Rakousko dobrá praxe za humny MÍSTNÍ PARTNERSTVÍ ZAMĚSTNANOSTI

Rakousko ― dobrá praxe za humny MÍSTNÍ PARTNERSTVÍ ZAMĚSTNANOSTI

Tato publikace byla vytvořena v rámci projektu Místní partnerství zaměstnanosti s registračním číslem CZ.1.04/5.1.01/77.00419 a financována z OP LZZ.

Příjemce dotace:

OLOMOUCKÝ KRAJ

Partneři projektu:

Obsah ― 5

Úvod

6

Projekt Místní partnerství zaměstnanosti

7

Mezisektorová spolupráce a principy partnerství

8

Pakty zaměstnanosti

9

Pakty zaměstnanosti ve světě

10

Teritoriální pakty zaměstnanosti v Rakousku

12

Představení partnerů projektu Místní partnerství zaměstnanosti v Rakousku

14

Studijní cesta za dobrými zkušenostmi s paktem zaměstnanosti v Horním Rakousku

15

Strategická úroveň paktu zaměstnanosti Horní Rakousko

19

Pakt zaměstnanosti, kvalifikace a místní akční skupiny

20

Příklady projektů Leader-Region Linz-Land

21

Politika zaměstnanosti a sociální podnikání v praxi

25

Stárnutí populace a možné způsoby řešení

28

Příklady návazných projektů

29

Brownfields na venkově

33

LEADER Region Donau-Böhmerwald a umění života v Hofkirchenu

34

Příklady dobré praxe ve Štýrsku

37

Hodnocení účastníků a možnosti přenosu rakouské praxe v Olomouckém kraji

39

Konkrétní nápady na projekty účastníků cesty za příklady dobré praxe

40

Pakty zaměstnanosti ve Francii, Německu a ve Španělsku

42

Závěrem

42

Bibliografie

Úvod ― Cílem této publikace je přiblížit nástroje pro podporu vyšší zaměstnanosti a řešení problémů se zaměstnáváním ohrožených skupin na trhu práce prostřednictvím příkladů z praxe v Horním Rakousku a ve Štýrsku. Na konkrétní místa v Linzi a okolí a do několika obcí ve Štýrsku se vydali v měsících květnu a září 2014 zástupci veřejné správy, neziskového sektoru a podnikatelské sféry z Olomouckého kraje. Cesta se stala natolik inspirativní, že vedla k nadšeným diskuzím nad problémy, s nimiž se tito pracovníci setkávají denně při své práci. Možnost srovnání s výchozími podmínkami u našeho jižního souseda přinesla i řadu nápadů pro praxi v regionech Olomouckého kraje. Úvodní kapitoly se věnují širšímu pojetí mezisektorové spolupráce, principům partnerství a sociálnímu kapitálu, který propojuje všechny aspekty úspěšného fungování napříč sektory a uvádí v život dobré myšlenky a řešení problémů. Jde tak o vůli převést teoretické znalosti a zásady do praxe.

5―

Pro úplnost zde nechybí popis fungování rakouského modelu, výchozí teoretické myšlenky, příklady strategického plánování v oblasti pracovního trhu. Principy partnerství a spolupráce se naučili uplatňovat v rámci své práce všichni aktéři rozvoje regionů. O tom, že nejde o prázdné pojmy, důležité jen pro kolonky v projektových žádostech, svědčí právě rakouský model, který je postaven na podpoře rozvoje regionálních partnerství a na sociálním kapitálu regionů. Pakty zaměstnanosti uzavírají za účelem uplatňování politik zaměstnanosti rovněž další členské státy Evropské unie. Stručné srovnání nabízí v kapitole Pakty zaměstnanosti ve Francii, Německu a ve Španělsku náhled do politik zaměstnanosti ve Francii, Německu a ve Španělsku. Závěrem přináší publikace hodnocení hornorakouských příkladů dobré praxe samotnými účastníky, dále jejich dojmy, názory a nápady pro svou vlastní práci.

6―

Projekt Místní partnerství zaměstnanosti ― Jde o projekt podpořený z Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost se zaměřením na přenos dobré praxe z Rakouska. Idea místního partnerství zaměstnanosti vychází ze zahraničních zkušeností právě v Rakousku, kde jsou při implementaci podpory z Evropského sociálního fondu využívána místní mezisektorová partnerství. Cílem projektu Krajského sdružení NS MAS ČR Olomouckého kraje je nejen inspirace, ale i přenos dobré praxe z Rakouska. Dílčí cíl projektu představuje vytvoření sítě místních partnerství zaměstnanosti, která bude sdružovat místní podnikatele, obce, neziskové organizace a jiné relevantní aktéry politiky zaměstnanosti.

Projekt MPZ je tvořen těmito klíčovými aktivitami: rozvoj místního partnerství, realizace kulatých stolů zaměstnanosti, přenos zahraničních zkušeností, tvorba místní strategie zaměstnanosti, společný akční plán zaměstnanosti pro Olomoucký kraj, šíření výstupů projektu a propagace dobré zahraniční praxe, projektové zázemí.

Mezisektorová spolupráce a principy partnerství ― Na posilování lokálních aktivit a omezování centrálních podpor staví přístup LEADER1 od počátku svého zavádění na venkově. Vychází z myšlenky, že obyvatelé daných regionů znají nejlépe své problémy, a proto by je měli řešit sami. Proto vznikly místní akční skupiny jako institucionalizovaná partnerství v regionech. Místní akční skupiny (MAS) představují most mezi národními a regionálními organizacemi a venkovským obyvatelstvem.2 Spojují neziskový, veřejný a soukromý (podnikatelský) sektor, jelikož zástupci všech tří sektorů jsou členy místních akčních skupin. Vytváření MAS je postaveno na principu „bottom-up“ (zdola). Ale i tyto procesy ve svých počátcích narážely na úskalí v podobě neochoty spolupracovat, nedostatku informací o možnostech a cílech MAS a podobně. Každý typ spolupráce musí být založený na důvěře a přesných pravidlech fungování. Tato pravidla je možné striktně vyžadovat, důvěru nikoliv. Proto je úkolem MAS v regionech budování a upevňování vzájemných vazeb mezi jednotlivými aktéry. Jde o budování sociálního kapitálu, tedy formálních i neformálních sítí, interakcí

institucí i jednotlivců v rámci regionu, lokality. Sociální kapitál je předmětem mnoha studií a výzkumů. Někteří výzkumníci poukazují na přímou souvislost s rozvojem ekonomiky, kdy spolupráce přináší synergické efekty pro rozvoj společnosti. Na stejných principech stojí i teritoriální pakty zaměstnanosti, jde o regionální partnerství operující na základě smlouvy s vládou. Účelem paktů je zajistit provázanost politiky zaměstnanosti s ostatními politikami, zlepšovat podmínky pro místní zaměstnanost a vytvářet místní kapacity pro potřebné aktivity. Strategický plán je tvořen regionálními aktéry, ale musí se přizpůsobovat mantinelům, které nastavuje vláda, tedy shora dolů. Nicméně dole, na nejnižší úrovni, jsou pakty pokládány za multilaterální skupiny, jež navzájem lokálně spolupracují se skutečně plným nasazením.3

1/ „Liaison entre actions de développement rural“ - (Propojování akcí hospodářského rozvoje venkova). Přístup LEADER byl Evropskou unií ustanoven v roce 1991. 2/ (Věra Majerová, 2011) 3/ (Pakt zaměstnanosti Ústeckého kraje, 2013)

7―

8―

Pakty zaměstnanosti ― Celková proměna společnosti a strukturální změny v ekonomice vedou stále častěji k nárůstu problémů především na regionální úrovni. Projevují se nerovnosti mezi jednotlivými kraji – zvyšuje se křivka nezaměstnanosti, a to zejména ve strukturálně nebo hospodářsky postižených regionech. Vlády i politické reprezentace krajů či zemí tak stále častěji hledají efektivní a trvalejší řešení pro tyto problémy. Od poloviny 90. let podporuje Evropská komise místní partnerství na úrovni regionálního trhu práce, takzvané teritoriální pakty zaměstnanosti se zapojením různého spektra aktérů – municipalit, krajů, provincií, zemí. Právě místní partnerství představují významný politický nástroj podporující přesun kompetencí na regionální úroveň napříč obory. Pakty zaměstnanosti fungují jak v rámci Evropské unie, tak i mimo ni. Příkladem jsou Spojené státy americké, Kanada či Austrálie. Sociální a ekonomické subjekty ve spolupráci s institucemi, pracujícími ve veřejném zájmu, si v rámci paktů stanovují společné cíle. K nim ale vede dlouhá cesta tvořená z dílčích kroků stanovených ve strategii. Udržení pracovních míst, zvýšení kvalifikace ekonomicky aktivních obyvatel, cílené aktivity s ohroženými skupinami na trhu práce jsou výsledky společného snažení všech subjektů, jejichž prioritou je nízká míra nezaměstnanosti a kvalitní a udržitelný život jak ve městech, tak i v odlehlých venkovských oblastech.

Pakty zaměstnanosti ve světě ― Model teritoriálních paktů zaměstnanosti je v současné době široce využíván v zemích OECD i mimo Evropskou unii, například v USA (Worksforce Investment Boards), Kanadě (Community Futures Development Corporations) a na Novém Zélandu (Regional Programme Partnerships). V EU hrají partnerství významnou roli právě v Rakousku, dále například v belgických Flandrech či španělském Katalánsku, ale i v dalších zemích.4 Blíže v závěrečné kapitole.

Například v Kanadě jde o multifunkční partnerství, která poskytují široký rozsah poradenství a obchodní služby firmám. Kromě servisu při hledání práce poskytují finanční kapitál a přístup k financování (půjčky či granty).5 V Belgii partnerství zaujímá poradenskou roli na poli zaměstnanosti a ekonomického rozvoje. 4/ (Eva Homolová, 2012) 5/ Pakt (CFDC) severního a středního Hastingsu a jižního Algonquinu je neziskovou organizací, řízenou představenstvem složeným z místních dobrovolníků. Zaměstnává odborníky, kteří podporují podnikání a stimulují ekonomické příležitosti vedoucí k zaměstnanosti, růstu a prosperitě. Nabízí široký výběr produktů a služeb na podporu růstu a komunitního ekonomického rozvoje malých prodejců za pomoci: - Možnosti financování podniku – podpora konkurenceschopnosti, - Obchodních informací, poradenství a získávání zdrojů, - Přístupu k dotacím z Rozvojového programu východního Ontaria, - Aktivního partnera v komunitně ekonomickém rozvoji, www.community-futures.ca

9―

10 ―

Teritoriální pakty zaměstnanosti v Rakousku ― Teritoriální pakty v Rakousku i v jiných zemích jsou předmětem řady odborných článků a studií. Věnuje se jim také dlouhodobý projekt Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí Analýza politik zaměstnanosti členských zemí Evropské unie, který byl zahájen v roce 2005. Informace o projektu a jednotlivé studie jsou dostupné na www.vupsv.cz

„Podstatou existence teritoriálních paktů zaměstnanosti v Rakousku je uzavírat prostřednictvím smlouvy dohody mezi regionálními partnery s cílem lepšího skloubení politiky zaměstnanosti a dalších politik tak, aby se zlepšila situace v oblasti zaměstnanosti na regionální a lokální úrovni. Specifickými cíli této spolupráce jsou: zvýšit efektivitu využití zdrojů, zlepšit kvalitu pomoci určitým cílovým skupinám, zajistit a vytvořit pracovní místa, zajistit financování regionů, zachovat region jako místo k životu.

Základním cílem teritoriálních paktů zaměstnanosti je podpora rozvoje regionálních partnerství, aby: se identifikovaly problémy, myšlenky a cíle, kterým čelí regionální mužští i ženští protagonisté s ohledem na politiku zaměstnanosti, se mobilizovaly všechny dostupné zdroje ve prospěch integrované strategie, kterou přijímají všichni protagonisté, založené na jejich reálných potřebách, se zlepšila integrace a koordinace opatření na podporu tvorby pracovních míst, se implementovala opatření, která pomohou zvýšit zaměstnanost. Teritoriální pakty zaměstnanosti jsou tedy vytvářeny za účelem koordinace partnerů a jejich témat (oblastí), k vývoji společných programů a k implementaci zásadních opatření vyplývajících z hlavních cílů teritoriálních paktů. Jsou nástrojem podpory politiky rozvoje na lokální úrovni. Pomocí tvorby a implementace strategií šitých na míru dané lokalitě získávají aktéři lokality významný nástroj know-how pro své praktické působení.“6

6/ (Danica Krause, 2006)

11 ―

Rakousko a Českou republiku spojuje společný historický vývoj do roku 1918. Pomyslnou startovní čáru pro oba oddělené státy přerušilo politické směřování naší země po roce 1948. Rakousko, Česká republika a potažmo celá Evropa dnes i přes rozdílný poválečný vývoj čelí podobným problémům, které souvisejí se strukturálními změnami ekonomiky a s návaznými jevy ve společnosti (nezaměstnanost, stárnutí populace, vylidňování venkova). Z praktických ukázek v Horním Rakousku je zřejmá vůle všech aktérů v ekonomických oblastech i na politické úrovni podchytit řešení problematických jevů hned v zárodcích a na nejnižších regionálních a lokálních úrovních. Tyto úrovně se zase mohou opírat o zákony a vládní rozhodnutí, jež ovlivňují situaci na trhu práce. V otázce nezaměstnanosti rakouská vláda využívá restriktivní monetární a fiskální politiku a realizuje reformy trhu práce ovlivňující nabídku práce například skrze snížení daňového zatížení práce, které má za cíl zvýšení motivace k pracovní aktivitě.7

7/ (Danica Krause, 2006)

12 ―

Představení partnerů projektu Místní partnerství zaměstnanosti v Rakousku ― Regionalmanagement Oberösterreich ― Partnerem projektu Místní partnerství zaměstnanosti (MPZ) je Regionalmanagement Oberösterreich (RMOÖ), který zajišťuje implementaci paktu zaměstnanosti na území Horního Rakouska. Uzavřely jej země Horní Rakousko, úřad práce, spolkový sociální úřad, hospodářská komora, zaměstnanecká komora, rakouský odborový svaz, zemská školní rada a průmyslové sdružení. Program na podporu od roku 1999 každoročně všichni partneři paktu zaměstnanosti musí odsouhlasit. Orgány teritoriálních paktů zaměstnanosti jsou Fórum aktivní politiky trhu práce a kancelář paktu. Převedení cílů paktu zaměstnanosti do reality zajišťují dva regionální manažeři pro práci, kteří také koordinují pakt na zemské úrovni. V hornorakouských okresech jsou nasazeni tři místní

manažeři pro sladění poptávky a nabídky trhu práce (těžištěm paktu je poptávka po odbornících). Příručkou pro aktivní politiku trhu práce v Horním Rakousku je nová strategie trhu práce „Pracovní místo v Horním Rakousku 2020“ vydaná v roce 2012. Strategické cíle hornorakouského paktu pro rok 2013 staví na dosažených pilířích v oblasti strategie trhu práce, přičemž těžiště spočívá v garantování vzdělání, zajištění odborníků a zvýšení zaměstnanosti všech ohrožených skupin na trhu práce (mladiství, absolventi, ženy, starší nezaměstnaní, příjemci sociálních dávek, migranti a lidé s jinými hendikepy).

Regionalmanagement Obersteiermark West ― Partnerská organizace, která zajišťuje implementaci Štýrského paktu zaměstnanosti (Der Steirische Beschäftigungspakt – STEBEP) na území Štýrska. Tento pakt zaměstnanosti byl podepsán v prosinci roku 2007 s platností do roku 2013. Uzavřeli jej úřad práce Štýrsko, země Štýrsko a sociální partneři (zaměstnanecká komora, svaz průmyslu, rakouský odborový svaz a hospodářská komora) jakožto nástroj partnerské politiky zaměstnanosti. STEBEP slouží jako platforma pro partnerské aktivity politiky zaměstnanosti ve Štýrsku. Základním cílem všech aktivit je dosažení plné zaměstnanosti prostřednictvím dobře nastaveného propojení politiky práce a zaměstnanosti se všemi ostatními politikami ve Štýrsku. STEBEP je postaven na dvou úrovních, a to zemské a místní. Partner projektu MPZ Regionalmanagement Obersteiermark pracuje na místní úrovni pro území Štýrska. V regionálních paktech jsou propojeny cíle a strategie zemské úrovně s místními specifickými cíli. Cílem místních struktur je plánování přizpůsobené konkrétním potřebám, a implementace, která umožňuje více inovací a vyšší efektivitu použitých finančních a speciálních zdrojů.

14 ―

Studijní cesta za dobrými zkušenostmi s Paktem zaměstnanosti v Horním Rakousku ― Jak funguje pakt zaměstnanosti v Horním Rakousku, jaké možnosti nabízí pro řešení nezaměstnanosti, se dozvěděli účastníci studijní cesty z Olomouckého kraje, kteří se ve dnech 20. až 23. května 2014 vydali do Linze a jeho okolí za příklady dobré praxe. Zástupci obcí, místních akčních skupin, úřadu práce i podnikatelé měli možnost diskutovat nad problémy, s nimiž se potýkají v oblasti zaměstnanosti, a porovnat vlastní způsoby a nástroje pro jejich řešení s těmi, jež jsou uplatňovány v Horním Rakousku. Přestože právě systém zapojení aktérů v politice zaměstnanosti je v Rakousku propracovanější, protože funguje na aktivním zapojení lokálních, zemských i nadnárodních orgánů veřejné správy do řešení problémů, byla cesta v mnohém inspirativní a přínosná.

Strategická úroveň paktu zaměstnanosti Horní Rakousko ― Vytvořit střednědobý strategický nástroj pro řešení vývoje pracovního trhu si v Horním Rakousku klade za cíl společnost Technologie und Marketinggesellschaft m.b.H. Oberösterreich (TMG OÖ), instituce zřízená zemskou vládou, která v současnosti koordinuje 14 TMG v Horním Rakousku. Cílem společnosti je vytvářet klastry a sítě klastrů. Jde také o platformu, která propojuje aktéry pracovního trhu. Společně s nimi hledá možná řešení a usiluje o eliminování následků negativních jevů, které zvyšují nezaměstnanost. Strategický program nese název Pracovní místo. Jedná se o strategii, která je podkladem pro Hornorakouský pakt zaměstnanosti do roku 2020. Jejím úkolem je propojit dílčí odvětví hospodářství s pracovním trhem. Současně představuje program Pracovní místo nástroj, reagující na mobilitu pracovních sil, jenž propojuje mezinárodní Evropský region Dunaj-Vltava (Česko, Rakousko, Německo). „Jsme velmi pracovitou spolkovou zemí. S osmnácti procenty zaměstnaných tvoříme čtvrtinu exportu celého Rakouska. Proto jsme závislí na mezinárodní konjunktuře a velmi se nás dotýkají ekonomické krize. Navíc čelíme velké konkurenci vzhledem k situovanosti regionu. Naší výhodou je vysoká produktivita a vysoké mzdy. Disponujeme kvalifikovanými

pracovníky. Mimo jiné patří k našim úkolům motivovat zahraniční podniky k usídlení v Rakousku. Daří se nám lákat investory především z Německa, ale podařilo se nám získat i 27 podniků z ČR. V rámci Evropy spolupracujeme s regiony jižní Čechy a Dolní Bavorsko,“ popsal úkoly TMG Christian Mayer, odpovědný pracovník programu Pracovní místo. Přestože je současná situace příznivější, stejně jako jiné evropské země bude i Rakousko muset reagovat na nepříznivý demografický vývoj. Do roku 2020 ubude mladých lidí, a to zejména na venkově, a úkolem se stane udržet starší obyvatele, kteří dnes odcházejí do penze už v 59 letech, v zaměstnání. Stejně jako v tuzemsku i v Horním Rakousku čelí trh práce paradoxu – na jedné straně stojí nedostatek kvalifikovaných pracovních sil, na straně druhé nezaměstnanost. Dostatek kvalifikovaných pracovníků udržuje podniky v regionu. Řada vysokoškolsky vzdělaných lidí ale odchází do jiných regionů nebo do zahraničí. „Nejsme schopni na to reagovat a přilákat dostatečné množství dalších kvalifikovaných lidí,“ vysvětlil Mayer potřebu kvalitní strategie, na které se budou podílet všichni zapojení partneři.

15 ―

16 ―

Strategický rámcový program jakožto úplný základ ―

Pět pilířů pro kvalitu života, růst a sociální jistotu v HR

A

B program odborných pracovních sil

garance vzdělání

Člověk

Pracovní místo v Horním Rakousku

2020

C

D

E

svět práce budoucnosti

regionální poptávka po odborných pracovních silách

poptávka po odborných pracovních silách dle odvětví

Společnost

Ekonomika

Hlavními partnery vytvořené strategie jsou úřad práce a hornorakouská vláda. Všudypřítomný sociální aspekt vyžaduje, aby se zapojili i další partneři, mezi nimi hospodářská komora, odbory či svazy zaměstnanců. Další úroveň partnerství představuje regionální management. Tyto subjekty diskutovaly nad tvorbou strategie a definovaly její cíle.

Cíl: do roku 2020 vytvořit 30 tisíc pracovních míst navíc.

17 ―

Strategie zahrnuje: 7 strategických cílů, 27 řídících cílů a 42 ústředních aktivit. Důležité procesní zásady v rámci realizace strategie Komunikace – je důležité komunikovat neustále s partnery.

Pracovní místo v Horním Rakousku

Pět pilířů pro kvalitu života, růst a sociální jistotu v HR

2020

Relevantní data – v rámci analýz se nabízí k dispozici velké množství dat. Je potřeba vybrat ta důležitá a transparentní.

Proces strategie – přehled Plán – pracovní místo v HR 2020 Mise a vize – strategické směrnice a stanovení cílů

Plánovací období 2012-2015 Strategické cíle

plánovací období 2016-2020 Strategické cíle Dosažení strategického cíle

Dílčí cíl

2012

2013

2014

2015

2016

2017

Příklady cílů: u žen zvýšit podíl na pracovním trhu z 67 na 70 %

2018

2019

2020

Vzájemná propojenost – vytvoření strategických programů, regionálních programů, které jsou vzájemně provázané. Efektivita – na pracovním trhu se nachází spousta již stávajících iniciativ a prostor pro vytvoření nových realizačních programů je velmi omezený.

18 ―

Pakt zaměstnanosti, kvalifikace a místní akční skupiny ― Pakt zaměstnanosti a kvalifikace si kladou za cíl: „Společně a rychle reagovat na politický vývoj na trhu práce.“ Definuje cílové skupiny na trhu práce, nastavuje rozpočet podpory. V rámci venkovských regionů jsou významnými partnery místní akční skupiny (v Rakousku pod označením Leader-Region). Na území celého Rakouska se jich nachází 86, ve spolkové zemi Horní Rakousko celkem 24.

Leader-Region Linz-Land ― Největší region v Horním Rakousku tvoří 20 obcí se 105 tisíci obyvateli. Kromě velkých aglomerací v okolí se zde nachází i malé obce v jižní okrajové oblasti. Tyto rozdílnosti uvnitř jednoho regionu jsou důvodem, proč se zabývat různorodými tématy. Proto i projekty realizované tamějším Leader-Regionem pokrývají velkou škálu oblastí života místních obyvatel. „Hodně obyvatel se stěhuje z venkovských obcí do měst. Lidé chtějí spíše bydlet na venkově a do města dojíždět za prací. Naše snahy tak směřují k tomu, aby se zajistilo více pracovních míst přímo v regionu. Na venkově ubývá zemědělské plochy, protože ji zabírají výrobní podniky. Problém představuje také nedostatek místních zdrojů a zásobování od místních dodavatelů. V Linzi a okolí se nachází spousta nákupních center, kde lidé jezdící do města nakupují, a obchody v obcích tak nemají šanci přežít. A k tomu bylo realizováno několik projektů, jejichž cílem bylo oživit venkov i tamní obchody,“ popsala situaci Isolde Fürst, manažerka Leader-Region Linz-Land. Do metody a programu LEADER se tamní region zapojil v programovém období 2007 - 2013. V tomto období bylo podpořeno a realizováno zhruba sto projektů. Do regionu bylo investováno 28 miliónů eur, z toho 7,6 miliónů eur formou dotací.

19 ―

20 ―

Příklady projektů Leader-Region Linz-Land ― Bydlení, práce, příroda, rekreace v regionu

Iniciativa 6 malých obchodů

– Oblast není typickým turistickým regionem. Předmětem jsou proto spíše turistické a odpočinkové aktivity pro zdejší obyvatele. Projekt se zaměřil na propojení vhodných aktivit, které slouží pro tyto účely. Konkrétním výstupem byla mapa s turistickými a cykloturistickými stezkami, občerstvením, restauracemi i pamětihodnostmi.

– Velká nákupní centra lákají také zákazníky z řad venkovských obyvatel, kteří dojíždějí za prací do měst. Malé obchody v obcích nemají šanci tomuto trendu konkurovat, a proto živoří. Přesto se šestice obchodníků dohodla na vytvoření a zavedení zákaznických karet, které umožňují sbírat body za každý nákup v kterékoli ze zapojených prodejen. Z původních 6 se systém rozšířil do 40 obchodů, funguje již tři roky a eviduje 1500 registrovaných zákazníků. Partnerem projektu se navíc stala i místní akční skupina, která byla nápomocná především při vytváření systému pro zákaznické karty.

Zachování typické architektury a udržení pracovních míst – Pro region Linz Land jsou typická selská stavení, situovaná do čtverce. Většina z nich již neslouží pro hospodářské účely. Řada zemědělců a farmářů dojíždí do Linze za prací a na venkově vlastní jen políčka, která obdělávají při zaměstnání. Důsledkem toho zůstávají domy prázdné a z velké části nevyužité. „Tímto projektem jsme chtěli ukázat možnosti, jak lze tyto objekty využít. Velké množství dvorů si pronajaly hospodářské podniky, které využívají místnosti jako kanceláře. Je to takový malý pokus, jak oživit pracovní místa zde v regionu a vyřešit problém s dojížděním,“ uvedla Isolde Fürst.

Evropský projekt spolupráce – Mezi Rakouskem a Finskem s názvem Vítr pro mládež. Zdejší hudební spolek postihl nezájem mladých lidí a realizátoři projektu hledali nové cesty, jak je nalákat. V rámci projektu došlo k vytváření kontaktů, výměně zkušeností a oboustranným návštěvám, ze kterých vznikla trvalá přátelství. Projekt získal v roce 2013 ocenění jako nejlepší projekt spolupráce.

Politika zaměstnanosti a sociální podnikání v praxi ― Na rozdílné skupiny nezaměstnaných se zaměřují subjekty, které zastřešuje Biskupská nadace pro nezaměstnané v Linzi. Ta realizuje řadu projektů s cílem najít práci pro všechny cílové skupiny.

Projekt Cyklocentrum B7 ― Nadace sídlí v areálu starého kapucínského kláštera, který byl postaven v 16. století, a v roce 1987 zde bylo církevními pracovníky založeno centrum pro mladistvé a spolu s ním dílna jízdních kol. Pracovníci zde kola opravují, montují či repasují, z čehož také plyne název celého projektu – Cyklocentrum B7. Centrum poskytuje práci dlouhodobě nezaměstnaným v evidenci úřadu práce, kteří zde mohou pracovat jeden rok. „Před téměř třiceti lety zakladatelé chtěli mladistvým poskytnout zaměstnání. Založili dílnu, aby měli kapesné. Klienti si zde mohli vyrábět vlastní jízdní kola a za drobný poplatek opravovat jiná kola. V poledne dostali oběd za zvýhodněnou cenu. Dále jsme klientům poskytovali vzdělání a pořádali burzu práce,“ popisuje

21 ―

22 ―

první kroky k sociálnímu podniku B7 jeho současný vedoucí centra Helmut Bayer. Na počátku se o centrum i klienty starali zdarma dobrovolníci. Po několika letech provozu začaly na chod organizace přispívat pracovní úřad a město Linz. „Z burzy pracovních příležitostí se stalo postupně poradní místo pro uchazeče. Z dílny vznikla prodejna nových kol a také půjčovna. Postupně jsme zajišťovali školicí pracovní kurzy pro všechny dlouhodobé uchazeče o práci,“ vysvětlil Bayer s tím, že po třiceti letech se stal z centra B7 sociální podnik s ekonomickou soběstačností. Cílové skupiny představují lidé s nejrůznějšími problémy od fyzického hendikepu, psychických poruch přes problémy s bydlením a sociálním zázemím až po ty, kteří se potýkají s finančními potížemi a s dluhy. Současným cílem centra je, aby nejpozději po jednom roce byli klienti sami schopní najít si pracovní místo. Po dobu dvou měsíců je klient ve zkušební době, po půl roce působení v centru si hledá uplatnění na pracovním trhu. Polovina klientů bezprostředně po konci roční pracovní smlouvy nachází jiné pracovní místo. Přibližně čtvrtina klientů z řad nezaměstnaných, kteří nastoupí do centra B7, tak skončí po dvouměsíční zkušební době. Důvodem je obvykle skutečnost, že nejsou dostatečně zruční pro manuální práci, ale také zdravotní či duševní nepřipravenost pro zapojení se na trhu práce. Do centra

se průměrně dostávají lidé ve věku od 35 do 50 let. Přidanými hodnotami sociálního podniku jsou příjemné pracovní prostředí a vstřícnost vedení. Toho si klienti mnohdy váží více než platových podmínek. Roční výroba činí 3 tisíce nových kol (kompletace dílů), oprav je zde uskutečněno asi 1500. V průběhu roku zde pracuje 35 až 40 osob. 45 % nákladů pokrývá zisk společnosti, zbytek financují dotace z úřadu práce a země Horní Rakousko, která kryje náklady na školení a zapracování nových pracovníků. Roční obrat činí 800 tisíc eur. Centrum B7 má své stálé zaměstnance, včetně prodavačů, sociální pracovnice, vedoucího projektu a účetní. Úkolem sociálního pracovníka je pomáhat klientům s jejich osobními a sociálními problémy. Důležitým faktorem však zůstává jejich vlastní iniciativa. Klienti se v centru školí v montážní práci, bezpečnosti i v chování na pracovišti – komunikace s nadřízenými i kolegy. Součástí jsou rovněž prodejní školení, trénink chování k zákazníkům, komunikace, propagace a skladového hospodářství. Úspěšný absolvent získá pracovní osvědčení a na požádání též potvrzení pracovních kompetencí.

Projekt Ju can ― Jeden ze způsobů, jak zapojit mladé lidi z problémových rodin do pracovního života a jak je naučit správným pracovním návykům, nabízí modelový projekt Ju can („Ty můžeš“) pro mladistvé ve věku od 16 do 20 let. Cílem projektu není primárně najít práci, ale vypořádat se s nelehkými životními podmínkami. Účastníci docházejí denně do resocializačního programu, rozvíjejí svou profesionální perspektivu, hledají své silné stránky a schopnosti. Učí se žít a pracovat, a proto se v centru Biskupské nadace pro nezaměstnané scházejí i při společné snídani, během které se plánuje celý den. Projekt poskytuje workshopy, outdoorové aktivity i doučování podle individuálních potřeb účastníků. Ti si také rozšiřují pracovní kompetence, například prací v sousední dílně na opravu a montáž jízdních kol. Do projektu je zapojeno 15 mladistvých, kteří tráví v centru maximálně 22 hodin týdně. „Když jsme začínali, tak v Linzi nic takového nebylo. Vytváříme jim takovou „školu života“. Posnídáme s nimi, povykládáme si, co plánují v daný den dělat nebo co proběhlo předchozí den, tedy ve velmi rodinné atmosféře, protože těmto mladým chybí právě rodina. Zaměstnali jsme učitele, který je doučuje. Dalším úkolem je rozšíření sociálních kompetencí, jejichž součástí je chování v závodě či ve firmě.

23 ―

24 ―

Začíná se u obyčejného pozdravu, ale jde se mnohem dále. A soustředíme se také na zlepšování pracovních kompetencí,“ popisuje vedoucí projektu Christian Winkler. Mladí klienti měli původně možnost pracovat jeden den v týdnu v dílně na jízdní kola, od čehož postupně vedoucí projektu ustoupili, protože klienti nebyli schopní udržet motivaci. „Snažíme se s nimi vybudovat vztah založený na důvěře, aby neutekli. A když jsme prošli touto zkušeností, pronajali jsme si kuchyň a dva dny v týdnu s nimi vaříme,“ dodal Winkler a podotkl, že vytváření vztahu souvisí s životními zkušenostmi autorit, které v daném případě představuje vedoucí kuchyně. Asi 70 % účastníků projektu se dostane zpět do vzdělávacího systému, další lidé většinou přejdou do jiných projektů zaměřených na podporu mladistvých nezaměstnaných.

Personální servis JONA ― Jde o projekt, který propojuje ekonomickou aktivitu se sociální odpovědností. Personální servis funguje v rámci dvou modelů. 1. Personální leasing Představuje citlivý nástroj, který umožňuje propůjčování pracovních sil. Personální agentura nesoucí formu neziskové organizace zahájila aktivity spojené s personálním leasingem v roce 1997. Agentura propojuje firmy a nezaměstnané. Ti se stanou na dobu minimálně čtyř měsíců zaměstnanci agentury, která jim pak zajišťuje práci tam, kde je zapotřebí krátkodobých či sezónních úvazků. Horní časová hranice úvazku pracovníka s agenturou není omezena, takže zde může být zaměstnán i několik let. Oproti jiným pracovním agenturám Biskupská nadace pro nezaměstnané pomáhá svým sdíleným zaměstnancům sociálním poradenstvím, rozšiřováním kvalifikace a jinými aktivitami, které přispívají k řešení sociálních problémů zaměstnanců. Jde o různorodé profese, většinou se jedná o pomocné dělníky ve výrobních závodech nebo pomocný personál v nemocnicích. V roce 2013 takto agentura zaměstnávala

29 osob. 90 % nákladů na zaměstnance je pokryto z příjmů firem, které si pracovní síly najímají. Zbytek je pokryt z příspěvků země Horní Rakousko a z individuálních darů.

2. Pomoc osobám, které dostaly výpověď Lidem, kteří musí z různých důvodů odejít z firem, zprostředkuje agentura vstup na pracovní trh. Model je založen na společenské odpovědnosti podniků8 , které plánují propouštění zaměstnanců. Takové závody poskytnou agentuře peníze na rekvalifikaci a na podpůrné programy pro hledání práce. Jedná se o speciální rakouský model, rozšířený především v Horním Rakousku. Míra úspěšnosti činí 90 %, kdy propuštění nacházejí rychle nová pracovní místa. Na tomto modelu participují aktéři ze všech sektorů – politika a veřejná správa, soukromý sektor. Politická rozhodnutí směřují napříč všemi úrovněmi, tedy od lokální přes regionální až po celostátní (obec – kraj – země – stát).

8/ (Dohnalová, 2006), CSR (Corporate Social Respontibility) – odpovědnost označuje nový způsob chování firem v tržním prostředí. Je-li uchopena správně, má nejen přínos pro společnost, ale i pro samotnou firmu, které především zvyšuje důvěryhodnost. Tato odpovědnost může být dodržována v několika sférách – ekonomie (například transparentnost), environment (ochrana přírodních zdrojů, ekologie, etika podnikání), sociální sféra (zdraví a bezpečnost zaměstnanců, podpora aktivit prospěšných společnosti).

Stárnutí populace a možné způsoby řešení ― Předmětem studijní cesty byl i další problém, s nímž se potýká celá Evropa, a to stárnutí obyvatel. Projekt Budoucnost a péče mapoval ve dvou regionech po dobu 42 měsíců způsoby, jak zajistit služby pro seniory. Výsledky dotazníku ukázaly, které služby chybí (lékařská a odborná lékařská péče, doprava, terapeutické služby, donáškové služby, ale i informace o fenoménu stárnutí). Na základě výsledků zpracovali realizátoři projektu tři tematické okruhy: kam směřovat a jak podpořit dobrovolnickou činnost, informace o tematice stárnutí, jak zapojit lidi z věkové skupiny 65+ do života obce. Hlavním partnerem projektu byla Komora zaměstnanců s více než 3,5letými zkušenostmi s realizací projektů. Dále se do projektu zapojila řada strategických partnerů, jejichž úkolem bylo získávání kontaktů v regionech, a na realizaci se podílely všechny obce v regionu. Rozsáhlý projekt byl rozdělený na celkem 7 modulů. Ty se věnovaly managementu, paliativní péči, koučinku, přenosu informací a zkušeností, senzibilizaci a participaci. V rámci tohoto modulu se uskutečnil výzkum zaměřený na potřeby stárnoucích obyvatel.

25 ―

26 ―

Jedním z témat se stal i úbytek kvalifikovaného personálu. „Personál ubývá. Stále více se tento problém týká žen, které na sebe berou pečovatelskou roli. Současně ubývá rodin, které jsou schopny si tuto péči zajistit vlastními silami. Momentálně je o 80 % lidí pečováno v rámci rodin. Proto jsme toto téma posunuli o úroveň výše – na úroveň obcí, protože představují další jednotku, která má za úkol vytvořit takové podmínky a možnosti, aby bylo možné stárnout doma,“ vysvětlila Sabine Morocutti, která koordinovala aktivity projektu v rámci modulu senzibilizace a participace. Cílem činností všech zapojených aktérů je najít taková řešení, která by starším lidem umožnila zůstat a stárnout co nejdéle doma. Více než 80 % respondentů v průzkumu uvedlo, že chtějí prožít stáří doma. Koncept projektu, který v průběhu průzkumu získal název Stárnout doma, byl vytvořen podle dvou pilotních regionů. Na jeho tvorbě se podíleli také experti a rozhodovací orgány (političtí zástupci). Zapojení účastníci absolvovali workshopy a doprovodné programy, během kterých realizátoři projektu shromažďovali informace. „Tyto informace pro nás byly důležité také z vědeckého hlediska. Zajímaly nás nejenom subjektivní zkušenosti, ale potřebovali jsme k problematice shromáždit hlavně podložená vědecká data. Dílčí část projektu realizovala Vyšší odborná škola Horní Rakousko,“ popsala Morocutti.

Samotný výzkum se orientoval na informace, které pomohly definovat potřeby malých území (mikroregionů). V Horním Rakousku již existuje rozvojový plán, který stanovuje, kolik míst bude potřeba v domovech důchodců a kolik bude potřeba pečovatelského personálu. Cílem projektu však není vytvořit nový plán, ale zaměřit se na aktivity, které budou zapotřebí v daném mikroregionu nad rámec tohoto plánu. Ohniskem zájmu výzkumu se stalo zjišťování současného stavu formou dotazníkového šetření mezi občany. Poté došlo k porovnání výsledků a definování oblastí potřebných aktivit. Cílem bylo také vypracovat podklad pro obec, se kterým může dále pracovat. Pilotní mikroregion tvořilo 6 venkovských obcí. Pro realizátory projektu bylo rovněž důležité zainteresovat tyto obce ke spolupráci. Se všemi šesti obcemi proto byla uzavřena dohoda o spolupráci – podpisem stvrdily, že se společně v budoucnu zapojí do projektu. „Zde byly důležité dva faktory: jednak vytvořit mezi obcemi povinnost, závazek, jednak to, že je to nic nestálo,“ podotkla Morocutti. V každé z řídících skupin měla každá obec svého zástupce, který mohl přenášet myšlenky projektu do své komunity. Dalšími členy skupin byli zástupci okresního hejtmanství, svazu sociální péče apod. Dotazníkový výzkum probíhal nejprve ústně, pak písemně.

Respondenty se staly všechny osoby nad 65 let. Dále se dotazy směrovaly na odborníky. Celkem bylo rozesláno 1800 dotazníků, přičemž návratnost činila 33 %. Obyvatelé nad 65 let ve svém mikroregionu postrádají: dostatek odborných lékařů (nad rámec projektu; jejich počet stanovuje stát) lepší dopravní spojení, mobilitu přepravní služby – odvoz, přívoz informace týkající se problematiky stárnutí

Výzkum dále upozornil na příležitosti pro dobrovolnictví. Jeden z dotazů pro respondenty starší 65 let se týkal právě dobrovolnictví. 258 dotázaných odpovědělo, že by rádi pracovali jako dobrovolníci, ačkoliv s touto činností dosud nemají zkušenosti. Ukázalo se, že potenciál se nachází v každé obci. „Jde o lidi, kteří se těší dobrému zdraví a jsou schopní ještě 10 let pomáhat a zapojit se. Momentálně to ale nedělají. V rámci aktivit mohou navštěvovat staré, nemohoucí lidi, předčítat jim, což nevyžaduje žádné speciální dovednosti ani osmihodinovou pracovní dobu – stačí jen být člověkem pro člověka,“ objasnila podstatu dobrovolnictví seniorů Sabine Morocutti. Dobrovolnictví má doplňovat profesionální péči o starší lidi a umožnit, aby zůstávali co nejdéle doma a s dalšími lidmi.

27 ―

Na základě průzkumu byla vybrána témata: čím může přispět dobrovolnická činnost a co je k tomu zapotřebí informace o problematice stárnutí jak lépe zapojit dobrovolníky 65+ do chodu obce

Výzkum dále doplnil workshop s odborníky. Velmi často se hovořilo o nejrůznějších bariérách – lavičky, přístup na hřbitov či do kostela. Realizátoři projektu se snažili pojmout téma stárnutí komplexně. Proto byly diskutovány i další jevy, jako je například akceptování onemocnění, a to především u pacientů, kteří trpí Alzheimerovou chorobou. Zapojením obcí realizátoři projektu docílili citlivějšího vnímání ze strany veřejnosti, a tím i získání podpory ze strany politických institucí. V mnoha zúčastněných obcích vznikly návazné aktivity a posléze i konkrétní nabídky pro seniory. Region tak celkově získal mnoho znalostí na téma stárnutí a péče.

28 ―

Příklady návazných projektů ― Projekt měl řadu pozitivních efektů. Kromě otevření citlivého tématu stárnutí vznikla funkce sociálního koordinátora v každé obci v okrese Schärding (30 obcí, 56 400 obyvatel). Na zavedení této pracovní pozice se podílel úřad sociální pomoci. A protože byla funkce začleněna do každodenní práce obce, nevyžádala si žádné další náklady. Sociální koordinátorky se již několikrát setkaly, byly informovány o nabídkách, které existují v regionu, a poznaly příslušné partnery – organizace a instituce pracující v sociálních službách.

Jídlo na kolech patří k dalším výstupům projektu. Služba je určena pro lidi, kteří si již nezvládnou sami vařit. Nabídka vzešla ze strany soukromého podnikatele, který provozuje místní hostinec a který vzal náklady na rozvoz seniorům v obci na svá bedra a bez jakéhokoli nároku na příspěvek. K tomuto projektu se připojily další dvě obce a všichni společně začali spolupracovat. Na rozvozu se podílejí dobrovolníci.

V jiné obci St. Agatha vznikla pracovní skupina Stárnutí doma. Jde o iniciativu, do které se zapojili lékaři, zástupci mobilní a domácí péče, svazy seniorů, kteří se scházejí, aby společně řešili jednotlivé případy, naučili se, jak na ně reagovat a jak vytvářet nabídky pro individuální případy. Skupina se rovněž rozhodla vydat katalog služeb pro seniory.

Zdravá obec – zapojené obce se musí nejprve kvalifikovat a splnit určitá kritéria, a poté se zavazují k tomu, že budou poskytovat informace týkající se zdraví, pořádat na toto téma akce zaměřené na sport a životosprávu. Cílová skupina není omezená věkem. Některé z těchto „zdravých obcí“ se chopily témat velkého projektu Péče a budoucnost a snaží se vytvářet své vlastní projekty, které řeší problém demence.

Brownfields na venkově ― S komplexním řešením, jak naložit s areálem opuštěných tkalcoven v obci Haslach, přišli tamní představitelé. V rozsáhlém historickém objektu vznikla během deseti let chráněná dílna na zpracování ovčí vlny s výrobou originálních předmětů, podnikatelský inkubátor, tkalcovské muzeum, hudební škola, konferenční sály, vzdělávací centrum pro ohroženou mládež, mlýn na lisování lněného oleje a restaurace. V obci Haslach žije 2 500 obyvatel, jejichž hlavní obživu dřív zajišťoval textilní průmysl. Zdejší továrna zaměstnávala v dobách největší slávy bezmála čtyři stovky lidí. Závod fungoval od roku 1819 do roku 1999. Po insolvenci se obec musela rozhodnout, co udělá s rozsáhlým opuštěným areálem. Během deseti let se obci podařilo komplex budov přeměnit v multifunkční centrum, kde sídlí a působí pět partnerů, přičemž všichni se vzájemně podporují v oblastech výroby, vzdělávání, umění i zachovávání kulturního dědictví (muzeum).

21 ― 29

30 ―

Celkem se centrum orientuje na 7 různých oblastí: 1. FAB – podpora práce a zaměstnanosti, sociálně ekonomický provoz – chráněná pracovní místa 2. TDZ centrum technologie a služeb – slouží na podporu mladých, začínajících firem, které zde naleznou know-how a podporu 3. Muzeum hudebních nástrojů a historie hudby 4. Velký a malý sál – konferenční prostory 5. Zemská hudební škola 6. Restaurace 7. Textilní centrum – zahrnuje manufakturu na zpracování vlny, sociální podnik Rekonstrukce areálu stála více než 15 miliónů eur. Finanční prostředky putovaly částečně z EU a obce, ale z velké části z peněz Horního Rakouska. Vedení Haslachu se navíc podařilo výrazně zvýšit počet zaměstnanců. Zatímco v roce 1999 zde pracovaly tři desítky lidí, momentálně nalezlo v textilním centru pracovní uplatnění 90 osob. Obec plánuje ještě rekonstrukci horních pater objektu, kde vznikne vzdělávací centrum pro ohroženou mládež, včetně bytů. Možnosti úspory vidí vedení obce v realizaci marketingových aktivit, a proto využívá různé formy propagace, například organizování mezinárodních akcí. V Haslachu se tak konala Evropská textilní konference, která se obvykle pořádá ve velkých městech, jako je Londýn.

Sdružení pro práci a učení Horní Rakousko ALOM ― Cílem sdružení je poskytnout profesní podporu lidem, kteří nemají práci nebo se rozhodují pro změnu profesního zaměření. V Haslachu vznikla v roce 1990 manufaktura na zpracování vlny. Pracovní uplatnění zde nalezli tělesně postižení i lidé z nejnižších sociálních vrstev. Celkem v manufaktuře pracuje 12 lidí s tělesným postižením, dalších 10 osob má stálý pracovní úvazek. Zhruba 50 % nákladů na provoz a platy je hrazeno z vlastních příjmů sociálního podniku, zbylých 50 % přispívá země Horní Rakousko. Celkově nabízí spolek ALOM asi 100 pracovních míst pro znevýhodněné skupiny v obcích v regionu. Spolek mimo jiné provozuje ubytovnu pro mladistvé, která je příležitostně využívána i jako turistická ubytovna, dále dílnu na opravu starého nábytku a výrobu turistických ukazatelů, zdejší zaměstnanci navíc provádějí údržbu zeleně. V Rorbachu má ALOM školicí centrum pro nezaměstnané ženy a další instituci pro ženy z cizích zemí, která poskytuje služby v oblastech jazykového vzdělání a poznávání rakouské kultury.

Manufaktura na zpracování vlny ― V manufaktuře se ročně zpracuje 15 až 17 tisíc kilogramů ovčí vlny od místních farmářů. Zpracování vlny probíhá ve všech fázích od praní, předení, výrobu tkanin a látek až po finální produkty, kterými jsou například papuče, deky, výplně do pokrývek apod. Zákazníky jsou především turisté a část produkce putuje do zahraničí – do Ameriky, Švýcarska či Itálie. Součástí manufaktury je muzeum tkalcovských strojů, které zde zůstaly po bývalé tkalcovské škole. Vystaveny jsou zde zachovalé, staré stavy, stroje z různých dekád minulého století i nejmodernější zařízení, řízená počítači. Všechny exponáty jsou funkční a v případě potřeby je zdejší pracovníci využívají – jako v případě zakázek světových módních návrhářů, kteří potřebují vyrobit na zakázku určitý druh látky se specifickým vzorem. Jde o menší množství, nikoliv o sériovou výrobu.

V rámci textilního centra spolupracuje 5 partnerů: 1. Tkalcovské muzeum 2. Manufaktura 3. Univerzita umění Linz – pořádá kurz, který spojuje umění a techniku 4. Spolek textilní kultura Haslach – pracuje od roku 1991, každoročně organizuje textilní sympozium, jehož součástí jsou kurzy, semináře, výstavy, tkalcovské dílny 5. Tkalcovna – výroba produktů, slouží jako místo pro praktické vzdělávání 9

9/ Příkladem realizovaných zakázek je textilní část koncertního sálu pro firmu AS Elektronic.

31 ―

32 ―

Profesní kvalifikace – vzdělávání pro integrační zaměstnání ― Jedná se o zařízení pro mladistvé s tělesným nebo duševním postižením. Probíhá zde tříletá příprava na zaměstnání nebo studium učebního oboru pro mladé, kteří ukončili základní školní docházku. Součástí přípravy je i spolupráce se soukromými firmami, kdy účastníci prochází praktickým vzděláním, a navíc mají k dispozici bydlení. Kromě profesních činností se učí i dovednostem potřebným v běžném životě, jako jsou hospodaření v domácnosti, praní apod. Cílem je, aby tato sociální skupina našla své místo na pracovním trhu, a to i mimo chráněné dílny. Skrze centrum dostávají mladiství mzdu, ze které musí přispívat na bydlení. Celková kapacita zařízení činí 24 míst. Klientům jsou dále k dispozici psycholog a ortoped. Zařízení pro podporu vzdělání a práce pro hendikepované mladistvé patří k novějším částem textilního centra v Haslachu. Mladí lidé zde pracují především se dřevem, jako tesaři či truhláři.

LEADER Region Donau-Böhmerwald a umění života v Hofkirchenu ― Region Dunaj-Šumava zahrnuje 30 obcí s 58 tisíci obyvateli a nachází se na území sahajícím od řeky Dunaj až po Českou republiku. Od roku 2008 je zapojený v LEADERu a během této doby realizoval několik projektů. Tamní rozvojové aktivity jsou postaveny na několika pilířích. 1. BIO REGION – hlavním tématem projektů byla podpora regionálních produktů, především místních potravin. Region patří k průkopníkům v produkci bio potravin. Bio zemědělství má v regionu silnou tradici od 70. let. Nachází se zde také bio pekařství v kombinaci se zemědělstvím či bio mlékárna. 2. ENERGIE – druhým hlavním pilířem je biomasa a bio energie. Energie pocházejí z regionálních zdrojů, přičemž nejvíce je využíváno dřevo. Všechny objekty veřejné správy, jako školy, školky a obecní úřady, jsou vytápěny biomasou. Přidanou hodnotou tohoto způsobu využití energií je, že 2,5 miliónu eur zůstávají v regionu. Biomasu dodávají místní producenti. 3. KULTURA A ODDYCH – zpomalení a umění vychutnávat si život. V rámci tohoto pilíře vznikl projekt Labyrinty v Hofkirchenu.

Labyrinty v Hochkirchenu ― S myšlenkou vybudovat v obci oddychovou turistickou stezku s labyrinty přišel Michael Voldan, učitel na prvním stupni základní školy. Jedná se o desetikilometrovou tematickou stezku, která lidem nabízí zážitky duchovního rozměru – zpomalení, ticho, ale i setkávání. Na třech místech, kde se již v minulosti lidé rádi scházeli, vznikly tři různé labyrinty. Jeden je situovaný nad obcí, v místě vodního rezervoáru, další stojí u kapličky, poblíž pramene léčivé vody, a třetí čerpá z temného genia loci místa, kde před pěti sty lety stávala šibenice. Proto je každý labyrint zaměřen na jiné téma. Motivem prvního je setkávání, druhý symbolizuje návrat sama k sobě a třetí proměnu, což jsou zároveň životní témata, jež v labyrintech nacházejí svůj symbolický odraz.

33 ―

34 ―

Příklady dobré praxe ve Štýrsku ― IdA projekt na podporu zaměstnávání lidí pobírajících sociální dávky ― Zkratka IdA skrývá název projektu Integrace pro práci na podporu zaměstnávání lidí pobírajících sociální dávky, který je podporován zemí Štýrsko a úřadem práce. Projekt realizuje Charita od roku 1987. V současnosti provozuje v celém Štýrsku dvě desítky obchodů pod značkou Carla. V rámci studijní cesty měli účastníci možnost nahlédnout do pobočky v Knittelfeldu. Obchod má několik částí – druhotný prodej oděvů, obchod s potravinami, čistírnu a výrobnu obálek a obalů. Ve štýrských pobočkách Carly se ročně zpracuje 250 tun oděvů a 2,5 tisíce kusů nábytku, které zdejší pracovníci zrenovují a připraví k dalšímu prodeji. Práce s cílovou skupinou spočívá i ve specifickém přístupu. Lidé, kteří zde pracují, získají poměr na dobu určitou. Současně mají sociálně-pedagogický doprovod, který jim pomáhá v hledání následného stálého zaměstnání. Zaměstnanecké úvazky jsou zpočátku velmi krátké

a počet hodin se postupně rozšiřuje podle individuálních potřeb dané osoby. Většinou jde o uchazeče o azyl. Současně je zdejší zboží určené lidem s nízkým příjmem, ovšem chodí sem nakupovat široká veřejnost, kterou láká rozmanitost nabídky. Carla je také důležitým komunikačním místem pro osoby s nízkým příjmem. Nachází se zde i malá kavárna, kde si lidé za velmi nízký poplatek mohou uvařit kávu a probrat své problémy. Vždycky je tady někdo, kdo se jim věnuje. V rámci Carly funguje i solidární obchod s přebytky ze supermarketů (mléčné výrobky, pečivo, ovoce a zelenina). Zboží je zde k dostání za 30 % běžné ceny, pečivo a salát je zdarma. Prodej je možný jen pro lidi s velmi nízkými příjmy. Základní myšlenkou sítě Carla je zhodnotit, ne vyhodit.

Adelwöhrerhof – poskytování sociálních služeb na farmě ― Ve výšce 900 m n. m. v typickém štýrském selském stavení vybudovali v roce 2002 manželé Petra a Johann Steinerovi pečovatelský dům s kapacitou 14 osob. Jedná se o zařízení pro lidi, kteří vyžadují neustálou péči, většinou o seniory. Součástí objektu je i farma, uživatelé mohou pečovat o zvířata, mají práci na každý den. „Dbáme na kvalitu života ve stáří a na to, aby měli uživatelé životní motivaci. Když je potřeba se postarat o zvířata, lidé jsou nuceni zvednout se a udělat to,“ uvedla Petra Steinerová, diplomovaná sestra. Pečovatelský dům Steinerovi založili, protože měli stále menší odbyt pro zemědělské produkty z farmy a dojíždění do práce z horské oblasti bylo příliš složité. Hledali cestu, jak se uživit a současně zůstat u svých profesí. Do vybudování zařízení investovali své vlastní prostředky, dotací využili až později. Pečovatelský dům v Adelwöhrerhof je zapojen do iniciativy Green care, která usiluje o propojování sociálních služeb se zemědělstvím. Na farmě pro lepší sociální zapojení klientů pořádají zde i programy pro nejmenší. Dvakrát týdně sem jezdí postižené děti. Steinerovi zde bydlí i se svými 4 dětmi, ty starší už mají své vlastní rodiny. „Starší děti zpočátku těžce nesly úmrtí uživatelů,

35 ―

nebyly zvyklé na to, aby někdo z domu odešel. Nejmladší jedenáctiletá dcera to už bere jako součást našeho života,“ podotkla Petra Steinerová. Zdejší uživatelé mají k dispozici 10 jednolůžkových a 2 dvoulůžkové pokoje. V zařízení pracuje celkem 11 zaměstnanců, a to kvalifikovaný zdravotnický personál a pomocný pečovatelský personál. Provozovatelé musí striktně dodržovat zákonné normy, aby získali veškerou podporu na provoz. Časté jsou kontroly zástupců úřadů, kteří dohlížejí na dodržování veškerých norem a standardů. Co se týče systému financování, musí provozovatelé dodržet denní sazbu, kterou stanovuje kraj Štýrsko. Celý důchod uživatele putuje přes svaz sociální pomoci, který pak 80 % penze posílá na úhradu pobytu a 20 % procent putuje danému uživateli jako kapesné.

36 ―

Sdružení Domenico (benediktínský klášter v St. Lambrecht) ― Krásné prostředí klášterní zahrady slouží jako sociální podnik na podporu znevýhodněných skupin na trhu práce. Lidé z ní pečují o zdejší klášterní zahradu rozdělenou podle čtyř živlů – ohně, vody, vzduchu a země, které dominuje barokní pavilon. Zaměstnanci sociálního podniku pomáhají udržovat zahradu v naprostém pořádku a využívat plodů zahrady k produkci čajů, sirupů a mýdel. Prodej místních produktů zajišťuje příjmy nezbytné pro provoz sociálního podniku a 40 % spolufinancování vytvořených pracovních míst. Pracuje zde 10 lidí po dobu jednoho roku na plný úvazek. Připravují se tak na vstup na pracovní trh. Podnik vznikl a funguje díky dvěma projektům z programu LEADER. Cílovou skupinou jsou lidé s fyzickým či mentálním hendikepem nebo s psychickými problémy a závislostmi.

Hodnocení účastníků a možnosti přenosu rakouské praxe v Olomouckém kraji ― Petr Wagner, podnikatel, Rovensko, zastupitel: „Je zajímavé vidět, jak to v Rakousku funguje. Hlavně postavení zemské vlády a politiků – jde o zcela jiný přístup. Je to viditelné na firmách a obcích, míře investic a systému, s jakým se přistupuje k lidem, kteří mají nižší kvalifikaci a nemohou sehnat práci. U nás se to vůbec neřeší. V Rakousku se nachází zřejmě více aktivních lidí, kteří dokážou lobbovat na politické scéně ku prospěchu věci a celého regionu. Na druhou stranu, politici naslouchají a vzniká tak systémová podpora. Co se týče implementace v našich podmínkách: máme v obci objekt, se kterým zatím nevíme, jak naložit. Vize je taková, že zde vznikne komunitní centrum i pro hendikepované. Ale těžko se bude shánět financování a vůle lidí to provozovat.“

37 ―

Ing. Pavel Žerníček, starosta obce Rapotín, podnikatel „Jsem zaměřený spíše technicky, protože jsem původní profesí strojař. Proto jsem se o některou problematiku zajímal z jiného úhlu pohledu. Velké téma, které se mi jako představiteli obce otevřelo, je stárnutí. Inspirovaly mě možnosti přístupu v projektech týkajících se života starších obyvatel, kteří mnohdy zůstávají bez partnera a cítí se osamocení. Líbí se mi myšlenka jejich aktivního zapojení do života obce, aby věděli, co se děje a jak mohou přispět. Další velké téma je nezaměstnanost. Podnikám více než 15 let, jsem v neustálém kontaktu s lidmi a pohybuji se v prostředí obchodu. Zaujala mě možnost vytváření sociálních podniků, kde by vznikala pracovní místa pro skupinu lidí znevýhodněných na trhu práce či dlouhodobě nezaměstnaných. Zvažuji, jak by takový podnik mohl být prospěšný pro obec a její obyvatele. Dnes využíváme pracovníky na veřejně prospěšné práce, ale do budoucna by mohli být pracovníky sociálního podniku a vytvářet trvalé hodnoty s adekvátním platem. O možnosti sociálního podnikání jsem uvažoval již dříve v souvislosti s obecní společností,

38 ―

která se stará o údržbu obce. Jednou z možných cest je rozšíření společnosti o sociální podnik, který by pracoval i pro obyvatele naší vsi, například při údržbě zahrady apod. Další oblast rozvoje se nabízí v cestovním ruchu. Právě textilní centrum mě přivedlo na myšlenku, kterou mám již půl roku v hlavě, ale tady jsem viděl důkaz, že to lze – zachovat v Rapotíně alespoň v malé míře tradici sklářství. Určitě by šlo zdokumentovat jeho historii, vytvořit malou manufakturu a expozici.“

Alena Charouzová, vedoucí Charity Uničov „Systém sociálních služeb v Rakousku a u nás je zcela odlišný. Máme vize, jak pomoci ohroženým skupinám, jako jsou senioři či matky samoživitelky, formou vytvoření sociálního podniku. Například ubytovacího zařízení nebo určitého alternativního hlídání dětí. Dále zvažujeme sociální podnikání v oblasti gastronomie se zaměřením na potřeby seniorů, kde by mohly pracovat právě matky samoživitelky. V podstatě bychom takto provázaně pomohli několika cílovým skupinám v rámci jednoho podniku.

Cesta určitě byla inspirativní i pro práci s lidmi, kteří u nás docházejí do nízkoprahového zařízení. Mám na mysli opravnu kol, kterou jsme v Linzi navštívili. Kdybychom dokázali vytvořit pracovní dílnu, bylo by to skvělé. Nejen proto, že by měli naši klienti novou náplň, ale naučili by se přizpůsobit svůj čas pracovním návykům a získali by zručnost. Většinou jde o mladé lidi, kteří nikdy nepracovali a kteří ani nemají možnost získat zaměstnání. Musíme najít nějakou cestu, jak je zapojit, jinak se to nikdy nezmění. Hledáme cestu u stávajících firem a snažíme se najít pro naše klienty možnost uplatnění, ale je to slepá ulice, nikdo si nechce komplikovat život.“

Konkrétní nápady na projekty účastníků cesty za příklady dobré praxe ― Za příklady dobré praxe se do Horního Rakouska a Štýrska vydali zástupci obcí, neziskových organizací, zaměstnavatelů a také úřadu práce. Posledně jmenovaní sestavili ze společných diskuzí nápady pro přenos dobré praxe z Rakouska do českého legislativního prostředí. Pracovní dílny pro znevýhodněné uchazeče o zaměstnání – možnost nabídnout rozjezd v rámci projektu a následnou podporu na provoz formou příspěvku na společensky účelná pracovní místa vyhrazená. Podmínkou je dočasnost zaměstnání (do 1 roku) a zabezpečení kvalitního poradenství pro hledání práce provozovatelem pracovní dílny. Dílna by mohla být jak řešením nezaměstnanosti pro uchazeče o zaměstnání, kteří mají potíže obstát na běžném trhu práce, tak nástrojem tlaku na uchazeče, kteří velký zájem o práci nemají. S takovým řešením by bylo možné spolupracovat například s neziskovými organizacemi, které už určité dílny mají – mohly by je rozšířit o další pracovní místa nebo rozšířit činnost o nápady a nové přístupy, jimiž právě

39 ―

neziskový sektor disponuje. Zapojena by mohla být vzdělávací zařízení, která mají kontakty na příslušné firmy, s nimiž by se mohla pokusit o tento typ spolupráce. Další adepty pro spolupráci představují MAS. Úřad práce by se v takovém projektu stal partnerem. Program pro mladistvé uchazeče o zaměstnání se základním vzděláním – na rozdíl od dosavadních programů by obsahoval více motivační a komunitní práce, teprve následně kariérové poradenství a volbu učebního oboru či školy nebo rekvalifikace. Spolupráce je možná jak se vzdělávacími zařízeními, tak s obcemi, případně s agenturou pro sociální začleňování, se kterou již úřad práce realizuje projekt prostupného zaměstnávání. Projekt, který bude obsahovat i obecné jazykové vzdělávání – v Rakousku je možnost toto vzdělávání finančně podpořit.

40 ―

Pakty zaměstnanosti ve Francii, Německu a ve Španělsku ― Texty čerpají ze studií zaměřených na jednotlivé země autorů Jana Bezděka, Ivy Baslarové a Evy Homolové.

V době vzniku teritoriálních paktů došlo ke konfliktu mezi jejich německým a francouzským pojetím. Jádrem sporu byla míra politické zodpovědnosti za oblast politiky zaměstnanosti. Německá cesta tuto odpovědnost nechávala primárně na jednotlivých členských státech a odmítala rozšíření těchto kompetencí na evropskou úroveň. Naproti tomu Francie se snažila řešit problém nezaměstnanosti na celoevropské úrovni. Evropská komise by tím měla spoluzodpovědnost za boj s nezaměstnaností. Proti tomu Německo vystupovalo a argumentovalo zvýšením nákladů Evropské unie na boj s nezaměstnaností, neboť Německo je nejštědřejším přispěvatelem do unijních rozpočtů. Dle tamějších analýz by došlo ke zvýšení německého příspěvku o 10 %. To v době napnutých veřejných rozpočtů a snah o snížení daňové zátěže obyvatelstva vedlo k odmítnutí této cesty.

V roce 1996 vzniklo v Německu prvních devět paktů. Byly to části velkých měst (Berlin Neukölln), dále se jednalo o oblasti se ztíženým přístupem (Zeitz) nebo to byly celé spolkové země (Brémy, Hamburk). První podpora ze strany Evropské komise činila 200 tisíc euro na jeden pakt, které byly primárně určeny na zřízení místní koordinační kanceláře. Tato kancelář koordinuje práci celého paktu, organizuje kontakty s Evropskou komisí a médii. Důvodem jejího zřízení je vyloučení střetu zájmů napříč resorty a také na národní a regionální úrovni. Všechny pakty mají stejný cíl: zajištění a vytvoření nových pracovních míst, přičemž cesty k jeho dosažení jsou dosti individuální – liší se oblast od oblasti a také obsahovou náplní jednotlivých paktů. Specifikem německých paktů je orientace na tyto činnosti: zakládání nových podnikatelských subjektů, rozvoj potřebné infrastruktury, integrace cílových skupin, využití nových médií, profesní kvalifikace mladých, personální politika.

Projekty, které jsou v rámci paktů iniciovány, se zabývají například podporou nově vzniklých podnikatelských subjektů, vytvořením agentur poskytujících služby pro domácnosti (koncové uživatele), restrukturalizací průmyslových ploch a zakládáním kontaktních center pro podnikatelské subjekty. Finanční prostředky na realizaci projektů pocházejí nejenom ze strukturálních fondů, ale také z regionálních a národních, případně ze soukromých finančních zdrojů. Francie zvolila v začátcích vývoje teritoriálních paktů cestu centralizace. Opačně je tomu ve Španělsku, kde silné regiony unitárního státu významně ovlivňují realizaci politiky. Strategie zaměstnanosti Španělska na léta 2012 až 2014 stavěla autonomní společenství do suverénnější pozice při realizaci politiky. Smyslem paktů ve španělském kontextu je především stanovení strategie a cílů v oblasti aktivní politiky zaměstnanosti za účelem zlepšení podmínek pro skupiny ohrožené na trhu práce a sladění poptávky a nabídky v oblasti zaměstnanosti. Ve Španělsku mají místní iniciativy reagující na nesoulad potřeb regionu a centrální politiky tradici od 70. let 20. století. Vznik paktů byl motivován snahou o posílení koordinace mezi jednotlivými vládními úrovněmi. První místní partnerství v oblasti zaměstnanosti ve Španělsku v 80. letech plnila funkci podpůrných struktur pro implementaci opatření v rámci aktivní politiky zaměstnanosti a jejich zapojení

mělo spíše konzultativní charakter. Teritoriální pakty ve Španělsku nejsou institucionalizovanou strukturou, ani nepředstavují systémový prvek pro realizaci politiky zaměstnanosti. Limity funkčnosti paktů spočívají jednak v omezené udržitelnosti po ukončení financování z evropských zdrojů a také v obsahové a formální rozrůzněnosti. V případě Španělska lze za největší přínos považovat posílení kultury konsensu napříč úrovněmi. Motivace aktérů přijímat integrovaná řešení v oblasti zaměstnanosti spočívá především ve finančním přínosu z evropských zdrojů. Kromě finanční motivace není nezanedbatelný aspekt celkové proměny politického systému. Právě naopak, možnost reagovat na výzvy místního trhu práce, prosazovat regionální zájmy lokálních aktérů a provádět politiku zaměstnanosti se zohledněním regionálních specifik může být nejen čistě pragmatickou motivací aktérů – efektivnější slaďování nabídky a poptávky na trhu práce a snižování nezaměstnanosti –, ale také ideologickou motivací související s úsilím o další přesun kompetencí na subnárodní úroveň, prohlubující se decentralizací a prosazováním autonomních práv nižších správních celků. V obou případech je každopádně výsledkem prohloubení modelu víceúrovňového vládnutí.10

10/ (Eva Homolová, 2012)

41 ―

42 ―

Závěrem ― Přes rozdílnou hospodářskou vyspělost se často rakouská společnost potýká se stejnými problémy jako Česká republika. Všechny negativní projevy spojené s moderní dobou dříve nebo později zasáhnou každého jedince. Proto je dobré věnovat jim pozornost a vyvíjet tlak na lepší spolupráci veřejného a soukromého sektoru, aby podpořily snahy o hledání nových inovativních cest. Sociální podnikání je jednou z cest, jak systematicky a efektivně budovat mosty mezi sociálním vyloučením a trhem práce. V České republice díky vytvoření výrazného tržního prostředí na pracovním trhu dochází ke vzniku velkých barier a nepropustnosti trhu práce. Prostupné zaměstnávání je důležitou součástí sociální inkluze. Sociální služby nedokážou dosáhnout inkluze bez pracovních příležitostí pro sociálně slabé. Rakouské příklady sociálních podniků ukázaly aktérům politiky zaměstnanosti z Olomouckého kraje, že sociální odpovědnost má smysl a opodstatnění. Nezaměstnanost zakládá sociální nerovnosti mezi lidmi a ty pak celkově neklid ve společnosti. Rakouská praxe ukazuje možný směr, jakým se vydat – směr místních partnerství vytváří silnou platformu pro jednotlivé subjekty, které budují konkrétní nabídky pro znevýhodněné či ohrožené skupiny na trhu práce.

Štýrské příklady místních partnerství zaměstnanosti odhalily účastníkům projektu, že i malé kroky na místní úrovni přispívají k lepší situaci na trhu práce, kde se poptávka potkává s nabídkou. Místní strategie zaměstnanosti vytvořené v šesti zapojených regionech Olomouckého kraje budou moci dokázat, že komunitně vedený místní rozvoj v politice zaměstnanosti má své místo i v České republice. Kde je vůle, tam je i cesta.

Bibliografie ― Danica Krause, Jaroslav Kux, Markéta Nekolová, Helena Vychová. 2006. Analýza politiky zaměstnanosti členských zemí Evropské unie v závislosti na jejich předsednictví se zřetelem na aktualizaci principů politiky zaměstnanosti České republik - Rakousko. [Online] 2006. http://www.vupsv.cz/. Eva Homolová, Vít Hloušek. 2012. Teritoriální pakty zaměstnanosti – horizontální evropeizace na česko-rakouském příkladu. 23. červenec 2012. Dohnalová, Marie. 2006. Sociální ekonomika v evropském kontextu. Brno : Nadace Univerzitas, Akademické nakladatelství CERM, Nakladatelství a vydavatelství Nauma, 2006. Moravskoslezský pakt zaměstnanosti, 2011, kraj, Ústecký. 2013. www.kr-ustecky.cz. Pakt zaměstnanosti Ústeckého kraje. [Online] Ústecký kraj, 2013. [Citace: 25. říjen 2014.] http://www.kr-ustecky. cz/pakt-zamestnanosti-usteckeho-kraje-byl-podepsan/d-1677206. Věra Majerová, Tomáš Kostelecký, Luděk Sýkora. 2011. Sociální kapitál a rozvoj regionu. Příklad Kraje Vysočina. Praha: Grada, 2011.

Rakousko ― dobrá praxe za humny Realizační tým projektu Místní partnerství zaměstnanosti Vydalo: Krajské sdružení NS MAS ČR Olomouckého kraje Náklad: 500 ks 2014