Q: Rebeka Uličná A:Vitor Tauš Film Kanárek (1999) 1. Aká bola Vaša motivácia začať točiť Kanárka? Jedna Vaša postava na začiatku filmu hovorí : " Viky práve prekonal Americkú noc" - je to odkaz na otázku, ktorú si ten film kladie (Je život dôležitejší ako film?), alebo len podhubie pre vytvorenie vtipu s krytkou a "Českou nocou"? Kanárek měl původně být druhým filmem v plánované sérii krátkometrážních filmů ispirovaných písničkami The Beatles. Měl se jmenovat “Lovely Rita ze Žižkova” a vyprávět příběh skutečné policistky. První film je inscenovaným dokumentem, druhý film měl být hraný, ale stále postavený na autentickém osudu. Tak jako u prvního filmu série, “Eleanor Rigby z Malé Strany”, byl vedlejší postavou dokumentarista, který film natáčí. Jako studenta Olgy Sommerové a Jana Špáty mě totiž totiž vždy fascinovalo to, co v jejich filmech nebylo - oni samotní, resp. člověk, který nastavuje zrcadlo. Jak vypadá jejich setkání s lidmi o kterých točí film? Jak se jejich osudy vzájemně ovlivní? A především, co je to, co dělá jejich filmy tak specifické vedle filmů na stejné téma točené někým jiným? Plánované Beatlesovské filmy měli vyprávět právě o takových setkáních. Během natáčení “Lovely Rity” do mého života přišly drogy... a zbytek znáte z Kanárka. Po ukončení pobytu v léčebně jsme se rozhodli ve filmu pokračovat a zrcadlo, jakkoli nelichotivé, nastavit samotné postavě filmaře. Z Viktora se tak stala hlavní postava. Považovali jsme ten příběh pro svoji dobu za až symptomatický a tudíž nezbytný k vyprávění. Kanárek si neklade otázku zda je film důležitější než život. Vypráví archetypální příběh o dospívání, tzv. “maturation plot.” Na začátku přivádíme člověka plného iluzí, neschopného vnímat realitu v její skutečné podobě. V konfrontaci pak přicházejí deziluze a krize a katarze v podobě nového začátku, kterým je v případě Kanárka otočení kamery sám na sebe. Situace s krytkou je především vtipem, ale spolu s následující replikou slepce “Nevidíš kam koukáš!” ilustruje Viktorův stav na začátku filmu jako člověka, který “nevidí”. Film Eleanor Rigby naleznete zde: https://files.me.com/viktortaus/7yo9jb.mov 2. Ako sa vo filme prejavujú Vaše dokumentaristické skúsenosti? Akú funkciu majú rôzne pohľady (2-3 typy kamier, z čoho jedna je tá "Vaša", ktorú môžeme vo filme vidieť)? Věřím, že dokumentaristické zkušenosti se ve filmu projevují ve schopnosti odpozorovat v situacích to podstatné. Principielně jsou ve filmu pouze 2 typy kamer. Subjektivní a objektivní. Subjektivní zachycuje to, čeho si Viktor v situacích všímá. Objektivní pak to, co Viktor nevidí, co ho nezajímá a jeho chování.
Subjektivní, černobílá kamera ilustruje celý vývoj Viktorovy postavy. Od okouzlení atraktivními záběry v neadekvátních a ještě více neadekvátních prostředích, konfrontaci s realitou, neschopnost k ní zaujmout postoj až po vyprázdněnost kdy už není co točit... 3. Aké nové postupy ste použili pri vytváraní tohto filmu? Nezvažovali ste formu dokumentu? Prečo ste sa rozhodli pre hraný film? Čo myslíte, aké iné (nové) možnosti poskytuje hraný film, ktoré by dokument poskytnúť nemohol (vzhľadom na tému)? Nemyslím si, že film po formální stránce přináší něco nového. Kombinace dvou druhů kamer přičemž jejich střídání není jen formální, ale vypráví; fakt, že režisér vypráví svůj příběh, ve kterém i hraje; jsou v kontextu České kinematografie postupy ojedinělé, ale zcela nové nejsou. Ve světové kinematografii a samozřejmě literatuře takových případů naleznete mnoho. Moji ambicí nebylo inovovat filmovou řeč, ale co nejpoctivěji vyprávět příběh. Dokument by příběh nezbytně verbalizoval a vyprávěl retrospektivně. Já ale chtěl předat emotivní zkušenost. Miluji dokumenty, ale ze své podstaty a vlastní zkušensti jako diváka věřím v moc a působivost filmu hraného - v emotivní spoluprožití. 4. Ako myslíte, že by mali diváci vnímať Vašu postavu? Ako ste sa ju snažili zobraziť vy? A prečo práve takto? Snažili jsme se Viktora postavit jako ve své naivní posedlosti Americkými filmy roztomilého kluka. Identifikace tedy byla v úvodu myšlena skrze humor. (Viktor zamčený v kufru...) Bohužel jsem v tomto smyslu neuspěl - především jako herec a v první scéně filmu i jako režisér. Scéna v kavárně je příliš formalizovaná, nepřehledná a jelikož je obsazená neherci postrádá rytmus, který je pro její komické vyznění nezbytný. Byť Viktorova naivita tedy nebyla komická jak jsem chtěl, byla srozumitelná. Diváci s ním šli dál protože jsme mu postavili mocného nepřítele - realitu. Věřím tedy, že cestu dolů prožívají s ním a za odvahu vyprávět svůj příběh mu ve finále drží palce. Mimochodem, napadlo vás proč Viktor odpouští svému otci a ne naopak? Kolem této scény jsem v čase uvedení zažil hodne kontraverze... Odpouští mu proto, že každý rodič se ze své podstaty cítí v takové situaci vinný a potřebuje slyšet, že mu jeho dítě nedává vinu. Zárověň tím Viktor přebírá zodpovědnost za svůj další život. Od té chvíle je sám za sebe. 5. Myslíte, že Kanárek môže mať preventívny účinok na divákov? Komu je film Kanárek určený? Kanárek je primárně určený divákům 15 - 30 let. Sekundárně pak jejich rodičům. Vuci preventivnímu účinku filmu nebo vůbec moci filmu jako média sama o sobě změnit lidský život jsem skeptický. Věřím ale, že nám příběhy dávají na vědomí, že nejsme sami. Otevírají naše city a empatii k druhým lidem. Je tedy možné, že film divákovi uloží kamsi dozadu, do podvědomí emotivní informaci, zprostředkovanou zkušenost jiného člověka. V čase, kdy se divák dostane do podobné situace ve vlastním životě, tuto zkušenost ve svém podvědomí objeví a dokáže se s její pomocí zvednout. 6. S akým zámerom ste film točili (čo ste cheli zachytiť) a čo sa Vám nakoniec podarilo, a čo nie? Môžete sa pokúsiť sformulovať hlavnú myšlienku filmu?
Hlavní myšlenka filmu je v tom, že člověk se může ztratit, ale vrátit, najít nebo vytvořit by se měl. A že taková cesta zpátky, boj o tvar, je úžasným dobrodružstvím. V mém případě bylo tou cestou natočení filmu. V devadesátých letech, v čase největší krize hodnot a identity v našich dějinách, lidé otáčeli svůj zájem co nejdále od sebe samých k nekonečnému přívalu atrakciónů, které nás zastihly tak náhle! V tomto čase jsem chtěl nastavit zrcadlo sobě samému. Uvědomit si a připustit vlastní ztracenost a začít bojovat o tvar. V tomto smyslu považuji Kanárka za výjmečný a poctivý debut. Věci, které se mi nepodařily, souvisejí s mojí nezkušeností jako filmaře a leží především v dramaturgii scénáře. 7. Podľa akých kritérií ste sa rozhodovali pri tvorbe scenára/ príbehu/ záberov? Bola naozaj potrebná fabulácia, alebo by si Váš skutočný príbeh vystačil aj sám? Podľa čoho ste vyfabulovaný príbeh vymýšľali? Ve vztahu k drogám, kterých se týkají vaše otázky, byla hlavním kritériem pravdivost. Nechtěli jsme drogy romantizovat, atraktizovat ani mýtizovat, protože to vše není podstatné. Podstatné je to, že člověka vzdalují realitě, izolují ho a vyprazdňují až člověk nakonec zmizí. Stane se drogou. Ve smyslu celého příběhu jsme použili trochu nadsázky, eliminovali vše nepodstatné, ale v principu zůstali věrní realitě. Fabulace je tak ve filmu naprosté minimum. V některých případech jsme mé příhody daly i epizodním postavám (řidič přiškrcený strunou). 8. Aké sú najväčšie problémy, príp. dilemy autora pri natáčaní drogových konzumetov (hlavne v prípade, ak ide o autoreflexiu)? Kanárek je hraný film a všechny drogové scény jsou tutdíž inscenované. Faktem, že jde o reflexi mé vlastní zkušenosti se druzí zabývali vždy víc než já sám. Nemohu však popřít, že film měl osvobozující efekt v tom, že jsem o své zkušenosti začal mluvit ve třetí osobě. Jediné zásadní dilema tedy vnímám ve volbě co ukázat a co ne. Co je podstatné (pravdivé) a co pouze atraktivní, zavádějící a tedy nebezpečné (lež)? Nepovažuji za náhodu, že právě Kanárek, který je vyprávěn pohledem zevnitř, neukazuje filmařsky atraktivní drogové vize... 9. Mal Váš film terapeutické účinky, bol prostriedkom na vyrovnanie sa s vlastnou minulosťou? Boli ste podľa Vás v čase tvorby filmu schopný spätného náhľadu? Točili by ste dnes film "Kanárek"inak? Vždy mi šlo jen vyprávění příběhu, který jsem považoval a stále považuji za důležitý. Nicméně vyprávět svůj příběh má vždy očistný efekt. Proto se ostatně v léčebnách píší deníky... Čínské přísloví říká: Dej drakovi jméno a on nad tebou ztratí moc. Kanárek tedy ve svém důsledku terapeutický byl. Minimálně v tom smyslu, že jsem svůj příběh pochopil, přestal vinit své okolí a za své činy a svůj osud převzal odpovědnost. Zpětného pohledu jsem tehdy objektivě schopen nebyl. Určitě ne v míře, které bych byl schopen dnes. Částečně jsem toto suploval spoluprácí s Borisem Hybnerem. Přesto bych dnes film určitě dělal jinak. Vím jak, zabýval jsem se tím mnohokrát, ale nepovažuji to za podstatné. Byť bych totiž dnes natočil
film dospělejší a především dramaticky sevřenější neměl by již hodnotu, kterou má se všemi svými chybami tak jak je. Kanárek je především debut. Je to můj vstup do světa umění. Upřímnost a energie navzdory chybám je jeho skutečným zlatem. Používám analogii s prvními punkovými nebo rockovými deskami. Muzikanti na nich ještě nehrají dokonale, ale mlátí do strun až jim teče krev z prstů. Kanárek je moji první deskou. 10. Čo je podľa Vás najpodstatnejší/ najviac skrytý/ najviac preceňovaný alebo podceňovaný problém drogovo závislých a ako sa ku tomuto problému má stavať filmový tvorca? Ako sa ku nemu stavia Kanárek? Za nevíce podceňovaný problém považuji fakt, že lidé, kteří se k drogám dostávají přiliš brzy, se nemají k čemu vracet. Drogy totiž vyplní celý váš svět, ovládnou všechen čas a veškeré vztahy vymezí na ty, které spojuje zájem o drogu. Člověk v takových vztazích nemá žádnou hodnotu a to se podepisuje do jeho vztahu k sobě samému. Léčit závislost tedy znamená postavit celý svět. A to vyžaduje čas a nepředstavitelné množství energie. Několika měsíční pobyt v léčebně je skutečně jenom začátek... Kanárek není film o drogách. Drogy v něm hrají stejnou roli jako akční filmy nebo rocková muzika jsou vrcholnou iluzí, která protagonistu přivádí do krize. Z perspektivy vaší otázky ale to nejdůležitější v něm je vše před a po drogové části filmu. Láska k filmu je něčím k čemu se Viktor může vrátit a co dává naději na to, že bude v pořádku. Kdybych měl někdy film o drogách točit, natočím film o cestě zpátky, o dobrodružství boje o vlastní tvar. Ukážu ho jako daleko atraktivnější a zábavnější než je cesta dolů, která filmaře tak často fascinuje. 11. Ako film zachytáva motivácie hlavnej postavy (Vás) začať brať drogy? Film popisuje případ, který považuji za nejnebezpečnější. Někdy totiž stačí se s drogou jen potkat. Souhra okolností, kterou protagonista přiběhu díky ve své nedospělosti nedokáže vnímat. Právě v tom jsou drogy tak nebezpečné. Vybírají si mezi námi napříč všemi spektry společnosti. Za spolupacienty jsem v léčebně měl inženýry, lékaře a dokonce psychoanalitiky zrovna tak jako lidi pracující manuálně. 12. Myslíte, že ešte stále chýba deťom, rodičom a vlastne celej spoločnosti osveta v problematike drog? Myslíte, že osvetu môže priniesť aj film? Drogy jsou tu s námi od nepaměti a vždy budou. Domnívám se proto, že je naši povinností a nezbytností osvětu přinášet znovu a znovu. Film je rozhodně je jedním z dobrých prostředků, protože má moc vyprávěného příběhu. 13. Dá sa pri filmoch s drogovou problematikou hovoriť o cenzúre? Nevím. Při Kanárkovi jsem se s žádnou nesetkal. 14. Veľmi často sa v Kanárkovi spomína Tarantino. Vaša postava je ním okúzlená. Snaží sa hlavná
postava napodobniť hrdinov z Tarantinových filmov- hrá tento obdiv veľkú rolu pri rozhodovaní, či vyskúšať drogu? Myslíte si, že filmy podobného rázu (ako napríklad Pulp Fiction) môžu ľudí motivovať skúšať drogy? (mimochodom, film Pulp Fiction patrí medzi moje najobľúbenejšie, takže sa nemusíte báť nejakých radikálnych záverov, ktoré by som mohla vyvodiť) Jsem přesvědčen, že konkrétně Pulp Fiction nemůže v životě člověka hrát jinou než negativní roli při rozhodování o vyzkoušení drogy. Problém není ve filmech, ale v nedospělosti, nedostatečné výchově a neschonosti rozlišovat. Ve specifickém případě Kanárka je problém navíc v krizi hodnot, kterou tehdejší společnost procházela. viz příští otázka. 15. Vo Vašom filme sa objavujú drogy často v spojení s umeleckou scénou, nemyslíte, že ide o stereotyp? Drogy ve filmu nejsou spojeny s “uměleckou scénou”. Na scénu je přivádí spolužák ze střední školy jehož povolání lze klasifikovat snad jen jako “profesionální narkoman”. Hrdina filmu je člověk, který vstupuje do světa umění, to je pravda, ale jeho spojení s drogami je stejně ironické a nepatřičné jako jako jeho hledání americkho filmu ve světě pochůzkářů městske policie. Sex - drogy - rock’n’roll je stejný nesmysl jako Tarantino v Libni. V souvislosti s touto otázkou je důležité film vnímat v kontextu doby. Film se začal točit v roce 1996, tedy sedm let po revoluci. Drogy byly v naší společnosti něčím zcela novým. Mnohokrát jsem viděl jak policisté vraceli “psaníčka” narkomanům do peněženek, protože nevěděli, co to je! Byl to čas největší krize hodnot, jakou naše společnost kdy prošla. Ze dne na den k nám vtrhla spotřební kultura, na kterou si svět zvykal 40 let. Výchova a vzdělání se pro minimálně jednu generaci stala neaplikovatelnou na všední život... je těžké si to dnes vůbec představit... Kanárek vypráví o tom, jak se tato krize hodnot podepisuje na mladém, citlivém člověku (jak ostatně definuje citát Kurta Vonneguta, kterým je film uveden). 16. Myslíte, že filmový tvorca, ktorý nejaké drogy (povedzme kategorizované ako tvrdšie) okúsil sa stavia k tvorbe filmu o konzumentoch drog inak, ako tvorca bez tejto skúsenosti? Ak áno, tak v čom je podľa Vás rozdiel? Film je bez ohledu na žánr pravdivý a nebo ne. Pokud chcete člověk točit filmy pravdivé musíte naprosto ovládnout svět, o kterém film vypráví. Osobní zkušenost je jednou z cest jak toho dosáhnout. Naštěstí jsou i jiné...
Ďakujem Vám veľmi pekne za ochotu a želám pekný deň.
