ČR v podpoře zemědělství rozvojových zemí světa

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav regionální a podnikové ekonomiky

ČR v podpoře zemědělství rozvojových zemí světa Bakalářská práce

Vedoucí práce: prof. Ing. Věra Bečvářová, CSc.

Brno 2011

Vypracovala: Denisa Trefilová

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma ČR v podpoře zemědělství rozvojových zemí světa vypracoval (a) samostatně a použil (a) jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně.

dne ………………………………………. podpis diplomanta ……………………….

Poděkování Děkuji Prof. Ing. Věře Běčvářové, CSc. Za metodické vedení, odborné rady a cenné připomínky, které mi poskytla během vypracování této diplomové práce.

Abstrakt Práce pojednává o tom, jak Česká republika pomáhá rozvojovým zemím se zemědělstvím. Tento cíl práce naplňuje analýzou jednotlivých projektů vznikajících v České republice ve vztahu k vytyčeným cílům obsažených v mezinárodních koncepcích agrární rozvojové politiky, které vznikly pod záštitou významných mezinárodních organizací. Práce popisuje jednotlivé projekty a cíle, které tyto projekty naplňují. Práce má ambici nejen shrnout dostupná fakta, ale i poukázat na možná místa rozvoje projektových koncepcí a jejich evaluaci. The thesis discusses how the Czech Republic helps the Developing countries with agriculture. The aim of the work is in the analysis of individual projects of the Czech Republic in line with the objectives contained in the concepts of international agricultural development policies that were created under the auspices of relevant international organizations. The paper describes the various projects and goals that these projects meet. The work has the ambition not only to summarize the available facts, but also to slightly highlight the potential of the development of project concepts and their needs of evaluation.

Klíčová slova: Rozvojová pomoc, chudoba, zemědělství, rozvojové projekty, agrární politika Keywords: Developement help, poverty, agriculture, development projects, agricultural policies

Seznam zkratek EBA Everithing but Arms EFTA Europen Fair Trade Association EU Evropská unie FAO Organizace pro zemědělství a výživu při OSN HDP Hrubý domácí produkt IFAD Mezinárodní fond pro zemědělský rozvoj LCD Nejméně rozvinuté země MDGs Millennium Development Goals OECD Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj OSN Organizace společných národů SZP Společná zemědělská politika UNESCO Organizace OSN pro vzdělávání, vědu a kulturu WFTO World Fair Trade Organisation WTO Světová obchodní organizace

Obsah ÚVOD ........................................................................................................................................... 8 1

CÍL A METODIKA ............................................................................................................ 10

2

ROZVOJOVÉ CÍLE TISÍCILETÍ ...................................................................................... 11 2.1. Odstranit extrémní chudobu a hlad ................................................................................. 12 2.1.1. 2.1.2.

3

4

Příčiny chudoby .................................................................................................. 13 Snížení chudoby, odstranění chudoby.................................................................... 15

2.2.

Dosáhnout základního vzdělání pro všechny ............................................................. 16

2.3.

Prosazovat rovnost pohlaví a posílit roli žen ve společnosti ....................................... 18

2.4.

Snížit dětskou úmrtnost ............................................................................................... 19

2.5.

Zlepšit zdraví matek .................................................................................................... 19

2.6.

Bojovat s HIV/AIDS, malárií a dalšími nemocemi..................................................... 21

2.7.

Zajistit udržitelný stav životního prostředí.................................................................. 22

2.8.

Budovat světové partnerství pro rozvoj ...................................................................... 24

2.9.

Plnění rozvojových cílů tisíciletí ................................................................................. 25

ÚLOHA ZEMĚDĚLSTVÍ A POLITIKA PODPORY AGRÁRNÍHO SEKTORU ........... 27 3.1.

Fair Trade .................................................................................................................... 29

3.2.

Historie Fair Trade ...................................................................................................... 31

3.3.

Produkty Fair Trade .................................................................................................... 32

3.4.

Fairtrade a Česká republika ......................................................................................... 34

ROZVOJ ZEMĚDĚLSTVÍ JAKO PRIORITA .................................................................. 35 4.1.

Angola ......................................................................................................................... 36

4.2.

Bosna a Hercegovina................................................................................................... 37

4.3.

Etiopie ......................................................................................................................... 39

4.4.

Keňa ............................................................................................................................ 39

4.5.

Zambie ........................................................................................................................ 39

4.6.

Mongolsko .................................................................................................................. 40

ZÁVĚR ....................................................................................................................................... 43 LITERATURA............................................................................................................................ 45

ÚVOD Téměř půl druhé miliardy lidí po celém světě žije v současnosti v extrémní chudobě. I když podle nejnovější studie Mezinárodního fondu pro zemědělský rozvoj (IFAD) došlo v porovnání se stavem před deseti lety k poklesu o 350 milionů osob, jedná se o mimořádně závažný problém rozvojových zemí. Tyto země neřeší jen své ekonomické a vojenské problémy, ale ohrožují je nemoci, jako jsou zejména HIV/AIDS, cholera, tyfus, dále nedostatek pitné vody, ale i půdy, což zvyšuje riziko masivní migrace. Na základě znalosti situace IFAD apeluje především na vlády rozvojových zemí, aby investovaly větší částky do výrobních aktivit, a to zejména do zemědělství včetně ochrany půdního fondu1. Kupř. některé oblasti subsaharské Afriky přicházejí každý rok o 50 tun půdy na hektar. Eroze a chemické poškození půdy snížilo výměru půdy pro zemědělské využití až o 65 %. Nedostatkem vody trpí více než 300 milionů Afričanů a situace se bude nadále zhoršovat. Podle agentury Reuters opustilo své domovy v roce 2006 kvůli hladu 30 tisíc Afričanů. Socioekonomický rozvoj v Africe se stále mění k horšímu. Afrika neustále chudne. Nejvíce postiženou oblastí Afriky je Subsaharská Afrika (OSN, 2003). Jedním z problémů je omezená možnost přístupu rozvojových zemí na trh, ve svých důsledcích parafrázovaný jako „bohatý sever prosperuje, bohatne, oproti tomu chudý jih chudne.“ Paradox je v tom, že přesto, že jsou tyto země zapojené do mezinárodního obchodu, prosperují méně a méně. Bývalé kolonie se sice vymanily z politické závislosti, ale přetrvala jim závislost ekonomická. V praxi se chudé země velmi obtížně na světový trh prosazují. Celá rozvojová Afrika se účastní jen z malé části obchodu a z toho ty nejchudší státy zanedbatelně. To dále znevýhodňuje i jejich obyvatele a socioekonomický rozvoj v Africe se stále mění k horšímu. Obecně se setkáváme s řadou názorů, které z různých pozic a více či méně objektivně vystihují a hodnotí daný problém. Uveďme pro příklad dva z nich. První vychází z přesvědčení, že je to geografickou polohou. Například, že Afrika je obětí geografie (Baroš, 2006), cit.: „Vysvětlením chudoby afrických zemí není politika, ale smůla. Kontinent trpí daleko více nemocemi, které mají za následek vysilující pracovní potenciál (pracovní, lidé v produktivním věku jsou nemocní, takže nemohou pracovat, pracují jejich děti, aby vůbec rodina měla peníze na přežití). Ke všemu většina obyvatel 1

http://www.ct24.cz/ekonomika/109213-chudoba-zasahuje-do-zivota-1-4-miliardy-lidi-situace-se-vsakzlepsuje

8

není koncentrována na pobřeží, což společně s nedostatkem dobrých cest a splavných řek překáží obchodu a ekonomickému růstu. Africké země se dostaly do pasti chudoby, nemohou spořit, a tak nemohou nahromadit dostatečný kapitál nezbytný pro vybudování lepší budoucnosti.“ Druhý přístup vychází z teze, že hlavními problémy chudoby jsou důvody politické (Baroš, 2006), cit.: „Vůdcové jsou neschopni efektivně vládnout, avšak hlavními oběťmi fungování globálního řádu jsou zase především chudí lidé. Afrika je jako celek stále více vylučována z hlavních ekonomických a kulturních transakcí.“ Přes rozdílné hodnocení příčin současné situace, skutečností je, že problémy extrémní chudoby stejně jako určité nefunkčnosti většiny těchto států existují. V daných souvislostech potom představuje Afrika stále větší globální strategické nebezpečí. S vědomím těchto rizik i příležitostí byly v roce 2000 definovány rozvojové cíle tisíciletí. Česká republika s dalšími vyspělými zeměmi se snaží hledat způsoby jak dosáhnout toho, aby poskytovaná pomoc byla co nejefektivnější a aby opravdu přispěla ke zmenšení rozdílů mezi chudými a vyspělými zeměmi světa. Této problematice je věnována bakalářská práce.

9

1 CÍL A METODIKA Cílem této práce je hodnocení možností a forem rozvojové pomoci ČR v podpoře zemědělství chudých zemí světa. Pro naplnění daného cíle je metodicky postup řešení dekomponován do několika vzájemně se podmiňujících okruhů takto: -

práce vychází ze společensko-ekonomických souvislostí potravinové pomoci obecně,

-

na tomto základě jsou charakterizovány možnosti a formy rozvojové pomoci realizované v ČR.

-

z hlediska geografického vymezení je práce soustředěna převážně na země subsaharské Afriky a na Mongolsko (patřící mezi méně rozvinuté země, kde žije více než jedna třetina obyvatelstva pod hranicí chudoby); kromě toho jsou v práci charakterizovány i projekty realizované v Bosně a Hercegovině, patřící mezi nejméně rozvinuté evropské státy. Právě v zde má Česká republika velmi dobrou pozici, vztahy i tematické okruhy v zajímavé nabídce spolupráce. Nejen, že může předat know-how v oblasti zemědělství, ale také předat zkušenosti znedávné ekonomické a politické transformace.

-

práce má teoreticko-empirický charakter, zabývá se problematikou rozvojové pomoci a to hlavně z pohledu ČR a jejího zapojení do této mezinárodní aktivity.

-

naplnění vymezeného cíle vedlo k uspořádání práce do tří samostatných částí.

V první části jsou stručně charakterizovány rozvojové cíle tisíciletí. Druhá část je věnována možnostem zlepšení přístupu rozvojových zemí na trh. Třetí část je věnována popisu konkrétních realizovaných projektů, které jsou směrovány do zlepšení životní situace v mnoha oblastech nejméně rozvinutých zemí světa. V práci jsou zpracovány jak poznatky z dostupné literatury, tak informace o realizovaných projektech. Ve vybraných státech jsou představeny projekty realizované za pomoci Ministerstva zemědělství, soukromých podniků, vysokých škol i neziskových organizací v rámci zahraniční rozvojové pomoci.

10

2 ROZVOJOVÉ CÍLE TISÍCILETÍ Na půdě OSN se již od počátku padesátých let minulého století diskutovalo o problému extrémní chudoby a možnostech jejího řešení. Boj s extrémní chudobou se nejvýrazněji promítal ve snaze zvýšit financování tzv. rozvojové pomoci neboli rozvojové spolupráci. Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (dále OECD2) definuje rozvojovou spolupráci: „Oficiální rozvojová pomoc je soubor těch transferů do rozvojových zemí a multilaterálních institucí, které jsou poskytovány oficiálními vládami, jako jsou vlády států, či místní vlády, nebo jejich výkonnými orgány“. Každá transakce musí kromě výše zmíněného splňovat následující kritéria: kritérium blahobytu a ekonomického rozvoje3, nekomerční charakter4. Termín „rozvojová spolupráce“ vznikl po druhé světové válce, byl to výraz pro modernější formu humanitární pomoci. V roce 1964 bylo na konferenci OSN pro obchod a rozvoj schváleno, že vyspělé země budou přispívat na rozvojovou pomoc jedním procentem ze svého hrubého domácího produktu (dále HDP). Toto procento bylo kritizováno se strany potenciálních dárců, a proto v roce 1969 světová banka navrhla podíl 0,7 % HDP na rozvojovou pomoc. I když se bohaté země zavázaly tento úkol plnit, jsou stále ještě daleko za těmito závazky. Jen málokterá země dává 0,7 % HDP na rozvojovou pomoc. Mezi ně patří i Česká republika, která výdaje na rozvojovou pomoc navyšuje velmi pomalu. V zájmu jednotného postupu v cílení rozvojové pomoci se v roce 2000 na Summitu tisíciletí se dohodlo všech 189 členských států OSN spolu s Vatikánem Švýcarskem na rozvojových cílech tisíciletí. Země ztvrdily své odhodlání odstranit extrémní chudobu, její příčiny a následky do roku 2015. Cílů je celkem osm a jsou naplňovány v rámci devatenácti jednotlivých úkolů. (Educon, 2007). Specifikaci cílů uvádějí následující subkapitoly.

2

Organisation for Economic Co-operation and Development musí být poskytována s cílem podpořit ekonomický rozvoj a blahobyt v rozvojových zemích. 4 Nemá komerční charakter a obsahuje grantovou složku, která tvoří minimálně 25 %. 3

11

2.1. Odstranit extrémní chudobu a hlad Prvním definovaným cílem je, odstranit extrémní chudobu a hlad. K tomuto cíli byly vymezeny dva úkoly (Educon, 2007) -

do roku 2015 snížit na polovinu počet lidí, kteří žijí z příjmu nižšího než jeden americký dolar na den. Zajistit plnou a produktivní zaměstnanost a důstojnou

-

do roku 2015 snížit na polovinu počet lidí trpících hladem. Chudoba patří mezi jeden z největších problémů současné doby a jejím vlivem

vznikají další problémy. Chudoba se spojuje s životními poměry lidí v rozvojových zemích. Podle encyklopedického slovníku se používá pro stav, který nezajišťuje člověku základní podmínky pro důstojný život. Je spojen s nedostatkem potravin, pitné vody. Důsledkem chudoby bývá hlad a podvýživa, vysoká dětská úmrtnost, nízká délka života. (Encyklopedický slovník, 1993). Nejpoužívanější klasifikací chudoby podle Světové banky a OSN jsou hranice denních příjmů na osobu. Za chudobu je považována, jsou-li příjmy menší než dva USD za den. Za extrémní chudobu je pokládána, jsou-li denní příjmy na osobu menší než jeden USD na den. (Světová banka) Nejvíce chudých žije v Subsaharské Africe5, jižní a jihovýchodní Asii, ale také se chudoba týká některých států Střední a Jižní Ameriky. V tabulce 1 je uveden žebříček dvaceti zemí s nejchudšími obyvateli světa (Human Development Report, 2007)

5

Subsaharská Afrika někdy nazývaná Černá Afrika zahrnuje území kontinentu bez Severní Afriky. Je to oblast od Sahary na jih

12

Tabulka 1: Procento obyvatel žijících pod hranicí 1USD/den (dle parity kupní síly, období 1990–2005) Země Nigérie Středoafrická republika Zambie Madagaskar Niger Rwanda Gambie Sierra Leone Zimbabwe Burundi Nikaragua Ghana Bangladéš Lesotho Mozambik Mali Namibie Burkina Faso Nepál Malawi

Procento obyvatel 70,8% 66,6% 63,8% 61,0% 60,6% 60,3% 59,3% 57% 56,1% 54,6% 45,1% 44,8% 43,3% 36,4% 36,2% 36,1% 34,9% 27,2% 24,1% 20%

Zdroj: Human Development, 2007/8

2.1.1. Příčiny chudoby Aby mohl být splněn vymezený cíl, musejí být odstraněny příčiny chudoby. Dehesa (Dehesa, 2007) rozděluje příčiny chudoby na vnější – exogenní, (takové příčiny, které jsou společnosti dány. Sem patří geografické vymezení, přírodní zdroje a populační růst) a na vnitřní- endogenní, které jsou vytvářeny samotnou společností. Spadá sem zdraví a výživa, vzdělání a instituce. Mezi příčiny chudoby jsou zahrnovány i faktory historického vývoje jako kolonialismus6 , otrokářství, rasová segregace apod. (Educon, 2007), Chudobu mohou způsobovat i politické faktory. Ozbrojené konflikty, závislost na rozhodování cizích vlád, národních korporací či mezinárodních institucí. Dalším 6

V kolonizovaných zemí se nikdy pořádně nerozvinul průmysl a to díky tomu, že všechny suroviny zpracovávali kolonizátorské země.

13

důvodem chudoby jsou ekonomické příčiny. V rozvojových zemích je vysoká zadluženost, jsou závislé na vývozu surovin, kolísající ceny nerostného bohatství zvyšuje zadluženost. Země nemají na splácení dluhů a vyvážejí i potraviny, čímž zvyšují nedostatek potravin pro své obyvatelstvo. Je zde vysoká míra nezaměstnanosti a nedostačující dopravní a technická infrastruktura. Chudobu ovlivňují i demografické faktory, představují je náboženské tradice, nízké vzdělání a vysoká hustota obyvatelstva. Jak uvádí Buzan (Buzan, Waever, de Wilde, 2005) na chudobu má vliv také environmentální problémy. Buzan vymezuje šest kritérií environmentálních problémů, které jsou úzce spojeny s chudobou. Patří sem potravinové problémy jako chudoba, hladomor, úbytek orné půdy, nedostatek pitné vody. Dále populační problémy, který mají vliv na epidemie, obecně špatné zdravotní podmínky. A především i narušení ekosystémů, které mají vliv na změnu klimatu, které mají za následek odlesňování, eroze, znečišťování, ztenčování ozónové vrstvy. Dalším důsledkem chudoby je dětská podvýživa, která není pouze následkem nedostatku potravin, ale nedostatkem nutričně bohatých látek 7. Lékaři bez hranic apelují na největší světové dárce potravinové pomoci včetně Kanady, USA, Evropské unie a Japonska, aby začali poskytovat vhodné potraviny a dostatečné zásoby pro nutriční programy v zemích nejvíce zasažených podvýživou. I přes tento apel světoví poskytovatelé potravinové pomoci pokračují ve financování a poskytování nutričně nevhodných potravin i navzdory vědeckým důkazům o jejich neúčinnosti v boji proti dětské podvýživy (Lékaři bez hranic, 2010). Lékaři bez hranic zahájili celosvětovou kampaň „Starved for attention “8. Touto kampaní se snaží přimět dárce potravinové pomoci, aby kladli větší důraz na nutriční potřeby malých dětí.

7

V prvních dvou letech života dítěte je důležité, aby mělo přístup ke stravě, která se skládá z vysoce kvalitních bílkovin, esenciálních tuků, sacharidů, vitamínů a minerálů. Vlivem nedostatku těchto základních složek dochází k opožďování fyzického a psychického vývoje dítěte. Děti mají pak sklon podléhat infekčním nemocem, jako jsou průjmy, zapal plic a další. Může dojít i k trvalému poškození zdraví a v nejhorším případě může nastat smrt dítěte. (Lékaři bez hranic, 2010). 8 „Starved for Attention“ přináší příběhy z různých zemí: Bangladéše, Burkiny Faso, Demokratické republiky Kongo, Džibutska, Indie, Mexika anebo z USA, dále přináší příběhy z odlehlých vesnic, válečných oblastí, zalidněných metropolí nebo horských usedlostí. Snahou kampaně je snížit počet dětí trpící podvýživou. Odhaduje se, že 195 milionů dětí po celém světě trpí na následky podvýživy, přičemž 90 % z nich žije v subsaharské Africe a v jižní Asii Lékaři bez hranic v roce 2009 léčili 250 000 podvyživených dětí ve 34 zemích. (Lékaři bez hranic, 2010)

14

2.1.2. Snížení chudoby, odstranění chudoby Snižování počtu extrémně chudých do velké míry závisí na ekonomickém růstu rozvojových zemí. Ekonomický růst je v podstatě jedinou cestou jak odstranit chudobu. Bohužel ale u chudých zemí je mnohem obtížnější než u zemí vyspělých. Jak říká Gunna Myrdal: (Dehesa, 2007) „Chudé země jsou chudé, protože jsou chudé.“ Tímto citátem se dostáváme k bludnému kruhu chudoby. Jak uvádí Holman (Holman, 2005) cit.: „Jde o hypotézu, že chudé země mají tak malý produkt, že z něho nejsou schopny spořit a akumulovat kapitál. Protože nejsou schopny akumulovat kapitál, nejsou schopny zvýšit svůj produkt, a tak zůstávají chudé.“ Pastí a bludných kruhů lze najít několik, ten základní vypadá takto: Obrázek 1: Bludný kruh chudoby

Zdroj: Světová banka Významným konceptem je také past nedostatku. Tento koncept nevytváří jednoduchý kruh, ale ukazuje vzájemně se ovlivňující komponenty, představující chudobu jako slabost z nedostatku potravin, izolace, v rozvojových zemích chybí dostatečné vzdělání, zranitelnost v důsledku závislosti na zdroji příjmu, bezbrannost proti živelným pohromám a nakonec bezmocnost. Země mají slabou právní a politickou moc. (De Beer, 2004).

15

Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) odhaduje, že pokud by mělo být dosaženo vytčeného cíle, bude potřeba vynaložit 120 miliard amerických dolarů na rozvojové projekty a ostatní opatření. (Educon, 2007) Prioritami pro snížení počtu podvyživených lidí jsou zvýšení produktivity v zemědělských chudých venkovských oblastech. Je kladen především důraz na soběstačnost, aby země byla schopna zajistit místním dostatek potravy a rozvoj místního hospodářství. Dalším předpokladem je podporovat výzkum v zemědělství a rozšiřování znalostí o výživě a produktivních a zároveň udržitelných metodách obhospodařování půdy. Podpora zemědělství a venkova, zlepšování infrastruktury. Dalšími řešeními jsou zajištění zdravotní péče, zlepšení kvality životního prostředí, oddlužení vysoce zadlužených zemí, investiční pobídky, vytváření pracovních příležitostí pro mladé, podpora vzdělání, která je druhým cílem rozvojových cílů tisíciletí. (Educon, 2007)

2.2.

Dosáhnout základního vzdělání pro všechny Druhým definovaným cílem je dosáhnout základního vzdělání pro všechny.

K tomuto cíli byl vymezen jeden úkol (Educon, 2007) -

Do roku 2015 zajistit, aby mohly děti kdekoliv na světě, dívky i chlapci dokončit základní školu. Právo na vzdělání patří mezi základní lidská práva jmenovaná Všeobecnou

deklarací lidských práv. Jak bylo popsáno v předešlé kapitole, je to základ pro snižování chudoby, nerovnosti a lepšího zdraví. I když se situace v posledních letech zlepšuje, stále více jak 73 miliónů dětí nemělo přístup k základnímu vzdělání. Nejhorší situace je opět v zemích subsaharské Afriky. Už v roce 1968 si Robert W. Cox uvědomoval důležitost vzdělání a zařadil ho mezi čtyři základní faktory ovlivňující rozvoj a modernizaci politiky vzdělávání a rozvoje lidského kapitálu (Poncarová, 2009). Dalším problémem základního vzdělání je stále přetrvávající nerovný přístup ke vzdělání. Rozdíl mezi dívkami a chlapci a také mezi městskými dětmi a dětmi pocházejícími z venkovských oblastí přetrvává (Educon, 2007). Další otázkou zůstává kvalita vzdělání. Výtkou rozvojovým cílům tisíciletí může být, že nemá žádný index měření kvality dosaženého vzdělání. Dalším problémem je kolik z nastoupených dětí vůbec základní školu dokončí. Podle odhadů 16

světové banky z roku 2007 cíl nebude dosažen u více než poloviny rozvojových zemí. (Stojanov, 2008) Z mnoha důvodů jako nemoci, sezónní práce, nedostatek finančních prostředků, děti základní školu vůbec ani nedokončí. Vysoké náklady na vzdělání tvořené především školným, školními pomůcky ovlivňuje, jestli dítě nastoupí do školy. V mnoha případech nenastoupí, protože pro rodinu jsou to tak vysoké náklady, že si to ani nemůže dovolit a naopak pošle dítě pracovat. Jak bylo zmíněno výše i kvalita vzdělání není na vysoké úrovni, chybí indikátor měřící kvalitu výuky.

V některých částech světa na

jednoho učitele je 50-100 dětí. Kvalifikovaní učitelé odcházejí jinam a pracují v zaměstnání, kde mají mnohem lepší plat. V rozvojových zemích učí především nekvalifikovaní učitelé, kteří často mají sami problém se čtením či psaním a vůbec nemají pedagogické minimum, Nemají žádnou představu, jak vlastně učit a tím vzdělávací proces upadá a ztrácí na významu.(Educon, 2007) Děti sice nastoupí do školy a dokončí ji, ale když školu vyjdou, chybí jim základní dovednosti v psaní, čtení a počítání. Zlepšení úrovně vzdělání a snížení počtu negramotných osob úzce souvisí s veřejnou správou. V Etiopii a v Tanzanii jde vidět pokrok ve zvyšování školní docházky z chudých rodin. A to jen díky tomu, že se vláda rozhodla zrušit školní poplatky a nechala vybudovat školy, kde jich bylo málo. Díky tomu to pro rodiče není taková finanční zátěž, a proto mohou poslat

svoje

děti

do

školy.

Vzdělání

je

úzce

spojeno

s

dalšími

oblastmi

života.(Romancov, 2007) V roce 2000 byla v Dakaru v sídle OSN podepsána mezinárodní rámcová dohoda „Vzdělání pro každého.“ Touto dohodou státy ztvrdily, že se zavazují k vypracování národních vzdělávacích plánů a zajištění prostředků pro jejich realizaci. Zásadními body se staly: vytvoření předškolního stupně, přístup všech dětí k základnímu vzdělání, zvyšování vzdělanosti mládeže a dospělé populace, odstranění rozdílů mezi pohlavími v dostupnosti vzdělání a zvyšování kvality samotného vzdělávání. (Educon, 2007). Unesco a FAO celou situaci sleduje, finančně přispívají a organizace FAO se angažuje v rámci programu „School meals“. Tímto projektem se snaží rodiče motivovat k tomu, aby posílali své děti do školy, kde každý den dostanou jedno teplé jídlo. Další program, kterým se snaží motivovat rodiče, se nazývá „Take Home Rations“. Prostřednictvím tohoto programu FAO zaplatí rodinám za každý trimestr, který jejich dcery dokončí, určitý objem základních potravin. (Educon, 2007). Cílem je zavedení bezplatného základního vzdělání, díky němuž se navýší počet vzdělaných osob. 17

2.3.

Prosazovat rovnost pohlaví a posílit roli žen ve společnosti Třetí cíl se orientuje na prosazování rovnosti pohlaví a posilování roli žen

ve společnosti. Jsou vymezeny tyto úkoly: -

do roku 2005 země chtěli odstranit nepoměr pohlaví v základním a středním školství

-

do roku 2015 na všech úrovních vzdělávacího systému.

Ve třetím cíli se představitelé členských států snaží zvýšit gramotnost žen. Snahou je docílit vyrovnání šancí mužů a žen na trhu práce a zvýšit počet žen ve veřejné správě. Ukazatelem pokroku v této oblasti se stal poměr přístupu dívek a chlapců ke vzdělání na základních a středních školách (Educon, 2007). Ženy v rozvojových zemích zaostávají ve vzdělání za muži, vyplývá to z tradičního postavení ženy ve společnosti. Ve vyspělých zemích se postavení ženy začalo měnit, ale v rozvojových zemích zůstala tradiční úloha ženy. Často v muslimských zemích je to otázkou náboženství. V rozvojových zemích ženy pracují v zemědělství, kde buď dostanou malou mzdu, nebo žádnou, protože obdělávají svá pole. V zemědělství má technologický pokrok opačný důsledek pro ženy. Místo toho, aby jim byla usnadněna práce, muži převezmou činnosti s traktorem a na ženách zůstává těžká fyzicky náročná práce. Tento fenomén nejen, že nepomáhá ke zlepšení zdravotního stavu žen, ale také k přístupu a zacházení se ženou (Kudláček, 2010). V Latinské Americe a Východní Asii jde vidět pokrok a neustále se zlepšující situace, naopak nejhorší stav je nadále v subsaharské Africe, kde na střední školu nastoupí každá třetí dívka, a jižní Asii (Educon, 2007). V problematických regionech existuje mnoho organizací, které dělají menší nebo regionální projekty usilující o zvýšení gramotných žen a zvýšení jejich počtu v národních parlamentech a tak dále. Jedním z nich je botswanský projekt „Diphalana.“ Tento projekt podporuje dívky, aby v těhotenství nemusely přerušit studium. V Indii je organizace Sewa, která se zase snaží pomoct pracujícím ženám s dítětem. Nabízí jim služby typu mateřských školek, mikropůjček, anebo pojištění. (Educon, 2007) K dosažení zbývajících sedmi cílů, by bez dosažení tohoto cíle, bylo nemožné. Pokud ženy nebudou mít lepší přístup ke studiu a dokud si vlády nebudou uvědomovat důležitost tohoto cíle, bude nadále pokračovat začarovaný kruh. Dívka, která má možnost studovat a dosáhne vzdělání, zvýší se ji schopnosti lépe ovlivňovat svůj život (lépe se chránit před HIV/AIDS, 18

možnost plánovat rodičovství). I když se situace zlepšuje, rychlost je až příliš pomalá. Vysoká porodnost silně souvisí nejen s chudobou, ale také s dětskou a mateřskou úmrtností, rizikem propuknutím domácího násilí nebo nakažení se různě přenosnými chorobami. Vzdělání žen má přímý vliv na zdravotní stav celé populace. Není tedy náhodou, že bývalý premiér Indie Jawaharlal Nehru prohlásil cit. : “Stav národa poznáte podle životní úrovně jeho žen.“ (Kudláček, 2010) Jak bylo zmíněno výše. Nejhorší situace je v subsaharské Africe a Oceánii. Subsaharská Afrika a Oceánie mají největší potíže s naplněním tohoto závazku.

2.4.

Snížit dětskou úmrtnost

Čtvrtým definovaným cílem je snížení dětské úmrtnosti. -

Do roku 2015 snížit o dvě třetiny úmrtnost dětí do věku pěti let.

Nejhorší situace je v subsaharské Africe a jižní Asii, kde je, zaznamenám velmi slabý pokrok (Stojanov, 2008). V drtivé většině lze případům úmrtí dítěte předejít. Smrt přibližně polovině těchto dětí způsobuje zápal plic, průjmová onemocnění, spalničky, malárie nebo HIV/AIDS (Educon, 2007). Základní strategií pro snížení dětské úmrtnosti se stala následující opatření: úsilí snížit výskyt dětských chorob i biologických faktorů, které je způsobují (přístup k pitné vodě, k lékům a další), podporovat kojení, které je pro vývoj a tvorbu ochranných látek dítěte velmi důležitý, zmenšit socioekonomickou nerovnost jako výrazného spoluviníka dětské úmrtnosti, zlepšit zdravotní systémy, zvýšit finanční dotace v současnosti výrazně poddimenzovaných zdravotních programů zaměřených na děti v rozvojových zemích a očkování proti různým nemocem (Educon, 2007).

2.5.

Zlepšit zdraví matek Pátý cíl se orientuje na zlepšení zdravotního stavu matek. V rámci tohoto cíle

vymezen tento úkol: -

Do roku 2015 snížit o tři čtvrtiny míru mateřské úmrtnosti. Zhruba přes půlmiliónů žen a z toho asi 90 % v subsaharské Africe umírá na

následky těhotenství a porodu. Porodní komplikace postihují celosvětově 15 % žen a nesouvisejí s ekonomickou vyspělostí země. Úmrtí matky se dá stejně dobře zabránit, jak 19

úmrtí dítěte do pěti let. Jde o léčitelné včasnou prevencí odstranitelné komplikace během těhotenství a porodu. Velká ztráta krve, potrat, eklampsie, těžká fyzická námaha, infekce zapříčiní asi tři čtvrtiny úmrtí. Životní podmínky, nemoci včetně malárie, chudokrevnost, žloutenka, HIV/AIDS tvoří zbylou čtvrtinu úmrtí (Stojanov, 2008). Problém nejde vyřešit, aniž by došlo k rozvoji zdravotní infrastruktury v nejvíce postižených regionech. Aby k tomu mohlo dojít, je zapotřebí mnohem více peněz, než na zdravotní programy putuje. Bez zdravotní infrastruktury i malý problém končí smrtí, a přitom včasná prevence nebo zákrok by mohl zachránit řadu životů. V rozvojových zemích je častým jevem, že ženy jsou v zajetí tradic. Těhotné ženy k doktorovi nejdou, protože mají strach, že by to mohlo ještě více bolet než normálně a pak je tam ani nechce poslat rodina, protože si myslí, že by to mohla být ostuda. Rodička porodí za přítomnosti místní porodní báby, která se většinou drží zavedených postupů a pověr, které rodičkám ubližují, než aby jim pomohly. Například v Indii, kde je podíl matek, které zemřou při porodu, jeden z největších na světě (Kudláček, 20210). Předsudky, obavy a finanční situace vženou těhotnou dívku do rukou porodní báby, která nemá ani základní znalosti a hygienické návyky. Další komplikace nastávají, když se ženě narodí holčička. Matka nemá čas se věnovat svému dítěti, nejen že jde hned pracovat, ale také se od ní očekává, že opět otěhotní, aby dosáhla svým společenským povinnostem. Taková situace se může opakovat, dokud neporodí syna. Ženám v Indii nepomáhají ke zlepšení zdravotní situace ani kulturní zvyky, tradice a postavení žen ve společnosti. Žena běžně ke stolu a jídlu zasedá jako poslední. Často se může najíst jen toho, co na stole zbylo po muži. (Kudláček, 2010). Naproti tomu žena v Kambodži po porodu nesmí sedm dní nic dělat, neměla by ani sama jíst, rodina by ji měla krmit, nesmí se vykoupat a o dítě se první dny stará úplně někdo jiný. Kambodžské ženy věří, že první mléko- nažluklé kolostrum je jedovaté a pro dítě škodlivé, takže dítě je prvních pár dnů krmeno sladkou vodou nebo vývarem z rýže. Přitom Kolostrum je pro dítě nesmírně důležité, zejména pro budování jeho imunity. Pokud matka nezačne kojit hned po porodu, riskuje, že nebude mít mléko vůbec. Jak v Indii, tak i v Kambodži jsou porodní báby neškolené zdravotnice, a jejich porodní techniky nejsou úplně bezpečné. Pupečník odřezávají běžným nožem bez předešlé sterilizace. Ránu pak dezinfikují pavoučími sítěmi a zámotky z různého hmyzu. Dětem se rána obvykle zanítí a může dojít i k rozsáhlým infekcím. Žena po porodu se může umýt až skoro po týdnu, a to čajem z různých bylin, tato tradice k léčení poporodních ran moc nepřispívá. V Kambodži má velmi silné kořeny kulturní zvyklosti, ženy věří, že kdyby se nedržely tradic, přišly by o svou krásu a zdraví. 20

Proto se hodně organizací snaží jak v Indii, Kambodži, tak i v jiných rozvojových zemí školit porodní asistentky poskytovat správné a včasné informace o další poporodní péči či kojení (Poliačiková, 2010). Ne všude jsou potřeba doktoři, stačí pouze pomoc od dobře vyškolených sester a porodních asistentek. Hlavními překážkami péče je vzdálenost, nedůvěra v poskytovatele pomoci, nedostatek informací o vážnosti problémů a nízký sociální status.

2.6.

Bojovat s HIV/AIDS, malárií a dalšími nemocemi Další definovaný cíl se orientuje na boj s HIV/AIDS, malárií a dalšími

nemocemi. V rámci tohoto cíle byly definovány tři úkoly a to: -

do roku 2015 zastavit a zvrátit šíření HIV/AIDS

-

do roku 2010 dosáhnout univerzální přístup k léčbě HIV/AIDS pro všechny potřebné

-

do roku 2015 zastavit a zvrátit šíření malárie a dalších závažných onemocnění Základní strategií v boji proti šíření HIV/AIDS je prevence založená na vzdělání

týkající se rizika nakažení. Stále je hodně mladých lidí na světě, kteří neví, jak se před touto nemocí mohou chránit, a ani netuší, jak se virus HIV přenáší. Bohužel jsou ale lidé, kteří jsou informování a stejně hazardují se svým životem. Ke snížení výskytu těchto přenosných onemocnění vyžaduje koordinovaný přístup kombinující aktivity v oblasti podpory zdraví a zdravotnických služeb. Je potřeba zintenzivnit zdravotně výchovné programy v oblasti pohlavně přenosných nemocí. Intenzivní programy na zastavení a zvrácení šíření HIV/AIDS propagují zvýšení používání kondomů, odkládání začátku sexuálního života menší počet sexuálních partnerů. Sice každým rokem klesá počet lidí, kteří zemřou na AIDS. Přístup k léčbě postižených HIV/AIDS se každým rokem zlepšuje, přesto se cíl do roku 2015 nepodaří splnit. Podle zprávy UNAIDS se výskyt viru v nejvíce zasažených místech světa, především v Africe snížil až o čtvrtinu. A to díky četným kampaním, které působí na mladé lidi. Dále UNAIDS varuje před zvyšujícím se počtem nakažených v Ugandě. V 90. letech 20. století se podařilo Ugandě z 30ti % lidí s HIV/AIDS snížit na 10 %. Nyní počet nakažených znovu roste. Kampaně už na lidi nemají takový vliv jak na začátku a tím pádem upadá i jejich snaha se nějak chránit. (Aktuálně.cz, 2010). Naproti tomu v Keni začala hudební stanice MTV vysílat seriál o dívce, která je nakažená virem HIV. Seriál se jmenuje Shuga a sleduje ho 60 % mladých diváků. V seriálu se diváci poučí 21

o používání kondomů, kde a jak se dá udělat test na HIV/AIDS. Podle průzkumů MTV jeho seriál Shuga má na mladé opravdu velký vliv. Ukázalo se, že až 90 % mladých Keňanů díky seriálu změnilo svůj pohled na rizika související s nákazou virem HIV. (Alertnet, 2010) Další závažný problém představuje malárie. Odhaduje se, že na světě je zhruba okolo 500 miliónů akutních případů malárie. Přibližně víc jak jeden milión lidí ročně zemře na tuto nemoc. Přitom většina tvoří děti, přičemž 80 % z nich žije v subsaharské Africe. (Educon, 2007) Jak uvádí Stojanov (Stojanov, 2008): „Malárie zůstává vážnou hrozbou lidskému zdraví i produktivitě mnoha tropických regionů, které tak zůstávají rizikové pro zahraniční investory a turisty“ Prioritou toho cíle se stalo zajištění antimalarických sítí napuštěných insekticidem pro veškeré obyvatelstvo. Je potřeba zajistit, aby tato péče byla fyzicky i finančně dostupná pro místní obyvatelstvo. (Stojanov, 2008) I počet nakažených tuberkulózou nadále narůstá. Nejvíce postižených je opět v subsaharské Africe, ale také i v Oceánii a zemích SNS. Jestli se podaří úkol splnit, bude záležet na vývoji epidemie HIV/AIDS. Infikovaní virem HIV nejvíce umírají na tuberkulózu. (Educon, 2007)

2.7.

Zajistit udržitelný stav životního prostředí Sedmý cíl se orientuje především na zajištění udržitelného stavu životního

prostředí. Úkoly jsou: -

Integrovat principy udržitelného rozvoje do politiky a programů jednotlivých států a zabránit ztrátám přírodních zdrojů. Snížit ztrátu biodiverzity

-

do roku 2010 významně snížit míru těchto ztrát

-

Do roku 2015 snížit na polovinu počet lidí bez dlouhodobě udržitelného přístupu k nezávadné pitné vodě a základní hygieně

-

Do roku 2020 dosáhnout výrazného zvýšení kvality života minimálně 100 milionů obyvatel příměstských chudinských čtvrtí (slumů)

Významným problémem je odlesňování. V subsaharské Africe je na dřevu závislých až 98 % domácností. Velký problém je především představován nelegálním komerčním kácením původních pralesů na nábytkové dřevo. Úbytek dřeva vyvolává další problémy. Zvláště úbytek lesů přispívá ke skleníkovému efektu, desertifikaci a ztrátě biologické druhové rozmanitosti. Aby se na evropském trhu zabránilo dřevu či dřevařských výrobků pocházejících z nezákonné těžby, schválil evropský parlament zákaz prodeje nezákonně 22

vytěženého dřeva. Účelem nové legislativy je omezit nelegální kácení a poskytnout evropským spotřebitelům více informací o zboží, které kupují. Zákon má vejít v platnost v roce 2012 a stanovuje, že pokud někdo bude chtít do Evropy dovážet dřevo či dřevěné výrobky, bude muset prokázat jejich legálnost. Pokud neprokáže jejich legálnost, bude mu hrozit vysoká pokuta. Finanční postihy za porušení těchto předpisů budou v rukou jednotlivých členských států. (Straková, 2010). K zlepšení stavu životního prostředí ani moc nepomáhá množství vypuštěných emisí oxidu uhličitého (CO2 ). Sice v roce 2005 vstoupil platnost Kjótský protokol, který zavazuje signatáře z vyspělých států snížit emise do roku 2010 o 8 %. Bohužel, ale na rozvojové země se tento protokol nestahuje a ani ne na Čínu, která ho odmítla podepsat. Alarmující je i úbytek lovišť vlivem nadměrného rybolovu a antropogenním znečištěním. Jak píše v článku pro Rozvojovku Markéta Kutilová (Kutilová, 2010), během každé války enormně trpí i příroda. Všechny nedávné válečné konflikty v Africe vedly k drastickému úbytku divoké zvěře, zejména slonů a goril. Vojáci a rebelové je zabíjejí pro maso a na prodej. V Angole a DR Kongo počty zvěře během válek klesly až o 95 %. Ani vyhlášení rezervace není dostačující. I když životní prostředí a udržitelný rozvoj roste na významnosti, v chudých rozvojových zemích je ochrana přírody stále považována za nadstandard, naopak v hodně vyspělých zemích Evropy je ochrana přírody přímo nezbytnou nutností. Základní potřebou a předpokladem úspěchu v boji proti chudobě, dětské úmrtnosti je mít přístup k nezávadné pitné vodě. I když se situace zlepšuje, nejhorší stav je nadále v subsaharské Africe. Přístup k pitné vodě se zlepšuje ve městech, ale naopak na vesnici ke zlepšení vůbec nedochází. Vyjma Číny, kde se na venkově zlepšil přístup k pitné vodě a naopak ve městech se ze 100 % pokrytí kleslo na 92 %, a to díky tomu, že se zvýšila spotřeba průmyslem, znečištění a migrace. Globálním náhledu se jeví cíl jako splnitelný, ve skutečnosti pro splnění úkolu, by muselo získat přístup k hygieně dalších 1,6 miliardy obyvatel, což se do roku 2015 nepodaří splnit. Stoupá počet lidí žijících v chudinských čtvrtích v slumech. Z několika chatrčí se za pár desítek let staly slumy čítající tisíce domácností. Například v Číně a Indii tvoří obyvatelé slumů dvě pětiny z celkové městské populace. V subsaharské Africe ve slumech žije více než 70 % měšťanů. (Straková, 2010) Ve slumech chybí kanalizace a na jednom hektaru je koncentrováno okolo 1200 lidí, záchody sdílí cirka 400 osob. (Educon, 2007) Demografické odhady UNHabit ukazují, že pokud se setrvá ve stávajícím přístupu k problému, stoupne do roku 2020 počet lidí žijících v chudinských čtvrtích na 1,4 miliardy a do roku 2030 na rovné dvě miliardy. (Stojanov, 2008) 23

2.8.

Budovat světové partnerství pro rozvoj V osmém cíli se vyspělé země snaží vybodovat světové partnerství pro rozvoj.

Byly definovány tyto úkoly jako: -

dále

rozvíjet

obchodní

a

finanční

systém

založený

na

otevřenosti,

předvídatelnosti a absenci diskriminace (včetně závazku usilovat o dobré vládnutí, rozvoj a snižování chudoby, a to na národní i mezinárodní úrovni). -

Řešit specifické potřeby nejméně rozvinutých zemí (přístup na trh pro vývoz z těchto zemí bez zatížení cly a dovozními kvótami; odpuštění dluhů pro nejvíce zadlužené země a zrušení oficiálního bilaterálního dluhu; štědřejší poskytování oficiální rozvojové pomoci ze strany vyspělých zemí, které se zavázaly ke snížení chudoby atd.).

-

Řešit specifické potřeby vnitrozemských států a malých ostrovních rozvojových

-

Komplexně řešit problém zadlužení rozvojových zemí prostřednictvím národních a mezinárodních opatření s cílem dosažení udržitelnosti zadlužení dlouhodobého hlediska.

-

Ve spolupráci s farmaceutickými firmami poskytnout přístup k dostupným základním lékům v rozvojových zemích. Ve spolupráci se soukromým sektorem zpřístupnit

rozvojovým

zemím

výhody nových

technologií

především

v informační a komunikační oblasti. Hlavními oblastmi, kterých se daný cíl dotýká, jsou především: problematika dobrého vládnutí, globální obchodní i zemědělské politiky a přístupu k trhům, odpovědného chování soukromých (zahraničních, nadnárodních) společností, zvýšení oficiální rozvojové pomoci zemí

OECD

vůči

ekonomicky

chudým

regionům,

řešení

specifických

potřeb

vnitrozemských států a malých ostrovních rozvojových států, dále zadlužení rozvojových zemí, vytvoření a realizace strategie směřující k zajištění slušné a produktivní práce pro mladé lidi, zajištění přístupu k dostupným základním lékům v rozvojových zemích, umožnění přístupu rozvojových zemí k moderním technologiím, a to především v informační i komunikační oblasti (Stojanov, 2008). Je špatně nastavený systém, nastavení celních a kvótních zábran, neobchodních bariér a administrativní překážky jsou jedním z hlavních důvodů nekonkurenceschopnosti zboží z rozvojových zemí. Obchodní a zemědělská politika je pro rozvojové země 24

nevýhodně nastavená. Nastavení cel je navíc nevýhodné pro dovoz zpracovaného zboží nebo zboží náročného na práci. Ochranářská politika zemí OECD v případě cukru, mléka, bavlny, rýže a dalších produktů znemožňuje producentům z rozvojových oblastí světa konkurovat domácím výrobkům na trzích bohatého Severu. (Educon, 2007). Jsou zvýhodněné vývozy komodit, což vede k tomu, že rozvojové země upřednostňují vývoz komodit. Dále je na občanském sektoru, vládách a spotřebitelích, aby donutili firmy k odpovědnému chování. Slibně se vyvíjejí různé aktivity, které napomáhají ke zlepšování přístupu na trh.

2.9.

Plnění rozvojových cílů tisíciletí Plnění rozvojových cílů tisíciletí je v ohrožení. Jednotlivé cíle zaznamenávají

pokroky jen velmi pomalu, mnozí experti se shodují, že s rychlostí, jakou jsou cíle zatím plněny, se je do roku 2015 nepodaří splnit. V roce 2008 se zaznamenal obrovský příjem poskytovaných prostředků, ale v roce 2009 došlo ke stagnaci v důsledku hospodářské krize. Členské země dohromady věnovaly na pomoc rozvojovým zemím 49 miliard eur, což představuje okolo 0,4 % jejich hrubého příjmu. Státy Evropské unie se zavázaly k tomu, že do roku 2015 zvýší objem pomoci na 0,7 % hrubého příjmu9 . Nejvíce pokroku se dosáhlo ve zvyšování gramotných. V roce 2007 úroveň školní docházky na základním stupni dosáhla 88 %. V subsaharské Africe a Jižní Asii se úroveň školní docházky od roku 2000 zvýšila o 11 %. Dále se daří snižovat úmrtnost dětí do pěti let a zlepšila se distribuce antimalarických ochranných sítí napuštěných insekticidy. Od roku 2000 se snížil počet lidí nově infikovaných virem HIV. I když se zvyšuje počet dětí chodící do škol, více lidí má přístup k pitné vodě, a čím dál tím více mladých lidí si uvědomuje nebezpečnost nemoci AIDS/HIV, přesto se rozvojové cíle tisíciletí nedaří plnit. Tempo jejich plnění je velmi pomalé a některé úkoly se nepodařilo splnit vůbec. Cíl na odstranění nepoměru mezi chlapci a dívkami v primárním a sekundárním vzdělání do roku 2005 nebylo dosaženo, proto zpráva OSN apeluje na vlády států, aby posílily své strategie na zajišťování pracovních příležitostí pro všechny, a aby zajistily školní docházku pro všechny děti

10

.

První cíl odstranit extrémní chudobu a hlad se nedaří splnit. Sice statistiky ukazují zlepšení a snížení chudých, i když chudých ubývá, chudoba se prohlubuje. Za úspěchem snížení 9

http://ec.europa.eu/news/external_relations/100421_cs.htm http://www.osn.cz/zpravodajstvi/zpravy/zprava.php?id=1529

10

25

chudoby mohou země jako Čína, Vietnam a Brazílie, v menším měřítku Indie (Deen, 2010). Čína a Vietnam reprezentují největší redukci míry chudoby. Mimo Čínu a Vietnam se chudoba zvýšila o více než 127 milionů lidí (Deen, 2010). Je jasné, že se nepodaří splnit všechny rozvojové cíle tisíciletí. (Kopečný, 2010) cit.: „Na začátku rozvojových cílů bylo velké odhodlání a velká slova, odhodlání členských států spolu s Vatikánem a Švýcarském zůstalo, jen velká slova jsou nahrazována menšími, ale na druhou stranu přicházejí konkrétnější činy na straně vyspělých i rozvojových zemí“. Letos na summitu v září byla přijata čtrnáctistránková deklarace „Dodržet slib- sjednoceni k dosažení Rozvojových cílů“ je jasným závazkem k dokončení nastoupené cesty. Do deklarace byla začleněna universální potřeba přístupu k energiím jako základní předpoklad naplnění všech MDGs. Dále ukazuje i na důležitost i jiných skupin (postižení lidé, feministky, bezdomovci atd.) Deklarace označila, že nejhorší a nejkritičtější situace je v subsaharské Africe. Státníci se shodli na potřebě reformy finančního sektoru, na reformách daňových systémů směrem k jejich předvídatelnosti a o podpoře inklusivního financování. V deklaraci je vyzdvihnuta důležitost malého farmářství, které je klíčové pro zajištění potravinové soběstačnosti i biodiverzity. (Tožička, 2010) Jak bylo zmíněno již dříve, za chudobu může několik aspektů. Z jedné z příčin chudoby může být špatně nastavená politika. Špatně nastavená politika agrárního sektoru má za následek prohlubující chudobu a devastaci trhů v rozvojových zemích.

26

3 ÚLOHA ZEMĚDĚLSTVÍ A POLITIKA PODPORY AGRÁRNÍHO SEKTORU Zemědělství je jednou z příčin nerovnoměrného ekonomického rozvoje světa. Ve vyspělých státech je podporované státním protekcionismem. Zemědělská politika ve vyspělých zemích je přizpůsobena našim zájmům, aby obchod se zemědělskými komoditami byl výhodný pro nás a nikoliv pro rozvojové země. Zemědělská půda v rozvojových zemích doposud představovala obrovskou „krmnou základnu“ pro vyspělé země. (Reinöhlová, b.r.). V rozvojových zemích zemědělství plní více funkcí než ve vyspělých státech. Nejen že jde o zdroj potravin a surovin, ale jedná se také především o zdroj pracovních míst, sociální stabilitu, z hlediska vlastnictví půdy to může být i nástroj moci, zdroj příjmu, základem ale i motorem ekonomického rozvoje. Od 60. let se ve světě zvyšuje spotřeba potravin, a přesto se zvyšuje i počet lidí trpících hlady. Zemědělství můžeme chápat i jako ukazatel ekonomické vyspělosti státu. Čím větší má zemědělství ve státě význam a čím více lidí v agrárním sektoru pracuje, tím méně je země ekonomicky vyspělá (Reinöhlová, b.r.). Tyto země jsou závislé na vývozu komodit, které se neustále zlevňují. Zemědělci jsou nuceni rozšiřovat svá pole a tím zvyšovat výnos komodit, aby dostali minimální příjem. Převážně v subsaharské Africe pracuje v agrárním sektoru přes 90 % lidí. Zatím v rozvojových zemích nebyl využit potenciál dalšího rozvoje zemědělství. Přitom rozvojové země jsou schopny vyprodukovat stejné plodiny a potraviny za nižší cenu, než my, jelikož jsou schopni vypěstovat levněji potraviny, mají větší šanci uspět na trhu, ale opak je pravdou. V uspění na světovém trhu jim brání pravidla mezinárodního obchodu a nerovné podmínky pro jednotlivé zúčastněné státy. Vyspělé státy se snaží svým zemědělcům zajistit dostatečné stabilní příjmy. V rozvojových zemích žádná ochrana a podpora zemědělců není. Vlády nemají peníze, aby mohla podporovat a pomáhat vlastním farmářům. Dalším problémem je, že vlády jsou tlačeny světovými finančními institucemi k odstranění ochranných cel. (Hokrová, 2007.) Například EU má společnou zemědělskou politiku (SZP). SZP vznikla v roce 1958. Jejím hlavním cílem bylo zvýšit produktivitu evropského zemědělství a zajistit tak bezpečné zdroje potravin. Dále měla za úkol stabilizovat ceny, zajistit stabilní příjem zemědělců, eliminovat velké výkyvy na trhu. 27

Všechny stanovené cíle se ji podařilo uskutečnit. SZP je jedna z nejdražších politik EU. Jak bylo zmíněno výše, již od 60. let vypěstujeme více potravin, než jsme schopni zkonzumovat. Díky obrovským potravinovým přebytkům začala evropská unie dotovat zahraniční vývoz, což má za následek ničení zemědělství a domácího trhu v rozvojových zemích. Nejen, že EU a většina vyspělých zemí chrání své trhy před levným dovozem ze zemí třetího světa, na jejich trh se ale dováží dotované zboží. Toto zboží vyhrává i na zahraničním trhu a má za následek decimování místních zemědělců (Hokrová, 2007). Bohaté země mají několik nástrojů, jak uspět na světovém trhu. Nástroje jsou zařazeny do třech kategorií. První kategorie je označena jako přístup na trh. Je nejpoužívanějším nástrojem. Bariérou pro import jsou dovozní cla. Cla na dovezené zemědělské výrobky konkurenční skupiny11 jsou často stanoveny tak vysoko, že zemědělec z rozvojových zemí nemá šanci se na trh dostat nebo se na něm prosadit. Na produkty jako jsou káva, kakao, tropické ovoce jsou udělována tzv. celní eskalace. To aby tyto komodity byly co nejlevnější, podléhají v nezpracované surové podobě nulovému či minimálnímu clu. Podle toho jak je surovina zpracovaná, se zvyšuje clo. Například za kávový prášek je clo 15 %, za čokoládu dokonce už 24 % a za nezpracované kávové boby je nulové clo (Hokrová, 2007). Důsledkem celní eskalace je, že rozvojové země se stávají závislé na vývozu nezpracovaných komodit. Cena zemědělských komodit se neustále snižuje nebo stagnuje. Tím jsou farmáři nuceni zvyšovat objem vývozu. Rozšiřují své pole, plantáže, které mají neblahý vliv na životní prostředí. Na plantáže najímají levné pracovní síly většinou děti (Hokrová, 2007.). Na zboží z rozvojových zemí jsou ochranářské bariéry až čtyřikrát vyšší než vůči výrobkům z průmyslového světa. Obchod je pro tyto země daleko důležitější než hospodářská pomoc. Vzrůst objemu jejich exportu o každých 0,7 % vede k tomu, že jejich příjem vzroste o takovou částku, jakou nyní dostávají formou hospodářské pomoci. (Kaplan, 2002). Pro nejchudší země existují určitá zvýhodnění díky preferenčním dohodám. Nejvýznamnější z nich je „Dohoda z Cotonu“. Tato dohoda umožňuje bezcelní dovoz státům Afriky, Karibiku a Pacifiku. Bezcelní dovoz se stahuje pouze na některé tradiční exportní komodity s malou či žádnou přidanou hodnotou (banány, rum, cukr a další). Druhá významná dohoda se vztahuje na nejméně rozvinuté země (LCD). Od roku 2001 EU poskytuje bezcelní přístup pro veškeré produkty LCD bez omezení množství v 11

výrobky konkurenční skupiny jsou výrobky, které vyprodukuje jak bohatý sever, tak i chudý jih, Jedná se především o cukr, rýži, kukuřici, pšenici, bavlnu, mléko, maso. Výrobky nekonkurenční skupiny jsou výrobky, které vyspělé státy nejsou schopny vyprodukovat kvůli zeměpisné poloze. Jedná se především o kávové, kakaové boby a tropické ovoce

28

rámci iniciativy „Everything but Arms (EBA)“. Dohoda má ale tři výjimky. Do roku 2006 bezcelní přístup neplatil na dovoz banánů a do roku 2009 neplatil na dovoz cukru a rýže. Banány, cukr a rýže jsou plodiny, z nichž by měly LCD největší příjmy. Dalšími nástroji v této kategorii mohou být množstevní kvóty, administrativní procedury a technické bariéry (hygienické předpisy, předpisy týkající se balení a etiket, standard kvality a další) (Hokrová, 2007). Do druhé kategorie se řadí domácí podpora. Vlády podporují domácí zemědělce různými dotacemi. Je to jediný sektor, kde stát dává všem soukromým subjektům dotace již na jejich výrobu. Do poslední kategorie patří exportní dotace, Díky tomu, že jsou farmáři ve vyspělých státech podporovány a zemědělská politika je nastavena, tak aby zaručovala zemědělcům dostatečné stabilní příjmy, vzniká nadprodukce. Proto státy vyvážejí a prodávají v zahraničí. Exportní dotace jsou pro rozvojový svět nejvíce devastující. Dotované komodity jsou levnější a tím farmáře porážejí i na vlastních trzích. Pravidla mezinárodního obchodu stanovuje Světová obchodní organizace (WTO). WTO má odstranit překážky světového obchodu a nastavit rovné podmínky pro všechny zúčastněné státy. Sice od roku 1986 je zemědělský obchod klíčový a různé dohody snažící se o liberalizaci, dosahují jen minimálního výsledku. Na druhou stranu byl by zemědělský mezinárodní obchod liberalizován, nepomohlo by to všem rozvojovým zemím. Spíše by to pomohlo zemím jako Indonésie, Brazílie, Argentina, ale nejchudším zemím světa by naopak liberalizace uškodila. Důležitost agrárního sektoru si neuvědomují jenom státy ale i neziskový sektor a různé hnutí. Jedním z hnutí usilující o pomoc producentům v zemích třetího světa a propagaci udržitelnosti je Fairtrade.

3.1.

Fair Trade

Fair Trade je sociální hnutí, který se zaměřuje na rovnost na výstupu. Fair Trade neboli spravedlivý obchod. Je to způsob obchodu, jehož cílem je přímá a účinná podpora znevýhodněných pěstitelů a řemeslníků z rozvojových zemí Afriky, Asie a Latinské Ameriky.

Nejreprezentativnější definicí je definice od platformy FINE. Tato definice

vznikla v Brně v roce 1996 – „Fair Trade je alternativní přístup ke konvenčnímu mezinárodnímu obchodu. Je to obchodní partnerství, jehož cílem je udržitelný rozvoj pro 29

vyloučené a znevýhodněné výrobce.“ Tohoto cíle se snaží docílit poskytováním výhodnějších obchodních podmínek, zvyšováním uvědomění spotřebitelů a kampaněmi. Cílem tohoto hnutí je, aby výrobci Fair Trade měli spravedlivé obchodní podmínky, možnost vymanit se z bludného kruhu bídy a žít důstojný život, děti mohly chodit do školy a hrát si, nemusely pracovat na polích. Hlavními principy Fair Trade jsou12: spravedlivá cena, zákaz dětské práce, důstojné pracovní podmínky, rozvoj komunit, environmentální udržitelnost. Spravedlivá cena, je cena, kterou pěstitelé dostanou od obchodníků. Jsou předem stanovené minimální ceny a obchodník nesmí dohodnutou cenu snížit. Čímž pěstitelé za své výrobky dostávají příjem, který jim umožňuje pokrýt náklady na výrobu a získat prostředky pro důstojné živobytí. Je zakázaná dětská práce. Dětská práce narušuje právo na vzdělání a zdravý tělesný i duševní vývoj dítěte. Jelikož farmáři za výrobky fair trade získají minimální příjmy na pokrytí nákladů, děti nemusejí tvrdě pracovat na polích, aby zajistila rodině minimální příjem. Proto si mohou hrát s ostatními dětmi, chodit do škol a prožívat normální dětství, jako děti z bohatého severu. Dalším principem jsou důstojné pracovní podmínky. Jsou zajištěny bezpečné pracovní podmínky pro pracovníky na plantážích, farmách. Pracovníci za práci dostanou mzdu, která pokryje náklady na bydlení, jídlo a tak dále. Dále se rozvíjejí komunity v sociální oblasti. Pořádají se různá školení, semináře a tím se zemědělci zdokonalují v pěstování svých komodit. Dozvídají se nové trendy v pěstování a nové technologické postupy. Jsou informování o fungování trhu, o jejich možnostech se na něm uplatnit. Rozvíjí se zdravotní infrastruktura. Velkou roli hraje i environmentální udržitelnost. Jsou podporovány udržitelné pěstitelské a výrobní postupy, které zachovávají ekosystémy pro příští generace, ale také postupy které chrání zdraví pěstitelů, spotřebitelů. Většinou výrobky fair trade jsou i produkty bio. Například družstvo Cerro Azul v Ekvádoru, poskytuje svým pěstitelům banánům přírodní hnojiva a pořádají plno seminářů ekologického zemědělství, aby tím dosáhli zlepšení kvality banánů. Dále se družstvo podílí na zalesňování ploch ohrožených erozí a zavedlo program recyklace odpadů.

12

http://www.fairtrade.cz/10-o-fair-trade/

30

3.2.

Historie Fair Trade

Kořeny Fair Trade sahají již od 19. století. Ve 40. a 50. letech začaly církevní organizace dovážet z rozvojových zemí řemeslné výrobky od tamních výrobců. V Evropě ve Velké Británii byla založena nevládní organizace Oxfam. Organizace prvně pracovala s poválečnými uprchlíky. Když ředitel organizace navštívil Hongkong, napadlo ho, že by mohli prodávat výrobky od uprchlíků v Hongkongu v Británii. Podobně tak vznikla i organizace v Nizozemí. Ani Amerika nebyla pozadu. Edna Ruth a Joe Bylerovi začaly na farnostech v Pennsylvánii prodávat vyšívané ubrusy koupené od žen v Portoriku. Z této iniciativy vznikl Mennonite Central Commitee Self Help Crafts. Na jeho základě pak vznikla celá sít specializovaných obchodů v USA a Kanadě Ten Thousand Villages (Štěrba, 2004). V roce 1965 v rámci organizace Oxfan začal projekt „Bridge“, který měl zajistit stabilní příjem zúčastněním. Projekt byl velice úspěšný, vznikla první alternativní obchodní organizace. Především se dovážely různé řemeslné výrobky - různé dřevořezby. V roce 1969 byl otevřen první čistě evropský Fair Trade obchod. Byl otevřen v Nizozemsku v Brekelenu. Postupně se síť fair trade obchůdku rozšířila do Belgie, Německa, Švýcarska, Dánska, Švédska, Itálie a Francie. V 80. letech jich bylo okolo 1000 a dnes jich je už přes 3000 (Štěrba, 2004). Také v 80. letech začala postupná profesionalizace Fair Trade, i když jsou organizace stále závislé na dobrovolnické práci. Změna rozvojové politiky, vznik společného evropského trhu vedl k dalším změnám a rozvoji Fair Trade. Změnil svou politiku a dostal své výrobky do supermarketů. Snaží se zvýšit podvědomí lidí o těchto výrobcích. Aby byly výrobky fair trade poznat od normálních produktů byla snaha o standardizaci a certifikaci. Tyto snahy vyústily ve vznik zvláštní ochranné známky. V roce 1988 vzniká v Nizozemí první fair trade značka pod jménem Max Havelaar. (Štěrba, 2004) V 90. letech vznikla „International Federation for Alernative Trade“. Je to organizace sdružující výrobce, vývozce a dovozce po celém světě. Zastřešuje organizace Fair Trade. Dnes je známá jako „World Fair Trade Organisation (WFTO). V roce 1990 vznikla další zastřešující Fair Trade organizace, zastřešující organizace Fair Trade v Evropě. „Europen Fair Trade Association (EFTA) je nejaktivnější na lobbing a zavádění společné politiky zaměřenou Fair trade organizací.

31

3.3.

Produkty Fair Trade

Fair Trade prodává řadu výrobků, potravin z rozvojových zemí. Mezi komodity a z nich další zpracované výrobky patří káva, čaj, kakao, banány, rýže, cukr, ostatní potraviny, umělecké a řemeslné výrobky, bavlna a textil. V této práci budou popsány jen čtyři komodity. Káva je nejen důležitou plodinou v měřítku celosvětového obchodu, ale je to po ropě druhou nejprodávanější komoditou. Káva patří mezi základní druhy komodit, s nimiž přichází každý člověk každý den do styku. Její původ je datován z 9. století z Etiopie. Během pár století se rozšířila po celém světě a dnes se pěstuje ve více jak v 53 zemí světa. Nejvýznamnějšími producenty jsou v současné době Brazílie, Vietnam, Kolumbie, Indonésie, Indie, Mexiko, Guatemala, Etiopie, Pobřeží Slonoviny a Uganda. Pro mnohé africké a středoamerické země je káva hlavní exportní komoditou (Etiopie, Uganda, Burundi, Rwanda, Nikaragua, Honduras, Salvador). Cena kávy se neustále snižuje. Kupující se stal pánem a určuje si ceny. Nejnižší cena v celé historii kávy byla koncem roku 200113 . Cena kávy nepokrývala ani výrobní náklady pěstitelů. Přesto pěstitelé zůstávají u pěstování kávy a tím zvyšují její nadprodukci. Káva patří mezi nejdůležitější a nejtypičtější výrobky Fair trade. Ve Fair trade s kávou se angažuje okolo 185 sdružení z 24 zemí Afriky, Latinské Ameriky a Asie. Fair trade tak zlepšuje život kolem 2,5 milionů lidí. Káva byla taky jedním z prvních Fair trade výrobků. Prvně se objevila v Nizozemí v roce 1973. Svým pěstitelům zajišťuje stabilní cenu kávy, která vždy pokryje výrobní náklady, a ještě navíc mají peníze na další rozvoj (Štěrba, 2004). Dalším produktem je čaj. Čaj je zajímavý v tom, že se s ním neobchoduje jako s komoditou. Fair Trade se snaží, aby čaj byl vyráběn přímo na místě, kde se pěstuje. Například Indii funguje soukromá firma, která má pronajaté plantáže v severní Indii a dodnes pěstuje certifikovaný organický čaj a provozuje balírnu, školu pro děti z okolních vesnic, knihovnu a společenské centrum. V současné době čaj dováží z 9 zemí je dostupný ve všech 17 zemích, kde působí certifikační (Štěrba, 2004). Kakao je další typickým koloniálním produktem. Kakao je důležitým vývozním artiklem mnoha rozvojových zemí a slouží jako základ čokolády. Nejvíce kakaa je produkováno v západní Africe. Mezi největší producenty kakaa patří Pobřeží Slonoviny

13

V říjnu 2001cena v Hondurasu poklesla na pouhých 0,15 $ za libru arabicy. Údaje ICO

32

a Ghana, zároveň tito producenti jsou silně závislí na cenách této plodiny. Dále mezi významné producenty patří ještě Nigérie, Kamerun, Indonésie, Malajsie, Brazílie a Ekvádor (FAO) Kakao stejně jako káva se potýká s nestabilitou ceny. Z rozvojových zemí pod značkou Fair Trade se dováží kakaový prášek, kakaové máslo, které se dále může zpracovávat i do fair trade kosmetiky, anebo vyrábět čokoláda. Nejvíce čokolády se prodá ve Švýcarsku, Nizozemí a Velké Británii. Banány představují pátou nejobchodovatelnější komoditu světa. Největšími pěstiteli banánů jsou Indie, Brazílie, Ekvádor, Filipíny, Čína, Indonésie. Mezi největší vývozce banánů patří Ekvádor, Kostarika, Kolumbie, Filipíny, Guatemala, Honduras a Panama. Jsou velice závislí na banánech a mají rozsáhle plantáže, jenž ničí životní prostředí. V oblasti banánů fair trade působí již od 70. let, první férové banány se prodávali ve Švýcarsku. Dnes můžeme férové banány tak jako i jiné férové výrobky koupit v supermarketu. Velkým úspěchem pro Fair trade byl, že společnost Chiquita začala rozvíjet projekt na zlepšení situace na plantážích. Zlepšily se pracovní podmínky a přístup k pěstování banánů. Kromě zemědělských komodit Fair Trade prodává i umělecké a řemeslné výrobky, bavlnu a textil. V obchůdkách je možné najít od keramiky přes sklo, různé umělecké předměty, proutěné zboží, hudební nástroje, nábytek, šperky až po textil. Tím je podporována místní kultura. Udržuje se tradice a řemeslné dovednosti. Na grafu číslo 1 jde vidět, jak od roku 2005 stoupá obrat. Čím dál tím více lidí si kupuje férové výrobky a uvědomuje si důležitost podpory a rozvoje třetího světa. Díky těmto lidem se zlepšují životní podmínky v rozvojových zemích. V roce 2009 dosáhl obrat 3,4 milionu eur a oproti předchozímu roku tak stoupl o 15 %.

33

Graf 1: Vývoj obratu Fairtrade zboží ve světě:

Zdroj: http://www.fairtrade.cz/38-fair-trade-v-cislech/

3.4.

Fairtrade a Česká republika

V první polovině 90. let se u nás začínají objevovat první koncepty Fair Trade. V roce 1994 byl založen charitativní obchůdek Jeden svět, ze kterého se postupně stal obchůdek Fair Trade. V roce 2003 vznikla Společnost pro Fair Trade a Ekumenická akademie Praha, obě společnosti se věnují prodejem fair trade výrobků. Již v první polovině devadesátých let se i u nás začínají objevovat první snahy o uplatnění konceptu Fair Trade. V roce 2004 důsledkem sdružení Asociace pro Fair Trade byly do České republiky dovezeny první férové výrobky a od roku 2009 je uskutečňován přímý dovoz řemeslných výrobků přímo od jejich výrobců. Již od roku 2009 se můžeme setkávat s výrobky nejen ve specializovaných obchůdcích, ale také i v supermarketech a drogeriích. Na dalším grafu můžeme vidět, jak v České republice stoupá obrat. V České republice dosáhla v roce 2009 obrat fair trade výrobků 50 milionů korun a oproti předchozímu roku tak stoupl o 22 %.

34

Graf číslo 2: Vývoj obratu Fairtrade zboží v ČR

Zdroj: http://www.fairtrade.cz/38-fair-trade-v-cislech/

4 ROZVOJ ZEMĚDĚLSTVÍ JAKO PRIORITA Stejně jako Evropská unie, tak i Česká republika si uvědomuje důležitost zemědělství, a proto přikládá i nadále velkou důležitost zajišťování potravin, udržitelnost a rozvoj venkova. V sektoru zemědělství se stát zaměřuje zejména na přenos know-how s důrazem na využití vhodných zemědělských technologií a pěstování vhodných druhů plodin. Chudé a málo rozvinuté země mají nedostatečný přístup ke kvalitním potravinám. Projekty realizované v rámci rozvojové spolupráce České republiky se nesoustředí jen na zemědělství, ale také na oblast vodohospodářství, kde se koncentruje na zajištění přístupu k vodě a zaměřují se na obnovu a ochranu lesa a agrolesnictví. Dále Česká republika podporuje rozvoj venkovských zemědělských hospodářství. Svými aktivitami přispívá ČR k plnění Rozvojových cílů tisíciletí. První projekty rozvojové pomoci se rozběhly v roce 1997 v oblasti chovu zvířat a veterinárních služeb. Do roku 2008 se podařilo Ministerstvu zemědělství realizovat téměř šedesát projektů. V roce 2008 Ministerstvo zemědělství podpořilo 33 bilaterálních rozvojových projektů v oblasti udržitelného rozvoje zemědělství, zemědělské výroby, zemědělského poradenství, venkova a další. Projekty byly formulovány v souladu s Rozvojovými cíli tisíciletí OSN a závěry 35

Světového potravinového summitu. Programy rozvojové spolupráce ČR s prioritními zeměmi, kde jsou stanovena témata spolupráce, Pravidly pro výběr a financování bilaterálních projektů v rámci zahraniční rozvojové spolupráce ČR a Manuálem projektového cyklu. Česká republika realizovala projekty v zemích s přednostním zájmem (Angola, Bosna a Hercegovina, Jemen, Moldavsko, Mongolsko, Srbsko, Vietnam a Zambie), ale také se Ministerstvu zemědělství podařilo uskutečnit projekty v dalších rozvojových zemích světa. (Etiopie, Gruzie, Chile, Indonésie, Keňa, Kyrgyzstán, Peru, Ukrajina, Uzbekistán). Rozvoj zemědělství jako prioritu popisuje právě na projektech ve vybraných rozvojových zemí dokument „Zahraniční rozvojová spolupráce České republiky v oblasti zemědělství, rozvoje venkova, lesního a vodního hospodářství“ a z jeho tvrzení vychází celá tato kapitola a jejím jednotlivým zemím věnované sekce.

4.1.

Angola

Česká republika si za prioritní zemi vybrala Angolu. V Angole do roku 2002 probíhaly různé války, které měly za následek kritickou hospodářskou situaci zaostání zemědělské výroby. V Angole zemědělci hlavně pěstují maniok, sladké brambory, kukuřici, cukrovou třtinu, banány. Vypěstované plodiny mají především pro svou vlastní potřebu. I když válkou byla přerušena kontinuita zemědělské činnosti a narušen tradiční proces předávání znalostí z generace na generaci, má Angola dobré předpoklady pro obnovu zemědělského hospodaření. Projekty ČR v rámci rozvojové pomoci v oblasti zemědělství se zaměřují na podporu zavádění vhodných postupů a technologií v zemědělské výrobě na zpracování zemědělské produkce a zavedení kombinovaného chovu sladkovodních ryb a drůbeže. Díky realizovaným projektům se v Angole po třiceti letech začala opět pěstovat pšenice a chovat ryby a kachny. Projekty byly soustředěny do provincie Bié. Byl zde realizován projekt „Poradenství v oblasti chovu ryb a drůbeže“. Projekt měl dosáhnout zlepšení výživy místních lidí. Lidé na angolském venkově trpí nedostatkem živočišných bílkovin. Realizátoři se zaměřili na místní malé farmáře. Vytvořili v komunitě Nequito čtyři rybníky, kde úspěšně vysadili místní druh ryb Tilapia rendali . Dále realizátoři vymysleli vlastní typ přístřešku pro drůbež. Použili materiály z dostupných místních zdrojů. Dalším projektem byl „Podpora místních komunit v rozvoji zemědělské prvovýroby.“ Tento projekt se snažil o zefektivnění a obohacení zemědělské monokulturní 36

výroby v okrese Cuemba. Základem projektu se stalo „Agrární kreativní centrum“. Jeho cílem bylo zefektivnit postupy a technologie v zemědělské výrobě. Součástí centra je učebna, laboratoř, sklad, půjčovna nářadí, dílna a další. U centra je ještě výuková plocha, kde jsou ukázky vhodného způsobu pěstování plodin. Vypěstované plodiny jsou dále prodávány na místním trhu. V rámci centra se realizují semináře, přednášky, školení, které zemědělcům usnadňují získávání informací o technologiích, sazenicích, hnojivech a tak dál. Chov drůbeže a tržní uplatnění zemědělských produktů v provincii Bie byl další projekt realizován za pomoci Ministerstva zemědělství. V provincii Bie byla vybudována vzorová farma. Byly zavedeny ukázkové chovy drůbeže – kura domácího, krůt, kachen, hus a také pštrosů. Realizátoři se snažili o zvýšení živočišné výroby a její zpracování. Tím chtěli dosáhnout zlepšení zvýšení dostupnosti živočišných potravin, a tím zlepšení nutričních hodnot výživy. Pro farmáře se uskutečnila řada školení. Drobní zemědělci si mohou půjčit nářadí a stroje, anebo zažádat o minigrant ve formě stroje, sazenic, hnojiv. Součástí tohoto projektu byl cíl i zvýšit rostlinnou výrobu, kde se kladl důraz především na produkci a zpracování krmiv. V provincii Bie byl realizován ještě jeden projekt a to „Budování kapacit v oblasti chovu ryb a drůbeže“. Tento projekt navazoval na předešlý projekt „Poradenství v oblasti chov ryb a drůbeže“. Cílem bylo rozšířit získané znalosti v oblasti integrovaného chovu ryb a drůbeže. Realizátoři se zaměřili na vyškolení expertům, kteří budou dále propagovat různé metody chovu ryb a drůbeže. Vyškolení experti pocházejí z provincie Bie a jsou to absolventi „Centra pro zemědělské vzdělávání v provincii Bie“. V rámci projektu bylo vybudováno centrum, které slouží k získávání praktických informací v zemědělství.

4.2.

Bosna a Hercegovina

V Bosně a Hercegovině se rozvojové projekty České republiky zaměřily jak na rozvoj zemědělství, ale i na vodní a lesní hospodářství. Země prochází postupnou obnovou po válečném konfliktu (1992-1995). Lidé, kteří se vrátili po válce zpět do svých domovů, patří mezi obyvatele nejvíce ohrožené chudobou. Česká republika představuje pro Bosnu a Hercegovinu strategického rozvojového partnera a to díky své zkušenosti z nedávné ekonomické a politické transformace završené vstupem do klíčových mezinárodních 37

institucí. Také ke zvýšené spolupráci obou zemí významně přispívají i tradiční blízké vztahy. Zachování genofondu a zlepšení užitkových vlastností importovaného skotu je projekt, kterým se realizátoři snažili zvýšit produkci skotu a zavést jeho systematické šlechtění v republice srbské v Bosně a Hercegovině. Projekt byl zaměřen na zvýšení užitkovosti a zavedení plemenářské práce. Projekt zavedl jak plošnou inseminaci krav a jalovic, tak i systém kontroly užitkovosti. Vytvořil sperma banku, státní registr býků, plemení knihy a kontroly reprodukce. Dále se zlepšila i výživa skotu. Celkem bylo certifikovaně vyškoleno přes sto inseminačních techniků. Bylo dodáno téměř šedesát tisíc inseminačních dávek, dva fonografy za účelem rané diagnostiky březosti a devět živých býků pro inseminační stanici. Dalším uskutečněným projektem v Bosně a Hercegovině byl „Přenesení technologie aplikace feromonových odparníků, proti kůrovcům“. Cílem projektu bylo snížit rozsah ničení lesních porostů a vytvořit strategii ochrany lesa před kůrovci. Před válkou bosenské lesy představovaly nejstabilnější část evropských ekosystémů a lesní hospodářství bylo významnou součástí národního hospodářství Bosny a Hercegoviny. Kvůli válce byly zničeny desetitisíce nejkvalitnějších přírodních lesů a několik let se neprováděla žádná výchova a péče o lesní porosty. V rámci projektu byly dodány lapače a zároveň se uskutečnila řada seminářů, školení o komplexním systému ochrany lesa. Cílem bylo utlumit gradaci kůrovců. Dalším projektem byl „Podpora družstevních a soukromých zemědělských hospodářství.“ Projekt měl nastartovat zemědělskou výrobu a zpracování produkce družstevních a soukromých zemědělských hospodářství. Díky tomuto projektu v roce 2008 lidé v Bosně a Hercegovině v Šekoviči, Živinici a Kladanjově sklidili úrodu z nových sadů slivoní a polí brambor tykve, olejné a echinacey pallidy, kukuřici, obilí a slunečnice. V Matici byly vybudovány kotle pro vaření vrbového proutí. Dále byl v Bosně a Hercegovině zaveden ekologický chov včel. Chov včel představuje značný rozvojový potenciál a možnost získání trvalého zdroje příjmu. Byla zahájena výroba včelích bioproduktů, která vznikla na základě tohoto projektu. Byla založena dvě centra pro chovatele včel. Centra slouží k schůzkám včelařů, k vzdělávacím kurzům a tak dále. Poslední realizovaný projekt v období 2006-2010 přispěl ke snížení znečistěných vodních zdrojů. V rámci projektu „Čištění odpadních vod v Kiseljaku“ byla vybudována čistírna odpadních vod v obci Kiseljak. Na čistírnu je napojeno přes tři tisíce obyvatel. Dále byl vyškolen personál, starající se o čistírnu. 38

4.3.

Etiopie

Etiopie patří k jedněm z nejchudších států světa a patří do skupiny tzv. vysoce zadlužených hlavně na zemědělskou výrobu. Problém, kterou Etiopii sužuje je především degradace půdy. Proto byl v roce 2008 zahájen projekt, zaměřující se na problematiku půdní eroze a zlepšování biodiverzity. V rámci projektu „Protierozní opatření v okolí jezera Awassa“, byla založena lesní školka s úkolem vyprodukovat 1,5 mil. Sazenic stromů zejména původních dřevin za rok. Součástí byla také školení zaměřená na správné postupy výsadby stromů, udržitelného využívání půdy a tvorby protierozních opatření. Díky tomu se zvýšila hladina podzemní vody, což podpořilo lepší úrodu místních zemědělců a lepší dostupnost vody v místních studnách.

4.4.

Keňa

V Keňi jsou dlouhotrvající sucha a trpí nedostatkem vodních zdrojů, jenž negativně ovlivňuje zemědělskou výrobu a v některých oblastech, dokonce tyto dlouhotrvající sucha a nedostatek vodních zdrojů vyústil v potravinovou krizi. Důležitým finančním zdrojem celého regionu na severu Keňi se stal rybolov, proto i projekt se zaměřuje na stav rybolovu v jezeře Turkana. Cílem projektu bylo zhodnotit stav ichtyofauny a stávajícího rybolovu, vymezit environmentální a socioekonomické problémy jezera.

Posoudit

onemocnění

ryb

a

navrhnout

systém

udržitelného

rybolovu.

Bylo vybudováno centrum pro výzkumné a technické pracovníky. Byli proškoleni pracovníci a dále se podporuje intenzivnější zájem o ekologické dopady jezera.

4.5.

Zambie

V Zambii převážná část farmářů využívá jen základní zemědělské technologie. V živočišné výrobě má zásadní postavení skot, vytváří přibližně třetinu národního zemědělského produktu. Skot je zde vnímán jako bohatství a jako banka. Zvířata jsou používána jako věno, které ženich platí rodičům nevěsty, a které v případě rozvodu zůstává manželce. Farmáři zvířata prodávají jen ve výjimečných případech. V případech nutné 39

nouze, když potřebují pokrýt výdaje za školní docházku, pohřby a jiných závažných okolností v rodině. V posledních letech došlo, ke snížení stavu dobytka. Příčinou byla plicní nákaza skotu, kterou přinesli váleční uprchlíci z Angoly. Český rozvojový projekt se proto zaměřuje na podporu živočišné výroby v západní provincii. Projekt se zaměřuje na zmapování místních podmínek chovu hospodářských zvířat, vyhodnocení stávající mléčné a masné užitkovosti skotu místního plemene Barotse v okrese Kaoma. Dále bylo vybudováno a zrenovováno několik zázemí pro veterinární asistenty a techniky. Byly Zajištěny léky a vakcíny potřebné pro uzdravení zvířat. Také se realizovala celá řada školení pro zemědělce, veterinární techniky a asistenty.

4.6.

Mongolsko

Zemědělství v Mongolsku vytváří zhruba třetinu hrubé domácí produkce a čtvrtinu z celkového exportu země. Především se zde zemědělství orientuje na živočišnou výrobu. Po roce 1990 se rostlinná výroba dostala do útlumu. Na prvním místě jako zdroj obživy je kočovné pastevectví ovcí, koz, koní a velbloudů. Mongolsko sužuje dlouhodobě problém sucha a desertifikace. Neustále se zde zvyšují stavy dobytka, který má nepříznivý dopad na životní prostředí. V rostlinné produkci není soběstačné, dále v Mongolsku je nedostatek plodin, které by byly odolné vůči velmi suchému a chladnému podnebí. Projekty realizované v Mongolsku v rámci zahraniční rozvojové pomoci se zaměřují na podporu rostlinné výroby, produkci drůbežího masa a vajec, označování zvířat. „Podpora výroby vajec a drůbežího masa v drůbežárně Bochog“, v projektu jde o dokončení modernizace drůbežárny, kterou postavila ruská armáda, pro svou spotřebu vajec. Po odchodu ruské armády byla drůbežárna opuštěná a chátrala. Česká republika ji začala rekonstruovat a dosáhla toho, že se stala jedinou firmou pracující na velkovýrobní úrovni v Mongolsku. V letech 2001 až 2005 byla zahájena rozvojová intervence v rámci projektu „Zintenzivnění výroby vajec a drůbežího masa v Mongolsku“. Jednalo se o modernizaci drůbežárny a intenzifikaci. Byly dodány moderní technologie a předány zkušenosti s provozem. Cílem bylo zvýšit objem výroby vajec a brojlerového masa. „Projekt výroby vajec a drůbežího masa v drůbežárně Bochog“ se zaměřuje na dokončení modernizace drůbežárny. Přispělo se tak ke zlepšení technologické kázně při výrobě, ke zvýšení disciplíny v oblasti hygieny a k důslednému dodržování sanitárních předpisů.

40

V roce 2008 dosáhla produkci 20 milionů vajec, tím vyprodukovala o 18 milionu vajec více než v roce 2002. Další projekt se zaměřil na zvýšení soběstačnosti v potravinách rostlinného původu a zvýšení počtu pracovních příležitostí v poušti Gobi. „Obnovení rostlinné výroby v semiaridních oblastech severní Gobi“ se zaměřil na prověření možností kvantitativního a kvalitativního rozšíření rostlinné výroby, stanovení možností zavedení a rozšíření jejího dalšího zpracování a využívání. Byly vybudovány modelové farmy soustřeďující se na rostlinnou výrobu s komplexním know-how pro pěstování, skladování, přepravu a zpracování rostlinných produktů. Kvůli suchému klimatu v poušti Gobi musely být vybrány vysoce odolné odrůdy a také musel být zhodnocena hydrogeologická situace, stav zásob podzemních vod a možnosti jejich využívání. V rámci projektu byly odzkoušeny pěstování celé řady plodin, které se dále zpracovaly a zavařily. Plodiny jsou nadále pěstovány, zpracovány a zavařovány. Zavařené plodiny se dále prodávají na místním trhu. Dalším projektem „Zlepšení rostlinné produkce v provincii Dornogobi“ se realizátoři snažili o snížení chudoby a zlepšení výživy ve třech komunitách v oblasti Dornogobi. Cílem bylo předat znalosti o pěstování zemědělských plodin a také zpracování produkce. Byly vytvořeny tři zahrady, na jejich vytvoření se podíleli i místní lidé, kteří byli dlouhodobě bez práce. Místní lidé se snaží o ekologické hospodaření zahrad na družstevnickém principu a zisky jsou rozdělovány podle odvedené práce. Z úrody zemědělci dále vyrábějí zavařeniny, marmelády, čalamády, sirupy, které úspěšně potom prodávají na trhu. Veškeré aktivity se věnují ochraně a správnému nakládání s přírodními zdroji. Pro čerpání vody ze studní se využívá solární energie. Vysázené stromy a bobulovité keře jsou odolné vůči suchu a studenému klimatu, které pomáhají chránit zemědělskou půdu a přispívají k obnově narušeného životního prostředí. Poslední projekt uskutečněný v letech 2007-2009 byl „Označování zvířat v Centrálním regionu. Přispěl ke zlepšení situace v oblasti evidence hospodářských zvířat. Označování zvířat v Mongolsku patří od nepaměti. Hospodářská zvířata byla označována na zadní části těla pomocí výžehu, malí přežvýkavci zářezů různých tvarů do ušního boltce, v dnešní době tohle označování už je nedostačující. Proto cílem bylo zjistit stav dobytka a potřeby v označování hospodářských zvířat. Byl navržen model identifikace a registrace zvířat, který oproti současnému způsobu umožní sledovat chovatelské údaje, dále tak i zdravotní stav dobytka a zajišťovat preventivní opatření v chovech. Byly dodány ušní známky, dále byla vyškolena řada odborníků, kteří budou provádět označování zvířat. 41

Obrázek 1: Mapa umístění projektů ZRS v gesci Ministerstva zemědělství v roce 2008

42

ZÁVĚR V roce 2000 na Summitu tisíciletí se dohodlo všech 189 členských států OSN spolu s Vatikánem a Švýcarskem na rozvojových cílech tisíciletí. Tím země ztvrdily své odhodlání odstranit extrémní chudobu do roku 2015. Celkem bylo definováno osm cílů. Sice jednotlivé cíle zaznamenávají pokrok, ale rychlost plnění těchto závazků je velmi pomalá. Je tak pomalá, že se cíle nepodaří do roku 2015 splnit. Jak řekl Kopečný, na začátku byla jen velká slova, ale s blížícím se plněním rozvojových cílů tisíciletí jsou velká slova nahrazována menšími, ale především přicházejí na řadu konkrétní činy jak od vyspělých tak i rozvojových zemí. Do popředí se dostávají nově definované priority a klade se důraz na jejich plnění. Země, které se zavázaly k plněním rozvojových cílů tisíciletí, kladou důraz hlavně na soběstačnost. Podporuje se výzkum v zemědělství a rozšiřování znalostí o výživě a produktivních a zároveň udržitelných metodách obhospodařování půdy. Do popředí se dostávají i sektorové priority jako životní prostředí, zemědělství, sociální rozvoj (včetně vzdělání, sociálních a zdravotnických služeb), ekonomický rozvoj (včetně energetiky), podpora demokracie, lidských práv a společenské transformace. Nově definované priority berou v úvahu poznatky z předešlých období a vycházejí z komparativních výhod ČR včetně zkušeností s procesem politické ekonomické a společenské transformace. Dále se Česká republika snaží přispět k pozitivnímu vývoji v partnerských zemích, kterým má co nabídnout. Nejen velké zkušenosti a know-how v zemědělství, ale především může pomoci s přípravou na vstup do EU. Rozvojové země se potýkají s chudobou. Chudoba patří mezi jeden z největších problémů současné doby a jejím vlivem vznikají další problémy. Za chudobu může několik aspektů. Jeden z nich je špatně nastavenou politikou agrárního sektoru, která má pak za následek prohlubující chudobu a devastaci trhů v rozvojových zemích. Jak říká Indy Simby cit.: „Špatná zemědělská politika může prohrát volby ve Francii, ale v Africe stojí životy.“ Rozvojové země jsou závislé na exportu. Špatně nastavená exportní politika je připravuje o jejich výdělky. Aby byli schopni uživit nejen sebe, ale i rodinu, zvětšují své pole, plantáže, na kterých pak pracují i děti. Plodiny potom prodají pod cenu, jen aby vůbec měli nějaký výdělek. Zemědělský obchod je klíčový a různé dohody snažící se o liberalizaci, dosahují jen 43

minimálních výsledků, a pokud by byl zemědělský mezinárodní obchod liberalizován, nepomohlo by to všem rozvojovým státům. Spíše by pomohl zemím jako Indonésie, Brazílie, Argentina. Nejchudším zemím světa by naopak liberalizace uškodila. Jedním z řešení je sociální hnutí Fair Trade, jenž usiluje o spravedlivé obchodní podmínky. Výrobky označené logem Fair Trade zaručují nejen kvalitu produktu, ale především, že se na pěstování, zpracování a výrobě produktu nepodílely děti a farmáři dostanou za výrobek minimální cenu, za kterou jsou schopni pokrýt náklady spojené s pěstováním či s výrobou produktu, a také díky tomu je jim umožněné důstojné živobytí. V České republice Fair Trade není ještě moc známý, i když se situace každým rokem zlepšuje. Výrobky jsou k dostání nejen v kamenných obchůdcích Fair Trade, ale už se s nimi můžeme setkat v supermarketech či v drogeriích. Každým rokem stoupá prodej těchto výrobků a informovanost o hnutí Fair Trade. Čím dál více lidí si uvědomuje důležitost podpory a rozvoje třetího světa. Další problém, který sužuje země třetího světa, je, že tyto země nejsou schopny využít potenciál dalšího rozvoje zemědělství. Některé země nejsou schopny si zajistit ani dostatek potravin pro své obyvatele, dále mají nedostatečný přístup ke kvalitním potravinám. Proto jak EU, tak i ČR si uvědomují důležitost tohoto problému, a aby docílili zlepšení životní úrovně lidí v rozvojových zemích, jsou realizovány projekty zaměřující se zejména na přenos know-how s důrazem na využití vhodných zemědělských technologií a pěstování vhodných druhů plodin. Do roku 2008 se podařilo Ministerstvu zemědělství realizovat téměř šedesát projektů. V roce 2008 Ministerstvo zemědělství podpořilo 33 bilaterálních rozvojových projektů v oblasti udržitelného rozvoje zemědělství, zemědělské výroby, zemědělského poradenství, venkova a další. Projekty byly formulovány v souladu s Rozvojovými cíli tisíciletí OSN a závěry Světového potravinového summitu. Závěrem lze tedy formulovat následující tezi: Česká republika aplikuje v projektech, které se v rámci jejího prostoru vytváří, cíle definované v souladu s Rozvojovými cíli OSN - cíli tisíciletí, a to i s uvědoměním si globálního efektu a potřeby spolupráce na mezinárodní úrovni. Snaha o evaluaci projektů a jejich rozvoj pro větší efektivnost zacílení je zřejmá, žádoucí a neustále rozvíjená.

44

LITERATURA Adamcová, Nicol et. al. 2006: Zahraniční rozvojová spolupráce České republiky. Praha. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky. Baroš, Jíří. 2006. Proč je Afrika chudá? Global politics. [cit. 2011-04-19]. Dostupné na http://www.globalpolitics.cz/clanek/proc-afrika-chuda.html Buzan Barry, Waever Ole, De Wilde Jaap. 2005. Bezpečnost: Nový rámec pro analýzu. Brno. s 91. Centrum strategických studií, o.s. 267s. Brandlová, Hana, et al. 1993. Encyklopedický slovník. s 399. Praha. Odeon. 1253s. Česko proti chudobě. 2007. Informační zpravodaj "ČESKO PROTI CHUDOBĚ Informace, fakta a čísla z rozvojového světa". Praha: Educon. o.s. 48s. Česko proti chudobě. 2007. „Brožura "ROZVOJOVÉ CÍLE TISÍCILETÍ - Manuál globálního rozvojového vzdělávání"“. Praha: Educon. o.s. 52s. Dehesa, G. De la. 2007: What Do We Know About Globalization? Issues of Poverty and Income Distribution. s 52-105. Blackwell Publishing. 384s. De Beer, F., Swanepoel, H. 2004: Introduction to Development Studies. s 5. Cape Town: Oxford University Press Southerm Africa. 256s. Deen, Thalif. 2010. Je snižování globální chudoby pouze politickým mýtem? [online]. Ceskoprotichudobe. cz, 2. srpen. 2010 [cit. 2011-04-19]. Dostupné z http://www.ceskoprotichudobe.cz/?id=15-clanky&tema=12&idc=467 Fakta a Čísla OSN. 2003. Základní údaje o Organizaci spojených národů. Praha. Informační centrum OSN v Praze. 158s. Hokrová, Marie. 2007.: Mezinárodní obchod se zemědělskými komoditami – dopady na rozvojové země. Databáze online. Dostupné na: http://www.rozvojovka.cz/_200_28.htm Holman, Robert. 2005. Ekonomie.s 684. Praha. C.H. Beck. 709s. Chmelař, P., Tožička, Tomáš. 2007. Česko proti chudobě. [online]. Dostupné na http://www.educon.cz . Kaplan. Robert. 2002. Jak bohaté země přímo žijí z chudoby chudých zemí. 18. Duben 2002 [cit. 2011-04-19]. Dostupné na: http://blisty.cz/art/10321.html 45

Kopečný,

Ondřej.

Ceskoprotichudobe.

2010. cz,

Splnění 24.

slibů

září.

je

2010

otázkou [cit.

politické

vůle.

2011-04-19].

[online].

Dostupné

z

tisíciletí

k

http://www.ceskoprotichudobe.cz/?id=15-clanky&tema=12&idc=481 Kudláček, Ladislav. 2010: Ženy v zajetí tradic. Rozvojovka. č. 2, 4. Kutilová, Markéta. 2010: Prokleté bohatství. Rozvojka, č. 3, 4-5. Poliačíková, Ivana. 2010: Kambodžské ženy rodí doma. Rozvojovka č. 2, 6. Poncarová,

Jana.

Přispěje

realizace

druhého

rozvojového

cíle

socioekonomickému rozvoji nejchudších zemí světa? [online]. E-polis.cz, 5. duben 2009. [cit. 2011-04-19]. Dostupné z www.e-polis.cz/nezarazene-clanky/365-prispeje-realizacedruheho-rozvojoveho-cile-tisicileti-k-socioekonomickemu-rozvoji-nejchudsich-zemisveta.html. Reinöhlová, Marie b. r.: Zemědělství rozvojových zemí: Industrializace versus udržitelnost? Databáze online. Dostupné na: http://prg.xf.cz/kniha/kap5.htm Sachs, J. 2005: The End of Poverty. How Can We Make It Happen In Our Lifetime. London 51-64s.: Penguin Books . 397s Sobotková, Lenka. 2010: Slumy – výzva pro 21. Století. Rozvojka, č. 1, 4-5. Stojanov, Roman 2005. Jak dál s plněním Rozvojových cílů tisíciletí. Mezinárodní politika, 12, 4–7. Stojanov, Roman 2008. Rozvojové cíle tisíciletí. Databáze online. [cit. 2011-04-19]. Dostupné na http://www.rozvojovka.cz/rozvojove-cile-tisicileti_228_8.htm Straková, Naďa. 2010: Čisté dřevo. Rozvojka. č. 3, 6-7. Straková, Naďa. 2010: Život v plechové džungli. Rozvojka. č. 1, 7. Štěrba, Luděk. 2004: Historie, součastnost a perspektivy Fair Trade v Evropě a jeho možnosti v České republice. Diplomová práce. Masarykova Univerzita, Brno, 100. Tožička, Tomáš. 2010. Státníci jednají, Klaus se toulá. [online]. Ceskoprotichudobe. cz, 24. září. 2010 [cit. 2011-04-19]. Dostupné z http://www.ceskoprotichudobe.cz/?id=15clanky&tema=12&idc=482 Zahraniční rozvojová spolupráce České republiky v oblasti zemědělství, rozvoje venkova, lesního a vodního hospodářství. Ministerstvo zemědělství. [online]. [cit. 2011-04-19] 46

Dostupné z http://eagri.cz/public/web/file/45710/Zahranicni_rozvojova_spoluprace_CR_v_ oblasti_zemedelstvi....pdf

Další internetové zdroje

Česko proti chudobě. http://www.ceskoprotichudobe.cz Rozvojovka. http://www.rozvojovka.cz Organizace spojených národů. http://www.osn.cz Světová banka. http://www.worldbank.org/ Lékaři bez hranic. http://www.lekari-bez-hranic.cz Fair Trade. http://www.fairtrade.cz/ Human Development Reports. http://hdr.undp.org/en/

47