č a s o h l e d
L u b o š R a f a j O t t o Š t e m b e r k a
Raf a spol.
PRONICZANIC 1.
ISBN: ISBN 80-239-7906-X
|3|
MOŽNÁ Možná už to tu bylo možná už to někdo řek‘ Prej že jednou přijde krásnej věk ... Možná že jednou přijde jó to se budeme mít a nebo taky a nebo možná, nebo už dávno budeme v zemi hnít ... Já ti ho přeju budoucí pokolení krásnej věk ti přeju budoucí pokolení i když vím že sliby jsou chyby i když vím, že co mělo být tak to tu není ...
O VESELÝM SMUTKU Dírou v zácloně pozoruju svět z okna svý ukoptěný špeluňky venku je to fajn a co nevidět se setmí Teď prošla okolo parádní ženská až jsem si půllitrem narazil o zuby myšlenky na lásku zaženu cigárem splínem a vopicí člověk se nechlubí dírou v zácloně pozoruju svět z okna svý ukoptěný špeluňky venku je to fajn a co nevidět se setmí Už je čas rozsvěcet pouliční lampy jsou jako majáky za dveřma lokálů za chvíli zvednu se a půjdu za světlem je jako bludička táhne mě k močálu dírou v zácloně pozoruju svět z okna svý ukoptěný špeluňky venku je to fajn a co nevidět se setmí Naproti v baráku večerní pohoda maj chvíli pro sebe děti šly spát já tady dřepim uprostřed skleněnejch vočí ... Zaplatím hej pane vrchní svejch devět piv a jedno nakonec nic mi tu nechybí jen jedno přání ... Zašíte prosím vás tu díru v zácloně ... Zašíte krucinál tu díru v zácloně ...
|4|
|5|
BLÁZEN V DEŠTI
ÚŘEDNICKÁ
Z těžkejch mraků padá déšť a já tu stojím stojím a čekám čekám že přijdeš
Celej den si říkám proč jsem vlastně vstal proč jsem radši v posteli ležet nezůstal Nikdo mně z ní nehonil netížily mne sny proč jsem radši nezůstal ležet v posteli
Všechny nápisy v podloubí jsem už přečet už vím kdo koho tady miluje Všechny nápisy v podloubí jsem už přečet přikreslil jsem srdce propích ho deštníkem napsal jsem Ty a Já Snad nejdeš pod tu sprchu pro tu spoustu vody na chodníku snad nejdeš pod tu sprchu déšť by tu nadělal díry do deštníku Děravej deštník naší lásky nakreslený srdce ze zdi smejvá déšť ... Z těžkejch mraků padá déšť a já tu stojím stojím a čekám čekám že přijdeš ... já blázen ...
Leknutím jsem se vzbudil od rána děsnej shon sotva jsem típ budík začal zvonit telefon zvednul jsem sluchátko chrchlám dobrej den „Tady paní Důležitá“ babo čert tě vem
TRALALA Já v tašce nosím občanskej průkaz pro případ kontroly dál v tašce nosím pánskou ochranu láska už nebolí Já v tašce nosím mokrej kapesník plnej bolesti tvý první nevěry dál v tašce nosím větu všechny jsou stejný a když ne všechny tak aspoň některý A od tý doby cos mně nechala život je tralala ... Já v tašce nosím naší starou fotku a čas od času jen tak sním dál v tašce nosím nepodanej inzerát značka nikoho nesháním Já v tašce nosím prázdnou peněženku peníze byly a my nebudem v kapse mi zbylo aspoň na jízdenku pojedu asi zase někam ven Vždyť od tý doby cos mne nechala život je tralala ...
|6|
Snídani jsem zhltnul s těžkou nevolí celý odpoledne lítám jako hadr na holi od úřadu k úřadu všude pane dík světu dneska vládne úředník Bez oběda lítám nahoru ze zdola pak sezhora dolů a tak pořád dokola zastavím se večer hlava veliká zas musím na zejtřek natáhnout budíka Ráno do něj praštím otočím se na stranu vyseru se na všechno a prostě nevstanu
NEVĚRNÝ OČI Možná jsem rád že tě mám možná i toužím možná chtěl bych bejt radši sám možná jen nevnímám Tvý vlasy vlající a boky vlnící se a oči zářící a ústa smějící se Myšlenky o ničem teď bloudí mojí hlavou jdem prázdným náměstím levá jen střídá pravou Možná jsem rád že tě mám možná i toužím možná chtěl bych bejt radši sám možná jen nevnímám Tvý tělo provoněný a ruce troufalý doteky ukradený a srdce zoufalý Myšlenky o ničem teď bloudí mojí hlavou nad naší postelí nevěrný oči plavou Nevnímám ... |7|
PRIMA ZÁBAVA
ZTRÁTY A NÁLEZY
V malinkatým sále pěkně se to tančí holky hezky blbnou holky krásně jančí
Hledal jsem pravdu a nenašel ji hledal jsem lásku našel ji a zase ztratil
V malinkatým sále svět se s nima točí v začouzeným sále maj roztančený oči
No nejni to pech kouknu se za roh seběhnu po schodech
V malinkatým sále kluci netancujou u okýnka s pivem hlavy oblbujou
a ona nikde... Hledal jsem víru a nenašel ji hledal jsem dobrý lidi našel je a zase ztratil
V malinkatým sále svět se s nima motá nevzali si k srdci rady do života V malinkatým sále holky netancujou společně s klukama hlavy oblbujou V malinkatým sále svět se s nima motá nevzali si k srdci rady do života V malinkatým sále svět se s nima točí holka plete nohama kluk u stromu močí Dost dobrá zábava jdou spolu domů moc pěkná zábava svět se s nima motá dost dobrá zábava svět se s nima točí dost dobrá zábava ale jinak nic moc ...
No nejni to pech kouknu se za roh seběhnu po schodech
JAHODOVÝ SONG Trháš je jak malý svátosti červená krása zdobí ti dlaň ze rtů ti udělaj voňavý sladkosti a tak tě líbám ... Tvý oči jsou plný nechtěný svůdnosti v tom ráji jahod když na zádech ležíš červeným úsměvem řešíš svý starosti a tak tě líbám ... Povídej mi ještě chvíli přibude slok povídej mi ještě chvíli jahodovej monolog Moc rád tě poslouchám vím už co máš ráda podívej se nahoru naše hvězda padá Naše hvězda padá splní naše přání Spát pudeme za svítání ...
|8|
KLÁVESNICE
a oni nikde... Hledal jsem slávu a nenašel ji hledal jsem sám sebe našel se a zase ztratil ... No nejni to pech kouknu se za roh seběhnu po schodech
Opustilas mě jako když kapka opouští krápník pomalu a váhavě Tys byla tou vodou utvářející mě i v jeskynní samotě Vzpomínám na časy krásné a dávné kdy jsi stékala po mně a já po tobě chladivý dotyk stěn a tvůj hlas se větru uhýbá pomalu a bláhově Tys pro jiného zahořela a tvá vodní krása vypařila se a tvé tělo jak dým bílý rozplynulo se ale já byl ten kdo cuknul v pýše a ty jsi cinkla jako klávesnice |9|
KAŽDEJ ´SME TAK TROCHU SÁM Vdova se svým smutkem vdovec v dobrým rozmaru děvka na svým rohu nebožtík v rohu hřbitova vrah s kudlou v ruce jeho oběť s kudlou v zádech horník ve svým dolu horolezec na vrcholu i pámbů ve svým nebi pámbů ve svým nebi
LÁSKY JSOU JAKO KONCOVÝ SVĚTLA VLAKŮ Lavička na plným nádraží je svědkem dalšího loučení lavička na pustým ostrově ona a on okolo nic není Zas říká stejný slova o tom jak má ji rád zas říká to samý jako už tolikrát Než přijede vlak chtěl bych ti říct že máš krásný oči Než přijede vlak chtěl bych ti říct že můj svět se okolo nich točí
Každej ‚sme tak trochu sám ... Veselý umělec v černobílým filmu malíř se svejma barvama nuzák na soudku s prachem pracháč se svejma prachama voják s válečným křížem sportovec se svejma cenama politik se svou politikou alkoholik s plnou sklenicí i pámbů ve svým nebi pámbů ve svým nebi Každej jsme tak trochu sám ... Jeptiška se svou dobročinností pornohvězda v kouli grůpnsexu řečník před plným náměstím král ve svým hradě vědec obklopen počítači dělník obklopen soustruhy člověk obklopen lidmi Soudruh i pámbů ve svým nebi pámbů ve svým nebi
Než přijede vlak chtěl bych ti snýst kousek modrýho z nebe Než přijede vlak chtěl bych ti říct nechci jinou chci jen tebe Lavička na plným nádraží je svědkem dalšího loučení lavička na pustým ostrově ona a on okolo nic není Zas slyší stejný slova o tom jak má ji rád zas slyší to samý jako už tolikrát Než přijede vlak chtěl bych ti říct nesmíš být smutná Než přijede vlak nesmíš brečet pláč hořce chutná Než přijede vlak chtěl bych ti snýst kousek modrýho z nebe Než přijede vlak chtěl bych ti říct nechci jinou chci jen tebe Lásky jsou jako koncový světla vlaků ...
Každej jsme tak trochu sám ... |10|
|11|
JEDNOU NA SVĚTĚ
|12|
|13|
Rozjel jsem se za svým neurčitým cílem Pták k jihu bez vnitřního kompasu Prostý člověk v božím díle Hladový po hlasu
Sňali ho z kříže ale on vystoupil na bezpočet jiných Jeho ruce objaly celý svět.
Platonická Tvůj hlas – řeka vzdálená a já ji zbožně poslouchám Pára z té řeky smysl má Jsem nebe které přijímá
|14|
K noci patří mlčení když s otevřenýma očima na pozadí tmy odvíjíme toužené děje Ale snad jen ti kdo netouží znají opravdové ticho
Vysoko v horách nad hlavou v moři bez ostrovů plují bílá oblaka Jejich stíny s lehkostí běží do kopců a do údolí Sedím na jednom z vrcholů nohy se dotýkají svého stínu a vítr fouká do uší
Strom Tajemná síla neviditelného vyvěrání (alchymie semen) Jeho mysl je v nás (alchymie duší)
|15|
Zářící měsíc (letošní první noc pod širým nebem) Nemůžu usnout Do ložnice proniká světlo klíčovým otvorem
Ptáci odletí rychleji než uplyne dnešní den Cítím že budu smutný až přijde tichý podvečer
Krajinář
Měla skloněnou hlavu a tvář jí překrývaly dlouhé vlasy Vyslechla mě a utišila bolest (tichem) Doma jsem přemýšlel proč se té vrbě říká smuteční
Dlouho se upřeně díval k horizontu Domů si odnesl bílé plátno a v sobě dokonalý obraz
Po dešti se nad řekou fénují ptáci Tráva se napřimuje V kalužích se zrcadlí uvolněné nebe
|16|
Usínání Uchopené představy nemizí Sevření ochabuje
|17|
Zima Holé koruny stromů – Jemná přediva plicních vláken Dlouhý (vý)dech země
Po cestách našich pohledů putují touhy Podstatné věci tušíme na pozadí (obrysy lásky jsou nejzřetelnější v noci)
Den odchází soumrakem rodí se noc Samotný porod však nepostihneme Den přichází svítáním umírá noc Samotnou smrt však nepostihneme
|18|
Dláto – po vlnách letokruhů – odnímá plátky života Směrem zpět rodí se řezbářova představa
Seděl jsem na lavinovém poli a utrhlo se Srdce mi bilo v lavinovém sněhu a utrhlo se Ve sněhu leží tělo a v něm tento příběh
Nadechl jsem se a zastavil dech Přemýšlel jsem co opravdu je Mám srdce spánky a krev
|19|
Zasvěcený netouží poznat kraje za obzorem Uctívá slunce…
Dotek – dráždění neznámých drah Vroucnost – volnost položení Pohyb – okamžité napětí Slovo – nebetyčná pošetilost „Můj ty světe kdo jsi ?“
Až nás od slunce oddělí hory na obzoru a než oči slzami od něho zalité pomalu oschnou vpije půda sladkou rosu a nás nechá před branou
Pramínky vašich bílých vlasů vtékají do řeky mých vzpomínek Často vesluji proti proudu do krajiny dětí kde každá modlitba yačíná – „mami – tati“ (nikdo nespočítá kolikrát jsem byl vyslyšen) Jak bych mohl neuvěřit v nekonečný oceán…
Na šachovnici oken domu jsou jen dvě pole světlá Ostatní už dávno spí Ale těm dvěma nedá spát – kdo po nich chodí a kdo je velký hráč
|20|
Myslím na tebe a prozrazuji se mlčením a ty - přítomná v sepnutých dlaních (čára života) – vyvoláváš bouřlivé ticho…
|21|
Poutníci Dharmy
Podzimní
V hlubinách je jim těsno Jak vzduchová bublina ve vodě derou se k výšinám Cestu vzhůru zpomalí jen malé ryby Bublina vyplave a praskne Kde je ? Vyvanula …
Ptáci se namáčejí do oblohy Jediná koupel věčnosti Opelichaný háj skučí průsvitný k neutěšení Nad loukou se prohání teskný kánon Letošní podzim mé ruce mučí
Vítr tiskne k sobě dvě mladé olše Už jasně šumí v jejich korunách Nemít oči – slyšel bych jediný hlas
Je smrt duše povolaná k tichu nebo tělo vyčerpané do hluchoty ? Víka rakví pro jistotu zajištěna sešlapanou hlínou (pro city navršeny náhrobky)
|22|
Jak přezimují kaštany Koruny stromů – blanitá křídla Černá nehybná těla Mouchy se sosáky přisátými k zemi
Za měsíčních nocí lehkými doteky přílivu odlivu dejme vystoupit novému životu na pevnině neznáma
|23|
Zrozeni JSME… (než zatoužíme) Toužíme-li BÝT rodíme se
V hájemství tmy počíná i končí život Neviditelné předávání stínů
Pokora V zahradě mrtvých hroby jako vzácné květiny s milosrdnou vůní Zahradník co přivoní ví…
Smrt Stín bez světla ? Svědomí našeho života
Po koncertu rockové skupiny Půlnoc
Před narozením a po smrti nejsme Snažíme se pochopit nepochopitelné Přirozený stav je stále na dosah
|24|
Slova se rozštěpila pod přívalem energie Pach potu spláchla půlnoční koupel Vedle v posteli má žena klidně oddechuje Zhasínám a… Ještě jednou nářez
|25|
Krajinou zní srpnová hudba Pocítíš chlad od vody Vyhrneš límec plátěné košile Zapálíš cigaretu Kdo je tu dirigent ? V leknutí upustíš taktovku…)
Mraky zapírají oblohu ale nelžou Proměny jejich tvarů cosi napovídají
V tvém náručí Bože počínáme svatost dle obrazu tvého
Stromy… Cítíme – svěžest (mládí) – ženství (láska) – úctu (stáří) – smutek (nemoc) Pařezy… Cítíme stromy (přátelství)
|26|
ČASOHLED
|27|
Slovo v tichu mysli – dítě v lůně matky Zrození je klíčem k času Všichni máme kořeny. Skryté našim zrakům, jsou jako prsty neviditelných rukou šátrající po podstatě našeho počátku. Podvědomá touha uchopit jako by obsahovala i naději pochopit. Tak jako stromy, i my ukazujeme světu jen naše viditelná těla, ale to podstatné (v nejhlubším smyslu toho slova) zůstává skryto v nás i před námi samými. Jen
Z protrhaného oparu alkoholového opojení vystupují rozmazané obličeje prázdných lidí Mám strach Vždyť jsem taky člověk
zřídka, v náporu každodenního žití, pomohou berličky starých fotografií nadzvihnout stavidla obrazotvornosti namířené proti toku času do krajiny dětí, kde každá modlitba začíná slůvky – mami, tati. Odtud pocházíme a odtud jsme vyrazili na pouť ke konci, jenž se rovná počátku.
|28|
Tam kde se země potkává s oblohou je místo kudy lze opustit svět Stačí si lehnout na břicho - nepřemýšlet rychle se překulit a doufat že horizont skryje tma a cesta zpátky zmizí…
|29|
Ševelící listy – prsty pianisty měsíc na nebi sevřený v bodě G mezi pěti dráty vysokého napětí udává první tón
Jen tak si ležím v trávě Sám Nade mnou hvězdy Skoro nedýchám I hvězdám ráno dojde dech Pak vstanu a půjdu Teď ležím na zádech Oblaka letí v šíleném větru na plátně plném tmy Promítám si na nebe naše životy
Čáru života na ruce – přetnula tráva ostřice Uměl jsem z ní kouzlit trylky – jako z polnice Větve jsou kořeny vztahující se k nebi
Měsíc píše po obloze někdy Cé a jindy Dé To stříbrné CD hraje pro tebe a pro mne
Obloha plná hvězd – milníků budoucích cest píšu jako bych nevěděl že cesty vedou i do pekel
|30|
Jsem smutnej jak pes Voní tu pot a na půdě seno Vnímám kameny s nápisy Voní tu práce a chata a les Na jednom z kamenů je tvoje jméno Sednu si k tobě a vzpomínám na kdysi ...
Zpráchnivělé údy – paměť půdy
|31|
Sudety
Dveře
Všechny předměty na zemi kolem nás Obrazy v nakupeních vzdutých par Na to se nesmíš dívat – nikdo Tě nepozval
Ve dveřích jsem se naposledy otočil Příběh byl krátký. Víkend ve mně zanechal desítky vzpomínek Holky se smály a my jsme si mohli povídat Chvílemi to šlo i beze slov…
Neblahá moc těch mrtvých pod námi Vzrušená mysl tažená k tajemství Na to teď nesmíš myslet – život je hájemství Když sestoupil stopy byly zahlazeny Čas všechny předměty spolykal Brzy se bude dávit – nikdo Ho nepozval Věřili v barevnost divokých květin A milovali lučních koníků cval Na to se nesmím poutat – zbyl by jen žal Když odešel večer přišla studená noc Mizely obrazy ze vzdutých par Na ně se musím dívat – dokud drží tvar…
Než se z kamenů stanou balvany – protočí se mnohokrát koloběh vody Měnit tvar je boží dar ...
|32|
Ve dveřích cítím dřevo Ve dveřích slyším - důvěřuj a stále se opakující příběh odchodů a návratů A něco víc? Ten správný klíč...
Strom Sušina starej Stojí dík nejsilnější holi Nic nemůže bolet ten holý skelet A přeci z něj cítím chvění...
Než oči přivyknou světlu života cvakne vypínač.
|33|
Mapa
Brýle
Nejsem jen chlap Jsem mapa žil Kdybys nepřišla po modrý asi bych nepřežil. Trefilas k mému srdci.
Skla která dávají očím prohlédnout bychom potřebovali na všechno k čemu zůstáváme slepí ...
Průhledné sklo
Moje cesta je jizva raněné země čas zceluje mysl je nadaná darem protrpět zmarem
Skleněným tělem vybrané číše proniká pohled do vinné říše Harmonii barvy vůně a chuti - přináší dar Prostor a tvar
Naše dějiny jdou ve spirále – stočeného hada
Sv. Florián Můj strážný anděl bydlí kousek od našeho baráku je to asi sto dvacet čtyři kroků Vždycky když je mi ouzko jdu za ním pro radu a pomoc opřu si hlavu o mříž a normálně přeříkávám motlitbičky jejichž slova jsem někde pochytil Myslím to úplně vážně
|34|
Voda Stačí mrknout poteče po tváři tekutá stopa citu Zaschne jak rány z ostrého bodláčí Jsi tu
|35|
Klidná hladina rybníka je jako zrcadlo Odráží koruny na břehu stojících stromů Plují po ní mraky zhlíží se v ní slunce Napadne mně jít dál … po cestě chvějící se na hladině v závanech větru
Život je jenom stání ve frontě na hřbitov Někdo si váží svého místa jiný nedočkavě předbíhá Čekání si každý krátí po svém Ovlivnit stav věcí je nemožné…
Do ticha noci cvaká jen vteřinovka kuchyňských hodin Odpočítává čas směrem k ránu Já v tom rachotu sedím a směrem k ránu mě ubývá
Na tvoje okno padají kapky deště Rozpleskávaj se o sklo jako moje marný pokusy tě mít Marně se snaží dopadnout do tvojí postele ...
|36|
Hnán vlastním citem žrán vlastním svědomím zmítán tisíci světů soustružen vlastní vášní kroutím se ve výhni bublám ve varu kondenzuji na skle měním se pod údery kladiva tvarován tvýma rukama ...
Spánek je jako milování se smrtí Stejné to ale není Po smrti nepřijde probuzení Ráno se probudím Budu si číst - včerejší úmrtní list
Mléčná dráha je zrníčkem v kosmu Ještě nám teče mlíko po bradě...
|37|
Je červnová středa roku 2004 pravý poledne půl dne půl týdne půl měsíce půl roku půl života ...
Chrámová loď vyplouvá do vln adventních tónů Každý člen posádky touží plout jinam Alespoň na chvíli vede nás kapitán
Před šamanem tančí oheň – kouzlo je schopnost odezírat
Snažím se malovat obraz jako mapu svoji duše Body, čáry a kaňky Vzedmuté moře Není v tom více Neschopné ruce...
|38|
Kdyby se dalo narazit do prázdnoty byl bych samá modřina a šrám Prázdno a ticho kolem sebe mám V prázdnotě stojím Do prázdna si sedám Piju prázdnou sklenici Kdo mi ji naplní? Jen Ty sám...
Dítě štěstěny Narodil jsem se v době poledního klidu Ležím ve sněhobílé posteli Otevírám oči První kdo mně vítá na světě je moje máma A potom venku nějakej chlap Oči mu svítěj radostí S obrovským úsměvem mi pořád říká něco čemu nerozumím Moje první slovo je táta…
Jak si tak (kapita)listuju životem říkám si Zlatý časy, kdy jsem si životem (socia)listoval Proč se s tím párat hrabale Proč se v tom hrabat párale
|39|
Raf a spol. Až čas roznese náš prach po bouřlivých výšinách utiší strach i ve stopách ...
Dívajíce se na noční oblohu nejsme nepodobní slepcům Pastva pro oči potrava snů ...
Za oknem v tmavý ulici se jako každej večer neděje nic Na nebi půlměsíc a krása hvězd a v lidech přes jejich bujarost a veselí umíraj LIDI.
Miriady hvězd – zlaté pískoviště pro hru tvůrce
|40|
PRONICZANIC 2.
NORMÁLNÍ PŘÍBĚH Každej jsme jinej a už dlouho spolu houpačka života nahoru dolů lítá ... Poprvé nazí ležíme v poli trochu to láká a trochu bolí jsme hodně spolu a trochu sami vzpomínáš tenkrát na stohu slámy TY A JÁ Jsi trochu dítě a trochu žena vítr na hladině rybníka tancuje jsi jako granát odjištěná já taky poprvé tak trochu předčasně hořím Od tý doby tenhle plamen naše těla někdy spaluje někde uvnitř totiž doutná normální příběh TY A JÁ Teď už i u nás řinčejí zbraně někdy jde vážně skoro o život každej jsme jinej a někdy na dně kde pořád hledat sílu přelízat plot Potom ale zas ten plamen naše těla krásně spaluje někde uvnitř pořád doutná normální příběh TY A JÁ Každej jsme jinej a už dlouho spolu houpačka života nahoru dolů lítá ...
SVÍTÁNÍ Krásný je svítání když den utrhává noci černej plášť děravej hvězdama Krásný je svítání když peřinu odkrýváš procitáš uhýbáš očima trochu se stydíš Krásný je svítání když za okny den vášnivě tancuje zkouší čtverylku Krásný je milovat když srdce vybruje a potom zase spát aspoň na chvilku Krásný je toulat se bez cíle rukama po tvém těle a někdy zabloudit Krásný je toulat se bez cíle rukama nesměle tvou touhu vyloudit
|42|
|43|
JE TOHO MOC
„40“
Po dlouhým večeru se ráno probudím, myšlenky se jen těžko soustředěj o co mám zájem to teď fakt říct neumím asi to všechno spláchnu chladnou vodou
Razíme do druhý půlky těžkýho zápasu napravit dojem z předešlejch trapasů To nejsou kecy – to je fakt kdybych měl s čertem vykrvit pakt
Ve školách učej nás lásce k ostatním rádio straší mizernou politikou peníze obíhaj a točej hlavy hlupákům asi to všechno spláchnu chladnou vodou
Ze dvou půlek vezdejšího chleba jedna je snědená a druhá okoralá Ale ještě můžem nasmažit topinky dát na ně dobrůtky jak vod maminky
Jsou lidi kteří se rozhodli že budou panovat Jsou taky lidi kteří si myslí že pány jsou Snobský zábavy a snobský zvyky asi to všechno spláchnu chladnou vodou
A taky oživíme ducha starejch strun do silnýho kafe cvrnknem slabej rum A zas budem chytrý jak rádio na to se těším – fakt že jo
Mám doma holku, kterej říct neumím že když je nejhůř myslívám na ni jindy to všechno řeším tím že vlezu do pajzlu asi to všechno spláchnu...
A na konci dnešní magický noci půjdem se uložit bez pomoci Ale zatím je večer v první polovině a tak se smějem každý volovině…
Je toho moc na jednu hlavu asi to svedu na únavu a budu myslet jenom na ni
MIŠUGE
U LEDU
Včera ráno možná z recese vrátila se ke mně moje deprese
V ospalým ránu v zimním městě vymydlení vyzývají – Probuďte se! Jak se mám vzbudit když jsem ještě nešel spát Musel jsem chlastat sněžilo a venku mráz.
Se mnou spala, se mnou chodila časem vzala roha že jsem mizera Celej půlrok – tělo bez ducha – poskakuju světem jako ropucha Do čeho píchnout – to je pro cvoka do vosího hnízda? nebo do voka? Zlatá moje holka, že se vrátila zase ze mě udělá psycho – kutila! |44|
Sněhulák je pašák - má tři koule Malou nahoře a tu velkou dóle Opřu se o něj je to silnej chlap ale z jeho koulí leze na mě chlad V ospalým ránu v zimním městě u kostela vykňourávaj hlučný žestě Tak jsi mě vykopla a co dál? Vždyť jsem se v hampejzu celou noc kál V ospalým ránu v zimním městě věřím že se tě dočkám ještě Třeba až přijde obleva a sněhulák upadne doleva |45|
OBRAZ NA PAPÍRU TMY A mě napadá že se zbytečně toulám A mě napadá stejně není kam jít A mě napadá že se zbytečně trápím A mě napadá lepší je s tebou být Stejně oči svou touhou jedinou do tmy nakreslí malá tajemství Jako obilí nakreslí tvoje vlasy Modrou od moří utkaj ti šál Trochou zelený obarví tvoje oči rtěnkou vykreslí kouzlo rtů tvých Štíty pohoří slunce když odchází spát Rudou obarví tvůj průsvitný šat Stejně oči svou touhou jedinou do tmy nakreslí malá tajemství A mě napadá že se zbytečně toulám A mě napadá stejně není kam jít
V KLECI Jsem jako ježek v kleci zrozenej v žhavý peci kam vás teprve nasoukaj A nikdo netuší co v kouli mám jsem totiž těžkej hlavolam Jsem jako ježek v kleci co ho pár tvrdejch deci z tý klece ven dostává A nikdo netuší co v kouli mám jsem totiž těžkej hlavolam
Jsem jako ježek v kleci co má v kovovým srdci velikej tajnej plán A nikdo netuší co v kouli mám jsem totiž těžkej hlavolam Jsem jako ježek v kleci co touží jako ptáci vyletět výš a dál… A nikdo netuší co v kouli mám jsem totiž těžkej hlavolam
PODEŠŤOVEJ ČAS Ve vzduchu byl podešťovej čas a nad řekou fénoval se pták slezl jsem z okna a vyšel na ulici spatřil jsem vlasáče na lavici Ten první na kytaru hrál ten druhej s flétnou oči přivíral tak se posaď, posaď se... Sed jsem si na vlhkej obrubník sandále - plakal by obuvník a pak jsem zaujatě poslouchal když jsem procit houf lidí tam stál Ten první tiše bluesoval ten druhej s flétnou oči přivíral Tak si tleskej tleskej si... Všude kolem rychle ubíhá čas kterej dnešní den odtiká Píseň která se ozývá v hlavě mé zítra už nedýchá...
|46|
|47|
NIC NEŘEŠÍM Je to víc než mohu číst Je to víc než mohu psát Ze stromu padá listopad Mám to tady rád ... Je to víc než mohu zpívat Je to víc než mohu hrát Na struny padá prstoklad Mám to tady rád Je to víc než mohu říct Je to víc než mohu poslouchat Z úst vychází slovopád Mám to tady rád Je to víc než mohu chtít Je to víc než mohu dát Do duše padá láskopad Mám to tady rád Nic neřeším takovej je svět ... Je to víc než malý množství Je to víc než můžem snést To kouzelný listí přestalo nám kvést Nic neřeším takovej je svět ...
APOŠTOL TICHA Já už tu vůbec nic nehledám Já tady vůbec nic neztratil Teď ještě není čas balit krám A neříkám že jsem svět pochopil Já už tu vůbec nic nedlužím Já si tu nikdy nic nepučil Netvrdím že teď už všechno vím A neříkám že jsem svět pochopil Já už tu na nic nesázím Já tady nikdy nic nevyhrál Pro cestu ke které přicházím schází mi poznaná krajina Já už tu vůbec nic nevidím Já tady vůbec nic nevnímám Přesto jsem tady a promlouvám já - apoštol ticha Jen se dívám… Já už tu vůbec nic nehledám Já tady vůbec nic neztratil Teď ještě není čas balit krám a neříkám že jsem svět pochopil Já se dívám jen se dívám
|48|
|49|
Moje největší dík patří Hance. Pak všem, který zmiňuje Raf a za knížku Jardovi Dvorskému a Petrovi Kutáčkovi. Za zázemí Romikoj Burešovi. Speciálně zmiňuji Vladimíra Mišíka za prozpívaný večery s jeho písněma. A taky všechny lidi kolem trutnovskýho draka. Jako zdroj inspirace nelze neuvést četná restaurační zařízení města Litomyšl, kde jsme se s Rafem potkali na podzim 83. roku a kde se každoročně potkáváme dál. Tak ať to vydrží co nejdýl. Oťas Já chci poděkovat mojí Ivaně za to, že je ... a ze stejnýho důvodu taky svým dneska už velkým prckům, Davidovi a Filipovi. Pak děkuju všem, který zmiňuje Oťas a zejména Burýskovi za jeho kdysi dlouhý vlasy a taky za půjčení chalupy. K poděkování panu Mišíkovi se mi chce přidat Vláďu Mertu, Luboše Pospíšila, starý dobrý Marsyas, ... ale neudělám to, protože bych určitě na někoho zapomněl. Na koho bych nechtěl zapomenout, tak to jsou lidičkové z kapely, kteří jsou vyjmenovaní u cédéček, ale pro jistotu ještě jednou... V Proniczanic 2 bez nároku na honorář zahráli Radka Krčálová, Tomáš Zajíc, David a Ondra Valentovi, Jarda Makovec a Lukáš Kmoch. Na jedničce hráli Vašek Polanský a Petr Hyrš. Velké díky patří Mírovi Markovi, Pepíno Vaňkovi a Radce Kotkové za pohodu v práci, která tvoří valnou část mýho bláznivýho života. Za prachy a snad i za vzájemné sympatie děkuju jiščó raz jmenovaným kolegům z naší agentury Dobrý den z Pelhřimova (to je moje rodné město, které mám rád... ), Madle Mahrové z Českých Budějc, Jiřímu Bonaventurovi, Martinovi Habartovi a ostatním klukům z táborských VSP Data a také lidem z humpolecké tiskárny David. Největší můj dík patří kámošoj Oťasoj za zvláštní pocit, o který bych v životě fakt nerad přišel. Díky, vole, Otíku. Raf |50|
ČASOHLED © 2006 Luboš Rafaj, Otto Štemberka Grafiky: © Jaroslav Dvorský Návrh obálky a grafická úprava: Petr Kutáček Foto z Bonkovic: Ivana Rafajová Tisk : Tiskárna DAVID, 5. května 525, 396 01 Humpolec, www.tiskarna-david.cz V nákladu tak akorát pro známé Rafa a Oťase vydala v listopadu roku 2006 Agentura Dobrý den, s.r.o. Pelhřimov za pomoci pivovaru Budějovický Budvar, tiskárny David Humpolec a počítačové firmy VSP DATA Tábor. Vydání první, 49 stran textu + 2 přiložená hudební CD CD Proniczanic 1 natočeno ve studio Babory v Žirovnici 8. – 11. listopadu 1997 CD Proniczanic 2 natočeno ve studio Babory v Žirovnici 11. – 17. listopadu 2006 Mastering a míchání - Franta Musel a Miloš Dodo Doležal ISBN 80-239-7906-X Žádná část této knihy nesmí být jakýmkoliv způsobem reprodukována bez písemného svolení autorů, popř. vydavatele. Časohled objednávejte na
[email protected]. Více informací na www.rafaspol.cz
