SILOE želivský farní list
„Církev – to jsme my všichni. Kněží i laici. Nejsme opuštěné ostrovy. Máme odpovědnost jeden za druhého.“
„Láska je stará sklerotička. Zapomíná, aby mohla milovat!“ Tuto větu jednou vyslovil náš spolubratr P. Gottschalk, který vydává své knihy pod pseudonymem „brat Šavol“. Zkrátka: Ten, kdo skutečně miluje, umí odpouštět a zapomínat hříchy svých bližních. Jinak by láska brzy zanikla.
PŮST JE ZA DVEŘMI! ČLOVĚČE, VRAŤ SE K BOHU, KTERÝ TĚ MILUJE! Popeleční středou začíná 40 denní postní období, do kterého se nezapočítávají neděle, přestože se v tomto období nazývají postními. Každá neděle je vlastně památkou zmrtvýchvstání Páně a svým významem se liší od ostatních dní. Vstup do postní doby provází udělování popelce, které nemá být rituálem, ale jak řekl papež Benedikt XVI., má být něčím hlubším, co se dotýká našeho srdce. Tato středa jako začátek postní doby byla zavedena v 6.-7. století, v souvislosti s vyčleněním nedělí. Kající označení popelem (z ratolestí či kočiček posvěcených o loňské Květné neděli), od něhož má středa název, bylo zavedeno pro celou církev koncem 11. století jako znamení pokorného uznání hříšnosti s připomínkou lidské smrtelnosti. (foto: Křížová cesta s dětmi 2011)
Vevnitř program farnosti 1a kláštera pro dobu postní!
Prožívejme půst s Božím slovem Prožíváme dobu postu a tak je vhodné, abychom si připomněli, že bychom se měli víc než jindy věnovat četbě bible. „Vždyť neznat Písmo znamená neznat Krista“, napsal jeden z největších učenců v církvi Jeroným. Celkem 35 let prožil v Betlémě, kde z pověření papeže Damasa přeložil celou bibli z původního hebrejského a řeckého textu do latiny. Tak vznikla tzv. Vulgáta, která po celá staletí platila za směrodatný a autentický text používaný v liturgii a teologii. Dnes už máme ovšem nové překlady včetně ekumenického, ale výrok církevního Otce Jeronýma o znalosti Písma platí samozřejmě dál. Ve starozákonní knize Nehemiáš čteme zajímavou zprávu o tom, jaké vážnosti se např. texty Mojžíšova zákona těšily u jeruzalémských věřících. Píše se rok 445 př.Kr., kdy úzký spolupracovník perského krále Nehemiáš se vydává do Jeruzaléma, aby tam obnovil městskou správu, opravil hradby i chrám a znovu zavedl bohoslužbu. A také zorganizoval veřejné čtení z Písma, kterým pověřil znalce Zákona Ezdráše. Ten z něho četl „na prostranství od svítání až do poledne mužům i ženám, těm, kteří byli schopni rozumět. Všechen lid pozorně naslouchal slovům z knihy Zákona.“ A pak 13 levitů, služebníků chrámu, ustanovení Zákona vysvětlovalo všem přítomným. Na závěr uspořádali radostnou slavnost, protože porozuměli slovům, která slyšeli. Mohli bychom s dobrým svědomím říci totéž i o sobě, totiž že Písmo čteme a vnímáme jeho poselství, plné života a síly, a určené každému z nás? Věnujeme se uvažování nad texty bible zvláště v době přípravy na slavnost Velikonoc, zvláště když máme k dispozici dobré překlady opatřené vysvětlivkami? Při vlastní duchovni četbě se nemusíme zabývat vědeckými teoriemi a exegetickými podrobnostmi, spíše se snažíme uslyšet, co Bůh nám říká do naší dnešní situace. Podle starobylé tradice rozlišujeme dva smysly Písma, a to literární a duchovní. Ten první, literární, popisuje to, co se stalo, podle toho, jak to viděli přímí svědkové událostí nebo ti, kteří podle vyprávění jednotlivé děje později popsali. Tak čteme o Abrahámově putování, o Mojžíšově vůdcovství a zprostředkování Hospodinova zákona, o volbě prvního krále Saula, o působení proroků apod. Abychom dosáhli hlubšího pochopení zvláště některých událostí, zajímá nás také smysl duchovní. Protože Bůh má s lidstvem jednotný plán, pomáhá nám pochopit jeho jednotlivé části nejen sám text Písma, ale i věci a události, o kterých mluví. Tak ve vítězném přechodu Izraelitů Rudým mořem můžeme vidět znamení Kristova vítězství a tím také křtu. Navíc události vyprávěné v Písmu nás mají vést ke správnému jednání, neboť všechno to bylo napsáno jako poučení pro nás, jak připomíná apoštol Pavel v 1. 2
listu do Korintu. A pak je možné vidět věci a události, o kterých čteme v bibli, v jejich věčném významu, který ukazuje vzhůru k nebeské vlasti. Tak je církev na zemi znamením nebeského Jeruzaléma, jak uvádí kniha Zjevení ve svém závěru, ve kterém se píše o novém nebi a nové zemi jako znamení nového stvoření. Při četbě bereme ovšem také v úvahu poměry v době autorů jednotlivých knih i jejich kulturu, dále literární druhy tehdy užívané, způsob chápání, vyjadřování a vyprávění obvyklý v jejich době. Jinak totiž podávají a vyjadřují pravdu texty historické, jinak prorocké nebo básnické, a ještě jinak další druhy slovního projevu. Snažíme se Písmo číst a vykládat v témž Duchu, ve kterém bylo napsáno, protože jde o texty inspirované. Snažíme se přitom respektovat obsah a jednotu celého Písma, i když knihy, ze kterých se skládá, jsou různorodé. Duchovním středem všech dílů je sám Ježíš Kristus. Dále se snažíme Písmo číst v živé tradici celé církve. Podle jednoho z církevních otců „Písmo bylo napsáno dříve v srdci církve než v hmotných prostředcích, jimiž je vyjádřeno“. Je dobré připomenout, že četba bible by měla být provázena modlitbou, aby se stala rozhovorem mezi námi a Bohem. Neboť podle slov milánského biskupa Ambrože „Boha oslovujeme, když se modlíme; jemu nasloucháme, když čteme božské výroky“. Znalci Písma nám zdůrazňují, že jeho četba není ani studiem nebo dokonce zábavou, ale přímo pokrmem duše. Proto nemáme číst pouze rozumem, ale také vůlí a srdcem. A to, co poznáváme, je nutné také prožít, a k tomu je potřebí určitého času. Je vhodné text číst několikrát a četbu proměnit v rozjímání, a číst pomalu. Nemusíme si zapamatovat všechny myšlenky, návody a rady, které přečteme. Přijmeme jen to, co se hodí pro stupeň našeho duchovního života. Snažíme se tedy číst pozorně, aby nám neušlo to, co je určeno přímo nám. A můžeme si dělat poznámky, abychom se k nim mohli vracet a připomínat si je. Pak i o nás budou platit žalmistova slova: „O tvých ustanoveních přemýšlím, na zřeteli mám tvé stezky. Tvá nařízení jsou pro mě potěšením, nezapomínám na tvé slovo“, plné života a síly. P. Michael Miloslav Fiala, O.Praem. Když začnete s půstem, pamatujte, že pokud to nic neznamená pro vás, nebude to znamenat nic ani pro Boha. A pamatujte, že bez spojení s modlitbou a Božím Slovem není půst o moc víc než dieta. (Jentezen Franklin)
3
PROGRAM FARNOSTI A KLÁŠTERA V DOBĚ POSTNÍ 5.3. 2014 18:00 7.3. 2014 16:30 17:00 8.3. 2014 18:00 9.3. 2014 10:30 7.-10.3. 2014
POPELEČNÍ STŘEDA (den přísného postu) Mše svatá (značení popelem na začátek postní doby) Pátek po Popeleční středě, první pátek v měsíci Křížová cesta MŠE SVATÁ - zveme i děti, zvláště ty, které byly u 1. sv. přijímání Sobota po Popeleční středě Taizé večer 1. NEDĚLE POSTNÍ MŠE SVATÁ LYŽOVAČKA S MLÁDEŽÍ V CENTRU PRO MLÁDEŽ Hlásit se můžou všichni od 14 let u P. Tadeáše. 15.3. 2014 Sobota po 1. neděli postní 18:00 Příprava biřmovanců – skupina starších 16.3. 2014 2. NEDĚLE POSTNÍ 10:30 MŠE SVATÁ 14:00 Příprava biřmovanců – mladší skupina 19.3. 2014 SLAVNOST SV. JOZEFA 18:00 MŠE SVATÁ 21.-23.3. 2014 SEMINÁŘ S PATRICKEM COLLINSEM Z IRSKA I. Spiritualita pro novou evangelizaci Hlásit se můžete u P. Vackové: 731 598 985. 23.3. 2014 3. NEDĚLE POSTNÍ 10:30 MŠE SVATÁ 24.-29.3. 2014 SEMINÁŘ S PATRICKEM COLLINSEM Z IRSKA II. Jak nás Bůh vede Hlásit se můžete u P. Vackové: 731 598 985. 25.3. 2014 SLAVNOST ZVĚSTOVÁNÍ PÁNĚ 18:00 MŠE SVATÁ 29.3. 2014 Sobota po 3. neděli postní 18:00 Příprava na biřmování – starší skupina Začíná letní čas! Hodinky přesuneme v neděli z 2:00 hod. na 3:00 hod. 30.3. 2014 4. NEDĚLE POSTNÍ 14:00 Příprava na biřmování – mladší skupina 4.4. 2014 Pátek po 4. neděli postní, první pátek v měsíci 17:30 Křížová cesta 18:00 MŠE SVATÁ 5.4. 2014 PRVOSOBOTNÍ DUCHOVNÍ OBNOVA -možnost přichystat se na Velikonoce! 15:00 Host: P. Jaromír Smejkal Přednáška: Závislosti, které vedou ke smrti a závislost, která dává život – „totus tuus.“
4
16:30
17:30 18:00 6.4. 2014 10:30 12.4. 2014
Adorace s Taizé zpěvy Možnost přijetí svátosti smíření pro všechny a také pro ty, kteří na druhý den přijmou pomazání nemocných. Modlitba růžence MŠE SVATÁ 5. NEDĚLE POSTNÍ MŠE SVATÁ s udělováním pomazání nemocných ODJEZD NA DIECÉZNÍ SETKÁNÍ MLÁDEŽE Hradec Králové. Hlásit se můžete u P. Tadeáše: 604 893 831
Důvěra je nejzákladnější vztah v životě člověka, pojďte se jí naučit skrze
modlitby Taizé. Kde? Zimní kaple v ambitech kláštera 8.3. 2014 18:00 5.4. 2014 16:30 10.5. 2014 18:00 13.6. 2014 18:00 Přípravy na biřmování: starší: 15.3. a 29.3. 2014 v 18:00 hod. mladší: 16.3. a 30.3. 2014 ve 14:00 hod.
ZVEME VÁS NA SEMINÁŘE S PATRICKEM COLLINSEM, CM! 21.-23.3. 2014 (pátek večer – neděle): SPIRITUALITA PRO NOVOU EVANGELIZACI (Jak mám žít, když chci svědčit o evangeliu!) 24.3.-29.3. 2014 (pondělí – sobota): BOŽÍ VEDENÍ V NAŠEM ŽIVOTĚ (Jak nás Bůh vede, jak k nám mluví, jak poznat jeho vůli!) Hlásit se můžete na recepci: 731 598 985 KŘÍŽOVÁ CESTA SE USKUTEČNÍ VŽDY PŮL HODINY PŘED PÁTEČNÍ MŠÍ SVATOU PO CELOU DOBU POSTNÍ! 5
Svátost pomázání nemocných Katecheze papeže Františka na gen. audienci, nám. sv. Petra Dobrý den, drazí bratři a sestry, Chtěl bych mluvit o svátosti pomazání nemocných, která nám umožňuje dotýkat se rukama Božího soucitu s člověkem. V minulosti se nazývala poslední pomazání, protože byla pojímána jako duchovní útěcha tváří v tvář hrozící smrti. Mluvíme-li však o svátosti pomazání nemocných, můžeme tento pohled rozšířit na zkušenost nemoci a utrpení vzhledem k horizontu Božího milosrdenství. 1. Celou hloubku tajemství pomazání nemocných vyjadřuje biblické podobenství o „milosrdném Samaritánovi“ v Lukášově evangeliu (10,30-35). Pokaždé, když se vysluhuje tato svátost, přibližuje se Pán Ježíš v osobě kněze k tomu, kdo trpí, je těžce nemocný nebo pokročilého věku. Podobenství říká, že milosrdný Samaritán pečoval o trpícího člověka a do jeho ran nalil olej a víno. Tento olej připomíná olej pomazání nemocných, který každoročně biskup světí při ranní mši svaté na Zelený čtvrtek právě ve vztahu k této svátosti. Víno je zase znamením Kristovy lásky a milosti, která proudí z Jeho života darovaného za nás a která se vyjadřuje v celém svém bohatství svátostným životem církve. Strádajícího člověka pak Samaritán svěřil hostinskému, aby se o něho dále staral a nehleděl přitom na výdaje. Kdo je však oním hostinským z evangelního podobenství? Je to církev, křesťanská obec, jsme to my, kterým denně Pán svěřuje ty, kteří jsou sužováni na těle i na duchu, abychom je mohli dále a hojně zahrnovat Jeho milosrdenstvím a Jeho spásou. 2. Tento pokyn je zdůrazněn výslovně a přesně v listu sv. Jakuba, který jsme slyšeli na začátku audience a ve kterém se praví: „Je někdo z vás nemocný? Ať si zavolá představené církevní obce a ti ať se nad ním modlí a mažou ho olejem ve jménu Páně; modlitba spojená s vírou zachrání nemocného, Pán ho pozdvihne, a jestliže se dopustil hříchů, bude mu odpuštěno“ (Jak 5,14-15). Jde tedy o praxi aktuální už v době apoštolů. Ježíš totiž naučil své učedníky, aby měli k nemocným a trpícím tutéž lásku jako On sám; uschopnil je a pověřil, aby jim v Jeho jménu a podle Jeho srdce dále poskytovali úlevu a pokoj prostřednictvím specifické milosti této svátosti. Neměli bychom však kvůli tomu upadat do úporného čekání na zázrak nebo do domnělého nároku na uzdravení vždy a stůj co stůj. Jde totiž o Ježíšovo přiblížení k nemocnému či starému člověku. Každý člověk starší šedesáti pěti let může tuto svátost přijmout. Ježíš se přibližuje. Když přijde na mysl, že je třeba k nemocnému zavolat kněze, může někoho vzápětí napadnout: „Ne, raději ne, to nepřinese štěstí. Nevolejme jej.“ Anebo se poleká nemocný, protože někdy se má za to, že hned po knězi musí přijít pohřební služba. To však není pravda! Kněz 6
přichází k nemocnému či starému člověku, aby mu poskytl pomoc. Je proto velmi důležité, aby nemocné mohl navštěvovat kněz. Je třeba jej zavolat, aby udělil pomazání a požehnání, protože sám Ježíš přináší útěchu, dává sílu, naději a poskytuje pomoc. A také odpouští hříchy. To je krásné! Nepovažujte to za nějaké tabu, protože je vždycky krásné vědět, že ve chvíli bolesti a nemoci nejsme sami: kněz a ti, kteří jsou přítomni u vysluhování svátosti pomazání nemocných představují křesťanskou obec, která se jako jediné tělo spolu s Ježíšem semkne kolem trpícího a příbuzných, vlévá jim víru a naději a podpírá je modlitbou a bratrskou vřelostí. Největší útěcha však vyplývá ze skutečnosti, že se v této svátosti zpřítomňuje samotný Pán Ježíš, který nás bere za ruku, hladí, a připomíná nám, že mu nyní patříme a nic – ani zlo a smrt - nás nebude moci od Něho oddělit. Navykněme si volat kněze, aby přicházeli k nemocným – neříkám kvůli chřipce, ale kvůli vážné nemoci – a také k našim seniorům a udělovali jim tuto svátost, tuto útěchu a tuto Ježíšovu sílu. Tak budou moci pokračovat dál. Jednejme tak. (Pomazání nemocných budeme udělovat při mši svaté na 5. neděli postní. Den předtím se uskuteční prvosobotní duchovní obnova, kdy bude možnost jít ke zpovědi.) Ďáblovi vadí – a přináší mu porážku – když se rozhodnete dělat víc, než jen být nedělním křesťanem. Ďábel ví, že půst uvolňuje Boží moc.
K postní době patří kromě odříkání vynaložené úsilí na smíření s bližním, kající slzy, starost o spásu bližního, přímluvu svatých a skutky lásky, která „přikrývá všechny hříchy.“ (Porov. 1 Petr 4,8) POUTĚ S PREMONSTRÁTY 6.-14.04. 2014 17.900.-Kč 30.8.-8.9. 2014 10.600.-Kč pobytově-poznávací zájezd k moři s duchovním cvičením IZRAEL 15.-23.10. 2014 17.900.-Kč ŘÍM-ORVIETO-ASSISI 22.-29.11. 2014 9.800. –Kč IZRAEL ITÁLIE-BELLARIA
(PODPOŘTE PRODEJ KATOLICKÉHO TÝDENÍKU TÍM, ŽE SI NOVINY KOUPÍTE!)
7
Několik vtipů: * Dcera přivede domů svého snoubence a představuje ho rodičům. Když je mladík o samotě se svým budoucím tchánem, ten se ho zeptá: „Čímpak se živíš, chlapče?“ „Studuji náboženství.“ „A jak chceš vydělat peníze na pořádné bydlení?“ „Soustředím se na svá studia a Bůh se postará.“ „A za co koupíš mé dceři pořádný snubní prsten?“ „Soustředím se na svá studia a Bůh se postará.“ A takhle to jde pořád dokola – mladík pořád omílá, že se Bůh postará a zaopatří je. Když to tatínek vzdá a mladík se odporoučí, maminka přijde do místnosti a ptá se manžela, jak to šlo. Ten jí říká: „No, ten chlapec nemá žádnou pořádnou práci ani žádné plány do budoucna, jak nějakou sehnat. Ale dobrá zpráva je, že si myslí, že jsem Bůh!“ *Pepíček se dlouhodobě špatně učil – nosil samé čtyřky, ba dokonce i pětky. Když už žádné domluvy nepomáhaly, otec mu tedy pohrozil: „Pepíčku, když se budeš dál špatně učit, dám tě do katolické školy. Tam už si s tebou určitě poradí.“ A protože se Pepíček nepolepšil, otec ho tedy po půl roce do katolické školy přehlásil. A najednou zázrak, Pepíček začal domů nosit samé jedničky, pouze výjimečně dvojky. Otci to nedalo, a tak se Pepíčka zeptal, čím to je. „Víš, tati,“ odvětil Pepíček, „když jsem poprvé do nové školy přišel, na dvoře jsem uviděl jednoho ukřižovaného. Jdu dál a na školní chodbě visel další ukřižovaný. Vejdu do třídy a na zdi zase ukřižovaný. V té katolické škole to není žádná sranda, tam se s nikým dlouho nepářou.“ *Ve vlaku sedí paní a čte Bibli. Naproti sedící muž začne rýpat: „Vy věříte tomu, co je tam psáno?“ „Ano!“ odpoví tázaná. „I tomu, že jednoho chlápka spolkla velryba a on přežil?“ „Myslíte Jonáše? Ano, i o něm je zde psáno.“ „A jak mohl přežít v břiše velryby?!“ „No, to nevím, až umřu a přijdu do nebe, tak se ho na to zeptám.“ „A co když ten Jonáš nebude v nebi?“ „Tak se ho na to zeptáte vy!“ Jeden ze snoubenců, kteří se připravovali na manželství, telefonoval na faru: „Otče, poraďte nám nějaký biblický citát na svatební oznámení, chceme tam dát jen odkaz.“ „Dobře... Tak tam zkuste dát 1 Jan 4, 18.“ Ovšem v telefonu bylo špatně slyšet. Na svatebním oznámení se pak místo 1 Jan 4, 18 (Strach nemá v lásce místo, protože dokonalá láska strach vyhání.) objevil citát Jan 4, 18 (Pět mužů už jsi měla, a ten, kterého máš teď, není tvůj muž.)... Další oznam: V ambitech jsme otevřeli novou putovní výstavu: Působení českých, rakouských a německých 8 kněží v Evropě i v zámoří Přijďte se podívat!
Irská modlitba Nepřeji Ti, abys zůstal ušetřen nějakého utrpení, protože vím, že stejně nezůstaneš. Nepřeji Ti, aby Ti po tváři netekly slzy, protože je stejně nezadržíš a pláčem se Ti uleví. Nepřeji Ti, abys nezakusil žádnou bolest, protože už ji stejně dávno znáš. Víš také, že utrpení zušlechťuje, že slzy očišťují srdce a bolest že zároveň zraňuje i posiluje. Něco bych Ti ale přeci jen rád popřál: Abys byl za všechno vděčný, i když se Ti to třeba nelíbí. Abys opatroval vzpomínky na dobré věci, které jsi zažil, i když jich možná není až zas tolik. Abys byl statečný, i když si myslíš, že už to nejde. Abys svůj kříž zbytečně neodhazoval, protože kolikrát ho odhodíš, tolikrát se budeš vracet a sbírat ho. Abys ho mohl donést až na vrchol, na nějž je nutné vystoupit, i když se zdá nedosažitelný. Aby dary, které v sobě máš, rostly pomalu, ale po celý rok aby Ti pomáhaly. Abys nikdy nevyměnil přítele, který je opravdový, a když udělá chybu, abys odpustil a ne opustil. Abys mohl dávat radost, sílu a naději těm, s nimiž Tě pojí láska. Nezapomeň, že každá růže má trny, ale přesto je krásná.
9
Milí bratři a milé sestry! Nechceme vás zatěžovat církevními restitucemi, ale protože je toto téma značně zpolitizováno a média veřejnosti podsouvají jenom částečné informace, nabízíme zde článek, který může rozšířit pohled na tuto problematiku:
Církevní restituce a troška matematiky aneb jak dospět k odluce církví od státu. V minulých týdnech jsme mohli být svědky mediálního rozvíření kauzy „církevní restituce“. Přispěl k tomu pořad „Máte slovo“ moderovaný Michaelou Jílkovou. Nechci zde ani v nejmenším polemizovat s různými názorovými proudy, a to jak křesťanů, nekřesťanů či ateistů vzhledem k restitucím, ani s chováním účastníků televizní diskuze. I když přiznejme, že paní Michaela Jílková měla opravdu netradiční šaty, generální sekretář ČBK P. Tomáš Holub v diskuzi občas přebíral moderování a pan PhDr. Jeroným Klimeš prokázal na vědce drobné neznalosti. Odhlédneme-li od úsměvných tvrzení, že církev straší lidi peklem, aby z nich vylákala peníze, že Cyril s Metůdem vymývali lidem mozky (asi je před tím měli špinavé), od historických exkurzů o upalování našich středověkých létajících spoluobčanek a nepodložených afektovaných názorů, že církev má jen staré kněze, kteří si s majetkem nebudou vědět rady, tak můžeme říci, že většina občanů naší země schvaluje odluku církví od státu. Jinými slovy, ať se církve financují ze svých zdrojů a s pomocí svých členů či příznivců. To církve ale již do značné míry konají. Provoz kostelů, modliteben a far se hradí výlučně z darů věřících. Stát ze zákona přispívá pouze na platy duchovních. V současnosti částkou necelé 2 miliardy ročně. Koná tak proto, že církve v r. 1949 byly nuceny svůj majetek převést na stát výměnou za to, že on bude jejich provoz financovat (zákon č. 218/1949 Sb). Problém tedy není samotná odluka, ale způsob, jak k ní dospět, a jak ji provést. Nejradikálnější stanovisko říká: „Církve nepotřebuji, nejsem jejich člen, ať jim tedy stát přestane přispívat a živí se sami.“ Je to názor ostrý jak břitva, zkusme jej analogicky aplikovat jinde. „Já do divadla nechodím, proč by se z mých daní mělo na jejich provoz přispívat, zrušme s okamžitou platností státní dotace na divadla.“ Přiznejme si, že je to řešení právně trochu komplikované, ale co je zajímavější, pokud se aplikuje spravedlivě na všechny (církve, kulturu, sport, umění, zdravotnictví, školství ...) tak hrozí systémový kolabs a nebo při nejmenším značné komplikace, a to nikoliv jen pro církve. Na druhou stranu je pravda, že tímto opatřením vůči církvím, by každý občan tohoto státu ušetřil denně asi 50 haléřů. Zastánci tohoto řešení se často dovolávají názorů, že církev v minulosti, přesněji od dob císaře pána Josefa II., stejně žádný majetek nevlastnila. Pak je ale překvapující, proč dnes vlastní majetek církev v Rakousku nebo v Maďarsku. Není to výzva, aby se zastánci tohoto pohledu a bojovníci za spravedlnost obrátili k mezinárodnímu soudnímu tribunálu s odkazem na judikaturu staré dobré monarchie? Jindy je zpochybňován morální způsob nabytí majetku církve v minulosti. Ano, přiznejme, že by se něco našlo, ale pak se toto kritérium musí uplatňovat i u soukromých restitucí, a nikoliv pouze účelově, jinak se totiž od právního státu dosti vzdalujeme.
10
Pak tu máme zastánce "zlaté" střední cesty, kteří praví: „Vraťme církvím majetek, u kterého prokáží, že jej vlastnily po roce 1948 a atˇ jdou s „Pánem Bohem“. Církve od státu mohou podle zákona dostat nemovitý a movitý majetek v hodnotě zhruba 75 miliard korun. Musí ale prokázat, že na něj mají nárok a že jim byl zabrán v době mezi nástupem komunistů k moci 25. února 1948 a 1. lednem 1990. Část tohoto majetku je ale již v držení jiných, než státních subjektů (krajů, obcí …) Spravedlnosti by tedy nebylo učiněno za dost, a církve by mohly žádat o nápravu právní cestou. Bylo by jen na nich, zda by se pro ni rozhodly, či nikoliv a kolik by z toho „vytřískaly“. Tato střední cesta je tedy cestou suše právní a ekonomickou, nehledě na to, že by se musela sladit se závazkem zákona z r. 1949. A to by, dle mého laického soudu, bez souhlasu druhé strany (církví) nemuselo být jednoduché. Nakonec je tu „cesta v rámci platného zákona“. Pokusím se jen o hrubý a nepřesný matematický odhad. Každý občan tohoto státu bude přispívat na projekt „církevní restituce“ denně necelých devadesát haléřů po dobu třiceti let. Pro zajímavost v průměru stejnou částku zaplatíme denně za provoz vysavače v domácnosti. Za nemovitosti v držení obcí, krajů nebo soukromníků, které nemohou být navráceny, totiž stát církvím vyplatí během třiceti let náhradu 59 miliard korun plus inflaci. Pokud míru inflace předpokládáme asi 2% ročně, dostaneme se na necelých 80 miliard. K tomu můžeme přidat 17 let vyplácený a současně se snižující státní příspěvek na provoz církví, asi 17 miliard. Celkem máme tedy 97 miliard v hotovosti. Tolik stál loni podle odhadů ekonomů na úsporách české domácnosti intervenční zásah České národní banky na zeslabení koruny. Pokud tuto sumu zasadíme do reality státního rozpočtu, představuje ročně částku 1% výdajů na důchody. Výsledkem bude, že od roku 2043 bude provoz církví scela samostatný, bez jakékoliv státní dotace. A co víc, podle ekonoma Jiřího Schwarze, církve a náboženské společnosti se po odluce od státu stanou daňovými poplatníky. Čistý výnos pro rozpočet tak podle něj bude za 50 let představovat 28 miliard korun. Ať laskavý čtenář sám posoudí, který model se mu jeví jako nejspravedlivější, nejmorálnější a dlouhodobě ekonomicky nejzajímavější. (http://konzbul.bigbloger.lidovky.cz/c/393243/Cirkevni-restituce-a-troska-matematiky.html)
11
Naše diecéze slaví letos 350 let od svého založení. „Abychom mohli ke slavení jubilea připojit také konkrétní přímluvy za diecézi, vyhlašuji tento jubilejní rok diecézním Rokem povolání, s důrazem na povolání kněžská a řeholní,“ řekl biskup Jan Vokál v úvodu slavnostní novoroční Mše svaté v katedrále Svatého Ducha, kterou zahájil rok 350. výročí založení královéhradecké diecéze. Oslavami jubilea i Rokem povolání provede diecézi novéna, devět velkých poutí: 01. 01. 26. 04. 10. 05. 14. 06. 06. 07. 16. 08. 13. 09. 04. 10. 22. 11.
Hradec Králové, zahájení Libice nad Cidlinou Litomyšl Broumov Chlumek u Luže Neratov Želiv (na druhý den pak bude naše želivská pouť) Koclířov Hradec Králové, zakončení
Modlete se tuto modlitbu za naši diecézi, prosí biskup: Trojjediný Bože, děkujeme ti za naši diecézi, která je již 350 let živým společenstvím křesťanů a v jednotě se Svatým otcem spoluutváří tajemné Tělo Kristovo. Duchu Svatý, strážce naší katedrály, na přímluvu Panny Marie nám daruj rodiny, které žijí podle vzoru Rodiny Svaté, kněze, kteří se jako Ježíš obětují pro svěřený lid, nová povolání, jimž tento rok zvlášť zasvěcujeme. Odpusť nám všechny naše hříchy a rozmnož v nás své dary v době příští. Přijď, Duchu Svatý, obnov a posvěť svůj lid v královéhradecké diecézi! Amen.
12
