R O K V ÍRY 2013 Kdo pøijímá svùj život jako dar, snáze se stává darem pro druhé. ADVENT V ROCE VÍRY

Roèník 18

Èíslo 1

2. 12. 2012

Kdo pøijímá svùj život jako dar, snáze se stává darem pro druhé. ADVENT V ROCE VÍRY Zdá se, že opìt vstupujeme do známého období adventu, který už jsme prožili tolikrát. Jakoby se vìci a události jen cyklicky opakovaly. Ale není to tak jednoduché. Jak øíkal starý filosof – „dvakrát nevstoupíš do téže øeky“. I když advent svým názvem vypadá povìdomì, pøesto je jiný, protože my jsme jiní, zase o rok starší, možná zkušenìjší, možná se zátìží zbyteèných chyb. Také do adventu vstupujeme nejen tøeba v jiné atmosféøe našeho života, ale i v atmosféøe prožívání víry církve. A to je právì to, o èem bych se rád zmínil. V øíjnu letošního roku jsme zahájili celocírkevní Rok víry, který mùže poskytnout i urèitou atmosféru k adventnímu prožívání. Slovo advent, jak známo, nese v sobì význam pøíchodu a tudíž oèekávání a pøípravy. Víme, že ten pøíchod se týká nejen pøipomínky Ježíšova narození a s tím související pøi2012 pomínky starozákonního oèe2013 kávání pøíchodu Mesiáše, ale také si máme znovu pøipomenout i oèekávanou skuteènost Ježíšova pøíchodu v moci a slávì na konci èasu. A co je to vlastnì víra? V 11. kapitole listu Židùm èteme: „Vìøit Bohu znamená spolehnout se na to, v co doufáme, a být si jist tím, co nevidíme.“ Víra v Boha je vždy spojena s nadìjí, že Bùh skuteènì je a na vìènosti se k nám s láskou pøizná. Víra je sice životním kráèením s Bohem a neustálým hledáním Jeho pøítomnosti, ale ještì není plným spoleèenstvím s Ním. V to doufáme a k tomu smìøujeme svým životem. Tak nám takto advent mùže svou nadìjí a aktivním oèekáváním vstoupit i do prožívání tohoto Roku víry. Dovolte, abych vám ještì nabídl modlitbu za dar víry.

R O K V ÍRY

Trojjediný a milosrdný Bože, ve køtu jsi nás obdaroval velikonoèní vírou, abychom tì poznávali a mohli žít ve spoleèenství s Tebou jako dìti s Otcem a mezi sebou jako bratøi a sestry. Naplò nás vdìèností za tento nevýslovný dar Tvé lásky. Roznìcuj v nás zodpovìdnost za víru, abychom dokázali zachovat toto vzácné dìdictví otcù i ve zkouškách života a aby se naše víra vždy shodovala s vírou Církve. Posiluj naši víru svým slovem, svátostmi i modlitbou, aby rostla a byla vždy živá a èinná v lásce. Dej, aby naše víra byla vytrvalou poslušností Tvým pøikázáním, a tak pøinášela ovoce zbožnosti a lidskosti. Pomáhej nám ji každý den vyznávat nejen slovem, ale pøedevším skutky. Vzbuzuj v nás ustaviènì radost z víry a dej nám sílu být svìdky víry mezi lidmi v naší spoleènosti. Prosíme tì o to na pøímluvu Panny Marie, která je blahoslavená, protože uvìøila, i svatých Cyrila a Metodìje, našich vìrozvìstù. Amen.

www.faslavicin.cz - PASTÝØ strana 1-

P. Miroslav Strnad

Apoštolský list papeže Benedikta XVI. PORTA FIDEI daný „motu proprio“ k vyhlášení Roku víry /pokraèování z minulého èísla/ 5. V jistých ohledech vidìl mùj ctihodný pøedchùdce v tomto roku „dùsledek a požadavek pokoncilního období“ a byl si plnì vìdom závažných problémù své doby, zvláštì pak tìch, které èinily vyznání pravé víry a její správný výklad tìžšími. Zdá se mi, že zaèátek slavení Roku víry v den padesátého výroèí zahájení II. vatikánského koncilu nabízí dobrou pøíležitost k tomu, abychom pomohli lidem pochopit, že texty koncilních otcù, slovy blahoslaveného Jana Pavla, „neztrácejí… svou hodnotu ani výkonnost. Je nezbytné, aby se vhodným zpùsobem proèítaly, abychom se s nimi seznamovali a pøijímali je jako kvalifikované a normativní texty uèitelského úøadu v rámci tradice církve… Cítím víc než kdy v minulosti povinnost poukázat na koncil jako na velkou milost, kterou církev ve 20. století obdržela; je pro nás bezpeèným kompasem, který nám umožòuje, abychom se dobøe orientovali ve století, které se pøed námi otevírá“. Rád bych též znovu zdùraznil to, co jsem už mìl možnost øíci o koncilu nìkolik mìsícù po svém zvolení Petrovým nástupcem: „Pokud jej vykládáme a uskuteèòujeme pod vedením správné hermeneutiky, mùže být stále úèinnìjším prostøedkem obnovy církve, jíž je trvale zapotøebí. 6. Obnovy církve lze dosáhnout také skrze svìdectví, jež svým životem vydávají vìøící. Už tím, že žijí ve svìtì, jsou køesané povoláni, aby vyzaøovali slovo pravdy, které nám zanechal Pán Ježíš. Sám koncil øekl ve své vìrouèné konstituci Lumen gentium toto: „Kristus byl ovšem‚ svatý, nevinný, neposkvrnìný‘ (Žid 7, 26), nepoznal høích (srov. 2 Kor 5, 21) a pøišel jen usmíøit høíchy lidu (srov. Žid 2, 17); v církvi však jsou i høíšníci; je zároveò svatá i stále potøebuje oèišování a jde trvale cestou pokání a obnovy. Církev‚ pøi svém putování prochází mezi pronásledováními ze strany svìta a útìchami od Boha‘ a hlásá køíž Pánì a jeho smrt, dokud on nepøijde (srov. 1 Kor 11, 26). Moc zmrtvýchvstalého Pána ji však posiluje, aby trpìlivostí a láskou pøekonávala trápení a nesnáze vnitøní i vnìjší a aby ve svìtì vìrnì, i když zastøenì, zjevovala jeho tajemství až do té doby, dokud nebude na konci odhaleno v plném svìtle.“

Modlitba Antoine de Saint-Exupéryho Neprosím o zázrak, Pane, ale o sílu pro všední život. Nauè mì umìní malých krokù. Uèiò mì vynalézavým a sebejistým ve správnou chvíli. Obdaruj mì jemnocitem, abych dokázal odlišit prvoøadé od druhoøadého. Prosím o sílu káznì a míry, abych jen tak neprocházel životem a své dny si rozumnì rozdìlil, abych nezaspal záblesky svìtla a vrcholy a abych si alespoò tu a tam našel èas na umìlecký zážitek. Dovol mi ubezpeèit se v tom, že snít o minulosti a o budoucnosti mi nepomùže. Pomoz mi co nejlépe zvládnout to, co je nejblíže, dovol mi pokládat právì prožívanou hodinu za nejdùležitìjší. Ochraò mì pøed naivní vírou, že v životì musí jít vše hladce. Daruj mi støízlivé poznání, že tìžkosti, prohry, neúspìchy a zklamání jsou pøirozenou souèástí života, že díky nim rosteme a dozráváme. Pøipomínej mi, že srdce se èasto staví proti rozumu. Pošli mi v pravou chvíli nìkoho, kdo má odvahu mi povìdìt pravdu s láskou. Chléb každodenní dej nám pro tìlo i duši, projev Tvé lásky, pøátelské echo a alespoò tu a tam náznak, že budu užiteèný. Vím, že hodnì problémù se øeší nekonáním, dej, abych dokázal èekat. A vždy nechám Tebe i ostatní domluvit. To nejdùležitìjší si èlovìk neøíká sám, to nejdùležitìjší mu bývá øeèeno. Ty víš, jak velice potøebuji pøátelství. Dej, abych dozrál této nejkrásnìjší, nejtìžší, nejriskantnìjší a nejnìžnìjší záležitosti života. Vnukni mi pravou chvíli a pravé místo, kde mohu zanechat balíèek dobra slovy èi beze slov.

Rok víry je tedy z této perspektivy pozvánkou ke skuteènému a novému obrácení se k Pánu, jedinému Spasiteli našeho svìta. V tajemství své smrti a svého vzkøíšení Pán zjevil plnost lásky, jež nás vysvobozuje a volá k obrácení života skrze odpuštìní høíchù (srov. Sk 5, 31). Podle svatého Pavla nás tato láska pøivádí k novému životu: „Tím køestním ponoøením do jeho smrti byli jsme spolu s ním pohøbeni. A jako Kristus byl vzkøíšen z mrtvých Otcovou slávou, tak i my teï musíme žít novým životem“ (Øím 6, 4). Díky víøe pøetváøí tento nový život celé lidské bytí podle radikální novosti zmrtvýchvstání. Do té míry, v níž èlovìk svobodnì spolupracuje, procházejí jeho myšlenky i city, jeho mentalita i chování pozvolným procesem oèišování a promìny na cestì, jež v tomto životì nikdy úplnì nekonèí. „Víra, která se projevuje láskou“ (Gal 5, 6), to je nové mìøítko porozumìní a jednání, které promìòují celý lidský život (srov. Øím 12, 2; Kol 3, 9–10; Ef 4, 20–29; 2 Kor 5, 17). 7. „Caritas Christi urget nos“ (2 Kor 5, 14): Kristova láska naplòuje naše srdce a pobízí nás k tomu, abychom evangelizovali. Tak jako v minulosti nás i dnes posílá na cesty svìta, abychom zde hlásali evangelium všem národùm na zemi (srov. Mt 28, 19). Svou láskou pøitahuje Ježíš Kristus k sobì lidi všech generací: v každé dobì svolává církev, svìøuje jí úkol, aby hlásala evangelium, a dává jí k tomu vždy nový mandát. I dnes je tedy potøeba, aby se církev intenzivnì nasazovala v úsilí o novou evangelizaci a znovu objevila radost z víry i nadšení pro její pøedávání. Misijní nasazení vìøících, jež nikdy nemùže zeslábnout, èerpá moc a sílu z každodenního objevování Boží lásky. Víra roste tehdy, je-li prožívána jako zkušenost pøijaté lásky a pøedávána dál jako zakoušená milost a radost. Díky ní mùže náš život vydávat plody, nebo víra rozšiøuje naše srdce v nadìji a umožòuje nám, abychom vydávali životodárné svìdectví: ano, otevírá srdce a duše tìch, kdo odpovídají na Pánovo pozvání, aby pøilnuli k jeho slovu a stali se jeho uèedníky. Jak potvrzuje svatý Augustin, vìøící se „posiluje vírou“. Svatý biskup z Hippo mìl dobrý dùvod, proè se vyjádøil právì takto. Jak víme, vytrvale ve svém životì hledal krásu víry, a to až do té doby, kdy jeho srdce nalezlo spoèinutí v Bohu. Jeho poèetné spisy, v nichž vysvìtluje význam a pravdivost víry, jsou jako nesmírnì bohaté dìdictví stále aktuální a také dnes pomáhají mnoha lidem hledajícím Boha, aby nalezli pravou cestu a „bránu k víøe“. Jedinì skrze víru tedy víra roste a posiluje se. Neexistuje jiná možnost, jak získat jistotu ohlednì svého života, než svìøovat se stále dokonaleji do náruèe lásky, která se zdá být vždy vìtší, nebo má svùj pùvod v Bohu. /pokraèování v pøíštím èísle Pastýøe/ Chraò mì pøed strachem, že bych mohl promarnit svùj život. Nedávej mi to, po èem toužím, ale co potøebuji. Nauè mì umìní malých krokù.

Falešné sobectví „Miluj bližního svého jako sebe samého.“ Vìtì, která je jedním ze základù Ježíšova uèení, nerozumí èasto ani samotní køesané. A pokud ji uslyší nìjaký ateista, bude jen vodou na jeho mlýn, ze kterého vypadne námitka: „…no, to vás ta vaše víra uèí pìknému sobectví…, prvnì se zamiluj do sebe, staò se hamounem a potom toho druhého už nebudeš ani vidìt…“ Pøeložit Ježíšovu vìtu do srozumitelného jazyka znamená: - ctít Zlaté pravidlo, které øíká: „Co nemáš sám rád, nedìlej druhému“, - uèí nás mít stejnou úctu ke druhému, jakou máme mít z našeho lidství sami k sobì, - uvìdomovat si, že chyby, které nám vadí na druhých, jsou právì ty, které sami nosíme, - být si vìdom toho, že já sám mám urèitou hodnotu, a proto ji má i ten druhý, - nepodceòovat jiné, protože ani sám sebe nesmím podceòovat, - nevyrábìt druhému komplexy ménìcennosti, protože ani já sám nemám žádný dùvod je mít. Jak je vidìt, slova jako egoismus, sobectví nebo pýcha nemají v Ježíšovì návodu žádné místo. Max Kašparù O bludných kruzích a bludných kamenech

Staøec a zrcadlo Starý muž na sebe pohlédl do zrcadla a rozzlobil se. Nahnìvaly ho všechny ty vrásky, které spatøil na svém oblièeji. Hlasitì zvolal: „V jaké dobì to jen žijeme! Už tu vùbec nic nefunguje, ani ta zrcadla!“ - PASTÝØ strana 2 -

Pastýøský list k Roku Eucharistie bratrem, teprve potom pøijï a obìtuj svùj dar. Drazí bratøi a sestry, právì jsme ukonèili druhý rok pøípravy na Cyrilometodìjské jubileum, kdy jsme se èastìji vraceli k myšlenkám na svátost biømování. Zároveò jsme zaznamenali nìkteré plody Roku køtu, protože v tomto roce významnì stoupl poèet dospìlých, kteøí pøijali køest, ale také poèet dospìlých rùzného vìku, vèetnì seniorù, kteøí pøijali svátost biømování. V nìkterých farnostech je vidìt oživení právì skrze tyto novì zapojené lidi do živého spoleèenství církve. Dnes, o první nedìli adventní, zahajujeme Rok Eucharistie, tøetí svátosti uvádìjící do køesanského života. Ta je tajemným støedem svátostí, protože je nekrvavým zpøítomnìním Ježíšovy historické obìti na køíži. Tak se slavení Eucharistie stává „zdrojem a vrcholem celého køesanského života" (LG 11). K ní se všechno upíná; není nic vìtšího, èeho by ještì bylo možno dosáhnout. Jíme-li promìnìný chléb, sjednocujeme se s láskou Ježíše, který dal za nás své tìlo na døevì køíže. Pijeme-li z kalicha, sjednocujeme se s tím, který v obìti za nás prolil svou krev. Tento obøad jsme si nevymysleli. Ježíš sám slavil se svými uèedníky poslední veèeøi a pøijímal jí vlastní smrt; daroval se svým uèedníkùm v podobì chleba a vína a vybídl je, aby od toho okamžiku vždycky a všude slavili Eucharistií jeho smrt, naše vykoupení. (Youcat 208) Mnozí z vás už byli na pouti ve Svaté zemi a kleèeli na Kalvárii, na místì, kde Ježíš umíral. Kéž by nám došlo, že pøi každé mši svaté máme možnost být pøi nejvìtší události lidských dìjin, když se Kristova obì zpøítomòuje na oltáøi. Pak bychom využili každé pøíležitosti jít na mši a dovedli bychom odložit tolik vìcí, protože všechny by byly ménì dùležité! Nejsme však pozváni jen jako diváci, ale jako spoluúèastníci. Máme možnost pøidat všechny svoje tìžkosti, problémy a køíže ke Kristovì obìti a jako spoluobìtníci je nabídnout nebeskému Otci na smír za høíchy svìta. Boží slovo, v nìmž k nám hovoøí sám Kristus, nás uèí Boží moudrosti. Ve svatém pøijímání vrcholí naše sjednocení s Bohem, který se nám dává za pokrm, abychom v jeho síle dovedli žít jako noví lidé. Duchovní užitek mše svaté však závisí také na naší pøipravenosti a opravdovosti. Vzpomeòme, že už ve Starém zákonì èteme: Neukážeš se pøed Hospodinem s prázdnýma rukama. I první køesané pøinášeli do shromáždìní dary ve prospìch spoleèenství a Skutky apoštolù dosvìdèují: Nikdo mezi nimi netrpìl nouzí, nebo ti, kteøí mìli pole nebo domy, prodávali je, a peníze, které utržili, skládali apoštolùm k nohám. Z toho se rozdávalo každému, jak kdo potøeboval. Pøedání daru má však své podmínky. Evangelista Matouš píše: Pøinášíš-li svùj dar k oltáøi a tam si vzpomeneš, že tvùj bratr má nìco proti tobì, nech tam svùj dar pøed oltáøem a jdi se napøed smíøit se svým

Pøedstavte si, co by se stalo, kdybychom to vzali opravdu vážnì. Mohlo by trvat mezi námi nìjaké nedorozumìní déle než do nejbližší mše svaté? Jak by to zmìnilo náš život a naše vztahy v rodinách i na pracovištích a v sousedství! Kolik trápení a infarktù by nebylo! Kolik by se zlepšilo i v našich vztazích s okolním svìtem! Ano, musíme to brát vážnì. K oltáøi je tøeba pøicházet pravdivì.

Mohlo by se øíkat o naší zemi, že je bezbožecká, kdyby z každé mše svaté vycházeli do svìta všichni, kteøí byli u svatého pøijímání, jako živé svatostánky, jako živí svìdkové Boží lásky, kteøí pøijali poslání nést Boha do svìta? Nám všem øekl Kristus: Vy jste svìtlo svìta… Rozžaté svìtlo se neschovává pod kbelík nebo pod postel, ale dává se na svícen, takže svítí všem v domì. Nemáme právo Boha pøed svìtem schovávat, ani ze strachu, že budeme pøísnìji posuzováni jako lidé na svícnu, ani z falešných ohledù na ty, kteøí nechtìjí být svìtlem. Bloudí-li však nìkdo díky tomu, že naše svìtlo nesvítí, èí je to vina? Využijme tohoto roku k hlubšímu poznání i prožívání mše svaté. Rozdìlme se o své zkušenosti s prožíváním mše svaté a svého pøátelství s Ježíšem se svými blízkými èi známými. Pozvìme na mši svatou ty, kteøí se odcizili, nebo chodí jen jednou za èas. Nabídnìme pøípravu ke svatému pøijímání tìm, kteøí nebyli ani jednou u svátosti oltáøní, nebo už všechno zapomnìli. To se týká jak dospìlých, tak mládeže a dìtí, které nechodily do náboženství. Ve všech farnostech bude možnost mimoøádné pøípravy. Zvláštì pamatujte taky na nemocné a staré v rodinì, ulici èi paneláku, kteøí nemohou do kostela, aby v tomto roce mìli pøíležitost svatého pøijímání aspoò jednou za mìsíc doma. Protože šastné setkání s Kristem ve svatém pøijímání mùže prožívat jen èisté srdce, prosme o oèištìní pøi èasté svaté zpovìdi. A pokud Vám nìjaká pøekážka brání v pøijetí Eucharistie, pøijímejte Pána Ježíše aspoò duchovnì. Když druzí pøijímají, pozvìte ho do srdce a nepochybujte, že pøijde a bude pozornì naslouchat každému Vašemu slovu. Pán Ježíš zùstává pod zpùsobou chleba v každém svatostánku, abychom za ním mohli kdykoliv pøijít na návštìvu. Využijme každé pøíležitosti, kdy jdeme kolem kostela, abychom aspoò na chvíli Pána pozdravili. Udìlejme si èas na spoleènou adoraci, kterou v tomto roce doporuèuji všem farnostem èastìji než jindy. Zvláštním vrcholem tohoto roku by mìla být mimoøádná oslava Božího Tìla a adoraèního dne farnosti. Kristus v Eucharistii se pak jistì ukáže jako lék na mnohé naše neduhy, a když prohloubíme svùj vztah k nìmu, posílí i naši víru. V lásce k Ježíši v Eucharistii každému z Vás pøeje požehnané dny adventu a ze srdce žehná arcibiskup Jan

Snìhuláci Kdysi se jeden snìhulák zamiloval do krásné snìhulaèky. Objal ji s takovou vroucností, že se oba v náruèí toho druhého rozpustili. Na onom místì, zavlaženém takovým množstvím vody, vyrašily na jaøe ty nejkrásnìjší kvìty na svìtì. Uvidìl to jakýsi èlovìk a pomyslel si: „Láska je neustále èinná. Jednoho dne vykvete.“

- PASTÝØ strana 3 -

PØIPRAVTE CESTU PÁNÌ, VYROVNEJTE MU STEZKY! Je opsáno u prorokù; Hle já posílám posla pøed tvou tváøí, aby ti pøipravil cestu. Hlas volajícího na poušti: Pøipravte cestu Pánì, vyrovnejte mu stezky! Kdo byl Jan Køtitel, co o nìm øíká Písmo? Zaènìme jeho narozením, které nám popisuje evangelista Lukáš v 1. kapitole evangelia (pøeètìte si celou první kapitolu Lukášova evangelia). Za dnù judského krále Heroda žil knìz Zachariáš, … mìl manželku z dcer Áronových a ta se jmenovala Alžbìta. Oba byli spravedliví pøed Bohem a žili bezúhonnì podle všech Hospodinových pøíkazù a ustanovení. Nemìli však dìti, nebo Alžbìta byla neplodná a oba již byli pokroèilého vìku. I když je mnohdy èlovìk spravedlivým pøed Bohem, zdá se, jako by Bùh jeho prosby neslyšel. Bùh mnohdy jakoby s naplnìním našich proseb prodlévá, i když se modlíme ve shodì s jeho vùlí, Bùh naše prosby slyší a naplní je podle svého plánu. Tak jako s Janem Køtitelem mìl Bùh svùj plán, tak má i s každým èlovìkem Bùh ten nejlepší plán. Jde o to, aby èlovìk hledal Boží vùli. To se nám mnohdy nechce, máme své plány a své pøedstavy o svém životì. Jednou, když Zachariáš konal knìžskou službu, vešel do svatynì Hospodinovy a obìtoval kadidlo. Tu se mu ukázal andìl Pánì. Když ho Zachariáš uvidìl, zdìsil se a padla na nìho bázeò. Andìl mu øekl: „Neboj se, Zachariáši, nebo tvá prosba byla vyslyšena; tvá manželka Alžbìta ti porodí syna a dáš mu jméno Jan. Budeš mít radost a veselí a mnozí se budou radovat z jeho narození. Bude veliký pøed Pánem, víno a opojný nápoj nebude pít, už od mateøského klína bude naplnìn Duchem Svatým. A mnohé ze synù izraelských obrátí k Pánu, jejich Bohu; sám pùjde v duchu a moci Eliášovì, aby obrátil srdce otcù k synùm a vzpurné k moudrosti spravedlivých a pøipravil Pánu lid pohotový.“ Jakou lepší zvìst by mohl Zachariáš slyšet, protože každý z Izraelcù toužil mít potomka a zvláštì syna. Oè vìtší touha musela být v Zachariášovì srdci a zvláštì v letech, kdy mu to pøipadlo nemožné, už beznadìjné. Proto Zachariáš pochybuje, nevìøí Božímu pøíslibu, chce nìjaký dùkaz. Také my mnohdy pochybujeme, i když nám Pán dá nìjaký pøíslib, chceme hned dùkazy nebo znamení. Zachariáš øekl andìlovi: „Podle èeho to poznám? Vždy já jsem staøec a moje žena je pokroèilého vìku.“ Andìl mu odpovìdìl: „Já jsem Gabriel, který stojí pøed Bohem; byl jsem poslán, abych k tobì promluvil a oznámil ti tuto radostnou zvìst. Hle, onìmíš a nepromluvíš až do dne, kdy se to stane, ponìvadž jsi neuvìøil mým slovùm, která se svým èasem naplní.“ Lid èekal na Zachariáše a divil se, že tak dlouho prodlévá v chrámì. Když vyšel, nemohl k nim promluvit, a tak poznali, že mìl v chrámì vidìní; dával jim jen znamení a zùstal nìmý. Jakmile skonèily dny jeho služby, odešel domù. Po tìch dnech jeho manželka Alžbìta poèala, ale tajila to po pìt mìsícù a øíkala si: „Toto mi uèinil Pán; sklonil se ke mnì v tìchto dnech, aby mì zbavil pohanìní mezi lidmi.“ Když byl andìl Gabriel poslán od Boha k Marii, také jí øekl: „Hle, i tvá pøíbuzná Alžbìta poèala ve svém stáøí syna a již je v šestém mìsíci, aè se o ní øíkalo, že je neplodná. Nebo u Boha není nic nemožného.“ Když se za nìco modlíme, vìøíme, že to Bùh mùže udìlat? V Písmu je psáno: „Proste a bude vám dáno, hledejte a naleznete, tluète a bude vám otevøeno. Nebo každý, kdo prosí, dostává a kdo hledá, nalézá, a kdo tluèe, tomu bude otevøeno.“ (Lk 10,9-10). Nevìøíme, že to Bùh mùže udìlat, a tak mnohdy ani neprosíme. Bùh chce, abychom ho obtìžovali, abychom prosili, ale chce také, abychom mu byli vdìèní, dokázali se z toho pøed ním radovat, chválit ho a oslavovat. My mnohdy dokážeme øíci, Pane dej, ale už ne Pane, díky! A už vùbec nedokážeme Bohu dìkovat, chválit ho a oslavovat. Maria se vydala na cestu a spìchala do hor, do mìsta Judova. Vešla do domu Zachariášova a pozdravila Alžbìtu. Když Alžbìta

uslyšela Mariin pozdrav, pohnulo se Dítì v jejím tìle; byla naplnìna Duchem Svatým a zvolala velikým hlasem: „Požehnaná jsi nade všechny ženy a požehnaný plod tvého tìla. Jak to, že ke mnì pøichází matka mého Pána? Hle, jakmile se zvuk tvého pozdravu dotkl mých uší, pohnulo se radostí dítì v mém tìle. A blahoslavená, která uvìøila, že se splní to, co jí bylo øeèeno od Pána.“ Jan Køtitel jásá radostí nad pøíchodem Mesiáše už v mateøském lùnì. Už skrze Ducha Svatého poznává Mesiáše, který je ještì v matèinì lùnì a raduje se z toho. I my se máme radovat z velké Boží lásky, která se vtìlila. Bùh se stává èlovìkem, skrze Marii pøijímá tìlo, aby nás v lidském tìle mohl spasit. Bùh pøichází naplnit to, co èlovìku bylo nemožné. Alžbìtì se naplnil èas a pøišla její hodina: narodil se jí syn. A když uslyšeli její sousedé a pøíbuzní, že jí Pán prokázal tak veliké milosrdenství, radovali se spolu s ní. Osmého dne se sešli k obøízce dítìte a chtìli mu dát po jeho otci jméno Zachariáš. Jeho matka na to øekla: „Nikoli, bude se jmenovat Jan.“ Øekli jí: „Nikdo z tvého pøíbuzenstva se tak nejmenuje!“ Obrátili se na otce, jaké mu chce dát jméno. On požádal o tabulku a napsal na ni: Jeho jméno je Jan. A všichni se tomu divili. Ihned se uvolnila jeho ústa i jazyk a on mluvil a chválil Boha. Tu padla bázeò na všechny… uchovávali to v mysli a øíkali: „Èím toto dítì bude?“ A ruka Hospodinova byla s ním. Jeho otec Zachariáš byl naplnìn Duchem Svatým a takto prorocky promluvil: „Pochválen buï Hospodin, Bùh Izraele, protože navštívil a vykoupil svùj li a vzbudil nám mocného spasitele…” A ty, synu, budeš nazván prorokem Nejvyššího, nebo pùjdeš pøed Pánem, abys mu pøipravil cestu a dal jeho lidu poznat spásu v odpuštìní høíchù, pro slitování a milosrdenství našeho Boha, jímž nás navštívil Vycházející z výsosti, aby se zjevil tìm, kdo jsou ve stínu smrti, a uvedl naše kroky na cestu pokoje.“ Chlapec rostl a sílil na duchu; a žil na poušti až do dne, kdy vystoupil pøed Izrael. Zachariáš vyhlašuje nad chlapcem požehnání, nádherný Boží plán. Je dùležité, co mluví naše ústa, jestliže našim dìtem dobroøeèíme, vyhlašujeme nad nimi dobro, žehnáme jim. Mnohem horší je, když rodièe dìti proklínají nebo jim zloøeèí, øíkají jim, že nejsou k nièemu. Dávejme si dobrý pozor na to, co vyhlašujeme, protože v našich ústech je život i smrt. Ve 3. kapitole Lukášova evangelia se doèteme o povolání Jana Køtitele: Za nejvyššího knìze Annáše a Kaifáše, stalo se slovo Boží k Janovi, synu Zachariášovu, na poušti. I zaèal procházet celé okolí Jordánu a kázal: „Èiòte pokání a dejte se pokøtít na odpuštìní høíchù.“ Píše o nìm i evangelista Matouš ve 3. kapitole, také Markovo evangelium zaèíná pùsobením Jana Køtitelem. V Janovì evangeliu 1,6-8 èteme: Od Boha byl poslán èlovìk, jménem Jan. Ten pøišel, aby vydal svìdectví o tom svìtle, aby všichni uvìøili skrze nìho. Jan sám nebyl tím svìtlem, ale pøišel, aby o tom svìtle vydal svìdectví. 15. verš. Jan o nìm vydával svìdectví a volal: „To je ten, o nìmž jsem øekl: Pøichází za mnou, ale je vìtší, protože tu byl døíve než já.“ Verš 29-34; Druhého dne spatøil Jan Ježíše, jak jde k nìmu, a øekl: „Hle, beránek Boží, který snímá høích svìta. To je ten, o nìmž jsem øekl: Za mnou pøichází nìkdo vìtší, nebo byl døíve než já. Já jsem nevìdìl, kdo to je, ale pøišel jsem køtít vodou proto, aby ho poznal Izrael.“ Jan vydal svìdectví: „Spatøil jsem, jak Duch sestoupil jako holubice z nebe a zùstal na nìm. A já jsem stále nevìdìl, kdo to je, ale ten, který mì poslal køtít vodou, mi øekl: Na koho spatøíš sestupovat Ducha a zùstávat na nìm, to je ten, který køtí Duchem Svatým. Já jsem to vidìl a dosvìdèuji, že toto je Syn Boží.“ Proè øíká Jan Køtitel, že nevìdìl, kdo to je, když jsme èetli, že Marie a Alžbìta byly pøíbuzné, jistì se znaly, ale Jan tím chce øíci, že nevìdìl, že Ježíš je Mesiáš a Syn Boží. Je toho ještì hodnì, o èem bychom se v evangeliích o Janu Køtiteli doèetli. Doèetli bychom se, že Ježíš musí rùst a on se menšit. Doèetli bychom se, že byl obhájce nerozluèného manželství, a to ho stálo život. Doèetli bychom se, že ve vìzení na nìj pøicházejí pochybnosti, zda Ježíš je ten Mesiáš, nebo máme èekat jiného. Ježíš o nìm øíká, že Jan je nejvìtší z prorokù, že Jan byl svíce hoøící a záøící atd. Ale to už nechám na vás, abyste si to našli v evangeliích. Ludmila Dulíková

Zajíc Jeden roztržitý lovec se vypravil na lov, ale zapomnìl si s sebou vzít náboje. Najednou pøed ním probìhl pøekrásný velký zajíc. Lovec si rychle zapøel pušku o rameno a zamíøil: „Blázne!“ zavolal na nìho jeden druh. „Tvoje puška není nabitá!“ „Buï zticha,“ napomenul ho lovec, „zajíc to pøece neví!“ Nechal cvaknout kohoutek u pušky a zajíc se zhroutil k zemi mrtvý strachy! - PASTÝØ strana 4 -

Pøipravte cestu Pánu V Katolickém týdeníku, v èlánku „Bùh v mém životì“, vzpomíná jeden pracovník ze závodu na pøíbìh, jak obdržel „pohlavek“ od Boha - v pravý èas. V dílnì byl spolupracovník jménem Karel. Všichni jím opovrhovali. Byl v práci pomalý, èasto dìlal chyby. Ale Karel trpìlivì snášel ústrky, nehádal se, každému pomohl. Jednou se s vozíkem odpadu motal dílnou tak nešastnì, že do mne narazil. Zavinil jeden rozbitý výrobek a mne bolela noha. Rozeøval jsem se na toho chlapce nevybranými výrazy. On se omluvil a tiše odešel. A já, místo abych se zastydìl, cítil jsem se hrdinou. To jsem mu to dal, pitomci! Ten den byl církevní svátek. Naveèer jsem šel na mši svatou. Ve frontì na pøijímání byl jeden èlovìk. Byl mnì velmi povìdomý. Když se otoèil, poznal jsem Karla. Tak to je dùvod jeho laskavé povahy! Proè jsem musel právì dnes na nìj vylít celý kbelík své odporné žluèi! Nejradìji bych se propadl do zemì. Jenže jeho oèi se rozzáøily, jako by potkal nejmilejšího pøítele. A pøi východu z kostela na moje omluvné koktání odpovìdìl s úsmìvem: „Na to jsem už zapomnìl. To byla pøece moje chyba.“ Výsledkem této Boží lekce je naše trvalé pøátelství. Je dál pomalý a nemotorný, ale plný dobroty. Místo døívìjší nadøazenosti k nìmu cítím velkou úctu. Nastává advent – pøíchod – pøíchod Pána. Prorok Izaiáš píše: „Pøipravte na poušti cestu Hospodinu! Vyrovnejte v pustinì silnici pro našeho Boha! Každé údolí a je vyvýšeno a každá hora a pahorek sníženy.“ (Iz 40, 3-4). Toto uèení pak hlásal Jan Køtitel. Evangelista Marek o nìm píše: „Je psáno u proroka Izaiáše: Hle, posílám svého posla pøed tebou. On ti pøipraví cestu. Hlas volajícího na poušti: Pøipravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky! A Jan Køtitel vystoupil na poušti, hlásal køest pokání, aby byly odpuštìny høíchy.“ (Mk 1, 1-3). A Ježíš èasto napomíná: „Èiòte pokání. Zmìòte svùj život. Obrate se.“ Obrátit se? Zmìnit život? Ale jak? Vodítkem na této cestì je nám „Desatero“. Ježíš je shrnul do dvou pøikázání: „Milovat budeš Pána Boha svého … a bližního jako sám sebe.“ (Mt 22, 37-40). Když se zamyslíme nad smyslem tìchto pøikázání, sami už najdeme cestu. Básník V. Holáò nám to naznaèil v krásné básni : Veèerní zamyšlení Copak jsi dìlal celý den? Koho tvá ruka høála? Proèpak svìt zùstal nezmìnìn tam, kde tvá noha stála? Máš ruce dvì a obì zdravé. Koho jsi dnešní den pohladil jimi? Máš ústa svá a oèi smavé. Komu jsi dnešní den zahladil stíny? Již veèer je a zdá se ti, že tma je kolem tebe. Komu jsi dnešní den ukázal kousíèek nebe? V hoøejším pøíbìhu máme dva pøíklady. Jeden pøíklad pokory a vliv dobrého pøíkladu na druhé. A druhý pøíklad, jak až „morální facka“ od Boha, dobrý pøíklad druhého, dovedla zmìnit život. Jak dobrý pøíklad dovede ovlivnit i nepøátelské postoje, vidìl jsem sám. Bylo to v dobì hluboké totality. Mùj pøítel MVDr. Miroslav Svoboda (mnozí jej ještì znají) byl èlenem Socialistické akademie J. A. Komenského ve Zlínì (tehdy Gottwaldovì). Bylo to prostøedí silnì ateistické. (On sám byl èlenem III. Øádu sv. Dominika). Ve Zlínì byl tehdy progresivní pan faráø P. Pøerovský. Na vývìsce v kostele vyvìsil èlánek z polského èasopisu o stavu katolíkù ve svìtì. A stalo se na jedné schùzi soc. akademie: Na schùzi byl pøítomen Dr. Svoboda. Opoždìnì pøišla na schùzi jedna „uvìdomìlá soudružka“ a hned spustila: „Však my tomu faráøi ukážeme, jestliže on bude pobuøovat lidi cizí literaturou!“ A byla by v lavinì slov pokraèovala. Ale nenápadnì ji nìkdo upozornil na pøítomnost Dr. Svobody –

a nastalo ticho a nikdo v toto tématu nepokraèoval. Staèila pøítomnost jednoho øádného èlovìka, aby bylo zlo utlumeno. Køesan je povinen mluvit pravdu. Ale ne každým zpùsobem pronesená pravda je pøijatelná. Je nutno zvažovat slova, jinak se tato pravda stane pomluvou. Nìkdy staèí jen zamìnit slova a pravda se stane radostí, nebo bolestí. Èetl jsem tento smyšlený – ale pravdivý – pøíbìh: Jeden císaø si zavolal svého hvìzdopravce, aby mu øekl, jaký bude jeho život. A hvìzdopravec øíká: „Budeš nešastný. Brzo ti zemøe syn i manželka.“ Císaø se rozlítil a dal ho zavøít. A zavolal druhého hvìzdopravce. A ten mu pøedpovìdìl: „Jsi šastný, císaøi. Budeš dlouho živ. A pøežiješ svého syna i manželku.“ A císaø jej odmìnil. Co druhý hvìzdopravec øekl císaøi jiného? Nic. Øekl mu totéž, ale jinými slovy. Tak mùže stejná pravda udìlat radost, nebo bolest – podle toho, jak ji øekneme. Èím srdce pøetéká, tím ústa mluví. A sv. Augustin øíká: „Stále má co dávat ten, jehož srdce je naplnìné láskou.“ A mnohdy staèí jen málo, abychom èlovìka uèinili šastným. Mnohdy staèí jen úsmìv, mnohdy jen pohled. V Katolickém týdeníku (Bùh v mém životì) pisatel vzpomíná: Jel jsem domù tramvají. Jela v ní babièka s vnuèkou. Na zastávce jsem vystoupil. Mìli vystoupit také tito spolucestující. Vnuèka vybìhla. Ale babièka – o berlích – to nestaèila – dveøe se zavøely a tramvaj i s babièkou odjela. Dìvèátko zaèalo usedavì plakat. Tìšil jsem ji: „Neboj se, babièka na druhé zastávce vystoupí a vrátí se. Já tu s tebou na ni poèkám.“ Na semináøi, odkud jsem jel, nám dali drobné dárky a tašku. Dal jsem tašku dìvèátku. Pøestala plakat, otoèila se a pohlédla na mne uslzenýma modrýma oèima. Na ten krátký pohled nikdy nezapomenu. Z celé její tváøe najednou záøil tak zvláštní jas, že jsem se celý rozklepal. Kde se vzal ten okamžik blaha a štìstí, které nedovedu vysvìtlit ani popsat? Možná jsem vidìl Bohu do tváøe. Uvìdomil jsem si, jak veliká je Boží láska a proè Pán øekl: „Cokoliv jste udìlali pro nejmenší z vás, pro mne jste udìlali.“ Nejvìtší neštìstí, které nás mùže potkat, je, že nebudeme nikomu užiteèní. Štìstí mùžeme získat vždy jen štìstím druhého èlovìka. Být šastným není složité. Chce to jen udìlat šastnými ty kolem nás. Jsi smutný? Najdi ještì smutnìjšího a potìš jej. Zoufalství dokáže nìkdy utišit i pouhý pohled. Chceme pojmenovat svìtlo – pojmenujme tmu a hned je nám jasno, co je svìtlo, co svítí. Uvidíme cestu ke svìtlu. Církev nám tuto cestu usnadòuje. V Katechismu katolické církve nám vytýèila, které jsou hlavní pøíèiny všech høíchù, kterým se máme vyhnouti: pýcha, lakomství, smilstvo, závist, hnìv, nestøídmost, lenost (zahálèivost) – (KKC 1866). A ukazuje nám také, za které høíchy druhých neseme i my odpovìdnost (cizí høíchy): když se na nich pøímo dobrovolnì podílíme, když je naøizujeme, když k nim radíme, když je chválíme, když je doporuèujeme, když je neohlásíme nebo jim nezabráníme, jsme-li povinni tak uèinit, když chválíme ty, kteøí páchají zlo. (KKC 1868). Naproti tomu nám církev pøedkládá, které ctnosti mùžeme získat. Jsou to lidské ctnosti: spravedlnost, stateènost, moudrost, mírnost a Božské ctnosti: víra, nadìje a láska. (KKC 1833-1845). V Novém zákonì (v evangeliích i apoštolských listech) najdeme širší rozsah høíchù i ctností.

Chci podìkovat Misionáø, který se vracel domù z návštìvy nemocných, byl pøepaden a oloupen. Onoho veèera napsal tuto modlitbu: „Na prvním místì chci podìkovat za to, že jsem dosud nikdy nebyl oloupen. Na druhém místì za to, že mi sebrali jenom penìženku, ale zachovali mi život. Na tøetím místì dìkuji, že i když mi sebrali všechno, nebylo toho mnoho. Nakonec dìkuji za to, že jsem byl tím, kdo byl oloupen, a ne tím, kdo loupil.“

- PASTÝØ strana 5 -

Katechismus nám také pøedkládá úkony pokání: modlitba, pùst, dobré skutky (skutky milosrdenství) – (KKC 1460). Veèer dlouho diskutují dva rabíni. Závìr: Bùh není. Ráno jeden z nich sedí v zahradì a poctivì recituje ranní modlitby. „Co to dìláš?“ - „Modlím se ranní modlitby.“ - „Dospìli jsme pøece k tomu, že Bùh neexistuje a ty se modlíš ranní modlitby?“ - „No dovol, a co má Bùh s tím co spoleèného?“ Modlitbu netvoøí slova, ale vnitøní obrácení k Bohu. Modlitba není rituál. Když se modlím, pøedstavuji si Ježíše sedícího proti mnì a já s ním vedu rozhovor. Všechny modlitby jsou dobré, máli èlovìk úmysl a dobrou vùli. „Smiluj se nade mnou, Bože, pro své milosrdenství … Mou obìtí je zkroušený duch. Vždy zkroušeným a pokorným srdcem, Bože, nepohrdáš.“ - tak se modlíme v žalmu kajícnosti (Žalm 51). Pokora je Boží ctnost. Pøíklad pokory nám ukazuje první pøíbìh. Ukøivdìnost a sebelítost není pokora. Pokorou a dobrým skutkem je: neodbýt èlovìka, který by se pøi své prostotì odbýt nechal. A i nevyøèené slovo zní jako hrom. Kdo se chválí, není hoden chvály. Nesuïte, abyste nebyli souzeni. Nejlépe víme, co bychom dìlali, kdybychom vychovávali syna sousedù. Toto jsou pøíklady toho, co není pokorou. Matka Tereza též ukazuje, co není pokora: „Ospravedlòovat se pøi pokoøení a napomenutí. Stále se omlouvat. Bránit se uznat svou vinu a zakrýt ji. Svádìt svou vinu na druhé. (Adam a Eva nebyli ochotni uznat svou vinu – svádìli ji jeden na druhého a na hada – pro tu pýchu byli vylouèeni z ráje). Oèekávat od druhých chválu. Úsilí o všechno se starat a všechno kontrolovat.“ Nestaèí mluvit o špatném – musíš ukazovat dobré. A lepší je rozsvítit svìtlo, než nadávat na tmu. A hnìv nadìlá víc škody, než jeho pøíèina. Víš, kdo jsem? Nikdy jsem neuèinila nic špatného, ale kvùli mnì byly zmaøeny lidské životy, potopeny lodì, vypálena mìsta, padaly vlády, prohrány bitvy, kostely zavøeny. Nikdy jsem nikoho neuhodila, neøekla nevlídné slovo, ale kvùli mnì byly znièeny domovy, ustal dìtský smích, manželky ronily slzy, bratøi a sestry na sebe zapomnìli, rodièe odešli do hrobu se zlomeným srdcem. Nemìla jsem v úmyslu nic zlého, ale kvùli mnì byly znièeny talenty, slušnost a zdvoøilost prohrály, pøíslib štìstí skonèil v bolesti a neštìstí. Nevydávám žádný zvuk, jen mlèím. Nemohu nabídnout nic než zármutek a bolest. Dobøe mne znáš. Víš, jak se jmenuji? „LHOSTEJNOST“. Bùh ve Zjevení sv. Jana øíká: „Nejsi studený, ani horký. Kéž bys byl studený, nebo horký. Ale že jsi vlažný, a nejsi horký, ani studený, nesnesu tì ve svých ústech (vyvrhnu tì ze svých úst). Øíkáš: jsem bohatý, mám všechno a nic už nepotøebuji. A nevíš, že jsi ubohý a nuzný, slepý a nahý...“ (Zj 3, 15-20).

Novinky ve farní knihovnì J. Slovák, M. Èerný: Malenisko. Sborník k poutnímu místu Provodov. Bruno Ferrero: Ptaèí zpìv pro duši. Laskavé pøíbìhy a podobenství známého italského sbìratele moudrostí. Bronnie Ware: Èeho pøed smrtí nejvíce litujeme. Pøíbìhy lidí louèících se se životem se zde prolínají s osobním pøíbìhem autorky. Guy Gilbert: A se ti život povede! Rady pro každý vìk – od mladých po seniory. Guy Gilbert: Buïte svìtlem! Reflexe a velké množství konkrétních pøíbìhù a pøíkladù ze života pro ty, kdo mají

Doba je zlá. Nuže, zde jsi ty, abys ji uèinil lepší. Køesan je ten, kdo šíøí kolem sebe pokoj a lásku. A, opakuji, èím srdce pøetéká, tím ústa mluví. Projevujme svou lásku pøedevším tìm, které máme rádi. Najdìme si více èasu pro ty, které máme rádi. Co je krásnìjšího, než být své ženì tak drahý, že se staneš drahý i sám sobì. Nikoliv: „chci žít s tebou“, ale „chci žít pro tebe“. V jedné písni se zpívá: „Když jsem byla svobodná, s kytièkou jsi za mnou chodíval. Ale když jsem se vdala, zklamání jsem se doèkala. Nìkdy mne to zabolí, že již s kytièkou nechodíš. Já ti to však nevyèítám, mùj milý, víš to sám, protože tì ráda mám.“ I v našem okolí, v naší farnosti, je mnoho žen, které nám mohou být pøíkladem lásky a pokory, u nichž zbloudilý manžel našel na sklonku života svùj asyl, u své milující manželky – která jej i pøes jeho provinìní s láskou pøijala a vrátila mu domov. Zajisté jsou i opaèné pøípady, kdy muž pøijal s láskou zpìt svou zbloudilou manželku. Advent je doba „úpravy cesty Pánu“, doba pokání a obrácení, zmìny života, doba pøípravy na pøíchod Vykupitele – na Vánoce. Je to také doba radostného oèekávání spolu s Pannou Marií. „Hle, panna poène a porodí syna a dá mu jméno Emanuel – Bùh s námi,“ øíká prorok Izaiáš. (I 7, 14). Teilhard de Chardin ve své knize „Chu žít“ píše: „Když nastal èas, v nìmž se Bùh rozhodl uskuteènit pøed našima oèima vtìlení, musel nejprve ve svìtì vzbudit ctnost schopnou pøitáhnout jej k nám. Potøeboval matku, která by mu dala život v lidské sféøe. Co udìlal? Stvoøil Pannu Marii – to znamená, že dal na zemi vzniknout èistotì tak velké, že se v této prùzraènosti soustøedí a nakonec se zjeví jako dìátko. Zde je vyjádøena ve vší síle moc èistoty, díky níž se Božské zrodí mezi námi.“ A Panna Maria byla poèata bez poskvrny dìdièného høíchu a bez jeho následkù. Sama potvrdila Bernadetì v Lurdech: „Já jsem Neposkvrnìné Poèetí.“ Svátek, kdy byla poèata bez poskvrny høíchu, slavíme dne 8. prosince - devìt mìsícù pøed svátkem jejího narození (8. záøí). Radujte se stále v Pánu. Opakuji: Radujte se! Vaše ušlechtilost a je známa všem lidem. Pán je blízko. O nic nemìjte starost, ale ve všem pøedkládejte Bohu své potøeby v modlitbì a prosbì s dìkováním. Pak Boží pokoj, který pøevyšuje všechno pomyšlení, uchrání vaše srdce a vaše myšlenky v Kristu Ježíši.“ Tak píše apoštol Pavel Filipanùm. (Flp 4, 4-7). Radujte se, pøipravte cestu Pánu. A v pokoøe se pøipojme spolu s Pannou Marií k radostnému oèekávání na pøíchod Vykupitele. Ing. Antonín Novák

tìžkosti, trpí, potýkají se s problémy, ztratili opìrné životní body, nebo víru. Francois Vayne: Rozjímání s Bernadetou. Patnáct rozjímání, která sledují krok za krokem patnáct lurdských zjevení a zároveò se zamìøují na Bernadetin život. Jan Dobraczyòski: Hrom udeøil potøetí. Životní pøíbìh Jana Køtitele. Michal Altrichter: Události ze života víry. Odpovìdi k otázkám souèasné víry. Dialog Evropa XXI. è. 3-4/2011. Evropo vymíráš: 12. bioetická konference. Valné shromáždìní MSKA (Moravsko-slezská køesanská akademie). Pùjèovní doba je každou støedu od 9.00-16.30 hodin na faøe. Mgr. Marie Fojtíková - knihovník

Plešatá hlava V nemocnici pracoval lékaø, který byl kvùli své pleši èasto terèem žertovných narážek a vtípkù. Po takové jedné narážce z úst zdravotní sestry se pustil do obrany slovy: „Milá sleèno, Bùh stvoøil hlavy dokonalé, a pak ty další, které ale musel pokrýt vlasy.“

- PASTÝØ strana 6 -

Svatý Mikuláš? Asi øeknete: „To je ten dìdeèek s bílým vousem a vysokou èepicí, co nám nosí balíèky se sladkostmi. Ale i svatý Mikuláš byl kdysi obyèejným malým klukem. Nikdo si tehdy nepomyslel, že bude jednou biskupem a že se stane svatým. Jeho bohatí rodièe mìli synka rádi a vychovali ho ke køesanské víøe. Pøenesme se teï o mnoho let dál. Mikuláš už byl dospìlý a oba rodièe mu zemøeli. Mikuláš po nich zdìdil hodnì penìz. Zùstal ale sám doma, a tak byl smutný. Jednou se vracel z vycházky a zaslechl z nedalekého domu hlas muže, jenž promlouval ke svým tøem dcerám: „Dìvèata moje, vždy vy byste už dávno mohly být vdané a trávit svùj veèer s manželem, uspávat svoje dìti ukolébavkou, a ne se stále starat o svého starého otce.“ Mikuláš stál vedle oprýskaného okna a tiše naslouchal dál. A otec pokraèoval: „Jenže kde vzít ženichy, když nemáte žádné vìno. A to ani nemluvím o tìch svých dluzích. Jak si s tím mám jen poradit? Snad mi zbývá už jen to nejhorší.“ Koneènì se Mikuláš odtrhl od okna a zvolna kráèel domù. Ale osud tìch tøí dìvèat mu stále nešel z mysli. Uvažoval: „Proè já mám tolik penìz? Zasloužil jsem si je nìjak? Ne, jen jsem mìl štìstí a narodil jsem se bohatým rodièùm. Musím tìm chudákùm nìjak pomoci.“ A už si zaèal plánovat, jak to provede. Byla už èerná noc, všichni už spali. Mikuláš vyšel z domu, v ruce tøi mìšce zlaákù. Tiše se pøikradl k domku a peníze vhodil otevøeným oknem dovnitø a rychle se vrátil domù. Nechtìl, aby lidé zjistili, že peníze pochází právì od nìho. Nadešlo ráno. To bylo pøekvapení pro dívky! Bìžely to povìdìt otci a všichni se radovali. Divili se: „Kdo jen to pro nás mohl udìlat? Kdo byl ten neznámý dobrodinec?“ I Mikulášovi dnešní ráno pøipadalo krásné. Mìl radost, že jim pomohl, už se necítil tak sám.

Ve mìstì Myra potøebovali biskupa. Nevìdìli, kdo by to mìl být, a tak se dohodli, že se biskupem stane první muž, který pøíštího dne vstoupí do chrámu. Následujícího rána pøiplula do pøístavu loï s Mikulášem, který šel po pøistání podìkovat Bohu za šastnou plavbu. Tak se Mikuláš stal biskupem v Myøe. Dokážeš najít 5 rozdílù mezi horním a dolním obrázkem?

Když doplníš køížovku, dovíš se, co cítil Mikuláš ke starému muži a jeho dcerám.

Legenda o pìti chlebech Jedna starodávná indická legenda vypráví: „Byl jednou jeden èlovìk, který chodil každodennì k pekaøi, aby tam vždycky koupil pìt chlebù. Jednou se ho pekaø zvìdavì zeptal: „Proè nakupujete pokaždé pìt chlebù?“ Muž ani na okamžik nezaváhal a odpovìdìl: „Kupuji pìt chlebù, protože jeden je pro mì, další dva pùjèuji a tìmi zbývajícími dvìma splácím své dluhy.“ „Tomu nerozumím!“ odvìtil pekaø, „mohl byste mi to lépe objasnit?“ „Je to skuteènì jednoduché: jeden chleba sním já, dva jsou pro mé syny, kteøí mi je budou muset jednoho dne vrátit, dva jsou pro mé staré rodièe, jako náhrada toho, co mi v minulosti darovali.“ - PASTÝØ strana 7 -

… A NÌCO PRO ROZVESELENÍ … K lékaøi pøijde pacient a ukazuje mu, jak se mu tøesou ruce. Lékaø se tváøí zúèastnìnì a povídá: „Vidím, opravdu se vám tøesou ruce. To je, milý pane, dùsledek toho, že moc pijete.“ Pacient zavrtí hlavou: „Ani ne, pane doktore, totiž víc toho vybryndám.“ Pan Wondrowitz leží na smrtelné posteli. Jeho manželka stále naøíká: „Co já, ubohá, budu dìlat? Kam se vrtnu? Kdo se o mì postará? Z èeho budu živa?“ A tak poøád dál. Starý Wondrowitz otevøe oèi: „Sári, nech mì koneènì už umøít a nedávej mi poøád hádanky.“ Pokøtìný žid cestuje jako turista po Izraeli. Chce se projet po Genezaretském jezeøe a ptá se v pùjèovnì èlunù, co by taková projížïka stála. Odpovìï majitele èlunù ho ohromila. „Cože, vy poèítáte za pùlhodinovou projížïku 70 dolarù? Tolik penìz?“ „To se nedivte, pane, v jezeøe lovil ryby svatý Petr a po hladinì se procházel Ježíš.“ „No to se nedivím, že pøi takových cenách šel radìji pìšky.“

Naslouchám pøíslibùm Dobrý Bože, rád zpívám písnì adventní doby a naslouchám zaslíbením prorokù. Ale nìkdy plynou texty a písnì kolem mì a neoslovují mì. Dej, a tvá slova padnou do mého srdce, aby ho otevøely pro tvùj pokoj, který jsi nám zaslíbil, pro lásku, která v tobì pøichází na zem, pro spásu, která v tobì pro nás nastává, a pro moudrost, která v tobì záøí. Pøísliby prorokù míøí k jinému a lepšímu svìtu. Nìkdy mì ubíjí dojem, že svìt leží v rozbrojích. Silní vykoøisují slabé. Stále více lidem se daøí zle. Dej, a si v tomto svìtì nezoufám. Daruj mi víru, že tento svìt neseš na svých dobrých rukou a že jsi na nás nezapomnìl. Chci ti dùvìøovat, že chystáš pro svùj svìt budoucnost pokoje. Dej, a pøece zažiji tvé jednání v tomto svìtì, abych mohl ještì více vìøit! Dej, a je tato adventní doba léèivým èasem pro naši spoleènost. I když je biblická zvìst adventu pro mnohé cizí, dej, a svíèky, které v tìchto dnech hoøí, osvítí také jejich srdce. Dotýkej se jich starými obrazy a symboly. A rozevøi nad tímto ohroženým svìtem své nebe, aby se rozlila tvá rosa na vysušená pole našich duší. Pošli svou útìchu k neutìšeným a neutìšitelným.

Potkají se pan Kohn a pan Silberstein. „Už jsi slyšel o tom neštìstí, které potkalo našeho pøítele Grünwalda?“ „Neslyšel, povìz!“ „Pøedstav si, utekla s ním moje žena!“ Pan Kohn se zastaví nad hrobem pana Karpelese. Na náhrobku je nápis: „Zde leží Izák Karpeles, øádný èlovìk, poctivý obchodník.” Kohn si povzdechne: „Chudák Karpeles… a musí tady ležet se dvìma úplnì cizíma chlapama.“ Pinkeles si stìžuje svému sousedovi: „Pøedstavte si, že ten køivák Jajteles o mnì roztrušuje samou lež, samou lež…“ „No to není tak strašnì, horší by bylo, kdyby o nich vykládal pravdu.“

A tvùj pokoj a tvá spravedlnost rozkvete na naší zemi, skrze Krista, našeho Pána. Amen.

Povídá jeden Èech v hospodì Amerièanovi: „V Èesku ještì nebyl spáchám atentát ani na jednoho politika.“ „To vám tedy nerozumím,“ povídá Amerièan. „To se chlubíte, nebo si stìžujete?“ Svìøuje se jeden svému pøíteli v hospodì: „Èlovìèe, já mám takovou smùlu, já mluvím èasto ze spaní.“ „Na tom nic není, ze spaní mluví tolik lidí,“ tìší ho pøítel. „No jo, ale když se mnì potom smìje celej parlament.“ K. Jelínek – M. Pavlík: 365 ANEKDOT aneb Jedna dennì

Anselm Grün Dùvìrná slova (Modlitby pro každou pøíležitost)

Svátost smíøení ve farnostech našeho dìkanátu - Vánoce 2012 Den So 15.12. Ne 16.12. Ne 16.12. Po 17.12. Út 18.12. St 19.12. Èt 20.12. Pá 21.12. So 22.12. Ne 23.12.

Èas 13.30 - 17.00 13.30 - 17.00 14.00 - 17.00 9.00 - 12.00 13.30 - 17.00 9.00 - 12.00 13.30 - 17.00 14.00 - 17.00 14.00 - 17.00 9.00 - 11.00 13.00 - 16.30 9.00 - 12.00 13.30 - 17.00 14.00 - 17.30

Místo Slavièín Pozlovice Štítná n. Vl. Nedašov Brumov - Bylnice Vlachovice Horní Lhota Újezd Val. Klobouky Luhaèovice

Ètyøi osoby Kdesi v daleké zemi žily ètyøi osoby, které se jmenovaly Každý, Nìkdo, Kdokoli a Nikdo. Když bylo zapotøebí vykonat nìjakou práci, Každý byl pøesvìdèený, že Nìkdo by to mìl udìlat. Nìkdo to mìl sice udìlat, ale nakonec to neudìlal Nikdo. Skonèilo to tak, že Kdokoli obvinil Nìkoho, protože Nikdo neudìlal to, co mìl vykonat Každý. - PASTÝØ strana 8 -

Charita sv.Vojtìcha Slavièín informuje: Ukonèení provozu centra denních služeb

Úklid kostela

Vánoèní balíèek Èas Vánoc a Štìdrého dne se neúprosnì blíží a vìtšina z nás už pøemýšlí, jakými dárky udìlat svým blízkým radost. Nìkteøí nezapomínají také na ty, kteøí nemají tolik štìstí a nemohou žít se svými rodinami a zakusit atmosféru vánoèních svátkù. Na základì této myšlenky vznikl projekt Vánoèní balíèek (pod záštitou Arcidiecézní Charity Olomouc), do kterého se již po nìkolikáté Charita sv. Vojtìcha Slavièín zapojuje. Jeho cílem je vytvoøit radost a pøekvapení pro konkrétní dìti z dìtských domovù na Ukrajinì, které žily i nìkolik let na ulici, a také pro dìti z chudých rodin, které navštìvují domovy jednou dennì za úèelem získání teplého jídla. I tyto dìti mají svá pøání a sny. Jsou zcela jiná než dìtí v Èeské republice. Letos získala Charita Slavièín možnost splnit pøání 5 dìtem (ve vìku 3,5,6,7,13 let). Ty budou obdarovány formou balíèku - dárku zabaleného do vánoèního papíru, každý balíèek bude obsahovat dárky v hodnotì 1000 Kè, který pøevezmou osobnì od zamìstnancù Arcidiecézní charity Olomouc. V minulém roce se napø. stal dárcem balíèku pro jedno ukrajinské dítì kolektiv studentù tøídy tercie gymnázia Jana Piveèky ve Slavièínì, kteøí navíc zakoupili pro všechny dìti z dìtského domova v Lopatynu školní pomùcky. Pokud se také vy rozhodnete obdarovat ukrajinské dìti, mùžete pøispìt finanèním obnosem nebo hmotným dárkem (jen vìci nové), mùžete jej pøinést na Charitu Slavièín (Komenského 115, pod kostelem) do 10.12.2012. Dárcem mùže být kdokoliv: jednotlivec, rodina, skupina pøátel, spoleèenství, místní charita èi jiná organizace. Jedná se o jednorázové obdarování, ze kterého nevyplývá žádný dlouhodobý závazek ani pro jednu ze stran. Všem, kteøí se rozhodnou tyto dìti obdarovat, pøedem dìkujeme. Bližší informace získáte: Zùbková Magda tel: 577 343 843, mob.: 734 435 242, dále také na www.slavicin.charita.cz

Dne 1.1.2013 dochází k ukonèení provozu centra denních služeb Domovinka, se sídlem Hradecká 235, 763 21 Slavièín – Hrádek. Z tohoto dùvodu dochází ke stejnému datu také k dalším organizaèním zmìnám na jednotlivých støediscích Charity Slavièín. Zmìny se týkají nových adres a tel. kontaktù služeb. Charitní peèovatelská služba Slavièín: Nová adresa k 1.1.2013: Komenského 115, 763 21 Slavièín Tel.: 577 012 714, mob.: 733 676 710 Charitní ošetøovatelská služba Slavièín Nová adresa k 1.1.2013 : Komenského 115, 763 21 Slavièín Tel.: 577 012 714, mob.: 731 402 091 Denní centrum Maják : Nová adresa k 1.1.2013: Hrádecká 235, 763 21 Slavièín - Hrádek Tel.: 577 341 444, mob.: 739 344 105

Hledáme dobrovolníky pro Tøíkrálovou sbírku 2013 Charita Slavièín si dovoluje oslovit nadšené dobrovolníky, kteøí by se chtìli zapojit do pøípravy a realizace lednové Tøíkrálové sbírky 2013 jako vedoucí skupinek. Sbírka bude probíhat v termínu 5.1.2013 Požadavky na vedoucí skupinek: musí být starší 15 let bezúhonnost platný obèanský prùkaz Hlásit se mùžete do 10.12.2012 Kontakt: Charita sv. Vojtìcha Slavièín, Zùbková Magda Tel.: 577 343 843, mob.: 734 435 242

Duchovní obnova Ve dnech 15. - 16.12.2012 si vás farnost Slavièín ve spolupráci s Charitou Slavièín dovoluje pozvat na duchovní obnovu pod vedením knìze Františka Lízny. Místo konání a pøesný program bude ještì upøesnìn pøi nedìlních mších svatých, v charitních vývìskách u kostela a u Sokolovny a na webových stránkách www.slavicin.charita.cz Zamilovaný Mladý muž pøicházel na setkání se svou milou s velkou èasovou rezervou. Zvìdavci, kteøí ho vídali, øíkali: „Hleïte, jaký je to úzkostlivý mladík, jak je napjatý oèekáváním!“ Muž se tedy rozhodl, že pøijde se zpoždìním. Zvìdavci na to: „Podívejte se na toho nevychovance! Jedná si úplnì svévolnì! Co si o sobì jenom myslí?“ A tak se rozhodl, že pøijde na setkání naprosto pøesnì: „Kouknìte na toho otroka èasu, žije s hodinami v hlavì. Chudáèek, nemá žádnou fantazii!“ - PASTÝØ strana 9 -

KØTY 21.10. 21.10. 21.10. 18.11. 18.11. 18.11. 18.11.

RÁDI VÁM POSLOUŽÍME UDÌLENÍM SVÁTOSTÍ – nejvìtšího daru, který Kristus svìøil své církvi. Protože však je k tomu tøeba dobrá pøíprava, ohlaste se nám: Køest dìtí buï hned po narození nebo alespoò 1 mìsíc pøed køtem. (Køty jsou zpravidla 3.nedìli v mìsíci po ranní mši sv.) Pøíprava na køest dospìlých trvá zhruba 1 rok. (Køest obvykle v sobotní Velikonoèní vigilii.) Zamýšlený církevní sòatek nejménì 3 mìsíce pøedem. (Sezdáváme jen ty, z nichž je alespoò jeden z naší farnosti.) Svátost nemocných udìlujeme po individuální domluvì. Možnost ke svátosti smíøení je pøedevším v pondìlí, støedu a pátek asi hodinu pøed veèerní mší sv. ÚØEDNÍ HODINY NA FAØE Støeda --------15.00 – 16.00 Pátek 8.30 – 9.30 15.00 – 16.00 Nebo po domluvì, pøípadnì v kostele po bohoslužbách. V ostatních èasech bez záruky. TELEFONICKÝ KONTAKT: Fara (úøad) : 739 245 911 P. Miroslav (soukromé): 731 402 086 E-mail: [email protected] Web: www.faslavicin.cz Farní knihovna (na faøe): Støeda 9.00 – 16.30

Elena Kubicová Tadeáš Urban Klára Tomeèková Jiøí Vrba Radim Franc Daniela Raèáková Jan Kovaøík

POHØBY 8.11. Emil Malík

ROZPIS SLUŽEB ŽEN, KTERÉ SE OBÌTAVÌ STARAJÍ O ÚKLID KOSTELA 1.12. - 7.12. 8.12. - 14.12. 15.12. - 21.12. 22.12. - 28.12. 29.12. - 4.1. 5.1. - 11.1. 12.1. - 18.1. 19.1. - 25.1. 26.1. - 1.2.

Rudimov Petrùvka Nevšová Lipová Habancová, Èížová, Janeèková, Orsáková, Šuráòová Divnice Rokytnice Kašparová, Buriánková, Brhelová, Raková, Bartošová Stejskalová, Borová J., Dvorská, Mikšíková, Salvetová, Burešová

Kratièké pøíbìhy pod stránkami jsou z knihy: Pino Pellegrino Pøíbìhy pro osvìžení duše.

PRAVIDELNÉ BOHOSLUŽBY VE FARNOSTI SV. VOJTÌCHA VE SLAVIÈÍNÌ NE

PO, ST, PÁ SO

7.20 hodin 9.30 hodin 11.00 hodin 18.00 hodin 7.00 hodin

NE PO ÚT ÈT PÁ SO

2.12. 3.12. 4.12. 6.12. 7.12. 8.12.

NE ÈT PÁ NE PO NE PO ÚT

9.12. 13.12. 14.12. 16.12. 17.12. 23.12. 24.12. 25.12.

1. nedìle adventní sv. František Xaverský sv. Barbora sv. Mikuláš sv. Ambrož Slavnost Panny Marie poèaté bez poskvrny prvotního høíchu 2. nedìle adventní sv. Lucie sv. Jan od Køíže 3. nedìle adventní sv. Lazar 4. nedìle adventní Štìdrý den Slavnost Narození Pánì

PASTÝØ, zpravodaj farní rodiny sv.Vojtìcha ve Slavièínì. Slouží pro vnitøní potøebu farnosti. Øídí redakèní rada. Náklad 550 výtiskù. Pøíspìvky pøijímají Jana Adámková, tel. 608 746 325: a Zdenìk Durïák, tel.: 608 615 172. Mùžete je také vložit do oznaèené pokladnièky v pøedsíni kostela, která je k tomuto úèelu urèena. Nepodepsané pøíspìvky se nepøijímají. Všem pravidelným i nepravidelným dopisovatelùm upøímné Pán Bùh zapla. Náklady na 1 výtisk èiní pøibližnì 12 Kè. Srdeènì dìkujeme za vaše finanèní pøíspìvky. Další øádné èíslo vyjde na Slavnost Narození Pánì 25.12.2012. Uzávìrka bude nedìli 9.12.2012. Pozn. Redakce nezodpovídá za obsahy jednotlivých pøíspìvkù. Provádí pouze jazykové a stylistické korektury. V èláncích jsou otištìny necenzurované názory, postøehy a zkušenosti našich dopisovatelù a ètenáøù! - PASTÝØ strana 10 -