R . P. Si n i s t r a r i ď A m e n o
POJEDNÁNÍ O SODOMII
e-kniha dybbuk
Italský teolog a filosof, františkán reverendus pater Luigi (Ludovico) Maria Sinistrari d’Ameno (1622–1701) svůj latinský spisek De sodomia tractatus, excerpt z díla De delictis et poenis (O zločinech a trestech), poprvé vydal až ke konci svého života v Benátkách v roce 1700. Další, okleštěné vydání se objevilo až v roce 1754 v Římě jakožto součást Sinistrarových sebraných spisů. Inkubům a sukubům se Sinistrari věnoval zejména ve svém patrně nejslavnějším díle, De Daemonialitate, kde proti lidové víře a kněžskému přesvědčení staví názor, že to nejsou démoni či padlí andělé, protože nereagují na exorcismus a zaříkávání, ale spíše jakési odhmotněné entity, kterým v ontologické hierarchii patří místo někde mezi lidmi a anděly, a, jak také tvrdil, sexuální styk s nimi je lidem prospěšný. Pojednání o sodomii bylo do českého jazyka poprvé přeloženo a roku 1929 v Praze nákladem 50 číslovaných výtisků vydáno Jaroslavem Pickou. Jako frontispice byl použit originální dřevoryt Karla Votlučky.
R. P. Sinistrari ďAmeno POJEDNÁNÍ O SODOMII v němž je vyloženo nové učení o rozdílu mezi sodomií žen a tribadismem.
DE SODOMIA TRACTATUS in quo exponitur doctrina nova de Sodomia foeminarum a Tribadismo distincta.
Z HŘÍCHŮ PROTI PŘÍRODĚ je po smilstvu nejtěžší sodomie. Bývá také nazývána hříchem bezejmenným neb němým a nesluší se o něm mluviti; jak píše Nicolaus Gorranus, jméno Sodoma znamená němá. Ale ač je to hřích němý, má přece hlas tak mocný, že stoupá až do nebe a volá k pomstě Spravedlnost Boží. „Křik Sodomy a Gomory dolehl až ke mně,“ prohlásil Bůh v Genesi. „Sestoupím a uvidím, zda věci, jichž ohlas přichází až ke mně, se skutečné dějí.“ Pravidelně se tímto hříchem rozumí soulož do řitního otvoru, ač sodomii pěstují i ženy, páříce se otvorem předním. Ale tento způsob je jistě vzácnější než sodomie mezi muži. Hřích tento je dokonán, když se semeno vypustí do řitního otvoru: pouhé zavedení údu do řitě nestačí, jestliže by nedošlo k vysemenění. Tento zločin je jedním z nejhorších, ale zajisté nikoliv proto, že by lidské sémě mělo duši (jak mylně tvrdil Johannes Marcus Marci), ale proto, že ničí se lidská generace vyvrhováním semene na místa neplodná, na nichž se nemůže ujmouti. Stejně píše již Platón v knize Zákonů: „Nařizuji zdržovati se samců; neboť kdož jich užívají, ničí tím lidský rod, vrhajíce sémě na skálu, do níž nemůže nikdy zakořeniti.“ Není jisto, zda tento hřích, když ho spáchají pokrevní příbuzní, musí býti nevyhnutelně vyznán zpovědníkovi. Někteří tvrdí, že ano, jiní ne. Přikláním se k zápornému mínění, maje k tomu nejpádnější důvod: bez zákazu církevního není hříchu; protože v celém církevním právu není zmínky o sodomitském spojení mezi příbuznými, není také důvodu tvořiti nový hřích, který by patřil do zpovědnice. Hřích sodomie přinesly prý na svět ženy. Všichni moralisté píší o tomto zneuctívajícím hříchu a učí, že pravá sodomie je jen mezi ženami. Ale jak hřeší? Žádný z nich to nevysvětluje. A přece musí zpovědník umět rozeznat případy, kdy ženy se samy mezi sebou dráždí doteky a pěstují tak jen smilstvo, od těch, kdy upadají do hříchu sodomského. Ptal jsem se mnohých učených doktorů, ale žádný z nich 5
neznal rozdílu mezi sodomií a polucí přivozenou střídavým třením stydkých částí. Nyní víme, že pravá sodomie mezí ženami nemůže býti bez soulože. Je těžko rozhodnout, spojí-li se dvě ženy tak, že se vzájemně třou, zda provozují sodomii, neb jenom smilstvo. Výklad těchto pochyb je základem všech nesnází. Podle některých autorů je sodomie, je-li jedna ze žen succubem a druhá incubem, a když jejich vzájemným pohybováním se semeno inkubovo dostane do přirozeného otvoru sukubova; jinak, nepřijde-li semeno do řečeného otvoru, je to jen smilstvo. Toto mínění však není dosti pravděpodobné. Všichni, kdož znají anatomii, vědí, že semeno inkubovo nemůže vniknouti do otvoru sukubova. Podle jiných autorů koná se tato soulož pomocí skleněného, dřevěného či koženého nástroje, zhotoveného podle mužského údu. Inkubus si jej připevní mezi stehna a vniká jím do těla sukubova. Antonius Gomez píše, že rozmařilé ženy zaslouží si trest smrti, užívají-li k tělesnému ukájení nikoliv pouhého tření, ale zvláštního nástroje. (Starým řeckým slovem se tyto ženy nazývaly Tribades.) Eilardus Lubinus píše v komentáři k šesté satiře Juvenalově, v němž staví na pranýř všechny oplzlosti posvátných obřadů Deae Bonae (mezi nimi byla i hanebná sodomie žen): „Tyto tribades nebo fricatrices užívají olisbu, to jest koženého pyje, kterým se vzájemně prorážejí jako muži ženy.“ Tento názor je však falešný a nehodný rozumných lidí. Když i připustíme, že takové nástroje k vydražďování lidské oplzlé zvrhlosti, vnuknuté Démonem, byly vynalezeny k podporování bezmezné špinavosti některých žen, neznamená to, že by ženy, takto se ukájející, mohly býti pokládány za sodomitky. To je nutno řádně rozlišovati od obyčejného smilstva. Tato soulož je spojením dvou mužů nebo muže se ženou v řitním nebo předním otvoru. Vstrčí-li se do předního neb zadního otvoru ženina prst, nemůže se mluviti o spojení, ani o smyslném obcování, ačkoliv 6
je prst častí živého těla a i sám je živý; a přece může takovéto vstrčení prstu míti za následek výtok semene u jednoho neb u obou. Jak by se mohlo mluviti o souloži nebo o spojení mezi ženami, když užívají bezduchého nástroje, který není jejich údem? Není to tudíž sodomie, která bezpodmínečně vyžaduje soulož. Je to jenom smilstvo, ovšem s přitěžující okolností, stejně jako vstrčení prstu, což ale naprosto ničeho nemění na druhu zločinu. Řekneme o muži, že souloží, vráží-li do ženy svůj úd, potažený vepřovým střívkem, takže se semeno zachytí do sáčku, který mu zabraňuje vniknouti do ženiny dělohy? Jistě že ne, neboť toto střívko odděluje jejich těla. Tím méně se dá mluviti o souloži, když jenom umělý kožený úd inkubův vnikl do přirozeného či do řitního otvoru sukubova. A což když ženy znásilňují jinochy, používajíce dřevěného neb skleněného údu? Možno říci, že se dopouštějí sodomie, když vrážejí do mužova zadku takový přístroj? A jakou asi rozkoš z toho vychutnávají, mohou-li proto obtížiti svá svědomí tak nesmírným hříchem? Z toho plyne, že sodomie žen se provozuje docela jinak, než jsme právě vylíčili. Je jisto, že existuje mezi ženami vlastní a pravá sodomie; není u všech možná, ale u některých přece. Hned vysvětlím podrobně, jak. V ženském těle je jistá část, nazývaná anatomy clytoris. Ta se skládá ze stejných prvků jako mužský pyj: z nervů, žil, cév, tepen, masa a podobně. Má též tvar pyje, když silou semene se ztopoří; jako pyj je opatřena žaludem a na jeho vrcholku má i otvor, který ale jde nejvýše do polovice clytoridy. Z něho nevychází ani moč, ani semeno, ani jiný mok. Clytoris je umístěna uvnitř ženiných stydkých částí nad výtokem moče a skryta pysky, přiléhajícími k tomuto výtoku a zužujícími odtok moče, takže je vrhána mimo. Clytoris je pro ženy orgánem rozkoše; proto se nazývá také Venušin Střeček nebo Slast Lásky. Clytoridu má každá žena, ale není u všech odkryta a nevyčnívá ze stydkého otvoru; bývá jen vidět malá vyvýšeninka v řečené části těla, v které je clytoris ukryta. 7
Bartholinus píše, že v Egyptě a Ethiopii ženy clytoridu zakrytou nemají, a že jim visí jako pyj. V Evropě je tak vyvinuta jen u těch žen, které mají nadbytek žáru a semene, a u těch, které se v dětství dotýkaly rodidel pro jejich předčasné svědění. U některých žen clytoris je tak velká jako prostřední prst ruky a někdy ještě větší. Podle Bartholina byla v Benátkách nevěstka s clytoridou velkou jako husí krk. Clytoris se může také později v mládí vyvinouti. A to se stalo asi ženám, o nichž se tvrdí, že se proměnily v muže. Ve skutečnosti tu nenastává změna pohlaví až do orgánů rodících, neboť ty jsou příliš odlišného tvaru, způsobu a podstaty. Jenom lidé neznalí anatomie mohou vzrůst clytoridy pokládati za změnu pohlaví. Obojí pohlaví existuje pouze u androgynů či hermafroditů, jak jsem viděl v Pavii r. 1669 u jednoročního dítěte. Jeho matka mi vyprávěla, že močí buď jako žena, nebo jako muž. Ale u žen, kterým se topoří clytoris, se hlas nemění, nevyrůstá vous, ani se neobjevuje scrotum. Jen clytoris visí z ženiny štěrbiny jako malý pyj. Ženy obdařené takovou clytoridou pronásledují jiné ženy a zvláště dívky; ani mužů, podle vyprávění Senecova, se nezříkají. Od velmi důvěryhodného zpovědníka jsem slyšel o případu, který mu byl vyznán ve zpovědnici: Jistá vznešená paní páchala neřesti s hochem, v jejím domě zaměstnaným. Obcovala s ním zezadu a velmi jej milovala. A svému muži, se kterým měla tři děti, odpírala vše, a s tímto hochem ukájela své vášně celých dvanáct let. Zpovědník myslel, že je androgynou, neboť neznal theorii o clytoridě, již jsem právě vyložil. Galenus píše, že v Egyptě uřezávali všem pannám tento výrůstek, aby nesouložily s jinými ženami. Sappho, žena chlípná, která vynalezla nové druhy milování, zaměstnávala k ukájení své vilnosti několik služek: Atthis, Amithenu, Thelesippu, Cidno a Megaru.
8
Zajímavý případ se stal r. 1671 v Pavii. V proslulém klášteře začala jedné počestné jeptišce topořiti clytoris. Poděšena tou nepříjemnou nehodou (upadala totiž následkem toho do smyslných pokušení) povolala chirurga, znamenitého praktika, ale málo zkušeného anatoma. Když se pokoušel bezvýsledně topoření clytoridy zastavit, jednoduše ji uřízl. Jeptiška z toho málem zemřela, a uzdravila se až za několik měsíců. Po těchto snad zdlouhavých, avšak nutných předmluvách je zřejmo, kdy se ženy dopouštějí pouhého smilstva, a kdy pravé sodomie. Sodomii tedy páchají jen tehdy, když strkají clytoridu do předního či zadního otvoru jiné ženy. Ač sémě inkubovo nevniká do sukuba, je hřích dokonalý: je to soulož mezi ženami, které nemůže následovat oplození; to jsou právě dvě podstatné známky pravé sodomie. Mohou tedy nyní zpovědníci rozeznati druh zločinu ženami spáchaného, který nedovoluje stud jasně popsati. Zpovědník řádný a cudný se neodváží vyptávati na okolnosti skutku tak nestoudného, zvláště je-li hříšnice pannou nebo svobodnou. Nyní lehko rozluští, zda jedná se o pouhé smilstvo, jež spadá do jeho působnosti, či-o pravou sodomii, jejíž rozřešení jest vyhrazeno vyššímu kléru. Inkuba se zpovědník zeptá, zda vnikla část jejího těla do sukuba (clytoris je částí těla, určenou k plození, a nikoliv údem, kdežto prst je jen částí údu); přiználi, pak se zřejmě dopustila sodomie; jinak spáchala jen smilstvo.Od sukuba se zase dozví, vniklo-li do ní něco z inkuba. Podle odpovědi zařídí rozsudek. Stejně když byly ženy obžalovány pro tento zločin, soudce dá prohlédnouti jejich těla. Nalezne-li clytoridu, způsobilou k souloži, je to přitěžující okolností. Má pak dát takovou ženu mučiti, aby zjistil, zda byl hřích nepojmenovatelný spáchán. Nejčastěji se dopouštějí tohoto hříchu v ženských klášteřích, ač i ženy obyčejné bývají často přistiženy. finis
9
Soukromý tisk v padesáti číslovaných exemplářích Tuto knížku jsem přeložil, vytiskl a vydal jako soukromý neprodejný tisk o padesáti výtiscích. Jaroslav Picka
02 erotika
