustavou přítomnost osobního asistenta. Tato služba není v Bílině dle dostupných informací zatím poskytována. Přesto má Martin obrovský sen, chce se vyučit truhlářem a vyrábět nábytek! Do motivačního programu se zapojil právě z tohoto důvodu, chtěl najít možnost jak se vrátit do školy. Z výše uvedených důvodů jsem mu musela program trochu přizpůsobit. Docházela jsem za ním domů na jednotlivá setkání a vysvětlovala jsem mu jednotlivé úkoly více názorně a konkrétně. Zároveň jsem tím program tak trochu testovala, protože Martin se vymyká většině mladých lidí, kteří motivační program u mě dosud absolvovali. Taky si v roli mentora začínám po roce víc věřit a chtěla jsem to s Martinem jednoduše zkusit. Tím, že většinu dne stráví doma, je v částečné sociální izolaci a schází mu kontakt s někým jiným než jen s rodinou. Martina mám moc ráda a chtěla jsem mu nabídnout něco, co ho trochu vytrhne z apatie a pomůže mu orientovat se v tom, co opravdu v životě chce. Martin je už plnoletý, a proto jsem k němu přistupovala trochu jinak než k ostatním, 8
s respektem a plnou důvěrou, že si svůj život bude řídit tak, jak sám chce. Zároveň potřeboval zvýšit sebevědomí a někoho, kdo mu naslouchá a bere ho vážně. Společně jsme objevili pět jeho vnitřních „pokladů“: mám svůj osobitý styl, zvládnu hodně věcí a chci to druhým ukázat, rád pomáhám druhým, kdykoli můžu, potřebuji, aby se kolem mě něco dělo a abych se na to mohl těšit, jsou pro mě hodně důležité vztahy s blízkými lidmi. Dále jsme zjistili, že Martin je milý, přátelský, ochotný pomáhat a snaživý při práci. Má svůj uzavřený svět, který je jen jeho. Rád ale do něj umožní nahlédnout tomu, komu věří. Jeho nejvýraznější vlastností je jeho obrovská citlivost a silné sociální cítění. Zkrátka jak už jsem napsala, má srdce na dlani a hodnějšího člověka snad ani neznám. S Martinem jsem si během programu vytvořila velmi pevný a hluboký vztah a znovu jsem tak testovala program i sama sebe a své hranice. V průběhu spolupráce se Martin úplně rozsvítil, na každé setkání se svědomitě připravoval a upřímně těšil. Prostý fakt, že se mohl programu účastnit, nejenže pomohl objevit jeho motivace, ale navíc je i posiloval. Něco se kolem něj dělo, mohl se na to těšit a být toho součástí. Mohl něco prožívat s druhým člověkem a zažít pocit „MY“. A to pro jeho další život opravdu není málo. Odrazil se, roztáhl křídla a teď už záleží jen na něm, kam a jak daleko doletí. Přeji mu z celého srdce bezpečné přistání. autor: Lada Šůláková
9
PAVEL Pavel žije od narození v ústavní výchově. Pochází z Duchcova, jeho vlastní rodiče žijí někde poblíž, on sám je ale nikdy neviděl. Nejprve byl umístěn do kojeneckého ústavu, poté do dětského domova. Ve věku čtyř let byl poprvé osvojen, jeho pěstouni ale rok na to zahynuli při autonehodě a proto byl vrácen do dětského domova, kde žil asi 2 roky. Znovu byl dándo pěstounské péče úplné rodiny, kde kromě něho byly ještě dvě vlastní děti manželů, kteří jej vychovávali do 12ti let. S dětmi pěstounů se snášel velmi dobře. Vzhledem k tomu, že se u něho začaly projevovat výchovné problémy, které vyústily v tu skutečnost, že se dopouštěl krádeží i u pěstounů, tito požádali soud o zrušení pěstounské péče. Začal pít alkohol, občas kouřil marihuanu, později začal brát i pervititin, lysohlávky, toluen. Nejprve byl Pavel umístěn do diagnostického ústavu a po diagnostickém pobytu byl přemístěn do výchovného ústavu dětí a mládeže, kde dokončil povinnou školní docházku 9. třídou ZŠ. Uvedl, že v ústavech byl často šikanován. Po přemístění do jiného výchovného ústavu z důvodu pokračování ve studiu formou zařazení do I. ročníku dvouletého učebního oboru stavební výroba, začal z ústavní výchovy utíkat a první ročník z důvodu útěků nedokončil, neboť pro značné absence ve škole nebyl klasifikován. Svým manipulativním chováním si dokázal zajistit určitou tolerantnost nad svými přestupky ze strany pracovníků výchovných zařízení. Na útěcích začal nejprve s partou, později i sám páchat převážně majetková trestní provinění ,,Starší kluci mě naučili krást“. Přespával v kontejnerech, parcích a podchodech. Pavel se za své závadové jednání dostal až za hranice zákona a v září 2010 byl zatčen a následně umístěn do výkonu vazby. Na vazbě uvažoval o sebevraždě. Byl bez kontaktu, neměl si s kým psát, navštěvovala jej pouze kurátorka. Přestože napsal svým bývalým pěstounům 3 dopisy, nikdy odpověď nedostal. Na jaře roku 2011 byl přemístěn do výkonu trestního opatření odnětí svobody ve věznici pro mladistvé a po absolvování nástupního oddělení byl ubytován do kolektivu ostatních mladistvých. Působil uzavřeně, plaše, stranil se ostatních, převládalo u něj pesimistické ladění. Měl velmi nízké sebevědomí. V jeho chování byly přítomny četné neurotické znaky a sklony k sebepoškození. Vinu přiznával pouze částečně, svá provinění bagatelizoval. Spouštěcím mechanismem jeho trestné činnosti byla snaha získat finanční prostředky na obživu na útěku z ústavu. Byl bez rodinného zázemí. Když jsem mu nabídla možnost zapojit se do Motivačního programu IT ´S IN U2, toto velmi uvítal. Vysvětlila jsem mu podstatu programu, který mu může pomoci najít jeho pozitivní motivace a ukázat jeho dobré vlastnosti. 10
Pavel se rozhodl v září 2011 vstoupit do programu a s velkým zájmem začal pracovat už na prvním setkání. Byl otevřenější, aktivnější a komunikativnější. V závěru schůzky sám od sebe řekl, že je rád, že do programu vstoupil.,,…alespoň se dozvím, v čem se dobrej a výjimečnej.“ Odcházel spokojený a usměvavý. Ve stejném duchu se odehrávala i další setkání. Pavel velmi dobře plnil zadané úkoly, vždy byl připravený a jasně a velmi otevřeně o sobě vyprávěl a odpovídal na případné dotazy. Často mluvil o své pěstounské rodině, zvláště o starších nevlastních bratrech, se kterými si užil spousty legrace a s celou rodinou prožil nádherné chvíle. Za klíčové považuji 3. setkání, jehož náplní byly Pavlovy příběhy. Toto setkání odhalilo, jak velmi jej rodina motivuje a snaží se získat si své blízké zase zpět. Vzpomínal na společné chvíle, kdy jej pěstoun postavil na ledovou plochu a učil hrát lední hokej, kdy jej rodina vedla k chování fair play, kdy byl úspěšný a měl své místo na světě, kam patřil. I jeho představení hrdinů patřilo pěstounské rodině – staršímu bratrovi, který byl úspěšný student vysoké školy a hokejista. Jeho pěstounští rodiče jej vedli ke sportu jako profesionální trenéři hokeje a plavání, a tak i Pavel velmi rád sportuje. Po několika našich společných setkáních se Pavel aktivněji zapojil do dění na oddělení. Velmi dobře hraje kopanou a díky svým dovednostem se zapojil do kolektivu ostatních kluků a získal ztracené sebevědomí. Už v průběhu programu byl přijat do kurzu školského vzdělávacího střediska, kde dosahoval velmi dobrých pracovních i studijních výsledků a který ukončí v únoru 2012. Podařilo se mu znovu navázat písemný i návštěvní kontakt s kurátorkou a společně s ní se snaží najít své biologické rodiče a navázat s nimi kontakt. V závěru programu si připravoval potřeby na svůj výstup, který má podobu velkého srdce. Z programu vyplývají pozitivní motivace / rodina, pomáhat a dělat radost druhým, peníze, sport – hokej, hudba, volnost, cestování/ a pozitivní vlastnosti: ochotný, ctižádostivý, učenlivý, skromný a kamarádský. Od doby zapojení do programu a i po jeho ukončení se Pavel chová velmi dobře. Snaží se jak ve škole, tak i v kolektivu ostatních mladistvých. Je usměvavý, všechny pokyny si plní bez nedostatků. Jeho slovní produkce je na dobré úrovni po stránce formální i obsahové. Intelektová úroveň je spíše v horním pásmu průměru. Má vcelku dobrý všeobecný rozhled. Bez potíží chápe logické souvislosti. Pravidelně si píše s kurátorkou, která mu poslala i balíček. Ve volném čase hraje míčové hry, zvláště kopanou. Je uznávaný a velmi dobrý brankář, kde uplatňuje svoje předchozí zkušenosti z brankařského postu ledního hokeje. Jeho sebevědomí výrazně stouplo. Jeho cílem je získat alespoň dílčí kvalifikaci a najít svou rodinu. Ve svých snech by rád navštívil i bývalou pěstounskou rodinu a ukázal jí, že se změnil. Věřím, že je na dobré cestě. autor: Jiřina Vopatová 11
MICHAL Michal za mnou přišel na začátku března 2012, týden poté, co nastoupil výkon trestního opatření odnětí svobody za loupež a týrání jiné osoby. O programu se dozvěděl od kamaráda. Navenek působil otevřeně a sebejistě, ale při individuálních sezeních prozradil obavy a nejistotu a své vystupování hodnotil jako „divadlo“. Měl obavy z útoků silnějších kluků. Nástup do věznice bral jako spravedlivý trest za svá provinění, kterých se dopouštěl na svých nejbližších, aby měl vždycky to, co chce on. V té době užíval marihuanu a nitrožilně bral pervitin. V rámci odborného pedagogického poradenství a individuálních sezeních se postupně otevíral a hovořil o svém soukromí. Projevil lítost, že ubližoval člověku, který pro něj tolik v životě udělal a je mu nejbližší. Nikdy nevěřil, že by se za své jednání mohl dostat až do vězení a ztratit volnost a svobodu. Michal po rozchodu rodičů vyrůstal jako jedináček v péči matky. Výchovu hodnotil jako rozmazlující. S otcem se vídal jen občas, nebylo mu ani deset let, když se otec rozhodl odejít z jeho i svého života navždycky. Michal byl ve škole nepozorný, měl velké potíže se psaním, chodil do poradny. Matku doma nerespektoval, ve škole byl drzý na učitele, se spolužáky kouřil marihuanu. Měl snížené známky z chování. Přesto, že pobyl kvůli svým poruchám chování opakovaně i v dětské psychiatrické léčebně, nepomohlo to, a proto byl dán ve 12ti letech do ústavní výchovy, odkud utíkal. Povinnou školní docházku ukončil v rámci ústavní výchovy 9. třídou na ZŠ. Po ukončení povinné školní docházky byl z ústavní výchovy podmíněně propuštěn a nastoupil na střední školu, odkud po 5ti měsících odešel, neboť měl neomluvené absence. Vrátil se zpět do ústavní výchovy a byl zařazen do učebního oboru truhlář, kam docházel rok a byl vyloučen z důvodu útěků. Na žádost matky byl propuštěn z ústavu a nastoupil znovu na střední školu, odkud byl opět po 5 měsících vyloučen pro absence. Asi 3/4 roku nic nedělal, nikde nepracoval, v evidenci úřadu práce nebyl, živila jej matka a prodej drog. Od té doby, co dochází na program, je mu prý zase lépe a cítí se fajn i bez drog. Rád by se více poznal. Michal je komunikativní, hlas má tlumený, řeč volnějšího tempa, sdílný. Jeho motorika je klidná. Chování má klidné, je zdvořilý, spolupracující, výrazněji se neprojevuje. Z hlediska osobnosti se jeví jako extrovertně zaměřen. Na prvních setkáních byl spíše pasivní, ale občas se dotazoval a aktivně naslouchal. V závěru 2. schůzky sám od sebe řekl, že je rád, že do programu 12
vstoupil. Odcházel usměvavý a spokojený. Na dalších setkáních Michal velmi dobře plnil zadané úkoly, vždy byl připravený a jasně a velmi otevřeně o sobě vyprávěl a odpovídal na případné dotazy. O všech setkáních si vedl záznamy ve svém sešitě včetně zadaných úkolů. Často mluví o své rodině, zvláště o matce, které velmi ublížil. Za klíčová považuji 2., 3. a 5. setkání, jejichž náplní byly Michalovy věci, příběhy a hrdinové. Tato setkání odhalila, že má slabost pro auta, cestování, poznávání nových věcí, létání, velmi rád pracuje na počítači, sportuje a pobývá u moře. Potřebuje volnost. Při vyprávění o rodině byl jasně patrný smutek a stesk. K matce má velmi blízko, velmi si jí váží a respektuje. Mrzí jej, jak jí i fyzicky ubližoval, dělal jí ostudu a připravil ji o úspory. Všechna další setkání už směřovala k naplnění cíle získat vzdělání a po propuštění i nějakou dobrou práci. Michal rád sportuje, řídí auta, plave a potápí se, je vášnivým fotbalistou a svou obratnost a šikovnost předvedl i na několika organizovaných turnajích. Rád by po propuštění získal práci v nemocnici jako sanitář, aby získal peníze na splácení závazků a mohl si udělat řidičský průkaz. Bavilo by jej učit žáky v autoškole. Jeho cílem je pokusit se ještě znovu vystudovat, hlavu na to prý má, ale musí se vyhnout pobytu v partě toxikomanů. Vše se ale bude odvíjet od finanční situace rodiny, kam se bude po propuštění vracet. V závěru programu si připravoval potřeby na svůj výstup. Vytvořil si vlastními silami svůj barevný plakát. Z programu vyplývají pozitivní motivace / matka, cestování, příroda, počítače, pomoc druhým, kopaná/ a pozitivní vlastnosti: přátelský, pracovitý, ochotný pomáhat druhým, zdravě sebevědomí a snaživý. Byl dobrý fotbalista a rád by se do klubu zase vrátil, je kamarád do nepohody. Ví, že si za všechno může sám. „Když jsem byl pod pervitinem, nevěděl jsem, co dělám.“ Od doby zapojení do programu a i po jeho skončení se Michal chová velmi slušně. Umí ale otevřeně prosadit svůj názor. Je usměvavý, společenský, veřejně prezentuje své sportovní dovednosti. Jeho hyperaktivita se s přibývajícím věkem zmírňuje, sebeovládání se zlepšuje. Morální a etické zásady má osvojeny, uvědomuje si nevhodnost svého chování. Vytváří si pozitivní plány do budoucna – nebrat drogy, pracovat. Svým aktivním přístupem k naplňování účelu výkonu trestního opatření si vytváří podmínky pro kladné hodnocení a možnost podmíněného propuštění. Po propuštění ještě nastoupí ochrannou toxikologickou léčbu. Věřím, že poznal víc sám sebe, vytvořil si náhled na své nevhodné chování spojené s užíváním drog a pokusí se vést řádný život a bude své matce více oporou. autor: Jiřina Vopatová 13
PEPA Pepa je sympatický trochu zakřiknutý sedmnáctiletý kluk, který dlouhodobě dochází do nízkoprahového centra Na Předměstí bílinské pobočky společnosti Člověk v tísni. Znám se s ním již skoro tři roky a za tu dobu ke mně začal mít jako jeden z mála „místních frajerů“ důvěru. Ví, co ode mě může čekat a já vím o něm, že se od ostatních „drsňáků z party“ odlišuje a tušení a zkušenosti mi napovídají, že něco „výjimečného“ v tomhle klukovi je. Zkrátka, mám pro něj tak trochu slabost. Možná i proto, že hraje výborně na kytaru. Do motivačního programu nastoupil z dosti nešťastného důvodu. „Zlobil“ s partou svých vrstevníků, jak už to u kluka, který vyrůstá v prostředí sociálního vyloučení bývá. Dopustil se pod vlivem kámošů trestné činnosti (vandalismus na dětském hřišti). Nutno ještě dodat, že Pepa pochází z výrazně kriminogenního rodinného prostředí, oba jeho starší bratři jsou již několik let ve výkonu trestu odnětí svobody. Nejstarší bratr svého času plně zaměstnával celý tým bílinské policie a teplické kriminálky. Se znalostí rodinné anamnézy by už kdekdo nad Pepou zlomil hůl, ale něco mi nedalo to s ním ještě zkusit a dát mu šanci. Účast v motivačním programu a jeho plné absolvování jsem mu doporučila jako podmínku naší další spolupráce a možnosti využívat dále služeb nízkoprahového centra. Z druhé strany byl pod tlakem teplické probační mediační služby, se kterou jsem rovněž zahájila spolupráci. Jelikož se v Pepově případě jedná o první trestný čin, mohlo by pro něj mít úspěšné absolvování programu a získání osvědčení příznivý vliv při soudním přelíčení a posouzení jeho případu. Zpočátku se Pepa spolupráci dost vyhýbal a vynechával setkání. Postupem času a po několika intervencích v rodině a telefonátech na středisko PMS ČR se ale skoro zázračně proměnil a začal výborně spolupracovat. Na setkání chodil včas a připravený, plnil zadanou domácí přípravu a dopředu se omlouval, pokud věděl, že nebude moci přijít. Jak jsme šli čím dál víc do hloubky, postupně z něj opadávali obranné valy a drsňácké slupky a vyklubal se z něj moc milý a citlivý kluk, který to nemá v životě zrovna jednoduché. Začal mít ke mně ještě větší důvěru a mohli jsme spolu mluvit úplně otevřeně. Jeho důvěru ještě posílilo, když jsem mu začala půjčovat domů kytaru, která je majetkem nízkoprahového centra. Nosil si ji pak s sebou i na jednotlivá setkání programu a před samotnou prací jsme si spolu pěkně „zajamovali“. Pepa je moc fajn kluk, který má tu smůlu, že sám sebe ještě moc dobře nezná, nevěří si a proto se chytá party, u které hledá potvrzení svých schopností a ocenění. Ve skutečnosti jsme ale 14
díky programu odhalili, že má výrazné sociální cítění, chce pomáhat druhým a hlavně nechce být „jako jeho bráchové a dělat blbosti“. Nechce tím způsobit trápení a problémy svým rodičům, především tátovi, kterého si moc váží. Ze zjištěných motivací se ukázaly jako klíčové tyto oblasti: vztah k blízkým lidem, potřeba pomáhat druhým a starat se o ně a pocity, dělat vlastní rozhodnutí srdcem a stát si za ním navzdory požadavkům a očekávání okolí. Pepa už teď ví, do čeho jde nebo nejde a proč něco dělá. Začal myslet víc sám na sebe a nechce se už nechat strhnout k něčemu, co je proti jeho přesvědčení a čeho by mohl později litovat. Z jeho povahových vlastností jsme objevili, že je společenský, kamarádský a férový. Je dobrý kamarád, na kterého je vždy spolehnutí. Nikdy by nikoho nepodrazil a nemá takové chování ani rád u druhých. Vzpomněl si, že se už jako kluk zastával slabších a často pomáhá i někomu na sídlišti. Pepa si dokázal určit i své životní cíle. V první řadě si chce o prázdninách vydělat na řidičák a v září nastoupit do školy – na středním odborném učilišti v Duchově. Uvědomuje si, že mu schází vzdělání a bez něj se v životě nikam moc nedostane. Důležitá je pro něj jeho kytara, která ho drží „nad vodou“ a dost daleko od dalšího „zlobení“ a porušování zákona. Trénuje na ni každý den a skládá si vlastní skladby. Má výrazný hudební talent a tzv. feeling neboli muzikantské cítění. Jeho velkým snem je mít svoji vlastní kapelu a hrát lidem pro radost. Už několikrát zkoušel s dalšími kluky ze sídliště v našem nízkoprahovém centru a hrál i na vánoční besídce. Nevím, jak to s Pepou dál dopadne a nakolik pro něj bude absolvování motivačního programu polehčující okolností. Nikdo mu také neodpáře, čeho se už dopustil. Ale on sám se rozhodl, že ve svém dalším životě půjde už jinou cestou. Nemusí skončit ve vězení jako jeho starší bratři a pokračovat v rodinné „tradici“. Může si sám prošlapat svoji jedinečnou cestu. Má k tomu silné odhodlání a zná už svoje dobré stránky, od kterých se může odrazit. A ví, že v tom není sám. Může za mnou kdykoli přijít. Třeba si jen tak pokecat a zahrát na kytaru. Každopádně mu držím palce! autor: Lada Šůláková
15
NIKOLAS Nikolas je dosti svérázný sedmnáctiletý kluk, který má výrazné estetické vnímání a osobitý pohled na život. Ve svém mladém věku už ví dost o problémech a trápeních. Před několika lety si prošel tzv. coming out, když řešil svou homosexuální orientaci. Dokázal se s ní však dobře vyrovnat a dokonce z ní učinit svou přednost. Je to, co ho odlišuje od ostatních a potvrzuje jeho identitu. Je v péči babičky, s tátou má výrazně konfliktní vztah. Jeho otec je aktuálně ve VTOS z důvodu neplacení výživného. Nejvíc ho trápí, že jeho táta dal před rodinou přednost své přítelkyni z pochybné minulosti a pověstí. Jeho maminka zemřela, když byl ještě malý. S Nikolasem se znám už dlouho, do nízkoprahového centra v Bílině (společnost Člověk v tísni) chodí už více jak 4 roky. Vždy se od svých vrstevníků hodně odlišoval a to nejen díky svému homosexuálnímu zaměření a jeho projevům. Nikolas je rozený tanečník a estét. Má hluboký vztah k oblasti módy a má velmi zajímavý výtvarný projev. Vždy sleduje aktuální módní trendy, zná všechny módní návrháře a jeho zájem o tuto oblast je hluboký a trvalý. Doma si dělá vlastní návrhy oblečení a jeho velkým snem je uspořádal svou vlastní módní přehlídku, třeba přímo v našem nízkoprahovém centru. Jako jeden z mála starších klientů, kteří k nám dochází, se projevuje zodpovědně. Po dohodě s ředitelkou zařízení mu bylo svěření vedení dílny latinsko-amerických tanců pro mladší děti. Zadaného úkolu se zhostil velmi dobře. Už z těchto důvodů mě začal více zajímat. Strávili jsme spolu hodně času nad prohlížením módních časopisu a rozhovorech o módě, která mě také hodně zajímá. Klientovou motivací pro vstup do programu „it´s In U2“ bylo „hlavně nedopadnout jako můj starší brácha“, který je v 19tiletech nezaměstnaný a má rodinu, o kterou se nestará. Naplňuje tak starý známý vzor od svého táty. Spolupráci v nabízeném programu se klient vyhýbal celý rok. Nepříznivé rodinné události ho však donutili „začít se sebou něco dělat“. Klient hned od začátku programu se mnou dobře spolupracoval. Na setkání chodil natěšený, nosil si sebou módní časopisy a ukazoval mi věcičky, které si pořídil. Klient naprosto zbožňuje značku Luise Wuittona. Jednou by chtěl dosáhnout vytvoření vlastní značky. A o to vlastně v celém motivačním programu šlo – společně vytvořit jedinečnou značku „á la Nikolas“, která je jenom jeho. Aby pod vším, co dělám a jak se projevuji a jevím druhým, byl můj osobitý rukopis. Aby si mě lidi zapamatovali a mohl jsem něco, co už sám umím, předávat dál. Nikolas patří jednoznačně do zóny osobního představení a do zóny, která usiluje o vliv a změnu.
16
Ze zjištěných motivací se ukázaly jako klíčové tyto oblasti: Zvládnu to, co chci, i když to dlouho trvá. Potřebuji podporu od lidí, kterým věřím. Chci se sám učit nové věci i učit někoho dalšího to, co už sám umím. Rád se před druhými předvádím a potřebuji, aby mě vnímali. Mám vlastní jedinečný styl, který může inspirovat někoho dalšího. Lidi si mě pamatují. Objevené oblasti životních motivací potvrzují i Nikolajovo vlastnosti – je zábavný extrovert, který zbožňuje předvádění se na veřejnosti, má dobré komunikační dovednosti a je s ním sranda. Má také sociální cítění a sám o sobě říká, že „vždycky pomůže, pokud to jen trochu jde“. Udělá to, co může a je schopný. Nikolas si s podporou programu určil i své osobní cíle. Ve svém nejbližším životě se chce zaměřit na získání výučního listu v oboru, který ho bude bavit, chce získat dobrou a „kreativní“ práci, postarat se o rodinu, lépe ovládat cizí jazyky – hlavně angličtinu a prostě mít super život. A hlavně je tu jeho velký sen – založit vlastní módní značku a mít svůj módní salon, kde se bude starat o své zákazníky a bude je učit nosit se ve vlastním jedinečném stylu! A můžu potvrdit z vlastní zkušenosti, že Nikolas měl vliv i na mě. Před každým setkáním jsem řešila, co si vzít na sebe a jestli mi všechno správně ladí. Znovu jsem začala číst módní časopisy a sledovat aktuální trendy. Nikolas mi během setkání žehlil i vlasy! (žehlička na vlasy je pro něj naprosto nepostradatelná a je to i jedna z „věcí“. Domluvili jsme se, že mi vypracuje návrh na šaty a ve spolupráci s nízkoprahovým centrem uspořádáme společnou módní přehlídku. Nikolas má zcela zvláštní a působivé charisma. Snaží se vidět svět z té lepší stránky i navzdory tomu, čím už si v životě prošel. Umí vnímat a ocenit krásu a upozornit na ni i ostatní lidi. Život nemusí být jenom nudný a šedivý, ale je důležité umět vidět a prožívat jeho barvy a nekonečné možnosti. To Nikolas umí a umí to i předávat dál. Na něj se prostě nedá zapomenout! autor: Lada Šůláková
17
HELČA S Helčou jsem se poprvé setkala v říjnu minulého roku. Byla to nenápadná, skromná a trochu zakřiknutá patnáctiletá holčina, která za mnou přišla do nízkoprahového centra v Bílině fungujícího pod regionální pobočkou společnosti Člověk v tísni v doprovodu své babičky, která ji má ve své péči. Zprvu jí chvíli trvalo, než se v klubu rozkoukala a než alespoň trochu zapadla mezi své vrstevníky. Helča hned ze začátku tíhla spíše k mladším holkám a dělalo jí velké problémy se zařadit mezi své vrstevnice. Mezi ostatními dětmi v klubu byla tak trochu „mimo“, ale hned mě zaujala tím, že si na nic nehraje a je svá i přesto, že se jí některé děti za to vysmívají. Během podzimu a zimy jsme spolu navázali celkem blízký vztah, mohla jsem jí postupně svěřovat plnění různých úkolů a pomalinku vyplouvalo na povrch, jaká Helča opravdu je. Chvíli trvalo, než jsem se dostala skrze její tvrdou račí skořápku, kterou se obrnila proti své velké citlivosti. Helča to ve svém životě vůbec neměla jednoduché, máma se jí hned po narození zřekla a dál se věnovala svému pouličnímu řemeslu. Naštěstí zasáhla rázná a přísná babička, která Helču odmalinka vychovává. Na začátku jara jsem Helče nabídla, ať zkusí motivační program, který jí pomůže objevit její silné stránky a posílí její sebevědomí. Byla hned pro, spíš zvědavá, o co tady vlastně jde. Do programu ihned vplula bez sebemenších problémů a po celou dobu se mi s ní velmi dobře spolupracovalo. Na setkání chodila vždy včas a dobře připravená. Díky již navázané důvěře, kterou motivační program ještě prohloubil, jsem si mohla dovolit dostat se jí více pod kůži a rozpovídat. Do té doby moc Helča o sobě přemýšlet ani mluvit neuměla, hodně se styděla a měla narušené sebevědomí. Při čtvrtém setkání, kdy jsme se spolu dostali do vetší hloubky a začali se bavit o Helčiných vlastnostech, si uvědomila, že je jiná, vždycky tak trochu byla a že je možné, že nikdy tak docela nezapadne mezi ostatní. Prostě klasická kočka mezi smečkou rozštěkaných psů. Toto poznání s ní hluboce otřáslo a rozplakala se. Snažila jsem se jí vést k vědomí vlastní jedinečnosti: „Helčo, ty jsi opravdu výjimečná a úžasná holka, která má v sobě spoustu talentu a která to, když budeš hodně chtít, dotáhne hodně daleko.“ Musela si toto setkání celé proplakat, aby se přiblížila sobě samé. Něco se v ní tím zlomilo a od té doby úplně rozkvetla. Zjistila také, že vlastností, které u sebe objevila, oceňuje i u svých přátel a mají je rovněž hrdinové, které si vybrala. Helča je trochu milá, praštěná, usměvavá, upovídaná, dobrý člověk, spolehlivá, hodná, kamarádská, ochotná pomáhat druhým, rozumná a nápaditá. Zajímavé byly i objevené motivace. Sama Helča netušila, co všechno v ní vůbec je a že je toho dost! Mezi nalezenými klíčovými slovy byly například tyto: štěstí, podpora ze strany 18
blízkých osob, společné zážitky, zábava a poznávání, nové zkušenosti, radost spojená s hezkými vzpomínkami. A nejdůležitější poznání ze všech: „Jsem svá a jdu si svojí cestou!!! A nemusím se za to stydět ani se cítit provinile, protože tak je to v pořádku. Helča si také vytýčila své cíle a hned na nich začala pracovat. Byla přijata na obchodní akademii v Mostě a získala finanční podporu v rámci stipendijního programu italské nadace Unidea (projekt společnosti Člověk v tísni „Learn more“). Helča je hodně silná holka. Sama dokáže říct, že nechce dopadnout jako máma a proto bude chodit do školy a učit se, aby z ní něco bylo. Má velký sen stát se právničkou a bojovat za práva dětí. Moc jí to přeju a držím jí palce! Jak už ji znám dlouho, tak pevně věřím, že se jen tak lehce nevzdá a zvládne to. Ví, že jsem tu pro ni i po skončení programu a pokud jí bude přechod na střední školu dělat problémy, může se přijít kdykoli poradit. Jsem moc ráda, že motivační program „It´s In U2“ existuje a pomáhá nalézt dětem cestu k většímu sebevědomí a tím jim otevírá šance pro jejich další život. autor: Lada Šůláková
19
MARTIN 2 S Martinem jsem se poprvé setkala v září 2010, kdy nastoupil výkon trestního opatření odnětí svobody do věznice pro mladistvé odsouzené za opakované útěky z ochranné výchovy a krádeže včetně jednoho loupežného přepadení. Po absolvování nástupního oddělení byl umístěn mezi ostatní mladistvé. Od začátku měl výrazné problémy v kolektivu ostatních odsouzených, které znal z výchovných ústavů. Působil uzavřeně, plaše, byl terčem útoků silnějších mladistvých agresorů. Nástup do věznice bral jako spravedlivý trest za svá majetková provinění, kterých se dopouštěl z důvodu velmi tíživé finanční situace rodiny. Matka nezvládala jeho výchovu z důvodu své závislosti na drogách, neuměla se postarat o jeho mladší sourozence. Dva bratři jsou také v ústavu, nejmladší sestru vychovává babička. Martin utíkal z ústavu za mámou a sestrou, snažil se postarat se o obě. Vykrádal byty, aby uživil sebe i sourozence, matka byla odsouzena za distribuci drog a aktuálně je ve výkonu trestu. S vlastním otcem se nestýká. Při individuálních sezeních s pedagogem se pomalu rozpovídal, otevřel víc své soukromí, lituje, že díky svému neuváženému jednání a chování ztratil volnost a svobodu. Ničím se nevyučil, přestože patřil na základní škole mezi nejlepší žáky. Martin byl vychováván v úplné rodině do 8 let, po rozchodu rodičů žil u prarodičů z matčiny strany asi 4 roky, ale stále utíkal za matkou, která často měnila bydliště a nejevila o jeho výchovu zájem. Ve 12 letech byl umístěn do dětské psychiatrické léčebny, odkud utíkal. Následně umístěn na diagnostický pobyt a poté přemístěn do výchovného ústavu, kde ukončil PŠD v 9. třídě. Začal se učit kuchařem – asi po týdnu umístěn do vazební věznice, po návratu byl přeřazen na zedníka. Po 4 měsících se opakovaly útěky i vzetí do výkonu vazby. Nikdy neužíval drogy. Když jsem vyvěsila na nástěnku na chodbě letáky o.s. Mosty a programem SPAM přišel za mnou do kanceláře a požádal mě, zda by se mohl zapojit do Motivačního programu IT ´S IN U2, s tím, že je z Mostu a rád by se více poznal, případně navázal se sdružením spolupráci. O programu mu také řekl kamarád Vojta, který program již absolvoval. Martin byl už na prvních setkáních aktivní, stále se dotazoval a aktivně naslouchal. V závěru 1. schůzky sám od sebe řekl, že je rád, že do programu vstoupil. Odcházel usměvavý a spokojený. Na dalších setkáních Martin velmi dobře plnil zadané úkoly, vždy byl připravený a jasně a velmi otevřeně o sobě vyprávěl a odpovídal na případné dotazy, o všech setkáních si vedl záznamy ve svém sešitě včetně zadaných úkolů. Často mluvil o své rodině, zvláště o mámě a dědovi s babičkou, kteří jej nějaký čas vychovávali. Velkým vzorem a příkladem byl pro něj nevlastní táta, který se 20
nejen o něj staral, ale přivedl ho i k dobrovolným hasičům, kde Martin zažil pocit potřebnosti, pomoci druhým a obětavosti. Za klíčové považuji 3. a 5. setkání, jehož náplní byly Martinovy příběhy a hrdinové. Tato setkání odhalila, že velmi rád sportuje, překonává překážky, učí se novým věcem a pomáhá druhým. Často vzpomínal na vychovatele, kteří jej vedli k bojovnosti a vůli vyhrát a zažít úspěch, překonat sám sebe. Při vyprávění o rodině byl jasně patrný smutek a stesk. S matkou si začal psát, občas jí vídá na společných soudních jednáních. V průběhu programu si podal přihlášku do učebního oboru elektrovýroby zdejšího školského vzdělávacího střediska. Jeho plány z dětství se začínají pomalu naplňovat, neboť už jako malého jej děda naučil řídit auto, nevlastní otec jej brával s sebou k hasičům, kde pomáhal opravovat a udržovat hasičské vybavení. Všechna další setkání už směřovala k naplnění cíle získat vzdělání a po propuštění i nějakou dobrou práci. Martin velmi rád maluje, hraje na klávesy a pracuje s počítačem. Vyzná se v elektronice. Rád by po propuštění absolvoval i výukový program „ My a média“ v rámci projektu SPAM a získal práci někde v elektro dílně nebo pomáhal ve skladu či opravářské autodílně. V závěru programu si připravoval potřeby na svůj výstup. Rád by si udělal svou prezentaci na počítači, ale díky omezení si zpracoval svůj závěrečný výstup jako pergamen. Z programu vyplývají pozitivní motivace: rodina, úspěch, pomoc druhým, sport a image / a pozitivní vlastnosti: nadaný, společenský, upřímný a otevřený. Je dobrý muzikant a bojovník. Od doby zapojení do programu a i po jeho skončení se Martin chová daleko otevřeněji, nestraní se kolektivu. Umí prosadit otevřeně svůj názor. Snaží se jak ve škole, tak i v kolektivu ostatních mladistvých. Je usměvavý, zábavný, veřejně prezentuje své dovednosti – hraje v hudební skupině, účastní se sportovních soutěží. Přestože jej čeká ještě dlouhý pobyt ve vězení, myslím, že je na dobré cestě, změnit svůj život pozitivním směrem. autor: Jiřina Vopatová
21
VILÉM Vilém byl k výkonu vazby zatčen na útěku z výchovného ústavu v červnu 2010 a od října téhož roku nastoupil výkon trestního opatření odnětí svobody do věznice pro mladistvé odsouzené za loupežná přepadení. Poté, co absolvoval nástupní oddělení, byl umístěn mezi ostatní mladistvé. Přestože se v adaptaci snažil na sebe příliš nepoutat pozornost, jeho chování bylo sebevědomé a suverénní. Vinu přiznával pouze částečně, svá provinění bagatelizoval, Spouštěcím mechanismem jeho trestné činnosti byla snaha získat finanční prostředky na zábavu na útěku z ústavu. Byl bez rodinného zázemí. Vilém byl vychováván do 4 let v úplné rodině, poté co otec odešel od rodiny, zůstal s matkou. Matka si našla nového přítele, který se o jmenovaného staral i v době, kdy matka odešla za jiným mužem do zahraničí a on zůstal s dětmi. Matka žije ve Španělsku, vlastní otec nemá o jmenovaného již delší dobu zájem. Podle slov Viléma rodiče souhlasí s jeho umístěním do vězení a má, co si zasloužil“. Pro problémy ve škole – šikanování spolužáků, nevhodné (drzé) chování k učitelům byl v 6. třídě umístěn do DDÚ, poté do DDŠ, kde dokončil plnění povinné školní docházky. Pak ho zařadili do pracovní skupiny SVP v Kamenickém Šenově, kde pracoval velmi krátce ve sklárně. Z ústavní výchovy ale utekl a na útěku byl téměř 1,5 roku (zdržoval se po kamarádech, vlastní otec ho pro užívání drog z domova vyhodil. Má 4 sourozence, kteří neprošli ústavní výchovou. Drogovou zkušenost má s marihuanou od 15 let a pervitinem od 16 let, užíval ho 6 měsíců, automaty nehraje, alkohol si rád dá o víkendu, vykouří asi15cigaret denně, přestože je po operaci zauzlení střev. Je svobodný, bezdětný, aktuálně nemá přítelkyni. Na svobodě vedl dobrodružný život, který mu nahrazoval spokojenou rodinu. Nechal se živit příležitostnými známostmi se zajištěnými ženami. Když jsem začala pracovat s prvními klienty programu SPAM, přišel za mnou do kanceláře a požádal mě, zda by se mohl zapojit do Motivačního programu IT ´S IN U2, s tím, že má pocit, že je rozdvojená osobnost a chce sám sebe víc poznat. Vysvětlila jsem mu podstatu programu s upozorněním, že tento program mu zřejmě neodpoví na všechny jeho otázky, ale může mu pomoci najít jeho pozitivní motivace a ukázat jeho dobré vlastnosti. Vilém se rozhodl vstoupit do programu a s velkým zájmem začal pracovat už na prvním setkání. Byl velmi otevřený, aktivní a komunikativní. V závěru schůzky sám od sebe řekl, že je rád, že do programu vstoupil. Odcházel spokojený a usměvavý. Ve stejném duchu se odehrávala i další setkání. Vilém velmi dobře plnil zadané úkoly, vždy byl připravený a jasně a velmi otevřeně o sobě vyprávěl a odpovídal na případné dotazy. Často mluvil o své rodině, zvláště o matce, se kterou už
22
nebyl hodně dlouho v kontaktu, protože odešla za svým novým přítelem jiné pleti do Španělska, kde žije už téměř 5 let. Za klíčové považuji 3. setkání, jehož náplní byly Vilémovy příběhy. Toto setkání odhalilo, jak velmi jej rodina motivuje a snaží se získat si své blízké zase zpět. Velmi rád a dobře hraje na kytaru a klávesy, rád baví své okolí a je proto vyhledávaným společníkem. Je kamarádský a společenský. Pro svou upřímnost a otevřenost se ale často dostane i do konfliktu. Rád se předvádí, a proto dbá i na svůj image a vystupování. Svůj cíl vidí v navázání kontaktu s matkou a sestrou, které dnes už obě žijí ve Španělsku a získání odborné kvalifikace. Už v průběhu programu byl přijat do kurzu školského vzdělávacího střediska, který ukončí v červnu a podařilo se mu i navázat písemný kontakt s matkou, která jej pozvala do Španělska a společně se připravují na společné setkání po jeho propuštění do civilního života v červnu 2011. Aby ve Španělsku alespoň trochu obstál, začal se ve volném čase věnovat samostudiu španělštiny. Je přesvědčený o tom, že pokud by se vrátil zpět k otčímovi do místa svého trvalého bydliště, znovu by propadl drogám a zahálčivému životu. V závěru programu si připravoval potřeby na svůj výstup, který má podobu obrázku v rámečku se stojánkem. Z programu vyplynuly jeho pozitivní motivace: rodina, pomáhat druhým, škola, bavit lidi a dbát na svoji image/ a pozitivní vlastnosti: otevřený, upřímný, spravedlivý, kamarádský, a komunikativní. Od doby zapojení do programu a i po jeho ukončení se Vilém chová velmi dobře. Snaží se jak ve škole, tak i v kolektivu ostatních mladistvých. Je usměvavý, všechny pokyny si plní bez nedostatků. Pravidelně si píše s matkou i sestrou, které mu poslaly i balíček. V rámci programu zacházení hraje v hudební skupině na klávesy a basovou kytaru, ve volnu se učí španělsky a těší na červen 2011, kdy mu skončí pobyt ve vězení a může začít svůj nový život. Přeji mu, aby se jeho plány naplnily a matka mu pomohla v prvních chvílích na svobodě. autor: Jiřina Vopatová
23
24
