Ray Bradbury – Marťanská kronika Jedná se o soubor povídek, které na sebe mají zřetelnou návaznost. Děj se odehrává až na 2 povídky na Marsu od 1999 do 2026. Je napsána jako kronika. Obsahem je fiktivní kolonizace Marsu. Na Mars nejprve postupně přilétly 3 expedice, z kterých nebyla ani jedna úspěšná. Kosmonauti z první byli zastřeleni žárlícím Marťanem, astronauti z druhé byli zastřeleni psychiatrem jen díky nedorozumění, jelikož se domníval, že to jsou Marťané trpící zhmotňováním svých představ. Na potřetí Marťané využili svých telepatických schopností. "Přestrojili" se za zemřelé příbuzné astronautů a ti se domnívali, že jsou v jakémsi záhrobí. Netušíce se vydali do domů domnělých příbuzných, kde byli zabiti. Marťané se však nakazili osypkami a téměř vyhynuli, a tak již další expedice byly úspěšné. Na Mars začali migrovat nejprve desítky, poté stovky a tisíce pozemšťanů. Vybudovali zde nová města a postupně ničili všechny pozůstatky marťanské civilizace. Lidé se nadále občas setkávali s Marťany, kteří byli v jednotlivých povídkách různě zpodobňováni. Z Marsu se stává "druhá Zem". Je i již stejně přetechnizovaná. Jednoho dne se rozpoutala na Zemi atomová válka. Všichni lidé na Marsu byli vyzváni k návratu. Na Marsu až na výjimku zůstali lidé, kteří návrat promeškali. Jedním je i Walter Cripp, který rýžoval zlato v nedalekých horách. Když přijel do města, bylo prázdné, pouze kdesi zvonil telefon. Než ho však stačil zvednout, ztichl. Podle toho usoudil, že na Marsu není sám a dal se do vytáčení náhodných čísel. Po mnoha pokusech se konečně na druhém konci ozval hlas. Byl ženský, ale z velmi vzdáleného města. Ihned se vydal za ním, ale po strastiplné cestě nastalo zklamání. Patřil velmi nesympatické ženě. Chudák Walter rezignoval na hledání dalších lidí a zbytek života prožil v samotě. Jednoho dne přiletěli na Mars lidé vyhnáni atomovou válkou ze země. Byly mezi nimi i tři děti, které by měly být základem nového lepšího lidstva. V knize je několik postav, které prostupují více povídkami: Kapitán Wilder - pozitivní postava, byl kapitánem první úspěšné expedice. Domníval se, že bychom neměli ničit památky po Marťanech, nepřejmenovávat věci, které už mají marťanské jméno. Tyto názory byly nadřízeným nepohodlné, a proto byl jmenován kapitánem expedice na Neptun, Uran a Pluto. Na Zem se vrátil až za války, přestože mohl žít na Marsu. Marťané- většinou popisováni jako lidé s hnědou pletí a žlutýma očima schopni telepatie a hypnózy, líčeni jako mírumilovní, přestože zahubili první 3 expedice. Jedná se o vědecko - fantastické dílo, přesto v něm jsou velmi často narážky na slabá místa lidské společnosti nejen padesátých let. Autor, inspirovaný hlavně Poem ve svých povídkách kritizuje přílišné využívání až zneužívání techniky, dobyvatelské úsilí (narážka na kolonizaci Ameriky), komunistickou společnost, bezohlednost… (funkce apelativní). Mimoto se autor snažil zaujmout čtenáře, což se mu jistě povedlo (funkce rekreační). K tomu použil neobvyklého žánru, a to povídkového cyklu. V něm mají povídky jistou návaznost, takže se kniha může brát jako 1 dílo (ne sbírka). Na druhou stranu, když povídky oddělíme od sebe, dávají smysl. Využil také několika rysů kroniky (např. před každou povídkou je datum, kdy se udála). Vypravěč je vševědoucí, postavy se mnohdy vyvíjejí. Každá povídka obsahuje větší nebo menší pointu (formativní) Tato kniha má dnes jiný význam než v době napsání. Budoucnost si představujeme jinak, jsou jiné hrozby. Některé názory jsou již přežité (představa kosmonautů jako "sebranky", která se je schopná postřílet). Naopak se některé jeho vize naplnily (např.: Inteligentní dům z povídky Přijdou vlahé deště je dnes již téměř skutečností). Povídky jsou k zamyšlení a nesou v sobě i skryté významy.
Povídkový román zasazený do let 1999-2026 popisuje fiktivní dějiny kolonizace Marsu. Celkem 26 povídek přibližuje události od neúspěchů prvních expedic, vyhubení Marťanů lidskou infekcí, přes postupné osídlování planety až do okamžiku, kdy se z důvodu vypuknutí pozemské atomové války Mars vylidňuje. Závěr knihy přece jen vyznívá optimisticky, kdy nově příchozí, vyhnáni ze Země válkou, získávají k Marsu etičtější vztah, jako k místu, které jim umožňuje žít lidštěji než na Zemi. Marťanská kronika je nejen vyprávěním o stycích pozemšťanů s marťanskou civilizací, je také výstražným symbolem, který neztrácí svou sílu a upozorňuje na základní hodnoty života. Soubor mnoha povídek spojených v celek tím, že se odehrávají na Rudé planetě a zobrazují střet dvou kultur, nakolik odlišných od lidské a nakolik se zrcadlících, zůstává otázkou. Ray Bradbury ukázal světu, že SF motiv je velice vhodnou rekvizitou k vyjádření nespokojenosti s poklesky společnosti i doby. Zvláštním kouzlem dokáže psát příběhy tak, že vás začne nepříjemně mrazit v zádech, a přitom jsou tak poetické a jednoduché zároveň. Dalším prvkem ohromující po desetiletí čtenáře na celém světě je neuvěřitelná komplexnost knihy jako celku, přičemž se můžeme vracet ke každé jednotlivé povídce zvlášť, aniž bychom získali pocit ochuzení, či neúplnosti. Třetí expedice - pomocí telepatie dokážou Marťani lidskou posádku uspat a umožní jim setkat se starými známými, rodiči, ženami, atd., s jedním jediným smrtícím záměrem. Povídka Ylla - popisuje úplně první kontakt. Ovšem kontakt Marťanů s Pozemšťany. Už v tomto dílku máme pocit, že Marťané by mohli být lidmi, možná ze sousedního státu, možná našimi sousedy za plotem. Seznámíme se tak s hlavními motivy povídky, které se prolínají příběhem, ve dvou postavách Ylly a Ylla. Do protikladu v podobě muže a ženy je tu postavena touha objevovat a poznávat, proti strachu z neznámého a nenávisti k cizímu. Mrazivou a přitom vtipnou hříčkou jsou Pozemšťani. Druhá výprava se totiž dostane mezi duševně choré Marťany. Samozřejmě jsou obyvatelé Rudé planety obdařeni telepatií a tak mohou v očích ostatních vytvářet jiné vjemy toho, jak vypadají. Co by bylo vhodné učinit, abyste normální Marťany přesvědčili, že nejste jen excelentní halucinací? Povídka - ...ač bude stejně luna plát vypráví o čtvrté výpravě, která již dorazí na Mars, ale nalezne pouze prázdnou pustinu. Mars zdecimovaný pozemskou nemocí - osypkami. Astronaut Spender je znechucen nad rouháním se a znevažováním vyspělé kultury ostatními členy výpravy a stává se psancem, zastáncem marsovských tradic, umění, historie. Za zmínku určitě stojí Noční setkání, nejspíš paralela nepochopení dvou národů, kultur nebo jedinců mezi sebou. A zároveň ukazuje, jak je jednoduché dohodnout se, přestože si nerozumíme, ale i tak nevyhledáváme spory kvůli malichernostem. "Tak se dohodněme, že se nedohodneme," navrhl Marťan. Co na tom záleží, kdo je Minulost a kdo Budoucnost, jen když oba žijeme, vždyť co má být, to bude, zítra, nebo za deset tisíc let. Jakpak víte, že tamhlety chrámy nejsou chrámy vaší vlastní civilizace za nějakou stovku staletí, zřícené a rozbité? (str. 100) Má duše se vznáší ve výši - odráží nejspíš společenskou situaci v USA v padesátých letech,
kdy rasová diskriminace černé populace získávala na oblibě mezi bělošským obyvatelstvem "pokrokového" jihu. V tomto literárním dílku se černí rozhodli postavit si raketu a všichni zmizet, přičemž dojde ke konfliktu chlapce a jeho pána (zaměstnavatele). Pýcha, samolibost a zaslepenost nakonec ustoupí většině, ale i přesto je Samuel Teece schopen nálezt svou ztracenou důstojnost: "Všimli jste si? Jak je bůh nade mnou, až úplně do poslední chvilky říkal, milostpane!" (str. 117) Pocta a vzpomínka E. A. Poeovi vyznívá z práce Usher II, která kdysi vyšla i v ABC v komiksové podobě. Tato povídka je zároveň připomínkou rozsáhlejší práce 451 stupňů Fahrenheita. Zápletka je zrůdně jednoduchá. Pan William Stendahl a architekt Bigelow postaví, díky moci peněz, na Marsu dům po vzoru Poeovi povídky. S pomocí robotů dokáží oživit všechny postavy a zrůdy, které se v díle Poa vyskytovaly a nakonec pozvou významné členy, zejména z Ústavu pro výzkum morálních podmínek, lidstva, aby si zahráli role hrdinů příběhů jako: Jáma a kyvadlo, Vražda v ulici Morgue, či Sud vína Amontilladského. Krvavá řež může začít. Marťan a Mlčící města jsou další delší útvary, lákající naši pozornost. První působí jako nostalgický, smutný, nešťastný a tragický. Jeden z posledních původních obyvatel Marsu změní svůj vzhled podle tajných myšlenek a podvědomých přání starého páru. Bohužel i přes naléhání nově nalezeného syna ho staříci vezmou do města (ta stará pohádka o Dvanáctero komnatách), kde ho začnou měnit touhy jiných lidí, až nakonec... Druhá povídka je tragikomická a svou ironií děsivá. Jedno z klasických schémat románů, kdy se někde ocitne člověk úplně osamocen - řekněme projev patriotismu a přehnaného nacionalismu. Na Zemi vypukla krize a všichni opouští Mars. Zůstane na něm pouze Walter Griff, ačkoliv ne proto, že by se nechtěl vrátit s ostatními. Postupem času mu samota začíná vadit, když tu najednou zazvoní telefon! Skoro stejně děsivé a napínavé, plné očekávání jako nejkratší strašidelný příběh? (pro jistotu: Poslední člověk na Zemi seděl sám v místnosti. Když tu najednou někdo zaklepal na dveře...). Nejděsivější je nenaplnění očekávání. Člověk, který volal z jiného místa, byla žena, nesympatická žena. Uběhne 21 let. Přijdou vlahé deště - hříčka s hlavním aktérem domem. I z něčeho tak obyčejného dokáže Ray Bradbury udělat srdceryvné drama. Výlet na milión let završuje sbírku v podobě vyprávění o výletu jedné rodiny, která objeví jedny z posledních, vlastně prvních, Marťanů. Jeden z nejsilnějších zážitků a nejlepší literární konec: A ti Marťané na ně mlčky dlouho, dlouho hleděli z rozčeřené vodní hladiny... (str. 202) Sbírka povídek? Román? Nejlepší označení zní kronika, ačkoli autor sám soubor nazval Marťanské kroniky. Dílo je stále ještě silné, protože ve skutečnosti vypráví pouze o lidech, o lidech v mnoha situacích, o lidech s mnoha problémy. Snad se někdy najde nějaký odvážný autor, který se odhodlá vytěžit další příběhy z již vystaveného světa. Vlastně bude lepší, když se nenajde a my sami si budeme doplňovat chybějící místa v příbězích, jež se staly nesmrtelnými. A možná jednou, někdy v budoucnosti, je lidé objeví a uvěří jim. Pak se stanou skutečností. Jedno z nejslavnějších děl Raye Bradburyho vlastně není románem. Je to soubor kratších i delších textů, povídek, náčrtů, popisů a příběhových spojek, které se dají pojmout skutečně pouze pojmem kronika. Kniha zachycuje události dvou planet ovládaných lidským pokolením
mezi lety 1999 až 2026 okem spisovatele z poloviny minulého století, děsivou vizi budoucnosti odrážející lidský duch v celé jeho kráse a zrůdnosti. Na Rudou planetu ze Země startují jedna raketa po druhé, expedice za expedicí, snažící se prozkoumat neznámá území nebeského tělesa. Každá ze skupinek se tu setkává různým způsobem s původním obyvatelstvem – marťany. Ti si vybudovali v průběhu věků vyspělou společnost plnou výstavních měst, hradů a zámků, umění a vědy, která stojí na základní vlastnosti celé populace – telepatii. Ve Výletu na milión let setkáváme s rodinou, jež uprchla ze zničené Země a hledá na Marsu budoucnost prostou jakýchkoli strastí. Právě oni nakonec malebným momentem zakončují celou epochální kroniku a dodávají tak tu nejsilnější pointu nejen svému příběhu, ale celé knize. Literární styl Raye Bradburyho je kapitolou sám o sobě. Nejen, že je prodchnut básnickými výrazy a poetickým cítěním, ale navozuje jakýsi pocit snění, který prostupuje celý soubor. Čtenář tak má chvílemi pocit, že místo čtení se oddává blahodárnému spánku a příběhy sepsané v Marťanské kronice mu do hlavy proudí z vlastní fantazie. Tomu odpovídá i charakter některých textů, které se nesoustředí vyloženě na děj jako ty výše zmiňované, ale spíše mnohem víc na atmosféru. Kdo by si rád nelehnul do stínu stromů za Zeleného rána či se na chvíli nepokochal ohněm spalujícím letitý zchátralý dům, zatímco na obloze visí nadějný příslib přírody, že Přijdou vlahé deště? I když se kniha bezesporu považuje za science fiction, nelze ji označit za klasický exemplář tohoto stylu. Už první předpoklad, který by příběh sci-fi podle všeobecného mínění měl obsahovat, tedy úžasnou vizi vědy a techniky, "Marťanská kronika" příliš nenaplňuje. Bradbury není žádný technologický vizionář jako Jules Verne. V tomto ohledu jsou jeho vize spíše naivní. Autorův svět je plný "bodrých" lidí, kteří jen tak přiletí na Mars, a pomocí svých "bodrých" strojů ze starých amerických časů dobývají rozlehlé pláně rudé planety. Jeho dobývání Marsu je pouze jakýmsi obrazem dobývání Spojených států. Je proto plné obyčejných lidí - migrantů, kteří hledají místo na světě, kde by se mohli realizovat, místo, které jim může poskytnout něco více než jejich domovina. V tomto případě tedy planeta Země. Autor se snažil o svoji formu kritiky (americké) společnosti, pro kterou si vybral jen nezvyklý fantastický styl. Posádka výpravy první z února 1999 je zabita žárlivým manželem Marťanky Ylly, která s pozemskými astronauty komunikuje na bázi telepatie ve svých snech. Posádka druhé výpravy ze srpna 1999 je Marťany považována za projev telepatické schizofrenie a v rámci humánního aktu zastřelena ošetřujícím lékařem. Výprava třetí z dubna 2000 na Marsu nalezne typické americké městečko ze Středozápadu z 20. let. Jednotliví členové výpravy zde naleznou své dávno i nedávno zesnulé příbuzné a blízké a je jim nepřímo potvrzeno, že Mars je obdoba křesťanského nebe,ve kterém mrtví dostali svou druhou šanci na život. Kapitán pozemské výpravy teprve v noci připadne na podezření, že celé město je pouze přelud a projev telepatie, ale stejně jako celá posádka je zabit. Současně však posádka na Mars zavleče infekci osypek, které vyhubí téměř celou populaci Marsu. Čtvrtá výprava z června 2001 tak nalezne již jen mrtvá těla Marťanů. Jeden z členů čtvrté výpravy, Jeff Spender, pochopí vyspělost Marťanské kultury i civilizace a zalekne se toho, že úspěch výpravy jeho výpravy neodvratně vyvolá bezohlednou kolonizaci planety. Spender
zastřelí šest svých kamarádů, ale nakonec se nechá dobrovolně popravit, a tak již počínaje prosincem 2001 začíná kolonizace ne nepodobná procesu, jaký probíhal při záboru území severoamerických indiánů.
Kariéru spisovatele skutečně nastartovalo až publikování sbírky povídek s názvem Marťanská kronika (1950) hlásící se k žánru filozofické science fiction. Povídky zobrazují první pokusy lidí ze Země o dobytí a osídlení Marsu. V díle se objevují Bradburyho vlastní názory a znepokojení nad budoucností lidskosti člověka. Objevuje se zde převládající úzkost Ameriky z atomové války, politických postojů cizích národů, reakcí proti rasizmu a cenzuře atd. Ačkoli je často popisován jako autor sci-fi, Bradbury sám sebe neškatulkuje do konkrétní narativní kategorie: „Zaprvé, nepíšu sci-fi. Napsal jsem pouze jednu sci-fi knihu a tou je 451 stupňů Fahrenheita, založenou na realitě. Science fiction je zobrazení reálna. Fantasy je zobrazení neskutečného. Takže Marťanská kronika není science fiction, je to fantazie. To by se nemohlo stát, chápete? To je důvod, proč zde bude dlouhou dobu: je to řecký mýtus a mýty se drží.“
