Vysoká škola finanční a správní Politologie
Radka Kafková Marketingová komunikace Bakalářské studium
Rada Evropy a její role v boji proti terorismu, extremismu a rasismu
Most 2016
Obsah Úvod ...................................................................................................................................................2 1. Základní informace o Radě Evropy ...............................................................................................3 1.1. Vznik ....................................................................................................................................3 1.2. Cíle .......................................................................................................................................3 1.3. Instituce ...............................................................................................................................3 2. Rada Evropy a divácké násilí ........................................................................................................5 3. Rada Evropy v boji proti terorismu ..............................................................................................7 3.1. Evropská úmluva o potlačování terorismu ............................................................................7 3.2. Návrh Protokolu pozměňujícího Evropskou úmluvu o potlačování terorismu ........................8 3. 3. Další významné právní akty vydané v rámci Rady Evropy pro boj s terorismem ....................9 3. 4. Evropská úmluva o prevenci terorismu .............................................................................. 11 3. 5. Vývojové trendy v boji proti terorismu ............................................................................... 11 4. Úloha Rady Evropy v boji proti rasizmu a extremizmu ............................................................... 13 Závěr ................................................................................................................................................ 14 Seznam literatury:............................................................................................................................. 14 Seznam on- line pramenů: ................................................................................................................ 14
Úvod Práce je rozdělena do čtyř hlavních kapitol. První se věnuje obecným informacím ohledně založení, institucí a činnosti Rady Evropy. Část druhá blíže přibližuje fotbalové násilí, další část je vyčleněna boji s terorizmem a nakonec část čtvrtá se zabývá potíráním rasizmu. Právě téma extremizmu je zúženo na fotbalové násilí, neboť „klasickým“ ať levicovým nebo pravicovým extremizmem se rada Evropy přímo nezabývá. Řeší ho spíše druhotně, přes témata jako potírání rasizmu a xenofobie. Práce se tématem zabývá obecně, například na již zmíněné téma extremismu by se dalo pohlížet širším záběrem.
1. Základní informace o Radě Evropy 1.1. Vznik
Mezivládní organizace Rada Evropy oficiálně vznikla 5. května 1949 v Londýně, kde zakládající, tzv. Londýnskou, smlouvu ratifikovali představitelé Belgie, Dánska, Francie, Irska, Itálie, Lucemburska, Nizozemska, Norska, Švédska a Velké Británie. 1 Vzniku Rady Evropy předcházel známý projev Winstona Churchilla na univerzitě v Curychu 19. září 1946.2 Sídlem Rady Evropy je Štrasburk, kde také sídlí Evropský soudní dvůr pro lidská práva. Hlavním cílem Rady Evropy je zajišťování svobody jednotlivce, politické svobody a prvenství práva, což jsou pilíře demokracie. V tomto ohledu chce Rada Evropy dosáhnout mezi svými členskými státy větší jednoty. Za největší úspěch Rady Evropy se obecně opovažuje přijetí Úmluvy
o ochraně
lidských práv a základních svobod z roku 1950, která je také právním základem Evropského soudu pro lidská práva.
1.2. Cíle
Hlavními body zájmu Rady Evropy jsou ochrana demokracie a prvenství práva, ochrana lidských práv (konkrétně jde o práva sociální, lingvistická a o svobodu tisku), podpora evropské kulturní identity a poměrně aktuální témata diskriminace, xenofobie, terorismu, extremismu, rasismu, diváckého násilí, organizovaného zločinu nebo devastace životního prostředí.
1.3. Instituce
V čele Rady Evropy stojí generální tajemník, který je volen na pětileté období parlamentním shromážděním na doporučení rady ministrů. Výbor/rada ministrů je tzv. „decision-making body“ Rady Evropy. Členy jsou ministři zahraničních věcí členských zemí RE nebo diplomaté s permanentním statusem ve
1 2
Česká republika vstoupila do Rady Evropy 30. května 1993. Text projevu je k dispozici v on-line verzi: http://www.peshawar.ch/varia/winston.htm
Štarsburgu. Jde o kolektivní evropské fórum, na kterém jsou formulovány výzvy novým hrozbám, funguje také jako platforma pro vyjádření národních přístupů k projednávaným společenským problémům. Zároveň ve spolupráci s Parlamentním shromážděním RE jde o ochránce základních hodnot RE a funguje též jako jakási vnitřní kontrola dodržování úmluv členských států. Parlamentní shromáždění Rady Evropy (dále jen PS) má podobnou podobu jako Evropský parlament. Reprezentanti PS jsou voleni parlamenty členských států, strany se zde sdružují do frakcí podle ideologické podobnosti, velikost státu je determinantem počtu zástupců v PS. 3 PS RE nemá takové pravomoce jako Evropský parlament, jeho úloha spočívá ve zkoumání, doporučení, varování apod. Nejdůležitější funkcí PS RE je volba soudců Evropského soudního dvora pro lidská práva. Kongres RE je podobnou institucí jako PS RE. Jde především o doporučující fórum. V kongresu zasedají reprezentanti členských států RE a také se sdružují do jednotlivých ideologických frakcí. Poměrně významnou funkcí Kongresu je zasílání raportů týkajících se stavu demokracie v členských zemích RE a zároveň vysílá do členských zemí delegace zkoumající legalitu voleb. Pravděpodobně nejvýznamnější institucí RE je Evropský soudí dvůr pro lidská práva, který vznikl jakožto náhražka Komise pro lidská práva v roce 1998. Evropský soud pro lidská práva (dále Soud) je mezinárodní soudní dvůr se sídlem ve Štrasburku. Sestává ze stejného počtu soudců jako je počet členských států Rady Evropy, které ratifikovaly Úmluvu na ochranu lidských práv a základních svobod - v současnosti jich je 45. Soudci tohoto Soudu zasedají ve svých funkcích individuálně a nezastupují žádný stát. Při vyřizování žádostí Soudu pomáhá Kancelář, kde pracují hlavně právníci ze všech členských států (kteří jsou též známí jako soudní tajemníci). Jsou zcela nezávislí na zemi svého původu a nezastupují žádné žadatele ani státy. Soud aplikuje Evropskou úmluvu o lidských právech. Jeho úkolem je zajistit, aby státy respektovaly práva a záruky uvedené v Úmluvě. Činí tak projednáváním stížností (známých jako "žádosti"), jež podávají jednotlivci či v některých případech státy. Tam, kde Soud zjistí,
3
Celkově má PS 616 členů – 313 hlavních a 313 náhradních. Dále je zde přítomno dalších 18 pozorovatelů z Izraele, Kanady a Mexika.
že členský stát porušil jedno nebo více těchto práv a záruk, vydá rozsudek. Rozsudky jsou závazné: dotyčné země mají povinnost je plnit. Institucí, která nepřímo souvisí s institucí předchozí je Evropský komisař pro lidská práva. Tato instituce byla zřízena v roce 19994. Na základě svého mandátu komisař může: 1) zjišťovat nedostatky v legislativě i praxi členských států a 2) podporovat účinné dodržování lidských práv Komisař pro lidská práva vykonává návštěvy členských států buď s cílem poskytnout celkový obrázek o situaci v oblasti lidských práv v dané zemi, nebo prozkoumat určitý problém či oblast jistého zájmu. Návštěvy se konají buď na základě pozvání příslušného členského státu, nebo z iniciativy Komisaře a obvykle zahrnují setkání s odpovědnými vládními činiteli a představiteli občanské společnosti. Jejich součástí jsou i prohlídky míst, kde může docházet k oslabování lidských práv. Komisař připravuje doporučení, jak v jistých oblastech zlepšovat úctu k lidským právům. Komisař pro lidská práva projednává své závěry a doporučení s ministry, s nimiž se setkává, a pak znovu v následné zprávě o návštěvě, kterou předkládá Výboru ministrů a Parlamentnímu shromáždění Rady Evropy a která je následně zveřejněna.
2. Rada Evropy a divácké násilí Pro potírání fotbalového chuligánství má největší význam Evropská úmluva k diváckému násilí a nevhodnému chování při sportovních utkáních, zvláště při fotbalových zápasech. Byla podepsána 19. srpna 1985 ve Štrasburku. V platnost vstoupila 1.11. 1985. (Mareš, Smolík, Suchánek 2004: 163) Úmluva zřizuje Stálý výbor, jenž je odpovědný za kontrolu uplatňování Evropské úmluvy, monitoruje aktuálnost jednotlivých ustanovení a vznáší doporučení, obsahující opatření potřebná pro implementaci Úmluvy. Doporučení Stálého výboru je v současné době 17 a jednotlivé články Úmluvy jsou v nich dále specifikovány a vysvětlovány. Jednotlivá doporučení tematicky pokrývají prakticky všechny články a oblasti Úmluvy. Kromě obecných doporučení se Stálý výbor zabývá zejména koordinací mezinárodní spolupráce při přípravě bezpečnostních opatření spojených s mezinárodními šampionáty, zejména Mistrovstvím Evropy ve fotbale, popřípadě Mistrovstvím světa ve fotbale, pokud se hraje v Evropě. (Bureš 2006: 9)
4
Prvním evropským komisařem byl Alvaro Gil-Robles.
Výše zmíněné evropské úmluvě předcházela Rezoluce o diváckém násilí v souvislosti se sportem z roku 1984 a doporučení výboru ministrů členských zemí k omezení diváckého násilí při sportovních utkáních, zvláště při fotbalových zápasech. Následovala ji řada dalších aktů orgánů Rady Evropy, připravených především Stálým výborem. Jedná se např. o doporučení o prodeji a konzumaci alkoholu (1987), dále o různá doporučení k policejní spolupráci (často v návaznosti na konkrétní fotbalové akce), o identifikaci a o nakládání s delikventy, k pravidlům o prodeji lístků (1989, 2002), o oploceních na stadionech atd. (Mareš, Smolík, Suchánek 2004: 163) Před několika lety byl zahájen projekt dobrovolného monitoringu s cílem zjistit, nakolik jednotlivé členské státy Úmluvu naplňují. Tento proces, kterým zatím prošla třetina členských států Úmluvy včetně České republiky, výrazně napomáhá odpovědnějšímu naplňování Úmluvy a vytváření podmínek, aby se návštěva sportovního, zejména fotbalového utkání stala bezpečným a příjemným zážitkem. (Bureš 2006: 9) V roce 1999 vyslovilo Parlamentní shromáždění obavu, že se charakter fotbalového násilí od dob přijetí Úmluvy značně změnil. Střety jsou dnes lépe promyšlené a organizované, jejich aktéři využívají moderních komunikačních prostředků a ke konfrontacím dochází spíše vně stadionů než při utkáních samotných. Úmluva však zůstává platná a naléhavá především jako soubor ustanovení, která byla rozpracována v mnoha dalších Doporučení a dokumentech Rady Evropy. Jejím prostřednictvím je nová metoda prevence násilí při sportovních utkáních doporučovaná všem jejím signatářům. (Bureš 2006: 23-24) Klíčové zásady pro bezpečný průběh sportovních utkání je 1) přijetí vhodných právních a soudních opatření, a to včetně sankcí, 2) zvýšená kontrola diváckého davu na stadionech, která vyžaduje promyšlený a integrovaný přístup, jež zohledňuje ochranu a bezpečnost diváků, 3) práce s diváky mimo stadion, 4) vztahy s fanoušky, 5) mezinárodní spolupráce a stálé mechanismy výměny zpravodajských informací. (Bureš 2006: 24) Většina incidentů při sportovních utkáních je způsobena buď špatnou infrastrukturou, nedokonalou organizací (prodej přílišného počtu vstupenek, nedostatečné prostory pro diváky), nebo špatnou činností pořadatelů. Lze říci, že pokud organizátoři postupují v souladu s domácí legislativou a bezpečnostními předpisy, dodrží Doporučení Evropské úmluvy a kontrolují pohyb davu, mohou se úspěšně vyhnout katastrofám, kterých jsme byli svědky v osmdesátých a na začátku devadesátých let. Noční můrou stále zůstává kontrola pohybu diváků a především prodej vstupenek, které se dostávají na černý trh zvláště při mezinárodních utkáních. (Prevence diváckého násilí při sportovních utkáních: 29)
Na základě tohoto faktu vznikla Příručka prevence diváckého násilí při sportovních utkáních, která byla připojena jako příloha k Doporučení Stálého výboru č. 1/2003.Publikace je určena pořadatelům fotbalových zápasů a fotbalovým klubům, policejním složkám, zástupcům měst, pracovníkům neziskových organizací, které trápí míra násilí na fotbalových stadionech. Poskytuje přehled doporučení Rady Evropy k násilí při sportu a detailně popisuje, jak lze diváckému násilí účinně čelit prostřednictvím prevence. V neposlední řadě upozorňuje na klíčovou roli místních a regionálních orgánů veřejné správy při rozvoji preventivních programů pro mládež, které se zaměřují na prevenci násilí.
3. Rada Evropy v boji proti terorismu Terorismus je v současnosti velmi užívaným pojmem. Tímto problém se zabývají média, státy i mezinárodní organizace. Rada Evropy v tomto směru není výjimkou. Za dobu své existence se ji do jisté míry povedlo vytvořit určitý právní rámec, který umožňuje relativně efektivní mezinárodní spolupráci v boji proti terorismu. Rada Evropy se terorismem a bojem proti němu začala zabývat okolo roku 1972. Ve stejném roce jako OSN. Od svého v zniku v roce 1949 do roku 1977 bylo vydáno Parlamentním shromážděním několik rezolucí a Výborem ministrů tzv. Deklarace o terorismu. Nejdůležitějším dokumentem se však stala Evropská úmluva o potlačování terorismu, která byla přijata 27. ledna 1977.
3.1. Evropská úmluva o potlačování terorismu
5
Úmluva se skládá ze 16 článků a jejím cílem je zajištění stíhání a potrestání pachatelů teroristických útoků. Dokument se nesnaží o komplexní definici teroristického činu. Pozornost je zde věnována pouze objektivní stránce (typ jednání a použité prostředky), naproti tomu subjektivní stránkou (motivace a cíle teroristy) se nezabývá vůbec. V článku 1 jsou uvedeny akty jenž jsou podle Úmluvy brány jako teroristické: činy spadající pod působnost Úmluvy o potlačení protiprávního zmocnění se letadel z roku 1970 a Úmluvy o potlačování protiprávních činů ohrožujících bezpečnost civilního letectví z roku 1971, dále pak „útok na život, tělesnou integritu a svobodu osob používající mezinárodní
5
European Convention on the Suppression of Terrorism.
ochrany (včetně diplomatů), únos braní rukojmí nebo svévolné zadržování“ a trestné činy zahrnující „použití bomb, granátů, raket, automatických střelných zbraní nebo dopisů a balíků s výbušnou náplní, pokud jejich použití představuje ohrožení osob“. Tento výčet nemusí být kompletní může být případně rozšířen pro účely vydávání (extradice) po dohodě smluvních stran (článek 2).6 Dále tato Úmluva například nařizuje smluvním stranám, aby si poskytovaly pomoc ve věcech trestního řízení a spolupráce (článek 8) či pověřuje Evropský výbor pro otázky zločinnosti řešením dílčích problémů a sledováním provádění dokumentu (článek 9). Z dnešního pohledu se zdají být problematické články 5 a 13. Pátý obsahuje tzv. francouzskou klauzuli, podle níž stát může odmítnout extradici pokud má „vážné důvody se domnívat, že žádost o vydání byla podána za účelem stíhat nebo potrestat danou osobu z důvodů její rasy, náboženství, národností, politických názorů, nebo předpojatosti“. Čímž může dojít k zneužití s cílem zabránit efektivnímu stíhání pachatele. Třináctý článek zas státům poskytuje možnost, aby si mohly při podpisu úmluvy vyhradit právo odmítnout v budoucnu extradici v případě těch trestných činů, které budou považovat za „politické, s politickým trestným činem související nebo spáchané z politických pohnutek“. Státu je tak dána velká volnost při rozhodování. 7 Evropská úmluva o potlačování terorismu byla ve své době významným dokumentem, ale v současnosti už vykazuje řadu nedostatků. Jednak je zde absence vymezení základních pojmů, dále nezapojení samostatné povinnosti iudicare a především možnost vyloučení nebo omezení aplikace Úmluvy s využitím ustanovení výše uvedených článků 5 a 13.
3.2. Návrh Protokolu pozměňujícího Evropskou úmluvu o potlačování terorismu 8
Na konci roku 2001 byla v rámci Rady Evropy zřízena Multidisciplinární skupina pro mezinárodní akci proti terorismu (GMT), jenž se měla zaměřit na kriminální, občanské a správní záležitosti.9 V roce 2002 předložila tato skupina Návrh Protokolu pozměňujícího Evropskou úmluvu o potlačování terorismu. Tento Návrh zdůrazňuje nutnost modifikovat tuto Úmluvu v několika zásadních bodech: 10
6
Pikna, B.: Mezinárodní terorismus a bezpečnost Evropské unie, str. 58. Bílková, V.: Boj proti terorismu a Rada Evropy. 8 Draft Protocol amending the European Convention on the Suppression of Terrorism. 9 Pikna, B.: Mezinárodní terorismus a bezpečnost Evropské unie, str. 59. 10 Bílková, V.: Boj proti terorismu a Rada Evropy. 7
Změna rozšíření okruhu jednání, která se dají považovat za teroristická. Spadají zde činy, jenž za trestné prohlašuje 8 protiteroristických úmluv z let 1973-199911 a také pokus, organizátorství, spolupachatelství a návod ve vztahu k těmto činům. Změna pravomocí Evropského výboru pro otázky bezpečnosti Doplnění a rozšíření závěrečných ustanovení Úmluvy. Podrobnější úprava mechanismu pro řešení sporů. Možnost přistoupení k smluvnímu textu i nečlenských států Rady Evropy. Zřízení expertního orgánu tzv. Konference smluvních stran, který by se scházel jednou ročně a zajišťoval by mimo jiné řádné fungování režimu stanoveného Úmluvou,výměnu politických a právních informací souvisejících s terorismem a bojem proti němu, posuzování výhrad k Úmluvě apod. Úprava článku 5 a 1312
3. 3. Další významné právní akty vydané v rámci Rady Evropy pro boj s terorismem
13
Kromě již zmíněné Evropské úmluvy o potlačování terorismu se bojem proti terorismu zabývá celá řada mezinárodních smluv, rezolucí a doporučení Parlamentního shromáždění, deklarací Výborů ministrů a rozsudky Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Mezi tyto smlouvy přijaté v rámci Rady Evropy patří: Evropská úmluva o extradici (1957) doplněná dvěma protokoly, Evropská úmluva o vzájemné pomoci v trestních věcech (1959) a její dodatkový protokol, Evropská úmluva o kontrole nabývání a držení střelných zbraní jednotlivci (1978), Evropská úmluva o trestných činech namířených proti kulturním statkům (1985) a Evropská úmluva o kybernetické kriminalitě (2001). Tyto dokumenty jsou primárně určeny pro boj s organizovaným zločinem, ale lze je využít i v boji proti terorismu. Dále zde můžeme zařadit smlouvy řešící otázky odškodnění –> Evropská úmluva o odškodnění obětí násilných trestných činů (1983); otázky nakládání s finančními prostředky 11
Úmluva o zabránění a trestání trestných činů proti osobám používajícím mezinárodní ochrany včetně diplomatických zástupců (1973), Mezinárodní úmluva proti braní rukojmí (1979), Úmluva o fyzické ochraně jaderných materiálů (1980), Protokol o boji s protiprávními činy násilí na letištích sloužících mezinárodnímu civilnímu letectví doplňující Úmluvu roku 1971 (1988), Úmluva o potlačování teroristických bombových útoků (1997) a Mezinárodní úmluva o potlačování financování terorismu (1999). 12 13 článek po úpravě časově limituje platnost přijímaných výhrad, zdůrazňuje princip „aut dedere aut iudicare (vydat nebo soudit) a státům nařizuje, aby výhrady posuzovaly případ od případu. . 5 článek se naopak zdá být opět problematický, protože státům přiznává větší volnost. Státy můžou odepřít extradici v případech, kdy osobě, jejíž vydání se požaduje, hrozí mučení nebo by mohla být odsouzena k trestu smrti, respektive doživotnímu odnětí svobody. 13 Bílková, V.: Boj proti terorismu a Rada Evropy.
->Úmluva o vzájemné správní pomoci v daňové oblasti (1988); otázky způsobů identifikace osob -> Evropská úmluva o státním občanství (1997). Samotné orgány Rady Evropy se, jak už jsem uvedl výše, začaly zabývat terorismem v 70. letech. Parlamentní shromáždění vydalo od té doby několik doporučení a rezolucí v nichž označilo terorismus za hrozbu pro lidská pravá a demokracii a vyzvalo státy ke koordinaci jejich postupu. Výbor ministrů zase přijal tři obecné deklarace a v roce 2001 jednotný akční plán. Evropský soud pro lidská práva se terorismem přímo nezabývá, protože se řídí Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (1950), kde tento pojem není uveden. Proto se jím zabývá jen nepřímo, ve vazbě na porušení některého lidského práva uvedeného v Úmluvě. Významným počinem také bylo přijetí Směrnice Výborů ministrů Rady Evropy o lidských právech a boji proti terorismu 14 v červenci 2002. Jedná se o první dokument, který uceleně pojednává o vztahu mezi protiteroristickými opatřeními a lidskými právy. Podstatou této směrnice je to, že obsahuje zásady, kterými se budou členské státy řídit v boji proti terorismu a přitom budou respektovat lidská práva.15 Samotná směrnice se skládá z preambule a dalších sedmnácti bodu. Preambule zdůrazňuje význam boje proti terorismu pro ochranu lidských práv a vyzývá státy k předcházení a potlačování terorismu. Bod I stanovuje závazek států chránit základní práva osob před teroristickými činy a potvrzuje, že tento závazek „plně ospravedlňuje boj států proti terorismu. Státy ale musí v rámci svých protiteroristických aktivit respektovat lidská práva a princip vlády práva, musí se vyhýbat diskriminačnímu jednání a při přijímání opatření se pohybovat v mezích platného práva (body II-III a XVI). Body IV-XI tyto akty ještě více konkretizují (zákaz mučení, vyloučení nepřiměřeného zasahování do vlastnických práv a soukromého života, otázky spojené s omezením a zbavením svobody - zatčení, zadržení, i výkon soudnictví – spravedlivý proces, apod.). Body XII a XIII se věnují azylové proceduře, vyhošťováním a prováděním extradičního řízení. XV bod dává státům možnost odchýlení od některých těchto závazků z důvodu války nebo závažného veřejného ohrožení. Musí se však
14
Guidelines of the Committee of Ministers of the Council of Europe on Human Rights and th figur against terrorism, dostupný z (https://wcd.coe.int/ViewDoc.jsp?id=991179&BackColorInternet=9999CC&BackColorIntranet=FFBB55&Back ColorLogged=FFAC75). 15 Pikna, B.: Mezinárodní terorismus a bezpečnost Evropské unie, str. 59.
postupovat v souladu se zásadami dočasnosti a přiměřenosti, navíc některá základní práva nejdou omezit vůbec (na život, zákaz mučení atd.).16
3. 4. Evropská úmluva o prevenci terorismu17
Tato Úmluva byla přijata v květnu roku 2005 ve Varšavě. Má za úkol kodifikovat stávající mezinárodně právní úpravu zaměřenou na protiteroristickou problematiku a korigovat jejich nedostatky vyplívající z rozčlenění do vícero úmluv. Úmluva obsahuje závazky ke kriminalizaci teroristických činů, kterých se dopouštějí fyzické i právnické osoby ( příprava, podpora teroristických činů, nábor a výcvik členů teroristických skupin apod.). 18 Dokument je složen z 32 článků. Účelem této Úmluvy je posílení mezinárodní spolupráce smluvních stran při prevenci terorismu a jeho negativních účinků za současného neomezování lidských práv a svobod. Teroristický čin zde není nově definován, odkazuje se na vymezení činů (jednání), jenž jsou uvedeny v jiných mezinárodních smlouvách.19 Úmluva obsahuje příslušná opatření na úseku výcviku a vzdělávání, výměny informací, posílení fyzické ochrany osob a infrastruktur, problematiku varování veřejnosti před teroristickým ohrožením, zapojení veřejnosti, zkvalitnění školících a koordinačních plánů civilní krizové situace. Některé články definují trestnost veřejného podněcování ke spáchání teroristického činu, nábor a výcvik teroristů. Dále obsahuje ustanovení ohledně ochrany, odškodnění a pomocí obětem terorismu. V neposlední řadě také Úmluva zakotvuje ustanovení o informacích bez vyžádání, které umožňuje bez předchozí žádosti vzájemně si předávat informace druhé straně. Čímž se zrychlí a zefektivní práce kompetentních orgánů. 20
3. 5. Vývojové trendy v boji proti terorismu21
Když se na tuto problematiku podíváme komplexněji, lze zde vypozorovat určité vývojové trendy ovlivňující tento boj. Jedním z těchto trendů je rostoucí důraz na vzájemné souvislosti mezi bojem proti terorismu a ochranou lidských práv. Rozlišujeme zde však dva aspekty: ohrožení lidských
16
Guidelines of the Committee of Ministers of the Council of Europe on Human Rights and th figur against terrorism. Dostupný z (https://wcd.coe.int/ViewDoc.jsp?id=991179&BackColorInternet=9999CC&BackColorIntranet=FFBB55&Back ColorLogged=FFAC75). 17 Council of Europe Convention on the Prevention of Terrorism, dostupný z (http://conventions.coe.int/Treaty/Commun/QueVoulezVous.asp?NT=196&CM=8&DF=&CL=ENG). 18 Pikna, B.: Mezinárodní terorismus a bezpečnost Evropské unie, str. 60. 19 Pikna, B.: Mezinárodní terorismus a bezpečnost Evropské unie, str. 60. 20 Pikna, B.: Mezinárodní terorismus a bezpečnost Evropské unie, str. 61. 21 Bílková, V.: Boj proti terorismu a Rada Evropy.
práv ze strany teroristů a porušování lidských práv v rámci boje proti terorismů. První aspekt byl brán v potaz vždy, druhým se státy a organizace začali zabývat až v posledních letech. Druhým trendem je proměna samotné podstaty terorismu a jeho odlišení od organizovaného zločinu. Původně se oba tyto jevy upravovaly podobně, ale až pod vlivem velkých teroristických aktů v 90. letech si Rada Evropy uvědomila, že zde existují podstatné rozdíly. Nový rozměr dostalo toto chápání po událostech 11. září. 22 Změny lze také spatřovat v samotném náhledu na problematiku terorismu. Dříve stála na prvním místě nutnost stíhat pachatele již spáchaných činů. Dnes se dospělo k názoru, že těmto činům je třeba předcházet a preventivní opatření musí obsahovat snahu o odstranění hlubších příčin. Další trend je spojen se zájmem Rady Evropy nalézt srozumitelnou a komplexní definici terorismu. V 90. letech se jasně ukázalo, že vymezení této definice v rámci Evropské úmluvy o potlačování terorismu je nedostatečné. A tak v roce 1999 popsalo Parlamentní shromáždění teroristický čin jako „jakýkoli trestný čin spáchaný jednotlivci či skupinami uchylujícími se k násilí nebo hrozícími jeho použitím proti státu, jeho institucím, obyvatelstvu obecně či konkrétním jednotlivcům, který je motivován separatistickými snahami, extremistickými ideologickými koncepcemi či fanatismem, nebo se zakládá na subjektivních a iracionálních pohnutkách a jehož cíl spočívá ve vystavení veřejné moci, některých jedinců či společenských skupin nebo obecně veřejného mínění atmosféře strachu“23. V této definici je téměř opominuta objektivní stránka a pozornost je věnována především motivaci pachatele a jím sledované cíle. Dále jsou zde některé pojmy uvedené velmi široce (fanatismus, extremistická ideologická koncepce), což způsobuje velké rozšíření okruhu činů spadající do této kategorie. Parlamentní shromáždění si tohoto problému bylo nejspíš vědomo, protože se k této definici později už nevrátilo a začalo používat jednotnou definici schválenou v rámci Evropské unie. V posledních letech také sílí důraz na spolupráci s jinými regionálními a subregionálními organizacemi v Evropě i mimo ni. V roce 1986 podepsali představitelé Rady Evropy, Evropského společenství o skupiny G-8 Trojstrannou deklaraci o terorismu.
22
Parlamentní shromáždění sice tyto útoky označilo za „zločiny a ne válečné akty“, ale na druhé straně podpořilo oprávněnost napadeného státu se bránit proti terorismu cestou přímé vojenské akce. 23
Recommendation 1426 (1999): European democracies facing up to terrorism, dostupné z
(http://assembly.coe.int/Main.asp?link=/Documents/AdoptedText/ta99/EREC1426.htm).
V následujících letech se tato tendence značně zesílila a na vrchol se dostala po 11. září. Parlamentní shromáždění vydalo doporučení, aby v zájmů účinného boje proti terorismu navázala Rada Evropy „okamžitou, konkrétní a formální spolupráci s Evropskou unií, OBSE a SNS. Závěr Rada Evropy se angažuje v boji proti terorismu už několik desítek let. Za tuto dobu vytvořila řadu právních nástrojů, s jejichž pomocí mohou členské státy (včetně České republiky) koordinovat své aktivity a podporovat vzájemnou spolupráci při potírání a předcházení terorismu.
4. Úloha Rady Evropy v boji proti rasizmu a extremizmu Specializovaným orgánem Rady Evropy, který se věnuje otázkám rasizmu je Evropská komise proti rasismu a nesnášenlivosti (European Commission against Racism and Intolerance - ECRI), zřízená na prvním Vrcholném zasedání hlav států a vlád členských zemí Rady Evropy, která se konala v říjnu 1993 ve Vídni. Posílena na druhém Vrcholném zasedání hlav států a vlád členských zemí Rady Evropy konaném ve Štrasburku v říjnu 1997. Evropská konference proti rasismu, konaná v říjnu 2000 taktéž ve Štrasburku, vyzvala k posílení činnosti ECRI. Výbor ministrů Rady Evropy přijal 19. června 2002 nové stanovy ECRI, které ještě více upevnily její úlohu jakožto nezávislého orgánu, zabývajícího se problematikou rasové diskriminace a rasizmu z pohledu ochrany lidským práv a svobod. Členy ECRI navrhují vlády členských zemí Rady Evropy a schvaluje je Výbor ministrů. Jedná se o uznávané osobnosti z oblasti ochrany lidských práv, boje proti rasizmu a rasové nesnášenlivosti atd. Ve svých funkcích působí zcela nezávisle. Největší pozornost ECRI je zaměřena na romskou menšinu a také, vzhledem k historii Evropy, na otázky antisemitizmu a popírání holocaustu. Věnuje se ale i problematice imigrace, diskriminace kvůli náboženství, jazyku, etnické či národnostní příslušnosti atd. Zabývá se i potíráním xenofobie a nesnášenlivosti. Program činnosti ECRI je rozdělen do třech hlavních oblastí, dle přístupů k dané problematice: Přístup na úrovni jednotlivých členských států. Každý rok se ECRI věnuje 9 – 10 státům. Podrobně analyzuje tamější situaci a na jejím základě vydá doporučující zprávu s návrhy na zlepšení situace. Každý stát bývá takto zevrubně pobrán jednou za 4 - 5 let.
Dalším aspektem činnosti ECRI je práce na obecných tématech a následného vydávání doporučujících zpráv členským státům. Poslední přístup zahrnuje činnosti směřovanou k občanské společnosti. Jedná se o publikační a propagační aktivity cílené na výchovu občanů. Co se týče úlohy Rady Evropy v boji proti extremismu, nepodařilo se mi objevit žádný dokument, který by se zabýval přímo potíráním extremismu, respektive, který by byl takto pojmenován. Rada Evropy naplňuje tuto úlohu prostřednictvím potlačování rasizmu a xenofobie, což souvisí především s pravicovým extremismem. Extremismu levicového se kvůli jeho odlišné povaze politika Rady Evropy, potažmo ECRI, tolik netýká.
Závěr Rada Evropy představuje důležitou mezinárodní instituci zabývající se prosazováním a kontrolou dodržování lidských práv – demokratických hodnot, v nichž spočívá značná část onoho příslovečného „evropanství.“ Hlavní prospěch spočívá právě v celoevropské koordinaci této demokratizační činnosti. Šíření evropských hodnot není ale její jedinou činností, neboť se zabývá i celou řadou víceméně bezpečnostních témat, mezi něž například terorismus (potažmo boj proti němu) bezesporu patří.
Seznam literatury: Mareš M., Smolík J., Suchánek M. (2004): Fotbaloví chuligáni, Brno, Barrister & Principál. Pikna, B.: Mezinárodní terorismus a bezpečnost Evropské unie, Praha, Linde, 2006. Rada Evropy (2006): Prevence diváckého násilí při sportovních utkáních, Praha, odbor prevence kriminality MV ČR.
Seznam on- line pramenů: Historical background, on-line text (http://www.echr.coe.int/ECHR/EN/Header/The+Court/The+Court/History+of+the+C ourt/) Komisař, on-line text (http://www.radaevropy.cz/i5.php)
Evropský soud pro (http://www.radaevropy.cz/soud_oao.htm)
lidská
práva,
on-line
text
Churchill W. (1946): Speech by Sir Winston Churchill, Zurich, 19 September 1946, on-line text (http://www.peshawar.ch/varia/winston.htm) www.radaevropy.cz www.coe.int Council of Europe: European Convention on the Suppression of Terrorism, on-line text dostupný z (http://conventions.coe.int/Treaty/EN/Treaties/Html/090.htm). (cit. 201606-03). Bílková, V.: Boj proti terorismu a Rada Evropy, on-line text dostupný z (http://www.ipravnik.cz/ipravnik/ipravnik.nsf/0/D00FBED8F0A1A9D6C1256F62004F517E) , (cit. 2016-06-03). Council of Europe: Draft Protocol amending the European Convention on the Suppression of Terrorism, on-line text dostupný z (http://assembly.coe.int/Documents/WorkingDocs/Doc02/EDOC9625.htm), (cit. 2016-06-03). Council of Europe: Guidelines of the Committee of Ministers of the Council of Europe on Human Rights and th figur against terrorism, on-line text dostupný z (https://wcd.coe.int/ViewDoc.jsp?id=991179&BackColorInternet=9999CC&BackColorIntran et=FFBB55&BackColorLogged=FFAC75), (cit. 2016-06-03). Council of Europe: Council of Europe Convention on the Prevention of Terrorism, on-line text dostupný z (http://conventions.coe.int/Treaty/Commun/QueVoulezVous.asp?NT=196&CM=8&DF=&C L=ENG), (cit. 2006-10-21). Council of Europe: Recommendation 1426 - European democracies facing up to terrorism, on-line text dostupný z (http://assembly.coe.int/Main.asp?link=/Documents/AdoptedText/ta99/EREC1426.htm), (cit. 2016-06-03).
