MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sociálních studií Katedra sociologie Doktorské studium sociologie
Baslarová Iva
Publikum soap opery Ordinace v růžové zahradě a jeho genderová vztahování se Etnografická studie Autoreferát disertační práce
Brno 2011
Autoreferát disertační práce: Publikum soap opery Ordinace v růžové zahradě a jeho genderová vztahování se Etnografická studie Obhajováno dne: © Baslarová Iva
Publikum soap opery Ordinace v růžové zahradě a jeho genderová vztahování se: etnografická studie Disertační práce se zabývá genderovým vztahováním se publika české soap opery Ordinace v růžové zahradě (Surgery in the Rose Garden) k zobrazeným postavám, jejich charakterům a jednáním v souvislosti s vlastním vnímáním a produkováním genderu. Vychází z paradigmatu interpretativní sociologie (interpretative sociology) a využívá metod etnografického přístupu k genderu (West a Zimmerman 1987, česky 2008; Goffman 1989; Kessler and McKenna 1978). Teoreticky se opírá o genderové teorie publik tzv. ženských žánrů (Radway 1984, Modleski 2008, Ang 1985, Brunsdon 2003, Geraghty 2003) a o teorii sociální kritiky třídního vkusu v souvislosti s genderem (a social critique of the judgement of taste) (Bourdieu 2000). Výzkum proběhl v rozmezí let 2006 a 2011 a zaměřil se na divačky a diváky Ordinace v růžové zahradě ve městě Šumperk. Použitými metodami byly hloubkové rozhovory, skupinové rozhovory a zúčastněné pozorování. Výzkum se zaměřil i na část produkce soap opery, konkrétně na kreativní tým. Práce ukazuje, jakým způsobem diváctvo pracuje s genderovými kategoriemi a jak „předváděný“ (display) gender „dělá“ (doing) ve svém vlastním životě. Svou roli přitom hrají také další sociální faktory a signifikanty. Při spojení kategorií gender a třída se práce zaměřuje na utváření sociální hierarchie v souvislosti s vkusem a životním stylem. Zde dochází k překvapivému zjištění, kdy se ke sledování „femininního“ žánru veřejně hlásí tři muži z nižší třídy, což odporuje zjištěním Bourdieho, podle něhož muži z nižší třídy nejúzkostlivěji střeží svou maskulinitu. Disertace ukazuje okolnosti, za nichž k tomuto přiznání dochází. V souvislosti s genderovým vztahováním se vychází najevo, že ženy preferují nezávislé a emancipované hrdinky typu Sex ve městě.
The audience of the soap opera “Ordinace v Růžové zahradě” and its gendered relatedness: an ethnographic study This dissertation deals with how the audience of the Czech soap opera “Ordinace v Ruzove zahrade” (Surgery in the Rose Garden) relates in a gendered way to the characters depicted, their personalities and agency in connection with their own perception and production of gender. It takes the paradigm of interpretative sociology for its starting point and uses the methods of ethnographic approach to gender (West and Zimmerman 1987, in Czech 2008; Goffman 1989; Kessler and McKenna 1978). Its theoretical background comprises of gender theories of audience of the “women’s genres” (Radway 1984, Modleski 2008, Ang 1985, Brunsdon 2003, Geraghty 2003) and a social critique of the judgment of taste (Bourdieu 2000). The research was conducted from 2006 to 2011 targeting the male and female viewers of Ordinace v ruzove zahrade in the city of Šumperk. The methods used were in-depth interviews, group interviews and participant observation. The research also concerned part of the production of this soap opera, particularly its creative team. The study shows how members of the audience work with gender categories and how they “doing” and “display” gender in their own lives. Other social factors and significants also play a role in this. By combining the categories of gender and class the study is focusing on how social hierarchy is built in connection with taste and lifestyle. Surprisingly it was found - contrary to Bourdieu - that three men from lower class openly declared their viewing of the “feminine” genre. The dissertation depicts the circumstances under which this confession was made. In connection with the gendered relatedness it has emerged that women prefer independent and emancipated heroines such as those of the Sex and the City.
1
Obsah
1. Úvod
3
2. Cíl disertace
3
3. Metodologie
3
4. Výsledky a nové poznatky
5
5. Závěr
6
6. Použitá literatura
6
7. Příloha: Publikace autorky a její vystoupení na konferencích, vážící se k danému tématu
7
2
1. Úvod Soap opera platí za jeden z nejnižších žánrů produktů masové kultury, přičemž je od počátku sterotypně spojován s „ženským“ publikem. Od počátku vzniku soap opery ve 30. letech 20. století vznikla řada feministických teoretických textů a výzkumů publika, přičemž jejich vyznění se víceméně formovalo do dvou skupin: těch, které soap operu kritizují jako nástroj upevňování patriarchální moci ve společnosti; a těch, které v soap operách spatřují emancipační potenciál. Popkultura a její nálepky mě přivedly k pochybování o tom, co je to „ženský žánr“. Co je na nich tak zvláštního, že musí být určeny pouze jedné skupině definované vlastnictvím patřičného pohlaví? Soap opery mohou sloužit jako nástroj odlišení a zdůraznění „existence“ pouhých dvou genderů. V souvislosti s vydělením těchto žánrů na „ženské“ jsou ženy stereotypně spojovány se sociálně konstruovanými feminními charakteristikami, které mají vyvolat zdání, že jsou univerzální a existují „přirozeně samy o sobě“.
2. Cíl disertace V této práci jsem se zaměřila na publikum soap opery Ordinace v růžové zahradě, produkované a vysílané dvakrát týdne v prime time televizí Nova. Hlavním cílem tohoto výzkumu bylo zjistit, k jakým obrazům maskulinity a femininity se divačky a diváci vztahují, jak vnímají tradiční a inovativní zpodobnění maskulinity a femininity a jak je srovnávají se zkušenostmi a poznatky o maskulinitě a femininitě ze svého vlastního života. Zajímalo mě, zda televizí konstruovaný svět koresponduje se sociální strukturou, v níž muži a ženy žijí. Dále jsem se zaměřila na to, jestli při identifikaci reflektují svou příslušnost k určité třídě, etnické skupině či generaci a jak vnímají svou vlastní realitu ve srovnání s mediální realitou. Další cíle vyznačovaly tematické podkategorie a pomáhaly mi vymezit prostor pro uvažování nad realizací výzkumu. Chtěla jsem se dozvědět, které postavy jsou pro ně zajímavé a proč. Jak vyhodnocují jejich chování v souvislosti s genderovými kategoriemi? Zajímalo mě, které charakteristiky a vlastnosti soap operových postav preferují a zda je dávají do souvislosti s jejich pohlavními kategoriemi. Jak se vypořádávají s tím, že se dívají na pořad z žánru, stereotypně označovaného jako femininní? Tato práce vychází z paradigmatu interpretativní sociologie (interpretative sociology) a využívá metod etnografického přístupu k genderu (West a Zimmerman 1987, česky 2008; Goffman 1989; Kessler and McKenna 1978). Podle Beverly Skeggs spočívá význam etnografie v nutnosti neustálého odkrývání poznatků a zkušeností badatele_ky, neboť je potřebnější vysvětlovat tento proces spíše než pouhá fakta (Skeggs 1995: 196). Teoreticky se opírá o genderové teorie publik tzv. ženských žánrů (Radway 1984, Modleski 2008, Ang 1985, Brunsdon 2003, Geraghty 2003) a o teorii sociální kritiky třídního vkusu v souvislosti s genderem (a social critique of the judgement of taste) (Bourdieu 2000). Ve své práci se zabývám diváckou recepcí Ordinace v růžové zahradě, nicméně na základě uvedeného metodologického postupu se budu alespoň v základních rysech věnovat také produkci a produktu. Bez ozřejmění mediálního obsahu by nebylo možné dokladovat vztahování se publika k jednotlivým postavám, záměry a „manévry“ produkce pak vykreslí kontext, nezbytný k nazření strategií zvolených pro vytváření této soap opery.
3. Metodologie Výzkum proběhl v rozmezí let 2006 a 2011 a zaměřil se na divačky a diváky Ordinace v růžové zahradě ve městě Šumperk. Použitými metodami byly hloubkové rozhovory, skupinové rozhovory
3
a zúčastněné pozorování. Pro svůj výzkum jsem se inspirovala postupem Janice Radway, jež se věnovala výzkumu čtenářek milostných románů v 80. letech ve městě Smithton na středozápadu USA. Radway zjišťovala, proč ženy této konkrétní interpretační komunity čtou milostné romány. Její základní otázky zněly: Proč ženy čtou milostné romány? Jakou funkci plní čtení tohoto typu literatury v jejich životech? Stěžejní pro mou práci bylo najít divačky a diváky Ordinace v růžové zahradě v konkrétně vymezeném regionu, jak to učinila Radway. Šumperk je menší město na severu Moravy, čítající třicet tisíc obyvatel_ek. Vybrala jsem ho, protože odtud pocházím, mohla jsem tedy snadněji získávat informanty a informantky. Přesto byl tento proces velmi složitý. Zvolila jsem několik způsobů, jak oslovit publikum. Inzerovala jsem ve dvou tamějších denících, opakovaně a v různých intervalech. Po zdravotnických zařízeních jsem roznesla plakáty a letáky, vysvětlující, o jaký výzkum se jedná a s kým bych ráda hovořila. Oslovila jsem jednoho gynekologa a jednu gynekoložku a dohodla se s nimi na spolupráci. Zdravotní sestry rozdávaly pacientkám letáky, kde byl opět stručný popis výzkumu a kontakt na mě. Podobně jsem získala podporu kadeřnice, která mi vytipovávala divačky dané soap opery, neboť při úpravě vlasů dochází často na různá společenská konverzační témata, mezi něž patří i sledování televize. Sedávala jsem v uvedeném kadeřnictví a v gynekologických čekárnách. Poslouchala jsem a zapřádala hovor na téma Ordinace v růžové zahradě. Pokud jsem potkala někoho, kdo seriál sleduje, vysvětlila jsem mu, oč bych jej chtěla požádat. Časem jsem bohužel ztratila jedno z gynekologických pracovišť po tragické smrti tamějšího lékaře. O to více jsem však začala spolupracovat se zbylou ordinací, kde k rozhovoru nakonec svolila i jedna zdravotní sestra a samotná gynekoložka, obě pravidelné divačky Ordinace. Oslovila jsem také své přátele, známé a bývalé spolustudující, aby mi pomohli najít muže a ženy, kteří se na Ordinaci v růžové zahradě dívají. Metodou sněhové koule jsem takto nacházela další informanty a informantky. Nejtěžší však bylo hledat muže-diváky Ordinace. Nezbývalo mi nic jiného, než po nich pátrat přes jejich partnerky, kamarádky a příbuzné. Dozvěděla jsem se o řadě mužů, kteří Ordinaci sledují, někteří dokonce sami bez svých partnerek. Doslechla jsem se také o skupině mužů středního věku, kteří spolu pravidelně vyrážejí na výlety na kolech, v zimě na lyžích. Všichni se dívali na Ordinaci a mezi sebou o ní mluvili, nicméně se mnou se odmítli setkat. Nicméně i tohle bylo pro mě důležitou informací, potvrzující, že sledování „žánru pro ženy“ pro ně představuje něco, co musí na veřejnosti skrývat. Výzkumný vzorek tvoří třicet tři hloubkových rozhovorů. Nejprve jsem realizovala tři pilotní rozhovory se třemi partnerskými páry (třikrát jeden rozhovor s partnerem a partnerkou), abych získala představu o tématech, spojených s předmětem mého výzkumu. Tento pilotní vzorek jsem se snažila sestavit tak, aby měl co největší výpovědní hodnotu v souvislosti s dalšími faktory jako jsou věk, vzdělání a třída. Dorothy Anger upozorňuje na to, že publikum soap opery můžou zkoumat i badatelé_ky, kteří se na daný pořad nedívají. Doporučuje však, aby ho sledovali, neboť se právě tak stanou součástí zkoumané komunity a získají patřičnou „znalost“ pořadu. Sama přiznává, že je nyní nejen výzkumnicí vybrané soap opery, ale navíc její pravidelnou divačkou a fanynkou (Anger 1999). Také já jsem pokládala za žádoucí a nutné se na Ordinaci dívat. Dívala jsem se pravidelně na všechny díly a ty, které jsem nestihla sledovat v televizi, byly k dispozici v internetovém archivu. Po celou dobu jsem si uvědomovala důležitost toho, jakým způsobem informace získám, a že je zapotřebí ochránit své informantky a informanty. Slíbila jsem jim zachování naprosté anonymity a v textu jsem změnila jejich jména.
4
4. Výsledky a nové poznatky Při nahlížení „výroby“ Ordinace jsem zkoumala, jakým způsobem a za jakých podmínek se jsou genderová zobrazení vytvářena a kým. Produkce vychází z osvědčené žánrové šablony, zatímco autorka může „zvenku“ přinést vlastní, inovativní typ námětu či nové reprezentace hrdinek a hrdinů. Nejdůležitějším ukazatelem je přitom profit, který musí tyto pořady přinášet za dodržení požadavku co nejlevnější výroby. Produkce pravidelně sleduje, jaký divácký ohlas mají jednotlivé postavy a dějové zápletky, aby mohla okamžitě reagovat a zasáhnout do kreativní části výroby. Ke změně obsahu soap opery tak sice může dojít na základě přání a potřeb diváků a divaček, nicméně tyto změny se neuskutečňují pro publikum, ale pro inzerenty. Nereflektované kopírování kulturně podmíněných představ o „mužích“ a „ženách“ a jejich prezentace v médiích může tímto způsobem upevňovat některá genderová tabu či mýty. Na vztahování se k „mužským hrdinům“ a na témata s tímto spojená jsem se zaměřila v kapitole III. 2. 1. Mužští hrdinové představují v žánru soap opery poměrně jednoznačné typy „padouchů“ či „romantických hrdinů“. Byť se tedy zdají být jednoznačně a stereotypně genderově definováni v souvislosti s jejich biologickým pohlavím, skutečnost je jiná. S postupnou proměnou některých sociálních a kulturních praktik se totiž proměňují i femininity a maskulinity, byť stále drží monolitickou formu reprezentací „dvou“ biologických pohlaví. Citovost a sentimentalita mužů se postupně stává společensky akceptovatelnou, byť za podmínek uvedení „dobrého důvodu“. Záludnost tohoto vykreslení „mužských“ hrdinů však může spočívat právě v jejich připodobňování „reálným“ mužům. mužům může v divačkách a divácích zanechat „pocit blízkého“. Dráždivým a znepokojivým tématem spojovaným s mužskými i ženskými hrdinkami je sexuální nestálost a nevěra. Soap opera jako tradiční žánr, zaměřený na povznášení a vzbouzení velkých emocí, toto téma zásadně odmítá. Na druhou stranu však je „nekonečnost“ soap oper podmíněna variováním partnerů a partnerek, neboť to vyžaduje soap operová narace. Nevěra „mužů“ a „žen“ je v souvislosti se „dvěma“ stereotypně pojímanými genderovými kategoriemi vnímána a vyhodnocována odlišně. Divačky i diváci ji více tolerují u mužských hrdinů, neboť ji vnímají sice jako nežádoucí, ale do jisté míry „přirozenou“ v souvislosti s argumenty sociobiologie o „zajištění reprodukce“. Jinak je tom u ženských hrdinek, které jsou za nevěru a sexuální nezávislost více kritizovány. Na emancipovanou hrdinku Gitu, která v Ordinaci představovala protipól romantické hrdinky Kamily a která uspěla téměř u všech mých informantek a informantů, jsem se zaměřila v kapitole III. 2. 2. Gita byla autorčinou vlastní invencí, kterou nabídla televizi Nova a kterou se jí podařilo prosadit. Tímto způsobem tedy do světa mediální reality uvedla „nový“ typ hrdinky, byť s určitými stereotypně femininními rysy, které jí však vnímané v celku dodávají na uvěřitelnosti. Překvapivé bylo zjištění, že oblíbení hrdinové a hrdinka vykazují stejné charakterové rysy, lépe řečeno diváctvo u Hanáka, Mázla a Gity ocenilo ty charakteristiky, které se ve výsledku shodují. Nemá cenu přít se o to, jestli je to dáno Gitiným postupem směrem k „maskulinitě“ nebo „osvěžením“ Hanáka a Mázla společensky oceňovanými rysy „femininity“. Naopak je poměrně vzrušující konstatovat, že dochází k průniku a prostupování genderů, jejichž cílem není vytvarovat nové konstrukty „mužství“ a „ženství“, ale postupně je prolínat tak, aby přestaly jednoznačně kategorizovat členstvo společnosti. Kapitola III. 2. 3. pojednáná o Kamile Váchové, kterou charakterizovala submisivita, vlídnost, pečovatelství, křehkost a bezbřehá potřeba pomáhat a zachraňovat. Právě tyto vlastnosti a projevy přitom u divaček vyvolaly údiv a vztek. Informantky vnímaly Kamilu jako hrdinku ze starých časů, jejích motivaci trpět nikdo z nich nechápe. Popsaly ji jako hloupou, přehnaně hodnou a obětavou, což jsou charakteristiky, které nejenže nechtějí vykazovat a odmítají se s nimi identifikovat, ale jež podle nich
5
nemají být s ženami spojovány. Kromě chování „žen“, preferovaného světem hegemonního mužství, navíc Kamila prezentuje nedosažitelný „ideál ženy“, k němuž by se divačky měly vztahovat. V kapitole III. 3. jsem aplikovala výsledky výzkumů Pierra Bourdieho, který se zabýval životním stylem a vkusem jako nástrojem ustavování hierarchie mezi třídami, na své informantky a informantky v souvislosti s jejich třídou a genderem. Ukázalo se, že muži ze střední třídy se za sledování nestydí a neváhají se k němu přiznat, byť to není fakt, který by nutně museli prezentovat na veřejnosti. Polovina příslušníků nižší třídy sledování Ordinace skrývala. Pro tyto muže by přiznání obliby v soap opeře znamenalo sebeponížení, byť mohli ve skutečnosti skutečně sledovat Ordinaci s potěšením. „Výmluva“ na to, že chtějí trávit čas se svou partnerkou, nebyla dostatečně hodnověrná. V hovoru nezapomněli zmiňovat své „oblíbené“ žánry, které jsou ve společnosti hodnoceny více než soap opery, popkulturní „Popelky“. Tímto způsobem mohli zvýznamnit svou maskulinitu, neboť sci-fi, válečné filmy a dokumenty bývají stereotypně řazeny do kategorie tzv. maskulinních žánrů. V rozporu s Bourdieho zjištěním se tři příslušníci nižší třídy veřejně hlásili ke sledovaní Ordinace. Každý z nich používal svou vlastní strategii, podle nichž jsem je rozdělila do kategorií „rebel bez příčiny“, „bavič“ a „král“. První z nich sledování soap opery využíval jako předmět provokace, druhý skrýval svou oblibu za žertování v rámci kolektivu, třetí nepotřeboval přemýšlet o tom, zda mu tento fakt uškodí. To, co uvedené muže spojuje a umožňuje jim neskrývat zálibu v soap opeře, je zastávání určité dominantní pozice, vyšší postavení v hierarchii či přiznaná role „přirozené autority“. Moc, uplatňovaná mužem na muži, dovoluje postupnou proměnu dělání a předvádění genderu, která následně otevírá tuto možnost ostatním mužům z nižší třídy.
5. Závěr V této práci jsem se zaměřila na publikum soap opery Ordinace v růžové zahradě. Zajímalo mě, jakým způsobem se vztahuje k předkládaným reprezentacích „mužů“ a „žen“, „maskulinity“ a „femininity“ a zobrazením genderu. Chtěla jsem zjistit, ke komu se vztahují a proti komu se naopak vymezují a proč tomu tak je. Zda a jak vnímají tradiční a inovativní zpodobnění maskulinity a femininity a zda při tom hraje roli také příslušnost k určité třídě a etnickému původu, případně jestli ji reflektují.
6. Použitá literatura Ang, Ien. 1985. Watching Dallas: Soap Opera and the Melodramatic Imagination. London: Methuen. Anger, Dorothy. 1999. Society seen through soap opera. Broadview Press: Ontario.
Bourdieu, Pierre. 2000. Distinction. A Social Critique of the Judgement of Taste. Cambridge: Harvard University Press. Brunsdon, Charlotte. 2003. The Feminist, the Housewife, and the Soap Opera. Oxford: Clarendon Press.
Geraghty, Christine. 2003. Women and Soap Opera. A Study of Prime Time Soaps. Cambridge: Polity Press. Goffman, Erving. 1989. „On Fieldwork.“ In Journal of Contemporary Ethnography 18 (2). s. 123-132.
Kessler, Suzanne J.; McKenna, Wendy. 1978. Gender: An Ethnomethodological Approach. Chicago: University of Chicago Press. Modleski, Tania. 2008. Loving with a Vengeance. Mass-produced fantasies for women. New York, London: Routledge. Radway, Janice. 1984. Reading the Romace. Women, Patriarchy, and Popular Literature. Chapel Hill, London: The University of North Carolina Press.
Skeggs, Beverly. 1995. „Theorising, ethics and representation in feminist ethography.“ In Skeggs, Beverly (ed.). Feminist Cultural Theory. Manchester: Manchester University Press. West, Candance; Zimmerman, Don H. 2008. „Dělat gender.“ In Lišková, Kateřina (ed.). Sociální studia 5 (1). Brno: Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity, s. 99-120.
6
7. Příloha: Publikace autorky a její a vystoupení na konferencích, vážící se k danému tématu 1. Kapitoly v monografiích nebo editovaných sbornících —
2. Odborné statě v recenzovaných časopisech Baslarová, Iva. Pro samé slzy uvidět. „Femininní“ televizní žánr soap opery a jeho publikum v procesu uvědomování si genderových identifikací. Iluminace, Praha : Národní filmových archiv, 20/2008, 4, od s. 65-83, 18 s. ISSN 0862-397X. 2008. Baslarová, Iva. Nemrtvá televize, nemrtvý gender. Iluminace, Praha : Národní filmových archiv, 20/2008, 4, od s. 166-169. ISSN 0862-397X. 2008. Baslarová, Iva - Binková, Pavlína. Kandidátky na předsedu: Mediální obraz političek ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2006. Gender, rovné příležitosti, výzkum, Praha : Sociologický ústav Akademie věd ČR, ročník 8, číslo 2, od s. 87-96, 9 s. ISSN 1213-0028. 2007.
3. Jiné odborné články Baslarová, Iva - Binková, Pavlína. Mediální obraz českých političek v období voleb do Poslanecké sněmovny v roce 2006: Rovné příležitosti vs. promeškaná příležitost? Praha : Fórum 50 %, o.s., 2007. 84 s. Baslarová, Iva. Genderově citlivá výchova: Kde začít? 2007. vyd. Praha : Žába na prameni, o.s., 2007. 153 s. Rovné příležitosti v pedagogické praxi. ISBN 978-80-239-8798-0. Baslarová, Iva - Navrátilová, Alice. The Equal Opportunities and Public Administration: Post Accession State of the Affairs. : DIOSCURI project, 2007. 30 s. Baslarová, Iva. Tzv. femininní televizní žánry: telenovela a soap opera. In Vztahy, jazyky, těla: CD-ROM. Praha : ERMAT Praha, s.r.o. pro FHS UK, 2007. od s. 1-9, 430 s. ISBN 978-80-903086-0-2. Baslarová, Iva - Šmídová, Iva. Czech Republic National Report on Law nad Policy Addressing Men‘s Practices. : CAHRV, Subnetwork 2, WOKRPACKAGE 8, 2005.
4. Editování sborníků —
5. Recenze a zprávy Baslarová, Iva. K. Nedbálková, Spoutaná Rozkoš. Sociální (re)produkce genderu a sexuality v ženské věznici. Sociologické nakladatelství, Praha 2006. eSamizdat. Itálie, 2008. eSamizdat 2008 (VI) 2-3.
7
6. Vystoupení na konferencích a odborných seminářích PCA/ACA Conference, New Orleans, 2009: “Are We What We Eat? The Representation of Fatness in Czech Media Contents“ PCA/ACA Conference, San Francisco, California, 2008: “The television genre soap opera: the role of mass media in co-creating gender identifications by storytelling” 34th Annual Conference, Sociological Association of Ireland, Limerick, 2007: “The television genre soap opera: the role of mass media in creating gender identities – case study – Sex and the City” Baslarová, Iva. The Television Genre Soap Opera and its Audience: the Role of Mass Media in Creating Gender Identifications. 2007. Konference českých a slovenských feministických studií, Praha, 2005: „Tzv. femininní televizní žánry – telenovela a soap opera“
7. Přednášky pro veřejnost a popularizující články Gender Mainstreaming, přednáška pro českou buňku Evropského parlamentu v Lucemburku a v Bruselu, listopad 2008 Baslarová, Iva. Gender a média II: genderová socializace. Formování kompetencí středoškolských učitelů v oblasti filmové, mediální a divadelní výchovy. 2008. Baslarová, Iva. Gender a média. In Formování kompetencí středoškolských učitelů v oblasti filmové, mediální a divadelní výchovy. 2007. Baslarová, Iva. Ošklivka Katka aneb Když si česká Popelka myje tvář od žižkovských sazí. Praha : FAMU a Sdružení přátel Cinepuru, 2008. květen 2008. ISSN 1213-516X. Baslarová, Iva. Gender a média, genderovanost médií. Médiá a rodová citlivosť. 2008. Baslarová, Iva. Gender a média. In Formování kompetencí středoškolských učitelů v oblasti filmové, mediální a divadelní výchovy. 2007. Baslarová, Iva. Páni poslankyně aneb Když politik vaří, pere a uklízí. týdeník A2. Praha : Kulturní týdeník A2, s.r.o., 2007. 32 s. číslo 49/2007. ISSN 1801-4542. Baslarová, Iva. A tou nocí nevidím ani jedinou hvězdu / Po vyšlapaných cestách Boženy Němcové. Cinepur. Praha : FAMU a Sdružení přátel Cinepuru, 2006. Cinepur No. 47/2006. Baslarová, Iva. Betynčin deníček aneb Telenovela a soap opera jako tzv. femininní televizní žánr. 2006. Baslarová, Iva - Jarkovská, Lucie. Mýtus krásy ve filmu. In Audiovisual, kino Světozor. 2006. Baslarová, Iva - Binková, Pavlína. “Straníme ženám, protože kopeme za jejich mužstvo...” Rozhovor s Michaelou Pavlátovou, Theodorou Remundovou a Erikou Hníkovou. Revue pro média, Brno : Spolek přátel vydávání časopisu HOST, ročník IV, číslo 9, od s. 20-28, 68 s. ISSN 1214-7494. 2004.
8
