P.Vella, Duch sv. v životě církve a pět různých služeb Příběh o orchestru Jednou se Pán Bůh rozhodl, že složí nádhernou symfonii a nechá ji zahrát vynikajícím orchestrem. Rozhodl se, že si tento orchestr sám vytvoří a že bude hrát podle jeho představ. Vymyslel rozmanité hudební nástroje. Pro každého sestrojil jedinečný hudební nástroj, který měl odpovídat jedinečným schopnostem hráčů. Pro Rudolfa vymyslel kytaru, pro Broňu housle, pro Sylvii varhany, pro otce Antona klarinet, pro Elenku bubny, pro Bětku harfu, pro Renatu kytaru, pro Aničku klavír, pro Gitku cimbál ... dal dohromady skvělý orchestr s různými hudebními nástroji a osobami. Pán Bůh byl nadšený. Pak předal hudební nástroje jednotlivým hráčům. S takovým pěkným a různými nástroji vybaveným orchestrem očekával Pán Bůh dobrý výsledek: pěknou symfonii a pěkný koncert. Bůh sám se zhostil úlohy dirigenta. Jaký byl ale výsledek? Disharmonie a nepříjemné zvuky. Proč?Protože nástroje nehrály podle Boží partitury. Duch svatý dal každému z nás hudební nástroj. Pokud bychom tyto nástroje, tedy dary Ducha svatého, které jsme přijali, používali, určitě bychom zahráli překrásnou symfonii. Často ale hrajeme podle sebe, a ne podle not, které nám dá Bůh. Raději Duch svatý než dary Při psaní této knihy jsem původně neměl v úmyslu hovořit o darech, ovoci, charismatech a službě Ducha svatého. Záměrně jsem se chtěl věnovat pouze Duchu svatému, a ne jeho darům. Často totiž běžíme ne za Duchem svatým, ale za jeho dary. A když běžíme za dary Ducha, znamená to, že nás více zajímá obal, do kterého je dar zabalen, než dar samotný. Pamatujme si, že největším darem je sám Duch svatý. On je Ježíšovým darem, který nám Ježíš odevzdal prostřednictvím Otce. Ježíš vždycky hovořil s nadšením o Duchu, kterého se nám chystal poslat. Když Ježíš vyprávěl apoštolům o Duchu svatém, apoštolové nebyli příliš nadšeni. Nevěděli, o čem mluví. Měli zkušenost pouze s Ježíšem, který uzdravoval, osvobozoval a učil. Přáli si, aby s nimi zůstal. „Zůstaň s námi, Pane.“ Ježíš ale chtěl a musel odejít k Otci, aby ho požádal o seslání Ducha svatého na zem. Apoštolové až později pochopili, co znamená přítomnost Ducha svatého v jejich životě. Podobné je to s mnoha dnešními křesťany. Kdybychom vstoupili do nějakého kostela a mluvili o důležitosti Ducha svatého v životě křesťana, mnozí by odpovídali: „Nezdá se nám, že bychom ho potřebovali.“ Kdo se s Duchem svatým nikdy nesetkal, neumí si představit, čím nás může obdařit, a nedokáže po chopit, jak důležitá a podstatná je jeho přítomnost v našem životě. Jen co uděláme zkušenost s Duchem svatým, ihned si uvědomíme důležitost jeho moci. Duch svatý je dar, který nám dává Ježíš. Ale i Duch svatý přichází s dary, kterými nás chce obdarovat. Tyto dary můžeme rozdělit do čtyř kategorií.
Dary Ducha svatého Do první skupiny darů patří základní dary, které můžeme najít u proroka Izaiáše (11,1-2). Existuje sedm tradičních darů, které dostáváme při svátosti křtu. Jsou to: dar moudrosti, dar rozumu, dar rady, dar síly, dar poznání, dar zbožnosti a dar bázně vůči Bohu.
Tyto dary představují energii, kterou potřebujeme, abychom mohli jít dopředu. Křesťan nemůže následovat Ježíše, pokud tyto dary Ducha svatého ustavičně nepoužívá. Izaiáš říká: „Vyrazí ratolest z pahýlu Jesse, výhonek vypučí z jeho kořenů“ (Iz 11,1).
Izaiáš přináší obraz o ratolesti odříznuté od kmene. Odřezanou ratolestí je izraelský lid, který se pořád ještě nesjednotil s kmenem, lid, který Boha zradil. Jenže Božím zásahem tato od kmene odříznutá ratolest vyraší. Bůh dává život něčemu, co je mrtvé. Touto ratolestí je David, Jesseho syn. A Davidovým potomkem je Ježíš. Bůh sešle Ducha svatého na tuto ratolest, která bude oplývat dary Ducha: „Spočine na něm duch Hospodinův: duch moudrosti a rozumu, duch rady a síly, duch poznání a bázně před Hospodinem“ (Iz 11,1-2).
Některé Bible uvádějí šest, některé sedm darů Ducha. Pokud překlad vychází z hebrejského originálu, najdeme šest darů. Pokud překlad pochází z řeckého originálu, najdeme sedm darů Ducha. K předchozím šesti se přiřazuje dar zbožnosti. Zbožnost je důvěrný vztah vůči Bohu. Když připojíme zbožnost k šesti darům uvedeným u Izaiáše, dostaneme sedm tradičních darů, které uvádí i katechismus. Sedm darů Ducha získává každý křesťan při křtu. Dostává je každý pokřtěný člověk. Není to otázka charismat, protože charismata jeden člověk dostane a druhý ne. Dary Ducha svatého obdrží každý, protože jsou základním vybavením k tornu, abychom se mohli dostat k Ježíši. Pomocí těchto darů člověk dokáže pochopit Boží vůli. Pomocí moudrosti, rozumu, síly, poznání, zbožnosti a bázně je člověk schopen rozpoznat, co od něho Bůh chce. Nebudeme hovořit o darech Ducha podrobně. Budou předmětem jiného semináře nebo jiné knihy, ve které je podrobně vysvětlíme. Sedm darů Ducha svatého tedy získává každý křesťan. Jsou energií, kterou Duch posilňuje každého. Jsou potřeba k cestě za Ježíšem. Dostáváme je všichni pro naše posvěcení. Nedostáváme je pro službu druhým, ale pro sebe osobně. Na nás závisí, do jaké míry Duchu dovolíme, aby v nás pomocí nich působil. Ovoce Ducha svatého Další skupinu darů tvoří ovoce Ducha svatého. Jeho charakteristiku nacházíme v listu Galaťanům, kde Pavel říká: „Ale ovocem Ducha je láska, radost, pokoj, shovívavost, vlídnost, dobrota, věrnost, tichost, zdrženlivost. Proti takovým věcem se nestaví žádný zákony‘ (Gal 5,22-23).
Kdyby se nás někdo zeptal na povahu určitého člověka, mohli bychom ji posoudit na základě toho, co zvnějšku vidíme: „Je velmi nervózní nebo je velmi klidný, je velkorysý nebo rád slouží druhým lidem, je sobecký či altruista.“ Na základě ovoce, které pozorujeme, dokážeme posoudit, jakou má kdo povahu. Podobně lze na základě ovoce Ducha svatého vypozorovat i křesťanský charakter a pokrok člověka v duchovním životě. Když nám tedy Ježíš říká, abychom byli dokonalí jako je dokonalý náš nebeský Otec, chce nám tím říct: „Bůh Otec je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, po řádek v sobě samém.“ Znamená to, že Ježíš nás zve následovat Otcův charakter. Říká nám: „Zdokonaluj se v ovoci Ducha svatého.“ Pavel mluví o ovoci, a ne o druzích ovoce, mluví o ovoci bohatém na rozmanité barvy. Mezi ovoce patří radost, pokoj, trpělivost a podobně. Budeme se ovocem zabývat na některém dalším semináři, případně v nové knížce. Prozatím můžeme říct, že duchovní život křesťana si můžeme
ověřit podle toho, jak žije ovoce Ducha. Ne charismata, která má, protože charismata je schopen zneužíti zlý duch. Ale ovoce Ducha není možné napodobit, ovoce Ducha ďábel napodobit nedokáže. Duchovní úroveň křesťana můžeme naměřit pouze na základě ovoce Ducha. Když vidíme zdravé pomeranče na pomerančovníku, můžeme říct, že strom je zdravý a má dobré kořeny. Také my jsme natolik v souladu s Ježíšem a Duchem svatým, nakolik se zdokonalujeme a rosteme v ovoci Ducha. Duchovní úroveň světce závisí na jeho lásce. Závisí také na jeho radosti, na přijímání Boží vůle v těžkostech, na jeho trpělivosti a čekání na Boha. Často si přejeme, aby Bůh zasáhl v čase, který je vhodný pro nás, a ne v Božím čase. Světec je trpělivý, je trpělivý s Bohem a umí čekat na Boží okamžik. Světec je laskavý, pokorný a velkorysý. O tomto ovoci Ducha Pavel mluví. Ovoce Ducha je základem našeho duchovního života. Když se církev rozhodne někoho kanonizovat, zkoumá, jak ve svém životě prožíval ovoce Ducha, ne charismata! Podívejme se na Pannu Marii. Nesetkáváme se u ní s mimořádnými charismaty; Marie nedělala zázraky ani neuzdravovala, ale mezi stvořenými bytostmi byla nejsvatější, protože naplno a dokonale prožívala ovoce Ducha. Služby Ducha svatého Další kategorii tvoří služby Ducha svatého. Mnozí je zařazují mezi charismata, ale ve skutečnosti služba znamená více než charisma. Známe pět služeb Ducha; uvádí je list Efesanům: „Tak určil jedny za apoštoly, jiné za kazatele mluvící pod vlivem vnuknutí, jiné za misionáře, jiné pak za pastýře a učitele, aby připravili křesťany k úkolům, které mají plnit, aby Kristovo tělo dělalo pokroky“ (Ef 4,11-12).
Pavel mluví o pěti různých službách v církvi: o službě být apoštolem, prorokem, evangelistou, pastýřem a učitelem. Služby se svěřují lidem, které si prostřednictvím církve vybírá Bůh, aby byli apoštoly, proroky, evangelisty, pastýři a učiteli. Služby nejsou jen charismaty, ale církev, osvícená Duchem svatým, svěřuje určitým jednotlivcům služby, aby s jejich po mocí sloužili ostatním lidem. Pavel byl například apoštolem, ale vždy ho doprovázel prorok. Proroci - ať to byl Silas nebo Agabos - spolu s ním nebo pro něho prorokovali. Charismata Ducha svatého Nakonec máme charismata. U Pavla se setkáváme se dvěma seznamy charismat. Delší seznam je v prvním listu Korinťanům a kratší v listu Římanům. Mnoho knih cituje také list Efesanům, ale tento text si necháme na pozdější dobu, kdy budeme mluvit o službách, ne o charismatech. „Máme rozmanité duchovní dary podle milosti, která nám byla dána. K má dar mluvit z vnuknutí, ať ho užívá úměrně k vlastní víře. Kdo má dar služby, ať ho uplatňuje ve službě. Kdo má dar vyučovat, ať se věnuje vyučování, kdo dar po vzbuzovat, ať povzbuzuje. Kdo rozdává, ať to dělá velkodušně. Kdo stojí v čele, ať je horlivý. Kdo prokazuje milosrdenství, ať to činí s radostí“ (Řím 12,6-8). „Jednomu totiž Duch dává dar moudrosti, jinému zase tentýž Duch poskytuje poznání, jinému se opět dostává víry od téhož Ducha, jiný zase má od téhož Ducha dar uzdravovat, jiný konat zázračné skutky, jiný promlouvat pod vlivem vnuknutí, jinému zase je dáno, aby dovedl rozeznávat, jakým duchem se co nese, jiný může mluvit rozličnými (neznámými) jazyky a jiný zase má dar, aby uměl vykládat, co tím jazykem bylo řečeno“ (1 Kor 12,8-10).
Pavel zde uvádí jen vzorky charismat, protože v Duchu existuje nekonečné množství rozmanitých charismat. Co to charismata jsou?
Vzpomeňme si na podobenství s orchestrem. Proč orchestr vydával příšerný zvuk? Proč k tomu došlo? Ne proto, že by nástroje byly pokažené. Můžeme mít v rukou nejdokonalejší a nejsofistikovanější nástroje. Pokud na nástroje ale neumíme hrát, když nevíme, kdy máme nastoupit, když chceme, aby náš nástroj zastínil všechny ostatní, pak náš nástroj nebude k užitku, ale stane se překážkou pro celý orchestr. Bohužel mnozí nevědí, co mají hrát, protože i když hrají, hrají bez ovoce Ducha svatého. Dejte kvalitní nástroj do rukou neposlušného muzikanta, do rukou hudebníka, který se neumí sladit s ostatními. Získáte špatného hráče s krásným hudebním nástrojem. Bohužel i my používáme svá charismata jako zmínění hráči v orchestru. Pravý umělec je plný Ducha svatého. Když ve svém duchovním životě, jehož základem je ovoce Ducha, nejsme podobní Kristu, nemůžeme hrát v Kristově orchestru. Různost darů Když hovoříme o charismatech, pamatujme si, jak Bůh tyto dary lidem rozděluje. Charismata se od darů a ovoce Ducha významně liší. Dary zmíněné v Izaiášovi dostává každý člověk, který chce následovat Ježíše. Ovoce představuje život, ctnosti a svatý život, který má vést každý křesťan. Bůh nemůže dát jednomu člověku lásku a jinému ne. Ovoce Ducha ve všech jeho rozměrech dostávají všichni, nebo lépe řečeno má být výsledkem života každého křesťana. Služby jsou určeny lidem, které si vybral Kristus pro službu v církvi. „Ne vy jste si vyvolili mne, ale já jsem si vyvolil vás.“ A co charismata? Charismata dostává každý, ale ne stejným způsobem. Všichni musí hrát v orchestru, ale nehrajeme všichni na stejné hudební nástroje. Jeden hraje na kytaru, druhý zase na bubny. Všichni mají v rukou nástroje, ale různé. Myslím, že by bylo směšné, kdybychom hráli na housle a záviděli bychom hudebníkovi, který hraje na bubny. Nebo kdybychom hráli na kytaru a záviděli bychom hudebníkovi, který má v rukou klarinet. Naučme se hrát hezky na svůj hudební nástroj. Buďme hrdí nato, že jsme v Božím orchestru. Nebuďme hloupí a nezáviďme druhým, kteří hrají na jiný hudební nástroj. Charismata dostává každý člověk v závislosti na svých schopnostech a svěřeném úkolu. Bůh se dívá i na přirozené schopnosti člověka a podle toho mu vkládá do ruky příslušný nástroj. Každý člověk dostává speciální nástroj. Dostává ho také v závislosti na mimořádných okolnostech, ve kterých žije. Pokud jsme od Boha dostali nějaká charismata, neznamená to ještě, že je budeme mít celý život. Když se změní naše okolnosti, změní se také charismata. Když nás v určitém čase Bůh pověří úlohou vést modlitební společenství, dává nám charismata potřebná pro tuto činnost. Když už modlitební společenství nevedeme, Bůh nám naše charismata odejme a dá nám jiná, která právě potřebujeme. Bůh nám dává charismata v závislosti na úkolu, který v orchestru právě plníme. Dává nám charismata v závislosti na okolnostech, ve kterých v přítomnou chvíli žijeme. Například když nám dá Bůh charisma uzdravovat, může nám ho dát pro jednu konkrétní osobu a vůbec ne pro další lidi. Dirigentem, uměleckým vedoucím orchestru je Duch svatý. On nás bude řídit a on nám naznačí, kdy a jak máme hrát. Nástroj je sice v našich rukou, ale není náš. My musíme být věrní dirigentovi orchestru, pokud skutečně chceme vynikajícím způsobem používat charismata, která nám dává. Důležitá jsou charismata i ovoce. Musíme se ale vyvarovat dvou krajností: • nebýt jako lidé, kteří sice žijí ovoce Ducha (pokojně a svatě), ale nestarají se o své specifické poslání v těle církve, • nebýt ani jako lidé, kteří jsou naplněni charismaty, ale nezáleží jim na tom, aby ve svatosti přinášeli ovoce Ducha.
Pro službu druhým Když Pavel mluví o charismatech, používá tři rozdílné výrazy: • charisma - duchovní dar • diakonie - služba • energie - činnost Z těchto slov jasně vyplývá, že charismata jsou dary, které nám dává přímo Duch svatý, abychom jimi sloužili společenství, přičemž jejich používání je zaměřeno na konkrétní výsledek. Charismata pocházejí od Boha. Pocházejí od Otce skrze Ducha zásluhou Ježíše Krista. Když pozorně čteme list Římanům, vidíme, že Bůh Otec uděluje charismata, v listu Efesanům Pavel říká, že je uděluje Kristus. V prvním listu Korinťanůrn Pavel tvrdí, že charismata dává Duch. Z toho je možné usuzovat, že charismata jsou darem, na kterém spolupůsobí jeden Bůh ve třech osobách: Otec, Syn a Duch svatý. Charakteristika charismat O povaze charismat čteme v prvním listu Korinťanům (12,7-11). Pavel říká, že každý dostal projevy Ducha pro všeobecný užitek: „A jsou různé mimořádné síly, ale je pouze jeden Bůh. On to všechno ve všech působí. Ty projevy Ducha jsou však dány každému k tornu, aby mohl být užitečný. Jednomu totiž Duch dává dar moudrosti, jinému zase tentýž Duch poskytuje po znání, jinému se opět dostává viry od téhož Ducha, jiný zase má od téhož Ducha dar uzdravovat, jiný konat zázračné skutky, jiný promlouvat pod vlivem vnuknutí, jinému zase je dá no, aby dovedl rozeznávat, jakým duchem se co nese, jiný může mluvit rozličnými (neznámými) jazyky a jiný zase má dar, aby uměl vykládat, co tím jazykem bylo řečeno. To všech no působí jeden a týž Duch. On vhodně přiděluje každému zvlášť, jak chce“ (1 Kor 12,6-11).
V tomto důležitém textu nacházíme tyto pohledy na charismata: Charismata jsou projev (fanerosis) Nejsou to obyčejná nadání nebo přirozené schopnosti. V první řadě jsou to „projevy“ Ducha, projevy přítomnosti a působení Ducha svatého. Charismata se projevují neustále Nedostaneme je jednou a dost! Je potřeba, abychom byli stále naplňováni novými charismaty a projevy Ducha. „Neopíjejte se vínem, vede to jen k výstřednostem, ale dejte se naplnit Duchem“ (Ef 5,18).
Charismata jsou dána všem Nikdo nemůže říct: „Já žádné charisma nemám.“ Je možné, že některá charismata jsou skrytá nebo se neprojevují, protože je nepoužíváme. Ti, kdo říkají: „Já nemám žádné charisma,“ jednoduše tvrdí, že nemají speciální charismata, která by chtěli mít. Tito lidé si charismata vybírají sami, zaměřují se na charismata, která jim chybí, a uzavírají se před těmi vlastními. Každý z nás dostal charismata, každému z nás byly dány projevy Ducha. Všichni tedy máme dary, ať už o nich víme, nebo ne. Víte, proč často o svých charismatech nemáme tušení? Protože se příliš zaměřujeme na charismata druhých lidí. Místo toho, abychom prosili Boha o projevení charismat, která máme, soustřeďujeme pozornost na charismata ostatních. A pak říkáme: „Bůh mi žádná charismata nedal.“ To je ale lež. Písmo říká, že každý z nás dostal projev Ducha. Každý z nás dostal nástroj, aby mohl hrát v orchestru.
Všechna charismata dostáváme k všeobecnému užitku, aby se jimi budovalo společenství. Společenství budujeme tehdy, když spojíme všechna svá charismata dohromady. Když svá charismata dobře používáme, pak vytvoříme dobrý Boží orchestr. Charismata jsou dána každému,ale ne všichni dostávají tatáž charismata Seznam charismat v Písmu svatém je pouze náznakem toho, co Duch svatý dává nám všem, protože Duch svatý je Bůh a ve své nekonečnosti může dát nekonečně mnoho charismat všem lidem. Charismata nedostáváme k svému osobnímu prospěchu, ale abychom jimi sloužili druhým Jestliže jsme ovoce Ducha přirovnávali k pomerančovníku, charismata můžeme připodobnit k vánočnímu stromečku. Když u nějakého člověka pozorujeme zralé ovoce Ducha, můžeme říct: „Mám před sebou duchovního člověka.“ Charismata můžeme přirovnat spíše k vánočnímu stromečku. Vánoční stromeček je pěkný, když je čistý, plný světel a drobných dárků zavěšených na větvích. Podle dárků, které visí přivázané na větvích stromečku, nemůžeme usuzovat na zdravotní stav daného stromku. Možná je vánoční stromeček umělý. Dary na stromečku nejsou jeho ovocem, ale jsou na něj pouze zavěšeny nebo přivázány. Dárečky neprozrazují, jaké jsou kořeny stromu, dokonce někdy zjišťujeme, že kořen chybí. Vánoční stromeček nemůže říct: „Tyto dary jsou mé.“ Dary tedy nepatří stromku, jsou na něm jen zavěšeny, abychom je pak mohli darovat druhým. Charismata nám neříkají nic o osobním životě charismatické osoby. Nyní už zřejmě chápeme, proč je mnohem důležitější ovoce, které je znakem našeho duchovního a důvěrného spojení s Ježíšem. Duch rozděluje své dary podle své vůle a svého plánu To je náš poslední pohled na charismata. Znamená to, že charismata nedostáváme podle svých zásluh. Jestliže ale čekáme na Ducha, Duch přijde. Když na něho nečekáme, nepřijde. Pokud jsme otevřeni Duchu, vidíme, že Duch nám neustále jen dává a dává a dává … Modlitba Duch nám dal do ruky pochodeň. Tou pochodní je Ježíš. „Já jsem světlo.“ My jsme nositeli toho světla. Usilujme o to, aby naše lampa byla vždy čistá a aby v ní neustále hořel olej. Jestliže chceme být Ježíšovými svědky, buďme plní Ducha. Jsme zodpovědní za odevzdávání Krista druhým lidem. Jenže předávat Krista druhým je možné především svědectvím. Jak mohou být naše slova hodnověrná? Kdy bude důvěry hodné celé naše poselství, které chceme předat lidem? Jedině na základě osobního svědectví. Jedině tak, že lidé v nás budou vidět ovoce Ducha. Ať okolí vidí, že jsme lidé plní lásky, radosti a laskavosti. Pak budou muset říct: „Je v něm něco, co si ne umím vysvětlit.“ Jen tak můžeme lidi ubezpečit o tom, že Ježíš je Pánem našeho života. Pán volá každého člověka ke svatosti a ke službě druhým. Čím více zkušeností s Duchem svatým, máme, tím novějšími zkušenostmi nás Duch obohatí. Děkujme Bohu za to, že nás naplnil svým Duchem, že nás naplnil charismaty. Můj Pane, když uvažuji nad ovocem svého života, lehce mohu zjistit, že jsem daleko od plného prožívání ovoce Ducha svatého. Ještě pořád je ve mně láska slabá. Často nemám klidnou mysl ani pokojné srdce. Často jsem kvůli Bohu netrpělivý. Chci, aby byl ke mně každý laskavý, ale
já nejsem laskavý k nikomu. Jsem velkorysý jen k těm, které mám rád, ale k těm, které rád nemám, velkorysý nejsem. Často hledám vlastní slávu místo toho, abych slávu odevzdal Bohu. Nejsem věrný ve svých předsevzetích. Má schopnost sebeovládání je slabá a bídná. Pane, je zapotřebí ve mně vykonat ještě mnoho práce, aby mé ovoce bylo zralé. Často mě mnohem více zajímají charismata než ovoce Ducha. Možná proto, že uspokojují mé lidské touhy. Přijď, Duchu svatý, přijď a dej mi energii, kterou potřebuji pro svůj duchovní život, aby ses v mém životě mohl projevovat živěji. Dej, můj Pane, aby můj život mezi lidmi byl projevem Ducha. Amen. Z knihy Elias Wella, Duch svatý, pramen života, str. 229-240
