Publikováno na webu MU Brno
Zadání pro zpracování úkolu:
Na konkrétním příkladě učiva ukázat, jak se změnily strategie učení, popsat metodický postup výuky a poukázat na rozvoj klíčových kompetencí žáka dříve a nyní
Anotace: Ve své práci ukazuji na dvojím zpracování jednoho tématu z učiva fyziky na druhém stupni základní školy jaké změny pro mne přinesla práce na tvorbě ŠVP. Jako téma jsem si vybrala Pohyb a rychlost. V textu je popis metodického postupu výuky, který jsem realizovala po většinu své pedagogické praxe,tzn. více než 20 let. Během tvorby ŠVP a hlavně při práci s dětmi jsem si uvědomila, že je nutné ustoupit od tradičních postupů ve výuce fyziky a zvolit si takové metody a formy práce, které budou pro žáky podnětné, více zaměřené na jejich vlastní činnost , na postup z hlediska žáka aktivnější . Dalším důvodem změny pojetí výuky je potřeba plánovitě rozvíjet u žáků klíčové kompetence, formulované v RVP ZV. Domnívám se, že bez změn metod a forem výuky a způsobu hodnocení žáků, tedy jiných strategií učení, se nedají některé klíčové kompetence při výuce naplňovat.
Autor: Mgr. Hana Tesařová, učitelka M-F, ZŠ Lysice
Úvod (komentář k mé práci) Jsem typická absolventka vysoké školy a didaktice fyziky jsme se seznámili s jasnou strukturou vyučovací hodiny : • cíl hodiny – název probíraného učiva • opakování látky z minulé hodiny (ústní zkoušení žáků u tabule, kontrola domácí úlohy z minulé hodiny) • nová látka – formy a metody podle dostupné didaktiky: o výklad učitele, experiment učitele o frontální pokusy žáků podle jednotného návodu učitele s jednotnými soupravami o řešení daných úkolů – žák ve spolupráci s učitelem, řešení příkladů na tabuli – vzorové řešení učitele o důraz na znalosti , schopnost žáka aplikovat znalosti na jednoduché modelové situace o informace sdělené, přejímané žákem, ověřené předem stanovenými „nejlepšími“ metodami o předepsané laboratorní úlohy (vepisování do předepsaného protokolu) o standardní práce s učebnicí (mimochodem velmi dobrými – Kolářová R. a kolektiv) • souhrnné opakování nové látky (učitel klade otázky, žáci odpovídají • závěr hodiny a zadání domácího úkolu na příští hodinu Učitel je ten, kdo řídí hodinu, má jasný cíl, je jedna cesta a tou vede všechny žáky, žáci ho následují bez ohledu na to, jestli je tato cesta pro žáka schůdná. Výhody této práce : • jasně daná struktura hodiny hlavně pro začínajícího učitele • jasně dané učivo a jeho časové rozložení ve školním roce • vhodné a velmi dobré učebnice a cvičebnice pro jednotlivé ročníky • jednotný program pro všechny základní školy • jednotný postup pro všechny žáky: o jasně stanovená pravidla pro hodnocení žáků o srovnatelné výsledky učení o srovnatelné znalosti žáků • jasně dané návody v metodikách, které vytvořili odborníci a zkušení pedagogové Klíčové kompetence : • důraz na znalostech • malý důraz na praktické dovednosti Náhled na výuku vycházel z předpokladu, že všichni žáci jsou schopni naučit se všechno.
Z jednoduchého dotazníkového šetření mezi mými kolegy vyplývá, že fyzika patří mezi nejméně oblíbené vyučovací předměty. Z dotazníků vybírám tyto ilustrující odpovědi : „Jsem fyzikou naprosto nezasažena. Nevím jak jsem ji přežila. Fyzika, a to je co?“ Jsem si vědoma, že fyzika skutečně patří mezi jeden z nejobtížnějších předmětů a to zejména proto, že má velmi těsné sepjetí s matematikou.
Změny, jak je vidím já Učím již více jak 20 let a proto mohu zodpovědně říci, že dnešní děti jsou jiné než byli jejich rodiče. S rozvojem sdělovacích prostředků, rozhlasu, televize, knih, především encyklopedií, ale zejména zpřístupnění nepřeberného množství informací na internetu, se výrazně změnila role školy a hlavně učitele, který byl ten, co poskytoval informace, ten, který věděl, protože studoval a byl ve svém oboru dobrý. Role učitele se ale v současné společnosti výrazně změnila. Dnešní žák má mnohdy mnohem lepší a hlubší informace v dané oblasti, protože mu jsou dostupné a jeho přirozená zvídavost ho vede k jejich hledání. Já osobně si čím dál tím více uvědomuji, že v první řadě učím žáky a ne učivo. Již delší dobu se zabývám myšlenkou, že pro život člověka není důležité, zda umím vzorec pro vztlakovou sílu či odcitovat správné znění Pascalova zákona, ale že se umím dívat kolem sebe a že během dalších let někde pod tíhou starostí a problémů běžného života neztratím tu krásnou touhu zjistit, jak věci fungují a nepřestanu hledat odpovědi na otázky Proč je nebe modré? Proč je na podzim červené listí? Učit se bude jen ten, kdo bude mít zájem, tedy motivovaný žák. A fyzika je právě ten předmět, který to nabízí. Je přeci báječné, když si žáci mohou v hodinách „hrát“, kde mohou ukázat, co umí, předvést svoje schopnosti a dovednosti. Dnes už jednoznačně víme a respektujeme, že každý žák je jiný, má jiné předpoklady pro vzdělávání a jiné schopnosti. Každý z nás dospělých je jiný a každá vyučovací hodina je jiná.
Jak se tedy změnila struktura hodiny : 1. Nelze si jasně a jednoznačně stanovit cíl hodiny (učitel si stanoví cíl hodiny a strategie, ví, čeho chce dané vyučovací hodině dosáhnout, co chce žákům sdělit, ale během hodiny se objeví další problémy, které je třeba řešit) 2. Je nutné aktivně zapojit všechny žáky do výuky 3. Každé dítě musí mít možnost se vyjádřit, jeho názor budeme brát do úvahy a musíme si být všichni vědomi, že dělat chyba je přirozené 4. V hodinách fyziky budeme používat přirozený (dětem srozumitelný jazyk) 5. Nejprve řešíme jednoduché příklady z praxe, teprve až žáci pochopí tyto záležitosti, postupně přecházíme k zevšeobecňování.
Téma : Pohyb a rychlost (dříve) Cíl: seznámit žáky s pojmem rychlost, naučit je použít tento pojem pro výpočty v jednoduchých praktických úlohách
Metodický postup: Ukázka výuky tématu „rychlosti“ podle klasických metod Žák má probráno učivo : • klid a pohyb tělesa Cíl hodiny : Rychlost rovnoměrného pohybu Motivační pokus : (předvádí učitel na demonstračním stole) • pohyb „autíčka“ z demonstrační sady po desce stolu – pomůcky :autíčko, metronom, šipky k označení jednotlivých úseků dráhy • pokus provádí učitel, na desce stolu lze při nácviku vhodně demontovat rovnoměrný pohyb • pokud škola vlastní je vhodné zařadit pokus s jednoduchým dopravníkovým pásem – řemenice poháněná elektromotorem (hodně lze nastavit různé rychlosti otáčení, tím demonstrujeme různé rychlosti pohybu) • učitel vyznačí jednotlivé úseky dráhy v jednotce času • se žáky vyvodí závěr, že rychlost je přímo úměrná dráze a nepřímo úměrná době pohybu (závěr provedeme z opakovaného měření) • lze použít i jako frontální pokus se stejnými pomůckami, stejný postup pro všechny, stejný výstup z měření Doba trvání je 15 – 20 minut Práce s učebnicí a zápis do sešitu 5-10 minut využití definičního vztahu pro řešení fyzikálních příkladů 15 minut převody jednotek Zadání domácího úkolu – zadání příkladů pro výpočet rychlosti ze zadané dráhy a času, převody jednotek (m/s na km/h a opačně) Výhody tohoto typu výuky: • viz výše v textu • snadné hodnocení znalostí žáky, jednotná klasifikace pro všechny o žák umí spočítat rychlost rovnoměrného pohybu o žák umí rozlišit pohyby podle rychlosti (rovnoměrný, nerovnoměrný) o žák umí převádět jednotky délky, času a rychlosti • využívá znalosti z fyziky v matematice (úlohy o pohybu) Nevýhody tohoto typu výuky: • sdělená informace se snadno zapomíná a bývá mnoha žáky nepochopena • pod značkami fyzikálních veličin nevidí žák konkrétní pojmy, učí se to zpaměti, nepřemýšlí, co s touto znalostí dále, kde ji lze použít i mimo fyziku, nehledá, jak danou dovednost využít v praxi, jak zjistit dané údaje pro příklad v praxi
• • • •
(pak klidně běhají žirafy po savaně rychlostí dvou machů, protože jim to tak vyšlo na kalkulačce a dřevěná hračka jezdí po školní chodbě rychlostí 600 km/h) fyzika je víceméně aplikovaná matematika žák se dívá, naslouchá, zapojuje se do společné práce pod vedením učitele přijímá dané postupy (ale mnohdy jim vůbec nerozumí a v lepším případě se je naučí nazpaměť) učí se podle návodu a navrženého řešení, chybí samostatná práce
Jak vidím změny já (schéma hodiny, metody a formy práce) Motivační rozhovor • • • • •
•
pohodlně se posaď a na jednu minutu se zamysli nad tím, co se ti vybaví, když se řekne : rychlost každý má možnost říct, co ho zrovna napadne (žáci uvádějí slova: auto, raketa, rychlý jak blesk, pomalý jako šnek, závody, běh, přestávka(rychle utekla), kůň, gepard, závody se psem ..... později píšeme do sešitu : Piš v bodech, co víš nebo umíš napsat o rychlosti nejprve píšeme na tabuli, co si žáci napsali do sešitu, postupně se dopracujeme ke sjednocení pojmů: Co víme o rychlosti : o spojena s pohybem tělesa o jednotka km/h (povolená rychlost, dopravní předpisy a značky) o pomalejší – rychlejší – jde porovnat, měřit – tachometr, computer na kole (měření rychlosti dopravních prostředků) o na zvířata či při vlastním běhu nemám měřidlo – rychlost je fyzikální veličina, půjde tedy také spočítat – JAK? o závody v tělocviku – běh na 60 metrů – máme tabulku výsledků (časů) při jejich běhu (ochotně zapůjčí tělocvikáři), posuzujeme kdo byl nejrychlejší, kdo nejpomalejší, jak to můžeme zhodnotit – první v cíli o pokud sami nedoplní podmínku stejné dráhy, jdeme na chodbu a nechám běžet toho nejrychlejšího celou délku chodby a toho nejpomalejšího jen krátký úsek – jiný vítěz – proč? – bez měření – žáci sami dojdou na podmínku stejné dráhy o na konci hodiny připravujeme laboratorní úlohu na téma Dodržování povolené rychlosti v obci Lysice : zjištění povolené rychlosti v obci (zdroje – rodiče, internet) jak bez policejního radaru zjistíme, zda řidiči dodržují předepsanou rychlost v obci (práce v týmu – skupina si naplánuje strategii, dohodnou se na společném postupu, návodu na zpracování dat) zpracování dat grafem (proč – nejpřehlednější) náměty pro další zpracování dat získaných při laboratorní práci (řidiči x řidičky, barva aut, typ apod.) tři pracovní dny mají žáci na přípravu, konzultaci s učitelem, není nutná, pokud skupina ví, převážně zadaný úkol zvládají, konzultují mezi sebou
•
během přípravy odpovídám na dotazy, nenabízím hotová řešení, pouze napovídám, jak asi by šlo daný problém řešit
2. hodina Další hodinu pracujeme v terénu. Přecházíme na rovný a přehledný úsek za sokolovnou v Lysicích, kde lze maximálně snížit riziko hrozící v běžném silničním provozu. Po obou stranách silnice jsou široké chodníky a úsek je přehledný i pro řidiče. • před vlastním měření si se žáky dohodneme pravidla chování a zajištění bezpečnosti své vlastní i dalších členů své skupiny. • každá skupina pracuje samostatně podle své vlastní strategie a dohodnutého postupu • do jejich vlastní práce nezasahuji, jen v případě dotazu se strany žáků (v této fázi práce se ptají jen velmi málo, všechny problému řeší samostatně, volí to nejvhodnější pro svoji práci) • není důležitá forma zápisu, zpracování dat – skupina se musí ve svém zápisu vyznat a vyvodit daný závěr a vytvořit a vyhodnotit data v grafu Poznámky při práci v terénu (z pohledu žáků): • nejen muži, ale hlavně ženy jezdily v daném úseku rychleji • převažují červená auta • řidiči začali zpomalovat, jakmile nás uviděli, proto žáci nastavili během měření další podmínky – dráhu 100 metrů si rozdělili na dva 50 metrové úseky a měřili tři různé časy, po výpočtu jasně doložili, že řidiči druhou část dráhy jeli podstatně pomaleji • zpracování protokolu podle domluvy v jednotlivých skupinách prováděli žáci doma
3. hodina Společné závěry z laboratorní práce : • každá skupina presentovala velmi stručně společné závěry z měření (mají k dispozici pět minut na vystoupení podle předem dohodnutého schématu) • vysvětlili, jak počítali a měřili • dodržují řidiči podle našich měření povolenou rychlost v obci? (jak – různé skupiny, porovnání výsledků z předchozích ročníků) • zpracování grafů – co z nich vyčtu a jak • závěry z měření
Po presentaci ujasníme pojmy : • rychlost, jakou měří policejní radar • jakou rychlost jsme zjišťovali my • s jakým pohybem jsme se při měřeních setkávali • doplníme zápis k danému tématu podle diktátu dětí Při tvorbě zápisu respektujeme nápady dětí, učitel opravuje ve spolupráci se žáky jen závažné chyby, tolerujeme nepřesnosti ve vyjádření, výpočty provádíme nejprve úsudkem, cenné je chápání pojmů rychlost, dráha a čas pro praktické využití v dalších činnostech (v praxi, v matematice, v zeměpise) Zadáváme nepovinný domácí úkol či téma dlouhodobého projektu : Dokážeš sestavit zadání slovních úloh s klíčem k řešení na téma rychlost (údaje používané v úlohách musí být doložené) K tomuto tématu patří ještě jedna laboratorní úloha, kterou zadáváme po třech následujících hodinách a je zadána pouze jako téma : Určení rychlosti tělesa. Tato úloha je celá v režii dětí, mají prostor v jedné vyučovací hodině (asi 20 minut času)
vytvořit pracovní týmy (po třech nebo čtyřech dětech), dohodnout strategii a postup měření, mohou své postupy konzultovat se mnou, ale většinou se přijdou zeptat pouze na to, zda jim půjčím pásmo a tělocvikáři nám zapůjčí stopky. Laboratorní úlohu provedou ve škole v následující vyučovací hodině, sestavený protokol o měření odevzdávají následující hodinu.
Rozvoj klíčových kompetencí při výuce: Během přípravy a následného ověřování našeho ŠVP jsme pochopili, že učivo není prostředek k osvojení vhodných výstupů, které se propojují a na jejichž základě má docházet u žáka ke komplexnímu využívání získaných dovedností, schopností a postojů na úrovni klíčových kompetencí. Pojem klíčové kompetence jsme nejprve zaváděli do výuky velmi obtížně, ale dnes víme, že tvoří základ pro další vzdělávání žáka a jeho uplatnění ve společnosti a v životě. S klíčovými kompetencemi dnes již umíme pracovat plánovitě a systematicky . Ve výuce fyziky se uplatňuje ve velké míře rozvíjení těchto klíčových kompetencí: k učení, k řešení problému, pracovní, sociální a personální a komunikativní. Dřívějšími postupy, popsanými výše, rozvíjeny být nemohly a nebyly. Naopak všechny kompetence se nám novými přístupy k výuce daří rozvíjet, některé dokonce na kvalitativně vyšší úrovni. Kompetence k učení - vést žáky k tomu, aby uváděli věci do souvislostí, propojovali do širších celků poznatky z různých vzdělávacích oblastí a na základě toho si vytvářeli komplexnější pohled zejména na přírodní jevy. - vést žáky k vyhledávání informací vhodných k řešení problémů, nacházet jejich shodné, podobné a odlišné znaky, využívat získané vědomosti a dovednosti
k objevování různých variant řešení problémů a využívat je efektivně ve svém dalším studiu - podporovat u žáků snahu vytrvale hledat konečné řešení problému, nenechat se odradit případným nezdarem - nabízet žákům možnost samostatně, či ve spolupráci s ostatními žáky systematicky pozorovat různé fyzikální objekty, procesy i jejich vlastnosti a měřit různé fyzikální vlastnosti objektů - vést žáky k tomu, aby výsledky svých pozorování a měření zpracovávali, vyhodnocovali a dále používali pro vlastní učení - vést žáky v diskusích k vyslovení hypotézy o fyzikální podstatě studovaných jevů či jejich průběhu, ověřovat různými prostředky jejich pravdivost a využívat získané zkušenosti k dalšímu poznávání okolního světa Kompetence sociální a personální - účinně spolupracuje ve skupině, podílí se společně s pedagogy na vytváření pravidel práce v týmu, na základě poznání nebo přijetí nové role v pracovní činnosti pozitivně ovlivňuje kvalitu společné práce - ujasní si ve skupině úkol (prostuduje s ostatními zadání, ujistí se o porozumění u sebe i u druhých…) - rozdělí si části úkolu a role a přijme zodpovědnost za jejich plnění - stanoví si časy pro splnění úkolů (harmonogram práce) - spolupodílí se na tvorbě pravidel pro práci v týmu, dodržuje je a dodržování těchto pravidel dokáže zhodnotit, chápe důležitost pozitivně formulovaných pravidel - plní své úkoly a roli a dotahuje je do konce, rozpozná, že úkol (jeho část) je hotov - dodržuje termíny a dohodnutá pravidla, při porušení pravidel spolupráce si je vědom následků pro sebe i pro celou skupinu - při potížích se svou částí práce se snaží najít příčiny, účinně hledá pomoc; při závažných potížích celé skupiny zastavuje práci a hledá, kde v dosavadním postupu došlo k chybě. Přijímá a zapracovává připomínky druhých a poskytuje druhým své návrhy a připomínky - reflektuje práci svého týmu, skupiny a dokáže vyhodnotit její práci - sebehodnotí vlastní podíl na práci z jednoduchých hledisek nebo s pomocí modelu, pracovního listu - posuzuje zapojení jednotlivců do společné práce z jednoduchých hledisek - pod vedením učitele posuzuje s druhými, co by se příště mělo dělat stejně a co jinak - při spolupráci v nově vzniklé skupině lidí formuluje s ostatními pravidla spolupráce a dodržuje je; případně i bez upozornění počítá s tím, že při spolupráci budou platit jistá běžná pravidla - rozpozná a pro sebe navrhne roli, která odpovídá jeho přirozenosti (stylu učení, typu inteligence…), je ochoten vyzkoušet si různé role ve skupině - pojmenuje to, co mu v jeho roli není přirozené, co mu nevyhovuje, snaží se však se svojí rolí vyrovnat, popřípadě hledá pomoc u ostatních ve skupině - identifikuje ve své roli to, co je důležité pro práci celé skupiny a přednostně dbá o zvládnutí; konzultuje s druhými, jak nejvhodněji zpracovat svůj díl práce, zjišťuje, čím může pomoci druhým
-
-
-
-
-
-
podílí se na utváření příjemné atmosféry v týmu, na základě ohleduplnosti a úcty při jednání s druhými lidmi přispívá k upevňování dobrých mezilidských vztahů, v případě potřeby poskytne pomoc nebo o ni požádá vyslovuje své ocenění nápadů a práce druhých, povzbuzuje je a tak vytváří přívětivé klima, v němž i on sám dostává kladnou zpětnou vazbu dbá, aby každý mohl přispět k společné práci a nikdo se necítil vyčleněn, aby všichni měli stejně dostupnou komunikaci s každým členem týmu, ovlivňuje chování tak, aby se každý cítil potřebný a užitečný neodmítá spolupráci kvůli svým předsudkům nebo pocitům při nezdaru nebo potížích neshazuje vinu na druhé, k příčinám nezdaru se dostává společným rozborem postupu nebo podmínek raduje se z úspěchu celé skupiny přispívá k diskusi v malé skupině i k debatě celé třídy, chápe potřebu efektivně spolupracovat s druhými při řešení daného úkolu, oceňuje zkušenosti druhých lidí, respektuje různá hlediska a čerpá z toho, co si druzí lidé myslí, říkají a dělají rozpozná téma a cíl diskuse, odliší nápady a otázky, které k jádru věci nepatří (pozná, který jeho nápad do diskuse patří a nepatří). Poukáže na problémy v diskusi: odklon od tématu, pořadí kroků, omyl v pochopení myšlenky, rozpory při řešení úkolu atp. povzbuzuje skupinu k produkování dalších nápadů, názorů, návrhů, iniciativně, přichází s vlastními nápady. snaží se do debaty zapojit i žáky, kteří se dosud nezúčastnili vytváří si pozitivní představu o sobě samém, která podporuje jeho sebedůvěru a samostatný rozvoj; ovládá a řídí svoje jednání a chování tak, aby dosáhl pocitu sebeuspokojení a sebeúcty neuplatňuje se na úkor spolupracujících spolužáků nemá zábrany stát za svým názorem, má odvahu vystoupit, vybočit z davu, hájit vlastní názor vhodnou argumentací i proti většině, vždy však slušnou formou
Kompetence k řešení problémů : v hodinách fyziky je žák veden k - tomu, že samostatně provádí pozorování a experimentování, získané výsledky žák porovnává, kriticky posuzuje a vyvozuje z nich závěry pro využití v budoucnosti - tomu, že vyhledává informace vhodné k řešení problémů, nacházet jejich shodné, podobné a odlišné znaky, využívat získané vědomosti a dovednosti k objevování různých variant řešení problémů, nenechat se odradit případným nezdarem a vytrvale hledá konečné řešení problému - vést žáky k samostatnému řešení problémů; k volbě vhodných způsobů řešení; při řešení problémů žák využívá logické, matematické a empirické postupy - hledat, navrhovat a používat další metody, informace a poznatky, které přispívají k řešení daného problému v případě, že dosavadní poznatky a metody nevedou k cíli - vést žáky k pochopení základních ekologických souvislostí a environmentálních problémů, k respektování požadavků na kvalitní životní prostředí a k rozhodování v zájmu podpory a ochrany zdraví svého i ostatních
Kompetence komunikativní - vést žáky k zvládnutí přesného a stručného vyjadřování užíváním fyzikálního jazyka včetně symboliky (označení fyzikálních veličin a jejich jednotek) - nabízet žákům dostatek možností k porozumění textů, obrazových materiálů, modelů a pokusů souvisejících s fyzikálními jevy - vést žáky k týmové práci, žáci jsou si vědomi zodpovědnosti za výsledek skupinové (párové) práce, hodnotí výsledky skupinové práce a formulují své uspokojení z práce v hodině - vést žáky k diskusi o výsledcích skupinové práce ve skupině i ve třídě - vést žáky k využívání informačních prostředků pro své studium, práci ve škole a komunikaci s okolím, k používání komunikačních technologií k dorozumění (telefon, internet, e-mail, chat) Kompetence pracovní - vést žáky k zvládnutí práce s různými materiály, jejich využití při plnění různých úkolů - vést žáky k bezpečnému a účinnému používání různých materiálů, nástrojů a vybavení laboratoře či dílny - vést žáky k dodržování řádu školní laboratoře s ohledem na bezpečnost práce a ochrany zdraví - vést žáky k vhodnému přístupu k výsledkům pracovní činnosti z hlediska kvality, funkčnosti, hospodárnosti - vést žáky k využívání znalosti a zkušenosti v zájmu vlastního rozvoje a své přípravy na budoucí povolání Závěr: V posledních letech vyučuji učivo Pohyb a rychlost jiným způsobem, než tomu bylo po celou dobu své pedagogické praxe. Postupně se společně s dětmi dopracováváme k výše uvedeným změnám. Žáci jsou pro mne velkou inspirací a pomocníky. RVP ZV formuluje tzv. klíčové kompetence žáků, které představují souhrn vědomostí, dovedností, schopností, postojů a hodnot, důležitých pro budoucí život každého člověka. Původními metodami mnohé kompetence rozvíjet nešly a škola má povinnost, tyto klíčové kompetence u žáků plánovitě rozvíjet. Je zřejmé, že bez změn v pojetí vyučování to není možné. Tato práce má být inspirací pro učitele, pro které není RVP a tvorba ŠVP jen nesmyslnou prácí navíc a je pro ně příležitostí zamýšlet se nad naší prací mnohem s větším respektem k tomu nejdůležitějšímu ve vzdělávacím procesu – k našemu žákovi.
