Š J. 2007: Ekologické aspekty sjezdového lyžování v Krkonoších. – In: Š J. & K R. (eds), Geoekologické problémy Krkonoš. Sborn. Mez. Věd. Konf., říjen 2006, Svoboda n. Úpou. Opera Corcontica, 44/2: 603–616.
Ekologické aspekty sjezdového lyžování v Krkonoších Ecological aspects of downhill skiing in the Giant Mountains Jan Štursa Benecká 902, 543 01 Vrchlabí 1,
[email protected] Krkonoše představují naše nejvyhledávanější středisko zimních sportů a rekreace. V současné době zde existuje 15 sjezdových areálů, kde je v provozu po 6 měsíců v roce 150 sjezdovek o celkové délce 130 km (česká – polská strana). Zimní sporty a zejména pak sjezdové lyžování proto představují významnou nabídku z hlediska cestovního ruchu v Krkonoších a jsou prioritním zdrojem příjmů z hlediska udržitelného využívání a rozvoje. Na druhé straně však přináší celou řadu ekologických problémů v péči Krkonošský národní park: jedná se zejména o (1) trvalé zmenšení plochy lesních porostů a ovlivnění jejich ekologické stability, (2) zvýšenou erozi půdy na odlesněných svazích, (3) trvalé změny v krajinném rázu a (4) složitou problematiku biotechnologie péče o sjezdové trati. Příspěvek uvádí přehled současných poznatků o přirozené i umělé obnově v souvislosti s technologií letní a zimní péče o sjezdovky. Excellent snow conditions of the Giant Mountains (Krkonoše in Czech) create from this small Middle-European mountain range one of the most visited centres of winter sports and recreation. Recently there are 15 well equipped winter sport centres, where almost 150 downhill slopes with total length of 130 km are in operation nearly 6 months in a year (together on the Czech as well as Polish side of the Giant Mts.).Winter sports and downhill skiing particularly thus represent very important offer of the tourist traffic and crucial source of income for sustainable using and development this mountain area. On the other side downhill skiing induces a lot of ecological problems for the management of the Krkonoše National Park. ey are related to: (1) permanent decrease of total forest area and serious negative impacts on the ecological stability of forest habitats in the surrounding of downhill slopes, (2) higher soil erosion on deforested slopes, (3) permanent changes of the landscape character, and (4) specific problems of biotechnological management of downhill slopes. Paper is an overview of recent knowledge concerning to downhill slopes maintenance. Klíčová slova: Keywords:
Krkonoše, sjezdové lyžování, biodiverzita, eroze půdy, přirozená regenerace, biotechnologické zásady péče o sjezdovky e Giant Mountains, downhill skiing, biodiversity, soil erosion, natural regeneration, biotechnological principles of downhill slopes maintenance
ÚVOD Krkonoše patří k nejvyhledávanějším českým pohořím z hlediska zimních sportů a různých rekreačních aktivit. Vyznačují se vynikajícími sněhovými podmínkami, jsou snadno dostupné
603
a dobře vybavené z hlediska zimních sportů. Na české i polské straně Krkonoš nabízí své služby 15 dobře vybavených středisek, kde v současné době existuje 150 sjezdových tratí (svahů) o celkové délce 130 km. Sněhová pokrývka v Krkonoších leží téměř 6 měsíců v roce a nově zaváděný způsob technického zasněžování toto období ještě prodlužuje. Jenom na české straně Krkonoš je celková přepravní kapacita všech lanovek a vleků více jak 101 000 osob za hodinu, což při (stále stoupající) ceně těchto transportních prostředků a ceně dalších služeb lyžařských areálů představuje nejvýznamnější složku příjmu a zisků všech subjektů, nabízejících služby v sektoru zimního cestovního ruchu v Krkonoších. Je proto pochopitelné, že vlastníci, provozovatelé, podnikatelé i místní samosprávy stupňují své požadavky na budování nových areálů nebo rozšiřování, rekonstrukce a technické vylepšování těch existujících. Tím ovšem eskaluje základní dilema Krkonoš, vysoce atraktivního území z pohledu návštěvnosti na straně jedné a území se statutem národního parku na straně druhé. Jaká je únosná kapacita území národního parku, jaké technologie a jaký provoz lyžařských zařízení je slučitelný s prioritním posláním Krkonošského národního parku a jeho ochranného pásma? V Krkonoších, podobně i v dalších horských chráněných územích České republiky je problematice šetrného turistického využívání území věnována velká pozornost. Příspěvek přináší vybrané poznatky, které byly v letech 2005–06 získány při řešení dílčího úkolu VaV SM/2/62/04 „Návrh managementu ekologicky šetrného cestovního ruchu v zájmu Biosférické rezervace (BR) Krkonoše ČR“ (H 2006). Kompletní zpráva dílčí etapy projektu je deponována na Správě KRNAP ve Vrchlabí (Š 2006). Cílem bylo vyhodnocení současného stavu vybraných lyžařských sjezdových tratí Krkonoš a formulování principů jejich šetrného managementu tak, aby byly v souladu se zásadami nově připravovaného Plánu péče o území KRNAP a jeho OP. Pozornost byla soustředěna převážně na biologické a technické aspekty související s floristickými a vegetačními poměry, na nejvhodnějším managementu vybraných lokalit a ochranu povrchu sjezdových svahů proti vodní erozi. Nebyla analyzována problematika vlivu večerního osvětlování sjezdovek na okolní prostředí, což je předmětem jiných úkolů, koordinovaných pracovníky Správy KRNAP). Terénní šetření proběhla na 14 lyžařských sjezdových tratích, a to: • 2 lyžařské sjezdové trati z Medvědína do Špindlerova Mlýnu (závodní a sportovní LST), • 2 lyžařské sjezdové trati z Pláně do Svatého Petra (závodní a sportovní), • 2 lyžařské sjezdové trati ze Žalého do Herlíkovic u Vrchlabí (závodní a sportovní), • 2 lyžařské sjezdové trati z Lysé hory do Rokytnice nad Jizerou (závodní a sportovní), • 2 lyžařské sjezdové trati z Černé hory do Janských Lázní (nová LST-Protěž a stará trať), • 2 lyžařské sjezdové trati z Čertovy hory do Rýžoviště (černá a turistická), • 1 lyžařská sjezdová trať z Čertovy hory do Harrachova (červená), • 1 lyžařská sjezdová trať z Hnědého vrchu do Pece pod Sněžkou. Na těchto místech byla zpracována kompletní floristická inventarizace přítomných druhů cévnatých rostlin a její srovnání s dřívější floristickou databází z let 1976–1978. Analýza řešila i původnost v současné době se vyskytujících druhů, syntaxonomické souvislosti a ochranářský kontext (druhy zákonem chráněné ve smyslu vyhlášky č. 395/1992 Sb.). Lyžařské sjezdové trati (dále jen LST) procházejí v některých případech ve spodní části rovněž přes trvale bezlesé luční enklávy. Druhová inventarizace tyto části nezahrnuje, neboť by došlo k nesrovnatelnému navýšení počtu druhů oproti tratím, které vedou pouze lesními porosty. Zvýšená pozornost byla věnována analýze ekologických procesů, které se uplatňovaly ve vývoji vegetačního krytu vybraných sjezdových tratí v období od 70. let 20. století do současnosti (zásahy do reliéfu a přesuny půdy, zatravňování, mulčování, stavby doprovodných zařízení, technické zasněžování). Podrobný popis stavu jednotlivých tratí viz Š (2006).
604
INVENTARIZACE FLÓRY LYŽAŘSKÝCH SJEZDOVÝCH TRATÍ Na uvedených 14 LST bylo celkem zjištěno 274 druhů cévnatých rostlin (v letech 1976–1978 bylo na 18 sledovaných LST zaznamenáno pouze 161 druhů cévnatých rostlin). Poměrně vysoký rozdíl lze vysvětlit především podstatně vyšším stářím sledovaných LST ve srovnání s počátečním floristickým průzkumem. V průběhu téměř 30 let fungují otevřená prostranství LST jako vhodné niky k ecesi diaspor nejrůznějších druhů z blízkého i vzdálenějšího okolí a v případě jejich uchycení i k dalšímu generativnímu nebo vegetativnímu šíření. Především výrazně stoupá počet ruderálních druhů, které se šíří na sjezdovky ze synantropizované lemové vegetace cest, které na mnoha místech LST kříží. Druhým důvodem výrazného nárůstu počtu nepůvodních, ale i mnoha apofytických druhů je mulčování povrchu LST. Tato technologie není vždy optimálně praktikována, jak bude rozebráno dále. Z počtu 274 v současnosti zaznamenaných druhů je: •
217 druhů autochtonních (incl. druhy apofytické pro montánní a subalpínský stupeň Krkonoš); z tohoto počtu je 13 druhů chráněných podle vyhlášky 395/1992 Sb.;
•
57 druhů ruderálních (synantropních).
Na sledovaných LST se vyskytují tyto druhy chráněné podle vyhlášky 395/1992 Sb.: Arnica montana Blechnum spicant Campanula bohemica Diphasiastrum alpinum Diphasiastrum complanatum Diphasiastrum issleri Diphasiastrum oellgaardii
Diphasiastrum tristachyum Diphasiastrum zeilleri Gentiana asclepiadea Huperzia selago Lycopodium annotinum Viola lutea subsp. sudetica
Na sledovaných LST se vyskytují tyto druhy ruderální (synantropní): Aegopodium podagraria Agropyrum caninum Agropyrum repens Achilea ptarmica Anthemis arvensis Arctium lappa Artemisia vulgaris Aster sp. (ruderální) Atriplex sp. Barbarea vulgaris Capsela bursa pastoris Cirsium arvense Cirsium vulgare Convolvulus arvensis Crepis biennis Daucus carota Digitalis purpurea Erodium cicutaria Galeopsis tetrahit
Geranium sp. (pusillum??) Glechoma hederacea Juncus bufonius Juncus tenuis Lamium purpureum Lolium multiflorum Lolium perenne Lupinus polyphyllus Matricaria matricarioides Medicago lupulina Melandrium album Microrrhinum minus Myosotis arvensis Persicaria lapathifolia Phalaris arundinacea Plantago major Poa annua Poa supina Polygonum aviculare
Potentilla anserina Roripa sp. Rumex alpinus Rumex longifolius Rumex obtusifolius Senecio sylvaticum Senecio viscosus Spergularia rubra Stellaria media Tanacetum vulgare laspi arvense Taraxacum officinalis Trifolium repens Trifolium aureum Tussilago farfara Urtica dioica Verbascum thapsus Veronica hederiifolia Viola arvensis
605
Celkové počty zaznamenaných druhů na jednotlivých LST jsou následující: Medvědín černá Medvědín červená Svatý Petr modrá Svatý Petr červená Žalý černá Žalý červená Lysá hora černá
137 druhů 124 125 130 120 126 133
Lysá hora červená Lysá hora černá Černá hora (Protěž) Černá hora (stará trať) Čertova hora – Rýžoviště (černá) Čertova hora – Harrachov (červená) Hnědý vrch – Pec p. Sněžkou
165 druhů 133 126 137 131 95 80
Pouhý výčet druhů není až tak významně odlišný na jednotlivých LST a nelze z něho uvažovat na větší či menší floristické nasycení jednotlivých LST. Obecně lze však krkonošské LST vnímat jako druhově relativně pestré plochy, kde se projevuje rozmanité spektrum stanovištních podmínek širšího zázemí míst, kterými LST procházejí. Začátek tratí se většinou nachází v supramontánním, v některých případech (Lysá hora) i v subalpínském stupni Krkonoš a svými spodními úseky zasahují až na hranici montánního a submontánního stupně. V kompletních seznamech lze však objevit určité tendence, které v souvislosti s dalšími údaji, zejména syntaxonomickými charakteristikami jednotlivých druhů a charakterem technologických prací a biotechnických asanací, umožňují posouzení, jaký proces přirozené či člověkem urychlené sukcese (nebo naopak disturbance) na jednotlivých tratích probíhá, co je v souladu s ochranářským statutem národního parku a jeho ochranného pásma, co je naopak v rozporu s ochrannými podmínkami KRNAP a mělo by být předmětem pozornosti při jednání Správy KRNAP s provozovateli LST. Významným momentem z pohledu Správy KRNAP je ovšem výskyt rostlin chráněných ve smyslu vyhlášky č. 395/1992 Sb., zejména druhů z čeledi Lycopodiaceae (zástupci rodů Lycopodium, Huperzia a Diphasiastrum). Je to prioritní problém z pohledu ochranářského managementu území, kde se LST nacházejí, (blíže viz P & H 1999). Počet objevených lokalit plavuníků a plavuní v Krkonoších totiž v poslední době vzrůstá, přičemž řada z nich je vysloveně antropogenního původu a byla objevena právě na plochách LST. Velký rozruch v botanickém světě vyvolal nález hned všech šesti z České republiky popsaných plavuníků na jediné lokalitě. Tou je lyžařská sjezdovka z Medvědína do Špindlerova Mlýna, kde na ploše asi 4000 m2 roste společně Diphasiastrum alpinum, D. issleri, D. zeilleri, D. complanatum, D. trystachium a D. oelgaardii. Nález posledního uvedeného druhu je současně jediným známým výskytem v České republice, neboť na první lokalitě, kde byl druh jako nový pro českou flóru objeven (Šumava) již v poslední době znovu nalezen nebyl. Podobná antropogenně podmíněná naleziště plavuní a plavuníků však nemají trvalý charakter, druhová diverzita je závislá na postupující přirozené sukcesi konkurenčně silnějších travin nebo dřevin. V případě LST to však lze řešit vhodným typem managementu, například zraňováním půdy, narušováním souvislého zápoje vegetační pokrývky (řízená disturbance) a odstraňováním náletu dřevin. Významně se však může v populační dynamice těchto výtrusných rostlin projevit i technické zasněžování, neboť z dlouhodobého pohledu zkracuje vegetační dobu přítomných druhů, což může způsobit rozsáhlé změny vegetačních poměrů. Nelze však paušálně stanovit, zda ve prospěch či neprospěch zástupců rodů Diphasiastrum, Lycopodium či Huperzia. Pracovníci Správy KRNAP se proto zabývají speciálním managementem a monitorováním stavu populací plavuníků na krkonošských LST.
606
AKTUÁLNÍ VEGETACE SJEZDOVÝCH TRATÍ A JEJICH BEZPROSTŘEDNÍHO OKOLÍ Na všech 14 LST byl detailně popsán jejich současný vegetační kryt a zaznamenány sukcesní trendy, ke kterým zde dochází, a to ať již v důsledku spontánně probíhající přirozené sukcese vegetace z okolního prostředí, či po provedených biotechnických opatřeních v souvislosti s realizovanými technickými zásahy. Sledované krkonošské LST se v naprosté většině rozkládají v montánním, supramontánním, výjimečně subalpínském výškovém stupni. Floristické složení na LST proto odpovídá obvyklému složení vegetace v těchto výškových stupních Krkonoš a tvoří je diferenciální, charakteristické i průvodní druhy přítomných syntaxonů, z nichž je třeba jmenovat zejména tyto:
Pro montánní a supramontánní vegetační stupeň Piceion excelsae Pawlowski 1928 Fagion Luquet 1926 Cardaminion amarae Maas 1959 Z náhradních lučních a pasekových syntaxonů Nardo-Agrostion tenuis Sillinger 1933 Polygono-Trisetion Br.-Bl. et Tüxen ex Marschall 1947 Vaccinion Böcher 1943 Caricion fuscae Koch 1926 Epilobion angustifolii Soó 1933 Rumicion alpini Klika in Klika et Hadač 1944 Pro subalpínský vegetační stupeň Nardo-Agrostion tenuis Sillinger 1933 Nardion Br.-Bl. 1926 Nardo-Caricion rigidae Nordhagen 1937 Vaccinion Böcher 1943 Juncion trifidi Pawlowski 1928 Pinion mughi Pawlowski 1928 Dryopteridi-Athyrion (Sýkora et Štursa 1973) Jeník, Bureš et Burešová 1980 Calamagrostion villosae Pawlowski 1928 Poo chaixii-Deschampsion cespitosae Jeník, Bureš et Burešová 1980 Cardamino-Montion Br.-Bl. 1926 em. Hadač in Moravec et al. 1983
Krkonošské LST proto představují velmi rozmanitý soubor vegetačních typů, resp. jejich fragmentů, v nichž se projevuje jak rozmanitá nadmořská výška a tomu odpovídající vegetace, různá orientace ke světovým stranách, svažitost, geologický substrát, velmi rozdílný způsob a rozsah technických a biotechnických zásahů při výstavbě či rekonstrukci LST, konečně i rozdílné stáří jednotlivých odlesněných ploch. Podrobný popis vegetačního krytu jednotlivých částí sledovaných LST obsahuje manuskript závěrečné zprávy (Š 2006).
PŘIROZENÁ SUKCESE VEGETAČNÍHO KRYTU NA LST KRKONOŠ Na většině LST, které probíhají zejména horskými smrčinami, má nově se tvořící vegetační kryt tendenci procházet sukcesními stadii, která končí klimaxovým typem společenstva třtinových smrčin (Calamagrostio villosae-Piceetum (Tüxen 1937) Hartmann 1953, samozřejmě bez vyvinuté-
607
ho keřového a stromového patra. Přirozená sukcese, resp. přirozená obnova vegetačního krytu po odlesnění a technických úpravách povrchu LST probíhá většinou ve 3 základních fázích: 1. iniciální mechové (a lišejníkové) fáze a společenstva, kde nosnou funkci plní zejména druhy Oligotrichum hercynicum, Pogonatum urnigerum a P. alloides, Dicranella heteromala, Polytrichum commune, P. strictum, P. piliferum a P. alpinum, Baeomyces rufus, Cladonia sp. div.). 2. fáze s Avenella flexuosa a s postupným pronikáním keříčků Vaccinium myrtillus a V. vitis idaea, Calluna vulgaris a především silně výběžkaté traviny Calamagrostis villosa. 3. klimaxové společenstvo Calamagrostio villosae-Piceetum (bez dřevinných pater), s převahou Calamagrostis villosa, částečně pak Avenella flexuosa a sporadické druhy bylin (např. Galium hercynicum, Melampyrum pratense, Maianthemum bifolium, Melandrium rubrum a další). Rozsah a doba trvání těchto sukcesních fází jsou velmi významné jak hlediska protierozního, tak z hlediska kvality povrchu sjezdovek. Srovnání s dřívějšími průzkumy prokázalo, že průběh celé sukcesní řady je až překvapivě rychlý – bez zásahu člověka k němu dojde v průběhu 6–8 let. Pouze ve svažitých terénech (nad 25 stupňů), kde se významně projevuje i soliflukce a gravitační pohyby skeletu, zůstává průběh sukcese blokován ve fázi s Avenella flexuosa, případně ve fázi iniciálních mechových společenstev. Není bez zajímavosti, že právě porosty s Avenella flexuosa jsou v subalpínském stupni Krkonoš základním společenstvem, indikátorem, i stabilizátorem na všech erozí ovlivňovaných plochách. Iniciální mechová společenstva, zejména kompaktní porosty Oligotrichum hercynicum, mají nezastupitelnou protierozní úlohu. Husté trsy nízkých lodyžek a spleť podzemních rhizoidů tohoto mechu, ve kterých jsou drobné částice skeletu doslova „zalité“, zabraňují jak procesům erozního poškození půdy, tak mrazovému načechrávání povrchových vrstev; podobnou roli má Lecidea uliginosa v lišejníkové tundře na hřebenech Krkonoš. Jakékoli hrubé zásahy, vedoucí k poškození mechového stabilizačního patra (letní chůze po sjezdovkách, průjezdy kol a provoz motorových vozidel) jsou proto zcela nežádoucí, narušují přirozenou stabilizaci povrchu a urychlují proces eroze půdy.
Z hlediska ekologie a sukcese se na sjezdovkách uplatňují dva fenomény:
–
–
fenomén porostních kotlíků s projevy specifického mikro- nebo mezoklimatu; to se při rozdílné šířce sjezdovky významně projevuje na průběhu diageneze sněhové pokrývky a průběhu jejího odtávání (mezi stinnými okraji a více osluněnými okraji LST je až 3týdenní rozdíl v odtávání sněhové pokrývky). To je zřetelné i v rozdílném floristickém i fytocenologickém složení vegetačního krytu. Déle zastíněná a vysněžená místa má tendenci obsazovat zejména Holcus mollis nebo Calamagrostis villosa, na osluněných a sušších místech pak keříčky z čeledi Vacciniaceae a lišejníková či mechová vegetace; fenomén svážnic (nebo lesních cest); těleso sjezdovky totiž výrazně ovlivňuje celý hydrologický režim území. To se projevuje v nástupu vlhkomilné vegetace, známé z okolí lesních cest (zvýšený množství např. Juncus effusus, Juncus filiformis, Deschampsia cespitosa). Tento fenomén je pak výraznější v místech, kde LST kříží nebo se přibližují drobným vodním vodotečím. Na LST pak pronikají i zástupci rašeliništní či prameništní vegetace (druhy rodu Sphagnum, Polytrichum commune, různé játrovky, Viola palustris, Epilobium palustre a další).
V rámci přirozených sukcesích trendů hrají zásadní roli především dva dominantní druhy graminoidů:
Avenella flexuosa – metlička křivolaká svou morfogenezí a charakterem výskytu představuje klasický erodofyt osídlující a stabilizující prudké, erozí ohrožené horské svahy. Trsnatá až výběžkatá tráva s mohutným kořenovým systémem, který funguje v pravém slova smyslu jako armatura ve skeletovitých půdách. Výhodnou
608
Obr. 1. Plavuník Øllgaardův (D. oellgaardii) Fig. 1. Øllgaard´s Clubmoss (D. oellgaardii)
Obr. 2. Plavuník alpínský (Diphasiastrum alpinum) Fig. 2. Alpine Clubmoss (Diphasiastrum alpinum)
vlastností je její rychlá generativní zralost a kvetení již 2(3) letých semenáčků, vysoká produkce diaspor a schopnost osídlovat a tvořit zapojené porosty v extrémně svažitých a silně skeletovitých partiích svahů. Její trsy jsou schopné snášet nejen zátěž (značná elasticita kořenového systému) v rámci svahových procesů, ale i přesypání, překrytí nadzemních částí rostlin zeminou či drobným skeletem, kterým dokáže snadno prorůst a zároveň ho tak zpevnit. Calamagrostis villosa – třtina chloupkatá je charakteristickou travinou v podrostu hercynských horských smrčin. Je silně výběžkatá a převážně vegetativní cestou snadno a rychle osídluje většinu odlesněných ploch. Má nejvyšší primární produkci z horských graminoidů a pod jejími porosty dochází k intenzivní tvorbě humusu. Půdní rozbory pod třtinovými porosty jsou z pedologických hledisek relativně kvalitní, byť se jedná o značně kyselý humus. Calamagrostis villosa tvoří klimaxová společenstva, které jsou natolik hustá, že brání přirozenému náletu dřevin, což je z hlediska údržby sjezdovek rovněž velmi pozitivní efekt. Dobře snáší slehlou udusanou sněhovou pokrývku a pro utváření a diagenezi sněhových vrstev LST je ideální, protože nevytváří vysoké bultovité trsy, které by při odtávání nestejně vyčnívaly nad povrch sněhu a zhoršovaly sjízdnost tratí (tak se chová např. Deschampsia cespitosa nebo Calamagrostis arundinacea). Problémem je však pomalé rozkládání její stařiny, což vede ke vzniku tzv. „doškového efektu“ na povrchu půdy a zrychlení povrchového odtoku při jarním tání sněhové pokrývky. U nedostatečně odvodněných LST to může zapříčinit erozi vegetačně dosud nestabilizovaných ploch na jiných místech sjezdovky. Zmíněné nebezpečí lze však bez problémů odstranit řádně koncipovanými a provedenými technickými úpravami vodního režimu. Z dalších autochtonních druhů graminoidů se při přirozené sukcesi na LST uplatňují zejména Deschampsia caespitosa, Agrostis tenuis, Holcus mollis, Festuca rubra, Nardus stricta, Juncus effusus, Juncus filiformis, Calamagrostis arundinacea, Anthoxanthum odoratum. Deschampsia cespitosa – metlice trsnatá Významný erodofyt především na místech ze zvýšenou půdní vlhkostí nebo na místech s větší akumulací sněhu (vyznačuje se nejvyšším stupněm chionofilie v přirozených společenstvech subalpínského až alpínského stupně Vysokých Sudet). Na LST, kde se ve stále větší míře uplatňuje technické zasněžování, může mít tento druh významnou roli při dlouhodobé stabilizaci vegetačního krytu takových déle vysněžených míst. V rámci přirozené regenerace odlesněných ploch se jednoznačně uplatňuje na vlhčích místech. Má mohutný kořenový systém (drátovité typy kořenů odolávající vysokým tahům v půdě), a vysokou produkci dobře klíčivých semen. K nevýhodám patří trsnatý charakter vzrůstu a tvorba poměrně vysokých bultů, které můžou negativně ovlivnit kvalitu povrchu sjezdovek, resp. jejího upravování v období nižší sněhové pokrývky na začátku
609
nebo konci zimního období. Bultovitý charakter vzrůstu lze však eliminovat pravidelným pokosem ve vegetačním období. Nesnáší tak dobře zasypání jako Avenella flexuosa, na druhé straně lze tento druh úspěšně použít při drnování ploch LST zbavených vegetace, neboť snadno regeneruje i z fragmentovaných kousků trsů (podobně jako předchozí dva druhy graminoidů). Ekologické vlastnosti a biotechnologické aspekty použití dalších výše uvedených druhů viz Š (2006).
ČLOVĚKEM PODMÍNĚNÁ SUKCESE VEGETAČNÍHO KRYTU NA LYŽAŘSKÝCH SJEZDOVÝCH TRATÍCH KRKONOŠ Průběh přirozeného ozelenění (přirozené sukcese/návratu vegetace) lyžařských sjezdových tratí je většinou kombinován s technickými a biotechnickými zásahy ze strany provozovatelů LST, ale i s nežádoucími aktivitami, které se na LST odehrávají mimo zimní období (pěší turisté, provoz horských kol, motorových čtyřkolek, aut, dokonce i přibližování dřevní hmoty z okolních porostů). V důsledku rozmanité dynamiky procesů (pozitivních a negativních), které na LST probíhají v různých prostorových i časových dimenzích, představuje jejich současný vegetačních kryt neobyčejně pestrou mozaiku stadií a sukcesích fází rostlinstva – od zcela přirozené vegetace až po naprosto kulturní typy vegetace z výsevů travních směsí různého druhového složení, původu a vhodnosti. OSÉVÁNÍ A DRNOVÁNÍ POVRCHU SJEZDOVEK
Této problematice byla v Krkonoších věnována již velká pozornost (B 1977, K 1977a, b, K 1977, N & al. 2004, P 2004, Š 1977, 1978, 1986, Š & Z 1993). Včasné ozelenění, resp. zatravnění LST, je zcela prioritní a oprávněně je na provozovatelích LST požadováno. V dnešní době jsou poměrně dobře propracované metody zatravňování různých svažitých ploch především metodami hydroosevu s použitím pryskyřičných nebo asfaltových pojiv. Ve svažitých terénech pak nedochází ke splachu vysetých semen. Zdánlivě ideální metoda pro svažitá horská území, avšak v podmínkách KRNAP to vyvolává řadu problémů, které limitují použití těchto progresivních technologií. 1) Zásadním problémem je složení osevních směsí. Protože k zatravňování dochází na území NP, je nezbytné respektovat stávající přírodní prostředí, přírodní podmínky, ale zejména platné legislativní normy (zákon 114/92 Sb.), které nepřipouští na území NP vědomé rozšiřování organismů cizího původu. Prostředí NP má zcela jiné hodnoty, než mají lemy kolem dálnic, sportovní hřiště nebo trávníky městských sídlišť. Naše semenářské podniky bohužel neprodukují osivo takových druhů, které by bylo možné při rekultivaci sjezdových tratí v KRNAP bez problémů použít. Zejména nejsou k dispozici (ve velkém komerčním množství) základní tři nosné druhy – Calamagrostis villosa, Avenella flexuosa a Deschampsia cespitosa. 2) Místo toho jsou doporučovány (a používány) druhy, které jsou nevhodné nejen z ekologických důvodů, ale především z hledisek genofondových (vyšlechtěné sorty druhů Festuca rubra, Festuca pratensis, Agrostis tenuis, Lolium perenne, L. multiflorum, Trifolium repens a další). Druhy šlechtěné nebo pocházející z geograficky vzdálených, jiných oblastí představují potenciální nebezpečí v podobě genetické koroze (K 1990). Zatímco půdní eroze je hrozbou viditelnou, snadno zjistitelnou a jednoznačně definovanou, neplatí totéž o korozi genofondu chráněného území. Ta je mnohem nebezpečnější z hlediska dlouhodobé ochrany přírodního fondu KRNAP. Přestože stavební povolení pro jednotlivé projekty LST obsahují ze strany Správy KRNAP
610
přesně stanovené podmínky pro ozeleňování (zatravňování), v mnoha případech nejsou tyto ze strany provozovatelů dodrženy a ani při kolaudačních řízeních není zjednána náprava (pokud je ovšem vůbec možná, neboť by musela spočívat v odstranění již vysetých travních směsí). Asanované svahy LST v oblasti Krkonoš mají většinou dobře stabilizovaný vegetační kryt, který je v letním období kosen či mulčován a svou kvalitou splňuje představy provozovatelů LST o kvalitních sjezdovkách. Není to však vegetační kryt, který by odpovídal statutu národního parku a rozhodně představuje výše uvedenou potenciální hrozbu koroze genofondu. Vyřešení této situace však vůbec není jednoduchou záležitostí a spočívá ve zpracování a prosazení dlouhodobého projektu zavedení potřebných druhů pro biotechnické asanace v chráněných územích do sféry komerčního pěstování. Podobným způsobem se dnes řeší (byť s jistými nedořešenými genofondovými aspekty) obnova květnatých horských luk v různých chráněných územích ČR a některé firmy na těchto ochranářsky akceptovatelných technologiích založily svou existenci. Bezprostřední řešení se přitom nabízí v podobě organizačně sice složitějšího, avšak reálného a možná i lacinějšího způsobu zajištění osiva autochtonního původu. Nosné druhy, tj. Avenella flexuosa a Deschampsia cespitosa rostou v dostatečném množství v těsné nebo únosné vzdálenosti od LST. Lze proto zorganizovat sběr plodných lat těchto druhů ve vhodném období (polovina srpna – polovina září) a latami přímo mulčovat povrch ploch určených k zatravnění (je třeba však zabezpečit zatížení tohoto typu mulče proti odnosu větrem, například roštem ze suchých větví nebo textilní sítí. Tuto technologii používá s úspěchem Správa KRNAP na řadě míst v I. a II. zóně KRNAP. V případě Calamagrostis villosa nelze s větším efektem použít sběr semen pro jejich nízkou klíčivost, avšak lze tento druh úspěšně použít k drnování zatížených ploch sjezdovek. Silně výběžkaté trsy Calamagrostis villosa lze fragmentovat na menší kusy, které jsou po zasazení schopny rychle regenerovat a dále se rozrůstat. Tato travina je hojná v bylinném patře třtinových smrčin, kterými většina krkonošských LST prochází. Lze proto po dohodě se Správou KRNAP využít a odebrat z bezprostředního okolí LST trsy třtiny chloupkaté a použít je výše uvedeným způsobem. Dokonce lze úspěšně spojit i potřebu rozvolnění hustých třtinových porostů pro snadnější ecesi semen smrku či dalších dřevin. Toto záměrné zraňování bylinného patra horských smrčin Správa KRNAP na řadě míst praktikuje s pomocí vhodné mechanizace a je tudíž jen otázkou včasné informovanosti a domluvy, jak využít takto uvolněné a vyryté trsy Calamagrostis villosa pro drnování a zpevňování LST. Počáteční osev (ozelenění) LST, zejména těch nově budovaných, nebo míst, kde na již existujících LST dochází k technickým zásahům a likvidaci již stabilizované vegetace, je určitě nezbytné požadovat. Následné dosevy by však měly být vždy realizovány v úzké součinnosti mezi přírodovědci Správy KRNAP a provozovateli LST. Konečné rozhodování, co na kterých LST z hlediska stabilizace vegetačního krytu v letní péči praktikovat, by proto mělo být vždy výsledkem průběžných konzultací správců KRNAP a správců LST. MULČOVÁNÍ
Tento relativně nově užívaný biotechnický postup ošetřování lučních porostů je v Krkonoších čím dále častěji používán a jeho pozitivním i negativním dopadům na kvalitu horských luk byla již věnována pozornost (L & K 2001, M 2003). Správa KRNAP ve svých požadavcích na biotechnickou asanaci sjezdovek doporučuje mulčování jako jeden z vhodných postupů, jak urychlit zatravnění takových míst na sjezdovkách, kde došlo k poškození nebo odstranění vegetačního krytu. Podmínkou je, aby k mulčování byla použita odpovídající vegetace z okolních luk nebo pokosené plodné laty např. Avenella flexuosa z okolních lesních porostů nebo pasek. Šetření na uvedených LST však přineslo závažné poznatky o nedodržování požadované technologie mulčování. Někteří provozovatelé LST z neznalosti či jiných příčin používají jako mulčovací hmotu posekanou nadzemní biomasu z travních směsek v podhůří, letitý kompost nebo hnůj (chlévskou mrvu) různého původu a tímto mulčem pokrývají plochy buď v nevhodnou roční dobu nebo v nadměrné, zbytečně silné vrstvě. Výsledkem takovéhoto mulčování je velmi
611
nebezpečné šíření nežádoucích ruderálních druhů rostlin na svazích sjezdovek, kde navíc namísto urychleného klíčení potřebných diaspor z pokosených porostů a ozelenění pomulčovaných ploch dochází k vyhnití již existující, byť sporé vegetace (mechové i bylinné), která se před pomulčováním již na povrchu sjezdovky uchytila. Zcela bizarním zjištěním je použití štěpkovací hmoty (štěpky) získané při těžebních pracích v okolních lesních porostech. Silná vrstva štěpky byla použitá k mulčování poměrně rozsáhlého úseku turistické LST z Čertovy hory na Rýžoviště. Tato technologie je sice používána při mulčování ploch v parcích, arboretech a zahradách, v případě sjezdovek však není naprosto vhodná. Zásadou by mělo být, že pokos nebo mulčování již existující vegetace na sjezdovkách je třeba provádět až ke konci vegetační sezony (srpen, září), kdy již dozrála semena přítomných druhů, což tím pádem urychluje proces stabilizace a sukcese. Mulčování či pokos existující vegetace na LST z kraje léta nelze doporučit, neboť rostliny nestačí vykvést a přejít do generativní fáze. VLIV PŘESUNŮ PŮDY NA SUKCESNÍ PROCESY VEGETAČNÍHO KRYTU LST
Na řadě míst dochází v průběhu existence LST k dodatečným technickým zásahům a zemním pracím, které se projevují v průběhu sukcese vegetačního krytu. Výsledkem přesunů půdy a půdních horizontů je pak vytvoření nejrůznějším předpokladů pro přirozený nebo umělý průběh ozelenění (zatravnění) LST. Většinou dojde k nevratnému porušení a přemístění půdních horizontů (často se jedná o vybrání profilu až do hloubky 2 m). Skelet a B-horizont se tak dostává na povrch, zatímco co humusové vrstvy jsou pohřbeny vespod nebo v postranních valech. Provozovatel LST si tak připravuje pro zatravnění, ať přirozené nebo umělé, krajně ztížené podmínky. Problematické jsou i postranní valy včetně nahromaděných pařezů a organických zbytků. Podhrnuté okraje těchto valů se neustále trhají a propadají následkem postupného rozkládání organické hmoty. To znemožňuje stabilizaci vegetačního krytu, nehledě na snížení bezpečnosti sjezdových tratí zvláště v jarních měsících, kdy jsou valy brzo bez sněhové pokrývky a zemina nebo skelet z nich padá na ještě zasněžené plochy sjezdovky. Důsledná úprava bočních valů a náspů urychluje jejich přirozené ozelenění, ať již v podobě hustých porostů Avenella flexuosa a Calamagrostis villosa nebo vznik velmi žádoucího pláště náletových dřevin, především Picea excelsa, Betula alba, Sorbus aucuparia, Salix silesiaca, S. caprea, event. Larix decidua. Nevhodné je i zahrnutí vyklučených pařezů do vzniklých depresí a jejich přehrnutí skeletem nebo zeminou. V průběhu několika let dochází k rozkladu „překryté“ organické hmoty a následnému propadání a vzniku zbytečných prohlubní, které snižují kvalitu povrchu LST i její zimní údržbu, zejména v období nižší sněhové pokrývky. Pařezy a jakákoli jiná dřevní hmota (větve, štěpka…) by měly být z plochy vždy bezezbytku odstraněny.
Obr. 3. Nevhodná úprava boku LST (Medvědín) Fig. 3. Unsuitable treatment of the side of downhill slope (Medvědín)
612
ODVODNĚNÍ LST
Významným prvkem v průběžné péči o LST je jejich dobře koncipované, včas realizované a trvale udržované příčné odvodnění. V místech s menší svažitostí můžou dostačovat vyhloubené hliněné a zhutněné valy, avšak většinou je vhodnější štětování (kamenování) jejich boků, v krajním případě použití kulatiny. Tam totiž hrozí, že za několik let dojde k jejímu zetlení a následnému zanesení a ztrátě funkčnosti svodnic. Systém funkčnosti svodnic je třeba neustále kontrolovat, nemá-li dojít k nežádoucí erozi. Protože na mnoha LST jsou tyto využívány i k pojezdu nejrůznějších dopravních prostředků, je trvalá údržba odvodňovacích rýh zcela prioritní činností při letní péči o LST. Při počátečním budování příčného odvodnění lze se zaručeným úspěchem použít zadrnování horního či spodního okraje svodnic (Avenella, Deschampsia, Calamagrostis). Trsy travin velmi účinně brání eroznímu splachu půdy a zanášení svodnic. TECHNICKÉ ZASNĚŽOVÁNÍ
Jedná se o technologii, která výrazně prodlužuje období provozu LST a vylepšuje ekonomickou bilanci provozovatelů, ale zároveň umožňuje i kvalitnější úpravu povrchu sněhové pokrývky. Technicky vyrobený sníh má ve srovnání s přírodním sněhem poněkud odlišné fyzikální vlastnosti, lepší z hlediska upravování povrchu sněhové pokrývky a kvality sjezdového lyžování. Pro ochranu přírody se však jedná o zcela nový fenomén, který zejména pro území národního parku přináší celou řadu nových aspektů, jež je třeba sladit se základním principem chráněných území – ochranou přírodních procesů. Technické zasněžování přináší z ekologického hlediska několik potenciálních nebezpečí, kterým je třeba se dlouhodobě věnovat. Především se prodlouží délka trvání sněhové pokrývky i rozsah komprimace, tedy zhutnění sněhového profilu, dojde ke změně (zkrácení) délky vegetační doby, i k možné změně hydropedologických charakteristik. To může v horizontu mnoha let snížit vitalitu některých rostlinných druhů natolik, že začnou ustupovat, čímž se může znovu obnovit nebezpečí eroze půdy. Zároveň tady existuje jisté nebezpečí uniformity klimaticko-hydrologických podmínek v rámci mikroa mezoreliéfu LST. Na místo ekologicky diferencované vegetační mozaiky, kde jednotlivé druhy, populace a společenstva obsazují přesné ekologické niky, může postupně vznikat uniformní typ společenstev. Takový proces nikdy není přirozenou reflexí vývoje přírodního prostředí. Rozhodně se jedná o procesy dlouhodobé, které se neprojeví po 1–2 zimních obdobích. Proto je vždy žádoucí formulovat při správním řízení požadavek na zajištění dlouhodobého monitorování a podrobného vyhodnocení stavu vegetace na LST s technickým zasněžováním. Jeho výsledkem nemusí být potenciální zrušení systému technického zasněžování v případě zjištění nežádoucích jevů, avšak přijmutí takových opatření ze strany provozovatele, která zabrání procesům nežádoucích změn půdních (erozní procesy) i vegetačních (provedení následných biologických asanací, dosevů, drnování atd.). Významné je i řádné posouzení vydatnosti příslušného vodního zdroje pro zavedení technologie zasněžování a nulový dopad na životní prostředí. V případě krkonošských LST se jedná o svahy, jejichž hydrologická bilance je čistě závislá na srážkových vodách, nikoli na podzemních vodních zdrojích. Svahová prameniště jsou z hlediska vegetačního a floristického většinou místy se zvýšenou biodiverzitou (druhově pestrá prameništní vegetace), která je přímo závislá na vyrovnané a dlouhodobě neměnné vodní bilanci. Rozkolísanost nebo snížení vydatnosti pramenů v důsledku odběru vody pro provoz technického zasněžování může mít v dlouhodobějším horizontu nežádoucí ochranářský dopad na druhovou pestrost mokřadní vegetace na území národního parku. Samozřejmě hovoříme o technickém zasněžování bez jakéhokoli používání chemických či biologických látek. Přestože je jejich aplikace v chráněném území vyloučena, je zřejmé, že tento zákaz není striktně dodržován (např. použití bílkovinné přísady typu Snomax). Rovněž hluková zátěž při provozu zasněžovacích děl by měla být monitorována.
613
Správa KRNAP proto po podrobném zvážení všech aspektů technického zasněžování na zasedáních Vědecké rady vyloučila technologii umělého zasněžování ze II. a I. zóny Krkonošského národního parku, tedy z území 9. lesního vegetačního stupně (od horní hranice lesa výše – viz kauza zasněžování horních částí obou LST na Lysé hoře). Ve III. zóně KRNAP a v ochranném pásmu Správa KRNAP většinou s požadavky na zavedení technologie umělého zasněžování souhlasí, byť s řadou omezujících požadavků, které vyplývají ze zpracovaných Posudků (Biologické hodnocení vlivu na…..). Celá problematika je rovněž předmětem podrobného výzkumu v rámci jiného projektu VaV MŽP (viz B 2004, 2005, 2006,T & B 2004, 2005, 2006).
Obr. 4. Dobře stabilizovaná vegetace na sjezdovce FIS na Lysé hoře Fig. 4. Well stabilized vegetation of downhill slope FIS on Lysá hora Mt.
ZÁSADY MANAGEMENTU NA LYŽAŘSKÝCH SJEZDOVÝCH TRATÍCH V KRKONOŠÍCH Následující výčet zásad je pouze vodítkem, co je třeba bedlivě sledovat při posuzování jakýchkoli činností, které s koncepcí budování, rozšiřování a managementu lyžařských sjezdových areálů v Krkonoších souvisí: •
Projekty výstavby nových nebo rekonstrukcí existujících tratí musí být zpracovány s respektem veškerých specifik prostředí horských svahů Krkonoš a s respektem právního rámce, vyplývajícího ze statutu národního parku a jeho ochranného pásma.
•
Větší projekty by měly být vždy předmětem procesu EIA dokumentace nebo alespoň Biologického hodnocení záměru ve smyslu platných právních předpisů v ochraně přírody. Menší terénní úpravy musí být vždy předmětem příslušného správního řízení s přesně specifikovanými podmínkami stavebního povolení, zohledňujícími stanovisko Správy KRNAP.
•
Po odstranění lesního porostu resp. stromové, keřové či bylinné vegetace provést okamžitě potřebné technické úpravy, spočívající zejména v detailním podchycení hydrologické sítě území (příčné svodnice) a v zarovnání povrchu LST způsobem, při němž nedojde ke hrubým přesu-
614
nům zeminy a převrstvení půdních horizontů. Veškerou dřevní hmotu z plochy LST a jejích okrajů odstranit, v žádném případě nezahrnovat pod zarovnaný povrch. •
Následné ozelenění neprovádět šablonovitě, ale zásadně respektovat (1) veškeré právní aspekty používání biotechnologií na území národního parku, (2) ekologické poměry konkrétních svahů a (3) v maximální míře možnost využití autochtonních druhů travin. Jejich přesné určení, způsob získání a formu použití řešit v úzké součinnosti se Správou KRNAP, přičemž využít nejen osevů, ale i různých forem drnování a vhodné technologie mulčování.
•
Respektovat přísný zákaz používání jakýchkoli chemických či biologických preparátů při využívání technologie technického zasněžování LST.
•
Ve spolupráci s orgány státní správy zajistit funkční kontrolní a strážní systém během zimního období, vylučující volný pohyb lyžařů a snowbordistů po zalesněných holinách v okolí LST a poškozování výsadeb dřevin.
•
Vyloučit nebo alespoň minimalizovat letní provoz dopravních prostředků a lidí na LST (vyloučit přibližování dřevní hmoty, zkracování turistických cest, provoz motorových čtyřkolek a cyklistů, minimalizovat negativní dopady oficiálních cyklistických soutěží).
•
Zajistit finanční prostředky a odpovídající odbornou kapacitu pro dlouhodobý zimní i letní monitoring LST (dopady technického zasněžování, potřebný rozsah řízených disturbancí, systém odstraňování vznikajících škod na povrchu LST atd.).
•
Zajistit odpovídající letní management LST, spočívající v údržbě odvodňovacích zařízení, odstraňování erozních procesů, v kosení či mulčování ve vhodnou dobu, v osévání nebo drnování erozí poškozovaných ploch a v kontrole všech opatření, stanovených provozním řádem lyžařských areálů.
LITERATURA B M. 2004, 2005, 2006: Vliv existence provozu lyžařských sjezdových tratí na (sub)alpínskou vegetaci. – In: H J. (ed), VaV/620/15/03 „Vliv rekreačního využití na stav a vývoj biotopů ve vybraných VCHÚ (CHKO Beskydy, Krkonošský národní park, CHKO Jeseníky, Národní park a CHKO Šumava)“. Ms. (Depon. Správa KRNAP, Vrchlabí). B F. 1977: Nové trávníkové odrůdy trav v ochraně krkonošského přírodního prostředí. – In: Š J. (ed), Člověk a horská příroda ve XX. století. Sborník referátů z konference, Špindlerův Mlýn: 108–114. H K. 2006: Návrh managementu ekologicky šetrného cestovního ruchu v zájmu Biosférické rezervace (BR) Krkonoše ČR. – Ms. (Závěrečná zpráva k VaV SM/2/62/04, depon. na Správě KRNAP, Vrchlabí). K V. 1977a: Sjezdovky v létě. – Krkonoše, 10/3: 12–13. K V. 1977b: Turistická sjezdová dráha v Harrachově. – In: Š J. (ed), Člověk a horská příroda ve XX. století. Sborník referátů z konference, Špindlerův Mlýn: 121–125. K F. 1990: Ekohovory: genetická eroze. – Krkonoše, 23/2: 12–13. K A. 1977: Vliv člověka na změnu bylinné vegetace v sudetských pohořích v současnosti a nedávné minulosti. – In: Š J. (ed), Člověk a horská příroda ve XX. století. Sborník referátů z konference, Špindlerův Mlýn: 104–107. L M. & K F. 2001: Vliv mulčování na rozkladné procesy a druhové složení horských luk v Krkonoších. – In: Š J., M K.R. & P A. (eds), Geoekologické problémy Krkonoš, Sborn. Mez. Věd. Konf., září 2000, Svoboda nad Úpou, Opera Corcontica, 37/2: 378–384. M A. 2003: Vliv mulčování a hnojení na horská luční společenstva v Krkonoších. – Ms. (Depon. Univ. Palackého, Olom., Přír. fak., 81 pp.)
615
N J., W A. & D A. 2004: Ocena przydatnostści rodzimych gatunkow traw w rekultiwacji zdegradowanych fragmentów nartostrady w rejonie Karpacza. – In: Š J., M K.R. & P A. (eds), Geoekologické problémy Krkonoš, Sborn. Mez. Věd. Konf., září 2000, Svoboda nad Úpou. – Opera Corcontica, 37/2: 378–384. P J. 2004: Wadliwy projekt infrastruktury narciarskiej przyczna konfliktu w parku narodowym – przyklad Szrenicy. – In: Š J., M K.R. & P A. (eds), Geoekologické problémy Krkonoš, Sborn. Mez. Věd. Konf., září 2000, Svoboda nad Úpou, Opera Corcontica, 37/2: 378–384. P F. & H J. 1999: New localities of Diphasiastrum species in the Krkonoše Mts. and elsewhere in the Czech Republic where three or more species of this genus are recorded. – Preslia, 71: 193–215. Š J. 1977: Problematika biotechnických asanací ploch zbavených vegetačního krytu v oblasti Krkonošského národního parku. – In: Š J. (ed), Člověk a horská příroda ve XX. století. Sborník referátů z konference, Špindlerův Mlýn: 115–120. Š J. 1978: Zelené sjezdovky. – Krkonoše, 11/8: 18–20. Š J. 1986: Problematika lyžařských sjezdových tratí v KRNAP. – in: B I. (ed), Rekreační a sportovní využívání Krkonoš ve vztahu k ochraně přírody a krajiny národního parku. Sborník ref. z konf., Špindlerův Mlýn: 175–179. Š J. 2006: Analýza ekologické a biotechnické problematiky lyžařských sjezdových tratí v Krkonoších. – Ms. (Závěrečné zprávy dílčí etapy VaV SM/2/62/04, 34 pp. + příloha, depon. na Správě KRNAP, Vrchlabí). Š J. & Z B. 1993: Lyžování z pohledu KRNAP. – In: K. (eds), Lyžování. Sborník přednášek ze symposia, Praha: 237–242. T V. & B M. 2004, 2005, 2006: Posouzení vlivu vybraných rekreačních aktivit na geomorfologické procesy. – In: H J. (ed), VaV/620/15/03 „Vliv rekreačního využití na stav a vývoj biotopů ve vybraných VCHÚ (CHKO Beskydy, Krkonošský národní park, CHKO Jeseníky, Národní park a CHKO Šumava)“. Ms. (Depon. Správa KRNAP, Vrchlabí).
616
