QUEST ETIK
Quest ETIK Začneme tím, že si povíme co to je ETIKA. řeckého ethos – mrav, nebo též teorie morálky je filozofickou disciplínou, která zkoumá morálku nebo morálně relevantní jednání a jeho normy. Etika je disciplínou praktické filozofie. Etika se zabývá teoretickým zkoumáním hodnot a principů, které usměrňují lidské jednání v situacích, kdy existuje možnost volby prostřednictvím svobodné vůle. Hodnotí činnost člověka z hlediska dobra a zla. Na rozdíl od morálky, která je blíže konkrétním pravidlům, se etika snaží najít společné a obecné základy, na nichž morálka stojí.
ETIKA a ETIKETA – dvě odlišná slova, dva významy Etika – to jak se chováme v různých situacích, morálka, dobrý mrav, špatné jednání – chování. Etiketa – nálepka s údaji na láhvi nebo jiném výrobku
Na výpravách má své osobní věci vždy v pořádku, uklizené a srovnané. (i na táborech ) Není snad hezké mít své věci v pokojíku srovnané a účelně poskládané? Vždy víš, kde co máš a v jakém je to stavu. Ano, jistě máš svůj pokojík s bráškou nebo sestrou dohromady a i v takovém to případě lze vše domluvit a uskutečňovat. Buď se domluvíte správně, nějakou nepsanou dobrou dohodou, nebo taková dohoda může vznikat i drobnou bratrskou pranicí končící pláčem a modřinou, ve svém závěru se vždy domluvíte.
Taktéž, mít na výpravě vyskládané a složené své věci je důležité a tam venku v lese i na táboře je to důležitější. Doma máš mnoho kousků oblečení, na výpravě – táboře míň. A pokud si včas nevypereš, tak budeš chodit nahatý. Víš, pokud si sám zabalíš tornu na výpravu, hned víš, kde co máš a jak hluboko v torně to je. Pokud ti balí maminka, nebo tatínek pak nevíš kde co máš. Neříkám, že je špatné, když ti pomáhají. Jen je to nenech dělat samotné.
Další dobrou radou je, ukládat špinavé - mokrá prádlo do igelitového sáčku, nebo jej vyprat a usušit. Vlhká věc v torně dovede poničit několik dalších. Taktéž to platí o nástrojích, do torny je ukládáme čisté a nejlépe v obalu. Tvoje družina, malá parta hochů – děvčat, jistě ráda přemůže ostatní kluky a dívky v oddíle, a svoje torny, vyskládá při zastávce na jedno společné družinové místo. Společně pečujete o družinovou vlajku a družinové věci. Vždyť kdo je lepší – tvoje družina nebo ti ostatní?
Zná základní pravidla společenského chování a odpovídajícím způsobem jedná v RODINĚ, ODDÍLE a ve SPOLEČNOSTI. Pravidla společenského chování: Položme si hned v úvodu otázku, k čemu nám je společenské chování? Hlavním účelem společenských pravidel je usnadnit a zpříjemnit komunikaci. Nový, volnější svět nezrušil jejich potřebnost. Jejich neznalost je nejen vyjádření neúcty k těm druhým, ale je výsledkem neúcty k sobě samému. PhDr.Jiří Stanislav Guth - Jarkovský je spojován se slušným chováním a pravidly etikety u nás. POZDRAV – POZDRAVY: - při příchodu starší přenechává iniciativu mladšímu – Mladší zdraví staršího! - pozdravit je zdvořilost, ale odpovědět na pozdrav je povinnost! - ve společnosti nejdříve zdravíme hostitelku, poté hostitele, přítomné ženy a naposled muže - při odchodu zdraví dříve osoba starší PŘEDSTAVOVÁNÍ: - nejdříve představujeme muže, pak ženy - nejdříve představujeme osoby mladší, pak starší Přivedu-li do oddílu nováčka, představím jej bratrům v oddíle takto:
„Ahoj kluci, rád bych Vám představil tady Jindru, Jindra má zájem být s námi ve Hvězdě.“ „Jindro, dovol, abych Ti představil moje bratry,…“ následuje představování, podání ruky, přivítání Jindry. Dále:
„Ahoj Condore, rád bych Ti představil Jindru, víš Jindra má zájem být v našem oddílu.“ „Jindro, dovol, abych Ti představil svého vedoucího Condora, je to ten nejlepší vedoucí na světě.“ Stejným způsobem postupuješ při představování svého nastávajícího partnera, svým rodičům, a naopak.
OSLOVENÍ: -
jménem, titulem, funkcí (pozor na rozdíly mezi zeměmi, slovo inženýr může označovat v zahraničí spíše funkci než titul) oslovujeme vždy nejvyšším titulem
Nepoužíváme pouliční oslovení hanlivého významu, to se mezi opravdovými kamarády nedělá. Nepoužíváme rovněž slangové výrazy pro oslovení, přebírané ze zahraničních skupin závadové mládeže. Každému je příjemné a milé, když jej oslovují jeho jménem, nebo titulem. Příklad:
Petře, Péťo, Petříku, Petříčku, Peťulko. V případě, že něco pokazíš, nebo mineš, použijí rodiče i učitelé Tvé jméno v důrazném tónu.
„Teda Petře!!!“ , „Petře!, hned pojď sem!!!“ Na sněmu Tě, tvůj náčelník osloví podle dosaženého titulu, třeba takto:
„Bojovník, Sagamor Pavel, zvaný Liščí dráp z rodu Bazilišků, dosáhl dnešního dne ….. Jistě to zní mile a lahodně. TELEFONNÍ HOVORY: Při příchozím hovoru (když nám někdo volá), se vždy představíme: „Honza, Dobrý den…. Při odchozím hovoru (když někomu voláme), se též napřed představíme: „ Dobrý den, tady
Jirka, mohu prosím mluvit s …. Telefonní přístroj nepoužíváme – je vypnutý – v kině, divadle, na výstavě, na koncertě, u lékaře v ordinaci, na úřadě, ve škole při vyučování, nepoužíváme jej při řízení automobilu.
PODÁVÁNÍ RUKY: Podávání ruky je prastarý pozdrav. Ruku podává starší mladšímu, žena muži – dívka chlapci. Podání ruky má být vřelé, pevné, upřímné a celé. Někteří lidé si podávají pouze několik prstů, anebo pozdrav podání ruky odbydou, jako by se štítili podati ruku. Při podání ruky si mají lidé hledět do očí. HYGIENA: Ano, i hygiena je součástí Etikety společenského chování. Jistě je nepříjemné sedět v autobusu vedle týden nemytého hocha, byť je to Váš kamarád ze školy. Každý má povinnost dbát o svou hygienu, umyté a čisté tělo je vizitkou každého kluka i dívky, čisté a učesané vlasy s úsměvem plným, zářivě býlích vyčištěných zubů je víc než mnoho omluvných slov. Také pečujeme o svůj oděv, čisté šaty a boty jsou hezké. Říkají, to je dobře vedený a vychovávaný človíček. Samozřejmě jsme-li na výpravě a na táboře, hygienu dodržujeme též, avšak zde lze něco omluvit i odpustit. Provádět očistnou hygienu doma ve vaně, nebo jen ve sprše je jistě pohodlnější, občas nám v tom pomohou i rodiče. Naproti tomu, výchova k dospělosti zahrnuje i návštěvu bazénů a saun, kde jsou lidé všeho věku a obého pohlaví. Před vstupem do bazénu své tělo také je potřeba řádně mýdlem očistiti a to všude. Sprchy a šatny jsou samozřejmě zvlášť pro muže a zvlášť pro ženy. Styděti se zde být před stejným pohlavím nahý je zcela zbytečné. Chvilkový problém s tím mohou mít nový členové oddílu, kteří ještě s rodiči, se třídou v bazénu, nebo sauně ještě nebyli. Na letním táboře je hromadné „velké mytí“ kluci i holky zvlášť, zcela běžné. Stydíš-li se přesto, být tu chvilku před, kluky/dívkami, nahý/nahá, můžeš se k nim otočit zády, čelem ke zdi a umýt se, aniž by viděli tebe zepředu a ty je. Ze zadu (záda, zadek, nohy) jsme totiž všichni stejní. Jak se říká: nahota cti netratí. To jenom naše Evropská a Americká společnost, z toho udělala velký problém. TYKÁNÍ – VYKÁNÍ: Běžně svým kamarádům a věkově přiměřeným lidem k Tvému věku tykáš.
„Ahoj Jani, máš hezké hodinky,….“ Taktéž rodičům i příbuzným a známým, kteří ti to dovolili, můžeš tykat. Cizím dospělým lidem a učitelům ve škole zásadně vykáme, používáme k tomu i oslovení.
„Pane učiteli, já se omlouvám za svůj pozdní příchod,….“ „Pane prodavači, já bych si rád zakoupil deset zmrzlin,….“ „Paní doktorko, mě ta noha upadla sama od sebe,….“ Nejsme-li si jistí jest-li vykat, nebo tykat, automaticky vykáme. V minulosti děti svým rodičům vykali: „Otče, zde jsem Vám donesl školní zprávu,….“ „Maminko, prosím Vás, mohu jíti s hochy do biografu,….“
CHOVÁNÍ NA VEŘEJNOSTI, NA ULICI: Jdeme-li po ulici, jdeme po pravé straně. Na autobusové zastávce umožníme starším si sednout na lavičku, totéž platí v dopravních prostředcích. Odhazování odpadků na chodník, je nepřípustné, od toho máme odpadkové koše. Vykřikovat nahlas, nebo hlasitě hovořit je nevhodné a neslušné. Totéž platí i o pranicích a pošťuchování. Je mnoho co by šlo napsat, co lze a co ne. Zde však platí, buď lepší než tvoje okolí. U LÉKAŘE: Čas od času každý musíme navštívit lékaře. Buď svého praktického, nebo specialistu. Praktického lékaře navštěvujeme při žádosti o potvrzení, při nemoci, nebo při preventivní prohlídce. Většinou jsme v doprovodu rodičů, takže se není čeho bát. Jak se zde chovat, bylo již výše popsáno, vyzve-li tě lékař/lékařka, aby ses pro náležité vyšetření svléknul, není se proč stydět. Lékaři a sestřičky, studovali lidské tělo několik let, a znají podrobně jak chlapecké tak dívčí tělo. Je dobré nic nezatajovat a nezamlčovat. POLIBEK: Jistě není nezvyklé, že vás rodiče a blízcí příbuzní, třeba před cestou do školy, na výlet, do kina, i jinam, políbí na vlasy, na tvář, na čelo. Je to projev lásky a součást pozdravu. Mnoho chlapců i dívek však neradi toto podstupují před svými kamarády. Stydí se, chtějí již být velcí. Mnoho státníků, se při vítání políbí na tvář. Muži políbí dámě ruku. Třeba na plese, v divadle, na společenské akci. Děje-li se to v rámci společenského přijatelného chování, je to vítané a i očekávané. Políbí-li Tě do vlasů, nebo na čelo kněz, farář, je to bráno jako požehnání. Políbí-li Tě takto tvůj vedoucí v oddílu, (ne vždy a pořád), je to bráno jako poděkování za Tvojí dobrou činnost. Jiná situace může nastat, když jsi malý nový člen oddílu a abys jsi usnul, potřebuješ pohladit a políbit na vlasy, na čelo. Tam Tvůj vedoucí nahrazuje Tvé rodiče. (ne vždy a pořád) Každý den můžeme vídat na ulicích zamilované páry, chlapec-dívka, jak se vášnivě v objetí líbají. Podle společenských pravidel je tato činnost na veřejnosti nemravná. Pokud se máte rádi, vyznávejte si lásku v soukromí. I ty jednou políbíš svou první dívku/chlapce.
U STOLU: Ke stolu přicházíme vhodně oblečení, máme umyté ruce a náš zevnějšek je upraven. Vyčkáme, až usednou starší, pak se posadíme i my. Jídlo se podává nejprve starším, pak mladším. Napřed vedoucí, pak členové. Napřed Owachira, pak ostatní. Jíst začínáme, až začne jíst nejstarší, stolovník, nebo po modlitbě. S jídlem nespěcháme, nehltáme, nemlaskáme. Kosti odkládáme do vyhrazené misky, nebo na okraj talíře. Jen některé pokrmy lze jíst rukama. Od stolu odcházíme, až když dojí všichni. U stolu při jídle nemluvíme, nesmějeme se, nehlučíme. Jiná pravidla platí v oddílu a jiná v rodině. Vždy se přizpůsobíme hostiteli, vždy jídlo pochválíme – i když nám nechutnalo.
SLOVNÍ VYJADŘOVÁNÍ, HOVOR: Rozmlouvat a hovořit je nám dáno od narození, nikdo se však nerodí s tím, že bude mluvit hrubě, vulgárně a neslušně. To jej naučí až rodina, společnost. Jak budeš mluvit, budeš i posuzován. Co vyjde, z Tvých úst se již zpět nedá vrátit. Tvůj jazyk v ústech je kormidlo Tvého života. Laskavá a milá mluva je víc než rádoby silácké vulgární řeči. Mnoho mladých lidí a dětí si myslí, že když používá nevhodná i sprostá slova a oslovení, jsou respektováni a uznáváni. Opak je pravdou. Většinou mají strach z vrstevníků a okolí. Silný slovem a i tělem je ten, kdo dokáže ovládat svojí mluvu. Ovšem za slovy musí být vždy srdce – duch, upřímnost a láska. Někteří lidé dokáží i krásnou mluvou konat trestné činy – podvody i jiné. Je dobré posuzovat člověka podle jeho skutků. Mnoho slov, práci neudělá. Při rozhovoru neskáčeme druhým do řeči, radši počkáme, až domluví, nebo až se vyskytne vhodná pauza k našemu promluvení. Nikdy nikoho v jeho nepřítomnosti nepomlouváme a nehaníme. Člověk, který toto činí, vždy jednoho dne dojde odplaty. Pamatuj! Co svou mluvou a jednáním zaseješ, to také jednoho dne sklidíš.
Po veškerém jídle umyje po sobě svoje nádobí (doma, na výpravě, v klubovně). Zná základní pravidla při stolování: doma a na výpravách. Je nepsanou dobrou povinností, doma sklidit ze stolu a nádobí umýt. Záleží na rodinných podmínkách a zvyklostech. V oddílu, je tato povinnost upravena oddílovými pravidly. Jinak jídlo – třeba večeři - do nemytého ešusu od oběda jistě nedostaneš. Někde takový provinilec končí v potoce i s oblečením, jinde mu za krk nalejí vodu a někde jeho ešus letí do kopřiv a hoch - dívka si jej musí vyndat oblečený/á jen do plavek. Ostudou je, přijet domu z výpravy a mít nemytý ešus. Pak je to ostuda celého oddílu. Maminka si řekne: „Co to tam ty kluky – dívky, vlastně učí?“ Pravidla stolování, jsou stejná jako v předcházejícím bodu, společenské chování. Přesto je zde nalezneš znovu. U STOLU: Ke stolu přicházíme vhodně oblečení, máme umyté ruce a náš zevnějšek je upraven. Vyčkáme, až usednou starší, pak se posadíme i my. Jídlo se podává nejprve starším, pak mladším. Napřed vedoucí, pak členové. Napřed Owachira, pak ostatní. Jíst začínáme, až začne jíst nejstarší, stolovník, nebo po modlitbě. S jídlem nespěcháme, nehltáme, nemlaskáme. Kosti odkládáme do vyhrazené misky, nebo na okraj talíře. Jen některé pokrmy lze jíst rukama. Od stolu odcházíme, až když dojí všichni. U stolu při jídle nemluvíme, nesmějeme se, nehlučíme. Jiná pravidla platí v oddílu a jiná v rodině. Vždy se přizpůsobíme hostiteli, vždy jídlo pochválíme – i když nám nechutnalo.
Zná alespoň čtyři společenské hry pro děti a umí zabavit družinu na hodinu. Společenských her máme nepřeberné množství, dobrý a správný člen oddílu, jich jistě několik zná. Například: honička na Babu, Honzo vstávej, Kámen nůžky papír, schovávaná, šipkovaná, pinkání kuliček, Pexeso, Člověče nezlob se,…… Další hry lze najít v knížkách i na webových stránkách. A vytvořit hodinový program nebude žádný problém. Může obsahovat: hry, rukodělnou činnost, malování, čtení, trénink dovedností, soutěže, plnění oddílových zkoušek, apod.
Poučí o základech společenského chování členy své družiny. A to nejlépe při společné domluvené návštěvě u jednoho člena družiny v jeho domově. Tam velmi dobře u čaje se sušenkami lze o tomto tématu povídat. K rozhovoru lze přizvat i rodiče. Uskutečnit takový společný družinový rodinný dýchánek vyplněný povídáním, hrou i třeba promítáním fotek z tábora, je netradičním, avšak velmi ceněným počinem.
Umí uvítat hosty doma, v klubovně i na táboře. Vítání hostů nejrůznějšího věku je trochu umění. Svého vrstevníka můžeš odbýt a říci: „Čau, pojď dál. Někam si sedni.“ Nezní to však hezky a je to jako když mu povídáš, že tě otravuje svou přítomností. Hosty a návštěvy i kamarády, vítáme srdečně, krásně a vřele. Nekoktáme, a nestydíme se. I takovou to jednoduchou činnost lze v družině nacvičit, posléze se 100% uvede v praxi. Není se čeho bát, příjemné přivítání, otevře dveře pro budoucí dialog – rozhovor.
Umí se postarat o návštěvníka z cizí země. Zde je vhodné znát alespoň trochu cizí jazyk. Nemáme-li takovou znalost, tak přizveme tlumočníka. Může jím být kamarád, který ovládá trochu cizí řeč. Nebo někdo z rodičů. Návštěvníkovi – třeba kamarád v tvém věku – se snažíme zajistit veškeré pohodlí a i velmi dobře zpříjemnit jeho pobyt u nás. Avšak, není dobré cokoliv přehánět, nebo vnucovat. I návštěvník, je chvilku rád sám se sebou. Je dobré na začátku návštěvy, společně předběžně domluvit plán pobytu – co by rád viděl, prožil, ochutnal, s kým by se rád sešel, co by se chtěl naučit a tak podobně. Plán se samozřejmě může kdykoliv změnit. Je dobré, když s tím souhlasí všichni. Opět můžeme tento bod nacvičit v družině, jeden z vás bude návštěvník a nezná naši řeč. Je zde třeba na několik dnů - víkend. To znamená, že hráč představující návštěvníka, bude u někoho z vás i bydlet a bude mluvit pouze svou řečí – třeba Anglicky, Rusky, Německy.
Navštívit můžeme i hrad.
Umí jednat vhodným způsobem s učiteli při náborech ve škole nebo při vyřizování jakýchkoli záležitostí. Vhodný způsob je jen jeden: „Dobrý den,…. „Rádi bychom Vás požádali,… „Děkujeme,… Slušné optání otevře dveře i tam kam jsou jinak zavřené. A kdo se neptá, nic neví. Za optání nikdy nic nedáte. A pokud Vás odbydou, není chyba na Vaší straně. Poděkujte a jděte dál. Tam dál jistě dveře otevřou. Kdo tluče na vrata (slušně se ptá a prosí), tomu je otevřeno. Kdo nežádá a neprosí, nic nedostává. Poděkovat můžeme i za to, že jsme odešli s prázdnou. Pro vyřizování různých záležitostí platí totéž. Pozdravit, poprosit, říci co chci, poděkovat.
S družinou připrav scénku o společenském chování pro ostatní členy oddílu. Návod jak scénku připravit, je popsán v tomto Questu. Je zde dost návodů. A vaše fantazie, jistě něco vymyslí, pro pobavení tvého oddílu.
Quest Etik – návodový sešitek, vypracoval: Atana
