RANÁ PSYCHOLOGICKÁ A SPECIÁLNĚPEDAGOGICKÁ INTERVENCE U PŘEDČASNĚ NAROZENÝCH DĚTÍ

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Pedagogická fakulta Katedra psychologie a patopsychologie

Martina Teclová 3. ročník – prezenční studium Obor: Speciální pedagogika raného věku

RANÁ PSYCHOLOGICKÁ A SPECIÁLNĚPEDAGOGICKÁ INTERVENCE U PŘEDČASNĚ NAROZENÝCH DĚTÍ Bakalářská práce

Vedoucí práce: Mgr. et Mgr. Iveta Tichá

OLOMOUC 2012

Prohlášení Prohlašuji,

že jsem bakalářskou

práci na

téma

„Raná

psychologická

a speciálněpedagogická intervence u předčasně narozených dětí“ vypracovala samostatně a uvedla všechny použité zdroje a literaturu. V Olomouci dne: ……………

………………………………. Martina Teclová

Poděkování Chtěla bych poděkovat Mgr. et Mgr. Ivetě Tiché za vedení bakalářské práce, Mgr. Gabriele Zelenkové z o. s. Nedoklubko za cenné rady a připomínky a všem maminkách předčasně narozených dětí, které se podělily o své zkušenosti v dotazníku.

Obsah ÚVOD .......................................................................................................................... 6 TEORETICKÁ ČÁST ................................................................................................ 7 1 Úvod do problematiky.......................................................................................... 7 1.1 Porod .............................................................................................................. 7 1.2 Fyziologický novorozenec ............................................................................ 7 1.3 Předčasně narozený novorozenec ................................................................. 7 1.4 Viabilita .......................................................................................................... 8 1.5 Příčiny předčasného porodu .......................................................................... 8 1.6 Psychický vývoj předčasně narozeného novorozence................................. 9 1.7 Pohybový vývoj předčasně narozeného novorozence ............................... 10 1.8 Následky předčasného narození ................................................................. 11 1.9 Pozdější následky ........................................................................................ 12 2 Rodina ................................................................................................................. 12 2.1 Rodičovství a partnerské vztahy ................................................................. 12 2.2 Raný vztah matka – dítě .............................................................................. 13 2.3 Raný vztah matka – předčasně narozené dítě ............................................ 14 2.4 Rodičovství u nedonošeného dítěte ............................................................ 15 2.5 Resilience rodiny ......................................................................................... 17 3 Intervence ............................................................................................................ 17 3.1Krizová intervence u rodičů ......................................................................... 17 3.2 Intervence u dětí .......................................................................................... 18 3.3 Neformální intervence ................................................................................. 19 4 Intervence během hospitalizace ......................................................................... 19 4.1 Raná forma intervence................................................................................. 19 4.2 Psychologická péče ..................................................................................... 21 4.3 Komunikace zdravotníků s rodiči ............................................................... 21

4.4 Krmení .......................................................................................................... 22 4.5 Masáže a doteky .......................................................................................... 22 4.6 Klokánkování ............................................................................................... 24 4.7 Muzikoterapie .............................................................................................. 25 5 Následná péče ..................................................................................................... 26 5.1 Fyzioterapie.................................................................................................. 26 5.2 Následná psychologická péče ..................................................................... 27 5.3 Raná péče ..................................................................................................... 29 5.4 Terapie .......................................................................................................... 29 5.5 Psychoterapie ............................................................................................... 30 5.5.1 Individuální psychoterapie ................................................................... 30 5.5.2 Rodinná terapie, partnerská terapie ..................................................... 31 5.5.3 Společná psychoterapie malého dítěte a rodiče .................................. 31 PRAKTICKÁ ČÁST ................................................................................................. 33 6 Využití služeb klinického psychologa u žen po předčasném porodu a následná psychologická péče ................................................................................................ 33 6.1 Výzkumné otázky a předpoklady ............................................................... 33 6.4 Charakteristika výzkumné metody ............................................................. 33 6.5 Výzkumný vzorek a jeho analýza ............................................................... 34 6.6 Zpracování a vyhodnocení získaných údajů .............................................. 35 6.7 Diskuze ......................................................................................................... 41 ZÁVĚR ...................................................................................................................... 43 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A ZDROJŮ................................................. 44 SEZNAM PŘÍLOH ................................................................................................... 49 ANOTACE ....................................................................................................................

„Na světě není nic tak velkého, jako povolání člověka k životu“ (Leclercq)

ÚVOD Stále více přibývá v porodnicích dětí, které přišly na svět dříve, než na to byli jejich rodiče připraveni a dokonce o mnoho dříve, než na to byly připraveny ony samy. Jejich přežití se mnohdy rovná zázraku. Narození dítěte je považováno za jeden z nejkrásnějších okamžiků v životě. Rodiče nedonošených dětí jsou však vystaveni velmi stresující situaci, na kterou není a ani nemohl být nikdo z nich připraven. Prožívají pocity smutku, sebeobviňování a strachu o život svého dítěte. Jsou zmatení, bezradní a nešťastní. Do života si jejich dítě mohlo přinést mnoho problémů. Některé jsou zřejmé hned, jiné ukáže čas. Ve své bakalářské práci bych se chtěla zaměřit na problematiku předčasného narození. Pokusím se poukázat alespoň na některé problémy, které s sebou narození nedonošeného dítěte přináší. Chtěla bych se věnovat především možnostem rané psychologické a speciálněpedagogické pomoci a podpoře jak u dětí, tak jejich rodičů. Tato forma intervence by v sobě měla zahrnovat prostředky, metody a postupy, kterými lze následky předčasného porodu zmírnit či úplně odstranit. Zejména matky se ocitají ve velmi náročné životní situaci. Nejen, že nemohou mít své dítě stále u sebe, ale nemohou ani přirozeně prožívat své mateřství. Měla by jim tedy být věnována speciální péče a pozornost, jak ze strany partnera a ostatních rodinných příslušníků, tak ze strany lékařů, psychologů i dalších odborníků. Ve své práci se budu zaměřovat především na úlohu psychologie a psychologické intervence. Nedílnou součástí intervence je mimo jiné emoční podpora celé rodiny, případně nějaká z forem rodinné či individuální terapie. V mnoha případech je pro rodiče velmi přínosný kontakt s jinými rodinami, které sdílí stejný osud.

6

TEORETICKÁ ČÁST 1 Úvod do problematiky 1.1 Porod Spontánním porodem rozumíme vypuzení plodu z dutiny děložní porodními cestami působením porodních sil. Pokud k tomuto vypuzení dojde před ukončeným 38. týdnem těhotenství, jedná se o porod předčasný. (Dlhoš, 1981) Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) je předčasný porod definován jako těhotenství ukončené v období kratším než ukončený 37. týden gestačního stáří1. Tedy méně než 259 dnů od prvního dne poslední menstruace. 1.2 Fyziologický novorozenec Novorozence klasifikujeme podle dvou základních charakteristik, podle délky těhotenství a podle porodní hmotnosti. Fyziologický novorozenec je narozený v termínu po standardním průběhu těhotenství. Jeho gestační věk se pohybuje mezi 38. a 42. týdnem a porodní hmotnost je více jak 2 500g. (Dort, 2004) 1.3 Předčasně narozený novorozenec Tvoří jednu z nejpočetnějších skupin tzv. nefyziologických novorozenců. Jeho gestační věk je pod 38 týdnů a hmotnost nižší než 2 500g. Mezi hlavní vnější znaky předčasně narozeného novorozence patří nízká porodní hmotnost (dle stupně nezralosti): pod 2 500g – nízká porodní hmotnost pod 1500g – velmi nízká porodní hmotnost pod 1000g – extrémně nízká porodní hmotnost (Čech, 2006) Roztočil (2008) uvádí i novorozence s porodní hmotností menší než 500g, tzv. novorozenci s neuvěřitelně nízkou porodní hmotností. Další vnější znaky jsou: jasně červená kůže pokrytá jemným chmýřím (lanugem) bez mázku, typické edémy, redukce podkožního tuku, měkké chrupavky ušních boltců, malé prsní dvorce, chabá stěna břišní s rozestupem břišních svalů a nezralý genitál.

1

gestační stáří, tzn. stáří plodu v děloze. viz. http://lekarske.slovniky.cz/lexikon-pojem/gestacni-stari

7

1.4 Viabilita Hranice viability2 byla v České republice stanovena na ukončený 24. týden těhotenství. Podle Roztočila (2008) se vzhledem k pokrokům v neonatologické péči tato hranice může v budoucnu ještě posunout směrem dolů. Čech (2006) uvádí, že při zachraňování extrémně nezralých novorozenců na hranici viability, tj. mezi 23. a 24. týdnem, je třeba důkladného individuálního posouzení každého dítěte a konzultace s rodiči. O tom, zda zahájit nebo nezahájit resuscitaci a intenzivní péči u extrémně nezralých novorozenců, rozhoduje neonatolog po zvážení všech možných komplikací a rizik a posouzení zdravotního stavu dítěte. Názory na složitou otázku zda zachraňovat nedonošené děti a za jakých podmínek, se však stále rozcházejí. 1.5 Příčiny předčasného porodu Podle Roztočila (2008) není jasné, zda je předčasný porod způsoben jednou hlavní příčinou, nebo zda se vzhledem k etiologii jedná o syndrom, tedy o jev způsobený množstvím příčin. V posledních letech je patrná tendence ke zvyšování počtu předčasných porodů. Všeobecně se za hlavní příčinu považují infekce, stres, nezdravý životní styl a také nárůst vícečetných těhotenství po umělém oplodnění. Celkově také stoupá počet objasněných patologických jevů, které vedou k předčasnému porodu. Čech (2006) uvádí tyto příčiny předčasného porodu: 1. Komplikace v průběhu těhotenství (Infekce, krvácení v těhotenství, vícečetné těhotenství, vrozené vývojové vady plodu aj.) 2. Epidemiologické faktory (Věk matky, užívání návykových látek a kouření, nepříznivá anamnéza, psychologické faktory - nechtěné těhotenství aj.) 3. Iatrogenní faktory (způsobené chybným jednáním lékaře) (Medikamentózní, vzniklé při invazivních diagnostických metodách, nebo nutnost ukončit těhotenství pro závažný zdravotní stav matky.) 4. Závažné zdravotní faktory matky

2

viabilita = životaschopnost viz. http://lekarske.slovniky.cz/pojem/viabilni

8

1.6 Psychický vývoj předčasně narozeného novorozence Podle Melliera (2000) je počátek vývoje novorozence v době narození, nikoli v době teoretického konce těhotenství (40 týdnů). Jeho schopnosti a vývoj se nedají srovnávat s gestačně stejně starým plodem v děloze. Díky technologiím, které umožňují na dálku zaznamenávat počínání i výrazy nedonošených dětí a plodů samotných, je nezralý novorozenec dnes už považován za kompetentního, tedy učení schopného, vybaveného reflexy i základy myšlení. Od samého narození je jedinec vystaven zcela novým podnětům o zcela jiné kvalitě a intenzitě. Jeho vývoj tedy probíhá odlišně než před porodem. To vše v přímé závislosti na zralosti, resp. nezralosti nervové soustavy. To, jak dítě dokáže jednotlivé podněty zpracovat, je velmi individuální. Za hlavní ukazatele chování a zrání nervové soustavy jsou považovány záškuby, pohyby, změny poloh, pohledy a psychologické rytmy. Tato oblast vývojové psychologie je však stále v mnohém neprobádaná. V době původně očekávaného porodu, tedy kolem 40. týdne, jsou mezi novorozenci narozenými v termínu a novorozenci narozenými předčasně obecně nalézány významné rozdíly. Nedonošené děti se jeví jako labilnější, dráždivější, ale současně méně reaktivní na smyslové i sociální podněty. Podle Šulové (2010) je však stále nejasné, zda je třeba přistupovat k předčasně narozenému dítěti jako k plodu nucenému žít mimo dělohu, nebo zda je toto dítě vybavené stejnými potřebami jako donošené dítě, jen je křehčí. Pokud bychom tedy na nezralé dítě pohlíželi jako na extrauterinní plod, je vhodné jeho umístění do inkubátoru, redukování světla, poslech tlukotu srdce a zajišťování jakési analogie s vývojem v mateřském těle. Naopak pokud se rozhodneme pojímat nedonošené dítě podobně jako donošené, je nutné poskytnout mu přiměřenou taktilní a senzorickou stimulaci, střídání dne a noci apod. Vágnerová (2004) uvádí, že předčasně narozené dítě již není plod a musí se ve všech oblastech přizpůsobit prostředí extrauterinnímu, i když na toto prostředí není biologicky ani psychologicky zcela připravené. Zároveň je v současné době snaha přiblížit prostředí inkubátoru co nejvíce prostředí, ve kterém žije plod v děloze. S tím souvisí snaha o zlepšení psychologické kvality života předčasně narozených dětí. Zvuky i světlo přicházejí k dětem tlumené, děti jsou ukládány na měkkou podložku naplněnou vodou, která má připomínat měkké stěny dělohy a pohyb v plodové vodě. Smysly novorozence ale začínají plně fungovat 9

a potřebují již od počátku přirozenou stimulaci. Prostředí kolem inkubátoru je zbavováno nepřirozených podnětů. Zároveň je o některé podněty, přizpůsobené dětskému vnímání, obohacováno – pestré obrázky a hračky, lidské tváře, tichá hudba, hlas matky. 1.7 Pohybový vývoj předčasně narozeného novorozence Vývoj nedonošeného dítěte je nutné posuzovat podle tzv. korigovaného věku,3 a to až do stáří 2 let.

Podle Fišárkové (2009) nastupuje pohybový vývoj

nedonošeného dítěte až po dosažení zralosti, tedy až po termínu původně očekávaného porodu, naopak psychický vývoj již dávno probíhá. Nezralé dítě vnímá dění kolem sebe, sleduje okolí, fixuje očima atd. Dochází k nesouhře mezi pohybovým a psychickým vývojem, k tzv. nerovnoměrnému vývoji. Nedonošené děti se snaží o vykonávání pohybů, které sice odpovídají jejich psychickým možnostem, ale nikoli pohybovým dovednostem. Dítě tak často provádí pohyb nekvalitně a přejímá špatné pohybové vzorce, které mohou negativně ovlivnit jeho další pohybový vývoj, protože blokují rozvíjení vývojově správných motorických schémat. Pokud se vývoj výrazně opožďuje ve fyzické a psychické oblasti, hovoříme o psychomotorické retardaci. Dále může docházet k odchylkám ve svalovém napětí, k tzv. centrální tonusové poruše, centrální koordinační poruše aj. Včasná

rehabilitace

se tedy snaží

vývoj ve

všech kvalitativních

i kvantitativních aspektech vyrovnat. V kojeneckém období je součástí rehabilitace každá změna polohy, přebalování či krmení. Pro správný psychomotorický vývoj je nezbytná vhodná manipulace s dítětem při každodenních činnostech. Technicky dokonalé zvládnutí správné manipulace tvoří základ pro rehabilitaci a léčbu dětí s poruchami nervové soustavy. Nesprávná manipulace může způsobit problémy v oblasti jemné a hrubé motoriky, které se mohou projevit až v předškolním věku. (Kaiserová 2009) U předčasně narozených dětí se k rozvoji motorických schopností nejčastěji používá reflexní terapie podle Vojty. Pokud je pro rodiče Vojtova terapie příliš náročná, nebo pokud dojde v pozdějším věku k rozvoji dětské mozkové obrny, je vhodné využít při práci s dítětem např. Bobath konceptu. Jako další doplňkové metody rehabilitace mohou sloužit například canisterapie nebo hipoterapie. 3

Korigovaný věk – vypočítává se odečtením týdnů, o které se dítě narodilo dříve před původním termínem porodu od aktuálního věku; za narození v termínu se považuje porod po 40 týdnech těhotenství, viz. http://nedoklubko.cz/

10

1.8 Následky předčasného narození V České republice funguje celkem 12 perinatologických center, která poskytují komplexní péči o matku a dítě, a to zejména v závažných život ohrožujících případech, jakými může být právě předčasný porod. Za posledních 10 let se u nás počet nedonošených dětí téměř ztrojnásobil a v současnosti je mezi narozenými dětmi okolo 8% nedonošených, tedy s porodní hmotností pod 2500g.4 Neonatologická péče je u nás na velmi dobré úrovni. Lékařům se daří zachraňovat i velmi nezralé novorozence, tento fakt má ale i svou stinnou stránku. V přímé návaznosti na porodní hmotnost jsou předčasně narození novorozenci zatíženi různým stupněm poporodních rizik a komplikací, které se mohou projevit hned po narození nebo až v pozdějším věku. Mezi perinatálně působící faktory, které mohou vést k ohrožení zdravotního stavu a významně snížit kvalitu dalšího neuromotorického a neurosenzorického vývoje, patří akutní i chronická hypoxie nebo infekce plodu a novorozence, nitroděložní retardace růstu plodu či závažné vrozené vývojové vady. Mezi nejčastější následky předčasného porodu patří závažné postižení zraku-retinopatie nedonošených IV. a V. stupně, závažné postižení sluchu, dětská mozková obrna a mentální retardace. (Zoban, 2010) Všeobecně se u kojenců objevuje zvýšená plačtivost, poruchy příjmu potra vy, problémy se spánkem, afektivní labilita, nadměrná separační úzkost, hyperaktivita aj. (Sobotková a kol., 2005) Předčasně narozené děti jsou vzhledem k perinatálním a raně postnatálním problémům zatíženy ještě větším rizikem vzniku těchto poruch chování. Negativně působí i časté setkávání se s bolestí v raném věku, především neustále přítomný prvek bolesti u dětí v inkubátoru. Při diagnostice a terapii poruch chování kojenců je ale důležité zohlednit i rizikové faktory ze strany rodičů, např. psychické problémy matky, problémy v rodinných vztazích a jiná rizika. (Sobotková a kol., 2005) Tyto problémy mohou být zejména u matek předčasně narozených dětí velmi časté. Poruchy chování u kojenců mohou mít různé příčiny, ať už biologické – jako je například nezralost nebo odchylky ve vývoji CNS, tak i psychologické

4

Zdroj: Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR. Rodička a novorozenec 2009, Praha: Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR, 2009. ISBN 978-80-7280-911-0

11

a psycho-sociální, z nichž hlavní jsou poruchy v interakci mezi dítětem a rodičem. (Šulová, 2010) Negativní vliv na dítě má i dlouhodobá separace od matky. Ta je v českých porodnicích běžná, vzhledem k nedostatku lůžek pro matky, které jsou po porodu obvykle propuštěny domů a za dítětem pouze dojíždějí. O změnu tohoto systému se v současné době pokouší brněnská porodnice na Obilním trhu, která jako první umožňuje společný pobyt matek a předčasně narozených dětí. 5 Eliminuje se tak negativní vliv dlouhodobé separace dítěte od matky, při které dochází ke zvýšení hladiny stresového hormonu kortizolu v krvi dítěte, který působí toxicky na nervovou soustavu. Pokud tento stav přetrvává dlouhodobě, dochází k rychlému odumírání neuronů v mozku.6 Je tedy důležité od chvíle, kdy to zdravotní stav dovoluje, aplikovat některé metody psychologické, speciálněpedagogické a fyzioterapeutické podpory, aby došlo k eliminaci negativních dopadů předčasného porodu, a to jak na dítě, tak i na jeho rodiče. 1.9 Pozdější následky Šulová (2010) uvádí, že prognóza pozdějších vývojových problémů je závislá zejména na kombinaci biologických a sociálních rizik. Biologická rizika jsou svým

charakterem

spíše

krátkodobá,

ale

působí

intenzivně

především

na motorickou a neurologickou rovnováhu. Obvykle jsou však

snadno

rozpoznatelná. Zatímco sociální rizika jsou spíše chronická a dlouhodobá, časem nabírají na intenzitě a účinkují se zpožděním. Manifestují se až v pozdějším vývoji, zejména s přibývajícími nároky na komplexnost chování. S nástupem do školky, resp. školy se mohou projevit poruchy pozornosti, vizuomotorické koordinace,

specifické

poruchy

učení,

poruchy

chování,

impulzivita,

hyperaktivita aj.

2 Rodina 2.1 Rodičovství a partnerské vztahy Narozením prvního dítěte se z partnerského nebo manželského vztahu stává rodina. Partneři se mění na rodiče a s tím jsou spojeny i nové úkoly a povinnosti.

5 6

Zdroj: http://www.rozhlas.cz/brno/zpravodajstvi/_zprava/1000998 Zdroj: http://kangaroomothercare.com/

12

Zároveň je tak naplněna další ze základních lidských potřeb, podle E. H. Eriksona potřeba generativity. Tedy mít někoho, o koho se mohu a dokonce musím starat a ochraňovat ho. Rodina tvoří první společenskou instituci, s níž se děti ve svém životě setkávají. Její význam je zdůrazňován snad v každé etapě lidského bytí, jak v pojetí ontogenetickém, tak antropogenetickém. Její význam je pro děti i pro dospělé naprosto nezastupitelný. V současné době je však v populaci patrný nárůst počtu svobodných matek. Stále více dětí tedy vyrůstá v rodinách neúplných. Pro zdravý vývoj a rozvoj dítěte je podstatný pozitivní rodičovský postoj, zejména ten mateřský. Rodiče by měli nacházet v péči o dítě vlastní uspokojení, jen tak lze totiž zajistit zdárný dětský růst a vývoj. (Pugnerová, 2008) Podle Langmeiera (1998, s. 171): „Je v době přechodu k rodičovství zřejmě významná míra emoční podpory, kterou si manželé navzájem poskytují, protože narození dítěte patří mezi nejnáročnější a nejzávažnější životní události. Uspokojení emočních potřeb rodičů (zejména matky) v manželství umožňuje rodičům lépe porozumět potřebám dítěte a nepromítat do vztahu s ním své vlastní emoční potřeby, nehledat jejich uspokojení u dítěte. Matky s větší spokojeností v manželství jsou tedy citlivější k dítěti, u otců vede nespokojenost v manželství často k určitému odstupu jak od ženy – matky, tak od dítěte. Úspěšné otcovství je zřejmě dokonce ještě více závislé na pozitivním vztahu s manželkou než úspěšné mateřství na spokojeném manželství“. Sobotková (2002) chápe rodinu jako systém, složený z několika subsystémů a vztahů mezi nimi. Za nevýznamnější rodinné subsystémy považuje partnerský, rodičovský a sourozenecký. Definuje vztah rodič-dítě takto: „Subsystém rodič-dítě vzniká okamžikem vzniku těhotenství u ženy a rozšiřuje hranice původního manželského systému. Příchod dítěte na svět znamená bohatou životní zkušenost, jednak radostnou, ale také to bývá období náchylné ke krizím.“ (Sobotková, 2002, s. 25) 2.2 Raný vztah matka – dítě Novorozenecké období představuje důležitou etapu v životě, ve které dochází k budování základů pro pozdější harmonický vývoj jedince a jeho osobnosti. Zároveň je to ale také období, kdy dochází k prvním sociálním interakcím

13

a k navazování prvních sociálních vztahů. Tyto vztahy jsou založené zejména na uspokojování základních biologických potřeb. První rok dítěte je podle Freudovy psychoanalýzy nazýván orálním stádiem. Hlavní zdroj libosti a pudového uspokojení přináší stimulace orální zóny těla. Dítě získává pocity libosti především ze sání a krmení. Nejde však jen o pouhou biologickou potřebu krmení, ale o naplňování úzkého a bezpečného vztahu s matkou. V ideálním případě by v celé orální etapě mělo dítě pociťovat příjemnost vlastního biorytmu a kontinuitu v uspokojování vlastních biologických potřeb. Podle Eriksona je první rok dítěte ve znamení získávání základního pocitu důvěry k životu, a to především díky pevnému vztahu s matkou, která mu pomáhá ubránit se ohrožujícím pocitům nejistoty. Dítě by mělo získat pocit, že život je v podstatě dobrý i přes všechny „nelibosti způsobené nezralostí homeostázy.“ Tento pocit je založen především na stálosti péče a na kvalitě vztahu matky k dítěti. 2.3 Raný vztah matka – předčasně narozené dítě Papoušek (in Langmeier, 1998) nazývá přirozený způsob chování rodiče k dítěti intuitivním rodičovství, což je neuvědomělý fylogeneticky vytvořený způsob chování v péči o potomstvo. Dochází k citlivému sladění v chování rodiče a novorozence, což umožňuje rychlé učení. Synchronie aktivit je patrná při krmení, přebalování, koupání a při sociální hře. Pokud je dítě od matky po porodu odloučeno, je mnohem obtížnější interakci matka-dítě navodit. (Langmeier, 1998) V případě nedonošených dětí je tedy přirozený vztah mezi matkou a dítětem narušen a k jeho budování dochází náhradním způsobem. Pavlíková, Novotná (2009) uvádějí, že při vědomém budování vztahu k dítěti může tvořit dočasnou bariéru strach z jeho úmrtí. Tato reakce se nazývá anticipatorní žal. Pokud však dítě překoná krizi a rodiče vidí perspektivu, zdá se jejich vztah k nedonošenému dítěti silnější a vazba těsnější. Prožitek boje dítěte o život sbližuje a motivuje rodiče k větší účasti a vzniku těsnější vazby. K důvěrnému kontaktu mezi matkou a dítětem dochází především při kojení, navazují a rozvíjejí se silné vazby mezi nimi. Ve většině případů je kojení nezralých novorozenců zpočátku nemožné. Je proto důležité budovat postnatální 14

vztah mezi matkou a dítětem i jinými způsoby (viz. níže). Kontakt s matkou pak obvykle přináší dítěti uspokojení potřeby lásky a bezpečí, nikoli uspokojení orální. Nedonošené dítě představuje pro rodiče odlišného sociálního partnera. Ve svých reakcích je méně srozumitelné a předvídatelné. Rozdíly v chování nelze přičítat jen samotnému faktu nedonošenosti, ale i dramatické změně prostředí, které bylo dítě předčasně vystaveno. (Vágnerová, 2004) Každé dítě se rodí jako individualita, což je zřejmé již při nitroděložním vývoji. Obecné vzorce chování a vývojové zákonitosti sice platí, ale na každé dítě, jeho matku i na jejich vzájemný vztah by mělo být pohlíženo jako na něco jedinečného. Od prvních minut po narození má každá lidská bytost řadu sociálních, psychických a citových potřeb, které by sice neměly být přehlížené, ale bohužel často bývají. (Weberová, 2004) „Osobnostní rysy, vztahy mezi rodiči, podmínky nitroděložního vývoje a okolnosti porodu jsou určující pro budování vztahu rodičů a dítěte. Zdravotníci by měli vnímat dvojici matka-dítě jako originální a jedinečnou jak ve vzájemné interakci obou při tělesném kontaktu, tak při kojení a utváření režimových opatření. Jednou z největších potřeb novorozence je potřeba tělesného kontaktu „kůže na kůži“. Je u člověka vrozená a specificky lidská. Je ji třeba uspokojovat v přirozených situacích (koupání, převlékání apod.), případně chováním nahého dítěte v náručí. Rodiče by měli být povzbuzováni k takto intimnímu kontaktu s dítětem.“ (Weberová 2004, s. 118) Jak zdůrazňuje Matějček (1994) malé dítě potřebuje především „jistotu ve vztazích ke svým lidem.“ A i když je u předčasně narozených dětí obvykle obtížnější tento základní pocit jistoty vytvořit a budovat, mělo by to být společným cílem všech jeho ošetřovatelů a pečovatelů. 2.4 Rodičovství u nedonošeného dítěte Předčasným porodem je ohrožen hlavně psychický stav rodičů. Musí se vyrovnávat s pocity méněcennosti a sebeobviňováním. V případě nedonošených dětí je prognóza i do blízké budoucnosti často velmi nejasná. Mnohdy jde doslova o boj o život dítěte. Rodiče tak zůstávají dlouhý čas v nejistotě, zda jejich dítě bude žít, a pokud ano, zda jeho život bude plnohodnotný, či ne.

15

Tak jak popsala Kübbler-Ross pět fází smutku, či pět fází umírání, mohou rodiče nedonošených dětí procházet podobnými fázemi. Jedná se však spíše o krizi rodičovské identity, jako při narození postiženého dítěte, resp. předčasně narozeného dítěte, jak uvádí např. Vágnerová (2004). 1. Fáze šoku a popření 2. Fáze bezmocnosti 3. Fáze postupné adaptace a vyrovnání se 4. Fáze smlouvání 5. Fáze realistického postoje Rodiče jsou také často retraumatizovaní v závislosti na kolísání zdravotního stavu dítěte. Někdy se zdá, že již prvotní poporodní komplikace odezněly a následně může opět dojít k dramatickému zhoršení stavu, či je nutná opakovaná hospitalizace nebo operace dítěte. Často tedy rodiče procházejí jednotlivými fázemi opakovaně a musí se znovu a znovu vyrovnávat s úzkostí a obavami v průběhu dalších let jeho života. Celou situaci dále komplikuje fakt, že muž a žena mohou prožívat ve stejný čas různá stádia, a to významně narušuje komunikaci mezi nimi. „Rodiče s problémem dítěte obvykle nemají žádnou předchozí zkušenost, bojí se budoucnosti, bolestně hledají ke svému „jinému“ dítěti vztah a často ještě musí tento vztah obhajovat před členy širší rodiny.“ (Hradilková, Jungwirthová 2010, s. 3) Pro dítě je však rozhodující psychologické rodičovství, tedy takové, které je založeno na vnitřním, psychickém a citovém přijetí dítěte, nikoli jen na rodičovství biologickém. Rodiče by měli přijímat své dítě, takové jaké je a poskytovat mu pocit jistoty a bezpečí ve svém vztahu k němu. (Matějček 1994) Mnoho autorů (Langmeier, Matějček, Šulová aj.) hovoří o zásadním významu funkční rodiny, pozitivních partnerských vztahů a emoční podpoře partnerů navzájem. Neméně důležitá je i podpora ze strany zdravotnického personálu v náročné situaci, jakou porod dítěte bezpochyby je. Pokud jde o matky nedonošených dětí, je jejich situace ještě o poznání náročnější. V českých porodnicích je péče o zdravotní stav matek po porodu i jejich dětí na vysoké úrovni, systém péče o jejich psychický stav však stále chybí. Pro rodiče narození nedonošeného dítěte představuje velmi náročnou životní situaci a obrovskou zátěž. Ta se může negativně promítnout i do jejich 16

vzájemného vztahu. Zpětně však mohou rodiče dopady předčasného porodu na jejich vzájemný vztah hodnotit i pozitivně. Toto období pro ně znamenalo větší emoční blízkost, semknutí a posílení vztahu. Vedle extrémně náročné role matky, jejíž situace je zpočátku ještě umocněná emočně náročným obdobím šestinedělí, je upozaděna nelehká role otců. Od těch se očekává plná podpora, i když sami vlastně často nemají kde vyjádřit svoje starosti a obavy. 2.5 Resilience rodiny V zátěžové situaci, jakou je narození nedonošeného dítěte nebo v situaci, kdy dítě zemře, či má trvalé následky, může docházet k různým modelům chování rodiny. Například k semknutí a vzájemné podpoře jednotlivých členů, zpravidla i upevnění vazeb a posílení rodinné sounáležitosti. Další model představuje naopak narušení komunikace a vztahů uvnitř rodiny a vznik tenze mezi jednotlivými členy a vzájemné obviňování, kdo za předčasný porod nese zodpovědnost. Důležitým předpokladem pro zvládnutí zátěžové situace, jakou narození nedonošeného dítěte bezpochyby představuje, je tzv. resilience rodiny. Břicháček (2002 in Šolcová 2009, s. 68) definuje resilienci rodiny jako „dynamickou rovnováhu mezi udržením funkcí rodiny v zátěžových situacích a kapacitou jednotlivých členů rodiny vzájemně se podporovat, komunikovat a vyrovnávat se s obtížemi.“ Podle Břicháčka se na resilienci rodiny podílí řada faktorů, např. osobnostní předpoklady jednotlivých členů, rodinná koheze, flexibilita vzájemných vztahů, srozumitelná a otevřená komunikace uvnitř rodiny, schopnosti a dovednosti a ochota řešit konflikty a krizové situace apod. Mezi rizikové faktory naopak patří nízký socioekonomický status, chronicky působící negativní okolnosti či traumatizující záležitosti.

3 Intervence 3.1Krizová intervence u rodičů Obecně lze krizovou intervenci vymezit jako odborný zásah zaměřený na komplexní a intenzivní zvládnutí specifické stresové reakce, kterou v důsledku selhávání dosavadních autoregulačních a adaptačních procesů není klient schopen

17

zvládat sám a prožívá negativní pocity bezmoci či ohrožení vlastní existence nebo její podstatné kvality. (Mlčák, 2005) Pokud rodiče nemají dostatečně osvojené copingové mechanismy nebo pokud se jim nedostane odborné pomoci, může se u nich rozvinout posttraumatická stresová porucha nebo deprese. (Jotzo, Poetz 2005 in Pavlíková, Novotná, 2009) Pomoc rodinám po předčasném porodu či po narození dítěte s postižením je jednou ze specifických forem krizové intervence. Podle Šolcové (2009) by měl být kladen důraz na duševní zdraví matky, jejího partnera i dítěte, tedy tzv. péče o perinatální duševní zdraví. Jedním ze závažných rizikových faktorů, které negativně ovlivňují prospívání dítěte, totiž bývá právě deprese matky. Riziko vzniku deprese u matek po předčasném porodu je nasnadě. U rodičů předčasně narozených dětí, pokud to situace vyžaduje, je důležité aplikovat včasnou psychologickou intervenci. „Psychologická krizová intervence má za cíl návrat klienta k předkrizovému psychickému stavu ve smyslu obnovení jeho základní duševní rovnováhy, zejména v důsledku eliminace a zamezení progrese nežádoucích příznaků.“ (Mlčák 2005, s. 23) K základním principům patří vysoce individualizovaný kontakt s pomáhajícím pracovníkem vyškoleným ve zvládání aktuálního problému, jeho základním nástrojem je psychoterapie a z psychoterapie odvozené podpůrné metody pomoci. V rodinách s předčasně narozeným dítětem by se mělo jednat jak o okamžitou lékařskou, psychologickou a sociální intervenci jak uvádí Mlčák (2005), tak o dlouhodobé provázení, pomoc a podporu celé rodiny zdravotníky (pediatři, neurologové, rizikové poradny…), psychology (kliničtí psychologové, manželské poradny, rodinné poradny, pedagogicko-psychologické poradny…), speciálními pedagogy (střediska rané péče, speciálně-pedagogická centra…), i sociálními pracovníky. Tato forma intervence neřeší sice okamžitě aktuální situaci rodiny, ale pomáhá odborně a dlouhodobě udržovat dobrý fyzický a psychický stav jejich členů i stabilitu ve vzájemných vztazích uvnitř rodiny. 3.2 Intervence u dětí Nedonošené děti patří do skupiny dětí, jejíž vývoj je ohrožen a je třeba mu věnovat zvýšenou pozornost. Je nezbytné zajistit těmto dětem vhodné prostředí a v případě potřeby zahájit rehabilitační a stimulační zásahy. Vzhledem k nezralosti a plasticitě nervového systému dítěte je důležité zasáhnout co 18

nejdříve. Nejranější forma intervence u předčasně narozených dětí je založena na principu bazální stimulace. Dětem jsou poskytovány přiměřené podněty na úrovni somatického, vibračního a vestibulárního vnímání. Raná intervence by se měla týkat jak biologické, tak psychické a sociální oblasti a měla by být stále komplexnější. (Sobotková, 2001) 3.3 Neformální intervence Jak pro rodiny s nedonošenými dětmi, tak pro rodiny s dětmi postiženými, představuje významnou formu pomoci i tzv. neformální neboli laická forma intervence. Jak popisuje Mlčák (2005), jsou lidé během krize více sugestibilní a vyhledávají pomoc u rodinných příslušníků, spolupracovníků, známých, organizací apod. V České republice zajišťuje neformální ale i formální, tedy kvalifikovanou, pomoc pro rodiny s předčasně narozenými dětmi od roku 2002 hlavně občanské sdružení Nedoklubko. To se snaží poskytovat psychickou a emoční podporu rodičům, a to především předáváním zkušeností a informací ostatními rodiči s předčasně narozenými dětmi. Dále sdružení pomáhá zprostředkovat kontakt s odborníky, propojit rodiny navzájem a informovat o problematice nedonošenosti širokou veřejnost. 7

4 Intervence během hospitalizace 4.1 Raná forma intervence „Prvním nejbližším okolím pro novopečené rodiče je zdravotnický personál. Na něm často velice záleží, jak se s obtížnou situací rodiče postupně vyrovnají, případně jaký vztah naváží ke svému „problémovému“ miminku. Citlivé jednání personálu, vhodné podávání informací i poskytnutá emoční podpora jsou velmi důležité.“ (Sobotková a kol. 2009, s. 102) Předčasně narozené dítě stráví v nemocnici obvykle i několik měsíců. Termín propuštění se zpravidla shoduje s původním termínem porodu. Raná stádia mají neoddiskutovatelný význam pro celý další vývoj organismu. Je zapotřebí ukázat rodičům, jak mohou být svému dítěti užiteční.

7

Zdroj: http://nedoklubko.cz/

19

Práce na neonatologických jednotkách intenzivní a resuscitační péče v západních zemích, především v USA, se stále více přesouvá od samotné záchrany života novorozenců směrem k zajištění vhodných podmínek pro pozdější zdárný vývoj a výsledky. Zároveň se snaží zlepšit vztah rodič-dítě a upevnit tento vztah na dlouhou dobu. To předpokládá důraz na podporu rodičovské role i větší míru zapojení rodičů do péče o děti. Jedná se o tzv. NIDCAP (Newborn Individualized Developmental Care and Assessment Program), tedy individuální vývojově zaměřenou péči o novorozence. I velmi nezralý novorozenec vydává spolehlivé signály spokojenosti a nespokojenosti. Pomocí jejich pozorování dojde ke stanovení jeho individuálních potřeb a nároků a upravení prostředí a způsobu péče o něj. Snaha zavést tento způsob péče je patrná již i v některých porodnicích u nás. (Macko 2010) Tato péče je také někdy nazývána „péče o mozek“ a má uchránit vyvíjející se centrální nervový systém dítěte od rušivých vlivů prostředí, např. nucenou polohou na zádech, rutinní manipulací s dítětem, špatnou sociální interakcí apod. Individualizovaná péče o rizikové novorozence přispívá i ke zlepšení mentálních procesů, pozornosti a seberegulaci chování. Tyto problémy se u předčasně narozených dětí objevují s vyzráváním nervového systému a se zvyšujícími se nároky na dítě. (Sobotková 2001) U nás už je také ze strany zdravotníků zřejmá snaha motivovat rodiče, aby své dítě co nejčastěji navštěvovali a navazovali s ním blízký vztah a kontakt. Všeobecně se pomoc rodině stále více orientuje na podporu vzájemných vztahů rodičů a dětí. Odborníci by se měli snažit o zvýšení rodičovských kompetencí a o podporu rodičovských rolí od samého začátku. Už v období hospitalizace by měla

být matka co nejvíce zapojována do péče o dítě (samozřejmě s ohledem na zdravotní stav dítěte i matky). Měl by být budovaný přirozený vztah mezi nimi, i když v nepřirozených podmínkách. K tomu jsou obvykle zapotřebí specifické podpůrné metody a postupy. Hovoříme o tzv. podpoře bondingu. Bonding lze přeložit jako připoutání a označuje proces utváření vztahu mezi matkou a dítětem. V případě předčasně narozených dětí by měli zdravotníci respektovat potřebu matek i dětí být ve vzájemném kontaktu. Zprostředkovat matce dotykový nebo alespoň vizuální kontakt s dítětem a podpořit tak vznik silné vazby mezi nimi, budovat u matky pocit vlastní užitečnosti a kontroly nad situací.

20

Zároveň podpora bondingu vede u předčasně narozených dětí k lepší schopnosti adaptace a snížení dýchacích a neurologických potíží. (Mrowetz 2011) Je důležité, aby v České republice byla v dostatečné míře uplatňována krizová intervence u rizikových novorozenců a jejich rodičů. Potom by mělo být možné, po vzoru západních států, využívat kontinuální péči provázejícího odborníka, který je matce a rodině stále k dispozici a je zároveň kontaktní osobou mezi rodiči, zdravotními sestrami, neonatology, psychologem či psychiatrem. Zároveň by měl být zdravotnický personál doškolován v otázkách mezilidské komunikace a poskytování podpory v náročných životních situacích. (Sobotková a kol. 2005) 4.2 Psychologická péče Rodiče, zejména matky, mají po předčasném porodu pocit bezmocnosti, strachu a nepochopení. Často také trpí pocity viny, že selhaly jako matky a nedokázaly dítě donosit. Jsou frustrované, že nemohou svému dítěti pomoci a mnohdy k němu obtížně hledají vztah. Na neonatologických pracovištích perinatálních center by tedy měla být samozřejmostí standardní péče klinického psychologa. Psycholog by měl být členem neonatologického týmu a psychologická péče by měla být vnímána jako běžná součást lékařské péče o předčasně narozené děti. Psychologická péče by měla být rodičům i dětem dostupná zejména jako prevence co nejdříve po porodu. V případě nutnosti by měla být zahájena krizová intervence a psychoterapie již v době hospitalizace. (Jahnová, Sobotková 2010) Tato situace je v českých porodnicích však prozatím spíše výjimkou. 4.3 Komunikace zdravotníků s rodiči „Vztah rodičů k dítěti a k jeho problému je významně ovlivněn způsobem, jakým byla diagnóza dítěte rodičům sdělena.“ (Hradilková, Jungwirthová 2010, s. 3) Je důležité, aby si toto zdravotníci dostatečně uvědomovali a nepřistupovali ke sdělování nepříjemných skutečností rutinně, ale naopak přísně individuálně a s empatií. Podle Sobotkové a kol. (2009) jsou všeobecně rodiče v takto náročné situaci totiž citlivější nejen ke svým pocitům a prožitkům, ale mají i zvýšenou vnímavost vůči okolí - jak se lidé chovají a jak dokážou reagovat. Mnohdy je pro ně důležitější, jak se k nim zdravotníci chovají a jakým způsobem podávají informace, než skutečný obsah sdělení. 21

„První sdělení u rodičů vyvolává šok, silnou úzkost a rychlý rozvoj obranných mechanismů. Mezi které patří popření problému, apatie a netečnost, agresivita, hledání viníka aj.“ (Hradilková, Jungwirthová 2010, s. 3) Zdravotníci by měli rodičům podávat informace o stavu dítěte pokud možno často, pravdivě, srozumitelně a někdy i opakovaně, neboť rodiče zpravidla nejsou schopni se vlivem působících emocí a stresu plně soustředit. U rodičů by měla být budována důvěra v kompetentnost lékařů a sester. Zároveň by měli zdravotníci poskytnout rodičům dostatek prostoru pro vyjádření vlastních pocitů a obav. Rodiče by měli být v kontaktu se zdravotníky aktivními partnery, žádat informace a nebát se zeptat, pokud něčemu nerozumí. 4.4 Krmení „…Obtíže při krmení již v novorozeneckém věku mohou také vést k narušení optimálního kontaktu matky a dítěte, a tím i k poruchám ve vzájemné komunikaci…“ (Sobotková 2001, s. 14) Snahou zdravotníků by tedy mělo být zapojení matky do krmení dítěte, pokud to jeho zdravotní stav dovolí. A umožnit jí také náhradními způsoby (např. klokánkování, masáže apod.) prožívat s dítětem intenzivní blízkost, která vzniká při kojení. Předčasně narozené děti nejsou obvykle schopny správně koordinovat sací a polykací pohyby s dýcháním a kojení z prsu není možné po dlouhou dobu. Využívá se tedy alternativních způsobů krmení, např. krmení lžičkou, stříkačkou, po prstu aj. Ve většině případů je předčasně narozený novorozenec krmen odstříkaným mateřským mlékem, které má i pro pozdější vývoj zásadní význam. Matka tak získává důležitý pocit vlastní nezastupitelnosti a potřebnosti. Problémy s příjmem potravy souvisí nejen s nezralostí novorozence, ale také s používáním plicní ventilace, která způsobuje narušení normální funkce plic. Negativně působí i dlouhodobé krmení sondou, které představuje nepříznivou stimulací

v orofaciální

oblasti.

Vhodné je

začít

již

na

oddělení JIP

s tzv. orofaciální stimulací, která podle potřeby sníží nebo zvýší tonus orálních svalů, stimuluje sání, zlepšuje koordinaci pohybů rtů, tváří a jazyka a má příznivý vliv na respiraci. (Sobotková 2001) 4.5 Masáže a doteky „Právě masáž může významně zmírnit následky vzniklého porodního a poporodního traumatu. Masáž podporuje celkový vývoj dítěte, aktivizuje jeho 22

vlastní léčivé schopnosti a podporuje pocit pohody na fyzické, mentální i emoční úrovni.“ (Kopasová 2009, s. 234) Vzájemné doteky jsou důležité jak pro dítě, tak pro rodiče, a mělo by se s nimi začít hned, jakmile to bude možné. Zpočátku se může jednat o tzv. energetickou masáž či masáž duše, v tomto případě jde pouze o pohyb dlaní v energetickém poli dítěte několik centimetrů nad povrchem kůže. Nebo o hlazení povrchu těla dítěte šátkem z přírodního hedvábí, tzv. hedvábné hlazení. Později hovoříme o tzv. konejšivých dotecích, kdy rodiče přikládají své dlaně na různé části těla dítěte. Tyto doteky dodávají dítěti pocit bezpečí, který zažívalo v děloze, a zároveň vytvářejí pocit hranic vlastního těla. Pokud dítě reaguje na dotek pláčem a kontakt s matkou odmítá, je vhodné tzv. pelíškování. Jinými slovy polohování dle konceptu bazální stimulace. Dítě tedy neleží v inkubátoru ve volném prostoru, ale v tzv. pelíšku, který jasně ohraničuje jeho tělesné hranice a dodává mu známý pocit jistoty, který zažívalo při nitroděložním vývoji. Tento způsob ukládání nezralých dětí může i v pozdějším životě usnadnit vnímání akceptování hranic v širším slova smyslu. Pokud dítě pozitivně a rádo přijímá doteky, je vhodné začít s motýlí masáží. Jedná se o velmi jemné doteky „motýlích křídel“, které poskytují zdravým novorozencům podporu a u nedonošených dětí uvolňují hlubší napětí, které vzniká po prožitém traumatu předčasného porodu. Motýlí masáže představují přírodní způsob léčení a hledání cesty matky či otce k dítěti. Mělo by při nich docházet k vytvoření hluboké citové vazby, která má kořeny již v prenatálním období a má význam i v pozdějším období. Dotek je nástroj jak s dítětem „komunikovat“ dávno předtím než si osvojí řeč. Matka je jediným člověkem, který dokáže u dítěte snížit hladinu nahromaděného stresového hormonu. Jemné a citlivé doteky matky sytí dítě pocitem důvěry a jistoty, pomáhají mu překonat strach a zároveň naplňují jeho potřeby tělesné blízkosti. Matky i otcové získávají pocit vlastní užitečnosti, protože pro své dítě mohou udělat něco pozitivního, dochází u nich k rozvoji intuitivního jednání. Zároveň dostávají rodiče prostor, jak se na celém procesu uzdravování svého dítěte aktivně a smysluplně podílet. Musí se přizpůsobit svému dítěti a reagovat na jeho potřeby, což posiluje jejich sebevědomí a rodičovské kompetence. Učí se zprostředkovávat svému dítěti pocit jistoty a bezpečí. Dotyky rodičů by měly mít jinou kvalitu, než běžné dotyky zdravotníků při rutinních ošetřeních a ostatních zdravotnických úkonech a měly 23

by být doprovázeny konejšivým hlasem rodičů. Při kontaktu s dítětem je důležité, aby rodiče byli vyrovnaní, pozitivně naladění a zároveň se snažili eliminovat svoje vnitřní negativní pocity a obavy, neboť předčasně narozené děti jsou schopné velmi citlivě vnímat a reagovat na pocity pečujících osob. Pokud tedy doteky rodičů jsou rychlé a povrchní, dochází spíše k nežádoucímu podráždění dítěte. Jemné a citlivé doteky mají ale veskrze pozitivní vliv na celkový fyzický i psychický stav dítěte – např. redukují vylučování stresového hormonu kortizolu a tím snižují pocity úzkosti a strachu, stimulují centrální nervovou soustavu, čímž podporují správný neurologický a motorický vývoj a uvolňují endorfiny, které navozují pocit pohody a také pomáhají odstraňovat bolest. Podporují emoční bezpečí a důvěru a stimulují smyslovou vnímavost. (Kopasová, 2009) „Něžný dotyk však především znamená vyjádření pocitu lásky, něhy a přijetí. V rodičovských rukou se nachází útěcha, kterou plačící a neklidné dítě potřebuje. Držet se a být držen je pro vývoj malého dítěte nanejvýš důležité.“ (Kopasová 2009, s. 242) Masáž může být spojena také s čichovým vjemem, který dítě pozitivně stimuluje či naopak zklidňuje. Významu čichových vjemů na chování novorozence a způsobům jejich využití se věnuje aromaterapie. V poslední době se v českých perinatologických centrech objevila možnost, jak poskytnout dítěti v inkubátoru rodičovský dotyk a pocit bezpečí i v nepřítomnosti rodičů – tzv. ZAKY. Jedná se o terapeutickou polohovací pomůcku, ergonomicky navrženou tak, aby pomohla dítěti cítit se bezpečně. Zaky má tvar ženské ruky s předloktím a

vhodným

polohováním

dítěte

dochází k jeho

zklidnění

a prohloubení spánku. Zároveň je dítě v kontaktu se známou vůní matky, což podporuje zachování silné vazby k ní. 8 4.6 Klokánkování Klokánkování (z anglického „Kangaroo mother care“) je jednou ze základních metod bazální stimulace. Tato metoda se zrodila v roce 1978 v Bogotě. Tamější matky nosily své děti přiložené 24 hodin na nahém těle. Ačkoli se původně jednalo spíše o nouzové řešení jak zajistit přežití nedonošených dětí, pro které nebyl dostupný inkubátor, ukázala se tato metoda jako velmi přínosná a rozšířila se do porodnic po celém světě. 8

Zdroj: http://www.nurturedbydesign.com/en/thezaky/index.php

24

Dnes se používá jako významná doplňková metoda v péči o předčasně narozené děti. Těsný kontakt se známou osobou, jejím hlasem, tlukotem srdce i vůní způsobuje celkové zklidnění dítěte, prohloubení dýchání, stabilizaci srdečního rytmu, tělesné teploty a lepší okysličování. Zároveň děti, se kterými bylo prováděno klokánkování, lépe přibývají na váze, rychleji se u nich vyvíjí centrální nervová soustava, mají kvalitnější spánek a delší dobu bdělosti. Pozitivní psychický i fyzický vliv intenzivního kontaktu kůže na kůži rodiče a dítěte nemůže vynahradit ani nejmodernější vybavení nemocnic. (Dokoupilová 2009) Klokánkování nebo nošení dítěte v šátku má u předčasně narozených dětí pozitivní význam především v prvních měsících života. Bezprostřední haptický kontakt, teplo a vůně matky snižují míru deprivace. Mateřská náruč pro další život dítěte „předznamenává přístav bezpečí v případě ohrožení, ochranu před nejistotou a jistotu v úzkosti.“ (Matějček 1994, s. 11) Pro rodiče má klokánkování význam především emocionální. Dochází ke zklidnění a relaxaci, propojení a interakci s dítětem, posilování rodičovských kompetencí a u matek i k podpoře laktace. Zároveň pomáhá matce prožívat její mateřství a vytvořit silnou citovou vazbu k dítěti, která mohla být časným odloučením narušena. 9 Pro předčasně narozené děti je zpočátku vhodné i nošení v šátku. Dítěti poskytuje pocit bezpečí a zároveň mu nabízí přirozenou polohu těla, podobně jako je tomu v děloze. Tzv. šátkování je však vhodné pouze do doby, než dítě dosáhne termínu původně plánovaného porodu. V té chvíli je důležité nechat dítě a jeho motoriku přirozeně se vyvíjet v převládající poloze na zádech. 4.7 Muzikoterapie „Muzikoterapie je systematický proces intervence, během něhož terapeut pomáhá klientovi podpořit zdraví za použití hudebních zkušeností a vztahů, jež se prostřednictvím hudebních prožitků vytvoří jako dynamické síly změny.“ (Bruscia 1998 in Kantor a kol., 2009, s. 27) Relaxační hudba na neonatologickém oddělení zmírňuje

u

předčasně

narozených

dětí

a neurologický vývoj.

9

Zdroj: http://kangaroomothercare.com

25

napětí,

podporuje

homeostázu

Podněty, kterým je dítě po předčasném narození vystaveno, jsou pro dítě příliš silné a nepříjemné, působí jako stresor a narušují spánek. Poslech hudby pomáhá upravit fyziologické pochody v těle, zvyšuje váhový přírůstek, snižuje podrážděnost, pláč a stres dítěte. Zlepšuje okysličování a pomáhá tak při krmení a respiraci. Celkově pozitivně stimuluje vývoj, což vede ke zkrácení doby hospitalizace. (Kantor a kol., 2009) Plod v děloze vnímá a odlišuje od ostatních zvuků hlas matky a vytváří se tak preference nejen pro matčin hlas, ale také pro mateřský jazyk. Reakce na matčin hlas jsou i po porodu o poznání silnější než na jakýkoli jiný hlas. Používáním jednoduchých slov dochází k auditivní stimulaci dítěte. Pozitivní účinek se připisuje i poslechu matčina zpěvu. Vhodné je také pouštět nezralým novorozencům nahrávku tlukotu srdce matky. Při jejím poslechu dochází ke zklidnění dítěte, prohloubení dýchání, pravidelné srdeční akci a snížení spotřeby energie. (Lecanuet a kol., 2000)

5 Následná péče 5.1 Fyzioterapie Vojtova metoda Vojtova metoda je též nazývána metodou reflexní lokomoce a zaměřuje se na oblasti motorického vývoje, diagnostiky a terapie. Počátky vzniku této metody sahají do poloviny minulého století a autorem je pediatr a neurolog profesor Václav Vojta. Jeho metoda vychází z předpokladu, že lokomoce je vrozená a stimulací je možno vyvolat hybné vzorce, které se objevují ontogeneticky až mnohem později. Je tedy vhodné zahájit terapii již v novorozeneckém či kojeneckém věku, kdy ještě nedošlo k funkčnímu upevnění náhradních motorických funkcí. V návaznosti na spontánní motorický vývoj dítěte, který probíhá z polohy na břiše a z polohy na zádech, vyplynuly dva základní druhy pohybu, reflexní plazení a reflexní otáčení. S rehabilitací podle Vojtovy metody je možné začít již velmi brzy po narození, dokonce ještě v inkubátoru. Cvičení totiž není závislé na volním jednání dítěte. U předčasně narozeného dítěte v inkubátoru nejde o řízenou terapii, ale spíše o aktivaci tzv. spouštěcích zón a to až čtyřikrát denně po dobu několika měsíců. Motorická odpověď následuje jako reflexní reakce na podráždění. Pokud se u dítěte projeví významnější opožďování

26

pohybového vývoje či dokonce motorické postižení, je nutné dlouhodobé cvičení i po dobu několika let. (Orth, 2009) Úspěch Vojtovy terapie předpokládá aktivní spolupráci rodičů. Pro rodiče však představuje každodenní cvičení s dítětem zátěž a to nejen fyzickou, ale především psychickou. Děti mnohdy cvičení snáší s nelibostí, křikem a pláčem. Což je zejména pro matky velmi nepříjemné a stresující. Orth (2009) uvádí, že u matek tak dochází dokonce k intrapersonálnímu konfliktu; smutek, bolest, nebo odmítání je v rozporu s přáním pomáhat. Je důležité, aby terapeut byl schopen objasnit význam cvičení, motivovat

a ujistit rodiče, že jednají v zájmu dítěte. „Zkušenost ukazuje, že zpravidla právě matky jsou svému dítěti emocionálně velmi blízko a mohou je také dobře v terapii vést… Když se jim podaří přijmout terapii jako pozitivní úlohu, lze potom nalézt cesty k řádné realizaci.“ (Orth 2009, s. 172) Je vhodné spojit terapii s příjemnými rituály (motorické hry, říkanky…), které obohacují interakci, takže se potom jedná o pozitivně definovaný čas rodič-dítě. Vojtova terapie tak může být nejen rehabilitační proces, ale díky společné strukturované spolupráci podporuje i psycho-sociální vývoj dítěte. (Orth 2009)

5.2 Následná psychologická péče Podle Sobotkové a kol. (2005) je u nás v současné době péče o rizikové novorozence (jednu z nejpočetnějších skupin rizikových novorozenců tvoří novorozenci předčasně narození) velmi dobře zajištěna pediatry, neurology, fyzioterapeuty, případně dalšími odborníky - lékaři. Vedle péče o jejich zdraví by ale mělo být pečováno o prospívání dětí ve výkonové, sociální a emoční oblasti. Péče o jejich duševní stav a vývoj je však v raném věku pouze výjimkou. Pro rodiče dětí se zrakovým, sluchovým, tělesným, kombinovaným či jiným postižením u nás funguje síť středisek rané péče. Rodiče dětí s ohroženým vývojem, které ale nemají (prozatím) diagnostikováno žádné závažné postižení, se nemají kam obrátit. Tyto děti jsou sice pod pravidelným dohledem lékařů, ale pozornost ze strany psychologů je těmto dětem a jejich rodičům věnována jen ojediněle. V České republice je komplexní psychologická péče dostupná pouze v některých zařízeních. Je to dáno především nedostatkem odborníků, kteří s dětmi raného věku pracují. Přitom je vhodné a důležité začít s psychologickou 27

(popřípadě speciálně pedagogickou) intervencí už v nejranějším věku, kdy je centrální nervová soustava ještě značně plastická. Tuto ranou formu intervence se snaží zajišťovat centra vývojové péče, jejichž vznik souvisí právě s rozvojem neonatologické péče. Je zde poskytována péče o děti s rizikem či již rozvinutou vývojovou poruchou. Vedle sledování somatického a psychomotorického vývoje se zaměřují na psychologické vyšetřování dětí, stanovení individuálního plánu vývojové intervence u dětí s postižením, zprostředkovávají kontakty na střediska rané péče, pomáhající rodičovské organizace apod. (Dort, Dortová, 2010) Podle Jahnové a Sobotkové (2003) celosvětově roste význam sledování psychomotorického vývoje dětí s rizikovými faktory vývoje a péče o tyto děti začíná být v rámci zdravotnických služeb chápána jako součást týmové spolupráce. V posledních letech se Česká neonatologická společnost snaží na základě doporučení Evropské asociace perinatální medicíny (EAPM) zjišťovat alespoň závažná postižení a vývojovou retardaci u rizikových dětí ve věku 2 let. U předčasně narozených dětí je však velmi obtížné předpovědět další vývoj před prvním rokem, u extrémně nezralých to není možné dokonce ani před druhým. Toto dlouhé období nejistoty je pro rodiče pochopitelně velmi zatěžující. (Zoban 2001 in Sobotková a kol., 2005) Pro zhodnocení psychomotorického vývoje nedonošených dětí v raném věku se používají škály např. Bayleyové, Gessella aj. Při psychologickém vyšetření je ale obecně přikládán větší význam spíše klinickému obrazu dítěte. Všeobecné a přísné hodnocení pomocí škál může skutečnou psychomotorickou úroveň značně zkreslovat. Podle Procházkové (2001 in Sobotková a kol., 2005) by měla být v České republice rozšířena americká dotazníková metoda pro rodiče Kent Infant Development (KID) Scale. Pro užití testu v našich podmínkách (KID-CZ) bylo vzhledem k různorodosti prostředí, ve kterém děti vyrůstají, nutné provést drobné úpravy. Tato metoda by mohla sloužit jako screening pro záchyt dětí opožďujících se ve vývoji. A navíc je zřejmé, že pravidelné vyplňování dotazníku povede k hlubšímu zájmu rodičů o vývoj jejich dítěte.

K hlavním cílům psychologického sledování patří podle Jahnové a Sobotkové (2003) hodnocení psychomotorického vývoje, řešení aktuálních vývojových 28

a výchovných problémů, podpora raného vztahu matky a dítěte, zajištění krizové intervence

pro

rodiče,

poskytování

emoční

podpory,

případně

psychoterapeutického vedení, zprostředkování kontaktů na další odborníky či svépomocné skupiny. 5.3 Raná péče Podle § 54 zákona 108/2006 o sociálních službách je „raná péče terénní služba, popřípadě doplněná ambulantní formou služby, služba poskytovaná dítěti a rodičům dítěte ve věku do 7 let, které je zdravotně postižené, nebo jehož vývoj je ohrožen v důsledku nepříznivého zdravotního stavu.“

10

Služba je zaměřena na

podporu rodiny a podporu vývoje dítěte s ohledem na jeho specifické potřeby. Jedná se o bezplatnou sociální službu, která nabízí pomoc a podporu rodin s dítětem s postižením do 7 let věku. Hlavním úkolem rané péče je podpora rodiny (krizová intervence, poradenství, informování,…), podpora vývoje dítěte (stimulace, terapie, zapůjčování kompenzačních pomůcek a hraček…) a podpora sociálního začleňování rodiny do přirozeného prostředí. Jejím cílem je minimalizace důsledků postižení na vývoj dítěte a sociální integrace rodiny. V mnoha případech se u předčasně narozených dětí zcela jistě dá hovořit o ohrožení vývoje v důsledku nepříznivého zdravotního stavu. Rodinám s těmito dětmi by tedy rozhodně měly být služby středisek rané péče nabízeny. Pro předcházení závažným pozdním následkům je nezbytná včasná diagnostika odchylek vývoje perinatálně ohrožených dětí během prvních 3 měsíců života a zahájení příslušných intervenčních programů (Zoban, 2010). Podle Weberové (2004) je u rizikových novorozenců mnohdy nezbytná komplexní pomoc, která zahrnuje péči rehabilitační, neurologickou, smyslovou stimulaci a použití speciálních hraček a pomůcek. Také bývá nutná psychologická a emocionální podpora rodičů, podávání dostatečného množství pravdivých informací a účinná pomoc v sociální oblasti. I pro tyto rodiny by tedy měla být k dispozici raná péče a bylo by chybou ji těmto rodinám nenabízet. 5.4 Terapie „Při zamyšlení nad tím, co pro mě bylo radostné či naopak bolestné, co bylo obtížné, vysilující nebo zraňující na počáteční cestě vývojem našich dětí, musím 10

Zdroj: Zákon o sociálních službách, dostupný na: http://www.mpsv.cz/files/clanky/7372/108_2006_Sb.pdf

29

odpovědět jedním slovem – všechno.“ (citováno ze vzpomínek matky nedonošených dvojčat v knize Narodilo se s problémy a co bude dál?) Mnohdy je u rodičů předčasně narozených dětí nezbytná dlouhodobější odborná pomoc psychologa či terapeuta, zejména pokud předčasně narozené dítě zemře nebo se u něj projeví nějaký druh postižení a rodiče se s již neměnnou situací musí vyrovnávat. Dále také v případech, kdy rodiče neměli možnost si tzv. odžít jednotlivé fáze krize (viz. výše) a zůstávají v bludném kruhu šoku, bezmoci a sebeobviňování. „Rodiče

často

vstupují

do

terapeutického

procesu

s

pocity

viny,

sebepochybnostmi a úzkostí. Osobnost rodičů a kvalita fungování rodiny hraje značnou roli v obtížích dětí raného věku.“ (Jahnová, Sobotková 2003, s. 228) Terapie pomáhá rodičům vyrovnat se s nastalou situací, hledat možné způsoby řešení a aktivizovat funkční copingové strategie. Odborná terapeutická pomoc může používat specifické přístupy a mít různé podoby a formy, např. individuální psychoterapie, rodinná či partnerská terapie nebo společná terapie rodiče a dítěte. Často také bývá uplatňována některá z forem expresivních terapií, například arteterapie, dramaterapie či muzikoterapie. Hlavní výhodou těchto terapií je možnost vyjádřit svoje vnitřní pocity neverbálně, což usnadňuje jejich pozdější pojmenování a práci s nimi. 5.5 Psychoterapie Psychoterapie je „interdisciplinární a transdisciplinární obor vycházející z psychologie a pomáhající člověku prostřednictvím psychologických prostředků v dosahování normality.“ (Vymětal 2003, s. 17) Všeobecným cílem psychoterapie je změna v osobnosti, projevu nebo v nejbližším sociálním prostředí klienta. 5.5.1 Individuální psychoterapie Jednou z nejrozšířenějších forem terapie v praxi je individuální psychoterapie, bývá nazývána též dyadická, neboť se jí účastní pouze terapeut a klient. Mezi účastníky vzniká úzký vztah a vzájemná interakce ovlivňuje to, jak bude terapie probíhat. Individuální psychoterapie pracuje především se slovem (rozhovor, sdělování), obrazem (asociace, imaginace) a akcí (provádění určitých činností, nácvik postupů). (Vymětal, 2003)

30

U rodičů předčasně narozených dětí pomáhá psychoterapie porozumět vlastním pocitům a emocím, nalézt vztah k dítěti, vyrovnat se s novou životní situací a sociální rolí aj. 5.5.2 Rodinná terapie, partnerská terapie Jedná se o druh psychoterapie, ve kterém jsou hlavními účastníky partneři či další rodinní příslušníci. Důležitým nástrojem terapie je práce s interakcemi mezi jednotlivými členy a skupinovou dynamikou. „Je pravda, že takováto situace v rodině se dotkne chtě nechtě všech jejích členů, i těch vzdálenějších. Je to jako účinek bomby. Hlavní a největší zásah dostane postižená rodina, ale střípky se rozletí do všech stran a přímo i nepřímo svými důsledky nějak ovlivní ostatní příbuzné a blízké známé.“ (citováno ze vzpomínek matky nedonošených dvojčat v knize Narodilo se s problémy a co bude dál?) V souvislosti s narozením nedonošeného dítěte může v rodině dojít k narušení vzájemných vztahů či komunikace mezi jednotlivými členy rodiny, vzniku nežádoucího chování apod. Rodinná terapie pomáhá rodině aktivovat vlastní ozdravné mechanismy a navrátit jí přirozenou rovnováhu. 5.5.3 Společná psychoterapie malého dítěte a rodiče Společná psychoterapie malého dítěte a rodiče (Infant-parent psychotherapy) představuje poměrně mladou psychoanalyticky orientovanou terapii řešení vztahových poruch mezi rodičem a dítětem. Důležitým předpokladem je práce s interakcemi v raných fázích vývoje vztahu rodiče (obvykle matky) a dítěte, kdy jsou problémy snadněji a rychleji řešitelné než v pozdějším období. Indikacemi pro zahájení terapie jsou obvykle poruchy spánku, poruchy příjmu potravy, nadměrný pláč, afektivní stavy apod. Rodiče často vyhledávají odbornou terapeutickou pomoc kvůli vlastním pocitům nedostatečnosti, obav a úzkosti z budoucnosti a pocitu neporozumění vlastnímu dítěti. Jedná se o krátkodobou psychodynamickou psychoterapii, která se zaměřuje především na řešení konfliktů, přičemž hlavní konflikt, který vysvětluje poruchu interakce, je možno snadno určit. Práce terapeuta je zaměřena především na řešení současných, ale i minulých konfliktů rodičů, které mohou být projíkovány do vztahu k dítěti. Terapie by měla vést k porozumění, jak minulost rodičů negativně vstupuje

31

do vztahu s dítětem. Hlavním cílem terapie je emoční podpora rodičů, pomoc při pozorování chování dítěte a jeho správné interpretaci. (Pilařová, 2001) Další možnosti psychoterapií, které jsou vhodnou formou intervence u rodičů a předčasně narozených dětí, se zaměřují na podporu rodičovských kompetencí, emoční podporu, podporu rozvoje vhodné interakce mezi rodičem a dítětem, porozumění dítěti a rozvoj schopnosti rodičovské empatie aj. „Terapeut by měl svou podporou docílit toho, aby rodiče našli svou cestu ve vztahu k dítěti, aby mu dokázali naslouchat a respektovali ho takové, jaké je, respektovali rytmus jeho vývoje, jeho specifické „načasování.“ (Pilařová, 2001, s. 48) U předčasně narozených dětí je respektování individuálních potřeb a specifického vývoje dítěte více než důležité.

32

PRAKTICKÁ ČÁST 6 Využití služeb klinického psychologa u žen po předčasném porodu a následná psychologická péče 6.1 Výzkumné otázky a předpoklady 

Otázka č. 1: Je ze strany zdravotníků věnována pozornost psychice žen po předčasném porodu? 

Předpoklad č. 1: Psychice žen po předčasném porodu je ze strany zdravotníků věnována pozornost.



Otázka č. 2: Je ženám po předčasném porodu nabízena kvalifikovaná psychologická pomoc? 

Předpoklad č. 2: Ženám není v porodnici běžně nabízena kvalifikovaná psychologická pomoc.



Otázka č. 3: Mají ženy po předčasném porodu zájem o využití psychologické pomoci? 

Předpoklad č. 3:Většina žen po předčasném porodu by měla zájem využít psychologickou pomoc.



Otázka č. 4: Pokud je ženám po předčasném porodu psychologická pomoc nabídnuta, využijí ji? 

Předpoklad č. 4: Je-li ženám po předčasném porodu psychologická pomoc nabídnuta, využijí ji.

6.4 Charakteristika výzkumné metody Pro realizaci výzkumu

jsem použila

výzkumnou

metodu

dotazníku

(viz. příloha). Dotazník je jednou z nejrozšířenějších výzkumných metod. Jedná se o psychodiagnostickou metodu založenou na subjektivních výpovědích respondentů o jejich vlastnostech, citech, postojích, názorech, zájmech atd. (Svoboda, 2001)

33

Vzhledem k tomu, že použitý dotazník je zaměřen zejména na oblast chování, prožívání

a

postojů

respondentů,

resp.

respondentek,

lze

hovořit

o psychologickém výzkumu. Tento druh výzkumu se opírá o empirická fakta, tedy o elementární vědecké výpovědi o určitém předmětu; jejich zobecňováním se dospívá k vědeckým teoriím a dedukcí těchto teorií pak k uplatňování vědy v určité oblasti praxe.(Faberová, 2011, s. 20) Výhodou dotazníků je snadná a rychlá administrace, časová nenáročnost a možnost kvantifikace výsledků při jejich zpracování. Nevýhodou je závislost diagnostické hodnoty na úrovni schopnosti introspekce a nedostatek interakce mezi respondentem a examinátorem. (Svoboda, 20001) Dotazník obsahuje čtyři úvodní otevřené otázky, které mají za úkol zjistit základní fakta o předčasném porodu u jednotlivých respondentek. Vlastní dotazník obsahuje 15 uzavřených otázek s možností pouze jedné odpovědi a v případě potřeby i možnost doplnění vlastní varianty odpovědi. Zvolila jsem sice výzkumný přístup kvantitativní, považuji však za důležité také kvalitativní hodnocení výsledků. 6.5 Výzkumný vzorek a jeho analýza Dotazníkové šetření probíhalo ve spolupráci s o.s. Nedoklubko, které umožnilo zveřejnění dotazníku na svých webových stránkách. Výzkum probíhal v lednu a únoru 2012, zúčastnilo se ho celkem 50 žen po předčasném porodu. 92% žen uvedlo, že předčasný porod proběhl v perinatologickém centru, pouze 4% porodů proběhla v intermediálních centrech a 4% porodů v běžných porodnicích. Otázka na současný věk dítěte poskytuje zároveň odpověď na dobu, která od porodu uplynula a s jakým časovým odstupem tedy ženy situaci předčasného porodu hodnotí. V dotazníku se jedná o rozpětí 1 týdne až sedmi let, jeden novorozenec po porodu zemřel. Zastoupení novorozenců dle porodní hmotnosti: Nízká porodní hmotnost

6% 40%

Velmi nízká porodní hmotnost

24% Extrémně nízká porodní hmotnost

30%

Neuvěřitelně nízká porodní hmotnost

34

Počet dotazníků v závislosti na týdnu, ve kterém proběhl předčasný porod: 10

Počet odpovědí

10 8

7 6

6

6

5

4

3

3

3

3 2

1

2

1

0 24

25

26

27

28

29

30

31

32

33

34

35

Týden porodu

6.6 Zpracování a vyhodnocení získaných údajů Otázka č. 1: Která z možností nejvíce vystihuje Vaše pocity, které převládaly po narození Vašeho miminka?

Počet odpovědí

25

23

20 15 10

7

5

5

5

5 2

0

1

0

2

0

Pocit

23 žen (46%) uvedlo, že nejvýraznější pocit, který převládl po narození jejich dítěte, byl strach. 7 žen (14%) odpovědělo, že to byl strach a shodně pět žen (10%) uvedlo pocit viny, beznaděje a naděje. Ženy, které zvolily jinou odpověď, nejčastěji nebyly schopné zvolit pouze jednu možnost, jelikož u nich po porodu převládaly smíšené pocity. Otázka č. 2 a 3: Byl Vám ze strany zdravotníků ponechán dostatečný prostor pro vyjádření Vašich pocitů? Poskytoval Vám během hospitalizace zdravotnický personál emoční podporu (pomoc, uklidnění, vysvětlení, povzbuzení)? 35

Prostor pro vyjádření pocitů. Poskytování emoční podpory. 20

20 Počet odpovědí

16

15

13

12

11 11 9

10

5 3

5

0 0 ano

spíše ano

spíše ne

nevím

ne

Zde je patrný rozdíl mezi tím, zda zdravotnický personál ženám poskytoval prostor pro vyjádření pocitů a obav a zda jim poskytoval emoční podporu. Obecně by se dalo říci, že ženy měly pocit, že personál poskytoval více emoční podporu než prostor pro vyjádření jejích vlastních pocitů. Pozitivní je fakt, že 25 žen (50%) hodnotilo prostor pro vyjádření pocitů jako dostatečný nebo spíše dostatečný a dokonce 36 žen (72%) uvedlo, že jim zdravotnický personál poskytoval nebo spíše poskytoval emoční podporu. Otázka č. 4: Kdo Vám poskytl podle Vašeho názoru nejúčinnější laickou psychologickou pomoc?

Počet odpovědí

25

21

20 15

8

10

8 4

3

5

1

2

2

0 partner

rodina

lékaři

zdravotní sestry

jiná rodina

známí

diskuse na internetu

nikdo

21 žen (42%) odpovědělo, že nejúčinnější psychickou podporu jim poskytl partner, shodně 8 žen (16%) uvedlo, že jim podporu poskytla vlastní či jiná rodina s nedonošeným dítětem. Zdravotnický personál (lékaři a sestry) označilo jako odpověď pouze 7 žen (14%).

36

Otázka č. 5: Měla jste možnost hovořit v porodnici o svých pocitech s psychologem?

76%

ano

24%

ne

38 žen (76%) uvedlo, že v porodnici neměly možnost hovořit s psychologem, naopak pouze 12 žen (24%) tuto možnost mělo. Otázka č. 6 a 7: Využila jste/využila byste této možnosti? Byla jste/ byla byste ráda, pokud by Vám byla psychologická pomoc nabídnuta?

Zájem o využití psychologa. Ocenění nabídky psychologické pomoci. Počet odpovědí

30

28 24

20

15 11

10

5

8 4

1

3

3

0 ano

spíše ano

spíše ne

ne

nevím

Z uvedeného grafu je patrné, že u většiny žen převažuje zájem o využití služeb psychologa a současně by pozitivně hodnotily, pokud by jim jeho pomoc byla nabízena. 35 žen (70%) by mělo zájem využít psychologickou pomoc a 43 žen (86%) by ocenilo, pokud by jim byla pomoc psychologa alespoň nabídnuta. Otázka č. 8: Kdo vám doporučil možnost hovořit s psychologem?

37

39

40

Počet odpovědí

35

30 25 20 15 10 5

4

5

2

1

0

0

zdravotní sestra

partner

rodina

0 lékař

našla jsem si jej sama

Nikdo

Jiné

39 žen (78 %) uvedlo, že možnost konzultace s psychologem jim nikdo nenabídl. Pouze pět žen (10%) uvedlo, že jim konzultaci s psychologem nabídl zdravotnický personál (lékař, sestra). Nejčastější odpovědi v kategorii jiné byly informační letáčky a nástěnky v porodnici. Otázka č. 9: Kdy proběhla Vaše první konzultace s psychologem v nemocnici? 34

35

Počet odpovědí

30 25 20 15 7

10 5 0

4 1 v průběhu hospitalizace ještě před porodem

3

1 během prvního týdne po porodu

během druhého až čtvrtého týdne po porodu

konzultaci s psychologem jsem nevyužila

neměla jsem možnost hovořit s psychologem

Jiné

34 žen (68%) uvedlo, že neměly možnost konzultace s psychologem. Naproti tomu 7 žen (14%) možnost konzultace mělo, ale ženy ji nevyužily. Konzultaci s psychologem využilo pouze 6 žen (12%). Otázka č. 10: Využila jste/využila byste možnosti hovořit s psychologem i po propuštění z nemocnice?

38

18

Počet odpovědí

20 15

10

8

7

spíše ano

spíše ne

10

7

5 0 ano

nevím

ne

26 žen (52%) uvedlo, že by využily či spíše využily možnost konzultace s psychologem i po propuštění z nemocnice. Tuto možnost by nevyužilo či spíše nevyužilo 17 žen (34%). Otázka č. 11: Dle Vašeho názoru pro Vás byla/by pro Vás byla psychologická

Počet odpovědí

pomoc nejužitečnější v období…? 20

20 18 16 14 12 10 8 6 4 2 0

10 5

5

ještě před porodem

co nejdříve po narození dítěte

později v po průběhu propuštění z hospitalizace nemocnice

6 4

nebyla by vůbec potřeba

Jiné

20 žen (40%) uvedlo, že by pro ně psychologická pomoc byla nejužitečnější co nejdříve po narození dítěte. Jen 4 ženy (8%) se domnívá, že by psychologická pomoc po předčasném porodu nebyla vůbec potřeba. Mezi ostatními názory se objevily odpovědi např. před i po porodu, po propuštění matky, v době kdy dítě ještě zůstává v nemocnici, či průběžně během celého období. Otázka č. 12 a 13: Kolikrát přibližně proběhla konzultace s psychologem během hospitalizace? Kolikrát přibližně proběhla konzultace s psychologem po propuštění dítěte domů?

39

Počet konzultací během hospitalizace. Počet konzultací po propuštění z nemocnice.

Počet odpovědí

50

44

47

40 30 20 10

3

1 1

2 0

0

0 0

1 3

0 žádná

1 1-3 4-5 více než 5 konzultace konzultace konzultací konzultací

Jiné

44 žen (88%) uvedlo, že během hospitalizace v porodnici neproběhla ani jedna konzultace s psychologem. 47 žen (94%) odpovědělo, že neproběhla žádná konzultace s psychologem ani po propuštění z nemocnice. Otázka č. 14: Myslíte, že by byl po narození ve Vaší rodině vhodný odborný psychologický zásah a využila byste tuto možnost, resp. považujete za důležité, aby měli možnost konzultace s psychologem i další členové Vaší rodiny? 23

Počet odpovědí

25 20 15

14

10

5

5

7

1

0 ano

spíše ano

spíše ne

ne

nevím

37 žen (74%) uvedlo, že považují nebo spíše považují za důležité, aby měli možnost konzultace s psychologem i další členové rodiny. Pouze 6 žen (12%) to nepovažuje nebo spíše nepovažuje za důležité. Otázka č. 15: Kteří členové rodiny by měli mít možnost konzultace s psychologem?

40

partner 6% 72%

sourozenec předčasně narozeného dítěte rodiče

2% 20%

jiné

36 žen (72%) uvedlo, že by měl mít možnost konzultace s psychologem jejich partner. Alternativní odpověď zvolilo 10 žen (20%), nejčastěji se domnívaly, že by možnost konzultace měl mít každý, kdo o ni projeví zájem nebo celá rodina. 6.7 Diskuze Během psaní teoretické části práce jsem nabyla dojmu, že lékařská péče o předčasně narozené děti je u nás na velmi vysoké úrovni. Současně se stává snahou jejich ošetřovatelů pečovat i o jejich psychiku a zdárný psychický vývoj. Psychice žen, které se po předčasném porodu ocitají ve velmi náročné situaci, není však v porodnicích věnována zdaleka dostatečná pozornost. Ve výzkumné části práce jsem se proto zaměřila právě na ženy po předčasném porodu. Cílem dotazníkového šetření bylo zjistit, zda mají ženy pocit, že v porodnici byl věnován dostatek pozornosti jejich psychickému stavu, a zda považují za důležité, aby jim byla poskytnuta psychologická pomoc. Snažila jsem se tedy zjistit, zda by přítomnost psychologa na neonatologickém oddělení byla potřeba a zda by ženy měly zájem psychologické pomoci využít. Díky tomu, že jsem realizovala dotazníkové šetření přes internet, je zastoupení porodnických zařízení v rámci České (v jednom případě Slovenské) republiky různorodé. Pozitivně lze hodnotit fakt, že 92% porodů proběhlo v perinatologických centrech, tedy v porodnicích, kde je neonatologická péče na nejvyšší úrovni. Depistáž rizikových těhotenství je tedy velmi dobrá. Nejvíce porodů proběhlo v 31. týdnu těhotenství a ženy, které na dotazník odpověděly, hodnotily předčasný porod s odstupem od 1 týdne do 7 let. 25 žen (50%) uvedlo, že jim ze strany zdravotníků byl ponechán dostatečný nebo spíše dostatečný prostor pro vyjádření vlastních pocitů, a dokonce 36 žen (72%) uvedlo, že jim zdravotnický personál poskytoval nebo spíše poskytoval emoční podporu. Obecně by se tedy dalo říct, že zdravotnický personál věnuje 41

pozornost psychice žen po předčasném porodu. Výzkumný předpoklad č. 1 se tedy potvrdil. Kvalifikovaná psychologická pomoc byla nabídnuta pouze 12 ženám (24%), z toho lze usuzovat, že psychologická pomoc není v porodnicích běžně nabízena a není tedy chápána jako běžná součást péče o matku po předčasném porodu. Výzkumný předpoklad č. 2 se potvrdil. Jako velmi zajímavý fakt se jeví postoj žen k využívání psychologické pomoci, vzhledem k tomu, zda jim byla nabídnuta. 38 žen (76%) uvedlo, že neměly možnost hovořit s psychologem. Současně naprostá většina

těchto žen

odpověděla, že by tuto možnost ráda využila. Výzkumný předpoklad č. 3 se tedy potvrdil. Naproti tomu 12 žen (24%) uvedlo, že měly možnost konzultace s psychologem, pouze 5 žen tuto možnost skutečně využilo. Výzkumný předpoklad č. 4 se nepotvrdil. Pozitivním zjištěním je fakt, že největší oporu pro většinu žen po předčasném porodu představuje jejich partner. Tuto možnost zvolilo 21 žen (42%). Zároveň si ženy uvědomují, že ani pro jejich partnera není lehké se s nastalou situací vyrovnat a 36 žen (72%) se domnívá, že by měl mít rovněž možnost konzultace s psychologem. Nezodpovězenou otázkou, která vyplynula z dotazníkového šetření, zůstává, proč ženy, kterým nebyla psychologická pomoc nabídnuta, by ji rády využily a naopak ženy, kterým pomoc nabídnuta skutečně byla, ji většinou nevyužily. Zde pravděpodobně hraje roli i jistá míra stigmatizace psychologické pomoci. Považují tedy ženy využití pomoci psychologa za projev slabosti a vlastní nedostatečnosti a jakou formu pomoci tedy ženám nabízet, aby se těmto pocitům vyhnuly? Na závěr bych ráda předložila návrh na další dotazníkové šetření v této oblasti. Jak moc ženy hodnotí psychicky náročnou situaci předčasného porodu v závislosti na tom, zda má dítě po předčasném porodu trvalé následky? Pokud dítě nemá trvalé následky, je předčasný porod hodnocen jako méně náročná životní situace, než pokud je dítě trvale postižené?

42

ZÁVĚR Bakalářská práce Raná psychologická a speciálněpedagogická intervence u předčasně

narozených

dětí

se

zabývá

problematikou

psychologické

a

speciálněpedagogické péče o předčasně narozené děti a jejich rodiče. Cílem teoretické části bylo popsat základní pojmy, okolnosti předčasného porodu, důsledky a zejména možnosti intervence, kterými lze dopady předčasného porodu zmírnit či úplně odstranit. Cílem praktické části bylo zmapovat situaci dostupnosti služby klinického psychologa ženám po předčasném porodu. Z tohoto dotazníkového šetření vyplynulo, že psychologická pomoc není v porodnici běžně nabízena a není tedy zdravotnickým personálem chápána jako běžná součást péče o ženu po předčasném porodu. Otázkou však zůstává jak a jakou konkrétní formou psychologickou pomoc ženám nabízet. Vzhledem k tomu, že předčasných porodů každoročně přibývá je nutné s péčí o předčasně narozené děti i jejich rodiče v rámci celé populace počítat. Zatímco medicína již v této oblasti urazila dlouhou cestu, psychologie a speciální pedagogika má ještě značnou část cesty před sebou. „Lidskému rodu není nic dražšího než děti.“ (Titus Livius) ...včetně těch předčasně narozených!

43

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A ZDROJŮ 1) ČECH, E. a kol. Porodnictví. 2. vyd. Praha : Grada, 2006. 544 s. ISBN 978-80-247-1303-8. 2) DLHOŠ, E., MACKŮ, F. Gynekologie a porodnictví. 1. vyd. Praha : Avicenum, 1981. 174 s. bez ISBN. 3) DOKOUPILOVÁ, M. a kol. Narodilo se předčasně: průvodce péčí o nedonošené děti. 1.vyd. Praha : Portál, 2009. 320 s. ISBN 978-80-7367-552-3. 4) DOKOUPILOVÁ, M. Bohužel nemůžu být s vámi. In DOKOUPILOVÁ, M. a kol. Narodilo se předčasně: průvodce péčí o nedonošené děti. 1.vyd. Praha : Portál, 2009. s. 53-122. ISBN 978-80-7367-552-3. 5) DORT, J. a kol. Neonatologie: Vybrané kapitoly pro studenty LF. 1. vyd. Praha : Karolinum, 2004. 101 s. ISBN 80-247-0179-0.

6) DORT, J., DORTOVÁ, E. Follow-up nebo vývojová intervence? Neonatologické listy, 2010. Roč. 16, č. 2, s 32. ISSN 1211-1600. 7) FABEROVÁ, M. Věda a výzkum. In SKUTIL, M. a kol. Základy pedagogickopsychologického výzkumu pro studenty učitelství. 1.vyd. Praha : Portál, 2011. s. 13-21. ISBN 978-80-7367-778-7 8) FIŠÁRKOVÁ,

B.

Hurá,

můžu

jít

domů;

Přehled

vývoje

dítěte.

In

DOKOUPILOVÁ, M. a kol. Narodilo se předčasně: průvodce péčí o nedonošené děti. 1.vyd. Praha : Portál, 2009. s. 186-195. ISBN 978-80-7367-552-3. 9) HRADILKOVÁ, T., JUNGWIRTHOVÁ, I. Sdělování nepříznivé diagnózy in HRADILKOVÁ, T., JUNGWIRTHOVÁ, I. „…Když není všechno tak, jak si přáli…“ 2. přepracované vydání. Praha: Státní zdravotní ústav, 2010. s. 3-4. ISBN 978-80-254-4614-0. 44

10) JAHNOVÁ, H., SOBOTKOVÁ, D. Péče o rizikového novorozence propuštěného do domácí péče pohledem klinického psychologa. Pediatrie pro praxi, 2003. Roč. 4, č. 4, s. 226-228. ISSN 1803-5264. 11) JAHNOVÁ,

H.,

SOBOTKOVÁ,

D.

Potřeba

klinického

psychologa

v perinatologických centrech. Neonatologické listy, 2010. Roč. 16, č. 2, s 32. ISSN 1211-1600. 12) KAISEROVÁ, L. Hurá, můžu jít domů; Jak o mě pečovat. In DOKOUPILOVÁ, M. a kol. Narodilo se předčasně: průvodce péčí o nedonošené děti. 1.vyd. Praha : Portál, 2009. s. 275-297. ISBN 978-80-7367-552-3.

13) KANTOR, J., LIPSKÝ, M., WEBER, J. a kol. Základy muzikoterapie. 1. vyd. Praha : Grada, 2009. 296 s. ISBN 978-80-247-2846-9.

14) KOPASOVÁ, E. Hurá, můžu jít domů; Jak

se mnou

zacházet. In

DOKOUPILOVÁ, M. a kol. Narodilo se předčasně: průvodce péčí o nedonošené děti. 1.vyd. Praha : Portál, 2009. s. 230-274. ISBN 978-80-7367-552-3. 15) LANGMEIER,

J.,

KREJČÍŘOVÁ,

D.

Vývojová

psychologie.

3.

vyd.

Praha : Grada, 1998. 344 s. ISBN 80-7169-195-X. 16) LECANUET, J. P., GRANIER-DEFERRE, C., SCHAAL, B. Transnatální smyslová kontinuita. In JOUEN, F., POUTHAS, V. Psychologie novorozence: chování nejmenšího dítěte a jeho poznávání. Přeložila Mrázová A., 1.vyd. Praha : Grada, 2000. s. 28-41. ISBN 80-7169-960-8. 17) MATĚJČEK, Z. Co děti nejvíc potřebují : eseje z dětské psychologie. 1. vyd. Praha : Portál, 1994. 108 s. ISBN 80-7178-006-5.

18) MELLIER, D. Kontinuita nebo diskontinuita. In JOUEN, F., POUTHAS, V. Psychologie novorozence: chování nejmenšího dítěte a jeho poznávání. Přeložila Mrázová A., 1.vyd. Praha : Grada, 2000. s. 42-45. ISBN 80-169-960-8. 45

19) MLČÁK,

Z.

Emergentní

Ostrava : Filozofická

psychologie

fakulta

a

Ostravské

krizová

intervence.

univerzity

1.

v Ostravě,

vyd. 2005.

64 s. ISBN 80-7368-036-X. 20) MROWETZ, M., CHRASTILOVÁ, G., ANTALOVÁ, I. Bonding-porodní radost: podpora rodiny jako cesta k ozdravení porodnictví a společnosti? 1.vyd. Praha : DharmaGaia, 2011. 279 s. ISBN 978-80-7436-014-5. 21) ORTH, H. Dítě ve Vojtově terapii. Přeložila Procházková M., 1. vyd. České Budějovice : Kopp, 2009. 216 s. ISBN 978-80-7232-378-4. 22) PAVLÍKOVÁ, E., NOVOTNÁ, J. O malých nedočkavcích, předčasných rodičích a Nedoklubku. Psychologie dnes, 2009, roč. 15, č. 12, s. 12-15. ISSN 1212-9607. 23) PILAŘOVÁ, M., KAVALE, M. Možnosti práce s rodiči malých dětí z psychodynamického hlediska. In PILAŘOVÁ, M., PÖETHE, P. (ed.) Raný vývoj dítěte a možnosti rané intervence. 1. vyd. Praha : Futurum, 2001. s. 45-63. Bez ISBN. 24) PUGNEROVÁ,

M.

Období

prenatální,

perinatální,

postnatální.

In

ŠIMÍČKOVÁ-ČÍŽKOVÁ, J. a kol., Přehled vývojové psychologie. 2. vyd. Olomouc : Univerzita Palackého, 2008. s. 32-48. ISBN 978-80-244-2141-4. 25) ROZTOČIL, A. a kol. Moderní porodnictví. 1.vyd. Praha : Grada, 2008. 408 s. ISBN 978-80-247-1941-2. 26) SOBOTKOVÁ, D. Týmová spolupráce a rodičovská role v nejranější péči o předčasně narozené děti: výhledy do budoucna. In PILAŘOVÁ, M., PÖETHE, P. (ed.) Raný vývoj dítěte a možnosti rané intervence. 1. vyd. Praha : Futurum, 2001. s. 9-21. Bez ISBN. 27) SOBOTKOVÁ, D., DITTRICHOVÁ, J., PILAŘOVÁ, M., RODNÁ, K. Péče o psychický vývoj dětí raného věku. Psychologie dnes, 2005, roč. 11, č. 2, s. 35-37. ISSN 1212-9607. 46

28) SOBOTKOVÁ, D., DITTRICHOVÁ, J. a kol. Narodilo se s problémy, a co bude dál? 1. vyd. Praha : Triton, 2009. 107 s. ISBN 978-80-7287-141-3. 29) SOBOTKOVÁ, I. Psychologie rodiny. 1. vyd. Praha : Portál, 2001. 176 s. ISBN 80-7178-559-8. 30) SVOBODA, M. Psychodiagnostika dětí a dospívajících. 1. vyd. Praha : Portál, 2001, 791 s. ISBN 80-717-8545-8. 31) ŠIMÍČKOVÁ-ČÍŽKOVÁ, J. a kol., Přehled vývojové psychologie. 2. vyd. Olomouc : Univerzita Palackého, 2008. 175 s. ISBN 978-80-244-2141-4.

32) ŠOLCOVÁ, I. Vývoj resilience v dětství a dospělosti. 1. vyd. Praha : Grada, 2009. 104 s. ISBN 978-80-247-2947-3. 33) ŠULOVÁ, L. Raný psychický vývoj dítěte. 2. vyd. Praha : Karolinum, 2010. 247 s. ISBN 978-80-246-1820-3. 34) Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR. Rodička a novorozenec 2009, Praha : Ústav

zdravotnických

informací

a

statistiky

ČR,

2009.

ISBN

978-80-7280-911-0. 35) VÁGNEROVÁ,

M.

Psychopatologie

pro

pomáhající

profese.

3.vyd.

Praha : Portál, 2004. 872 s. ISBN 80-7178-802-3. 36) VYMĚTAL, J. Úvod do psychoterapie. 2.vyd. Praha : Grada, 2003. 264 s. ISBN 80-247-0253-3. 37) WEBEROVÁ, M. Chyby v péči o novorozence po propuštění z nemocnice-1.část. Pediatrie pro praxi, 2004, roč. 5, č. 3, s. 118-120. ISSN 1803-5264. 38) WEBEROVÁ, M. Chyby v péči o novorozence po propuštění z nemocnice-2.část. Pediatrie pro praxi, 2004. roč. 5, č. 4, s. 178-180. ISSN 1803-5264.

47

39) ZOBAN, P. Důsledky perinatálního ohrožení novorozenců pro jejich další vývoj. In HRADILKOVÁ, T., JUNGWIRTHOVÁ, I. „…Když není všechno tak, jak si přáli…“ 2. přepracované vydání. Praha : Státní zdravotní ústav, 2010. s. 2. ISBN 978-80-254-4614-0. Online dostupné zdroje: 1) Kangaroo Mother Care. [online]. [cit. 2011-21-11]. Dostupné na World Wide Web: http://kangaroomothercare.com 2) KOPULETÁ, Z. Brněnská porodnice jako první nabízí společný pobyt matek i nedonošených dětí. [online]. [cit. 2012-27-02]. Dostupné na World Wide Web: http://www.rozhlas.cz/brno/zpravodajstvi/_zprava/1000998 3) MACKO, J. NIDCAP – individuální vývojově zaměřená péče o novorozence. Infoservis VZP [online]. říjen 2010, roč. 1, č. 21. [cit. 2011-15-10]. Dostupné z: http://archiv.vzp.cz/www.vzp.cz/cms/internet/cz/Lekari/Informace-propraxi/Infoservis/infoservis21-2010.pdf 4) Nurtured by design. [online]. [cit. 2011-15-10]. Dostupné na World Wide Web: http://www.nurturedbydesign.com/en/thezaky/index.php 5) Občanské sdružení Nedoklubko. [online]. [cit. 2011-23-11]. Dostupné na World Wide Web: http://nedoklubko.cz/ 6) Velký lékařský slovník. [online]. [cit. 2011-15-10]. Dostupné na World Wide Web: http://lekarske.slovniky.cz 7) Zákon o sociálních službách. [online]. [cit. 2011-15-10]. Dostupné na World Wide Web: http://www.mpsv.cz/files/clanky/7372/108_2006_Sb.pdf

48

SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1: Dotazník – Využití služeb klinického psychologa u žen po předčasném porodu a následná psychologická péče.

49

Příloha 1: Dotazník - Využití služeb klinického psychologa u žen po předčasném porodu a následná psychologická péče. Perinatologické centrum: Porod ve …… tt. Porodní hmotnost: Současný věk dítěte: 1. Která z možností nejvíce vystihuje Vaše pocity, které převládaly po narození Vašeho miminka? (prosím vyberte pouze jednu možnost) a) Strach b) Obavy c) Pocit viny d) Deprese e) Prázdnota f) Beznaděj g) Naděje h) Optimismus i) Únava j) Rezignace k) Jiné (uveďte jaké) …………………. 2. Byl Vám ze strany zdravotníků ponechán dostatečný prostor pro vyjádření Vašich pocitů? a) Ano b) Spíše ano c) Spíše ne d) Ne e) Nevím 3. Poskytoval Vám během hospitalizace zdravotnický personál emoční podporu (pomoc, uklidnění, vysvětlení, povzbuzení)? a) Ano b) Spíše ano c) Spíše ne d) Ne e) Nevím 4. Kdo Vám poskytl podle Vašeho názoru psychologickou pomoc? a) Partner b) Rodina c) Lékaři d) Zdravotní sestry e) Jiná rodina s nedonošeným dítětem f) Známí g) Lidé v diskusích na internetu h) Jiná možnost (uveďte prosím kdo)……………..

nejúčinnější

laickou

5. Měla jste možnost hovořit v porodnici o svých pocitech s psychologem?

a) Ano b) Ne 6. Využila jste/využila byste této možnosti? a) Ano b) Spíše ano c) Spíše ne d) Ne (uveďte prosím proč)……….. e) Nevím 7. Byla jste/ byla byste ráda, pokud by Vám byla psychologická pomoc nabídnuta? a) Ano b) Spíše ano c) Spíše Ne d) Ne (uveďte prosím proč)…………………. e) Nevím 8. Kdo vám doporučil možnost hovořit s psychologem? a) lékař b) zdravotní sestra c) partner d) rodina e) našel/našla jsem si jej sám/a f) nikdo g) jiná možnost (Uveďte prosím kdo…..) 9. Kdy proběhla Vaše první konzultace s psychologem v nemocnici? a) při hospitalizaci ještě před porodem b) během prvního týdnu po porodu c) během druhého až čtvrtého týdne po porodu d) později (prosím uveďte kdy…………………) e) konzultaci s psychologem jsem nevyužil/a f) neměl/a jsem možnost hovořit s psychologem 10. Využila jste/využila byste možnosti hovořit s psychologem i po propuštění z nemocnice? a) Ano b) Spíše ano c) Spíše ne (uveďte prosím proč…………..) d) Ne (uveďte prosím proč…………………..) e) Nevím 11. Dle Vašeho názoru pro Vás byla/by pro Vás byla psychologická pomoc nejužitečnější v období…? a) Ještě před porodem b) Co nejdříve po narození dítěte c) Později v průběhu hospitalizace d) Po propuštění z nemocnice

e) Jiná možnost (uveďte jaká) …………………. f) Nebyla/ by vůbec potřeba 12. Kolikrát přibližně proběhla konzultace hospitalizace? a) pouze jedna konzultace b) do pěti konzultací c) do deseti konzultací d) více jak deset konzultací e) neproběhla vůbec f) jinak (uveďte prosím jak)……………

s psychologem

během

13. Kolikrát přibližně proběhla konzultace s psychologem po propuštění dítěte domů a) pouze jedna konzultace b) do pěti konzultací c) do deseti konzultací d) více jak deset konzultací e) neproběhla vůbec f) jinak (uveďte prosím jak)…………… 14. Myslíte, že by byl po narození ve Vaší rodině vhodný odborný psychologický zásah a využila byste tuto možnost, resp. považujete za důležité, aby měli možnost konzultace s psychologem i další členové Vaší rodiny? a) Ano b) Spíše ano c) Spíše ne d) Ne e) Nevím 15. Pokud ano, uveďte kteří? a) partner b) sourozenec předčasně narozeného dítěte c) rodiče d) jiná možnost (uveďte jaká) ………………….

ANOTACE Jméno a příjmení:

Martina Teclová

Katedra:

Katedra psychologie a patopsychologie

Vedoucí práce:

Mgr. et Mgr. Iveta Tichá

Rok obhajoby:

2012

Název práce:

Raná psychologická a speciáněpedagogická intervence u předčasně narozených dětí.

Název v angličtině:

Early psychological and special pedagogical intervention for prematurely born infants.

Anotace práce:

Bakalářská práce se zabývá problematikou předčasného porodu, zejména možnostmi psychologické a speciálněpedagogické intervence. Cílem teoretické části bylo objasnit základní pojmy a okolnosti předčasného porodu a popsat způsoby intervence, jež mají za úkol následky předčasného porodu u dětí i jejich rodičů minimalizovat. Cílem praktické části bylo zhodnotit využití služeb klinického psychologa u žen po předčasném porodu.

Klíčová slova:

Předčasný porod, rizikový novorozenec, nedonošené dítě, intervence, neonatologie

Anotace v angličtině:

The bachelor thesis deals with the problem of premature births, mainly with the possibilities of psychological and special pedagogical intervention. The target of the theoretical part was to clarify the fundamental terms and circumstances of premature births and describe the ways of intervention, which should minimise the impact of premature births for children and their parents. The target of the practical part was to assess the use of the service of clinical psychologists for women after the premature childbirth.

Klíčová slova v angličtině:

Premature birth, newborn infant at risk, intervention, neonatology

Přílohy vázané v práci:

1 příloha - dotazník

Rozsah práce:

49 stran

Jazyk práce:

CZ