Psychosociální aspekty žen v manažerských funkcích

Provozně ekonomická fakulta Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Ústav práva a humanitních věd

Psychosociální aspekty žen v manažerských funkcích Bakalářská práce

Vedoucí práce: PhDr. Zdeňka Vykoukalová

Vypracovala: Lucie Zoubková Brno 2009

Touto cestou bych ráda poděkovala paní PhDr. Zdeňce Vykoukalové, vedoucí bakalářské práce, za ochotu, pomoc a podporu, kterou mi při zpracování této práce poskytla. Dále bych chtěla poděkovat všem ženám, které si našly čas a byly ochotny se mnou uskutečnit rozhovor pro praktickou část této práce.

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Psychosociální aspekty žen v manažerských funkcích“ vypracovala samostatně s použitím literatury, kterou uvádím v seznamu.

V Brně dne 10. 5. 2009

...............................................

ABSTRAKT ZOUBKOVÁ, L. Psychosociální aspekty žen v manažerských funkcích. Bakalářská práce. Brno, 2009.

Tato

bakalářská

práce

se

zabývá

problematikou

postavení

žen

v manažerských funkcích a nerovnostmi mezi muži a ženami v ekonomických oblastech. Cílem práce je ukázat, jak se změnilo postavení žen ve vedoucích pozicích postupem času a poukázat na jejich současné postavení a případné změny. V práci je uveden historický vývoj postavení žen ve společnosti; také významné ženy, které se v ekonomii dokázaly prosadit. Práce obsahuje i příčiny nerovností mezi muži a ženami a nastiňuje dnešní podobu této problematiky. V praktické části je proveden výzkum současné situace, a to prostřednictvím rozhovorů s ženami na vedoucích pozicích a dotazníků pokládaných studentům vysokých škol. Z výsledku vyplývá, že nerovnosti mezi ženami a muži stále přetrvávají, ale již ne v takové míře, jako tomu bylo například v minulém století. Závěr porovnává výsledky obou provedených technik a formuluje doporučení studenkám a ženám na počátku své kariéry.

Klíčová slova: postavení žen ve společnosti, manažerky, nerovnosti mezi muži a ženami, významné ženy v ekonomii ABSTRACT ZOUBKOVÁ, L. A psycho-social aspects of female managers. Bachelor´s thesis. Brno, 2009.

This Bachelor thesis is about inequality between men and women in the field of economy, specifically women who occupy managing positions. This

thesis aims at showing how much the position of women in society has changed, by demonstrating some successful stories of women who have become important and popular in the field. Moreover, the thesis outlines the causes of inequality between men and women today. Research of female managers is conducted as a practical part of the thesis. It uses interviews with fiale managers and questionnaires administered to students at Czech universities. In conclusion, comparisons of interviews and questionnaires are given.

Key words: gender, female managers, inequalities between men and women, women in economics

Obsah 1.

Úvod ................................................................................................................................. 9

2.

Cíl a metodika práce ..................................................................................................... 11

3.

Teoretická část ............................................................................................................... 13

4.

3.1.

Postavení žen v historii ........................................................................................ 13

3.2.

Slavné ženy v ekonomii ....................................................................................... 17

3.3.

Příčiny nerovnováhy mezi ženami a muži ......................................................... 21

3.4.

Současná situace v ČR.......................................................................................... 22

3.5.

Legislativní rámec ................................................................................................ 30

Praktická část ................................................................................................................. 34 4.1. 4.1.1.

Kvalitativní výzkum .................................................................................. 34

4.1.2.

Kvantitativní výzkum ................................................................................ 36

4.2.

Fáze výzkumu ...................................................................................................... 37

4.2.1.

Přípravná etapa .......................................................................................... 37

4.2.2.

Realizační etapa .......................................................................................... 38

4.2.3.

Vyhodnocovací etapa................................................................................. 40

4.3.

Popis zkoumaného vzorku .................................................................................. 41

4.4.

Interpretace výsledků .......................................................................................... 45

4.4.1.

Rozhovory................................................................................................... 45

4.4.2.

Dotazníkové šetření ................................................................................... 57

4.4.2.1.

Výzkumný soubor...................................................................................... 57

4.4.2.2.

Postoje studentů ke genderovým nerovnostem....................................... 59

4.4.3.

Porovnání postojů manažerek a studentů VŠ .......................................... 64

4.5. 5.

Cíl výzkumu a metodika ..................................................................................... 34

Doporučení studentkám ...................................................................................... 65

Závěr .............................................................................................................................. 68

6.

Literatura ....................................................................................................................... 71

7.

Přílohy ............................................................................................................................ 77 7.1.

Příloha č. 1.: Otázky pokládané v rozhovoru ženám ve vedoucích pozicích .. 77

7.2.

Příloha č. 2.: Dotazník pokládaný studentům.................................................... 78

7.3.

Příloha č. 3.: Rozhovory s ženami ve vedoucích pozicích/transkripce............. 78

ÚVOD

1.

V současné době začíná být velmi populární otázka nerovností mezi muži a ženami. S postupem doby dochází k množství změn, stále větší důležitosti se připisuje vzdělání a s tímto vývojem stále přibývá vysokoškolsky vzdělaných žen toužících po kariéře. Tyto ženy odkládají rodinu na pozdější dobu a věnují se zejména pracovnímu životu. Proto jsem se také rozhodla uskutečnit výzkum, zabývat se touto problematikou a analyzovat současnou pozici žen vykonávající manažerskou či vedoucí funkci. Teoretická část této bakalářské práce obsahuje několik témat.

Prvním

z nich je nástin historického vývoje v tématice postavení žen. Jedná se o popis postavení a úlohy žen ve společnosti od starověku až po současnost. Nejvíce prostoru je věnováno 19. století, kdy došlo k radikálním změnám ve společnosti, a začal zrovnoprávňovací proces. Další kapitola se zabývá ženami, které se staly známé v oblasti ekonomie. Nejvíce žen, které byly v ekonomii významné, patří do generace 1. poloviny 20. století. Kapitola týkající se příčin nerovnováhy mezi muži a ženami řeší otázku, jak tyto nerovnosti vznikly a také, jak se promítají do současnosti. Na ni plynule navazuje oddíl popisující současnou situaci v České republice. Popisuje největší problémy v naší zemi v oblasti nerovností mužů a žen, ale také to, co se v posledních letech zlepšilo. Tato část obsahuje i statistické

ukazatele

popisující

současný

stav

a

rozdíly

v platovém

ohodnocování mezi muži a ženami, počtu vysokoškolsky vzdělaných žen a mužů, obsazení žen v pracovních sférách nebo i ve vrcholové politice. Poslední kapitola teoretické části práce se zabývá tím, jak je otázka nerovností mezi muži a ženami ošetřena v zákonech a které zákony je přímo popisují. 9

Výzkum je zaměřen na zmapování posunu dané problematiky z dob minulých, zda vůbec nerovnosti mezi muži a ženami existují, jak to vnímají samotné ženy a v jaké míře; jestli je tato problematika vnímána jinak ženami, které již vedoucí pracovní pozice dosáhly anebo jsou teprve na jejím začátku. Zda ony samotné cítí odlišný přístup k oproti svým mužským kolegům nebo jestli se už setkaly s nerovností kvůli svému pohlaví nejen v pracovním, ale i v osobním životě. Důraz je kladen i na příčiny možných nerovností a na jejich identifikaci. Výzkum obsahuje také postoje žen ve vedoucích pozicích ke klíčovým předpokladům pro vedení a jsou zde i shrnuty jejich rady ženám v kariéře začínajícím, mimo jiné i studentkám vysokých škol. Obsaženo je zde i téma rozdělení rolí žen a mužů v domácnosti a jak se tato situace změnila v průběhu času, kdy úloha péče o domácnosti náležela výhradně ženám. Zkušenosti manažerek a vedoucích byly dále srovnávány s názory studentů vysokých škol. Toto téma jsem si vybrala, protože mě velmi zajímá i v souvislosti s tím, že mě také za nějakou dobu čeká nástup do práce a problematika postavení žen ve společnosti se mě také bude týkat. Díky bakalářské práci na toto téma můžu i já získat řadu potřebných a zajímavých zkušeností.

10

2.

CÍL A METODIKA PRÁCE Tato práce se zaměřuje na posouzení současné situace postavení žen

ve vedoucích pozicích. Cílem bakalářské práce je zjistit postoje žen ve vedoucích pozicích k možným nerovnostem v profesní oblasti, srovnat je s postoji studentů vysokých škol a po porovnání obou zkoumaných skupin zmapovat současnou situaci. Před psaním teoretické části jsem se nejprve shromáždila potřebné materiály a literaturu, týkajících se nerovností mužů a žen a gender studies. Tyto materiály jsem následně prostudovala a začala s psaním teoretického oddílu. Ten obsahuje informace o vývoji postavení žen během dob minulých až do současnosti, výčet nejznámějších žen působících v ekonomii a popis jejich života a nejdůležitějších činů, příčiny vzniku nerovností mezi muži a ženami, nástin současné situace v České republice v oblasti rovných příležitostí i se statistickými ukazateli týkajících se vzdělání, mezd či podílů žen v jednotlivých pracovních sférách a také jsou zde uvedeny zákony, které se zabývají nerovnostmi ve společnosti. Následně jsem začala s vypracováváním praktické části této práce. K provedení mého výzkumu jsem si vybrala kvalitativní metodu výzkumu a to z toho důvodu, že chci zpracovat velké množství informací několika jedinců, které mi umožní větší vhled do problematiky a z nich vytvořit aktuální pohled na danou situaci. Chci zjistit, jaký je pohled dnešní společnosti na sociální nerovnosti v podnikatelské a manažerské sféře. Dále také zkušenosti a pohled žen, které se v této vrstvě obyvatelstva pohybuje. Výzkum kvalitativní byl následně doplněn o výzkum kvantitativní, díky kterému byl získán hlubší pohled na problém genderových nerovností i z hlediska studentů vysokých škol.

11

Podle Surynka je úkolem kvalitativního výzkumu "odhalovat neznámé skutečnosti o sociálních a sociálně psychických jevech, odhalovat jejich obsah a to především 

existenci jevů a jejich strukturu,



jejich vlastnosti a funkce,



faktory, které sociální nebo sociálně psychické jevy ovlivňují nebo s nimi jinak souvisejí." Kvantitativní výzkum se hodí spíše pro jevy, které lze hromadně zpracovat,

mezi těmito veličinami se pak hledají souvislosti. Oproti tomu kvalitativní výzkum neměří parametry daných ukazatelů, ale vytváří popis sociálního jevu. Zjednodušeně řečeno, kvantitativní způsob popisuje populaci a kvalitativní přímo problém. Kvalitativní a kvantitativní metody výzkumu spolu úzce souvisejí. V první fázi se dá říci, že se jedná o kvalitativní výzkum a tento problém můžeme zkoumat více do hloubky, v další části se už jedná o výzkum kvantitativní, kdy hledáme vlastnosti zkoumaného problému. [18] Výzkum byl prováděn formou rozhovorů s ženami ve vedoucích pozicích a dotazníků předkládaným studentům vysokých škol. Výsledky rozhovorů a dotazníků byly následně srovnávány. Bližší charakteristika rozhovorů a dotazníků je uvedena v oddíle „praktická část“.

12

3.

TEORETICKÁ ČÁST 3.1. Postavení žen v historii Už v dávné historii bychom se mohli setkat s odlišným postavením mezi

muži a ženami. Hlavní úloha ženy spočívala v roli manželky a matky. Muži obstarávali potravu, zatímco ženy se staraly o „domácnost“ a děti. Tím byly značně omezeny a znevýhodněny, neměly dostatečné možnosti opustit svůj domov a šanci na svůj profesní rozvoj jako muži. Tento trend přetrval až do 19. století, kdy se ženy začaly bouřit proti zaběhlým stereotypům a začaly si čím dál více uvědomovat, že jsou rovnocenné bytosti, a tak usilovaly o stejná práva. Proto vývoj zaměstnanosti žen na vyšších pozicích úzce souvisí s rozvojem feminismu a emancipací. I když se v historii objevilo několik ctižádostivých, sebevědomých a schopných žen jako např. Kleopatra VII., Sv. Ludmila, Eliška Rejčka, Marie Terezie či Johanka z Arku, postoj společnosti na roli ženy se příliš neměnil. [21] První známky snah o rovnocennost můžeme spatřit v Americe na přelomu 18. a 19. století. V USA se feministické hnutí začalo rozvíjet v souvislosti s abolicionistickým hnutím. Ženy vytvářely vlastní struktury a poprvé se účastnily formálních politických aktivit. [22] Rozvoj rovnoprávných snah v Evropě je spojen s osvícenstvím a Velkou francouzskou revolucí. Ve středověku ženy neměly příliš mnoho práv, byly považovány za ochranitelky „domácího krbu“, ploditelky dětí a neměly dokonce ani svůj vlastní majetek. Zejména křesťanství odsunulo roli ženy značně do pozadí. V období gotiky a renesance se mění pohled na ženy. Ženy jako takové se přibližují mužům, nabývají své důležitosti a zvyšuje se jejich postavení. Můžou se účastnit kulturních akcí, vzdělávacích programů a stávají se z nich samostatnější bytosti. To vše se odráží jak v umění, kdy jsou ženy pojímány umělci do svých děl, tak i v osobním životě. 13

Dá se říct, že nejdůležitější etapou, kdy došlo k průlomu emancipace žen, je doba francouzské revoluce. Období velké francouzské revoluce u žen vzbudilo velký zájem o boj za jejich práva. Tato doba do politického života přivedla zástupce bohaté buržoasie, ale také zástupce venkovských a středních městských vrstev. Zástupci těchto tříd se jednoznačně vyslovili pro zachování tradičních úloh muže a ženy. Jedním z nich byl i J. J. Rousseau, který byl zastáncem „přírodního zákona“ a silně odděloval roli muže a ženy. Tyto názory silně popudily ženy a začaly bojovat za svou rovnoprávnost.[2] Nejvýznamnějšími postavami této doby je Francouzka Olympe de Gouges, která se dostala do paměti lidu svým dílem „Deklarace práv ženy a občanky“, které bylo reakcí na „Deklaraci lidských práv“. Olympe byla vůdkyní ženského hnutí a svou deklarací se snažila o zdůraznění důležitosti ženy a o její osamostatnění. Bohužel její názory nebyly přijaty a Olympe de Gouges skončila na popravišti. [23] V Anglii

mezi

výrazné

postavy

ženského

hnutí

patřila

Mary

Wollstonecraftová, jež se na problém postavení žen dívá spíše z morálního hlediska. Její nejznámější dílo se jmenuje "Obrana ženských práv". [24] I když revoluce pro ženy nedopadla nijak zvlášť šťastně, byla podnětem do budoucnosti a odstartovala proces zrovnoprávnění. O tomto tématu se začalo více mluvit. Společnost se rozdělila na dvě skupiny - příznivce a odpůrce. Mezi příznivce z řad filozofů a spisovatelů patřil např. Mill, Saint-Simon, mezi odpůrce Hugo, Byron, Stendhal. Zrovnoprávňující vlna bojující za rovné příležitosti se postupně dostávala i do českých zemí. Mezi nejvýznamnější představitelky českého feministického hnutí

patří

Magdalena

Dobromila

Rettigová,

Karolína

Světlá,

Eliška

Krásnohorská, Božena Němcová… M. D. Rettigová kladla důraz zejména na vzdělání žen a sama dokonce otevřela dívčí školu i pro dívky z nižších vrstev. Podobné názory sdílela i naše přední spisovatelka Božena Němcová. „Byla 14

přesvědčená, že by vzdělané ženy mohly daleko více zvýšit úroveň rodin, a tím celého českého národa. Domnívala se, že společnost nepotřebuje ani tolik ženinu nezištnou oběť, jako ženinu nenahraditelnou schopnost inspirovat muže k vyšším

věcem.“ Důležitý krok v oblasti vzdělávání

učinila i Eliška

Krásnohorská, když v roce 1890 založila dívčí Gymnasium Minerva. [4] První světová válka znamenala odsun mužů do války, a tak se ženy musely postarat o domácnost a obstarávat věci, které doposud měli na starosti výhradně muži. I když tento stav znamenal odklonění se od tradičních hodnot a rolí a nárůst zaměstnanosti žen, vývoj emancipace byl na nějaký čas znemožněn a po válce se model české společnosti vrátil do původní podoby. Podobná situace nastala i v průběhu druhé světové války. K jednomu důležitému kroku během první světové války přece jenom došlo, a to k udělení volebního práva ženám v Československu. Zasloužil se o něj i náš první prezident Tomáš Garrigue Masaryk. „Masaryk byl zastáncem otevření veřejné sféry ženám a umožnění jejich přístupu ke studiu všech stupňů vzdělání, k profesnímu uplatnění a také k politice.“ V několika časopisech se Masaryk vyjádřil proti uzavírání žen do soukromí a požadoval jejich svobodu i možnost osobního i profesního růstu. [4] Po druhé světové válce se čekalo, že se ženy vrátí zpět do svých domácností a opět zaujmou své zažité a tradiční role. To se ale nestalo. Dá se říct, že válka ženy „osvobodila“, protože si začaly uvědomovat svou vlastní důležitost a poznaly, že i ony samotné něco dokážou. [25]. Model společnosti se tak už nevrací do původní podoby a ženy začínají hrát důležitou roli nejen jako matky, ale také v intelektuální a profesní sféře. Mezi vůdčí osobnosti poválečné doby patřily Františka Plamínková, Fráňa Zemínová nebo Milada Horáková. Tyto tři ženy působily v politické oblasti a myšlenky rovnoprávnosti začlenily i do československé legislativy. [19] V období komunismu žena sice už pracuje, na druhou stranu nemá možnost jiné alternativy. Komunismus jako takový nařizuje práci a současně 15

nezaniká ani model ženy v domácnosti. Ženy musí být jak poslušné hospodyňky, tak musí vykonávat práci, kterou jim nařídil režim. Tato situace bohužel přetrvává v mnohých případech až dodnes. Komunismus sice hlásal rovnoprávnost pohlaví, ale tato myšlenka byla spíše formální, lidé nebyli svobodní a ženy neměly možnost volby, a tak se snahy o rovnoprávnost nedočkaly očekávaného výsledku. Tento typ programu v ženách nevyvolával dostatečnou motivaci. Možná také proto, že se v tomto období můžeme setkat i s diskriminací a rozdílným ohodnocováním mužů a žen. Na ženy byly kladeny stejné nároky jako na muže. Na případné námitky se reagovalo slovy typu: „Chtěly jste rovnoprávnost, máte ji mít.“ [26] V 60. letech 20. století se ženy začaly široce angažovat v různých zájmových organizacích. Dochází k nárůstu zaměstnaných žen a mnoho žen taky proniká do povolání, která doposud byla pouze mužskou záležitostí. Začínají se angažovat i v bojových uměních a sebeobraně. Ženám se stále více otvírají brány vysokých škol, můžou se stále více vzdělávat a získávají pracovní příležitosti v různých směrech a oblastech. Daleko větší možnosti ženy mají i ve svém volném čase. [26] Ale i tak bylo pracovní prostředí stále silně nevyrovnané, platové podmínky byly nižší u žen než mužů a žena byla neustále považována především za hospodyňku. Po revoluci se práci přikládá čím dál více důležitosti. V 90. letech 20. století došlo sice k nastolení demokracie a k ekonomickým reformám, zásadní změny pro ženy to však neznamenalo. Se vstupem do EU na konci 90. let to sice vypadalo, že by mohlo dojít ke zlepšení, ale ve skutečnosti šlo jen o formální právní úpravy, aby došlo ke sladění požadavků EU s naší legislativou. V praxi se žádná změna neuskutečnila. Nastupující nové tisíciletí sice neznamenalo žádné radikální zlepšení v této oblasti, ale o tématu sociální nerovnosti mezi ženami a muži se začalo více mluvit a dostalo se do podvědomí lidí. Ženy si tento problém čím dál více 16

uvědomují, bojují za své postavení a lze se domnívat, že je jen otázkou času, kdy se mezi oběma pohlavími přestanou dělat rozdíly, co se týče schopností a pracovního nasazení a ženy i muži se stanou plně rovnocennými partnery.

3.2. Slavné ženy v ekonomii Zpočátku ženy jako ekonomky nebyly přijímány. Prosadit se tak dokázaly pouze ženy píšící romány. To vedlo k tomu, že autorky vědeckých děl a prací psaly pod mužským pseudonymem. Buď bylo jejich jméno zcela vymyšlené, nebo šlo o manželovo jméno. Jiné ženy měly na své muže velký vliv a ti pak jejich myšlenky přenesli do svých děl. Prosadit se jako žena samotná bylo v minulosti velmi problematické. Některým ženám se to ale i přesto povedlo. Jednou z nich byla Joan Robinsonová. Narodila se roku 1903 v Surrey v Anglii. Působila na Cambridgeské univerzitě, kde v roce 1925 také získala vysokoškolské

vzdělání.

[27]

Velmi

ji

zajímala

otázka

chudoby

a nezaměstnanosti a v ekonomii hledala východisko tohoto problému. Tímto podnětem začala její činnost v oblasti ekonomie. Nejprve se zajímala o oblast dokonalé a nedokonalé konkurence. Nesouhlasila s názorem Alfreda Marshalla, který se zabýval se pouze monopolem a dokonalou konkurencí. Robinsonová zastávala názor, že existuje ještě něco dalšího mezi monopolem a dokonalou konkurencí a to je konkurence nedokonalá, se kterou se ve skutečnosti můžeme setkat nejčastěji. Své názory a analýzy na toto téma sepsala ve spise Ekonomika nedokonalé konkurence (Economics of Imperfect Competition). V díle argumentuje a vysvětluje celou situaci pomocí veličiny mezní výnos a mezní produkt, kterou aplikuje jak na firmy vyskytující se v dokonalé konkurenci, tak na firmy v prostředí nedokonalém. Další úzce navazující téma, kterým se zabývala, byla cenová diskriminace. Vysvětlila principy utváření cen, a jak můžou firmy díky cenové diskriminaci zvýšit svoje zisky. [11] 17

„Později pomáhala obhajovat a rozšiřovat Keynesovy myšlenky a stala se jedním ze zakladatelů postkeynesiánské ekonomie.“ Robinsonová byla dokonce členkou skupiny ekonomů „Cambridge Circus“, zabývající se keynesiánskou ekonomií. „Keynesovy myšlenky pak rozšířila o zkoumání mezinárodního obchodu z dynamického hlediska, tedy jak se obchodní rovnováha mění v čase.“ Kromě oblasti keynesiánské ekonomiky a nedokonalé konkurence se zabývala i nedostatky analýzy nabídky a poptávky. [11] Joan Robinsonová bezesporu patří k největším a nejslavnějším ekonomům všech dob. Zemřela v roce 1983 v Cambridgi. Další významnou ekonomkou je Barbara R. Bergmannová. Narodila se roku 1927 v New Yorku. V roce 1959 získala titul Ph.D na univerzitě Harvard. Na její pozdější kariéru měl vliv odchod otce od její rodiny během jejího dospívání. To ji velmi poznamenalo a začala se zabývat otázkou rovnoprávnosti žen, zejména v pracovněprávních vztazích. Jako jedna z prvních žen se snažila bojovat proti diskriminaci žen. Poukazovala na přílišné rozdíly v platovém ohodnocení mezi muži a ženami a byla průkopnicí feministické ekonomie. Problém viděla ve vyčleňování určitých povolání pouze pro muže anebo pouze pro ženy. Mužská povolání byla samozřejmě lépe placena než ženská. „Bergmannová vysvětlila, proč firmy diskriminují ženy“ a navrhla několik programů, které byly zaměřeny jako prevence proti diskriminaci. Nedílnou měrou přispěla ke zlepšení postavení všech žen. [11] Elisabeth Altmann-Gottheiner se narodila roku 1874 v Berlíně. Byla to první žena, která zastávala funkci vysokoškolské profesorky v Německu. Napsala řadu knih zabývajícími se ekonomickými a také feministickými otázkami. Podílela se i na výzkumech nerovností mužů a žen. [28] Zemřela v roce 1930 v Manheimu. Noreena Hertz se narodila 1967 v Londýně a patří k předním světovým ekonomkám.

Nejvíce

vyniká v oboru ruské

ekonomiky a investičního

bankovnictví. Byla velmi důležitým článkem při sestavování ruské burzy 18

a poradcem ruské vlády na jejích privatizačních programech.[29] Časopis Vogue ji označuje jako nejvíce inspirativní ženu. Pracovala jako konzultantka ve Světové bance a je expertkou na globalizaci. Mezi její nejvýznamnější a nejznámější díla patří kniha Plíživý převrat: Globální Kapitalismus a smrt demokracie (2002), která se stala světovým bestsellerem. [30] Zabývá se světovou globalizací a úskalími tržní ekonomiky. [29] Dalším jejím významným dílem je Hrozba dluhu: Jak zničující je dluh v rozvojovém světě (2005). V tomto díle upozorňuje na to, jak dluh ohrožuje společnost, ale také zde řeší oblast chudoby, válek nebo např. terorismu. Navrhuje, jak se dluhu zbavit jednou pro vždy. Kromě psaní odborných knih se Noreena Hertz pravidelně účastní diskuzí s předními světovými politiky a svými argumenty a řečnickým uměním ukazuje i své další kvality. [30] Carlota Perez se narodila v roce 1939 a je to Venezuelanka. Je to významná pedagožka, mezinárodní konzultantka a vědecká pracovnice. Zaměřuje se na sociální a ekonomické dopady technických změn. K jejím nejznámějším dílům patří kniha Technological Revolutions and Financial Capital: The Dynamics of Bubbles and Golden Ages. Často je zvána jako mluvčí na mezinárodní firemní a politické akce. [31] Jako konzultantka se účastnila akcí pro organizace, jako je „OECD, UNCTAD, UNESCO, UNIDO, UNDP a Světová banka“. [32] Janet Yellen se narodila v roce 1946 v Brooklynu. Od roku 2004 zastává funkci prezidentky a generální ředitelky Federal Reserve Bank of San Francisco. Působí i jako profesorka na Universitě v Berkeley. Také se stala členkou „Rady guvernérů Federálního rezervního systému“ v roce 1997. Janet Yellen je současně „členkou jak Rady pro zahraniční vztahy a Americké akademie umění a věd, tak i vědecký pracovník z Národního úřadu pro ekonomický výzkum.“ Svou činnost nejvíce zaměřuje na makroekonomické problémy a zabývá se otázkami nezaměstnanosti. [33] Další důležitou ženou v ekonomii je Irma Adelmannová. Narodila se v roce 1930 v Rumunsku. Adelmanová je v současnosti profesorkou ekonomie 19

na University of California v Berkeley.

Specializovala se na hospodářský

a ekonomický rozvoj zejména v zemích na nízké hospodářské úrovni. [34] Mezi české ženy důležité oblasti ekonomie patří zajisté i Livia MištinováKlausová, naše první dáma. I když nyní zastává takovou významnou funkci, jako je být první dámou, zůstává i jinak aktivní. Livia Klausová se narodila v Bratislavě. Její maminka byla učitelkou, otec právník. Livia měla ještě dalších 5 sourozenců. Později se celá rodina odstěhovala do České republiky, do Prahy. V Praze vystudovala Vysokou školu ekonomickou, kde se také seznámila se svým budoucím manželem Václavem Klausem. Po vystudování VŠE nastoupila na místo v Ekonomickém ústavu Československé akademie věd. Ten byl v roce 1993 zrušen a tak se roku 1995 stala tajemnicí České společnosti ekonomické. Tato práce obnášela organizování různých ekonomických seminářů či shánění sponzorů. Kromě této činnosti napsala také řadu studií v oblasti mezinárodních financí a také se angažovala v různých dozorčích radách. V roce 1993 to byla například dozorčí rada České spořitelny, v roce 1995 dozorčí rada ČEZ a ZVVZ Milevsko. Také podporuje množství charitativních akcí. Livia Klausová dokazuje, že v ČR je na postě první dámy velmi schopná a inteligentní žena. [12] Mezi nejúspěšnější ženy ČR se řadí také Eva Zamrazilová. Eva Zamrazilová je jedinou ženskou zástupkyní v bankovní radě České národní banky. Vystudovala Národohospodářskou fakultu VŠE v Praze, kde následně vyučovala

statistiku

a

ekonomickou

statistiku.

Je

autorkou

několika

ekonomických publikací, analýz, přednáší na odborných konferencích a píše články do českého i zahraničního tisku. [35] „Působila v Ekonomickém ústavu ČSAV a Výzkumném ústavu práce a sociálních věcí. Před nástupem do ČNB pracovala jako makroekonomická analytička Komerční banky.“ Členkou bankovní rady ČNB je od 1. 3. 2008. [36]

20

3.3. Příčiny nerovnováhy mezi ženami a muži Jak už bylo zmíněno v oddílu věnovaném postavení žen v historii, příčin nerovností mezi muži a ženami je mnoho, jednou z nich jsou příčiny biologické. Ať chceme nebo ne, fyziologické dispozice žen a mužů jsou odlišné a i tím vznikají předsudky vůči ženám.

Ženy jsou fyzicky slabší, proto může

u některých jedinců vznikat dojem, že jsou slabší, méně schopné a výkonné i v oblasti práce. V průběhu vývoje na ně plynule navazují příčiny sociální. Tyto biologické základy pak dávají podnět k odlišné výchově dívek a chlapců. Jedny z dalších příčin jsou i historické příčiny. Pokud chceme zjistit důvody nerovností, musíme se podívat až do starověku. Křesťanství v Evropě vytvořilo a upevnilo dnešní mužskou pozici. Křesťanství sice poukazuje na důležitost ženy v postavě Panny Marie, která byla „Boží rodičkou“, dárkyní života. Tím se ale žena dostala do postavení matky, manželky, hospodyňky a paní domácnosti. A i když je v Evropě velké množství altruistů, tak se tyto stereotypy přenesly až do dnešní doby i mezi nevěřící obyvatele. I ve Starém zákoně je muž chápán jako hlava rodiny, je povinen postarat se o ni a finančně ji zajistit. Ženy jsou mužům podřízeny, „protože muž je hlavou rodiny, jako Kristus je hlavou církve“. Nejdůležitějším údělem žen je plození potomků. [37] Žena se musí vykoupit ze své špatnosti kvůli „Evině hříchu“. Muži tak ženy řídí, brání jim jednat samostatně jak ve věcech majetku, tak ve výběru partnera a dokonce i ve společenském životě. [13] Tento model rodiny se přenesl až do dnešní doby. A s historickými příčinami úzce souvisí i příčiny sociální. Podle zvyků a tradic se děti vychovávají odlišným způsobem podle pohlaví. Dívkám je přisouzena růžová barva, chlapečkům modrá. Holčičky si hrají s panenkami na maminky, rodinu, školu a utváří se tak jejich charakter, který je připraven na roli matky, která je podle stereotypu čeká. Ženy jsou pak více submisivní než muži, mají nedostatek sebevědomí, bojí se riskovat a lehce ustupují mužům. Nemají rády rivalitu 21

a radují se ze spolupráce s ostatními. Chlapci si oproti domu odmala hrají na filmové hrdiny, bojují mezi sebou. Odmalička se učí jak se prosadit, jak být dominantní. Jsou pak více odhodlaní do něčeho se pustit, nebojí se zkusit i něco, co jim nepřináší velkou jistotu, ale slibuje velký zisk. Muži jsou výchovou vedeni, že by měli rozhodovat, naopak ženy spíše čekají na pokyn a výchova způsobuje, že hledají neustálou oporu. Tyto vlastnosti a rozdíly jsou bohužel stále podněcovány i v průběhu studia na základních a středních školách. Sama jsem se s nimi mohla setkat, například když byli do modelových situací v rámci určitých předmětů na vysoké pozice dosazování zejména chlapci. Děvčata hrála role pomocnic. A když se dětem vypráví pohádky, muži v nich vystupují jako chrabří rytíři, princové, hlavní slovo mají králové a královny usedají po jejich boku. Princezny čekají, až je princ zachrání, dívky u chudých vrstev zase čekají doma na bohatého ženicha, který ocení zejména jejich pracovitost. I tímto způsobem se utváří dětská psychika, následně se pak přenáší do reálného života. I v dnešní době můžeme sledovat působení všech těchto faktorů a dalších stereotypů. Podle nejnovějších studií Gender Studies až 38% mladých mužů chce mít doma ženu v domácnosti a považuje za svou povinnost uživit rodinu sám. V této skupině se ale najdou i muži, kteří tento názor sdílejí kvůli tomu, že doma chtějí ženu jako náhradu své matky. Ženu, která jim bude vařit, prát a starat se o ně, přičemž oni samotní podobné povinnosti mít nebudou. Oproti tomu, mladé ženy požadují rovnoměrné rozdělení rolí. [38]

3.4. Současná situace v ČR V České republice stále přetrvávají silné stereotypy. Lidé nejsou zvyklí na to, aby žena sama vedla podnik. Dokonce se považuje za špatné, když se sama vydá do společnosti. A to se odráží v celé naší kultuře, která není zvyklá na úplnou nezávislost žen. Podnikatelská sféra je stále považována jako oblast 22

působení zejména mužů, ženy jsou spojovány hlavně s mateřskou dovolenou, vařením a rodinou. A i když ženy zvládají mnohem víc práce než muži, protože kromě svého zaměstnání ještě pracují i doma, což je někdy velmi náročné, za tuto činnost se jim nedostává patřičného ocenění a platu samozřejmě také ne. Společnost v této podobě ale vznikla díky působením různých stereotypů. Ženu si vychovala jako člověka, který je citlivý, umí se vcítit do druhých, a proto je vhodnější pro péči o rodinu než muž. Ten toho tak údajně není schopen. Stereotypy se bohužel ale mění velmi pomalu. Po vstupu do EU byla do našich zákonů zavedena různá opatření proti diskriminaci žen („zejména novely zákoníku práce a zákona o zaměstnanosti, vznik institucí na podporu genderové rovnosti“), v praktickém životě však bohužel nebývají příliš dodržovány. Došlo sice k pokroku v tom, že rodičovská dovolená byla uznaná i mužům a nepatrně stoupá počet mužů pobírající rodičovský příspěvek (1,3 %)[62], přesto to situaci v naší republice nijak výrazně nezlepšilo. Ženy dosahují nižších platů než muži, a tak je výhodnější, když na rodičovskou dovolenou odejdou ony než jejich více vydělávající partneři. [39] Za jeden z dalších pokroků můžeme označit i to, že od roku 2004 je povoleno podnikat i v průběhu mateřské či rodičovské dovolené. To do té doby nebylo možné a odrazovalo muže zůstat doma místo svých partnerek. Podnikání může být pro mnohé motivací a možností dalšího příjmu. [14] „Situace v České republice, co se týče podílu žen v manažerských funkcích, není nejhorší, ale zároveň ne ideální. I když za posledních deset let počet žen na vedoucích a řídících pozicích výrazně roste, zastávají ženy stále méně než polovinu, a to průměrně 42,6 %. Rozdíl je patrný i ve věkových kategoriích. S nastupující generací se tento rozdíl pomalu, ale jistě smazává“.[60] I v oblasti vzdělání existují souvislosti s gender problematikou. Tyto souvislosti vyplývají i z Grafu č. 1.

23

Graf č. 1.: Vzdělání celé populace podle věku v roce 2007 [47]

Na grafu lze vidět, že do věku 34 let jsou ženy ve větším počtu vysokoškolsky vzdělané, než muži. Po 35. roku se již situaci obrací a vysokoškolské vzdělání má většina mužů, počet takto vzdělaných žen s přibývajícím věkem klesá. Příčinou je změna politického režimu, kdy po roce 1989 došlo k růstu vzdělávacích možností a ženy získaly více příležitostí, jak budovat svou kariéru. Další příčinou je i pokrok v oblasti rovnoprávnosti žen a mužů, kdy se již postupně upouští od zaběhnutých stereotypů, kdy vzdělání a kariéra byla dříve výsadou pouze mužů. Nyní tyto šance dostávají i ženy a proto stoupá počet žen, které mají vysokoškolský titul. Grafy č. 2. ukazuje, že větší počet žen pracuje v sociální a státní sféře. To je způsobeno tím, že ženy se v této oblasti cítí jistěji, není na ně vyvíjen takový tlak jako ve sféře podnikatelské, je i méně časově náročná a lépe se tak kloubí rodinný a pracovní život.

24

Graf č. 2.: Podnikatelé a zaměstnanci podle pohlaví a vybraných kategorií OKEČ, 2007 [48]

Ve státní správě je také více možné pracovat na zkrácené úvazky, proto ženy většinou převládají na pozicích, jako je učitelka, úřednice na úřadech apod. Ani oblast politiky není výjimkou. V krajských zastupitelstvech tvoří poměr žen v průměru jen 20% oproti mužům, jak můžeme vidět na Grafu č. 3. Graf č. 3.: Ženy a muži v krajských zastupitelstvech k 5. 12. 2008 [50]

Také ve vrcholové politice se ženy jako političky objevují velmi zřídka. (Graf č. 4.) Ženy v senátu tvoří pouze jednu sedminu všech členů. Tuto sedminu tvoří 5 žen ve věkovém rozmezí 40-49 let, 4 ženy v rozmezí 50-59 a 1 žena, která je starší 60 let.

25

Graf č. 4.: Složení Senátu Parlamentu České republiky podle věku a pohlaví k 30.6 2008 [51]

Podobně je na tom i poslanecká sněmovna. (Graf. č. 5.) Zde ženy tvoří pouze necelou šestinu všech členů. Největší zastoupení zde mají ženy ve věkovém rozmezí 50-59 let s počtem 13. žen. Dále jsou nejvíce zastoupeny ženy v rozmezí 40-49 a to v počtu 12. Graf č. 5.: Složení Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky podle věku a pohlaví k 30.6 2008 [52]

V oblasti vědy a techniky zastávají ženy funkce spíše v sociálních, humanitních a lékařských vědách. V oblastech technických, přírodních, zemědělských dominují převážně muži. Tuto situaci přímo znázorňuje Graf č. 6. 26

Graf č. 6.: Výzkumní pracovníci podle pohlaví a vědních oblastí v roce 2007 [53]

I situace ve školství a vládě je velmi podobná jiným oblastem, i zde ženy dominují v sociální, humanitních a lékařských vědách, jak znázorňuje Graf č. 7. Graf č. 7.: Výzkumní pracovníci ve vládním a vysokoškolském sektoru podle vědních oblastí, 2007 [54]

I když pro ženy odvětví IT odborníků není příliš charakteristické, jsou v něm ženy zastoupeny skoro z 1%, zatímco muži z 3%. Ve srovnání s ostatními zeměmi, patří ČR mezi průměrné země v zastoupení žen v IT. (Graf č. 8.) Graf č. 8.: Podíl IT odborníků na zaměstnané populaci (25-64) podle pohlaví, 2006 [55]

27

Graf č. 9. znázorňuje rozdělení mezd mezi muži a ženami. Tento průzkum byl proveden v roce 2007. Graf ukazuje, že nejvíce žen je platově ohodnoceno do 16000 Kč, s narůstající mzdou klesá počet žen, které takto vysoký plat dostávají. U mužů je nejčetnější skupina platově ohodnocena 21000 Kč za měsíc. Tento rozdíl je způsoben odlišnou diferenciací žen a mužů v odvětvích. Ženy obecně upřednostňují pozice, které jsou méně platově ohodnoceny, jako jsou například pracovní místa ve státní správě. Menšina žen zastává vedoucí či manažerské funkce. Pouze třetina žen na vrcholových profesích je stejně platově ohodnocena jako muž, i když mají zcela stejnou pozici. Nižší plat souvisí také s tím, že ženy jsou více vázané na rodinu a obecně tráví v práci méně času, než muži, protože mají více povinností v oblasti rodiny. Graf č. 9.: Rozdělení mezd žen a mužů v roce 2007 [56]

Pokud se podíváme na průběh výšky platů u žen a mužů mezi roky 2000 – 2007, tak výše platů rok od roku stoupala jak u žen, tak u mužů. Rozdíl mezi nimi se ale nijak výrazně nesrovnal a ženy dostávaly stále nižší plat než muži. (Graf č. 10.)

28

Graf č. 10.: Průměrné mzdy u mužů a žen v letech 2000 – 2007 [57]

Oblast rovnoprávnosti žen a mužů má na starosti od roku 1998 Ministerstvo práce a sociálních věcí. V tomtéž roce byl „vládou ČR schválen programový dokument „Priority a postupy vlády při prosazování rovnosti mužů a žen“, který stanovil za cíl do konce roku 2001 zahájit veřejnou diskuzi o problematice rovných příležitostí mužů a žen.“ [15] Tento dokument obsahuje 40 úkolů a opatření, které jsou každoročně vyhodnocovány. Naposled byly aktualizovány 14. 5. 2008. [40] Upraven byl také právní řád ČR. Rovnoprávnost samozřejmě zaručuje Ústava České republiky a Listina základních práv a svobod. Novelizován byl zákon č. 1/1991 Sb. o zaměstnanosti a novelizován byl také zákoník práce. Ten více do detailu rozvádí problematiku rovnoprávnosti než doposud. Bohužel rozdíly pořád existují i v oblasti platového ohodnocení. Z údajů českého statistického úřadu vyplývá, že ženy dostávají méně peněz než muži. A to ještě zdaleka nepatříme k zemím, které jsou na tom nejhůř. Ale i tak je tento rozdíl obrovský a je potřeba se nad ním zamyslet. Tyto platové rozdíly se týkají všech skupin obyvatelstva, bez ohledu na to, jakou má daný člověk školu. I když se postupně snižují s výší dosaženého vzdělání, stejně je tento rozdíl příliš velký. Příčiny hledejme, už v dříve zmíněných a popsaných, stereotypech a legislativě. Rozdíly v platech můžeme vidět i u občanů pobírajících starobní důchod. [41]

29

Ženy jsou diskriminovány nejen přímo v pracovních pozicích, ale diskriminace začíná v mnoha případech už u přijímacích pohovorů a ještě před nástupem do práce. To se děje například ve formě tzv. diskriminačních inzerátů, kdy text zní například: „Hledáme ředitele, hostesku, asistentku.“ V těchto inzerátech je už přímo určeno pohlaví, které je žádané. Příkladem může být text inzerátu na jednom webovém serveru zprostředkovávající práci. Tento inzerát zní: „Hledáme zkušenou samostatnou účetní. Náplň práce: komplexní vedení podvojného účetnictví, zpracování účetních závěrek, zpracování přiznání k DPH, příprava podkladů pro auditory a daňové poradce.“[61] Dále jsou často ženy znevýhodňovány při přijímacích pohovorech, kdy jim bývají pokládány otázky na manželský vztah, partnerské soužití, počet dětí apod. Přímo v zaměstnáních se nerovnosti vyskytují zejména v platovém ohodnocení, rozdělování bonusů, poskytnutých pracovních podmínkách nebo v oblasti sexuálního obtěžování. [20]

3.5. Legislativní rámec Otázky týkající se diskriminace, gender problematiky a rovných příležitostí mužů a žen se v našich zákonech objevují v několika oblastech. Zejména se jedná o Zákoník práce, Zákon o zaměstnanosti, Zákon o mzdě a několik mezinárodních smluv, které jsou součástí našeho právního řádu. Práva zaměstnanců a zaměstnavatelů se také řídí Občanským zákoníkem. Zákoník práce Zákoník práce ve znění zákona č. 585/2006 Sb., a dalších doplňků („zákoník práce“) v § 16 obsahuje, že zaměstnavatel je povinen zajistit rovné zacházení se všemi svými zaměstnanci. Jedná se stejné pracovní podmínky, o stejné platové podmínky, odbornou přípravu i možnost kariérního postupu. Podle tohoto 30

paragrafu je také zakázána jakákoliv diskriminace, přímá i nepřímá, pronásledování,

sexuální

obtěžování,

navádění

k diskriminaci

a

jiné

diskriminační projevy. Tuto oblast dále upravuje antidiskriminační zákon. Výjimkou diskriminace tvoří pouze činnosti, které zákoník práce přímo takto označuje a pokud to přímo z povahy práce vyplývá. [43] § 195-198 upravují náležitosti mateřské a rodičovské dovolené. Díl 2 § 238 říká, že ženy nesmějí vykonávat práce pod zemí při těžbě nerostů, při ražení tunelů a štol. Výjimku tvoří pouze ženy pracující ve zdravotnictví nebo sociálních službách, mají řídící funkci a nepracují v tomto prostředí manuálně, vykonávají praxi při studiu, vykonávají tuto práci z důvodů studijních, kontrolních či dozorčích. Ženy také nesmí vykonávat práci ohrožující jejich těhotenství. Seznam pracovišť, které jsou zakázány těhotným ženám, vydává Ministerstvo zdravotnictví. Pokud žena tuto práci vykonává mimo těhotenství,

v případě

otěhotnění

je

zaměstnavatel

povinen

ji

převést

na vhodnější pozici. Pokud na této pozici dostane nižší mzdu bez svého zavinění, než na svém předchozím místě, bude jí poskytnut vyrovnávající příspěvek. Ženy s dětmi do 8 let nesmí být posílány na pracovní cesty mimo obvod svého pracoviště nebo bydliště, pokud s tím samy nesouhlasí. Toto ustanovení platí i pro zaměstnankyni nebo zaměstnance, který se sám stará o dítě do věku 15 let. Zaměstnavatel nesmí požadovat po těhotných ženách a matkách dítěte do 1 roku práci přesčas. Kojícím ženám je povinný poskytovat krátké přestávky. [43] Podle ustanovení § 7 zaměstnavatel nesmí nijak napadat, trestat či jinak znevýhodňovat zaměstnance, pokud se domáhá svých práv a nároků z pracovněprávních vztahů. Zákon o zaměstnanosti V ustanovení § 4 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti ve znění zákona č. 168/2005 Sb., a zákona č. 202/2005 Sb., („zákon o zaměstnanosti“) je uvedeno, 31

že je zakázána jakákoliv diskriminace, přímá i nepřímá, „z důvodu pohlaví, sexuální orientace, rasového nebo etnického původu, národnosti, státního občanství,

sociálního

původu,

rodu,

jazyka,

zdravotního

stavu,

věku,

náboženství či víry, majetku, manželského a rodinného stavu nebo povinností k rodině, politického nebo jiného smýšlení, členství a činnosti v politických stranách nebo politických hnutích, v odborových organizacích nebo organizacích zaměstnavatelů“. Diskriminace těhotných žen či na mateřské dovolené je označováno jako diskriminace z důvodu pohlaví. § 4 také vymezuje, co je to sexuální obtěžování. Jedná se o jakékoliv obtěžování, ústní či jiné formy, které má sexuální podtext a způsobuje narušení důstojnosti osoby nebo jeho ponižování apod. Toto jednání je také považováno za diskriminaci a postižená osoba může požadovat upuštění od tohoto chování, odstranění následků nebo při velké míře diskriminování náhradu újmy peněžními prostředky. Výši této náhrady určuje soud podle návrhu fyzické osoby a závažnosti případu. § 12 uvádí, že je zakázáno nabízet zaměstnání, která mají diskriminační charakter nebo odporují dobrým mravům. Při výběru zaměstnanců je zakázáno se dotazovat na otázky týkající se sexuální orientace, národnost, etnického původu apod. Při nedodržení tohoto postupu hrozí zaměstnavateli postihy nebo soudní řízení. [44] Zákon o mzdě Zákon č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku („zákon o mzdě“) upravuje problematiku mezd. Tento zákon říká, že každému zaměstnanci přísluší za svou práci mzda. Ženy i muži musí být stejně platově ohodnoceni, pokud vykonávají stejnou práci nebo práci stejné hodnoty. (§4a (1) [45] Výše mzdy musí být vyměřena podle systému klasifikace povolání a to stejným způsobem pro muže i pro ženy. [46]

32

Mezinárodní smlouvy Součástí právního řádu České republiky je i množství mezinárodních smluv, pokud dojde k rozporu této smlouvy, než je stanoveno v českém zákoně, je upřednostňován obsah smlouvy mezinárodní. „Mezi nejdůležitější smlouvy týkající se zákazu diskriminace v pracovněprávních vztazích, patří:  Všeobecná deklarace lidských práv, 1948  Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, 1966;  Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, 1966;  Mezinárodní úmluva o odstranění všech forem rasové diskriminace, 1969;  Mezinárodní úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen, 1979;  Úmluva Mezinárodní organizace práce č. 111 o zákazu diskriminace v zaměstnání a povolení aj.“ [46]

33

PRAKTICKÁ ČÁST

4.

V této části budu prezentovat své výsledky z průzkumu vykonaného v průběhu zimy-jara 2008-2009. Hlavním dílem, ze kterého jsem čerpala při přípravě výzkumu a tvorbě metodiky, byly Základy sociologického výzkumu. [18]

4.1. Cíl výzkumu a metodika Cílem mé této práce je zmapovat postoje žen ve vedoucích pozicích k možným nerovnostem v profesní oblasti, porovnat je s postoji studentů vysokých škol, a tak popsat současnou situaci. K výzkumu jsem použila techniku sociologického výzkumu. Tento výzkum jsem provedla kombinací formy kvalitativního a kvantitativního výzkumu.

4.1.1.

Kvalitativní výzkum

Kvalitativní výzkum se oproti kvantitativnímu výzkumu zaměřuje více na kvalitu zkoumaného tématu a zkoumá jej více do hloubky. Zkoumaný počet jedinců bývá obvykle malý, za to ale získáme velké množství informací. Kvalitativní výzkum se snaží co nejvíce pochopit lidské jednání, mapuje prostředí člověka, jeho motivace, pohled na svět a zkušenosti. Výsledkem je hlubší popis daného jevu. [18] Pro

uskutečnění

kvalitativního

výzkumu

jsem

si

vybrala

polostrukturovaný individuální osobní rozhovor.

Polostrukturovaný rozhovor Jedná se o rozhovor, který si tazatel předem připraví, sepíše si otázky na papír a následně se na ně podle svého připraveného scénáře ptá respondentů. Tyto otázky ale v průběhu dotazování postupně upravuje, vkládá mezi ně

34

doplňující otázky, reaguje podle odpovědí dotazovaných. Rozhovor může obsahovat jak otevřené tak uzavřené otázky. [58]

Individuální osobní rozhovor Pro tento výzkum jsem vybrala techniku individuálního osobního rozhovoru, díky kterému lze zjistit zkušenosti, hodnocení nebo další očekávání tazatelek. To je důležité pro zmapování současné situace. Mezi hlavní pravidla individuálního rozhovoru je dotazování se jen na věci jinak nezjistitelné. Největší výhodou této metody je, že můžeme získat hlubší a širší informace, které mezi sebou můžeme porovnávat. A rozhovor můžeme stále kontrolovat a případně připojit další doplňující otázky. Díky této formě dotazování můžeme předejít případným neshodám či nepochopení otázek. Mezi nevýhody této metody patří velká časová náročnost, jak v oblasti zpracování, tak i co se časové domluvy a uskutečnění týče. Jedním z problémů je i nalezení potřebného počtu dotazovaných. S touto nevýhodou jsem se vypořádala pomocí "techniky sněhové koule", kdy jsem další kontakty získala pomocí již dotazovaných manažerek či na doporučení osob v mé blízkosti. Tímto způsobem se můj vzorek dotazovaných lidí postupně rozšiřoval a já si mohla vybrat vhodné kandidátky k provedení rozhovorů. Ty byly vybírány podle toho, jakou funkci ve svém zaměstnání vykonávaly a jak se shodovaly s požadavky mé bakalářské práce. To znamená, že bylo nutné, aby tyto ženy vykonávaly funkci ve vedoucí či manažerské pozici, měly pod sebou lidi, které řídily a zadávaly jim úkoly. Doba působení v této funkci nebyla kritériem, díky věkové rozdílnosti i době působení byly získány pohledy na tématiku nerovností z různých oblastí a hledisek.[42] Ženám byly pokládány otázky celkem z 5 tematických celků. Celý rozhovor byl zahájen motivační otázkou, která měla za úkol zaujmout respondentku. Následně navazoval první tematický oddíl. Zabýval se dosud ukončeným vzděláním respondentek, jejich dalšího doplňujícího studia, 35

současného

vzdělání,

jejich ambicí,

kariérních plánů či jejich

názoru

na předpoklady nutné k úspěchu. Druhý úsek je zaměřen na zkušenosti s nerovnostmi těchto žen, jak v osobním, tak v profesním životě, na jejich zkušenosti s platovým ohodnocením mužů a žen, jejich názor na vrozené rozdíly mužů a žen pro vedení týmu a vliv rodiny na jejich současnou pozici. Ve třetím díle jsem se ptala na rodinný život respondentek, na jejich plány do budoucna v oblasti rodiny, počet dětí, množství volného času nebo jejich názor na rozdělení rolí mužů a žen v domácnosti. Čtvrtá část obsahuje jejich postoje k současné podobě firem a doporučení studentkám a ženám, které právě začínají pracovat na své kariéře. V posledním

pátém

oddíle

jsou uvedeny

základní

charakteristiky

dotazovaných žen. Přesná podoba rozhovoru je obsažena v příloze č. 1.

4.1.2.

Kvantitativní výzkum

Tento výzkum nahlíží na zkoumanou tématiku spíše ze statistického a porovnávacího hlediska. Proto také používá statistických metod a technik jako je například regresní analýza, faktorová analýza atd. Charakteristické pro tuto metodu je velké množství dat a jedinců, z jejichž výpovědí se následně vyvozují závěry. Ty jsou obvykle zpracovány a interpretovány pomocí statistických grafů či tabulek. [18]

Dotazník Dotazník patří k nejpoužívanějším metodám sociologických výzkumů. Při použití této metody respondent sám odpovídá na pokládané dotazy a to v písemné podobě. K výhodám této metody patří, že je díky ní možno získat velký počet respondentů v poměrně krátkém čase. Jedná se o levnou metodu a nedochází zde k působení tazatele na odpovídajícího. K nedostatkům patří

36

nízká návratnost, vyloučení rušivých elementů nebo nemožnost kontroly toho, že dotazník zodpovídá skutečně ten, komu je určen. [18] V této bakalářské práci byl použit dotazník, který obsahuje jak uzavřené, tak polotevřené otázky. Byly formulovány co nejvíce srozumitelně a navazovaly na předtím již provedené rozhovory s manažerkami. Celkově dotazník obsahuje 5 otázek; týkajících se jejich názoru na současnou existenci nerovností mezi muži a ženami, možnosti zlepšení současného stavu, rozdílných předpokladů mužů a žen a vnímání vzdělání jako nutného předpokladu k dosažení úspěchu. Jako poslední byla použita filtrační otázka, která respondenty vyčlenila do dvou skupin, a to mužů a žen. Po skončení dotazníkového šetření byly tyto dotazníky porovnávány s výpověďmi žen ve vedoucích funkcích. Přesnou podobu dotazníku obsahuje příloha č. 2.

4.2. Fáze výzkumu V provedeném výzkumu jsem postupovala podle členění výzkumného procesu uvedeného v knize Základy sociologického výzkumu. Jedná se o členění výzkumu na: [18]  přípravnou etapu  realizační etapu  vyhodnocovací etapu

4.2.1.

Přípravná etapa

V této etapě jsem nejprve shromáždila všechny potřebné materiály a literaturu, která se týkala tématu rovností a nerovností mezi muži a ženami a také práce, zabývající se sociologickým výzkumem. Dále jsem si vyjasnila cíle, jichž chci dosáhnout, jakou technikou budu postupovat a jaké cílové skupiny se můj výzkum bude týkat. Po nastudování a ujasnění si veškerých informací jsem se pustila do samotného vypracovávání mé bakalářské práce.

37

4.2.2.

Realizační etapa

Nejprve jsem se pustila do vypracování literární části této práce. Tato část obsahuje historický vývoj nerovností mužů a žen, výčet a popis života slavných žen v ekonomii, příčiny nerovnováhy mezi muži a ženami, popis současné situace v ČR a úpravu nerovnostních otázek v našich zákonech. Bližší charakteristika přípravné fáze včetně metody je nastíněna v úvodu a metodice této práce. Po vypracování literární části jsem začala s terénním sběrem dat pro uskutečnění části praktické. Tento sběr dat byl proveden: v oblasti rozhovorů v Brně, Hodoníně a Ostravě. Dotazníkové šetření bylo provedeno na území MZLU – PEF v Brně, dále byl tento dotazník umístěn na internetovém serveru, jehož adresa byla respondentům rozesílána pomocí komunikačních prostředků ICQ, Facebook apod.

Rozhovory Prvním krokem

k uskutečnění osobních rozhovorů,

po

samotném

vypracování celkové podoby otázek, bylo získat vhodné respondetky pro rozhovor. Zaměřila jsem tedy se na ženy, které zastávají funkci manažerky nebo vedoucí pracovnice a mají pod sebou podřízené, kterým zadávají úkoly a řídí je. Hledání takových žen ovšem vůbec nebylo snadnou záležitostí. Nejprve jsem kontaktovala Asociaci podnikatelek a manažerek, jež sídlí v Brně, bylo mi ale sděleno, že není možné získat na jednotlivé manažerky kontakt a jediná možnost, jak je kontaktovat, bylo poslat administrativní pracovnici této asociace email, který pak rozeslala všem členkám. Bohužel se mi nedostalo ani jediné odpovědi, proto jsem se pustila do získávání respondentek jinou cestou. Nejprve jsem získala kontakty na ženy ve vedoucích pozicích díky svým přátelům, následně jsem postupovala pomocí techniky „sněhové koule“, kdy mi kontakty na další ženy poskytly samy dotazované ženy. Několik kontaktů se mi také

38

podařilo získat pomocí internetového vyhledávání, kdy jsem hledala manažerky větších firem. Bohužel pouze jedna byla ochotná se mnou rozhovor uskutečnit. Rozhovory nejčastěji trvaly 45-60 minut a byly uskutečněny v kavárnách, pracovištích dotazovaných nebo i v jejich domovech. Byly zaznamenávány na diktafon a následně přepisovány do textové podoby. Získaná data byla analyzována pomocí "zakotvené teorie", kdy se nezačíná hypotézou, ale zkoumá se jev. Cílem je pak specifikovat jevy, výsledky a následky. Dotazovány byly ženy ve vedoucích pozicích v nižším managementu ve věkovém rozmezí od 26 do 56 let. Respondentky byly z odvětví strojírenství, zdravotnictví, zemědělství, bankovních služeb a produktů atd. Jejich rodinná situace, ambice, počet dětí byly různorodé. Bližší charakteristika dotazovaných žen je uvedena v části "popis zkoumaného vzorku". Pro vyšší důvěryhodnost a zajištění anonymity nejsou uváděna pravá jména tazatelek. Počet dotázaných žen byl 10, jedna z nich zodpověděla otázky pouze elektronickou formou kvůli časovému vytížení. Rozhovory probíhaly u všech žen ve velmi pozitivním ladění. Respondetky toto téma velmi zajímalo a bavilo, mnohdy jsme se dostaly k věcem, které přesahovaly rámec mého výzkumu.

Dotazníky Dotazovány byly studenti vysokých škol obou pohlaví a to formou, jak osobního předložení dotazníku, tak využití internetu. Jejich věk se pohyboval v rozmezí 19 až 28 let. Cílem bylo zmapovat názor studentů v problematice postavení žen na vedoucích pozicích. Dotazníky jsem studentům přímo osobně předkládala, a tím si zajistila jejich návratnost. Dotazník obsahoval pouze 5 otázek, proto jsem mohla jejich výpovědi za krátkou chvíli vybrat zpět. Dotazování se zúčastnilo celkem 130 respondentů, jednalo se o 68 mužů a 62 žen. Zastoupeni zde byli studenti zejména Mendelovy zemědělské 39

a lesnické univerzity v Brně, Vysokého učení technického v Brně, Masarykovy univerzity v Brně, v menšině odpovídali na otázky také studenti Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, Vysoké školy ekonomické v Praze, Univerzity Palackého v Olomouci, Univerzity Karlovy v Praze apod. Největší zastoupení zde měla MZLU v Brně, Provozně ekonomická fakulta, studenti této školy tvořili 40% všech dotazovaných. Zbývajících 60% tvořili studenti z výše jmenovaných universit. Nejvíce dotazovaných bylo ve věku 22 let (33%) dále pak 21 (19, %), 20 (16%) a 23 (15,38%). Zbývajících 16% dotázaných se řadí mezi 19, 24, 25, 26, 27 a 28leté.

4.2.3.

Vyhodnocovací etapa

Ve vyhodnocovací etapě bylo zapotřebí nejprve zkontrolovat, zda mám pečlivě vyplněné všechny dotazníky a uskutečněné všechny rozhovory. Následně jsem se pustila do vyhodnocení všech rozhovorů a dotazníků. U rozhovorů bylo nutno projít všechny výpovědi a analyzovat všechny shodné a rozdílné odpovědi respondentek. Stejně tak u dotazníků bylo potřeba odpovědi statisticky vyhodnotit, zjistit nejčastější odpovědi a ty následně srovnat s výsledky odpovědí manažerek. Z toho pak vyplynuly shodné odpovědi a také rozdíly v postojích studentů a žen ve vedoucích pozicích.

40

4.3. Popis zkoumaného vzorku Byly provedeny rozhovory s 10 manažerkami. Jejich bližší popis je: Respondetka Eva Respondence Evě je 26 let, nedávno dokončila vysokou školu a nyní začíná rozjíždět svou kariéru jako vedoucí oddělení v podniku se strojírenským zaměřením a získává praxi pro dosažení ještě vyšší pozice. Má na starosti kvalitu ve firmě a funguje jako spojovací článek mezi vedením a jednotlivými vedoucími různých oddělení. O nerovnostech často přemýšlí, na vlastní kůži se s ní setkala v práci, kde jsou ženy podceňované a názory mužů mají větší váhu. V jiné oblasti nerovnosti nepociťuje. Za nejdůležitější vlastnost pro úspěch považuje flexibilitu a také je pro ni důležité vzdělání. Chtěla by si co nejvíce zvyšovat kvalifikaci a získat praxi, udělat si auditorský kurz, pohybovat se zejména v této sféře a po dovršení 30 let by si s přítelem chtěla založit rodinu. Respondentka Jana Respondetka Jana je ředitelkou velmi známé pojišťovny, je jí 56 let, má vystudovanou vysokou školu a je na vrcholu své kariéry. O nerovnostech uvažuje často a také má množství zkušeností s touto problematikou i z různých úhlů pohledů – jak z pozice ředitelky i z dřívějších pracovních míst. Za důležitou vlastnost pro úspěch považuje cílevědomost a vzdělání. Rodinu považuje za velmi důležitý faktor pro dosažení vysoké pracovní pozice. Její pracovní náplní je vedení skupiny asi 25 lidí a nemyslí si, že by se v její firmě ještě dalo něco zlepšit. V budoucnu by si chtěla udržet svou pozici, jelikož už nemá možnost postupu, chtěla by mít skvělé pracovníky a fungující podnik a v oblasti rodiny se hlavně starat o vnoučka.

41

Respondentka Martina Respondentce Martině je 44 let a pracuje jako vrchní sestra v soukromé nemocnici na úrovni středního managementu. Řídí skupinu 7 žen, jejími nadřízenými jsou lékaři. Pracuje jako auditor kvality a také vede odbornou praxi pro studentky v oboru porodní asistentka. Vystudovala vysokou školu, nyní je rozvedená a má jednu dceru. S nerovnostmi se setkává často a myslí si, že muži jsou lépe platově ohodnoceni než ženy. Důležitými vlastnostmi pro kariérní postup jsou podle Martiny cílevědomost, vytrvalost a vzdělání. V budoucnu by chtěla hlavně prohloubit své jazykové znalosti. Respondentka Alice Respondentka Alice nedávno získala inženýrský titul na vysoké škole, je jí 25 let a nyní nastoupila do rodinného podniku jako manažerka odštěpného závodu. V tomto podniku občas pracovala i během svého studia. Na starosti má 10 lidí. S nerovnostmi se osobně nesetkala, ale zamýšlí se nad tímto problémem ve spojení se zkušenostmi jejího okolí. Vzdělání považuje za důležitý předpoklad k tomu, aby se člověk prosadil, kromě něj klade

důraz

na pracovitost, cílevědomost, komunikaci a píli. V soukromém životě si chce s přítelem zařídit bydlení a nebránila by se ani dítěti. Kariéra není její největší prioritou. Respondentka Pavlína Tato 29letá žena je v současné době na rodičovské dovolené. Vystudovala vysokou školu ekonomického zaměření a před rodičovskou dovolenou pracovala jako vedoucí marketingu, kontroluje zejména konkurenci a na své pracovní náplni by nechtěla momentálně nic měnit. O nerovnostech mezi muži a ženami přemýšlí často, podle ní muži snáze dosahují autority a vedoucích postavení. Podle jejího názoru vzdělání není bezpodmínečně nutné k úspěchu, i když pomáhá. Také je potřeba být flexibilní, cílevědomý a optimistický. Velký

42

důraz klade i na rodinu. V budoucnu by chtěla úspěšně vést marketingové oddělení a posléze odejít opět na rodičovskou dovolenou. Respondentka Kateřina Této ženě je 26 let, nedávno vystudovala vysokou školu ekologického zaměření, nyní pracuje jako ředitelka marketingu zdravotnické firmy. Její pracovní náplní je veškerá propagace a reklama a také překládání návodů k novým výrobkům. Zlepšit by chtěla zejména komunikaci s ředitelem. Je svobodná a zatím ještě nemá děti. S otázkou nerovností se setkává často, sama se s tímto problémem setkala, například při pracovních pohovorech. Vzdělání nepovažuje za nutnost k tomu, aby byl člověk úspěšný. Důležitější je, podle ní, průbojnost, flexibilita, ale i kontakty. V budoucnu by své oddělení chtěla rozšířit i o oddělení zaměřené na ekologii a také chce zlepšit svoje jazykové znalosti. Děti plánuje za nějaký čas, ale i během rodičovské dovolené chce budovat kariéru.

Respondentka Marie Respondentce Marii je 32 let, je vdaná, má vysokoškolské vzdělání a v současné době pracuje jako učitelka na střední škole. Dříve pracovala jako technoložka, měla pod sebou několik lidí a dbala zejména o hygienu pracoviště. Jejím snem ale vždy bylo být učitelkou, proto při naskytnuté příležitosti opustila profesi technologa a začala učit. Výhodu vidí i v menší časové náročnosti. Nad nerovnostmi přemýšlí často, i co se historického vývoje týče. Vzdělání nevidí jako nutnou podmínku k úspěchu, podle ní záleží spíše na pracovitosti, cílevědomosti, osobnosti a postoji člověka. Do budoucna má několik plánů a to být

dobrá

učitelka,

také

se

prosadit

v oblasti

s biopotravinami a také si chce založit početnou rodinu.

43

literární,

podnikáním

Respondentka Světlana Tato žena má středoškolské vzdělání, je jí 40 let, je vdaná a má dvě děti. I když nemá vystudovanou vysokou školu, podařilo se jí dosáhnout pracovní pozice vedoucí ekonomky. Na starosti má ekonomiku podniku, účetnictví a provoz. Její pracovní náplň je spíše organizační a má pod sebou 4-5 vedoucích, se kterými řeší případné problémy. Nad otázkou nerovností mezi muži a ženami příliš nepřemýšlí, protože se s takovými problémy příliš nesetkává, ani v práci ani v oblasti rodiny. Vzdělání považuje za nutné k úspěchu, ale důležitější je píle, snaha, obětavost nebo pracovitost. V budoucnu by chtěla trochu ubrat ze své práce a užívat si života s manželem. Respondentka Petra Této ženě je 56 let, nedávno nastoupila do důchodu, je vdaná a má 3 děti. Dříve pracovala jako náměstkyně na meliorační správě, následovně byla vedoucí obchodu v rodinném podniku. V prvním zaměstnání měla na starosti údržbu krajiny, úpravu vodních toků nebo jejich renovace, v druhém vykonávala činnosti spojené s vedením obchodu. S nerovnostmi se setkala, podle ní ženy musí vyvíjet mnohem víc úsilí, než muži pro to, aby byly úspěšné. Vzdělání nepovažuje za bezpodmínečné, ale díky němu člověk získá rozhled a také zkušenost. Za klíčové dovednosti považuje vytrvalost, vůli a vhodné chování. V budoucnu by se chtěla věnovat zejména vnoučatům a pomáhat rodině. Respondentka Markéta Tato žena pracuje jako manažerka kvality v potravinářství, je jí 31 let a je svobodná, bezdětná. Za důležité předpoklady k úspěchu považuje trpělivost, píli, nasazení, zaujetí pro věc a osobní přístup. Vzdělání považuje také za důležité v kombinaci s předchozími vlastnostmi. V budoucnu by chtěla vyzkoušet i profesně jiné pozice také si za nějaký čas pořídit rodinu. O nerovnostech přemýšlí zejména v oblasti práce a také se s nimi několikrát

44

setkala, například při přijímacích pohovorech, ale i jako účastnici pracovního procesu.

4.4. Interpretace výsledků 4.4.1.

Rozhovory

Většina mých respondentek přemýšlí nad otázkou nerovnosti mezi ženami a muži. Rozdíly si nejvíce uvědomují ženy, které již mají rozsáhlé pracovní i životní zkušenosti. Ženy mladší o této problematice začaly přemýšlet až s nástupem do svých zaměstnání, protože v jiné oblasti příliš rozdíly nepociťovaly a tak pro ně tato tématika nebyla aktuální. Pouze jedna žena z dotázaných 10 žen nad postavením ženy ve společnosti neuvažuje a líbí se jí to tak, jak to je. Vzdělání a kariérní začátky Většina dotazovaných respondetek má vysokoškolské vzdělání, výjimku tvoří pouze jedna žena, která má střední hotelovou školu. Během studií na vysoké škole se tyto ženy dále vzdělávaly. Nejvíce žen absolvovalo během studia na vysoké škole pedagogické minimum, které umožňuje vyučování na střední škole. Jedna z respondentek dokonce upustila od kariéry vedoucí a vydala se po učitelské dráze, která jí více vyhovuje a je méně časově náročná. Umožňuje jí také více se rozvíjet v jiných profesních oblastech. Většina žen si také během studia na vysoké škole prošla řidičským výcvikem a začaly aktivněji studovat cizí jazyky a některé získaly certifikát jazykové zkoušky FCE. Některé ženy se po ukončení studia více nevzdělávaly vůbec. Po ukončení vysokoškolského studia téměř všechny ženy musely absolvovat množství kurzů a to z důvodu nedostatečné kvalifikace a větší specializace. Nestačila jim tedy pouze vysokoškolská průprava. Za nutnost považují samostudium, aby šly neustále s dobou a neustrnuly tak ve svém 45

vývoji. Tyto kurzy byly zaměřené zejména na profese dotazovaných respondentek – jednalo se například o kurzy účetnictví, práce s PC, pro auditory, velmi populární začínají být kurzy pro rozvoj osobnosti a nutností byly i jiné odborné semináře. Zejména ženy na počátku kariéry se neustále vzdělávají v oblasti jazyků a kladou na ně velký důraz. I v současnosti tyto ženy absolvují množství různých odborných seminářů a studují samostatně, z důvodu neustálého zavádění novinek i pro osobní rozvoj. Podle těchto žen je vzdělání velmi důležité, protože dává člověku určitý nadhled, rozhled a zkušenost. K úspěchu není bezpodmínečně nutné, ale velmi pomáhá, díky němu se člověk může lépe prosadit a je určitým předpokladem k úspěchu. Například paní Jana říká: „Vzdělání není bezpodmínečně nutné k úspěchu, ale pomáhá. Myslím si, že určité vzdělání dává člověku možnosti nadhledu.“ Podobný názor má i paní Martina: "Ne vždy je výše platu úměrná výši vzdělání. Podle mého názoru by však výše vzdělání měla být předpokladem úspěchu.“ Že vzdělání není důležité pro budoucí výši platového ohodnocení si myslí paní Pavlína. Na zadanou otázku odpověděla: „Tak to není pravda. Bylo by velice pěkné, kdyby to tak fungovalo, ale opak je pravdou. Protože jak jsem zjistila, člověk může dosáhnout titulu, je to pěkné, že ho máš před jménem, ale záleží pak, jak se člověku bude v životě otáčet a v jaké firmě bude zaměstnaný, protože neznamená, že člověk, který je Ing. bude mít víc peněz než člověk, který má střední školu.“

K tomu, aby byl člověk úspěšný,

jsou podle respondentek ale zejména hlavní jeho charakterové vlastnosti a typ osobnosti. Mezi tyto nejdůležitější vlastnosti podle vykonaného průzkumu patří zejména flexibilita, cílevědomost, vůle, ctižádost a umění komunikovat s lidmi. Tyto předpoklady se při rozhovorech s ženami objevovaly nejčastěji. Další vlastnosti, které vyšly jako velmi důležité je optimismus, důslednost, rozhodnost, důraznost, obětavost, vytrvalost nebo třeba umění odpočívat a správně si rozvrhnout čas. Neopomenutelnou výhodou je samozřejmě praxe, případné kontakty a štěstí. Na optimismus a vlastní vůli klade důraz zejména 46

paní Jana: „Nejpodstatnější jsou tady vlastnosti lidí a tady já vidím vlastnosti volní, vlastnosti chtít a samozřejmě i naturel toho člověka. To znamená třeba určitý optimismus a nějaké tyhlety atributy, které by člověk měl mít. Pokud si člověk nevytkne cíl a pokud nemá vůli dosáhnout svého cíle, tak není úspěšný. Ale k tomu musí být i velmi, velmi pozitivní. „Oproti tomu paní Pavlína považuje za nejdůležitější flexibilitu a rozhodnost.: „Člověk musí být flexibilní, když se něco namane, tak nad tím nesmí hodně dlouho uvažovat, ale okamžitě za tím jít.“ Zkušenosti s nerovnostmi v profesní sféře V oblasti přímých zkušeností s nerovnostmi by se respondetky daly členit do 3. skupin a to: -

ženy, které se s nerovnostmi nesetkávají Do této skupiny žen patří pouze jejich menšina. (2 respondentky) Tyto ženy

v okolí se přímo vůbec s rozdíly mezi pohlaví nesetkávají. Když už ano, tak je to spíše z doslechu. Některé považují svou ženskost i za výhodu, dokážou využít svého ženského šarmu a snáze se jim daří získat to, co chtějí, protože muži ženám snáze podléhají. A vyjednávající muži by to v takové pozici měli obtížnější.

Paní Pavlína je jednou z žen z této skupiny: „Přece jenom, když

člověk je žena a přijde někam na pohovor nebo potřebuje třeba něco vyřídit a přijde k majiteli firmy jako žena, tak někdy je to lepší, než když k němu přijde nějaký její kolega. Muž nadřízený ženám více vyhoví.“ I ze strany vedoucích se setkávají s kladnými zkušenostmi, muži je berou vážně a jedna z dotazovaných žen se setkala i s nápadníky z řad svých podřízených. Ideální je podle nich pracovní skupina, kde jsou muži i ženy zastoupeny rovnoměrně. Ani paní Marie se s nerovnostmi v práci nesetkala: „ No já, ve své profesi, jsem se s žádnými takovými problémy nesetkala. Řešili jsme to pouze zdravotně, jako že ženy nesmí tahat 20 kilo často a muži že více snesou a ženy, že jsou i více omezené třeba když jsou těhotné, že snesou méně té práce, takže z tohoto důvodu jsme to 47

v práci různě šetřili, ale jinak byly podmínky naprosto stejné. Nikdy jsem se nesetkala, že by byl chlap víc nebo žena míň, ne.“

- ženy, které nevýhody ve své firmě nepociťují, ale s nerovnostmi se už setkaly Do této skupiny patří také pouze 2 respondentky. Jednou ze zástupkyň této skupiny je i paní Alice: „Sama jsem se rozdílnými přístupy vůči ženám a mužům nesetkala a upřímně doufám, že ani nesetkám. I když na střední škole jsme měli učitele, který v informatice pokládal holky v dané oblasti za nechápající tvory a mnohdy dívkám slevil ze svých požadavků. Když nad tím tak přemýšlím, dá se toho i v současném stavu využít.“ Ženy v této skupině nepociťují odlišnosti přímo ve své pracovní pozici, ale už se s nerovnostmi nějakým způsobem setkaly. Například ve firmě paní Evy šéf bere v potaz nápady muže, ale pokud má podobný návrh žena, už na něj není kladena taková váha.: „Ano, v naší firmě určitě, jelikož z vedoucích zaměstnanců je jeden muž a zbytek jsou ženy, ale právě majitel je muž a má utkvělou představu, že ženské pokolení není schopno zastávat určité funkce a plnit určité úkoly a mít určitý přístup k podřízeným zaměstnancům apod.“ Muži ženy často podceňují a nevěří, že by mohli dokázat stejné věci tak dobře jako oni. Proto se žena musí snažit víc jak muž, pokud chce něčeho dosáhnout. Muži podle nich působí jako přirozená autorita. Nejvíce rozdíly pociťují ženy ve vysokých pracovních funkcích.

-

ženy, které rozdíly mezi muži a ženami pociťují Většina dotázaných žen patří do této skupiny. (6 respondentek) Odlišnosti

pociťují zejména v platových ohodnoceních, kde jsou značné rozdíly. Jedna z respondentek se s nerovnostmi setkala přímo, když požadovala zvýšení platu. Dále se s nerovnostmi ženy nejčastěji setkávají při pracovních pohovorech, kde jim bývají kladeny diskriminační otázky, i když to stávající legislativa 48

neumožňuje. Paní Kateřina říká: „Projevovalo se to hlavně otázkami, jestli už mám přítele, jestli už s ním bydlím. Je to nezákonné, ale ptají se. Stejně tak jako otázka, co plánujete v horizontu 5 let. Takže ta otázka vlastně míří zase k nerovnoprávnosti.“ Tyto ženy se s rozdíly setkávají i v osobním životě, například při řízení automobilu, kde jsou ženy podceňovány ve velké míře: „Jak už jsem řekla, tak přímo jsem ji já osobně pocítila při pohovorech. Jinak jsem ji pocítila také při řízení auta, protože si muži samozřejmě myslí, že jsou pánové tvorstva a už jenom předjížděním, nebo třeba i že na vás troubí, dávají najevo, že žena za volantem je špatná.“ Paní Petra dokonce říká, že dnešní muži už ztratili veškerou galantnost, neumí dát přednost ženě ve dveřích a jsou hrubí: „Mně třeba na dnešní společnosti vadí to, že od minulého režimu se ti muži stali hrubšími. Neumí se chovat, neumí třeba dát přednost ženě. Nejsou galantní, neví, co to je, pustit v tramvaji, slušně pozdravit, neví to, že má vstát, otevřít dveře, když žena vystupuje z auta, neví, co to je nabídnout jí židli, když si sedá, pomoct do kabátu. A bohužel, dnešní mladé dívky to ani nevyžadují.“ I paní Markéta se setkala s problémy při pracovních pohovorech: „Ano, při hledání práce, kdy se na mě dívali jako na potencionální matku. Dokonce se mi stalo, že se mě na přijímacím pohovoru zeptali, kdy chci mít dítě. To mi přišlo urážející a jako zásah do soukromí.“ A také zastává názor, že genderové stereotypy u nás neustále přetrvávají: „Česká společnost má v tomto rámci Evropy primát. I když si to neuvědomujeme, ženy jsou stále brány za „rodičky“, které se budou věnovat dětem a domácnosti a to vše bez valného nároku na vlastní život. Muži jsou bráni jako vůdci, jako ti, kteří vydělávají peníze a řídí. To je zažitý stereotyp a pohled na postavení muže a ženy ve společnosti.“

Co se platového ohodnocení týče, nemají všechny ženy úplnou představu o tom, jak to v jejich firmě vypadá. Pokud se jedná o jejich podřízené, tam je výše mezd stejná. Ve většině firem jsou ale jednotlivci ohodnoceni podle výkonu a ne podle toho, jestli je to muž nebo žena. Pouze dvě z dotazovaných uvádí, že jsou 49

v jejich firmě ženy méně oceňované než muži. Jednou z nich je paní Světlana: „Žena se nikdy neoceňovala, že by mohla být živitel rodiny a myslím si, že by tu moji práci, co dělám, dělal chlap, tak že mám mnohem víc peněz. Myslím, že ženy mají až o 30-40% míň peněz, než muži.“ Ženy, podle mužů, nikdy nebyly brány jako živitel rodiny a podle toho byl utvořen stereotyp, že žena nepotřebuje takové množství peněz. Obecně ve zdravotnictví dostávají ženy nižší plat oproti mužům. Vnímané odlišnosti mezi muži a ženami Podle vykonaného průzkumu si dotazované ženy myslí, že rozdíly ve stylu vedení nezávisí na pohlaví vedoucího, ale spíše na jeho charakterových vlastnostech a také, že to je velmi individuální. Může existovat výborná manažerka i výborný manažer, stejně tak může být žena přísnou vedoucí, ale i muž. Dotazované se ale shodly, že pro ženy a muže na vedoucích pozicích jsou typické určité vlastnosti. Ženy obvykle bývají zodpovědnější, důvtipnější, berou svou funkci více vážně a umí si dobře zorganizovat svůj čas. Také jsou emotivnější, dokážou se vcítit do druhých lidí. Ulpívají ale také často na detailech a neumí říct věci narovinu, což často bývá problém. Muži jsou většinou více racionální, mají přirozenou autoritu, jsou spíše přímočaří, říkají jasně svůj názor a nejsou tak časově vázaní jako ženy. Překážkou jim ale někdy může být jejich ego a hrdost a taky nedostatečná schopnost vcítit se do ostatních lidí. Tyto charakteristiky jsou ale, podle dotazovaných, opravdu velmi individuální a záleží na povaze jedince. Paní Pavlína říká: „Já myslím, že ne. Tam moc velké rozdíly nebudou. Těžko říct, možná že vedoucí žena, že se nad tím zamýšlí takovým tím jiným způsobem, že tam hledá hodně detailů a podrobností. Kdežto vedoucí muž, ten jde přímo rovně a bez nějakých zbytečností. Jedině tak.“ Podobný názor má i paní Kateřina: „To je asi individuální. Asi nejde říct „Ano, to je muž, ten to vede špatně nebo to je žena, ta to vede blbě.“ Ne, je to individuální.“ Paní Marie 50

o rozdílech mezi muži a ženami říká: „Spíš bych řekla, že muži v jednání obecně dokážou víc jednat férově, dokážou vynadat, ale pak dokážou přijít a říct, že to přehnali. Ženy do toho zapojují víc emocionální stránku a nedokážou říct přímo, co jim vadí nebo se dokážou nenápadnými věcmi „dožrat“ a řeší to ještě několik let. Kdežto muži si navzájem vynadají a jdou potom spolu do hospody. Záleží teda, o co jde, samozřejmě, pokud jde o něco vyššího, tak spolu nikam nejdou. Ale hlavně je to velmi individuální, zažila jsem úplně perfektní klidnou ženu a nerváckého muže, ale i naopak.“ Většina dotazovaných žen se svými odpověďmi shodla na tom, že předpoklady pro vedoucí pozice mají ženy i muži stejné a je to čistě individuální záležitost. Za negativum u žen se považuje to, že se automaticky předpokládá, že bude mít dítě a bude muset odejít na rodičovskou dovolenou nebo že bude dále nějak omezena. To je velkou nevýhodou oproti mužům, proto se jim dává obecně přednost. A jedním z důvodů proč je mužů ve vedoucích pozicích víc, je i to, že navenek působí silněji než žena. A jak uvedla jedna z respondentek, lidé podvědomě hledají někoho silného, o koho se mohou opřít a muži takto, díky své stavbě těla, působí. To ale nemění nic na tom, že z provedeného průzkumu je zřejmé, že předpoklady pro vedení závisí na konkrétním jedinci a jeho osobnostních charakteristikách, tedy ne na tom, jestli se jedná o ženu nebo o muže, což uvedly téměř všechny respondentky. Vliv rodiny a výchovy na současné postavení Téměř všechny dotázané považují rodinné zázemí a výchovu za velmi důležitý faktor pro úspěšné absolvování studia a následně získání dobrého pracovního místa. Cení si, jak finanční podpory, bez které by jim studium na vysoké škole nebylo umožněno, tak také určité přísnosti a důslednosti rodičů. Několik žen vypovědělo, že pokud by jim rodiče „nedupali“ často na hlavu, těžko by se jim podařilo získat takového postavení a třeba i vysokoškolského titulu, jaké mají teď. Také je pro ně důležité, že je rodiče vedli k samostatnosti, 51

což je pro kariérní i osobní vzrůst nesmírně důležité. Velmi přínosné také bylo to, že je naučily využívat každé naskytnuté příležitosti a těmto příležitostem také jít naproti. Kdyby si totiž za ničím nešly a nikam se nedraly, tak by také ničeho nedosáhly. Pro některé ženy byla důležitá také psychická podpora rodičů, kdy jim dávali najevo, že ony na to mají a mohou dosáhnout, čeho chtějí, některé ale také je motivovala vůle dosáhnout lepšího postavení než třeba jejich sourozenec. Soupeření je přirozená vlastnost lidí a v těchto oblastech může být velmi prospěšná. Často pro ně rodiče byly také příkladem, oba rodiče jsou vedoucí a to je velmi motivující k tomu být také úspěšná. Jedná se o učení nápodobou, kdy se člověk snaží dosáhnout podobné pozice jako například jeden z jeho rodičů. Například paní Marie šla ve stopách svých rodičů, i když už ne přímo co se vedoucích pozic týče: „Ano, tak určitě. U nás je polovina rodiny učitelů, tak nevím, jestli jinak bych k tomu šla.“ Téměř na všech rozhovorech lze vidět, že rodina na budoucnost člověka má velký vliv. Pouze paní Světlana nepociťuje žádný vliv rodiny na jejím současném postavení. Rodina a trávení volného času V provedeném výzkumu jsou zastoupeny ženy bezdětné i matky několika dětí, ženy na začátku kariéry i ženy na konci kariéry. Podle toho se také lišily jejich plány do budoucna, kloubení práce a rodiny i množství volného času. Ženy na počátku své kariéry chtějí nejprve získat potřebnou praxi, která je nutná pro další postup a chtějí pracovat na své kariéře. O dětech uvažují nejdříve až po dosažení věku 30 let. Děti by chtěly dobře vychovat, podle vlastního modelu a vyhnout se přílišného vlivu počítačů apod. V otázce kloubení volného času a práce vyplývá, že je velmi těžké skloubit obě tyto oblasti. Zejména zpočátku je to pro tyto ženy velmi obtížné, škola příliš do praxe v práci nepřinese, člověk se musí učit, jak to všechno chodí, co bude obnášet jeho profese a zvyká si na nové věci a povinnosti. Na začátku neměly čas na své koníčky, obvykle přišly z práce, udělaly v domácnosti, co bylo 52

potřeba a pak šly spát a ráno zase do práce. Tento koloběh se pravidelně opakoval. Později si už udělaly pořádek v práci, také se naučily, co bylo potřeba, uspořádaly si svůj čas a nyní se již naskytuje více volného času. V něm dotazované ženy sportují, tráví čas s kamarády, navštěvují různé akce, čtou nebo se dále vzdělávají – například v oblasti jazyků. Množství času je také velmi různorodé. Závisí na respondetčině osobní situaci, jestli bydlí s přítelem, či nikoliv, zda už má odrostlé děti či nikoliv. Například paní Eva, která je teprve na začátku své kariéry a nemá děti, říká: „Postupem času, když jsem v práci už nějakou tu dobu, tak už nějaký ten čas i dokonce mám, ale většinou jsou to vyloženě jenom víkendy. A to pokud do toho nepřijde nějaká rodinná záležitost nebo povinnosti, tak jenom ten víkend. V týdnu jdu večer domů a jsem tak unavená, že jdu spát. Ani vůbec žádný sport nestíhám“ Naopak paní Martina má už dospělou dceru a čas s prací se jí díky tomu kloubí lépe: „Vzhledem k věku dcery (20 let) a rodinnému stavu (rozvedená) se daří kloubit práce i starost o rodinu. Složitější období bylo, když byla dcera školou povinná a já jsem studovala dálkově VŠ.“ Se současným modelem rozdělení rolí žen a mužů v domácnosti příliš nesouhlasí, i když se už dle jejich názoru začíná lepšit. Už od historie byla žena považována za opatrovatelku rodiny a tento stereotyp bohužel přetrvává až dodnes, což s myslí i paní Marie: „No myslím, že teď už se to začíná lepšit, ale ten starý způsob byl naprosto vražedný a to bylo dáno už vlastně v tom středověku, kdy církev chtěla tu ženu dostat pod kontrolu, zase zapracoval ten mužský princip. Není možné, aby žena doma dělala otroka, trpěla jak zvíře, obskakovala pána, který dojde domů, rozvalí se u televize na gauč a končí pro něho nějaký život. A žena ho má obskakovat, navařit mu a nevím, co ještě. Tak jako, kde jsme. Chlap není žádné nedochůdče, aby se kolem něj muselo skákat. Pěkně půl na půl, ať si to rozdělí, jak chtějí.“

Toto rozdělení by podle

respondentek mělo být více vyrovnané, nemůžou všechny povinnosti záviset pouze na ženách. Na zlepšení rozdělení rolí by se mělo pracovat už od výchovy 53

malých dětí, kdy by se muži měli naučit ženám v domácnostech více pomáhat, jak říká paní Kateřina: „Myslím si, že je to dáno výchovou toho chlapa, pokud je z rodiny, kde žena tady tohle všechno vykonává a chlap jenom přijde, nají se a sedne si k fotbalu a jde spát, tak ten chlap asi nebude jiný.“ Ženy pracující delší dobu, které mají malé děti, si chtějí zejména udržet pracovní pozici nebo ji ještě vylepšit. Posléze by si chtěly opět pořídit potomka a dále zase pracovat na své kariéře. Paní Pavlína je v současné době na rodičovské dovolené, proto se jí práce a rodina kloubí dobře a v práci vypomáhá externě. Čas si nachází na sport, jazykové vzdělání, dříve i více chodila například s přáteli na skleničku vína. I když je na rodičovské dovolené, pracuje občas i doma a s vedením se dohodli, že bude z domácnosti pomáhat. Dále plánuje, že bude do práce pravidelně na 2-3 hodiny denně dojíždět. Počítá s komplikacemi, které jistě nastanou při onemocnění dítěte apod. Postoj na rozdělení rolí v domácnosti mají tyto ženy podobné, společnost podle nich funguje stereotypně, domácnost by měla být rozdělena spravedlivěji, ale nevěří, že se na dnešní podobě tohoto rozdělení něco zlepší. „Tak můj názor je takový, že by tam nějaké, že by tam nějaké rozdělování rolí vůbec nemělo a oba dva by se měli starat o domácnost, ale nefunguje to tak. Vždycky takové ty domácí práce bude dělat spíš ta žena než muž a muž bude hlavně obstarávat ty peníze a že se bude snažit o tady to zabezpečení sociální a žena bude udržovat ten rodinný krb. Tak to funguje i u nás zatím. Myslím si, že to není dobře, ale jinak to asi nebude. My osobně jsme do takového stádia, že bychom byli rovnocenní, ještě nedospěli a asi ani nedospějeme.“ Ženy na vrcholu své kariéry kariérní plány příliš nemají, spíše se těší na vnoučata, chtějí pomáhat své rodině a věnovat se svým koníčků, užívat si života s manželem. O době jejich mládí ale říkají, že nešlo mít příliš velké plány, za komunistické éry se ženy vdávaly mladé, kariéra byla doménou zejména mužů. Proto se tyto ženy na vedoucí pozice dostaly až v pozdějším věku a neusilovaly o ně hned po ukončení studia. 54

Rodinu a kariéru tyto ženy už kloubí dobře, mají odrostlé děti, které už nevyžadují tolik péče. Podle nich si člověk musí umět volno udělat, je nutné na chvíli vypnout, pokud člověk cítí, že je toho už na něj moc. Celkově to má s kloubením práce a kariéry žena těžší, musí toho zvládat více a pak jí méně času zbývá pro sebe samotnou. Paní Petra říká, že velmi vděčí svému partnerovi za pomoc, je velmi tolerantní a pomůže vždy, když je to třeba: „Jde to těžko, ale protože mám velmi hodného a tolerantního manžela, tak nemám problém a nikdy mi nic nevyčítal. Že jsem třeba hodně v práci a trávím v ní skoro celé léto. Pomáhá mi hlavně s dětmi, v domácnosti moc ne. Ne, že by neuvařil, to by neumřel hlady, ale chce mít jako vyprané, vyžehlené, to jsou takové naše priority. Ale já zase mám nachystané auto, olej a takové ty věci. Ví, že venku se nestarám, protože žijeme na baráku. A třeba, když byl problém a děti musely do školky, tak jsem nikdy neměla problém.“ Další respondentka žije pouze se svou dcerou, takže rozdělení rolí funguje nyní hlavně mezi nimi dvěma. Tyto ženy často navštěvují kosmetiku, kadeřnici, nehtové studio, hospůdky, masáže, sportují a jezdí na dovolené. Názor na rozdělení rolí se u některých liší. Názor paní Jany je takový, že žena toho má v domácnosti více na starosti než muž, ale tak to má být: „Tak tady bych viděla jednu věc, pořád je tíha domácnosti na ženách. Ať se na to podíváme, z jaké strany chceme, a pokud ten muž je v domácnosti, tak je to takové krátké suplování, ale je to zase historicky daná skutečnost, že pokud žena nedělá ty domácí práce úplně všechny, tak to není úplně ono. Můžou si samozřejmě ty role rozdělit, on luxovat a ona žehlit, to už je druhá věc, ale větší díl je vždycky na té ženě. Ale tak to má být. Někdy bývá v rodině, že on vaří a ona třeba uklízí, ale žena je opravdu ten partner, který by to měl dělat.“ Ostatní ženy zastávají názor, že by měly být role rozděleny spravedlivěji, ale že záleží zejména na domluvě lidí, jak jim to bude vyhovovat a jejich partneři často vykonávají domácí práce a rozděleno mají všechno spravedlivě jako paní Petra: „Záleží opravdu na domluvě těch dvou mladých lidí. A manželství je o toleranci a kompromisech. Záleží, jak si to rozdělí, jak jim 55

to vyhovuje. My jsme to třeba měli rozdělené tak, že jak byly děti malé, tak jsem měla domácnost, manžel byl celé dny v práci, protože dělal provoz v zemědělství a taky dělal venku – úpravy, zahradu. Potom, jak začaly děti dorůstat, tak si je bral do zaměstnání a vedl je k práci. Takže se to takto musí kloubit. Je to o tom si tu práci rozdělit a o kompromisech, aby to té rodině vyhovovalo, a v manželství musí každý trochu slevit.“ Problémy po mateřské dovolené nastaly často, zejména pokud dítě onemocnělo a musely s ním zůstat doma – zaměstnavatel to neviděl rád. Dokonce paní Martina musela po 7 měsících nastoupit zpátky do zaměstnání, aby svou pozici neztratila. Ale objevuje se zde i dobrá zkušenost, kdy se paní Světlana do zaměstnání vrátila bez problémů a do práce se začlenila přirozeným vývojem. V současnosti je návrat do zaměstnání obtížnější, protože čím dál rychleji dochází k technickým pokrokům a inovacím a snadno se tak vyjde ze cviku a není snadné se všemi změnami držet krok.

Shrnutí Výzkum ukazuje, že velká většina z dotázaných respondentek se s nerovnostmi již někdy setkalo či se s nimi stále setkává. Ženy bývají znevýhodňovány na pracovištích, při pracovních pohovorech nebo i v osobním životě, například při řízení automobilu a dalších věcech. Manažerky si uvědomují rozdíly i v platovém ohodnocení. Avšak mnohé z nich považují svou ženskost za výhodu a umí ji obratně využít ke svému prospěchu. Vzdělání vidí jako důležitý předpoklad pro dosažení úspěchu, avšak není bezpodmínečně nutné. Pokud je člověk schopný a snaživý, bude úspěšný u bez něj. Nutná je také dávka štěstí a optimismu. Vrozené předpoklady pro vedoucí pozice mají dle výpovědí manažerek obě pohlaví stejné, nezáleží na tom, zda se jedná o muže či ženu, ale spíše na jejich individuálních schopnostech. Pokud tyto ženy nějaké rozdíly vnímají, jedná se zejména o větší přirozenou autoritu, respekt, spravedlivost a velkorysost u mužů či větší emocionální založení, důslednost 56

a zodpovědnost u žen. Množství volného času se u každé ženy velmi liší podle její osobní situace.

4.4.2.

Dotazníkové šetření

Pomocí dotazníkového šetření jsem uskutečnila tento výzkum. Prvním krokem bylo rozdělení respondentů do dvou skupin podle pohlaví. Cílem bylo zjistit shodnost či rozdílnost postojů studentů a manažerek k generovým nerovnostem v dnešní době.

4.4.2.1. Výzkumný soubor Pohlaví respondentů Na dotazník odpovědělo 130 respondentů, z toho 68 mužů a 62 žen, jedná se tedy o přibližně rovnoměrné skupiny. Tabulka č. 1: Pohlaví respondentů: Zdroj: Vlastní zpracování Absolutní četnost

Relativní četnost

Muž

68

52%

Žena

62

48%

Celkem

130

100%

Graf č. 1: Pohlaví respondentů Zdroj: Vlastní zpracování

Pohlaví respondentů

48%

Muž 52%

57

Žena

Věk respondentů Tabulka č. 2: Věková kategorie respondentů Zdroj: Vlastní zpracování Věk 20 21 22 23 ostatní Celkem

Absolutní četnost Muži Ženy 13 8 12 13 16 27 11 9 16 5 68 62

Celková absolutní četnost 21 25 43 20 21 130

Relativní četnost 16% 19% 33% 15,38% 16% 100%

Graf č. 2: Věková kategorie respondentů Zdroj: Vlastní zpracování

Věková kategorie respondentů 16%

16%

20 15,38%

21 22 19%

23 ostatní

33%

Z tabulky a grafu vyplývá, že nejvíce respondentů obsahuje skupina dotazovaných ve věku 22 let a to jak v oblasti zodpovídajících mužů, tak žen. Další početnou skupinou byli muži ve skupině „ostatní“.

Škola, na které studenti studují Tabulka č. 3.: Škola dotázaného respondenta Zdroj: Vlastní zpracování Škola

Absolutní četnost

Relativní četnost

MZLU MU VUT UPOL Jiná Celkem

55 21 21 11 22 130

42,30% 16,10% 16,10% 8,50% 17% 100,00%

58

Graf č. 3: Škola dotázaného respondenta Zdroj: Vlastní zpracování

Škola dotázaného respondenta 17%

42,30%

8,50%

MZLU MU VUT UPOL Jiná

16,10% 16,10%

Z uvedené tabulky a grafu můžeme vidět, že největší počet studentů, kteří zodpověděli tento dotazník, studuje na Mendelově zemědělské a lesnické univerzitě v Brně. Vysoké učení technické a Masarykova univerzita je ve vzorku obsažena stejným dílem. Velkou část dotázaných tvoří také studenti Univerzity Palackého v Olomouci.

4.4.2.2. Postoje studentů ke genderovým nerovnostem Postoj studentů k existenci nerovností v dnešní společnosti V této oblasti byli respondenti tázaní na to, zda si myslí, že nerovnosti mezi muži a ženami stále existují. Na výběr měli 4 možnosti odpovědí, a pokud nesouhlasili ani s jednou, pod otázkou byl vložen řádek pro jejich vlastní názor. Tabulka č. 4.: Kontingenční tabulka relativních četností otázky č. 1 Zdroj: Vlastní zpracování a) Určitě ano, nerovnosti stále silně přetrvávají

b) Spíše ano, nerovnosti stále existují, ale už v ne takové míře jako dřív.

c) Spíše ne, v některých oblastech nerovnosti přetrvávají.

Muži

12%

50%

24%

15%

0%

100%

Ženy

16%

66%

18%

0%

0%

100%

Celkem

14%

58%

21%

8%

0%

100%

59

d) Určitě ne, ženy i muži jsou si Jiná Celkem rovni ve odpověď všech oblastech.

Graf č. 4: Postoj studentů k existenci nerovností v dnešní společnosti podle pohlaví Zdroj: Vlastní zpracování

Podle provedeného výzkumu můžeme vidět, že většina mužů i žen zastávají názor, že nerovnosti v současné době existují, ale už ne v takové míře jako tomu bylo dříve. Zajímavé je, že ani jedna žena nezvolila možnost, že nerovnosti neexistují a ženy i muži jsou si rovni. Z grafu č. 4. je také patrné, že větší počet žen než mužů je přesvědčen o existujících nerovnostech.

Postoj studentů k možnostem změny v nerovnostech Respondenti byli tázáni, zda si myslí, že je možné na současné situaci nerovnosti mezi ženami a muži něco zlepšit. Na výběr měli 3 možnosti. Tabulka č. 5: Kontingenční tabulka relativních četností otázky č. 2 Zdroj: Vlastní zpracování

a) Ano, zcela

b) Pouze částečně

c) Spíše ne, zaběhnuté stereotypy se špatně odstraňují.

Muži

16%

51%

18%

100%

Ženy

16%

69%

15%

100%

Celkem

16%

60%

16%

100%

60

Celkem

Graf č. 5.: Postoje studentů k možnostem změny v nerovnostech Zdroj: Vlastní zpracování

Z dotazovaných studentů si 69% žen a 51% mužů myslí, že v současné době lze zlepšit situaci nerovností žen a mužů, ale pouze částečně. Tato skupina tvoří 60% všech dotázaných. Počet studentů, kteří zvolili možnost a) a c) byl téměř stejný, jak u mužů, tak u žen. 15% mužů si myslí, že nerovnosti neexistují.

Postoj studentů k existenci rozdílných předpokladů pro vedoucí pozice Studenti byli dotazováni na otázku, zda mají podle nich muži a ženy rozdílné předpoklady pro vedoucí pozice. Na výběr měli ze 4 možností. Tato otázka byla dále rozšířena o otázkou otevřenou, kam studenti psali konkrétní rozdílné předpoklady. Tabulka č. 6: Kontingenční tabulka relativních četností otázky č. 3 Zdroj: Vlastní zpracování a) Určitě ano

b) Spíše ano

c) Spíše ne

d) Určitě ne

Celkem

Muži

25%

41%

18%

16%

100%

Ženy

17,7%

38,7%

21,0%

22,6%

100%

Celkem

22%

40%

19%

19%

100%

61

Graf č. 6: Postoj studentů k existenci rozdílných předpokladů pro vedoucí pozice Zdroj: Vlastní zpracování

Největší počet respondentů si myslí, že rozdílné předpoklady mezi muži a ženami spíše existují. Tato možnost měla největší počet zástupců u mužů i žen. Na dalších možnostech lze vidět rozdílnost názorů mužů a žen, kdy další početnou skupinou u mužů je skupina, která si myslí, že ženy a muži mají určitě rozdílné předpoklady. Naopak u žen je to skupina, která si nemyslí, že by nějaké rozdíly ve společnosti mezi muži a ženami existovaly. V otázce, v čem jsou podle jejich názoru předpoklady odlišné, jsem přišla k následujícím výsledkům: Tabulka č. 7: Rozdílné předpoklady mužů a žen podle názoru studentů Zdroj: Vlastní zpracování Nejčastější odpovědi

Absolutní četnost

Relativní četnost

těhotenství u žen

7

6,70%

větší autorita a respekt mužů

15

14,30%

rozdílné priority a uvažování žen a mužů

10

9,50%

fyzické odlišnosti

8

7,60%

ženy jsou více emočně založené

7

6,70%

větší psychická odolnost mužů

5

4,80%

větší tvrdost u mužů

4

3,80%

je to individuální u obou pohlaví

9

8,50%

ostatní možnosti

12

11,40%

nezodpovědělo, neví

28

26,70%

Celkem

105

100,00%

62

Z této tabulky vyplývá, že největší počet studentů považuje za největší rozdíl mezi muži a ženami větší přirozenou autoritu a respekt u mužů. Dalším rozdílným předpokladem jsou rozdílné priority mužů a žen a jejich rozdílné uvažování. Velká skupina studentů si také myslí, že je to velmi individuální a nelze na tuto otázku jednoduše a přímo odpovědět. Dalšími zvolenými možnostmi byli fyzické odlišnosti, emoční stránka, tvrdost či psychická odolnost. Množství studentů na tuto otázku nemá svůj vlastní názor nebo neví, v čem by mohli být předpoklady odlišné. Také se zde objevily ojedinělé odpovědi jako pečlivost, vyšší inteligence žen, naopak i vyšší inteligence mužů, že ženy lépe improvizují, oblast rozhodování, odlišný přístup k práci nebo v komunikaci.

Je podle studentů vzdělání nutným předpokladem k úspěchu? Tabulka č. 8: Nutnosti vzdělání k úspěchu dle názoru studentů Zdroj: Vlastní zpracování a) Určitě ano

b) Spíše ano

c) Spíše ne

d) Určitě ne Celkem

Muži

18%

44%

22%

16%

100%

Ženy

26%

63%

9,5%

1,5%

100%

Celkem

22%

53%

16%

9%

100%

Graf č. 9: Nutnosti vzdělání k úspěchu dle názoru studentů Zdroj: Vlastní zpracování

63

Největší procento jak mužů, tak žen pokládá vzdělání za důležitý předpoklad k úspěchu, avšak ne nejdůležitějším. Celkově vzdělání přikládá důraz větší procento žen, jak mužů. Pouze menšina žen naprosto nepokládá vzdělání jako nutnost k úspěchu.

4.4.3.

Porovnání postojů manažerek a studentů VŠ

Názory v oblasti nerovnosti žen a mužů mezi studenty a žen pracujících ve vedoucí pozici jsou velmi podobné. Téměř každá žena ve vedoucí pozici přiznává, že se s nerovnostmi již někdy setkala, ať už v životě osobním, nebo životě kariérním. Také studenti si nerovnosti uvědomují a pouze menšina odpověděla, že ženy a muži jsou si ve všech oblastech rovni. Ženy jsou toho názoru, že v osobním životě se toho příliš změnit nedá a záleží spíše na dohodě mezi partnery, jak bude jejich péče o domácnost a rozdělení rolí vypadat. V kariérní oblasti se studenti a tyto ženy také téměř shodují, kdy si obě skupiny myslí, že se současná situace dá zlepšit, ale pouze v některých oblastech, nerovnosti stále budou přetrvávat a nikdy zcela nevymizí. Předpoklady pro vedoucí pozice mají podle žen spíše všichni stejné, jak muži,

tak

ženy,

a

závisí

zejména

na

konkrétním

člověku.

Oproti

tomu dotazníkové šetření ukázal názor studentů, že muži a ženy mají rozdílné předpoklady pro vedení podniku. Ženy i vysokoškoláci se shodli v typických vlastnostech mužů a žen a to zejména v tom, že muži mají výhodu ve vlastní přirozené autoritě, respektu, síle, tvrdosti, bezdětnosti. Ženy podle nich zase dokážou lépe pochopit druhé, zvládají více věcí najednou a jsou emočnější. Co se vzdělání týče, ženy ho nevnímají jako odrazový můstek k úspěchu, ale spíše jako pomůcku k prosazení kladou důraz zejména na individuální vlastnosti člověka. Člověk díky němu získá všeobecný rozhled. Vysokoškoláci vzdělání přikládají o něco větší důraz než dotazované ženy. Souhrnně lze říci, že názor na dnešní společnost se mezi dotazovanými ženami a většinou studentů shoduje. 64

Porovnání postojů k rozdílným předpokladům mužů a žen podle odpovědí studentů a manažerek Manažerky

Studenti

je to individuální u obou pohlaví

je to individuální u obou pohlaví

větší autorita a respekt mužů

větší autorita a respekt mužů

ženy jsou více emočně založené

ženy jsou více emočně založené

těhotenství u žen

těhotenství u žen

racionálnější myšlení mužů

rozdílné priority a uvažování

muži jsou spravedlivější a velkorysejší, ženy důslednější a zodpovědnější

fyzické odlišnosti u mužů a žen, větší psychická odolnost mužů, větší tvrdost u mužů

Tabulka ukazuje, že se někteří studenti i manažerky shodují v postoji, že předpoklady pro vedoucí pozice závisí na konkrétním člověk a jsou tedy individuální. Nezáleží na tom, zda se jedná o muže či ženu. Studenti a manažerky se shodují také v předpokladech, jako jsou větší autorita a respekt mužů, větší emoční založení žen, těhotenství u žen či rozdílné myšlení mužů a žen. Naopak pouze manažerky uvedly jako rozdílné předpoklady, že muži jsou spravedlivější a velkorysejší, ženy důslednější a zodpovědnější, což se v odpovědích studentů neobjevilo. Ti oproti manažerkám uvedli rozdílné předpoklady jako fyzické odlišnosti u mužů a žen, větší psychickou odolnost mužů nebo větší tvrdost u mužů.

4.5. Doporučení studentkám Díky výpovědí žen na vedoucích pozicích bych studentkám a ženám na počátku své kariéry doporučila, aby byly cílevědomé. Jak říká paní Jana, cílevědomost je velmi důležitá: „Na počátku každé kariéry bych poradila jednu věc – rozhodněte se. A potom udělejte dílčí kroky pro to, kam chcete dojít a pořád si ten cíl držte. Někdy je to dlouhodobé, někdy ten cíl není za 14 dní, je třeba i pětiletý. Pokud ho chcete, držte se ho. A pokud najdete kroky, jak k němu, tak k němu dojdete, ale musíte ty kroky najít. Pokud budete chtít někdy být manažerkami, rozhodněte se v jakém oboru a za tím cílem si běžte. Chce to 65

nesmírné úsilí, padání i postavení se zpět a ono to jde, když chcete, ale je to ve vás. Ten motor je vnitřní, buď ho máte, nebo ho nemáte. A to nevíte, pokud to nezkusíte.“ S tím souvisí i výpověď paní Marie. Mladé ženy by si měly jít za svým snem a neohlížet se na nic a na nikoho, neohlížet se na přání jiných, ale dělat to, co je opravdu baví a co dělat chtějí: „Musí věřit, že za to stojí, že je skvělá, úžasná a že na to má. To je první věc. Další, co bych řekla, ať dělá to, co jí doopravdy jde a co ji baví. Opravdu ať dělá to, co chce, i kdyby to bylo pro ostatní to nejšílenější, je to její sen a díky tomu k tomu asi nějaké vlohy má a prostě toho úspěchu tím i dosáhne. Další věc, zase si myslím, že je důležitý postoj k lidem a to, když si budu myslet, že lidé jsou zlí, tak si přijdu do situace, kdy zlí taky budou. Další, co bych doporučila, tak nepřehánět to s to prací, kariéra není všechno, věnovat se sama sobě.“ Také bych studentkám a ženám na počátku své kariéry poradila, aby se nebály neúspěchů, nebály se riskovat a snažily se využít každé naskytnuté příležitosti, stejně jako paní Alice: „Vzkázala bych jim, aby se nebály jít se svou kůží na trh, zajímaly se o současné dění – například jazyky jsou jedním z nejdůležitějších – zde si myslím, že by mladá generace měla zapracovat – a i já sama mám v tomto jisté rezervy. A taky, ať se nebojí neúspěchu a spíše se řídí heslem – co tě nezabije, to tě posílí.“ Studentky by se měly i neustále vzdělávat, aby měly přehled o světovém dění a také šly s dobou a neustaly ve svém vývoji a také je nutné, aby byly flexibilní a rozhodné, nenechaly si ujít příležitost. Paní Pavlína o tom říká: „Asi bych poradila to, že člověk se musí pořád učit a nesmí tak nějak zakrnět. Člověk prostě neustále musí zdokonalovat to, co umí. Kromě toho já osobně kladu hodně velký důraz na tu flexibilitu. Je opravdu hodně důležité, aby se člověk ihned otočil za tím, co se mu naskytuje za příležitosti.“ Podle výpovědi paní Kateřiny je nezbytné, aby si ženy věřily a neztrácely optimismus. A pokud z počátku bude obtížné najít dobrou práci, tak se nevzdávat a být trpělivá, ctižádostivá a vytrvalá. O tom se zmínila i paní Kateřina: „Hlavně, aby se držely, aby neztrácely trpělivost a sebedůvěru, pokud nemůžou hned najít práci. 66

A určitě musí být člověk průbojný, nebát se toho, říct, že umí všechno, protože člověk se všechno naučí.“ Neměly by ale zapomenout odpočívat a nestarat se příliš o problémy druhých. A hlavně by měly zůstat samy sebou. Paní Světlana říká: „Hlavně zůstat sama sebou, brát v potaz rodinu a učit se od starších, nabrat od nich nějaké zkušenosti a jít za svým cílem, ale ne přes mrtvoly, ale prostě slušně. A když je člověk snaživý a něco umí, tak vždycky něco dokáže.“

Nejdůležitější předpoklady k úspěchu Cílevědomost dělat, co je opravdu baví nebát se riskovat, nebát se neúspěchů neustále se vzdělávat Flexibilita Rozhodnost sebedůvěra, optimismus trpělivost, ctižádost, vytrvalost zůstat samy sebou

67

5.

ZÁVĚR Ve své bakalářské práci jsem zkoumala otázku postavení žen v současné

ekonomii a to zejména z pracovního hlediska, zda se setkávají s nerovnostmi, jak v pracovním, tak osobním životě. Také jsem mapovala postoj studentů k nerovnostem v současné době a následně je srovnávala s výpověďmi žen ve vedoucích pozicích. Při zpracování jsem nejprve nastudovala potřebnou literaturu a materiály, následně jsem začala s vypracováváním teoretické části. V teoretické části práce jsem se zabývala historickým vývojem postavení žen a do až do současné doby. Nejvýznamnějším obdobím v oblasti zrovnoprávňování je 19. století, kdy došlo k mnoha změnám a ženy začaly bojovat za svá práva. Tato část také obsahuje popis života a slavných počinů významných žen v ekonomii. Jedna z kapitol také příčiny nerovnováhy mezi muži a ženami, otázku, jak tyto nerovnosti vznikly a také, jak se promítají do současnosti. V teoretické části se objevuje i popis současné situace v České republice, co se za posledních několik let zhoršilo a zlepšilo, obsazení žen a mužů v jednotlivých pracovních sférách a tento oddíl je doplněn také o grafy týkajících se popisovaných jevů. V poslední části je popsáno, jak jsou rovné příležitosti ošetřeny v právních zákonech. V praktické části je proveden kvalitativní i kvantitativní výzkum. Kvalitativní je uskutečněn pomocí rozhovorů s ženami ve vedoucích pozicích, kvantitativní pomocí dotazníkového šetření zaměřeného na studenty. Z obou těchto částí jsem provedla celkové shrnutí a popsala výsledky, které jsem následně porovnala mezi sebou. Díky provedenému výzkumu jsem dospěla k závěru, že stále ještě existují nerovnosti ve společnosti, jak v oblasti kariéry, tak v oblasti soukromé, i když se situace oproti minulosti velmi zlepšila. V zásadě ale také velmi závisí na konkrétním podniku nebo firmě, někde jsou nerovnosti viditelné více, někde méně, tato oblast je vnímána velmi různě. 68

Na pracovníky ve vedoucích pozicích je vyvíjen velký tlak a také je požadováno velké množství času, flexibility a úsilí. To znemožňuje ženám založit si rodinu a současně dále pracovat na své kariéře, protože by nesplňovaly výše zmíněné požadavky. Proto je nutné sloučit zájmy partnerů a i muže více zapojit do chodu domácnosti nebo péče o děti, pokud tomu tak v dané rodině není. Ženy manažerky také potřebují podpořit v této oblasti z psychologického hlediska, aby celá tíha domácnosti neležela pouze na nich. V provedených rozhovorech můžeme sledovat, že ženám žijícím s partnery nezbývá mnoho volného času na sebe samotnou, pokud v domácnosti mezi sebou nemají rozděleny určité činnosti a jejich partneři nejsou tolerantní a také je podporují v jejich pracovní činnosti. Na životní dráhu žen měla vliv také změna politického režimu, jak vyplývá z uvedených výpovědí dotazovaných žen. Za éry komunismu ženy nejprve kolem dvacátého roku zakládaly rodiny, vdaly se a teprve později se začaly věnovat práci. V dnešní době ženy nejprve volí vzdělání, praxi a budování kariéry jako svou hlavní prioritu, teprve po třicátém roce si chtějí pořídit děti a více se věnovat rodinnému životu. Tento postup jim ale může ztěžovat fakt, že společnost stále vidí ženu jako pečovatelku o rodinu a pokud se rozhodne jít profesní dráhou a pracovat na svém pracovním místě, někteří lidé se na ni dívají skrz prsty, protože tím rodinu zanedbává a dostatečně se jí nevěnuje. To se mužům nestává a společnost je chápe jako pro práci předurčené. Není na ně kvůli tomuto problému vyvíjen takový psychický tlak a cestu k úspěchu tak mají jednodušší. Na druhou stranu ženy uvádějí, že je pro ně mnohdy snazší dosáhnout svých cílů zejména u svých nadřízených, díky tomu, že jsou ženy a mohou tak využít svého ženského šarmu a leccos je jim odpuštěno. Dotazníkové šetření ukazuje, že si studenti uvědomují existenci nerovností mezi muži a ženami a souhlasí s tím, že je možné v této oblasti situaci alespoň částečně zlepšit. V otázce rozdílných předpokladů žen a mužů pro vedoucí 69

funkce se v konkrétních vlastnostech a odlišnostech téměř shodují s výpověďmi dotazovaných žen. Obě skupiny vidí za největší rozdílný předpoklad u mužů a žen autoritu a respekt, větší emoce u žen nebo rozdílné myšlení a uvažování. V konečném důsledku se ale také shodují na tom, že závisí spíše na konkrétní osobě a jeho charakteru než na tom, zda se jedná o muže či ženu. Praktická část také obsahuje rady studentkám k tomu, aby se také staly úspěšnými. Tyto rady jsem uvedla podle výpovědí dotazovaných žen. Výzkum ukazuje, že v naší republice ještě stále neexistují zcela identické podmínky pro ženy a muže, stále působí množství stereotypů a ženy jsou oproti mužům znevýhodňovány. Ale i tak společnost udělala velký krok kupředu a pomalu dochází k srovnávání podmínek pro muže a ženy, což je pozitivní faktor pro další vývoj v oblasti srovnávání nerovností mezi oběma pohlavími.

70

6.

LITERATURA LITERÁRNÍ ZDROJE: [1] FRÝDLOVÁ, P. Ženská vydrží víc než člověk. Praha: Nakladatelství Lidové Noviny, 2006. 278 s. ISBN 80-7106-798-9. [2] HORSKÁ, P. Naše prababičky feministky. Knižnice dějin a současnosti, 1999. 124 s. ISBN 80-7106-380-0. [3] BAHENSKÁ, M. Počátky emancipace že v Čechách. Praha: Nakladatelství Slon/Libri, 2005. 176 s. ISBN 80-7277-241-4. [4] MALÍNSKÁ, J. Do politiky prý žena nesmí – proč? Praha: Nakladatelství Slon/Libri, 2005. 176 s. ISBN 80-7277-295-3. [5] DANDOVÁ,

E.

Postavení

ženy

v pracovněprávních

vztazích.

Praha:

Nakladatelství ASPI, 2005. 143 s. ISBN 80-7357-100-5. [6] SOUBOR AUTORŮ, Rovnost příležitostí mužů a žen na úrovni místní správy a samosprávy. Brno: Magistrát města Brna – Odbor sociální péče, 2003 [7] KARSTEN, H. Ženy – muži. Praha: Nakladatelství Portál, 2006. ISBN 807367-145-X. [8] KOLEKTIV AUTORŮ, Rovné příležitosti do firem. Praha: Gender Studies, 2007. ISBN 987-80-86520-21-6. [9] KOLEKTIV AUTORŮ, Ženy na trhu práce: realita a perspektivy. Praha: Gender Studies, 2007. ISBN 978-80-86520-23-0. [10] KŘÍŽKOVÁ A., Životní strategie žen a mužů v řízení a podnikání. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 2007. 175 s. ISBN 978-80-7330-125-5. [11] PRESSMAN S., Encyklopedie nejvýznamnější ekonomů. Barrister & Principal spol. s.r.o., 2005. 248 s. ISBN 80-86598-57-8. [12] HLINOVSKÁ, E., Pátek Lidových novin, č. 10 (07. 03. 2003) [13] NITZSCHE I., Jak rozumět a konkurovat mužům na pracovišti. Praha: Grada Publishing, a.s. 2005. 140 s. ISBN 80-247-1128-1.

71

[14] KŘÍŽKOVÁ A., Životní strategie žen a mužů v řízení a podnikání. Praha: Sociologický ústav AV ČR, 2007. 175 s. ISBN 978-80-7330-125-5. [15] KOLEKTIV AUTORŮ, Rovnost příležitostí mužů a žen na úrovni místní správy a samosprávy. Brno: Magistrát města Brna – Odbor sociální péče, 2003. [16] KOLEKTIV AUTORŮ, Rovné příležitosti do firem. Praha: Gender Studies, 2007. ISBN 987-80-86520-21-6. [17] KOLEKTIV AUTORŮ, Ženy na trhu práce: realita a perspektivy. Praha: Gender Studies, 2007. ISBN 978-80-86520-23-0. [18] SURYNEK,

A.,

KOMÁRKOVÁ,

R.,

KAŠPAROVÁ,

E.

Základy

sociologického výzkumu. 1. vyd,. Praha: Management Press, 2001. 160 s. ISBN 80-7261-038-4. [19] PETÁKOVÁ, Z., HAISOVÁ, M., Týdeník Rozhlas: Ženská emancipace v Česku aneb Quo vadis, femina? Agentura GAIA, 2007 (13. 8. 2007). [20] HUŇKOVÁ, M., RYTÍŘOVÁ, K., NAVRÁTILOVÁ, J., Rovné příležitosti žen a mužů v zaměstnání. Brno: NESEHNUTÍ Brno, 2005. 21 s. ISBN 80903228-1-6. INTERNETOVÉ ZDROJE: [21] Internetový politický časopis [online]. [cit. 2008-08-19]. Dostupné z WWW: . [22] Gender Studies [online]. [cit. 2008-07-14]. Dostupné z WWW: . [23] About.com [online]. [ cit. 2008-08-18]. Dostupné z WWW: . [24] Feminismus: ideologie směřující k totalitarismu [online]. [ cit. 2008-08-18]. Dostupné z WWW: < http://feminismus.stylove.com/>. [25] Gender Sociologie [online]. [ cit. 2008-08-19]. Dostupné z WWW: . 72

[26] Anaechfeministická skupina [online]. [ cit. 2008-08-21]. Dostupné z WWW: . [27] eAmos [online]. [ cit. 2009-02-17]. Dostupné z WWW: .

[28] ECONOMIC expert.com [ online]. [ cit. 2009-02-17]. Dostupné z WWW: . [29] Socialism Today [online]. [ cit. 2009-02-18]. Dostupné z WWW: . [30] Greatertalent [online]. [ cit. 2009-02-18]. Dostupné z WWW: . [31] Carlota Perez [online]. [ cit. 2009-02-18]. Dostupné z WWW: . [32] ECONOMIC expert.com [ online]. [ cit. 2009-02-18]. Dostupné z WWW: . [33] Federal Reserve Bank of San Francisco [online]. [cit. 2009-02-18]. Dostupné z WWW: . [34] Project Syndicate [online]. [cit. 2008-08-20]. Dostupné z WWW: . [35] ČNB [online]. [cit. 2008-09-20]. Dostupné z WWW: . [36] Euroskop [online]. [cit. 2008-09-20]. Dostupné z WWW: . [37] Gender Sociologie [online]. [cit. 2008-08-21]. Dostupné z WWW: .

73

[38] Novinky.cz [online]. [cit. 2008-08-21]. Dostupné z WWW: . [39] Aktivní žena [online]. [cit. 2008-09-16]. Dostupné z WWW: <www.aktivnizena.cz/files/dokumenty/studie3.doc >. [40] Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy [online]. [cit. 2008-09-16]. Dostupné

z WWW:


muzu>. [41] Novinky.cz [online]. [cit. 2009-02-16]. Dostupné z WWW: . [42] Hana Slámová Home Page [online]. [cit. 2009-03-28]. Dostupné z WWW: . [43] Zákony ČR online [online]. [cit. 2009-03-29]. Dostupné z WWW: . [44] Zákon o zaměstnanosti [online]. [cit. 2009-03-29]. Dostupné z WWW: . [45] Zákony ČR online [online]. [cit. 2009-03-29]. Dostupné z WWW: . [46] Epravo.cz [online]. [cit. 2009-03-29]. Dostupné z WWW: . [47] Vzdělání populace podle věku v roce 2007 [online]. [cit. 2009-03-28]. Dostupné z WWW: .

74

[48] Podnikatelé a zaměstnanci podle pohlaví a vybraných kategorií OKEČ, 2007 [online]. [cit. 2009-03-28]. Dostupné z WWW: . [49] Zaměstnaní podle OKEČ a věkových skupin v roce 2007 [online]. [cit. 2009-0328]. Dostupné z WWW: . [50] Ženy a muži v krajských zastupitelstvech [online]. [cit. 2009-03-28]. Dostupné z WWW: . [51] Složení Senátu Parlamentu České republiky podle věku a pohlaví [online]. [cit. 2009-03-28]. Dostupné z WWW: . [52] Složení Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky podle věku a pohlaví [online]. [cit. 2009-03-28]. Dostupné z WWW: . [53] Výzkumní pracovníci podle pohlaví a vědních oblastí v roce 2007 [online]. [cit. 2009-03-28]. Dostupné z WWW: . [54] Výzkumní pracovníci ve vládním a vysokoškolském sektoru podle vědních oblastí [online]. [cit. 2009-03-28]. Dostupné z WWW: . [55] Podíl IT odborníků na zaměstnané populaci podle pohlaví [online]. [cit. 200903-28]. Dostupné z WWW: . [56] Rozdělení mezd žen a mužů v roce 2007 [online]. [cit. 2009-03-28]. Dostupné z WWW: .

75

[57] Průměrné mzdy a mediány mezd u mužů a žen v letech 2000 - 2007 [online]. [cit. 2009-03-28]. Dostupné z WWW: . [58] Otevřená univerzita [online]. [cit. 2009-05-05]. Dostupné z WWW: . [59] Rovné příležitosti [online]. [cit. 2009-05-05]. Dostupné z WWW: . [60] Jobs.cz [online]. [cit. 2009-05-05]. Dostupné z WWW: . [61] Prace.cz [online]. [cit. 2009-05-05]. Dostupné z WWW: .

76

7.

PŘÍLOHY 7.1. Příloha č. 1.: Otázky pokládané v rozhovoru ženám ve vedoucích pozicích

1) 2)

Přemýšlela jste někdy o tématice nerovnosti mezi muži a ženami? Absolvovala jste v průběhu školního vzdělání nějaké další vzdělávací kurzy? Pokud ano, jaké?

3) 4) 5)

Vzdělávala jste se i po ukončení vysokoškolského studia? Pokud ano, jak? Absolvujete nějaké vzdělávací kurzy i v současné době? Pokud ano, jaké? Myslíte si, že výše platu je závislá na výši vzdělání a dosaženého titulu? Je vzdělání předpokladem k úspěchu?

6) 7) 8)

Co všechno je podle Vás ještě nutné k úspěchu? Jaké jste měla ambice v průběhu studia? Co obnáší Vaše profese, jaká je Vaše pracovní náplň? Chtěla byste na ní něco změnit, popřípadě zlepšit?

9)

Jaké jsou Vaše plány do budoucna? Čeho byste chtěla dosáhnout?

10)

Pocítila jste někdy nebo pociťujete rozdíly v přístupu k ženám a mužům? Pokud ano, jaké?

11) 12) 13)

Pocítila jste někdy přímo nevýhodu v tom, že jste žena? Pokud ano, kdy? Jsou ve Vaší firmě stejně platově ohodnoceny ženy i muži? Myslíte si, že jsou nějaké rozdíly ve stylu vedení a přístupu k práci mezi muži a ženami?

14) 15)

Myslíte si, že mají muži a ženy rozdílné předpoklady pro vedoucí pozice?

16) 17) 18) 19) 20) 21)

Jaké máte plány v oblasti rodiny?

Myslíte si, že na vaše současné postavení mohla mít vliv i výchova a rodinné zázemí?

Máte děti? Jak se Vám daří kloubit práci a rodinný život? Jaký je Váš názor na rozdělení rolí žen a mužů v domácnosti? Musela jste po rodičovské dovolené čelit nějakým problémům? Zbývá Vám mimo práci a rodinu volný čas, který můžete využít sama pro sebe? Kolik ho je?

22) 23)

Mělo by se ve firmách něco zlepšit?

24) 25) 26) 27)

Věk:

Co byste poradila ženám na počátku své kariéry a studentkám, aby byly úspěšné?

Rodinný stav, počet dětí: Profese, pracovní pozice: Vzdělání:

77

7.2. Příloha č. 2.: Dotazník pokládaný studentům 1.

Myslíte si, že v současnosti stále existují nerovnosti mezi muži a ženami?

a) Určitě ano, nerovnosti stále silně přetrvávají. b) Spíše ano, nerovnosti stále existují, ale už v ne takové míře jako dřív. c) Spíše ne, v některých oblastech nerovnosti přetrvávají. d) Určitě ne, ženy i muži jsou si rovni ve všech oblastech. Jiná odpověď

....................................................................................................................................

Pokud jste v předchozí otázce zvolili možnost d) pokračuje až otázkou č. 3

2.

Myslíte si, že je možné na současné situaci nerovnosti mezi ženami a muži něco zlepšit?

a) Ano, zcela. b) Pouze částečně. c) Spíše ne, zaběhnuté stereotypy se špatně odstraňují. 3.

Myslíte si, že mají muži a ženy rozdílné předpoklady pro vedoucí pozice?

a) Určitě ano b) Spíše ano c) Spíše ne d) Určitě ne Pokud jste odpověděli v předchozí otázce možnostmi a-c , v čem jsou tyto předpoklady rozdílné? .........................................................................................................................................................................

4.

Je vzdělání nutným předpokladem k úspěchu?

a) Určitě ano b) Spíše ano c) Spíše ne d) Určitě ne 5.

Jste:

a) Muž b) Ženy 6. 7.

Váš věk: Škola:

7.3. Příloha č. 3.: Rozhovory s ženami ve vedoucích pozicích/transkripce ROZHOVOR S PANÍ EVOU:

1)

Přemýšlela jste někdy o tématice nerovnosti mezi muži a ženami? Dokud jsem nenastoupila do zaměstnání, tak ne.

78

2)

Absolvovala jste v průběhu školního vzdělání nějaké další vzdělávací kurzy? Pokud ano, jaké? Ano, studovala jsem pedagogické vědy a mám pedagogické minimum a navštěvovala jsem jazykové kurzy.

3)

Vzdělávala jste se i po ukončení vysokoškolského studia? Pokud ano, jak? Ano, jelikož mám nedostatečnou kvalifikaci pro vykonávání své funkce, tak jsem byla nucena absolvovat různé semináře, certifikační kurzy a podobně, které dělám neustále.

4)

Absolvujete nějaké vzdělávací kurzy i v současné době? Pokud ano, jaké? Viz předchozí otázka.

5)

Myslíte si, že výše platu je závislá na výši vzdělání a dosaženého titulu? Je vzdělání předpokladem k úspěchu? To určitě ano, protože čím má člověk vyšší vzdělání, tak tím víc se to promítá do platového ohodnocení. Pokud máte vysokou školu, tak už jste ve vyšší platové třídě než ostatní. Aniž byste měla nějakou praxi.

6)

Co všechno je podle Vás ještě nutné k úspěchu? Kromě vzdělání, být muž, nemít děti a pokud možno být neustále v práci a nejlépe nemít žádné dovolené a víkendy.

7)

Jaké jste měla ambice v průběhu studia? Tak v průběhu studia jsem chtěla být v nějaké dobře placené a vysoké funkci, kde bych pod sebou měla nějaké lidi a dělala jenom to, že bych je řídila. Nicméně jsem zjistila, že tak to nefunguje a pokud máte nějakou vyšší pozici, tak to není vůbec jednoduché.

8)

Co obnáší Vaše profese, jaká je Vaše pracovní náplň? Chtěla byste na ní něco změnit, popřípadě zlepšit? Moje pracovní náplň a profese je představitel managementu pro jakost, takže mám na starosti kvalitu ve firmě, která se zabývá strojírenskou výrobou. Dá se říci, že jsem takový spojovací článek mezi vedením a jednotlivými vedoucími našich oddělení, takže je toho na mých bedrech poměrně hodně. A co bych chtěla změnit – možná asi přístup některých majitelů firem mužského pohlaví k ženám. Nebo možná, aby jim došlo, že i žena, která je v nějaké funkci, je schopna tuto funkci zastávat, aniž by tam musel být muž.

9)

Jaké jsou Vaše plány do budoucna? Čeho byste chtěla dosáhnout? Chtěla bych si zvyšovat kvalifikaci, dokud to jde. Také získat praxi, protože bez praxe vás momentálně nikde na výborných pozicích nezaměstnají a také bych se chtěla posunout někam dál. To znamená v oblasti kvality zřejmě na nějakou auditorskou pozici, udělat si auditorský kurz a pohybovat se spíše v této sféře než být vedoucím pracovníkem v soukromém sektoru.

10) Pocítila jste někdy nebo pociťujete rozdíly v přístupu k ženám a mužům? Pokud ano, jaké? Ano, v naší firmě určitě, jelikož z vedoucích zaměstnanců je jeden muž a zbytek jsou ženy, ale právě majitel je muž a má utkvělou představu, že ženské pokolení není schopno zastávat určité funkce a plnit určité úkoly a mít určitý přístup k podřízeným zaměstnancům apod. Projevuje se to tak, že pokud něco řekne žena, tak šéf řekne, že si tento návrh rozmyslí, ale pokud by něco podobného řekl kolega, který je muž, tak by mu ještě zatleskal a řekl „vynikající, beru“. Takže tak to probíhá.

11) Pocítila jste někdy přímo nevýhodu v tom, že jste žena? Pokud ano, kdy? Přímou nevýhodu asi ne, spíš jsou to takové náznaky v tomto charakteru, ale že by to dávali nějak jinak přímo najevo, to určitě ne. To už si dávají pozor.

12) Jsou ve Vaší firmě stejně platově ohodnoceny ženy i muži? Jelikož ve vedoucích funkcích je pouze jeden muž a čtyři ženy, tak platově jsme na tom asi stejně. Myslím si to teda. Nevím, jaké jsou tam teda platové poměry ostatních.

13) Myslíte si, že jsou nějaké rozdíly ve stylu vedení a přístupu k práci mezi muži a ženami? No určitě, protože si myslím, že žena je obecně zodpovědnější nebo aspoň některé a bere tu svoji funkci, dá se říci, více vážně. Muž si určité věci nepřipouští tak moc k tělu, nevím, jestli je to dobře nebo špatně. Jinak si myslím, že muži jsou schopni racionálnějšího jednání a ženy do jednání zapojují více emoční stránku, což někdy zrovna není výhodné. Samozřejmě záleží na typu muže, ale u nás to funguje tak, že ten jeden dotyčný je takový, který na své podřízené neumí dupnout. Umí jim říct svůj názor, ale už jim neumí pohrozit. Ale to je takovým stylem „ťu ťu ňu ňu“ a nechce si to s nikým rozházet. Zatímco například naše vedoucí výroby přijde, zavelí a je klid a ti lidé k ní mají respekt

79

a není to tím, že by na ně řvala. Ale jde vidět, že oproti tomu k muži u nás respekt moc nemají, naopak z něj mají spíše legraci.

14) Myslíte si, že mají muži a ženy rozdílné předpoklady pro vedoucí pozice? No asi ano, říká se, že vhodnější pro vedoucí pozice jsou muži. Ale řekla bych, že to určitě plyne z toho, že ženy do pracovního procesu vkládají tu emoční stránku. Tomu se žena nevyhne a přináší to komplikace.

15) Myslíte si, že na vaše současné postavení mohla mít vliv i výchova a rodinné zázemí? Tak to nevím, ale asi ano, protože výchova člověka velmi ovlivňuje. Protože, kdyby mě rodiče vychovávali podle nějakého volného scénáře a nedupali mi občas na paty, tak bych na vysoké škole třeba ani nebyla, jakože bych asi nebyla, takže bych nebyla ani tady na pozici, na které jsem. Takže asi ano.

16) Jaké máte plány v oblasti rodiny? Další 4 roky žádné. Chtěla bych nějaký způsobem vyvinout to pracovní snažení a kariéru a děti a rodina přijdou na řadu až potom. Tak do kolem té třicítky si myslím, že je času dost, i po ní. Ale zase si říkám, že nic se nemá přehánět, tak do těch 35, později už ne.

17) Máte děti? ne

18) Jak se vám daří kloubit práci a rodinný život? Těžce. Jelikož jsem začala bydlet s přítelem hned, jak jsem začala pracovat, zjistila jsem, že to jde skloubit opravdu velmi těžce - nákupy, vaření, uklízení… Jelikož ze začátku jsem to musela dělat ještě tak, že jsem chodila do práce, z práce jsem přišla, pracovala jsem i doma, protože jsem se ještě musela spoustu věcí naučit, takže jsem neměla čas vůbec. A jelikož je přítel muž, tak se ho nákupy a podobné věci týkaly spíše výjimečně, ale že by vařil, uklízel a chodil do obchodu, tak to ne. To dělám já. Takže opravdu nevím, kam bych do svého diáře děti zařadila.

19) Jaký je Váš názor na rozdělení rolí žen a mužů v domácnosti? Tak záleží na typu muže a typu ženy, ale model mého soužití se mi příliš nelíbí. Byla bych mnohem raději, kdyby povinnosti v domácnosti byly dejme tomu aspoň trochu více vyrovnané mezi muži a ženami. Nemůže jedny činnosti v domácnosti dělat pouze jedna část té dvojice, nemůže žena být neustále ta, která chodí do obchodu, vaří, uklízí, pere, stará se o děti. To prostě nejde. Šlo by to, ale to bych tak ve 40 vypadala na 60.

20) Zbývá Vám mimo práci a rodinu volný čas, který můžete využít sama pro sebe? Kolik ho je? Postupem času, když jsem v práci už nějakou tu dobu, tak už nějaký ten čas i dokonce mám, ale většinou jsou to vyloženě jenom víkendy. A to pokud do toho nepřijde nějaká rodinná záležitost nebo povinnosti, tak jenom ten víkend. V týdnu jdu večer domů a jsem tak unavená, že jdu spát. Ani vůbec žádný sport nestíhám.

21) Mělo by se ve firmách něco zlepšit? Určitě by se mělo zlepšit stresové prostředí, které ve firmách většinou je, ale to je zřejmě výdobytek dnešní společnosti, že šéf na vás tlačí a vy jste ve stresu. Přináší to zdravotní problémy a chtělo by to trošku větší relax. Třeba tak jak se pracuje v Holandsku, by se mi líbilo, kdyby se pracovalo tady. Jinak si myslím, že jsem narazila na celkem dobrou firmu, kde rozdíly mezi muži a ženami nejsou tak radikální ani co se týče platu, což mě překvapilo. Jinak asi nic a přístup k ženám, ten se nezmění zřejmě nikdy od těch mužů.

22) Co byste poradila ženám na počátku své kariéry a studentkám, aby byly úspěšné? Božskou trpělivost, začít cvičit jógu nebo nějak meditovat a jiné věci, kde si uklidníte nervy a snažit se zvýšit si kvalifikaci a aby byla sama o sobě schopná říct „Ano, dobrý, zvládla jsem to a umím to, rozumím tomu“. Nejlepší je, když máte s kým soupeřit, třeba zrovna muž, protože na sobě alespoň více pracujete a ono se vždycky říká, že žena, pokud se chce dostat na stejnou pozici jako muž, tak musí třikrát tolik dělat. Asi na tom něco bude, protože jinam by respekt ve firmě nezískala.

23) Věk: 26

24) Rodinný stav, počet dětí: svobodná, 0

25) Profese, pracovní pozice: Představitelka managementu pro jakost

80

26) Vzdělání: MZLU, Agronomická fakulta, Agroekologie

ROZHOVOR S PANÍ JANOU:

1)

Přemýšlela jste někdy o tématice nerovnosti mezi muži a ženami? O tom přemýšlím každý den. Je to nesmírný rozdíl, protože muži jsou dominantní osobnosti historicky a biologicky dané, kdežto ty ženy se musí nějakým způsobem vzdělávat a musí se vyrovnat mužům, což je někdy velmi, velmi složité.

2)

Absolvovala jste v průběhu školního vzdělání nějaké další vzdělávací kurzy? Pokud ano, jaké? V průběhu svého školního vzdělání jsem neabsolvovala žádné kurzy, ty jsem dělala až po studiu.

3)

Vzdělávala jste se i po ukončení vysokoškolského studia? Pokud ano, jak? Po ukončení vysokoškolského vzdělání jsem pak dělala další rozšíření studia na různé specializace, takže mé vysokoškolské studium z tohoto pohledu skončilo asi v mých 40 letech. Já mám takovou zajímavost-asi 5 diplomů. Po ukončení vysokoškolského vzdělání jsem pak ještě absolvovala speciální pedagogiku, což je dalších 5 let.

4)

Absolvujete nějaké vzdělávací kurzy i v současné době? Pokud ano, jaké? Další vzdělání provádím už samostudiem a to neustále celý život. Bez toho to prostě nejde. Pokud se člověk nevzdělává sám, tak nemůže držet krok s tím vývojem společnosti, ani s tím vývojem ekonomiky, ani s okolím, které je mezi námi. Vzdělání je nejpodstatnější, co já pokládám za to, aby ten člověk vůbec byl úspěšný, protože jakmile on se nevzdělává samostudiem, tak nikam nedojde. On zůstává ve své podstatě.

5)

Myslíte si, že výše platu je závislá na výši vzdělání a dosaženého titulu? Je vzdělání předpokladem k úspěchu? Já si myslím, že ano. Možná se mýlím, ale myslím si, že výška platu je závislá a pokud v naší republice není úplně odcloněno, že vysokoškolák by měl mít víc jak středoškolák, tak je tady něco špatně. A pokud se podíváme dál, vzdělání není důležité jako bezpodmínečně nutné k úspěchu, ale pomáhá. Je to krok, je to určitý krok, protože lidé vzdělaní mají větší přehled a nadhled než ti bez vysoké školy. Tím nechci jako podsouvat nebo dikriminovat středoškoláky nebo lidi s menším vzděláním. Myslím si, že určité vzdělání dává člověku možnosti nadhledu, je to určitě vyšší.

6)

Co všechno je podle Vás ještě nutné k úspěchu? K úspěchu jsou nutné vzdělání, to je jedna věc, ale ne jenom vzdělání jako takové, které skončilo. Ale to samostudium nebo aspoň ty kurzy v průběhu celého života. Ale nejpodstatnější jsou tady vlastnosti lidí a tady já vidím vlastnosti volní, vlastnosti chtít a samozřejmě i naturela toho člověka. To znamená třeba určitý optimismus a nějaké tyhlety atributy, které by člověk měl mít. Pokud si člověk nevytkne cíl a pokud nemá vůli dosáhnout svého cíle, tak není úspěšný. Ale k tomu musí být i velmi, velmi pozitivní.

7)

Jaké jste měla ambice v průběhu studia? Neměla jsem žádné. Já jsem studovala za komunistického režimu, takže mé ambice byly pouze sportovní a takové naprosto komerční, řekla bych. Až později „jsem se rozhodla“, to je charismatická věta, jestliže člověk se rozhodne, že někam dojde a to rozhodutí je v něm a řekne si „ano“, tak musí někam dojít. V případě manažera tady musí být nějaký vnitřní motor, to vás nikdo neovlivní. Buď ho objevíte, nebo ho neobjevíte. Samozřejmě čtu hodně knížek na toto téma nebo četla jsem dřív, teď už ne tak moc, ale také pořád. Ale opravdu si myslím, že si v tom člověk musí udělat pořádek.

8)

Co obnáší Vaše profese, jaká je Vaše pracovní náplň? Chtěla byste na ní něco změnit, popřípadě zlepšit? Má pracovní náplň je vedoucí, to znamená, že řídím skupiny asi 25 lidí. Jsem osoba samostatně výdělečně činná. Tito lidé mají ještě daleko větší problém dosáhnout úspěchu, protože my vlastně nejsme nikým honorovaní, my jsme honorovaní sami sebou. Je to daleko těžší, než být v zaměstnaneckém poměru. Řídím si teda svůj čas, řídím si svůj plat, ale také musím řídit své obchodní zástupce. Nevím, jak Vám mám odpovědět na otázku, co chci změnit nebo zlepšit. To si nedovedu představit. Je to velmi těžké, protože tady já co řídím svoji obchodní skupinu nebo i své manažery, protože já jsem ředitelka agentury, tak můžu zlepšit něco jenom v sobě. To znamená, že se pořád nějak řídím nějakými pravidly, která jsou všeobecně daná jako řídící pravidla, ale je to vždycky pokus-omyl.

81

Takže pokud něco můžu zlepšit, tak v sobě. Jinak v té řídící činnosti, v mé řídící činnosti-ona je tak trochu specifická oproti řídící činnosti třeba v nějaké firmě, se toho moc zlepšit nedá, to je jenom v člověku.

9)

Jaké jsou Vaše plány do budoucna? Čeho byste chtěla dosáhnout? Moje plány jsou zůstat v této pozici, protože to je moje konečná pozice a nemůžu jít dál a samozřejmě udržet pracovníky, aby dobře pracovali a abych byla stále zdravá, silná a taková jaká jsem. Plány do budoucna já nemůžu mít dalekosáhle, protože já jsem v podstatě na konci.

10) Pocítila jste někdy nebo pociťujete rozdíly v přístupu k ženám a mužům? Pokud ano, jaké? Ano, rozdíly v přístupu k ženám a mužům pociťuji, ale je to způsobeno tím, že ti muži jsou historicky daní, takoví jako, neřekla bych „nadčlověk“, ale takový ten ramenatý, silný jedinec klame tělem. A tím pádem okolí vídí toho muže v pohledu toho „a tady se můžu opřít“. Protože všichni lidé, po mé zkušenosti, mají rádi tu oporu, hledají toho, o koho se můžou opřít, který je povede. Můj otec vždycky říkával, že každé stádo potřebuje berana. Ale je to tak. To znamená, že všichni se tak nějak kloníme k někomu, je to i v manželství, ve vztazích rodinných, je to prostě o komunitách, je to všude. Takže rozdíl v přístupu k ženám a mužům vidím, jednak z okolí, ale i v tom, že když muž jedná, tak se ho každý trošku zalekne. Když jedná žena, tak si člověk řekne „ k ní si můžu dovolit“. Asi takhle bych to řekla jednodušše.

11) Pocítila jste někdy přímo nevýhodu v tom, že jste žena? Pokud ano, kdy? Někdy ano, ale nebylo to až tak výrazné, protože já si myslím, že jsem tak trošku osobnost. Že si dokážu prosadit to, co chci a říkám to jednoznačně. Vyjadřuji se velmi konstruktivně, což lidi ocení, ale určitou nevýhodu jsem pocítila při některých jednáních. Kdybych byla muž, tak by ten konec jednání byl určitě víc v můj prospěch. Bohužel nosím sukni, tak to tak nebylo.

12) Jsou ve Vaší firmě stejně platově ohodnoceny ženy i muži? Ano. Toto je dáno věcí subjektivní a objektivní. Subjektivní věci jsou, jak už jsme říkali, dány historicky a biologicky. Ale jsou ještě objektivní důvody a to jsou podmínky firem. Naše firma zrovna umožňuje naprosto stejné podmínky mužům a ženám. Buď splní daná kritéria, nebo nesplní. A je úplně jedno, jestli mám 18 nebo mám 50 let a jestli jste muž nebo žena. Ale ne každá firma to takhle má. Jsem přesvědčena o tom, že kdybych byla v jiné společnosti, které se takzvaně „proflaškovávají“, tak bych nebyla na této pozici. Protože přece jenom já nemám věk, nejsem čtyřicetiletý člověk, já už mám svůj zenit za sebou, u mě už je to trošku jiné, ale takové podmínky jako u nás ne každá firma poskytne. Tady vidím i rezervy v naší společnosti.

13) Myslíte si, že jsou nějaké rozdíly ve stylu vedení a přístupu k práci mezi muži a ženami? Ano, jsou rozdíly. Pokud já jsem jako na ředitelské pozici, tak jsou muži, kteří se mnou nebudou nikdy pracovat. Měla jsem zkušenosti s takovými muži, kteří by se mnou nikdy nedělali, právě protože jsem žena. A jsou muži, kterým je to jedno a akceptují a tolerují vlastně sílu té osobnosti. U žen to je jedno. Ženy vedu naprosto stejně jako muže. Ženy mají k ženám naprosto stejný vztah, pokud je ta žena ve vedoucí funkci, ale u mužů může být rozdílný přístup, ano, stalo se mi to. Ti muži mi to i řekli, prostě „Kdybys byla muž, tak bych tady byl s tebou v jednom týmu, nejsi muž, tak máš smůlu.“

14) Myslíte si, že mají muži a ženy rozdílné předpoklady pro vedoucí pozice? Ano, určitě mají. Žena je emočnější, někdy zazmatkuje a ty emoce se v ní hádají. Muž je racionálnější, ale existuje muž a muž, jo? Oni jsou muži, kteří jsou slaboši a kteří na první pohled vypadají velmi dobře, ale nakonec potom i ta skupina, kterou vede, zjistí, že to vlastně je slaboch, o kterého se nemůže opřít, a pořád mluvíme o jednom. A to, že lidé, které vedete, se musí o něco opřít. Muž je někdy spravedlivější, ale taky ne vždycky. Znala jsem hodně vedoucích mužů, kteří byli takzvaně „drbny“. Takže žena je, řekla bych, slabší článek, ale pokud se dostane do vedoucí pozice, tak je to žena, která opravdu ví, co chce a potom je už opravdu na té úrovni mužů, ale vizuálně z venku není tak braná. Ale opravdu jsem poznala hodně mužů, kteří bylio daleko větší drbny než ženy a byli ve vedoucí pozici a nevydrželo jim to, protože lidé mají rádi férovost, korektnost, slušnost a naprostou jednoznačnost. Dělám to 15 let, takže kdybych nebyla fér ke svým lidem a svému týmu, tak bych nebyla na této pozici. A to i ženy i muži s tím mají problémy.

15) Myslíte si, že na vaše současné postavení mohla mít vliv i výchova a rodinné zázemí? V každém případě, já jsem byla od malička vedená k samostatnosti. Čím dřív děti k samostatnosti vedeme a říkáme mu „ty si poradíš, ty to zvládneš a dokážeš to“, tím líp. A ne mu pomáhat od „malulenka“. Určitě, já jsem byla vedena k velké samostatnosti. Já jsem se o sebe musela postarat

82

už i na vysoké škole, má výchova má nesmírný vliv. Rodinné zázemí také, to musí být harmonické, to si je všude psané, že jo, ale vždycky to taky nevyjde, ten ideál. Ale je nutné vést ty děcka k samostatnosti, to určitě. Já vám něco řeknu, pro mě bylo nejtěžší, ale současně nejlepší, když mně moji dva synové na vysoké škole řekli „Maminko, my tady s vámi už bydlet nebudeme“. Já jsem to těžce nessla, protože jsem tu plnou ledničku a vyprané prádlo pro ty syny dělala velice ráda, ale na straně druhé jsem viděla, že se kluci staví za vlastní nohy, byť byli ve třetím ročníku vysoké školy. A myslím si, že to je to, co je pro rodiče nejtěžší, že se odpoutají, zase na druhou stranu nejlepší, protože jsou samostatní a oni jednou povedou rodiny.

16) Jaké máte plány v oblasti rodiny? Tady já už těžko nějaké, už mám syny za sebou, už mám vnoučata, já už jenom, abychom to udrželi. Moje dřívější plány v oblasti rodiny, chtěla jsem kariéru a děti současně. Já, když jsem začínala kariéru před těmi 14, 15 lety, tak byli kluci na střední škole nebo teda končili zhruba devítiletku a já jsem chtěla, aby ti kluci nijak nepocítili, že pracují nějak 10 hodin denně. Takže pro mě bylo nejdůležitější vytvořit si cíl a také pravidelný denní režim. A ten je důležitý. Jestliže nemáte denní plán, tak se nikam nedostanete. Tam nemůžete mít žádný zmatky jako „já nevím, co budu dělat za dvě hodiny“. A ten den musí být přesně naplánovaný a potom tam jde i ta rodina, to se dá skloubit dohromady. Když jsem začínala, tak můj plán, co se týče kluků, bylo to, aby dostudovali a to se mi podařilo. A nejenom, aby studovali tady, ale aby studovali i chvilku v zahraničí a to se mi taky podařilo. Ony i ty víkendy stačí, děcka jsou jinak ve škole a tam není nějaký problém, že s nimi musíte být celý den. Ale ten plán musí být jednoznačný, abyste věděla, že ve 4, o půl 5, končí vaše pracovní doba, ale vy jste plně vytížena. Nemůžeme se flinkat, to nejde.

17) Máte děti? Ano, 2 syny, i vnoučka.

18) Jak se Vám daří kloubit práci a rodinný život? No tak teď se hodně věnuju práci, protože v podstatě s vnoučkem jsme přes víkend a s manželem, tam už jako není co řešit. O rodinném životě tady už v podstatě není řeč.

19) Jaký je Váš názor na rozdělení rolí žen a mužů v domácnosti? Tak tady bych viděla jednu věc, pořád je tíha domácnosti na ženách. Ať se na to podíváme, z jaké strany chceme, a pokud ten muž je v domácnosti, tak je to takové krátké suplování, ale je to zase historicky daná skutečnost, že pokud žena nedělá ty domácí práce úplně všechny, tak to není úplně ono. Můžou si samozřejmě ty role rozdělit, on luxovat a ona žehlit, to už je druhá věc, ale větší díl je vždycky na té ženě. Ale tak to má být. Někdy bývá v rodině, že on vaří a ona třeba uklízí, ale žena je opravdu ten partner, který by to měl dělat.

20) Musela jste po rodičovské dovolené čelit nějakým problémům? Určitě. Byly v tom, že ty děcka po rodičovské dovolené byly nemocné, takže jsem s nima musela být více doma. A s tím jsou problémy, protože zaměstnavatel to nepřipouští, vidí to nerad, je potřeba udělat nějakých kompromisů. Problémy s tím jsou vždycky a budou v každém režimu, je úplně jedno, jaký je. V oblasti kariérního skluzu jsem vůbec problémy neměla, protože když jste na rodičovské dovolené, tak můžete studovat taky. Nevidím důvod, proč když vyperu plínky, proč bych si nemohla něco přečíst. Je to pořád o tom samostudiu, těžko by tam asi byla nějaká pravidelná návštěva kurzů. Samostudium je nejtěžší, ale je nutné a já na něj kladu velký důraz, protože většina lidí to nedělá. Ale je opravdu nejpodstatnější, protože vzdělávání obvykle končí v nějakých 25 letech a většinou lidi ustrnou a oni si čtou nějakou beletrii, noviny a to je chyba. Samostudium je opravdu to nejideálnějším a málo lidí to dělá. Ale nejenom, že si to přečtou, ale je potřeba to pak aplikovat do té praxe. To znamená implantovat to, co jsem přečetla, do svého dalšího života. Tady má zase jenom kontrolu pokus – omyl. To co jsem přečetla, aplikuji do vedení týmu a jestli to bylo dobře nebo ne vidíme jenom díky tomu pokusu a omylu.

21) Zbývá Vám mimo práci a rodinu volný čas, který můžete využít sama pro sebe? Kolik ho je? Ano, já si ho udělám taky, a protože mám pravidělný režim, tak já si ho třeba udělám, buď o víkendech, nebo dopoledne. Nebo si jdu třeba na relaxační masáže nebo něco takového a to všechno v kompletaci pracovního dne. To znamená, ano, začínám dejme tomu o půl deváté nebo v devět, to už je jedno, a od dvanácti do jedné si jdu na masáž. A zase jdu pracovat dál. Takže je to součást pracovního dne, ale je to tak, že já si naprosto v tomto okamžiku můžu udělat volno. Takzvaně vypnu. Takže já končím kolem šesté, sedmé večer, ale ten den je celý, to znamená jak pracovní, tak i část relaxační. Neříkám, že denně, ale může ta relaxační část někdy být. Samozřejmě

83

sportuju, jako bohaté soukromí to nazývám. To znamená, že nejsem registrovaná v klubu, nic, ale je to takové spíš, že si zajedeme v zimě na ty hory a v létě k vodě nebo z jara k tomu moři.

22) Mělo by se ve firmách něco zlepšit? No tak já neznám firmy, které jou v zaměstaneckém poměru, takže na tuto otázku těžce odpovím. Jak já vnímám z vnějšího pohledu firmy, kde je zaměstnanecký poměr, tak já si myslím, že ženy jsou jako takové dikriminované. Ale nedovedu to říct naprosto exaktně, protože jsem se s tím nesetkala, ale věřím, že existují veliké loby v těch firmách, řekla bych, že i takové velké diskriminační faktory jako starší ženy atd. Já to takhle vnímám, ano, ale v naší firmě to tak není, takže já vám ta to úplně nemůžu odpovědět.

23) Co byste poradila ženám na počátku své kariéry a studentkám, aby byly úspěšné? No tak to bych vám poradila. Na počátku každé kariéry bych poradila jednu věc – rozhodněte se. A potom udělejte dílčí kroky pro to, kam chcete dojít a pořád si ten cíl držte. Někdy je to dlouhodobé, někdy ten cíl není za 14 dní, je třeba i pětiletý. Pokud ho chcete, držte se ho. A pokud najdete kroky, jak k němu, tak k němu dojdete, ale musíte ty kroky najít. Někdy je to pád, je to ve vlnách, je to v sinusoidě, ale jde to. Já jsem se před 15 lety rozhodla, že budu manažer, rozhodla jsem se, že budu dělat pro jednu firmu a budu OSVČ a podařilo se mi to. Co bych poradila studentkám, aby věděly, co chtějí, ale to není hned. Pokud budete chtít někdy být manažerkami, rohodněte se v jakém oboru, kde a za tím cílem si běžte. Chce to nesmírné úsilí, padání i postavení se zpět a ono to jde, když chcete, ale je to ve vás. Ten motor je vnitřní, buď ho máte, nebo ho nemáte. A to nevíte, pokud to nezkusíte.

24) Věk: 56

25) Rodinný stav, počet dětí: vdaná, 2 děti

26) Profese, pracovní pozice: OSVČ, ředitelka agentury

27) Vzdělání: vysokoškolské

ROZHOVOR S PANÍ MARTINOU:

1)

Přemýšlela jste někdy o tématice nerovnosti mezi muži a ženami? Ano, mnohokrát

2)

Absolvovala jste v průběhu školního vzdělání nějaké další vzdělávací kurzy? Pokud ano, jaké? Ano. Výuka cizího jazyka, hudební škola

3)

Vzdělávala jste se i po ukončení vysokoškolského studia? Pokud ano, jak? Ano. Kurz pro práci s PC, kurz pro auditory

4)

Absolvujete nějaké vzdělávací kurzy i v současné době? Pokud ano, jaké? Ano. Pravidelné přeškolování pro auditory, pravidelné vzdělávací akce pro zdravotnický personál

5)

Myslíte si, že výše platu je závislá na výši vzdělání a dosaženého titulu? Je vzdělání předpokladem k úspěchu? Ne vždy je výše platu úměrná výši vzdělání. Podle mého názoru by však výše vzdělání měla být předpokladem k úspěchu.

6)

Co všechno je podle Vás ještě nutné k úspěchu? Sebevzdělávání, dobrý zdravotní stav, umění komunikovat, správný postoj k podřízeným a nadřízeným – styl vedení, ctižádost, důslednost, umění odpočívat – relaxovat

7)

Jaké jste měla ambice v průběhu studia? Při studiu jsem již pracovala na vedoucí pozici.

8)

Co obnáší Vaše profese, jaká je Vaše pracovní náplň? Chtěla byste na ní něco změnit, popřípadě zlepšit? Pracuji jako vrchní sestra, na úrovni středního managementu, mám 7 podřízených SZP (žen), mými nadřízenými jsou lékaři (muži). Ve vyšším managementu pracuji jako auditor kvality. Kromě toho pracuji jako lektorka pro OU – vedu odbornou praxi pro studentky oboru porodní asistentka.

84

9)

Jaké jsou Vaše plány do budoucna? Čeho byste chtěla dosáhnout? Chtěla bych se naučit anglický jazyk na komunikativní úrovni

10) Pocítila jste někdy nebo pociťujete rozdíly v přístupu k ženám a mužům? Pokud ano, jaké? Ano. Muži jsou obvykle za stejnou práci mnohem lépe ohodnoceni. Mnohdy nepodávají zdaleka takové pracovní výkony jako ženy.

11) Pocítila jste někdy přímo nevýhodu v tom, že jste žena? Pokud ano, kdy? Ano. Při žádosti o zvýšení platu.

12) Jsou ve Vaší firmě stejně platově ohodnoceny ženy i muži? Ne.

13) Myslíte si, že jsou nějaké rozdíly ve stylu vedení a přístupu k práci mezi muži a ženami? Ano. Muži jsou více autoritativní, ženy mají schopnost empatie.

14) Myslíte si, že mají muži a ženy rozdílné předpoklady pro vedoucí pozice? V některých oborech ano.

15) Myslíte si, že na vaše současné postavení mohla mít vliv i výchova a rodinné zázemí? Ano. Oba rodiče měli vedoucí postavení. Myslím si, že se některé vlastnosti dědí, jiné získávají.

16) Jaké máte plány v oblasti rodiny? Vzhledem k mému věku se už mohu,za pár let, těšit pouze na vnoučata

17) Máte děti? Ano. Jednu dceru.

18) Jak se Vám daří kloubit práci a rodinný život? Vzhledem k věku dcery (20 let) a rodinnému stavu (rozv.) se daří kloubit práce i starost o rodinu. Složitější období bylo, když byla dcera školou povinná a já jsem studovala dálkově VŠ.

19) Jaký je Váš názor na rozdělení rolí žen a mužů v domácnosti? Rozdělení by mělo být rovnoměrné, i když preferuji rozdělení na typicky ženské a mužské práce. Přesto by oba partneři měli umět zastoupit toho druhého. (Vzhledem k nenadálým situacím, které se během života naskytnou – nemoc, invalidita, rozvod, smrt)

20) Musela jste po rodičovské dovolené čelit nějakým problémům? Musela jsem po sedmi měsících rodičovské dovolené nastoupit do zaměstnání, abych se mohla vrátit na stejnou pozici.

21) Zbývá Vám mimo práci a rodinu volný čas, který můžete využít sama pro sebe? Kolik ho je? Ano. Denně dvě až tři hodiny.

22) Mělo by se ve firmách něco zlepšit? Vždy je co vylepšovat. Mezilidské vztahy, komunikace mezi nadřízenými, podřízenými, ale i na stejné úrovni.

23) Co byste poradila ženám na počátku své kariéry a studentkám, aby byly úspěšné? Nevzdávat se svých cílů hned po prvních neúspěších, vytrvat, vzdělávat se, ale vždy si najít čas i na rodinu a samu sebe.

24) Věk: 44

25) Rodinný stav, počet dětí: rozvedená, 1 dcera

26) Profese, pracovní pozice: vrchní sestra v soukromém zdrav. zařízení

27) Vzdělání: vysokoškolské

ROZHOVOR S PANÍ ALICÍ:

1)

Přemýšlela jste někdy o tématice nerovnosti mezi muži a ženami? Abych byla upřímná, osobně jsem neměla důvod se zamýšlet nad daným problémem. Nicméně z okruhu mých známých vím, že se s nerovným zacházením dříve setkaly – zejména jedná-li se o starší generace – moje maminka či babička nebo starší spolupracovnice. Ony byly ohodnoceny finančně o zlomek méně, než jak byli ohodnoceni muži. Nedávno jsem slyšela názor muže, který

85

odkazoval na to, že žena není schopna takového výkonu jako on sám a že muž je k tomu ,,předurčen“. Myslím si, že tyto doby, kdy muž byl lovec a žena se starala o děti a rodinný krb, pominuly a je třeba se na to dívat ze současného hlediska. Ze svého okolí znám spoustu žen, jež se starají o domácnost a v práci pak podávají výkony předčící výkonům mužů – a proč by ony měly být ohodnoceny méně než muž se stejným výkonem jen proto, že jsou ženy? Nedávno jsem četla v novinách článek, v němž se - v negativním slova smyslu - vyznamenal náš premiér M. Topolánek, když odpovídal na dotaz redaktorky, proč ve vedoucích pozicích v souvislosti s předsednictvím EU vidíme jen muže, způsobem v dané době poměrně zarážejícím: ,,A to by tu měli sedět snad Marťani?“ Co pak k takovému názoru říct…

2)

Absolvovala jste v průběhu školního vzdělání nějaké další vzdělávací kurzy? Pokud ano, jaké? Ano, navštěvovala jsem kurz jazykový, díky němuž jsem pak snáze dosáhla zkoušky FCE.

3)

Vzdělávala jste se i po ukončení vysokoškolského studia? Pokud ano, jak? Ze školy jsem poměrně krátce, takže jsem zatím neměla důvod vyhledávat nějaké kurzy. Ale nebráním se absolvování nějakého smysluplného kurzu.

4)

Absolvujete nějaké vzdělávací kurzy i v současné době? Pokud ano, jaké? Ne.

5)

Myslíte si, že výše platu je závislá na výši vzdělání a dosaženého titulu? Je vzdělání předpokladem k úspěchu? Nemyslím si, že výše odměny za práci je přímo úměrná vzdělání, avšak je takovým důležitým předpokladem k snazšímu prosazení se. Ale domnívám se a asi i tak tajně doufám, že ve světě se prosadí lidé pracovití, pečliví a schopní.

6)

Co všechno je podle Vás ještě nutné k úspěchu? Jak jsem již řekla – pracovitost, píle, ochota vyjít vstříc, mít vlastní motivaci a dělat rád svoji práci, i když ne vždy se člověku poštěstí.. Také je nezbytností umět komunikovat s lidmi.

7)

Jaké jste měla ambice v průběhu studia? V průběhu studia jsem byla studentkou pilnou – přípravu na zkoušky jsem nikdy nepodceňovala příliš, ale zase ne pilnou natolik, abych se svému oboru věnovala i ve svém volném čase – ten jsem věnovala jiným činnostem, jež také k vysokoškolskému životu patří.

8)

Co obnáší Vaše profese, jaká je Vaše pracovní náplň? Chtěla byste na ní něco změnit, popřípadě zlepšit? V současné době pracuji jako manažerka odštěpného závodu poměrné známé firmy. Moje práce spočívá především v komunikaci s lidmi a zařizování běžné agendy při chodu společnosti a zadávání úkolů zaměstnancům na nižší pozici. Jedná se o 10 lidí.

9)

Jaké jsou Vaše plány do budoucna? Čeho byste chtěla dosáhnout? Neprahnu tolik ani po kariéře, spíš mi dělá radost, když vidím za sebou kus odvedené práce a to mě vždycky posune o krok kupředu, vždy se ze svých chyb dokážu poučit a napříště se jich vyvarovat, což je neskutečná výhoda. V současné době bych chtěla s přítelem pomalu zařídit bydlení a založit rodinu – tedy spíše osobní cíle než pracovní - jsem přeci jen žena a ráda bych měla děti ještě, dokud jsem poměrně mladá a bez komplikací.

10) Pocítila jste někdy nebo pociťujete rozdíly v přístupu k ženám a mužům? Pokud ano, jaké? Jak jsem již řekla na začátku, sama jsem se rozdílnými přístupy vůči ženám a mužům nesetkala aupřímně doufám, že ani nesetkám. I když na střední škole jsme měli učitele, který v informatice pokládal holky v dané oblasti za nechápající tvory a mnohdy dívkám slevil ze svých požadavků. Když nad tím tak přemýšlím, dá se toho i v současném stavu využít. S domluvou s klienty – muži, jsem schopnější já – žena než můj kolega

11) Pocítila jste někdy přímo nevýhodu v tom, že jste žena? Pokud ano, kdy? S přímou nevýhodou jsem se nesetkala. Jen z doslechu okolí, ale o tom nemám bližší informace.

12) Jsou ve Vaší firmě stejně platově ohodnoceny ženy i muži? Jsem přesvědčena, že každý je ohodnocen tak, jak si zaslouží.

13) Myslíte si, že jsou nějaké rozdíly ve stylu vedení a přístupu k práci mezi muži a ženami? Ano, myslím si, že ženy mají výhodu v tom, že pokud jednají s muži, snáze získávají zakázky. Umí využít ženského šarmu pro svůj prospěch. Řekla bych, že ženy jsou také důmyslnější a důvtipnější

86

než muži v této funkci. Většinou si dokážou lépe naplánovat čas, snázeji nacházejí řešení. A to i co se vedení svého týmu týče. Ale ovšem mluvím jen z vlastní krátkodobé zkušenosti.

14) Myslíte si, že mají muži a ženy rozdílné předpoklady pro vedoucí pozice? Předpoklady mají asi všichni stejné, je jen na každém, jakým způsobem se práce zhostí. Ale opět mluvím jen ze své krátké zkušenosti. Je možné, že některé ženy mohou být znevýhodněny svým věkem – zejména mladé holky, kolem těch 27 jsou celkem v nevýhodě, protože pokud se v tomto věku uchází o pozici, pak je zaměstnavatel nemusí zaměstnat z obavy, že tato žena pro něj je nevýhodná s ohledem na možné těhotenství, jež se v dohledné době dá tak nějak předpokládat.

15) Myslíte si, že na vaše současné postavení mohla mít vliv i výchova a rodinné zázemí? Ano, do jisté míry ano. Vděčím rodičům za jejich podporu nejen v době studií, ale i nyní, kdy jsem už zcela nezávislá. I když mě podporovali, musela jsem být samostatná. Ale myslím, že závisí hodně na schopnostech jedince, jak ,,vezme příležitost za pačesy.“ Člověk se nemůže chovat způsobem – sedávej, panenko v koutě…to opravdu ne.

16) Jaké máte plány v oblasti rodiny? S přítelem si sháníme bydlení, zařizujeme, a pokud by přišlo miminko, tak bych se tomu vůbec nebránila, právě naopak. Hrozně se těším, až budu maminkou. Přítel pracuje taky ve vedoucí pozici, ale také bude muset přispět trochou svého času, abych nevypadla úplně z pracovního tempa a aby pro mě bylo snazší se do své funkce vrátit.

17) Máte děti? Ne. Zatím.

18) Jak se Vám daří kloubit práci a rodinný život? V současné době jsem s přítelem asi pátým rokem a myslím si, že jsme to dokonale zvládli. Pokud nám to takhle vydrží dlouho, budu šťastná. I on pracuje ve vedoucím postavení, proto oba víme, co daná práce obnáší – dokonale a vzájemně se respektujeme. Rodinným životem jsme ještě nežili, ale jak jsem již říkala, chystáme se rodinu v dohledné době založit. A i když na mateřské budu já, bude i přítel muset se do péče o domácnost zapojit.

19) Jaký je Váš názor na rozdělení rolí žen a mužů v domácnosti? Můj názor je takový, že oba, pokud oba v jedné domácnosti žijí, by se o ni měli starat. S přítelem nám to vychází. I když jsem z domu naučená, že já coby žena, se starám o některé věci více, ale zase je kompenzujeme jinde. Jak nám to ale bude fungovat úplně, to poznáme, až se opravdu nastěhujeme do vlastního bytu. Doufám, že se nic nepokazí na tom, jak je to teď.

20) Zbývá Vám mimo práci a rodinu volný čas, který můžete využít sama pro sebe? Kolik ho je? Pro rodinu, dítě zatím nemám. Volného času je jako šafránu, ale zato si jej vždy příjemně užiju. Nedovedu si představit, jaké to bude s potomkem, ale spíše se na to těším a určitě to bude stát za to. Toho volného času je v poslední době opravdu hodně málo – mnohdy se přistihnu, že i doma si vyřizuju pracovní věci, abych pak lépe stíhala zakázky. Ale vždy si najdu čas na plavání, na které chodím minimálně jednou týdně – někdy. Když zbude čas i dvakrát a s přítelem, jsme ještě v nedávné době podlehli squashi – ten však po večerech, neboť odpoledne ani navečer nám čas nezbude. A v pátek – asi jednou do měsíce se sejdeme s přáteli na sklenku bílého vína.

21) Mělo by se ve firmách něco zlepšit? Jak jsem již uváděla, já sama jsem se ještě nesetkala v dané oblasti s nějakými problémy, ale přesto nepochybuju o tom, že žádné nejsou. Jen opravdu nejsem s to vám o těchto problémech říct.

22) Co byste poradila ženám na počátku své kariéry a studentkám, aby byly úspěšné? Vzkázala bych jim, aby se nebály jít se svou kůží na trh, zajímaly se o současné dění – například jazyky jsou jedním ze nejdůležitějších – zde si myslím, že by mladá generace měla zapracovat – a i já sama mám v tomto jisté rezervy. Dále bych vzkázala, že není nutné trávit u učení déle než je potřeba, aby si užily života, dokud můžou, protože pak už to bude v podstatě jen o práci a poté už stěží něco většího změní. A taky, ať se nebojí neúspěchu a spíše se řídí heslem – co tě nezabije, to tě posílí.

23) Věk: 25

24) Rodinný stav, počet dětí: svobodná, bezdětná

25) Profese, pracovní pozice: manažerka odštěpného závodu

87

26) Vzdělání: vysokoškolské

ROZHOVOR S PANÍ PAVLÍNOU:

1)

Přemýšlela jste někdy o tématice nerovnosti mezi muži a ženami? Ano, pořád, je to velké téma. Ono je velký rozdíl, když šéfuje žena a když šéfuje mu, protože ten chlap si většinou tu autoritu nějak udělá a všichni ho berou a řeknou si „Ano, chlap, tak to je aspoň vedoucí“. Protože doma nevaří, neuklízí a nemá děti. A když tam přijde žena, tak si oni řeknou „Ženská a vedoucí?“ Tam už se to vždycky nějak promítne, že je žena. Sama jsem to viděla, když jsem dřív dělala zástupkyni vedoucího, je to hrozný rozdíl. Vedl nás tam muž a bylo to tam v pohodě, ale on třeba neměl úplně až tak velkou autoritu, ale přesto ho považovali, že je to fakt vedoucí. Kdežto když šéfuje ta žena, tak si autoritu musí vytvořit sama. Muž ji má hned od začátku. Ale taky samozřejmě záleží na situaci.

2)

Absolvovala jste v průběhu školního vzdělání nějaké další vzdělávací kurzy? Pokud ano, jaké? To jsem dělala jenom jazykové kurzy, angličtinu a němčinu. A to je vlastně všechno.

3)

Vzdělávala jste se i po ukončení vysokoškolského studia? Pokud ano, jak? Ano, to jsem dělala. Jak jsem začala pracovat, tak to přišly samé vzdělávací kurzy. A co mi přineslo největší užitek, tak to počítačové kurzy v naší současné firmě. Myslím si, že teď jsem v této oblasti opravdu hodně dobrá. Hlavně v Excelu, PowerPointu, Wordu, ale nemám teď na mysli ty základní věci, protože to umí dneska každý, ale už takové ty už složitější věci, jako jsou kontingenční tabulky atd. Pak jsme tam měli kurzy, co se týče osobnosti, jak se chovat k podřízeným a prostě takové kurzy na rozvíjení osobnosti.

4)

Absolvujete nějaké vzdělávací kurzy i v současné době? Pokud ano, jaké? V současné době neabsolvuju příliš mnoho kurzů, protože jsem na mateřské dovolené, ale vzhledem k tomu, že jsem stále zaměstnaná ve firmě, ze které jsem šla na tu mateřskou, tak absolvuji alespoň okrajově, protože se na svou pozici, po mateřské dovolené, chci vrátit. Teď jsem například absolvovala kurz na zvýšení své osobnosti vzhledem k podřízeným. To znamená, jak mám před nimi vystupovat přesně, i když to já teda vím, ale rozvine to ještě mé znalosti a schopnosti. Takže to je jeden jediný pořádný kurz. A ještě teda absolvuji jeden kurz pro seznámení se s novým programem, který ve firmě máme. Ten si musím osvojit nejdřív, abych to pak svým podřízeným mohla dále předávat. Sice jsem na mateřské, ale stále s nimi komunikuju. Takže aby pak věděli, o co jde. A také navštěvuji angličtinu, to musím, protože bych jinak zapomněla, co jsem kdy uměla a hlavně to potřebuji na své pracovní pozici. Opravdu z toho nemůžu vypadnout.

5)

Myslíte si, že výše platu je závislá na výši vzdělání a dosaženého titulu? Je vzdělání předpokladem k úspěchu? Tak to není pravda. Bylo by velice pěkné, kdyby to tak fungovalo, ale opak je pravdou. Protože jak jsem zjistila, člověk může dosáhnout titulu, je to pěkné, že ho máš před jménem, ale záleží pak, jak se člověku bude v životě otáčet a v jaké firmě bude zaměstnaný, protože neznamená, že člověk, který je Ing. bude mít víc peněz než člověk, který má střední školu.

6)

Co všechno je podle Vás ještě nutné k úspěchu? No je nutné mít praxi. A vzdělání určitě taky, do toho patří hlavně jazyky, takže když člověk neumí jazyk, tak má vymalováno. Když se zaměřím dál na tuto stranu, tak je nutné, aby člověk měl brigádu i během studia a sbíral tak tu praxi. Jinak by totiž bylo komplikované pak něco shánět. A co se týče charakterových vlastností, člověk musí být flexibilní, když se něco namane, tak nad tím nesmí hodně dlouho uvažovat, ale okamžitě za tím jít. Člověk se taky nesmí úplně držet při zemi a musí mít taky trochu větší rozhled, musí být trochu drsnější a ráznější. Chce to trošku tvrdé lokty, což je někdy trošku problematické, ale k tomu se pak člověk dostane. A taky musí být určitě optimistický, protože když si řekne, že to všechno bude špatné, tak to opravdu špatné bude.

7)

Jaké jste měla ambice v průběhu studia? Já jsem na nějaké vysoké funkce ani nepomýšlela, spíš jsem si vždycky říkala, že bych byla hrozně ráda, kdybych opravdu zůstala ve svém oboru na marketingu a pak, kdybych se tím marketingem opravdu zabývala. Což se mi teda splnilo, jsem tam a dokonce mám pod sebou několik lidí.

88

8)

Co obnáší Vaše profese, jaká je Vaše pracovní náplň? Chtěla byste na ní něco změnit, popřípadě zlepšit? Moje funkce se zabývá marketingem. To znamená, naše firma je zaměřená na IT, takže já kontroluju konkurenci, co má kde jaký trh na starosti, co se tam děje, takže prostě ten marketing a nechtěla bych na ní měnit nic ani nic vylepšovat. Momentálně jsem velmi spokojená.

9)

Jaké jsou Vaše plány do budoucna? Čeho byste chtěla dosáhnout? Takže plány do budoucna mám takové, že až mi skončí mateřská, tak bych se chtěla vrátit zpět do firmy a chtěla bych dosáhnout toho, že bych se na své pozici chtěla nějakým způsobem upevnit, nebo bych prostě chtěla docílit toho, že ten marketing bude fungovat ještě líp, než fungoval. Že já se tam prostě vrátím z mateřské, budu plná energie, budu plná sil a prostě to úplně perfektně poklape. Mám pod sebou docela dobré kolegy, takže si myslím, že to bude super. Takže toho bych chtěla dosáhnout, aby marketing fungoval úplně jako jednička.

10) Pocítila jste někdy nebo pociťujete rozdíly v přístupu k ženám a mužům? Pokud ano, jaké? Přímo na sobě jsem nepocítila žádné rozdíly.

11) Pocítila jste někdy přímo nevýhodu v tom, že jste žena? Pokud ano, kdy? Ani ne, možná spíš naopak. Protože přece jenom, když člověk je žena a přijde někam na pohovor nebo potřebuje třeba něco vyřídit a přijde k majiteli firmy jako žena, tak někdy je to lepší, než když k němu přijde nějaký její kolega. Muž nadřízený ženám více vyhoví. Problém bych viděla pouze s autoritou u žen na už vysokých pozicích, jak jsem už řekla na začátku. Ženám se hůř buduje respekt.

12) Jsou ve Vaší firmě stejně platově ohodnoceny ženy i muži? Tak to já vlastně nevím, jaké je u nás platové ohodnocení. Vím to pouze u lidí, kteří jsou níž než já a tam je to stejné. Ale jak je to u ostatních oddělení, to nevím.

13) Myslíte si, že jsou nějaké rozdíly ve stylu vedení a přístupu k práci mezi muži a ženami? Já myslím, že ne. Tam moc velké rozdíly nebudou. Těžko říct, možná že vedoucí žena, že se nad tím zamýšlí takovým tím jiným způsobem, že tam hledá hodně detailů a podrobností. Kdežto vedoucí muž, ten jde přímo rovně a bez nějakých zbytečností. Jedině tak.

14) Myslíte si, že mají muži a ženy rozdílné předpoklady pro vedoucí pozice? To si taky myslím, že ani ne, že je to tam rovnocenné. Jedině, že žena má víc starostí, protože se u ní předpokládá, že bude mít dítě a pak jí bude běžet ta mateřská, ale jinak si myslím, že je to stejné. A je to i hodně individuální.

15) Myslíte si, že na vaše současné postavení mohla mít vliv i výchova a rodinné zázemí? No určitě na to výchova a rodina má nějaký vliv, protože pokud by mě rodiče vychovávali tím stylem, že se nemám nikam drát, nikam cpát a radši zůstat sedět a mám zůstat na takové pozici, kde bych nemusela nic rozhodovat a bylo by to takové klidnější, tak by to bylo určitě něco jiného. Takže výchova určitě vliv má.

16) Jaké máte plány v oblasti rodiny? Tak nejprve jsem měla plán, že se stanu vedoucí, což se mi splnilo. Následně jsem mohla odejít na tu mateřskou dovolenou, což bylo úplně ideální. Takže to byly plány, které se mi podařily. A teď by se mi líbilo, kdybych se vrátila zpět do práce, odpracovala bych si zase nějakou tu dobu a pak šla zase na mateřskou.

17) Máte děti? Ano, jedno dítě.

18) Jak se Vám daří kloubit práci a rodinný život? Tak zatím, vzhledem k tomu, že jsem na té mateřské, tak do práce dělám jenom to, že tam chodím na kurz o programech, jak už jsem zmiňovala a navíc mi nabídli u nás práci, protože by občas potřebovali trochu pomoct, tak něco dělám z domu a na několik hodin týdně budu do práce chodit. Takže to budu kloubit tak, že občas bude muset hlídat babička a já tam dvě hodiny denně odpracuju a zase se budu věnovat dítěti.

19) Jaký je Váš názor na rozdělení rolí žen a mužů v domácnosti? Tak můj názor je takový, že by tam nějaké, že by tam nějaké rozdělování rolí vůbec nemělo a oba dva by se měli starat o domácnost, ale nefunguje to tak. Vždycky takové ty domácí práce bude dělat spíš ta žena než muž a muž bude hlavně obstarávat ty peníze a že se bude snažit o tady to zabezpečení sociální a žena bude udržovat ten rodinný krb. Tak to funguje i u nás zatím.

89

Myslím si, že to není dobře, ale jinak to asi nebude. My osobně jsme do takového stádia, že bychom byli rovnocenní, ještě nedospěli a asi ani nedospějeme.

20) Musela jste po rodičovské dovolené čelit nějakým problémům? To zatím ještě nevím, ale určitě ta situace nastane, až nastoupím do zaměstnání zpátky. Takže to budou určitě problémy, co s dítětem, s hlídáním, co udělat, když dítě bude nemocné atd.

21) Zbývá Vám mimo práci a rodinu volný čas, který můžete využít sama pro sebe? Kolik ho je? Je toho málo, ale naštěstí, když ten čas využiju, tak to znamená, že můžu dvakrát týdně chodit na aerobic a jedenkrát týdně na angličtinu a to je tak nějak všechno. Než jsem byla na mateřské, tak mi vždycky po práci nějaký čas zbyl, to jsem vlastně taky chodila na aerobic a do angličtiny a vždycky jsem ještě měla šanci zajít se známýma do hospody na pivo. Takže to šlo.

22) Mělo by se ve firmách něco zlepšit? Určitě by se v některých firmách měl zlepšit přístup majitelů firmy ke svým zaměstnancům, že by si měli možná uvědomit, že i když jim firma opravdu náleží, tak přece jenom jejich zaměstnanci nejsou jejich majetek a kdykoliv se můžou sbalit a odejít. Takže z této strany by ten přístup měl být možná trošku lidštější. Další věci už jsou velice individuální a záleží na konkrétní firmě, a jak majitel tu firmu vede.

23) Co byste poradila ženám na počátku své kariéry a studentkám, aby byly úspěšné? Asi bych poradila to, že člověk se musí pořád učit a nesmí tak nějak zakrnět. Třeba kdybych na sobě vzala ten jazyk, tak kdybych si myslela, že jsem úplně skvělá v angličtině, což není pravda, a že už s tím dál už nic dělat nebudu, tak by to bylo špatně. Člověk prostě neustále musí zdokonalovat to, co umí. Kromě toho já osobně kladu hodně velký důraz na tu flexibilitu. Je opravdu hodně důležité, aby se člověk ihned otočil za tím, co se mu naskytuje za příležitosti.

24) Věk: 29

25) Rodinný stav, počet dětí: vdaná, 1

26) Profese, pracovní pozice: vedoucí marketingu

27) Vzdělání: vysokoškolské

ROZHOVOR S PANÍ KATEŘINOU:

1)

Přemýšlela jste někdy o tématice nerovnosti mezi muži a ženami? Ano, určitě. A to v oblasti toho, že ženy jsou považovány stále za takové ty méněcenné, já jsem se s nerovnostmi setkala hlavně při pohovorech. Protože, když přišlo na věk – 26 let, tak si samozřejmě hned spojí, že žena musí být těhotná. Další nerovnoprávnost nastává i po mateřské, když si člověk hledá práci, tak žena má samozřejmě malé děti.

2)

Absolvovala jste v průběhu školního vzdělání nějaké další vzdělávací kurzy? Pokud ano, jaké? Tak já jsem studovala agroekologii 5 let, k tomu jsem ještě studovala pedagogické minimum, protože jsem chtěla učit na střední škole. Neučím. Dál jsem studovala angličtinu a to je asi vše.

3)

Vzdělávala jste se i po ukončení vysokoškolského studia? Pokud ano, jak? Ano, studovala jsem zase angličtinu, žádné kurzy v práci jsem neměla. Všechno jsem se musela naučit sama. Například za mnou přišli, že chtějí 2000 propisek, a udělej to, zařiď to… Neřekli mi jak ani kde. Naučila jsem se to před internet, telefon, email.

4)

Absolvujete nějaké vzdělávací kurzy i v současné době? Pokud ano, jaké? Nyní absolvuji opět angličtinu a kurz na ISO.

5)

Myslíte si, že výše platu je závislá na výši vzdělání a dosaženého titulu? Je vzdělání předpokladem k úspěchu? Myslela jsem si to, ale bohužel to tak není. Myslím si, že to asi je o šikovnosti, o komunikaci, o důvěře, snažení se a i kontaktech. Z osobní zkušenosti si myslím, že jako začátečník mám plat dobrý, i když jsem úplně mimo obor. Ale vlastně moji spolužáci, kteří jsou Ing., tak mají plat vlastně jako středoškolsky vzdělaní lidé.

90

6)

Co všechno je podle Vás ještě nutné k úspěchu? Člověk musí být průbojný a s ničím se nepárat. Kromě toho také musí být flexibilní, být v práci od rána do večera, ukázat jim prostě, že o tu práci zájem mám.

7)

Jaké jste měla ambice v průběhu studia? No tak to dostudovat hlavně. A určitě i být úspěšná, nejít hned na mateřskou, ale prosadit se. Dřív jsem si myslela, prosadit se v oboru, teď bych se chtěla prosadit v marketingu.

8)

Co obnáší Vaše profese, jaká je Vaše pracovní náplň? Chtěla byste na ní něco změnit, popřípadě zlepšit? Tak já jsem ředitelka marketingového oddělení, pracuji ve zdravotnické firmě, distribuujeme zdravotnické prostředky. Moje práce spočívá v tom, že když máme nový výrobek a je třeba z Anglie nebo z Velké Británie, tak musím přeložit návod k němu. Podle toho návodu pak pracují sestřičky v nemocnicích. Navrhnu k tomu výrobku leták, reklamní propagaci. Dále děláme třeba nové katalogy, korektury katalogů, korektury letáků, reklamní kampaně na nové výrobky, mám pod sebou obchodní zástupce, kterým vlastně chystám propagační předměty, komunikační materiály atd. Chtěla bych zlepšit komunikaci mezi mnou a panem ředitelem. On mi tak důvěřuje, že se ani pořádně nezajímá o to, co dělám. A jelikož si v téhle funkci ještě nevěřím, tak bych potřebovala, aby mě někdo směřoval. Nebo aby mi ukázal, jakou jít cestou. Prostě trošku korigoval.

9)

Jaké jsou Vaše plány do budoucna? Čeho byste chtěla dosáhnout? I přesto, že nestuduju ve svém oboru, tak bych chtěla u nás na firmě mít pod vedením ekologickou normu, tedy ISO 1401 a vést to tam, mít jakoby funkci ještě ekologa. Chtěla bych se nadále vzdělávat jazykově, protože mě čekají zahraniční cesty, takže má úroveň angličtiny ještě není natolik dobrá, jak by měla být. Chtěla bych se i začít učit němčinu a vzdělávat se v oboru, získávat neustále nové informace.

10) Pocítila jste někdy nebo pociťujete rozdíly v přístupu k ženám a mužům? Pokud ano, jaké? Tak to už jsem asi zodpověděla mezi prvními otázkami. A to bylo hlavně při těch pohovorech týkajících se vlastně zaměstnanosti. Projevovalo se to hlavně otázkami, jestli už mám přítele, jestli už s ním bydlím. Je to nezákonné, ale ptají se. Stejně tak jako otázka, co plánujete v horizontu 5 let. Takže ta otázka vlastně míří zase k nerovnoprávnosti.

11) Pocítila jste někdy přímo nevýhodu v tom, že jste žena? Pokud ano, kdy? Jak už jsem řekla, tak přímo jsem ji já osobně pocítila při pohovorech. Jinak jsem ji pocítila také při řízení auta, protože si muži samozřejmě myslí, že jsou pánové tvorstva a už jenom předjížděním, nebo třeba i že na vás troubí, dávají najevo, že žena za volantem je špatná. Osobně jsem pocítila rozdíly spíš z osobního hlediska, z profesního ne. Osobně bych chtěla radši být chlap.

12) Jsou ve Vaší firmě stejně platově ohodnoceny ženy i muži? My jsme malá firma, nás je tam dohromady 16. Každý člověk má jinou funkci, ale třeba z hlediska obchodních zástupců, kde jsou tři ženy a tři muži, tak mají stejné platové ohodnocení, které je podle výkonů.

13) Myslíte si, že jsou nějaké rozdíly ve stylu vedení a přístupu k práci mezi muži a ženami? To je asi individuální. Asi nejde říct „Ano, to je muž, ten to vede špatně nebo to je žena, ta to vede blbě.“ Ne, je to individuální.

14) Myslíte si, že mají muži a ženy rozdílné předpoklady pro vedoucí pozice? To si také myslím, že je hodně individuální. Já si myslím, že šéf může být dobrý jak ženská, tak muž.

15) Myslíte si, že na vaše současné postavení mohla mít vliv i výchova a rodinné zázemí? Určitě ano. Rodiče mi umožnili studovat vysokou školu, protože si myslím, že sama bych to finančně neutáhla, takže určitě ano. A výchova, jelikož jsem viděla ve své rodině, že nikdo není vysokoškolsky vzdělaný, moje sestra má pouze výuční list a hlavně ona byla ten motivující faktor, proč se jako učit, proč být v něčem jiný, lepší. Neříkám jako, že lepší v životních hodnotách, ale v těch kariérních.

16) Jaké máte plány v oblasti rodiny? Tak jak to říkám všem, mně chybí „rozmnožovací článek“, takže to závisí i od toho. Mně teda biologické hodiny ještě netikají a chtěla bych ještě pracovat tak tři roky, než bych se usadila. Nechtěla bych být úplně odříznutá od práce, chtěla bych pracovat, i když budu na mateřské dovolené, což si myslím, že moje funkce tímto způsobem vykonávat jde.

91

17) Máte děti? Nemám.

18) Jak se Vám daří kloubit práci a rodinný život? Asi spíš osobní teda život. Je to složité, ale jde to. Začátky v práci jsou těžké, protože se člověk vlastně učí všemu novému, protože škola mu asi moc do života nepřinese v téhle pracovní pozici. Když jsem nastoupila, tak první dva tři měsíce jsem chodila domů v pět hodin a v osm hodin jsem šla spát. Tudíž všechny moje koníčky šly stranou. Ale teď už chodím na angličtinu, dvakrát týdně cvičit, vídám se s kamarády, jde to skloubit. Ale zase představa, že bych teď měla přijít domů, uvařit manželovi a nakrmit děti – ne. Nezvládla bych to.

19) Jaký je Váš názor na rozdělení rolí žen a mužů v domácnosti? Tak nemám samozřejmě ráda ty chlapy, kteří musejí mít denně na talíři teplou večeři a že všechno musí zastat žena, bohužel je to asi i ten problém, že jsem sama. A myslím si, že je to tak špatně, že to tak muži prostě požadují. Nemělo by to tak být. Myslím si, že je to dáno výchovou toho chlapa, pokud je z rodiny, kde žena tady tohle všechno vykonává a chlap jenom přijde, nají se a sedne si k fotbalu a jde spát, tak ten chlap asi nebude jiný.

20) Zbývá Vám mimo práci a rodinu volný čas, který můžete využít sama pro sebe? Kolik ho je? To už jsem zodpověděla v jedné z předchozích otázek.

21) Mělo by se ve firmách něco zlepšit? To je také zase velmi individuální. Jak která firma, já jelikož jsem na hlavní pracovní poměr zaměstnaná poprvé, tak můžu špatně toto posuzovat. Ale kdybych to měla posoudit třeba z brigád, tak je určitě vždycky co zlepšovat. Hlavně asi komunikaci ve firmách, mezilidské vztahy, protože jak nefungují mezilidské vztahy, tak to není přínosné. Člověk nebude chodit rád do práce a už se to odráží na všem, na výkonu práce, na kvalitě práce. V přístupu vedení k zaměstnancům, jelikož jsem školila zaměstnance a zadávali jsme dotazníky, jak jsou zaměstnanci spokojeni s vedením firmy, tak vždycky vyšlo v dotazníku, že šéf zaměstnance nechválí, nemotivuje, což si nemyslím, že by musel provádět finančním odměnou, ale stačí, kdyby šéf přišel a řekl „Ano, tohle se vám povedlo, takto si to představuje, nadále vytrvejte, buďte tak dobrý ve své práci“. Jakoby komunikace a slovní ohodnocování. Aby si zaměstnanci prostě vážili své práce a věděli, že to dělají dobře, protože při tom shonu je to třeba stereotyp a asi je to časem otravuje a myslím si, že by ten šéf měl jako fakt komunikovat. U nás komunikace neběží, třeba náš pan ředitel nechodí vůbec do skladu.

22) Co byste poradila ženám na počátku své kariéry a studentkám, aby byly úspěšné? No taky když vystudují, tak hlavně, aby se držely, aby neztrácely trpělivost a sebedůvěru, pokud nemůžou hned najít práci, protože třeba já jsem si tři, čtyři měsíce hledala práci a když ji člověk nemůže najít, začíná pochybovat sám o sobě, říká si „Proč jsem to studoval, na co mi to bylo, když je spousta lidí zaměstnaných a neví to, co já.“ Takže hlavně trpělivost a nadále se věnovat studiu a dál se sebevzdělávat. A určitě musí být člověk průbojný, nebát se toho, říct, že umí všechno, protože člověk se všechno naučí. Já, když jsem nastoupila do firmy, tak na pohovoru padla otázka, jestli jsem aktivní řidič, já jsem řidičák sice měla 6 let, ale učila jsem se měsíc před pohovorem řídit, řekla jsem, že mám aktivní řidičák. Když jsem byla ve firmě 14 dnů, dostala jsem klíče od auta a poslali mě na Veveří z Kuřimi. Tak jsem šla na záchod, chtělo se mi omdlít, brečet, ale teď jezdím. A člověk musí prostě bojovat.

23) Věk: 26

24) Rodinný stav, počet dětí: svobodná, 0

25) Profese, pracovní pozice: ředitelka marketingu

26) Vzdělání: vysokoškolské

92

ROZHOVOR S PANÍ MARIÍ:

1)

Přemýšlela jste někdy o tématice nerovnosti mezi muži a ženami? Ano, už když jsem četla Bibli a bylo tam, že prvního Bůh stvořil Adama ze žebra, pak teprve Evu a že Eva je hříšnice a od ní se odvíjí veškeré zlo a tak, což mě velice štvalo, tak jsem o tom začala hodně přemýšlet. Připadá mi ale, že nerovnost byla oboustranná, před několika desítkami let byl matriarchát a spíš ženy využívaly muže, ti pro ně dělali různou práci. Pak se to nejspíš některým mužům nelíbilo, možná je šikanovali, nevím, ale řád se otočil a nastal patriarchát, jak to dopadlo, vidíme teď – všichni se mlátí, všechno se chce kontrolovat a to je vyloženě mužský princip. Muž kontroluje, řídí nebo třeba boří. Ženský princip vytváří, je jemný, citlivý, chce prostě něco tvořit, intuice atd. Mně připadá, že v dnešní době už se to začíná slaďovat a už se to konečně dostává na nějakou úroveň, že ženy = muži, co se týče všeho - třeba v přístupu. Respektuje se, že každý má jiný pohled, reaguje jinak, všechno je jakoby obráceně (hlas, proporce…), ale navzájem se doplňují a jsou naprosto rovnoprávní. Nesmí být ani žena vyvýšená, ani muž nesmí být vyvýšený, protože pak se to zvrtne do extrémů a je to špatně.

2)

Absolvovala jste v průběhu školního vzdělání nějaké další vzdělávací kurzy? Pokud ano, jaké? Dělala jsem si DPS (doplňkové pedagogické studium), abych mohla jednou učit. Jinak jsem si během vysoké udělala akorát řidičák.

3)

Vzdělávala jste se i po ukončení vysokoškolského studia? Pokud ano, jak? To jsem dělala, co se týče kurzů pracovních, tak jsem byla vyslaná z práce na různá školení. I teď máme pořád nějaké školení, třeba na počítače, pak třeba i na chování se k problémovým žákům, bezpečnostní školení. Jinak sama jsem byla na různých kurzech, teď je to hodně populární, jakože kam člověk jde, kam spěje. Tak takových kurzů jsem se zúčastnila, i přednášek a tak.

4)

Absolvujete nějaké vzdělávací kurzy i v současné době? Pokud ano, jaké? Tak teď zrovna máme vzdělávací kurz na Power Point v práci, tak ten absolvuju. Jinak pořád čtu, všechno o potravinách, o výživě, o zdraví, protože to učím a zajímá mě to osobně, takže kterou knížku o tom vidím, tak čtu.

5)

Myslíte si, že výše platu je závislá na výši vzdělání a dosaženého titulu? Je vzdělání předpokladem k úspěchu? Ne, nemyslím si. Jednak si myslím, že když jsou lidé opravdu schopní a jsou třeba jen vyučení, tak můžou mít daleko vyšší plat než třeba vysokoškolák, který se podceňuje. Obecně bych řekla, že jsou jako tabulky, které udávají, že vysokoškolák by měl mít více než středoškolák nebo vyučený. Ale život je o něčem jiném, spíš než o vzdělání je to o vlastní sebedůvěře, o schopnosti se prosadit a o víře, že prostě jsem schopná mít úspěch. Protože vím, že je spousta vysokoškoláků, co dřou od rána do večera, myslí se třeba, že jsou nejlepší na světě, ale mají z toho velké kulové. Prostě naprosto žádný efekt a přitom jsou lidi, kteří jsou vyučení, ale rozumí a věří, že mohou svou prací dostat úspěch, že jsou lidi fajn a že k sobě v podstatě ty peníze přitahují. Že to spíš záleží na osobnosti člověka, na jeho postoji vůči světu, vůči sobě – a to teprve udává jeho úspěch. A spíš na jeho emočním kvocientu než na jeho inteligentním kvocientu.

6)

Co všechno je podle Vás ještě nutné k úspěchu? Viz předchozí otázka.

7)

Jaké jste měla ambice v průběhu studia? Tak na střední škole dostat se na vysokou. A na vysoké škole jsem měla ambice prosadit v oboru, ve kterém jsem studovala. Ještě na vysoké jsem si říkala, že udělám DPS, budu pět let v provozu, apak půjdu učit, protože polovina naší rodiny je někde ve školství, takže mě to tam taky táhlo. Já velice ráda vysvětluju a jsem ráda s mladými lidmi a jsem ráda, že se mi to opravdu podařilo, akorát těch let v terénu bylo poněkud více, asi tak šest – není to teda až takový rozdíl. A pak jsem teda šla opravdu učit, ani to nebylo tak, že bych si řekla „buch“ a teď teda jdu učit, prostě ty okolnosti se nějak samy uspořádaly tak, že plynule jsem pak opravdu učit šla. I na škole, kam jsem chtěla jít učit, se uvolnilo místo, takže ideální pro mě a naprosto nádherně to navazovalo. I všechny práce před tím mi krásně navazovaly, prostě jsem si řekla, že bych někde chtěla dělat a šlo to. Jednu firmu majitel zavíral, objevila se práce jinde. Takže úplně v pohodě. Teď mám samozřejmě ambice být úžasná učitelka, úžasný odborník, prostě být naprosto spokojená v práci, hodně peněz abych vydělávala a abych se tam cítila fajn a aby mi to časově zabralo jen to, co uznám za vhodné, prostě 8 hodin za den by mně stačilo, třeba ještě 10 jsem ochotná, ale víc ne.

93

8)

Co obnáší Vaše profese, jaká je Vaše pracovní náplň? Chtěla byste na ní něco změnit, popřípadě zlepšit? Momentálně je má profese učitelka, učím odborné předměty, výživu potravin, zdravou výživu, potravinářské technologie, zdravověd. Má profese obnáší komunikaci s žáky, takže pracuji na tom, abych zlepšila svou komunikaci a vlastně, abych jim dokázala co nejvíce předat z provozu. Protože před tím jsem pracovala přes 5 let na porážkách drůbeže jako technoložka, 2 roky v jednom městě a pak přes 3 roky v dalším městě. Kromě toho, že jsem změnila místo, tak ta profese začala být trošku obsáhlejší. Když jsem pracovala v prvním městě, tak jsem měla na starosti umývače, úklid a celou hygienu v provozu. Určovala jsem výplatu umývačům, byli tam 4 umývači. Měla jsem vliv i na řezníky, co se týče udílení pokut nebo pochval, bohužel se teda udílely hlavně pokuty. Když jsem nastoupila, tak tam byli 4 umývači s tím, že úroveň jejich umývání po práci se mi nelíbila a během mého působení dva umývači odešli, protože jeden velký průšvih, takže odešel ihned ze dne na den, a druhý pak následovně po vzájemné dohodě. A po nich přišli noví kluci, které jsem si vychovala k obrazu svému od začátku, ihned jsem mu řekla jejich povinnosti naprosto přesně a ti kluci to respektovali a pak věděli, že peníze závisí na kvalitě jejich práce a pak už jsem mohla klidně spát, protože ten hygiena provozu podniku byla v dobrém stavu. A ti druzí dva se přizpůsobili a vztahy mezi nimi byly opravdu velmi dobré. A i mezi námi, řekla bych, že až výborné. U ostatních lidí, tam jsem udávala spíš jen pokuty nebo výhružné dopisy. Ale na tom všem jsme se vždy domluvili s mistry a pak ode mě vzešel popud, že když něco nezlepší, že bude průšvih. A druhém místě jsem měla zase na starosti umývače a uklizečky, zase jsem ovlivňovala výši jejich prémií, oni samozřejmě měli stanovený nějaký základní plat stanovený jejich zaměstnavatelem, a jestli budou mít prémie 100% nebo 20%, to jsem určovala já. Byla to nová pobočka, takže jsme se na všem domluvili hned od začátku a měli jsme tam velmi schopné lidi, třeba jedna paní byla neuvěřitelně pracovitá, následně od toho měla i kvalitní plat. A také tam byli pánové, kteří to šidili, a následovně se tam vystřídalo několik umývačů na pracovních pozicích, než jsme dostali ty, se kterými se dalo pracovat. Bohužel jsem také třeba já osobně musela napsat, že bude muset odejít dohodou nebo bude vyhozen, protože neplnil, co měl a měl ještě další problémy, co se týče hrubého porušení pracovní kázně, takže tam nebylo moc co řešit. Ostatní třeba byli přeřazeni na jiné úseky a tak.

9)

Jaké jsou Vaše plány do budoucna? Čeho byste chtěla dosáhnout? Z kariérního hlediska mé plány jsou, že budu naprosto úžasná učitelka, výborně si rozumím se svými žáky, mám je ráda, oni mě mají taky rádi, hodiny mají spád, švih, opravdu se z mých hodin hodně naučí, jsou rádi, že je učím. Výborně si rozumíme, jde nám to, přípravu skoro nemusím ani dělat. Já jim vlastně už navedu nějaké téma a oni sami už to dělají. Mám vyzkoušeno, že to jde, věřím, že se to dá ještě nějak dále rozvinout. Co se týče kolegů, vycházíme výborně, takže doufám, že budeme výborně vycházet i dále, co se týče platu, doufám, že poroste. A co se týče mé profese mimo učitelství, tak se orientuji i v literárních aktivitách, píši básničky a věřím, že se budou prodávat a budu známá a úspěšná. A doufám, že z toho budu mít i nějaké peníze, protože jsem do toho už i něco investovala a že se to bude lidem líbit. Jinak kariéra – třeba doufám, že tady doma budu natolik schopná a tak budu mít propracovaný pozemek, takže doufám, že budu i nějaké plodiny prodávat a to skoro v biokvalitě, takže i z toho by mohl být úspěch.

10) Pocítila jste někdy nebo pociťujete rozdíly v přístupu k ženám a mužům? Pokud ano, jaké? No já ve své profesi jsem se s žádnými takovými problémy nesetkala. Řešili jsme to pouze zdravotně, jakože ženy nesmí tahat 20 kilo často a muži že více snesou a ženy, že jsou i více omezené třeba když jsou těhotné, že snesou méně té práce, takže z tohoto důvodu jsme to v práci různě šetřili, ale jinak byly podmínky naprosto stejné. Nikdy jsem se nesetkala, že by byl chlap víc nebo žena míň, ne. Když jsem zaučovala podřízené, tak jsem měla spíš opačnou věc a to se mi stalo, že mladí umývači se do mě zamilovali a musela jsem pak být taková odměřená a dát jim jasně najevo, že teda ne. Astarší mě respektovali úplně v pohodě, tam nebyl problém.

11) Pocítila jste někdy přímo nevýhodu v tom, že jste žena? Pokud ano, kdy? Ne, to jsem nepocítila nikdy. V té práci to bylo vždy tak perfektní, půl na půl, že to bylo ideální. Ti lidi byli tak rádi, že ten druhý protějšek je jiný, že perfektně jsme si rozuměli, opravdu to bylo bezvadné. Všechny práce, co jsem měla, byly výborné.

94

12) Jsou ve Vaší firmě stejně platově ohodnoceny ženy i muži? Tak toto já bohužel nevím, protože jsem nikdy neviděla výplatní pásky kolegů, jako těch šéfů. Co se týče řezníků a řeznic, tak tam to bylo stejné. Jinak to povolání, které jsem měla já, dělal i jeden kluk a ten byl třeba naštvaný, že je to málo peněz a mně to přišlo třeba jako dost peněz. Ale on by třeba chtěl ještě víc, takže spíš to bylo v požadavcích, ale v tom mém povolání bylo jinak naprosto jedno, jestli to byl muž nebo žena. A co se týče nás učitelů, tak nevím, tam je to podle tabulek, podle věku a odpracovaných let ve školství, takže tam si myslím, že taky nehraje roli, jestli jste muž nebo žena. A v technologické práci je to úplně jedno.

13) Myslíte si, že jsou nějaké rozdíly ve stylu vedení a přístupu k práci mezi muži a ženami? Tak to ano, ty docela bývají. Muži chtějí být velice takoví nejchytřejší na světě a chtějí, aby to i lidé uznali, jako že jsou chytřejší než ženy třeba. Ale když se to s nimi umí, jako že ho berete jako šikovného člověka, tak se s nimi domluvit dá. A co se týče žen, tak já nevím, já jsem měla jako nadřízeného muže, ten byl v pohodě, akorát byl takoví, že se taky uměl být v prsa, prostě „já, já“, ale zase když se něco stalo, tak dokázal přijít a omluvit se, pokud to byla jeho vina. A to se mi velice líbilo. Spíš bych řekla, že muži v jednání obecně dokážou víc jednat férově, dokážou vynadat, ale pak dokážou přijít a říct, že to přehnali. Ženy do toho zapojují víc emocionální stránku a nedokážou říct přímo, co jim vadí nebo se dokážou nenápadnými věcmi „dožrat“ a řeší to ještě několik let. Kdežto muži si navzájem vynadají a jdou potom spolu do hospody. Záleží teda, o co jde, samozřejmě, pokud jde o něco vyššího, tak spolu nikam nejdou. Ale hlavně je to velmi individuální, zažila jsem úplně perfektní klidnou ženu a nerváckého muže, ale i naopak.

14) Myslíte si, že na vaše současné postavení mohla mít vliv i výchova a rodinné zázemí? Ano, tak určitě. U nás je polovina rodiny učitelů, tak nevím, jestli jinak bych k tomu šla. Já jsem chtěla učit už od školky, akorát že jsem nechtěla přímo učit. Pak jsem byla ráda, že jsem se nedostala na pedagogické školy, na které jsem se hlásila, ale na vysokou školu přímo zaměřenou, protože bych byla asi nešťastná. Protože bych neznala nic jiného a neměla zážitky od jinud, tak bych neměla jako únik. Takto, když jsem prošla praktickou praxí, vím, že jako technoložka dokážu zajistit různé situace, tak prostě škola je proti tomu sranda. A dokážu různé emoční situace ve škole zvládnout díky práci. Jsem za ni nesmírně vděčná. Na vysokou jsem se dostala díky rodičům a díky babičce. Všichni mi pomohli, i když každý trochu jinak. Taťka mi třeba pomohl tím, že věřil, že půjdu na vysokou odjakživa, věřil, že na to mám. Mamka mi zase pomohla tím, že si myslela, že bych měla být radši prodavačka a nenervovat se v nějaké práci, jako zodpovědné, tak já jsem jí chtěla dokázat, že na to mám. A navíc učila. A babička, ta mi pořád dokola vysvětlovala jednu věc, že to ve mně je. Každý jinak prostě.

15) Jaké máte plány v oblasti rodiny? Chtěla bych mít tak 3-4 děti, možná 4 spíše. A prostě, že je zapojíme do našeho fungování, že je budu vzdělávat, jak budu chtít, prostě podle sebe. Budu je seznamovat s literaturou, s poznatky o světě, co znám, manžel je taky samozřejmě ihned zapojí. A od začátku je budeme seznamovat s životem jaký je. Třeba mně osobně připadá hrozné zavřít dítě do pokoje, a aby viděl všechno z knížek a viděl, jak lítá včela na obrázku. Prostě bude pořád venku, bude pomáhat dojit a pomaličku se zapojovat, všechno bude jako hra a tímto stylem bych řekla, že v 11 budou dál, jak v dnešní době 18 letí.

16) Máte děti? ne

17) Jak se Vám daří kloubit práci a rodinný život? Tak práce a rodinný život se zatím kloubí lehce, protože nemáme děti. Takže si můžu dovolit i různé akce mimopracovní a všechno možné a teď už třeba nemám tolik příprav do práce, takže to jde. Když jsem ale dělala na porážce, tak to bylo neslučitelné s rodinným životem, to co jsem dělala jako technoložka. To jsem totiž chodila do práce na 6 hodin, končila jsem v 17 hodin. Několikrát se stalo, že jsem skončila i ve 22.00. Když jsem někdy končila v 15.00, tak jsem měla pocit, že ujíždím z práce, že zdrhám, protože jsem si dovolila odejít „tak brzo“. A těch 11 hodin jsem měla pořád, s tím, že mě třeba zavolali o půlnoci, že tam třeba něco nejde, že potřebují klíče nebo něco takového. Tak jsem musela jít. O víkendech jsem různé věci musela řešit, musela jsem tam chodit. V neděli jsem třeba přijela a kontrolovala jsem stěry. Na půl hodiny jsem si prošla podnik, abych věděla, co budu na druhý den říkat. Neustále jsem byla jednou nohou v průšvihu a ty průšvihy mohly být milionové. Měla jsem strašně moc povinností, jako zodpovědnost nad celou hygienou v podniku, nad bezpečností práce, nad obaly, nad odpady… Považuji za obdivuhodné, že jsem se tam dokázala

95

seznámit s manželem, kdybychom o sebe nezakopávali v práci, tak nevím. A že jsme spolu vůbec dokázali chodit na nějaké rande a ještě se vzít. Ale opravdu, jak jsme byli manželé, a začali jsme budovat, tak jsem věděla, že nemůžu dělat technoložku. Protože pro ženu tato práce prostě není. Jako ani pro muže, ale u něj se to bere tak, že prostě vydělává a může být pryč často. A to myslím, že taky není v pořádku, oba by se měli rovným dílem podílet o chod společné domácnosti. I když on třeba nemusí utírat prach, ale může něco dělat venku nebo něco budovat kolem, ale ne, že bude pořád pryč. Takže technologická práce bych řekla, že je pro mladého, svobodného člověka nebo pro člověka, který nechce rodinu, prostě co chce žít jen svou prací. Jinak je lepší dělat takovou práci, kdy na tu rodinu bude mít člověk čas.

18) Jaký je Váš názor na rozdělení rolí žen a mužů v domácnosti? No myslím, že teď už se to začíná lepšit, ale ten starý způsob byl naprosto vražedný a to bylo dáno už vlastně v tom Středověku, kdy církev chtěla tu ženu dostat pod kontrolu, zase zapracoval ten mužský princip. Prostě měli strach ze všech emocí žen, ženské živosti, tak z plna žen udělali čarodějnice a všechno možné, jen aby to byly puťky. Vymysleli 150 různých věcí, co žena musí a nesmí atd. A staří pánové mají zažité, že prostě pro ně domácnost není a nehne pro ni ani prstem. Dokonce jsem se setkala s tím, že si neuměl ani uvařit čaj. A některé ženy je v tom ještě podporují tím, že říkají „no jemu to ode mě více chutná, on prostě má rád mou péči“ a to mi připadá otřesné. Přece není možné, aby žena doma dělala otroka, trpěla jak zvíře, obskakovala pána, který dojde domů, rozvalí se u televize na gauč a končí pro něho nějaký život. A žena ho má obskakovat, navařit mu a nevím, co ještě. Tak jako, kde jsme. Chlap není žádné nedochůdče, aby se kolem něj muselo skákat. Pěkně půl na půl, ať si to rozdělí, jak chtějí, mně se třeba líbí, že spousta mých kolegů doma vaří. Jeden můj kolega mi jednou řekl, že on vaří a jeho žena ne, že ta má jiné úkoly a z toho jsem byla nadšená. Každý se vybere svou roli, ve které je dobrý a to bude dělat. Jsou ženy, které rády něco řežou a zatloukají hřebíky a muž radši dělá něco jemnějšího. No tak ať to dělá, ale oba by se měli tomu i stejně časově věnovat. To, že žena skončí dřív v práci, neznamená, že pak muž přijde a nic. A samozřejmě i obráceně. Jako k čemu to je, když ženě muž řekne „Miláčku, já tě miluju… ale sedři se sama“. No to je podle mě o ničem.

19) Zbývá Vám mimo práci a rodinu volný čas, který můžete využít sama pro sebe? Kolik ho je? No jako zbývá mi volný čas, ale je to individuální podle toho, co je zrovna v práci. Třeba, že já teď momentálně učím, tak se to odvíjí od prázdnin a písemek. Ale obecně mi zbývá čas pro sebe, když chci, tak si ho vytvořím. Na různé akce, na které chci jít, na knížku, kterou si chci přečíst a tu jsem schopná přečíst si třeba i za tři dny, můžu jít na výstavu – dá se to. Ale musím to zase nějak nadpracovat nebo to někdy trochu oželet, jakože holt nepořádek prostě pro mě je ta akce tak důležitá, že nechám naskládané nádobí ležet trochu déle, ono počká.

20) Mělo by se ve firmách něco zlepšit? Tak určitě přístup k sobě navzájem, co se týče lidí. Protože firma, ve které se lidé začnou hádat, brzo upadne. Když k sobě nadřízení a podřízení dobrý vztah, mají vypracovanou ideu, co by měli dělat a každý ví, co je jeho práce a opravdu chce pracovat, dělá to proto, že ho to baví, ne jenom pro peníze, tak pak to jde. Prostě šéf musí mít jasnou vizi, ten to vymyslel a na něm to závisí a musí vědět, kam ten podnik chce vést. Má mít kolem sebe výborné spolupracovníky, kteří chtějí to, co on a on to musí tak podat, aby to stejné chtěli, a jsou loajální samozřejmě. Samozřejmě musí ty podřízené nějakým způsobem ohodnotit a ti lidé se musí navzájem respektovat. Ženy, muži, nadřízení, podřízení. Protože jsem se setkala se dvěma krachy firem, jednu majitel uzavřel, druhá skončila konkurzem, a obě skočili i díky tomu, že na vysokých postech seděli lidé, kteří nebyli tak schopní a prostě byli tam drženi z různých důvodů a byli tam i lidé, kteří velice rádi pomlouvali. A podle mě ani nedělá dobrotu, když dělá rodina jednu práci. Protože každý je schopný na něco jiného, může to dělat ze solidarity vůči tomu druhému, ale už ho to osobně nenaplňuje. Nebo pokud spolu pracují třeba manželé, jednomu to jde líp, druhý má nějaké výhrady, tak doma spolu na sebe pak třeba řvou. Doma to prostě pak nejde hodin za hlavu, proto si myslím, že je lepší, aby spolu dělali lidé, kteří spolu nejsou. Když je to třeba v menším, tak je to jejich rozhodnutí, fajn, ale zatím co jsem viděla, tak to nedělalo dobrotu.

21) Co byste poradila ženám na počátku své kariéry a studentkám, aby byly úspěšné? No já bych jim možná doporučila pár kurzů na zvýšení sebevědomí nebo si přečíst nějaké knížky na toto téma, prostě si musí věřit. Prostě musí věřit, že za to stojí, že je skvělá, úžasná a že na to má. To je první věc. Protože okolí pak zobrazí to, co si o sobě myslí. Jestli si myslí, že je skvělá a úžasná, tak se jí to taky bude dařit a bude to perfektní. Jestli si bude myslet, že je hnusná a neschopná, tak

96

pak udělá takové průšvihy, že se nebude stačit divit a okolí jí to potvrdí a dokonce jí to může i vpálit. Ale jenom, protože ona si to myslím. Vlastně lidi jsou si zrcadlem. Další, co bych řekla, ať dělá to, co jí doopravdy jde a co ji baví. Ať nedělá to, co si rodiče vymysleli, aby šla dělat anebo tetička, přítel. Ať to dělá ona sama, ať si vychodí kurzy, udělá školu. Opravdu ať dělá to, co chce, i kdyby to bylo pro ostatní to nejšílenější, je to její sen a díky tomu k tomu asi nějaké vlohy má a prostě toho úspěchu tím i dosáhne. Ale musí si za tím pomaličku jít, ale nemusí jít přes mrtvoly. Prostě, když si bude malovat ten svůj cíl, že prostě to má, tak to za čas mít i bude. Příklad – když jsem byla na porážce, už jsem si psala básničky a tak, a když jsem zažívala nějakou tu krizovou situaci, což bylo často, tak jsem si představovala, že jsem vydala básničku, že si ji lidi čtou a že se to líbí a tak jsem se utěšila, že je něco, co mi doopravdy jde, co mě baví a do čeho jsem dala srdce a jsou lidi, které to oslovilo, a jsou tím potěšeni. A to jsem si pořád představovala a ono to potom vyplynulo a opravdu se to stalo. Jako opravdu je důležité mít svůj sen, představovat si ho do detailu, představovat si ty situace. Další věc, zase si myslím, že je důležitý postoj k lidem a to, když si budu myslet, že lidé jsou zlí, tak si přijdu do situace, kdy zlí taky budou. Když si ale budu myslet, že lidi jsou dobří, féroví, že se snaží, že nějaké nedorozumění – že jsme se nepochopili, ale dá se to napravit. Že lidi jsou báječní a jenom já musím ťuknout na tu báječnou strunu, a pak bude perfektní synchronizace, báječná harmonie, tak to půjde, prostě bude super sladění, ale prostě tomu musím věřit, že ti lidé dokážou být bezvadní. Každý člověk se dokáže projevit jako anděl, ale i jako ďábel. Taky ať sama je úžasná, sama dává radost, nadšení a tak. A další, co bych doporučila, tak nepřehánět to s to prací, kariéra není všechno, věnovat se sama sobě – hodně, rozdělit si svůj čas a bývá takové jedno rčení, že je správné se rozhodnout, na co se úplně vykašlat. To znamená – jsou věci důležité a méně důležité. Když něco změnit nemůžu, tak to prostě neřeším, neřeším všechny kolegy v práci, nechci řešit osudy všech kolegyň v okolí a kamarádek a tak, to jsou jejich problémy, já si řeším svoje. Tím pádem je člověk svobodnější a líp se mu dýchá, protože není zodpovědný za všechny ostatní. A taky není. To je pýcha, že si člověk myslí, že může všechny spasit, každý se ale může spasit sám. Může naznačit, může pomoct, ale hrát si na spasitele lidstva, to asi ne, ani že budu hodiny poslouchat nářky kolegů. A nepodporovat žádné šarvátky a pomluvy.

22) Věk: 32

23) Rodinný stav, počet dětí: vdaná, bezdětná

24) Profese, pracovní pozice: učitelka, předtím technoložka – podřízená přímo řediteli

25) Vzdělání: vysokoškolské

ROZHOVOR S PANÍ SVĚTLANOU:

1)

Přemýšlela jste někdy o tématice nerovnosti mezi muži a ženami? Nepřemýšlela, protože já takové problémy nemám.

2)

Absolvovala jste v průběhu školního vzdělání nějaké další vzdělávací kurzy? Pokud ano, jaké? Ne, já jsem ještě za hluboké totality vzdělaná a to tady tohle nebylo.

3)

Vzdělávala jste se i po ukončení vysokoškolského studia? Pokud ano, jak? Měla jsem jeden účetnický kurz, jinak jsem po škole šla hned pracovat, dva roky jsem pracovala, pak jsem byla pět let doma a pak jsem nastoupila do firmy a to tak, že jsem začala nejprve pracovat na 4 hodiny, pak na 5 hodiny a pak to tak nějak stoupalo, že jsem tam, kde jsem. Ale kurzy jsem neabsolvovala žádné manažerské, žádné jazykové. Jenom jednou jsem si udělala kurz účetnictví, ale to z toho důvodu, že bylo hodně změn v zákonu, takže jsem si to znovu chtěla obnovit a osvojit.

4)

Absolvujete nějaké vzdělávací kurzy i v současné době? Pokud ano, jaké? Máme pravidelná školení, ale dneska to hlavně všechno nahrazuje internet. Takže samostudiem.

5)

Myslíte si, že výše platu je závislá na výši vzdělání a dosaženého titulu? Je vzdělání předpokladem k úspěchu? Vzdělání je určitě nutné k úspěchu, ale když je člověk snaživý, tak nemusí třeba mít vysokou školu a dneska, při nástupu do práce, je lepší mít vyšší vzdělání, už je to lépe ohodnoceno. Ale nakonec, když člověk ukáže, že něco umí, tak si ty peníze vždycky může vydělat. Aspoň já jsem to poznala na vlastní kůži. A ne každý Ing. si umí vydělat.

97

6)

Co všechno je podle Vás ještě nutné k úspěchu? Obětavost, chuť pracovat a mít práci jako koníček. Jinak musí ten člověk chtít a musí se mu chtít pracovat. Pokud chtít nebude, tak nedokáže nic, musí hlavně jenom chtít.

7)

Jaké jste měla ambice v průběhu studia? Tak v té době člověk neměl moc ambice. Za totality bylo, že jsme vystudovali a věděli jsme, že dostaneme práci a byla jsem ráda, že vystuduju. To jako nebylo, že bych chtěla ještě něco dokázat, tenkrát to bylo jiné. Protože žena pracovala, měla starost o děti, bylo to prostě úplně jiné. To nebylo ani, že byschom se chtěli někam do světa dostat, to prostě nešlo. A na nějaké vysoké funkce to bylo tak oddělené, že ti starší měli ty vyšší funkce a ti mladí měli zase jinak co dělat. Po revoluci jsem pak měla hned dvě děti po době a nastoupila jsem tady do firmy a to tak nějak stoupalo samo, přívalem toho, že vlastně firma přibírala, přibírala a já jsem vlastně rostla s firmou. Musela jsem se učit, bylo toho víc a víc. Myslím, že jsem spíš takový praktik, že mám smysl spíš na takové to organizování a tak. Takže to vyplynulo samotné z věcí. Prostě se tak přibíralo a přibíralo, že to je tam, kde je a dneska lítám a organizuju a samo to tak prostě vyplynulo. Nebyl to můj díl, co bych chtěla, ale přišlo to samo. Někdy jsem si říkala, že je toho až moc, že to volno není a jsem pořád jenom v práci, ale neumím říct „ne“, dát výpověď a dělat v nějaké jiné práci. Mně by to asi neuspokojilo, já bych se asi jinde zbláznila, já jsem hyperaktivní člověk a tohle potřebuju k životu.

8)

Co obnáší Vaše profese, jaká je Vaše pracovní náplň? Chtěla byste na ní něco změnit, popřípadě zlepšit Tak já jsem ekonomka, účetní a zároveň i provozář. Nebaví mě ta ekonomika, nejradši bych dělala jenom tu provozní, bohužel jsem k sobě nenašla takové kompetentní a spolehlivé lidi, že bych se toho mohla úplně zbavit. To bych musela úplně vyměnit práci. A mám vystudovanou hotelovku, takže si myslím, že bych se s tou ekonomikou stejně vždycky setkávala. Takže jsem se s tím už smířila. Bavilo by mě a byl by to i můj sen, mít nějakou firmu, mě strašně baví organizovat akce – svatby, padesátiny, šedesátiny, narozeniny. Od toho by klient přišel, řekl by „Takové to chci mít“, já mám strašně ráda aranžmá, že to udělám v jedné barvě, ikebany, ubrousky, s kyticemi, zákuskami, to mě strašně baví, to bych jednou chtěla dělat. Ale nevím, jestli tady na Ostravsku je to k uživení. Jinak má náplň je taková organizační, prostě kdo co bude dělat. Pod sebou mám asi pět vedoucích, kteří za mnou chodí s problémy, ale i já za nimi. V našem středisku je 25 lidí a každý má pod sebou asi ještě 5 lidí, takže já mám pod sebou 4-5 vedoucích a ti se mi zpovídají a máme pravidelné porady a to tak vyplývá z provozu té firmy, co se musí najednou řešit. A řeší se problémy, od opravení kotle po opravu auta, nedodání zboží a spoustu věcí. Takže na starosti mám celý provoz firmy plus ekonomiku.

9)

Jaké jsou Vaše plány do budoucna? Čeho byste chtěla dosáhnout? Tak já nějaká kariéristka nejsem, mě tady ta moje práce uspokojuje a nechtěla bych jít nikam výš, spíš bych chtěla ubrat.

10) Pocítila jste někdy nebo pociťujete rozdíly v přístupu k ženám a mužům? Pokud ano, jaké? Sice jsem na tu první otázku odpověděla, že ne, ale je to v tom, že na začátku ti muži neuznávali, že ženy něco můžou dokázat a že můžou být dobré a někdy mnohem lepší než ti muži. Ale že bych pocítila úplně nějakou diskriminaci kvůli tomu, že jsem žena, to ne. Nemám ani problém sednout si do nějakého velkého, dodávkového auta, takže já tady v tom, že bych si něco nevyřídila, to ne. Umím vzít klíč, umím vyměnit kolo, takže tady toto nepociťuji. Myslím si, že takové věci někdy dovedu mnohem líp, jak ten muž. Jako vedoucí mám asi přirozenou autoritu, protože jsem žádnou nevýhodu nepocítila. Ba naopak, jako vedoucí, když řeknu, že se něco bude dělat a já většinou pracuji s muži, tak se setkávám s lepším přístupem než s ženami. Myslím si, že vedoucího muže, by třeba poslali někam, ale mě ne.

11) Pocítila jste někdy přímo nevýhodu v tom, že jste žena? Pokud ano, kdy? Ne.

12) Jsou ve Vaší firmě stejně platově ohodnoceny ženy i muži? Tak to ne, to je jediné takové, ty ženy jsou vždycky placeny míň. Žena se nikdy neoceňovala, že by mohla být živitel rodiny a myslím si, že by tu moji práci, co dělám, dělal chlap, tak že mám mnohem víc peněz. Myslím, že ženy mají až o 30-40% míň peněz, než muži.

13) Myslíte si, že jsou nějaké rozdíly ve stylu vedení a přístupu k práci mezi muži a ženami? Já si myslím, že ne, že je to na povaze. Jako manažeři jsou určitě dobří, ale dobré jsou i manažerky. Tam není rozdíl, jestli je to žena nebo muž, tam záleží na povaze a o tom si umět udělat tu

98

přirozenou autoritu. Ne násilnou, ale přirozenou autoritu, aby ho ti lidé respektovali a je to úplně jedno, jestli je to muž nebo žena. Tam může být jedině rozdíl v tom, že ten muž není až tak časově vázaný, že ho nečekají děti ve školce. Ale i to se dá vyřešit.

14) Myslíte si, že mají muži a ženy rozdílné předpoklady pro vedoucí pozice? Ne, myslím si, že ne.

15) Myslíte si, že na vaše současné postavení mohla mít vliv i výchova a rodinné zázemí? Ne, na mě vliv neměla.

16) Jaké máte plány v oblasti rodiny? Tak plány v oblasti rodiny mám už za sebou, protože mám dvě dospělé děti. A teď už si vlastně jenom užíváme s manželem života. A když jsem byla na škole, tak to bylo prostě tak, že se holka ve dvaceti vdala a měla děti. Tenkrát to bylo takové, že třeba manžel měl 24, když se ženil a už byl starý v té době. Všichni nám, říkali, ať už se vezmeme, i když jsme spolu chodili jenom rok a měli jsme děti. Protože tenkrát to bylo takové jiné, dneska mají lidi jiné možnosti. Vlastně to vidím na svých dětech, protože já už jsem byla vdaná, v synově věku. A on prostě jde a nemá žádnou zodpovědnost a nemá nic a říkávám mu, že v jeho letech jsem už musela vařit, měla jsem jeho, prostě jsem už měla rodinu a oni to mají takové si spíš užívat života, prostě se to vůbec nedá srovnat. Je to úplně něco jiného. Je fakt, že dcera mi před dvěma lety vážně onemocněla a byla dlouho nemocná a změnila úplně styl života. Se jí to stalo v 16 a v 15 to bylo samé paření a užívání si života a ta nemoc, protože ležela na JIPce, tak změnila život a tak změnila názor na život, že se z ní stal dospělý člověk. Úplně jinak uvažuje, úplně jinak mi pomáhá a jinak si i mě váží. Najednou se z té puberťačky stala dospělá ženská, oproti klukovi, který je starší a je čím dál tím větší puberťák.

17) Máte děti? Ano, dvě.

18) Jak se Vám daří kloubit práci a rodinný život? Jde to těžko, ale protože mám velmi hodného a tolerantního manžela, tak nemám problém a nikdy mi nic nevyčítal. Že jsem třeba hodně v práci a trávím v ní skoro celé léto. On má taky svoje koníčky, je motorkář, takže si svoje najde, ne že by na mě čekal. My jsme se tak naučili žít a opravdu je hodný a tolerantní. Pomáhá má hlavně s dětmi, v domácnosti moc ne. Ne, že by neuvařil, to by neumřel hlady, ale chce mít jako vyprané, vyžehlené, to jsou takové naše priority. Ale já zase mám nachystané auto, olej a takové ty věci. Ví, že venku se nestarám, protože žijeme na baráku. A třeba, když byl problém a děti musely do školky, tak jsem nikdy neměla problém.

19) Jaký je Váš názor na rozdělení rolí žen a mužů v domácnosti? Právě že my ho máme rozdělený tak spravedlivě. On se stará o ty technické věci, o ty běžné věci v domácnosti, nemám problém, že by nevymaloval nebo něco nechtěl udělat. A když jsem třeba nemocná, tak není problém, aby dal prát pračku, myčku a neuvařil by. Není problém. Ale nesnesl by, kdyby on vařil a já si seděla na gauči, tak to ne, že. Ale když mám třeba horečky a jsem nemocná, tak nemám problém. O děti se vzorně postará, když jsme byli s holkou na operaci nebo když jsem byla v porodnici, tak o druhé se bez problémů postará. Přišla jsem z porodnice a všechno připravené. My jsme se hledali a asi jsme se našli.

20) Musela jste po rodičovské dovolené čelit nějakým problémům? Nemusela. Já jsem po mateřské dovolené nastoupila do práce a nastala doba počítačů, faxů a internetu a to jsem se sama učila. Nebyla jsem na žádném kurzu, stačilo mi to vysvětlit a pak samoukou.

21) Zbývá Vám mimo práci a rodinu volný čas, který můžete využít sama pro sebe? Kolik ho je? Tak nenechám si odepřít pravidelně kosmetiku, holiče a nehty. Tam chodím pravidelně každé 3 týdny až měsíc, a každý týden chodím cvičit. Jako to mám vymezené a zapsané v diáři, to se opravdu musí stát něco výjimečného, abych to zrušila. No a každý pátek pravidelně chodíme do hospůdky se známýma. A teď začíná letní sezona, takže v sobotu nebo v neděli jezdíme na nějaké ty motorkářské srazy. A to si oba dva nenecháme ujít. Motorka je náš koníček.

22) Mělo by se ve firmách něco zlepšit? Já myslím, že ani ne. Takto je to v pohodě.

23) Co byste poradila ženám na počátku své kariéry a studentkám, aby byly úspěšné? Hlavně zůstat sama sebou, brát v potaz rodinu a učit se od starších, nabrat od nich nějaké zkušenosti a jít za svým cílem, ale ne přes mrtvoly, ale prostě slušně. A když je člověk snaživý a něco umí, tak

99

vždycky něco dokáže. Nemusí být ani perfektní student, nemusí být nic. Já třeba chodím ke kosmetičce a je to mladá holka, která to dělá od nějakých dvaceti let, na ZŠ měla čtyřky, tak udělala učňák a tak ji začala ta kosmetika bavit, že si zařídila salonek, má svoji klientelu, udělala si maturitu a teď nastupuje na vysokou školu. Studuje angličtinu a já jsem se jí ptala, na co jí to bude, když stejně pořád má tu svoji kosmetiku a ona řekla, že ji to baví a že má vyšší cíle. Chce jít víc do světa, chce líčit hvězdy, je šikovná, mám opravdu hodně velkou klientelu, líčí tady manželku generálního ředitele a celé její okolí má na líčení na plesy, na akce a strašně jsou s ní spokojení. Je příkladem toho, že svou snahou si vydělala, jezdívá si k moři, na hory a říká, že je spokojená. Na to, jaké byla v 16 „střevo“ a vůbec neměla názor na život a ani nevěděla, jestli udělá školu, tak teď je to úplně něco jiného. A chtěla to dokázat, tak to dokázala. A říkala, že ze školy jediná dělá to, co chce.

24) Věk: 40

25) Rodinný stav, počet dětí: vdaná, 2 děti

26) Profese, pracovní pozice: vedoucí ekonomiky

27) Vzdělání: středoškolské

ROZHOVOR S PANÍ PETROU:

1)

Přemýšlela jste někdy o tématice nerovnosti mezi muži a ženami? Tak samozřejmě, každá žena o tom přemýšlí v souvislosti s povoláním, měla jsem takové zkušenosti, že já jsem vlastně pracovala na meliorační správě a tam žena musela podávat vždycky větší výkony než muž.

2)

Absolvovala jste v průběhu školního vzdělání nějaké další vzdělávací kurzy? Pokud ano, jaké? Ne.

3)

Vzdělávala jste se i po ukončení vysokoškolského studia? Pokud ano, jak? Jak jsem byla na mateřské, tak jsem si dělala aprobaci na vyučování na střední škole na rostlinnou výrobu a chemii. Potom jsem si udělala postgraduály odborné v souvislosti s prací, kterou jsem vykonávala a byly to pozemkové úpravy a nějaké protierozní opatření. A dále jsem si udělala autoškolu.

4)

Absolvujete nějaké vzdělávací kurzy i v současné době? Pokud ano, jaké? V současné době jsem v důchodě.

5)

Myslíte si, že výše platu je závislá na výši vzdělání a dosaženého titulu? Je vzdělání předpokladem k úspěchu? Myslím si, že bezpodmínečně nutné není. Ale vzdělání tomu člověku dá zkušenost, rozhled… Ne, že by bylo nezastupitelné, protože k úspěchu je nutný talent, vůle a jiné vlastnosti, ale je velmi důležité.

6)

Co všechno je podle Vás ještě nutné k úspěchu? Ten člověk musí být osobnost, a jak už jsem říkala, ten člověk musí mít vůli, vytrvalost, chování, musí se pořád vzdělávat a jít s dobou, musí mít vztah k lidem.

7)

Jaké jste měla ambice v průběhu studia? Tak to už je hodně dávno, když jsem studovala, tak ambice jsem měla jako každý mladý člověk, který nevěděl, co bude dělat. Ale v té době, ambice – já jsem pracovala každé prázdniny v zemědělství, od 4. třídy jsem každé prázdniny dělala na poli, ve vinohradě, takže jaké ambice člověk mohl mít. Chtěl se teda uplatnit, ale v té společnosti to bylo trochu jiné, než je to teď.

8)

Co obnáší Vaše profese, jaká je Vaše pracovní náplň? Chtěla byste na ní něco změnit, popřípadě zlepšit? Tak já jsem se po revoluci dosti odklonila od profese. Já jsem vlastně dělala na té meliorační zprávě, byla to velmi zajímavá práce a velmi hezká práce a bavilo mě to. Dělala jsem vlastně údržbu krajiny, úpravu vodních toků, vodních nádrží a v té době se nově začínalo s renovací potoků, dávaly se zpátky do původní podoby, protože dříve opravdu se na té meliorační správě zacházelo dosti necitlivě. Takže se to začínalo tak trošku měnit a byla to velice pěkná práce, no ale rozhodli jsme se, že začneme soukromě hospodařit a když jsme skončili školu, tak nebylo možné, abychom byli oba dva v provozu, protože jsme chtěli mít rodinu, tak já jsem vlastně šla na nějakou instituci, volila jsem

100

mezi tou meliorační správou a mezi výzkumným ústavem, což byla také velice zajímavá práce – rezistence rostlin, což by mě bavilo, ale vzhledem k dojíždění a k jiným okolnostem, jsem zvolila tu melioraci. A po té revoluci jsem začala dělat vlastně úplně něco jiného. Já jsem se věnovala obchodu a manžel se věnoval provozu a ten obchod je vyloženě na psychologii.

9)

Jaké jsou Vaše plány do budoucna? Čeho byste chtěla dosáhnout? Chtěla bych dosáhnout klidného stáří, starat se o vnoučata a mít klid a radost z dětí, protože člověk žije vlastně pro děti, ne pro práci.

10) Pocítila jste někdy nebo pociťujete rozdíly v přístupu k ženám a mužům? Pokud ano, jaké? Tak ty rozdíly vždycky budou. Mně třeba na dnešní společnosti vadí to, že od minulého režimu se ti muži stali hrubšími. Neumí se chovat, neumí třeba dát přednost ženě. Já si třeba otevřu dveře, jdu do obchodu a mně tam vejde chlap. Možná je to chyba i našeho školství, protože ty děti by se měly učit etiketě, chování, jak se chovat k ženě, protože ta žena je opravdu jemnější, je nositelkou života. Na ní to velice záleží, od přírody je tak postavená, že snese víc než chlap, je tvrdší, protože je nositelkou toho života i podle té fyziologie. A co se týče toho postavení mužů a žen, tak chlapi se neumí chovat k ženám. Nejsou galantní, nevím, co to je, pustit v tramvaji, slušně pozdravit, neví to, že má vstát, otevřít dveře, když žena vystupuje z auta, neví, co to je nabídnout jí židli, když si sedá, pomoct do kabátu. A bohužel, dnešní mladé dívky to ani nevyžadují.

11) Pocítila jste někdy přímo nevýhodu v tom, že jste žena? Pokud ano, kdy? Tak jak jsem říkala, ta žena v tom zaměstnání musí toho více dokázat, než muž a to si myslím, že platí i v dnešní době. Muž se tak trochu veze. Je to možná dané i tím myšlením, že ženy už ví, jaký bude důsledek, a jsou důslednější, kdežto muži mají jiné myšlení, spíše abstraktnější a mávnou nad čímkoliv rukou. Ale opravdu, aby se žena vypracovala, tak musí dělat daleko víc.

12) Jsou ve Vaší firmě stejně platově ohodnoceny ženy i muži? No tak jsou ohodnoceni podle toho, jak dělají. Muži mají většinou v naší firmě jinou práci, těžší práci a ženy lehčí práci. Máme i v provozu ženu a muže na stejném postavení a žena si třeba vydělá víc jak muž, že je šikovnější.

13) Myslíte si, že jsou nějaké rozdíly ve stylu vedení a přístupu k práci mezi muži a ženami? Muž bývá velkorysejší ve vedení. Není to obecné, ale jako šéf, může být lepší chlap. Žena někdy bývá až moc důsledná.

14) Myslíte si, že mají muži a ženy rozdílné předpoklady pro vedoucí pozice? Ne, znám spoustu žen, které dovedou být také velkorysé, dovedou výborně vést. Myslím si, že by se rozdíl mezi mužem a ženou v tomto neměl dělat. Rozdíl by se měl pouze dělat v tom, jaký je to člověk, co umí a jaký má charakter. A to jsou, si myslím, takové zásadní věci, které jsou vhodné pro to, aby člověk mohl vést. Musí se umět vžít i do pozice toho podřízeného. Musí s těma lidmi spolupracovat, ne jenom od nich vyžadovat úkoly. Opravdu u těch vedoucí nevidím rozdíl v tom, jestli je to muž nebo žena. Teď se třeba také zamýšlím, kdyby v naší vrcholové politice bylo více žen. Myslím si, že žena by určitě nesklouzla k tomu, jak si tam někteří politici nadávají do krve. Četla jsem, že v Americe je zase trend, dávat více žen do politiky a více si cení těch jejich vlastností, že mají jiné to myšlení, že se dovedou dívat na ten následek. Mělo by to být tak půl na půl. Ale bohužel má žena oproti muži velkou nevýhodu, má nevýhodu v tom, že chce mít rodinu a že opravdu na ní záleží, jaká ta rodina je. Já jsem třeba byla 6 let na mateřské. A proto jsem si tam dělala ty postgraduály, pajdák a autoškolu, abych neustrnula. Ale opravdu u té ženy je priorita rodina a děti. Protože na dobré výchově dětí stavíte základ společnosti.

15) Myslíte si, že na vaše současné postavení mohla mít vliv i výchova a rodinné zázemí? Tak rodinné zázemí určitě. Protože jako rodina držíme při sobě. A taky díky rodičů jsem mohla studovat, každý rodič, když vychovává dítě a dává mu možnosti, tak se svým způsobem obětuje.

16) Jaké máte plány v oblasti rodiny? To už jsem řekla v jedné z předchozích otázek. Co budu moct, tak budu rodině pomáhat. Budu pomáhat dětem, když o to budou stát, aby i oni měli podmínky k tomu, aby si vychovali děti. Mně taky maminka od manžela pomáhali, když jsem měla malé děti, protože každý mladý člověk se kromě rodiny chce realizovat taky v zaměstnání.

17) Máte děti? Ano.

101

18) Jak se Vám daří kloubit práci a rodinný život? To je právě to, že ta žena to má těžší, musí zvládat obojí a obojí na sto procent. Když jsou děti malé, tak se musíte věnovat maximálně dětem, musíte mít rodinu, samozřejmě musíte mít i to zaměstnání. Od toho to ta žena má opravdu těžší a líbilo se mi, že opravdu ty ženy, které jsou takto vytíženy v minulém režimu, chodily dřív do důchodu. I podle toho, kolik měli dětí. Bylo to takové spravedlivější, protože ta žena opravdu chce vychovat dobře svoje děti, tak ta žena to má těžké.

19) Jaký je Váš názor na rozdělení rolí žen a mužů v domácnosti? Záleží opravdu na domluvě těch dvou mladých lidí. A manželství je o toleranci a kompromisech. Záleží, jak si to rozdělí, jak jim to vyhovuje. My jsme to třeba měli rozdělené tak, že jak byly děti malé, tak jsem měla domácnost, manžel byl celé dny v práci, protože dělal provoz v zemědělství a taky dělal venku – úpravy, zahradu. Potom, jak začaly děti dorůstat, tak si je bral do zaměstnání a vedl je k práci. Takže se to takto musí kloubit. Je to o tom si tu práci rozdělit a o kompromisech, aby to té rodině vyhovovalo, a v manželství musí každý trochu slevit.

20) Musela jste po rodičovské dovolené čelit nějakým problémům? Tak když přijdete z mateřské, i když si třeba doplňujete to vzdělání, tak máte dojem, že jste všechno zapomněli, ale to jsou jenom ty první chvilky. Ale jinak ne.

21) Zbývá Vám mimo práci a rodinu volný čas, který můžete využít sama pro sebe? Kolik ho je? Tak samozřejmě, že zbývá. Musí zbýt. Moc ho teda není. A když jsem v práci cítila, že toho už mám moc a začínala jsem být už taková protivná, tak jsem vzala děti a auto a zajela jsem si k rodičům odpočinout. Nebo si ráda čtu, tak si přečtu něco pěkného, taky chodím na zahrádku a věnuju se jí. A tak to je. Ten život totiž strašně rychle uteče.

22) Mělo by se ve firmách něco zlepšit? Určitě vztahy mezi lidmi. Jinak nevím, moc firem neznám, tak to nedokážu úplně hodnotit. Záleží na tom, jestli je to firma větší nebo menší. U těch menších firem je možnost využít toho, že ti lidi vlastně by měli cítit, že ta firma je jejich, že není nějakého majitele, ale je jejich a měli by dělat všechno proto, aby se ta firma posouvala dál. A majitel by měl dělat všechno proto, aby ti lidé měli takový pocit a měli vztah k té firmě.

23) Co byste poradila ženám na počátku své kariéry a studentkám, aby byly úspěšné? Musí být pracovité, tolerantní a musí se umět prosadit, především tím, že mají vzdělání. Musí být znalé věci v tom oboru. Když budou mít znalosti a vědomosti v tom oboru, tak se určitě prosadí.

24) Věk: 56

25) Rodinný stav, počet dětí: vdaná, 3

26) Profese, pracovní pozice: momentálně od tohoto měsíce jsem v důchodu, předtím pracovala na meliorační správě jako náměstkyně a teď jsem dělala vedoucí obchodu.

27) Vzdělání: vysokoškolské

RESPONDENTKA S PANÍ MARKÉTOU:

1)

Přemýšlela jste někdy o tématice nerovnosti mezi muži a ženami? Ano, často a to především v práci, buď při jejím hledání, nebo jako účastnice pracovního procesu.

1.

účastník pracovního procesu Je vidět, že se muži cítí a chovají jako vůdci rasy. Muži automaticky degradují ženy v kolektivu na „sekretářky“ bez ohledu na to, zda zastávají manažerskou pozici či nikoli a rovněž bez ohledu na to, zda jsou ve stejné linii řízení či nikoli. Je těžké být jim rovnocenným partnerem, ženu berou stále jako sexuální symbol. Příklad č. 1: Kolektiv 7 mužů a jedné ženy, všichni byli na stejné úrovni řízení. Šéf pověřil provedením zápisu z porady ženu. Příklad č. 2: Několikrát se mi stalo, že mě kolegové muži oslovili nebo napsali do e-mailu oslovení: lásko, zlatíčko nebo se vyjádřili ve stylu: volal jsem ti, kde jsi, toužím po tobě. Toto mi přijde vulgární. Ženy s muži mluví jako s rovnocennými partnery, kdežto muži niko-li.

102

2.

výběr nového zaměstnance Otázkou je, zda si ženy za své postavení nemohou trochu ony samotné. Opět příklad z praxe: Byl hledán člověk na novou pozici a diskutována byla výše platu. Žena na manažerské pozici prohlásila, že plat XXX bude pro holku stačit, kdyby se prý hlásil kluk, musel by být nabízený plat navýšen. Toto pronesla žena v kolektivu mužů…. Nemohou si potom za nerovné postavení v kolektivu ženy samotné?!? Myslím si, že za nerovnoprávné postavení žen ve společnosti si mohou z části ženy samotné – podceňují se a samotné se do role méněcennosti samy stylizují. Dále postavení žen ve společnosti určitě ovlivňuje prostředí, ve kterém se nachází. V tomto směru je ČR hodně konzervativní, konzervativní jsou muži a za ženami jsou krok zpět. Mají zažité stereotypy z domova a přesně takové jednání a chování očekávají od svých partnerek. Pokud se najde muž, který ženu respektuje, respektuje její právo na svobodný a plnohodnotný život, je to v českém prostředí spíš výjimka. Pokud takového muže potkám, zajásám. Moc často se to ovšem neděje…

2)

Absolvovala jste v průběhu školního vzdělání nějaké další vzdělávací kurzy? Pokud ano, jaké? Ano, některé byly nepovinně povinné od VŠ, které přímo souvisely se studovaným oborem. Sama jsem během VŠ navštěvovala jazykové kurzy a to AJ, protože už tehdy jsem věděla, že bez AJ nenajdu pořádnou práci a neznalost tohoto jazyka mě bude hodně limitovat při výběru zaměstnání. Uvažování tímto směrem se mi vyplatilo, bez AJ bych nebyla přijata a nemohla dělat práci, kterou dělám.

3)

Vzdělávala jste se i po ukončení vysokoškolského studia? Pokud ano, jak? Ano, vzdělávala jsem se v daném oboru, který souvisel s mou prací. Jednalo se o různé kurzy nebo samostudium literatury. Kurzy byly a jsou placeny zaměstnavatelem, pro samostudium využívám dostupnou literaturu. Hlavně se věnuji jazykům, bez kterých bych nemohla vykonávat svou práci.

4)

Absolvujete nějaké vzdělávací kurzy i v současné době? Pokud ano, jaké? Nyní navštěvuji pouze kurz AJ s rodilým mluvčím, žádné další pravidelné kurzy nenavštěvuji. Pokud nějaké kurzy navštěvuji, jedná se o kurzy související s mým oborem a většinou jde o jednodenní školení nebo semináře.

5)

Myslíte si, že výše platu je závislá na výši vzdělání a dosaženém titulu? Je vzdělání bezpodmínečně nutné k úspěchu? Určitě vzdělání do jisté míry předurčuje postavení ve společnosti a práci. Toto je však hodně individuální, nezáleží pouze na dosaženém vzdělání, úspěch v práci určuje i osobnost člověka a někdy taky hodně náhoda a štěstí. Nelze jednoznačně říci, že VŠ vzdělání zajišťuje vyšší plat a manažerskou pozici.

6)

Co všechno je podle Vás ještě nutné k úspěchu? Vzdělání, trpělivost, píle, nasazení, zaujetí pro věc a osobní přístup.

7)

Jaké jste měla ambice v průběhu studia? V době studia jsem se starala především o to, abych školu dodělala, zároveň jsem ke studiu přistupovala zodpovědně. Vždy jsem se chtěla něco naučit, prahla jsem po vědění, proto jsem nikdy nechodila na zkoušky nepřipravená a nepsala si taháky. Je jasné, že ne vždycky jsem všechno uměla na 100%, ale úplně nepřipravená jsem na zkoušku nikdy nešla. Vždycky jsem spoléhala jen sama na sebe, na své vědomosti a na svou hlavu a říkala jsem si, že si chci na zkoušce zachovat svou důstojnost – tzn. vědět a nežebrat. V průběhu studia jsem nevěděla, co chci dělat. Vždycky jsem měla pocit, že mě to táhne jinam, k jinému oboru než právě studuji. Věděla jsem, že chci práci, kde budu moci komunikovat s lidmi, něco řídit a kde bude moje práce vidět. Chtěla jsem práci akční, která mě bude udržovat „vzhůru“ a bude mě nabíjet.

8)

Co obnáší Vaše profese, jaká je Vaše pracovní náplň? Chtěla byste na ní něco změnit, popřípadě zlepšit? Mou profesí je kvalita v potravinářství, pracuju jako manažerka kvality. Když jsem hledala práci, kvalita byla jedna z variant, kde bych se chtěla uplatnit a nakonec se mi to podařilo. Tento obor vypadá jako nuda, ale je to právě naopak, někdy je to až velký adrenalin, hlavně, když musí člověk přesvědčovat ostatní, proč se musí změnit zaběhlý systém práce a proč se musí dělat věci jinak. Kvalita je boj s větrnými mlýny, je to hodně o vytrvalosti, trpělivosti, komunikaci a diplomacii. Baví mě, když vidím, že někdy stačí větu jen jinak postavit a výsledek může být naprosto jiný. Někdy si

103

tak hraju, je zajímavé vidět, jak na lidi působí jiný styl podání a jiný způsob komunikace. Vůbec, vše kolem nás je hodně o komunikaci… A co bych na práci změnila nebo zlepšila? Abych se nemusela stále vracet ke stejným věcem a aby se věci řešily a to trvale a úplně. Nemám rádo takovéto vyřešení věcí „na oko“, to nikdy dlouho nevydrží. Ráda bych se víc věnovala vývoji a práci na věcech budoucích místo toho, aby 60% mého pracovního času pohltily problémy provozního charakteru vyžadující okamžité řešení.

9)

Jaké jsou Vaše plány do budoucna? Čeho byste chtěla dosáhnout? Co se týče mého profesního života a oboru, dosáhla jsem maxima, jsem na vedoucí pozici, mám podřízené. Když se odpoutám od vystudovaného oboru, určitě se dá dosáhnout víc. Já bych určitě ráda vyzkoušela i profesně jiné zaměstnání, nemusí to být manažerské pozice. Chtěla bych vyzkoušet práci, kde se pracuje s mluveným slovem a s lidmi.

10) Pocítila jste někdy nebo pociťujete rozdíly v přístupu k ženám a mužům? Pokud ano, jaké? Určitě, česká společnost má v tomto v rámci Evropy primát. I když si to neuvědomujeme, ženy jsou stále brány za „rodičky“, které se budou věnovat dětem a domácnosti a to vše bez valného nároku na vlastní život. Muži jsou bráni jako vůdci, jako Ti kteří vydělávají peníze a řídí. To je zažitý stereotyp a pohled na postavení muže a ženy ve společnosti.

11) Pocítila jste někdy přímo nevýhodu v tom, že jste žena? Pokud ano, kdy? Ano, při hledání práce, kdy se na mě dívali jako na potencionální matku. Dokonce se mi stalo, že se mě na přijímacím pohovoru zeptali, kdy chci mít dítě. To mi přišlo urážející a jako zásah do soukromí. Jinak být žena je příjemné – otevírání dveří, uvolňování místa k sezení. To je fajn.

12) Jsou ve Vaší firmě stejně platově ohodnoceny ženy i muži? Neznám platové poměry ve firmě, ale domnívám se, že rovnoprávnost neexistuje – viz výše, první otázka.

13) Myslíte si, že jsou nějaké rozdíly ve stylu vedení a přístupu k práci mezi muži a ženami? Ano, ženy myslí víc prakticky, věci promýšlí do detailu, řeší následky a důsledky, rovněž mají větší sociální cítění. Muži jsou krátkozrací, vidí jen „do zítřka“, kdežto ženy až do „pozítří“. I když existují i ženy „chlapi“, ty jsou tvrdé, ve vyjednání jsou mnohem tvrdší než muži a není vůbec o co stát dostat se s nimi do křížku.

14) Myslíte si, že mají muži a ženy rozdílné předpoklady pro vedoucí pozice? Předpoklady mají stejné, jen se do těchto rolí jinak stylizují. Ženy uvažují víc sociálně. Předpoklady mají určitě stejné, ale víc než na pohlaví záleží na osobnosti. Jako špatný a dobrý šéf může být muž, stejně tomu může být i u žen. Rozdíl bude ve stylu vedení – viz výše.

15) Myslíte si, že na vaše současné postavení mohla mít vliv i výchova a rodinné zázemí? Určitě výchova v rodině dává předpoklady pro vývoj dítěte, jeho osobnosti a formování sociálních vazeb a tím dává vzorce pro chování a zařazení se do společnosti. To, zda bude člověk šéf nebo ne, nezáleží pouze na vzdělání a zkušenostech, ale také na osobnosti člověka. Člověk ve vedoucí pozici jedná s lidmi, proto musí být hlavně dobrý po osobnostní stránce. Zda na mé postavení měla vliv výchova a rodinné zázemí? Určitě to má svůj podíl, ale hodně záleží na tom, jak člověk s tím, co mu bylo do vínku dáno, pracuje. Práce na člověku samém je mnohdy ta nejúčinnější škola s tím největším výsledkem. Příklad mám z práce. Jedna kolegyně vyrůstala v rozvrácené rodině, rodiče se o ni nestarali, od brzkého věku se musela postavit na vlastní nohy. Se svým životem si dobře poradila, vystudovala dokonce VŠ, ale chybí ji právě ty sociální vazby, zformovaná osobnost a nástroje pro komunikaci. To z ní činí „slona v porcelánu“ při jednání s lidmi, nikdy se z ní nemůže stát člověk vedoucí tým. Je neoblíbená v kolektivu, těžko se s ní pracuje, nefungují na ní běžné nástroje komunikace. Domluvy týkající se způsobu komunikace s ostatními na ni nefungují, nechápe, o čem se mluví. Z toho je vidět, že už z rodiny nemá naučené vzorce chování a že ji chybí sociální vazby.

16) Jaké máte plány v oblasti rodiny? Práce, která člověka baví, a kariéra jsou pěkná pozlátka, kterými se člověk ve společnosti prezentuje. Co to je ovšem člověku platné, když nemá rodinné zázemí. Myslím si, že člověk bez rodinného zázemí nemůže ani dobře fungovat v práci. Na stará kolena nechci zůstat sama a znám cenu úplné a dobře fungující rodiny.

17) Máte děti? Ne – zatím.

104

18) Jak kloubíte práci a rodinný život? Zatím nijak, protože rodinu nemám. Mám pouze přítele, se kterým se snažím být, jak je to možné. Čas dělím mezi práci, odpočinek (svoje vlastní volno) a čas strávený s ním. S postupem času zjišťuju, že potřebuju i čas, který mám jen pro sebe, kdy jsem jen sama se sebou. Pokud tohoto času mám nedostatek, neodpočinu si.

19) Jaký je Váš názor na rozdělení rolí žen a mužů v domácnosti? Vůbec se mi nelíbí klasický český pohled na postavení ženy a muže ve společnosti jakož i na rozdělení rolí v domácnosti. Myslím si, že tento názor a pohled je přežitý a již dlouho nevydrží. Otřásl se v základech v zemích na západ od nás, takže je jen otázka času, kdy se tomu tak stane i u nás. Nevidím jediný důvod, proč by pohlaví mělo předurčovat k dělení pozic ve společnosti a rovněž i v rodině. Podle mě by se vše mělo odvíjet od osobnosti člověka samotného a v partnerství podle dohody mezi partnery. Už dnes existuje několik příkladů, kdy „výměna rolí“ v domácnosti vyhovovala oběma partnerům.

20) Musela jste po rodičovské dovolené čelit nějakým problémům? Tento dotaz se mě zatím netýká. Mám jen zkušenost z přijímacích pohovorů, kdy jsme hledali nového zaměstnance a jedna žena – uchazečka asi v polovině pohovoru řekla něco ve smyslu, že ví, že má nevýhodu, protože má malé dítě. My jsme se jí na nic takového neptali ani nic nenaznačovali a bylo vidět, že už dříve na nějakém pohovoru ji něco takového museli dát znát.

21) Zbývá Vám mimo práci a rodinu volný čas, který můžete využít sama pro sebe? Kolik ho je? I přestože rodinu a děti nemám, moc volného času pro mě samotnou mi nezbývá. Práce pohlcuje víc než jen 8 hodin denně.

22) Mělo by se ve firmách něco zlepšit? Těch věcí na zlepšení je spousta. I přesto, že je dnes ve vedení firem spousta mladých lidí, pořád vše funguje jako za socialismu. Pokud přijde někdo s „pokrokovějším“ myšlením je považován za blázna a za člověka, který vůbec neví o čem je řeč. Podle mě stále přetrvávají nešvary z doby před dvaceti lety. Co se týče vedení lidí, „novým“ šéfům chybí komunikační dovednosti, většinou neumí motivovat a ohodnotit práci podřízených.

23) Co byste poradila ženám na počátku své kariéry a studentkám, aby byly úspěšné? Důležité je, aby věděly, co chtějí. Na začátek je určitě důležitá trpělivost, píle a pokora a hlavně ochota učit se a pracovat na sobě. Nic není hned a na to dnes spousta mladých lidí po škole zapomíná. Mám s tím opět osobní zkušenost z práce. Do mého týmu nastoupila absolventka VŠ, vše se musela v práci učit a po půl roce předvedla takovou scénu, že jsme se nestačili divit. Vyčetla nám, že je podhodnocená, i přesto že její plat byl vysoko nad celorepublikovým průměrem a že má navíc. Už u nás nepracuje… Firmy nepotřebují takovéhle „rychlokvašky“, které si o sobě hodně myslí jen, co vyšly ze školy. Škola je začátek, po jejím ukončení začíná člověk od nuly a musí se hodně učit a to po odborné stránce, ale rovněž i po osobnostní.

24) Věk: 31

25) Rodinný stav, počet dětí: svobodná, žádné

26) Profese, pracovní pozice: manažerka kvality v potravinářství

27) Vzdělání: vysokoškolské

105