psal Kontroloval Schválil

Doplňující údaje:

0

31.7.2004

1.vydání

Rev.

Datum

Popis

Ing. Hamplová

Ing. Hamplová

Ing. Halama

Ing. Babič

v.r.

v.r.

v.r.

v.r.

Vypracoval

Kreslil/psal

Kontroloval

Schválil

Objednatel:

Souprava:

MINISTERSTVO DOPRAVY ČR odbor dopravní politiky nábřeží L. Svobody 12/1222, 110 15 Praha 1 Zhotovitel: IKP Consulting Engineers, s.r.o. Jirsíkova 5/538, 186 00 Praha 8 tel: 255 733 111, fax: 255 733 605 e-mail: [email protected], http: www.ikpce.com Projekt:

KOORDINAČNÍ STUDIE VRT 2003 Kraj:

Jihomoravský

Obsah:

Číslo projektu:

P2027

VP (HIP):

Ing. M. Hamplová

Stupeň:

studie

Datum:

7/2004

Archiv:

Propojení tras K a HB mezi Košíkovem a Veverskou Bítýškou

Formát:

17 A4

Měřítko:

-

Část:

TECHNICKÁ ZPRÁVA

C.2

Příloha:

1

Koordinační studie VRT 2003 Propojení tras K a HB mezi Košíkovem a Veverskou Bítýškou

OBSAH: 1. 1.1. 1.2. 1.3. 1.4. 1.5. 2. 2.1. 2.2. 2.3. 2.4. 2.5. 2.6. 3. 3.1. 3.2. 3.3. 4.

ÚVOD................................................................................................................................3 Identifikační údaje.........................................................................................................3 Účel dokumentace ........................................................................................................3 Přehled výchozích podkladů.........................................................................................4 Seznam příloh...............................................................................................................4 Zpracovatelský tým.......................................................................................................5 ZÁSADY TECHNICKÉHO ŘEŠENÍ .................................................................................6 Koncepční zásady ........................................................................................................6 Parametry VRT .............................................................................................................6 Inženýrské objekty ........................................................................................................7 Ochranné pásmo dráhy ................................................................................................7 Protihluková opatření....................................................................................................7 Územní vlivy .................................................................................................................8 POPIS ŘEŠENÍ.................................................................................................................9 Vedení trasy..................................................................................................................9 Vyhodnocení střetů se životním prostředím .................................................................9 Hydrogeologické a inženýrskogeologické posouzení .................................................12 ZÁVĚR............................................................................................................................17

IKP Consulting Engineers, s.r.o.

2


1. ÚVOD 1.1.

Identifikační údaje

Název dokumentace:

Koordinační studie VRT 2003

Část dokumentace:

C.2. Propojení tras K a HB mezi Košíkovem a Veverskou Bítýškou

Stupeň dokumentace :

studie

Objednatel :

Ministerstvo dopravy ČR odbor dopravní politiky nábřeží L. Svobody 12/1222 110 15 Praha 1 IČ: 70994234 DIČ: 008 – 70994234

Zástupce objednatele ve věcech technických:

Ing. Yvona Krchová Ing. Peter Marec Ing. Josef Beneš

Zhotovitel :

IKP Consulting Engineers, s.r.o. Jirsíkova 5 186 00 Praha 8 IČ : 45799016 DIČ : 008-45799016

Vedoucí projektu :

Ing. Markéta Hamplová

Termín dokončení dokumentace :

1.2.

31.července 2004

Účel dokumentace

Železniční vysokorychlostní doprava bývá v ČR nazývána dopravou budoucnosti. Ve vyspělých západoevropských zemích se však již v současné době vysokorychlostní doprava stává nosným prvkem dálkové osobní i nákladní přepravy na železnici. Česká republika jako člen EU nemůže zůstat mimo významné evropské dopravní trasy, a proto je nutno její dopravní infrastrukturu začlenit do evropské sítě vysokorychlostních tratí. První studie zabývající se problematikou budování vysokorychlostních železnice v ČR byly zpracovány již na počátku sedmdesátých let. Poslední z nich - „ÚTP Koridory VRT v ČR“ (Sudop Praha a.s., 1995) – řeší vedení tras VRT v návaznosti na výhledovou západoevropskou síť vysokorychlostních tratí. Územně technický podklad „ÚTP Koridory VRT v ČR“ sloužil pro zabezpečení územní ochrany koridorů vysokorychlostních tratí a definuje technická řešení jednotlivých železničních specializovaných technologií a stanovuje základní technické parametry tras. ÚTP jednotlivé trasy vyhodnocuje z hlediska dopravně provozního, obsluhy území, přepravního potenciálu, vlivu na životního prostředí, technického řešení a z hlediska ekonomických ukazatelů.


3


Předkládaná část studie řeší v souladu se zadáním propojení variant tras K a HB, jak vyplynulo z požadavku projednání. Vedení trasy ve studii je novým řešením, které je však napojeno do předpokládané trasy VRT. Nové řešení je zhotovitelem trasováno ve dvou variantách Varianta 1 a Varianta 2. Obsahem technického řešení je návrh vedení trasy, přibližný návrh železničního tělesa (dle dostupných podkladů), analyzování střetů se stávajícími i budoucími komunikacemi, posouzení střetů se životním prostředím a hydrogeologické a inženýrskogeologické posouzení. V situacích je určen předpokládaný rozsah ochranného pásma dráhy. Orientačně jsou též vyřešena křížení s ostatními komunikacemi.

1.3.

Přehled výchozích podkladů

Zpracované dokumentace VRT •

ÚTP Koridory VRT v ČR, Sudop Praha a.s., 1995

Mapové podklady •

digitální rastrová Základní mapy ČR 1 : 50 000 (poskytl ČÚZK cestou objednatele)

•

digitální rastrová Základní mapa České republiky 1 : 10 000 (ČÚZK)

Další územní podklady •

nadregionální ÚSES (Ministerstvo životního prostředí)

•

regionální ÚSES (AOPK)

•

maloplošná a velkoplošná chráněná území (AOPK)

•

ZVM VÚV – CHOPAV, OPVZ (Výzkumný ústav vodohospodářský TGM)

Zákony, vyhlášky, normy, předpisy, drážní výnosy

1.4.

•

zák. 266/94 Sb. o drahách ve znění zák. 23/2000 Sb.

•

vyhl. 177/95 Sb. stavební a technický řád drah ve znění vyhl. 243/96 Sb a 346/2000 Sb.

•

"Zásady modernizace vybrané železniční sítě ČD” č.j.1/93-02 z 16.6.1993 a ”Dodatek č.2” k těmto zásadám, vydaným dne 30.10.1997 pod č.j.890/97-S7

•

ČSN 73 63 60 – 1 Konstrukční a geometrické uspořádání koleje železničních drah a její prostorová poloha, část 1: Projektování

Seznam příloh část dokumentace: C1 příloha č. 1

Technická zpráva

příloha č. 2

Přehledná situace

1 : 50 000

příloha č. 3

Situace

1 : 10 000

příloha č. 4a Podélný profil – varianta 1

1 : 10 000 / 2 000

příloha č. 4b Podélný profil – varianta 2

1 : 10 000 / 2 000


4


1.5.

Zpracovatelský tým

Vedoucí týmu:

Ing. Markéta Hamplová

Řešení tras VRT:

Ing. Markéta Hamplová Ing. Michal Babič

Spolupráce:

Ing. Miroslav Halama Ing. Hana Predanocyová

Vyhodnocení střetů ze životním prostředím:

Ing. Vladimír Zdražil

´

Ústav aplikované ekologie ČZU

Hydrogeologická a inženýrskogeologické posouzení:

Ing. Jiří Činka


5


2. ZÁSADY TECHNICKÉHO ŘEŠENÍ 2.1.

Koncepční zásady

Charakter provozu na VRT bude smíšený, Vmax= 300 km/h. Provoz budou zajišťovat vysokorychlostní jednotky (Vmax = 300 km/h), klasické osobní soupravy (Vmax = 200 km/h) a rychlé, lehké nákladní vlaky (Vmax =120, příp. 160 km/h - problém je dosud otevřen). Dominantním trasovacím prvkem je směrové vedení, vyhýbající se překážkám při zachování max. traťové rychlosti. Výškové vedení je navrženo zejména s ohledem na křížení s ostatními komunikacemi a možnost odvodnění železničního tělesa. Vyrovnání kubatur byla věnována menší pozornost, stejně jako výskytu ztracených spádů. Trasy jsou navrženy v pokud možno jednoduchém prostorovém uspořádání s jistou rezervou v současných technických parametrech, zaručující použitelnost návrhu i při změně těchto parametrů či dílčím narušení územního koridoru.

2.2.

Parametry VRT

Technické parametry VRT nejsou dosud v ČR jednotně normalizovány. Pro účely této studie byly převzaty z ÚTP Koridory VRT v ČR. rychlost nejrychlejšího vlaku (osobní)

300 km/h

rychlost nejpomalejšího vlaku (nákladní)

120-160 km/h

doporučený poloměr směrového oblouku

7 000 m

minimální poloměr směrového oblouku

5 100 m

maximální převýšení koleje

150 mm

největší podélný sklon

12,5 ‰

výjimečný podélný sklon max.

18,5 ‰

výhybny typu I – podélný sklon max.

6‰

výhybny typu II – podélný sklon max.

2,5 ‰

kolejové propojení – podélný sklon max.

12,5 ‰

podélný sklon v tunelu do 1000 m délky min.

2‰

podélný sklon v tunelu přes 1000 m délky min.

4‰

lom sklonu vydutý – doporučený poloměr

22 500 m

lom sklonu vydutý – minimální poloměr

14 000 m

lom sklonu vypuklý - doporučený poloměr

36 000 m

lom sklonu vypuklý – minimální poloměr

16 000 m

délka o jednom sklonu min.

1 200 m

osová vzdálenost kolejí v trati

4,7 m

výhybny (střídavě typu I, II) po

cca 30 km

užitečná délka předjízdných kolejí

500 m

rychlost v předjízdných kolejích


100 km/h

6


rychlost v kolejovém propojení

130 km/h

kolejová propojení po (v přímé)

cca 15 km

odbočení z trati (záleží na parametrech napojované trati)

2.3.

do 200 km/h

Inženýrské objekty Mostní objekty

Prostorové uspořádání na mostech i v podjezdech odpovídá prostorovému uspořádání širé tratě, tzn. nerozlišuje se běžný a mostní průjezdní průřez. Mostní objekty jsou pro účel této studie uvažovány jako železobetonové či předpjaté betonové konstrukce. Tento materiál je hojně užíván pro železniční mosty u ČD i cizích železničních správ. Výhodou těchto konstrukcí je mimo jiné jejich značná tuhost, která je nezbytná pro pojíždění vysokou rychlostí. Jako nejrozšířenější typ je uvažována trámová komorová či dvoutrámová konstrukce působící jako prostý či spojitý nosník. Místně lze uvažovat též s použitím spřažených ocelobetonových konstrukcí, které se snadněji přizpůsobují neobvyklým prostorovým podmínkám či nárokům na postup výstavby. Objekty křížení jsou v situacích i podélných řezech zakresleny jen schematicky. Tunelové stavby Prostorové uspořádání v tunelu bylo převzato z ÚTP Koridory, uvažuje se tunelový průřez pro dvoukolejnou trať o ploše cca 90 m2, tj. plocha výrubu cca 130 m2. Ražené části tunelů jsou navrhovány pro nadloží min. 10 m s klenbou tvaru kruhové výseče. Jako základní metoda výstavby je uvažována nová rakouská tunelovací metoda s primárním ostěním ze stříkaného betonu a sekundárního monolitickým ostěním, mezi něž je uložena izolace. Hloubený tunel je uvažován obdélníkového tvaru s rovným stropem, monolitický. Jako metodu výstavby lze uvažovat svahované jámy, při náročnosti místních podmínek je však vhodnější uvažovat s použitím speciálních technologií.

2.4.

Ochranné pásmo dráhy

Ochranné pásmo slouží provozovateli dráhy k zajištění údržby, provozování dráhy a odstranění následků nehod. Ochranné pásmo je vymezeno pro VTR >160 km/h šířkou 100 m, pro VTR < 160 km/h šířkou 60 m od osy krajní koleje, vždy však nejméně 30 m od hranice obvodu dráhy. V ochranném pásmu může provozovatel dráhy vstupovat na nezbytnou dobu na cizí pozemky či stavby na nich stojící, ve stavu nouze může na nezbytnou dobu použít nemovitosti v ochranném pásmu, nelze-li účelu dosáhnout jinak. Zřizovat a provozovat stavby v ochranném pásmu dráhy lze jen se souhlasem drážního správního úřadu. Ochranné pásmo je v situaci vyznačeno zelenou čárkovanou čarou.

2.5.

Protihluková opatření

Škodlivost hluku nezávisí jen na jeho hladině, ale též na jeho spektrálním složení a charakteru trvání. Hluk ze železniční dopravy se obecně pohybuje v hlubší části spektra a jeho trvání má charakter relativně krátkých impulsů při průjezdu vlaku na rozdíl od monotónní hladiny hluku např. silničního. Oba tyto faktory způsobují menší citlivost organismu na


7


železniční hluk. Na druhou stranu je třeba přiznat, že při vysokých rychlostech se hluk posouvá do oblasti vyšších tónů a tato výhoda není plně využitelná. Nejvyšší přípustné hodnoty hluku se stanovují podle nařízení vlády 88/2004 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 502/200 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací. Pro účely této studie byl použit rozhodující limit 45 dB. Vzdálenost teoretické izofony je uvažována 450 m od osy koleje. Vzhledem k hustotě osídlení v zájmovém území (a celé ČR) není možné vést trasu VRT v dostatečném odstupu od sídel a je proto nutné použít technická protihluková opatření či vést trasu pod úrovní terénu. Hluk z vysokorychlostní železniční dopravy má ještě tu zvláštnost, že při vysokých rychlostech se na celkovém hluku podílí významně aerodynamický hluk sběrače - zdroj hluku je tedy asi 5 m nad TK, kdy ho již nelze potlačit klasickou protihlukovou zdí. Je tedy třeba uvažovat s netradičními řešeními, jako je vedení trati mělkým zářezem s protihlukovou zdí na horní hraně, s použitím zemních valů doplněných zelení, příp. s kapotováním většiny průjezdního průřezu vhodným průhledným plastem (zejména na mostech).

2.6.

Územní vlivy

Pro jednotlivé trasy byl posouzen vztah tras VRT a nadregionálního a regionálního ÚSES ČR dle územně technických podkladů poskytnutých MŽP a AOPK. Střety jsou popsány v samostatné kapitole a zakresleny v příloze č. 2. Pro minimalizaci dopadů je v technickém řešení uvažováno s náročnějšími inženýrskými objekty (větší rozpětí mostů, tunely). Při posuzování vztahu vedení nově navržené trasy VRT byla pozornost věnována zejména střetům s chráněnými územími, zástavbou a komunikacemi. Křížení s inženýrskými sítěmi (zejména vedení vn, produktovody) je dle názoru zpracovatele pouze otázkou technického řešení.


8


3. POPIS ŘEŠENÍ 3.1.

Vedení trasy

Propojení variant tras VRT K a HB začíná za výhybnou Devět křížů, která leží na trase HB. Varianta 1 Za výhybnou Devět křížů projde trasa dvěmi protisměrnými oblouky o poloměru 6 500 m s krátkou mezipřímou v těsné blízkosti dálniční křižovatky. Dálnici a komunikaci Přibyslavice – Domašov kříží VRT v hloubeném tunelu. Po překonání krátké terénní deprese vede trať tunelem, který přechází do dlouhého hlubokého zářezu. Dalšími 2 protisměrnými oblouky o poloměrech 5 500 m a 6 500 m projde VRT podél Bílého potoka (přírodní park), kde je trasa z velké části vedena na mostních objektech. V km 184,500 trasa směrově navazuje na trasu HB. Výškové řešení je ovlivněno průchodem VRT pod dálnicí a využitím max. sklonu 18,5 ‰. Varianta 2 Také u varianty 2 je za výhybnou navržen oblouk o poloměru 6 500 m. Trasa však nekříží dálnici, ale pokračuje podél komunikace Přibyslavice – Domašov. V km 178,00 je navržen tunel. Komunikaci Přibyslavice – Domašov kříží VRT cca 700 m od obce Domašov. V těsné blízkosti křížení je trasa vedena opět tunelem (zvýšení ochrany obce před hlukem). Dálnici trasa VRT kříží mostním objektem, na který navazuje ražený tunel. Tímto tunelem trasa prochází podél hranice a přes území přírodního parku Údolí Bílého potoka. Napojení do trasy HB je přibližně ve stejných místech jako u varianty 1. Návrh výškového řešení využívá rovněž max. sklon 18,5 ‰.

3.2.

Vyhodnocení střetů se životním prostředím

Cílem posouzení je předběžně identifikovat střety se zájmy ochrany přírody a krajiny ve vymezeném koridoru pro trasu VRT v hodnoceném úseku. Návrh VRT je předložen v úseku Veverská Bítýška – Košíkov ve dvou variantách, které mají společné úseky na počátku a na konci hodnocené trasy. Maloplošná zvláště chráněná území jsou dána způsobem jejich vyhlášení. Národní přírodní rezervace a národní přírodní památky jsou vyhlašovány vyhláškami ministerstva životního prostředí (§ 79 odst. 3 písm. b zákona č. 114/1992 Sb.). Přírodní rezervace a přírodní památky jsou vyhlašovány na území CHKO správami CHKO (§ 78 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb.), mimo území CHKO krajským úřadem (§ 77a odst. 3 písm. d zákona č. 114/1992 Sb.). Zákon č. 114/1992 Sb. specifikuje v § 37 ochranná pásma zvláště chráněných území. Tato pásma vyhlašuje příslušný orgán ochrany přírody, je-li třeba zabezpečit zvláště chráněná území před rušivými vlivy okolí. Není-li v případě maloplošných zvláště chráněných území ochranné pásmo orgánem ochrany přírody vyhlášeno, je jím automaticky území do vzdálenosti 50 m od hranic zvláště chráněného území. Základní ochranné podmínky ochranných pásem zvláště chráněných území jsou obsaženy v § 37 zákona č. 114/1992 Sb. Obecně je nezbytný souhlas orgánu ochranu přírody ke stavební činnosti, terénním a vodohospodářským úpravám, k použití chemických


9


prostředků, změnám kultury pozemku a ke stanovení způsobu hospodaření v lesích v ochranném pásmu. V řešeném území je vyhlášeno maloplošné zvláště chráněné území z roku 1984 v kategorii Přírodní památka Záhořská mokřina. Jedná se lokalitu s bohatým výskytem prstnatce májového o výměře 3,37 ha s ochranným pásmem dle zákona. NATURA 2000 je soustava území chráněných podle směrnic EU. Jsou jimi směrnice č. 79/409/EHS o ochraně volně žijících ptáků („směrnice o ptácích“) a směrnice č. 92/43/EHS o ochraně přírodních stanovišť volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin („směrnice o stanovištích“). Povinnosti, zakotvené v těchto směrnicích Česká republika transformovala do české legislativy prostřednictvím novely zákona č. 114/1992 Sb. ve znění zákona č. 218/04 Sb. Tyto povinnosti se však promítnou i do dalších právních předpisů. Podle směrnice o ptácích se pro vybrané druhy ptáků vyhlašují tzv. „oblasti ochrany ptactva“ (SPA) – podle zák. č. 114/92 Sb. ve znění zákona č. 218/04 Sb. ptačí oblasti. Podle směrnice o stanovištích musí být vyhlašována „zvláštní chráněná území“ (SAC) pro vybraná přírodní stanoviště - podle zák. č. 114/92 Sb. ve znění zákona č. 218/04 Sb. evropsky významné lokality. Tyto dvě kategorie chráněných území tvoří dohromady soustavu NATURA 2000. Evropsky významné lokality (§ 45a) jsou plochy – oblasti, které významně přispívají k obnově příznivého stavu alespoň jednoho typu evropských stanovišť nebo alespoň jednoho evropsky významného druhu z hlediska jeho ochrany nebo vedou k udržení biologické rozmanitosti. U druhů živočichů vyskytujících se v rozsáhlých areálech evropsky významné lokality odpovídají vybraným místům v přirozeném areálu rozšíření těchto druhů, jež se vyznačují fyzikálními a biologickými faktory nezbytnými pro jejich život a rozmnožování. Tyto lokality stanoví vláda nařízením a tyto biogeografické oblasti budou zařazeny do národního seznamu. Vytvoření soustavy těchto chráněných území evropského významu, NATURA 2000, je jedním z hlavních požadavků zákonných předpisů EU na ochranu přírody. Jejím cílem je chránit nejvzácnější a nejvíce ohrožené druhy planě rostoucích rostlin, volně žijících živočichů a přírodní stanoviště. Členské státy jsou EU jsou povinny vybrat nejhodnotnější území s výskytem cílových druhů a přírodních stanovišť a zajistit jejich zákonnou ochranu. Hlavním posláním soustavy NATURA 2000 je zachovat biologickou rozmanitost na celém území EU. NATURA 2000 zahrnuje na území EU celkem 253 nejohroženějších typů přírodních stanovišť, 200 druhů živočichů, 434 druhů rostlin a zvláště také 181 druhů ptáků. Z toho se v ČR vyskytuje 58 typů přírodních stanovišť, 55 druhů živočichů, 16 druhů rostlin a 65 druhů ptáků. Na území České republiky bylo navrženo celkem 905 evropsky významných lokalit, z toho 100 těchto lokalit leží v panonské biogeografické oblasti na jihu Moravy. Evropsky významné lokality pokrývají přibližně 9,6 % území České republiky a zhruba 67 % z těchto oblastí překrývá již existující zvláště chráněná území. Rozloha chráněných území v České republice se zvýší o 3,4 % území. Většina lokalit bude mít po svém vyhlášení statut přírodní památky, tedy nejmírnější stupeň ochrany. Na území Jihomoravského kraje je navrženo 8 ptačích oblastí o celkové rozloze 41 104,0 ha. Evropsky významných lokalit je navrženo celkem 176, jejich plošný rozsah a definitivní podoba však není dosud schválena. V řešeném území se nevyskytuje žádné území zařazené do seznamu NATURA 2000, v blízkosti se nachází evropsky významná lokalita Prýgl o výměře 1 715,32 ha.


10


Přírodní parky slouží dle § 12 odst. 3 zákona č. 114/1992 Sb. k ochraně krajinného rázu území s významnými soustředěnými estetickými a přírodními hodnotami, které není zvláště chráněno dle části třetí zákona č. 114/1992 Sb. Obvykle jde o území s plošnou výměrou obdobnou jako v případě chráněných krajinných oblastí. Přírodní parky jsou dány způsobem jejich vyhlašování. Přírodní parky byly zřizovány obecně závaznými vyhláškami okresních úřadů (§ 77 odst. 3 zákona č. 114/1992 Sb.), nyní krajskými úřady. Ochranné podmínky pro území přírodních parků nejsou obsaženy přímo v zákoně, nýbrž individuálně (na základě § 12 odst. 3 zákona č. 114/1992 Sb.) ve zřizovacích vyhláškách jednotlivých přírodních parků. V řešeném území je vyhlášen přírodní park, které trasa VRT protíná. Přírodní park Údolí Bílého potoka má výměru 1 978,35 ha. Jeho posláním dle vyhlášky je zachovat část relativně málo narušeného přírodního prostředí území a jeho biologické, hygienicko-rekreační, krajinné i estetické hodnoty, využít je spolu s přírodními krásami a půvabem krajiny pro krátkodobou pohybovou rekreaci občanů (pěší turistika) a k jejich osvěžení, poučení i zotavení. V širším území leží Přírodní park Podkomorské lesy, který má výměru 1 989,6 ha, Jeho posláním dle vhlášky je zachovat část doposud málo narušeného přírodního prostředí na území města Brna a okresu Brno - venkov pro jeho velkou biologickou, estetickou a krajinářskou hodnotu. Využít ji pro krátkodobou pohybovou rekreaci občanů, k jejich poučení a zotavení. Z kvalitativně nového důrazu, položeného na obecnou ochranu přírody, vyplývají dvě další územní kategorie ochrany přírody - územní systémy ekologické stability (ÚSES) a významné krajinné prvky (VKP). Územní systémy ekologické stability, jako nástroj zabezpečující problematiku ekosystémového řešení, je specifickým nástrojem úzce souvisejícím s prostorovým plánováním, jehož cílem je formulovat základní ekonomické, sociální a environmentální cíle rozvoje územních celků, identifikovat hlavní činnosti ovlivňující tento rozvoj a stanovit způsoby usměrňování těchto činností. Přírodovědná východiska ÚSES vycházejí z pojetí kulturní krajiny jako mozaiky ekosystémů do různé míry ovlivněných činností člověka. Trvalá udržitelnost produkčních schopností krajiny a její biodiverzity závisí na ekologické stabilitě krajiny. Tuto stabilitu lze ve stávající kulturní krajině pozitivně ovlivňovat zejména snižováním destabilizujících vlivů (prostřednictvím ekologické politiky) a dále vytvářením ÚSES (prostřednictvím územního plánování). Hlavními cíli tvorby ÚSES je udržování a podpora přirozeného genofondu krajiny, indukování příznivého vlivů na ekologicky méně stabilní části krajiny, podpora polyfunkčního využívání krajiny a uchovávání VKP. Nejvýznamnějším obecným funkčním projevem ekologické stability je ekologická rovnováha tzn. trvale se udržující resp. obnovující stav ekosystémů. Základní význam pro zajištění ekologické stability mají ekologicky významné segmenty krajiny s vyšší ekologickou stabilitou. Aktuální soubor ekologicky významných segmentů krajiny tvoří kostru ekologické stability (KES). Její doplňování o další skladební části je podstatou vytváření ÚSES. Ekologicky významné segmenty krajiny tvoří funkční skladebné části ÚSES, které jsou členěny na biocentra, biokoridory a interakční prvky. Územní systém ekologické stability je tvořen jak v současnosti existujícími, tak navrhovanými skladebními částmi, tj. prostřednictvím jeho komplexního dobudování lze cílově zabezpečit dosažení ekologické rovnováhy krajiny. Podle biogeografického významu (stupeň biodiverzity, unikátnost a reprezentativnost společenstev, výskyt vzácných a ohrožených druhů) jsou skladební části ÚSES členěny na místní, regionální, nadregionální a dále, ve vazbě na Evropskou


11


ekologickou síť EECONET, provinciální (v ČR např. údolí Dyje v NP Podyjí) a biosférické. Biocentra svými ekologickými podmínkami a velikostí (stanovené minimální parametry podle uvedených hierarchických stupňů) umožňují resp. výhledově by měly umožňovat trvalou existenci druhů a společenstev přirozeného genofondu krajiny. V řešeném území je údolím Bílého potoka vymezen regionální biokoridor, který trasa VRT přímo nezasahuje. Místní územní systém je trasou VRT několikrát narušen. V rámci obecné ochrany přírody a krajiny dle zákona č. 114/1992 Sb. mají zvláštní postavení významné krajinné prvky - ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotné části krajiny, které utvářejí její typický vzhled nebo přispívají k udržení její stability (§ 3 písm. b). Významnými krajinnými prvky jsou dle § 3 písm. b) zákona obecně lesy, rašeliniště, vodní toky, rybníky, jezera, údolní nivy a dále jiné části krajiny, které příslušný orgán ochrany přírody zaregistruje podle § 6 zá¬kona. Základní ochranné podmínky pro významné krajinné prvky ze zákona jsou obsažené v § 4 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb. Obecně jsou významné krajinné prvky chráněny před poškozováním a ničením. Využívat je lze pouze tak, aby nebyla narušena jejich obnova a nedošlo k ohrožení nebo narušení jejich stabilizační funkce. K zásahům, které by mohly vést k poškození nebo zničení významného krajinného prvku nebo ohrožení či oslabení jeho ekologicko-stabilizační funkce (zejm. k umisťování staveb, pozemkovým úpravám, změnám kultur, odvodňování pozemků, úpravám vodních toků a nádrží a těžbě nerostů), je potřebné závazné stanovisko orgánu ochrany přírody. V řešeném území jsou registrovány VKP, kterých se trasa VRT dotýká a VKP ze zákona. Rozložení VKP v území je znázorněno v grafické části. Za nejvýznamnější střet lze považovat z hlediska ochrany přírody zásah do vyhlášeného Přírodního parku Údolí Bílého potoka, kde dojde i k zásadnímu narušení krajinného rázu. Velmi hodnotná krajina v řešeném území má současně i dochovalé přírodní prostředí a je tedy velmi citlivá na veškeré antropické činnosti v krajině.

3.3.

Hydrogeologické a inženýrskogeologické posouzení

Z geografického hlediska se na zájmovém území stýkají 2 velké morfologické jednotky - Českomoravská vrchovina a Brněnská vrchovina. Z celku Českomoravská vrchovina je na západě území zastoupena Deblínská vrchovina. Směrem na východ je Brněnská vrchovina zastoupena podcelky Trnovka a Chudčická pahorkatina. Všeobecné geologické poměry Zájmové území je po geologické stránce poměrně složité. Východní část patří ke zpevněným sedimentárním paleozoickým horninám boskovické brázdy a západní část k metamorfovaným krystalinickým horninám moravika. Ze sedimentárních hornin terciéru se ve střední a severovýchodní časti objevují bádenské mořské jíly. Z kvartérních sedimentů se v jihovýchodní a severovýchodní části vyskytují pokryvy spraší a sprašových hlín. V podstatné části území (celá západní část) je skalní podklad tvořen horninami svrateckého masivu. Převažující horninou jsou zde středně zrnité biotitické metagranity. Svratecký masiv směrem na východ postupně přechází do jednotky „Moravikum svratecké klenby“. Tato jednotka je tvořena celým spektrem metamorfovaných hornin od amfibolitu, krystalického vápence přes pararuly a ortoruly ke svorům a fylitům. Východní část navrhované trasy je vedena v sedimentech boskovické brázdy. V její spodní partii jsou zastoupeny křemence, pískovce a arkózy, které místy vychází na povrch. Ve svrchních


12


partiích se vykytují především neogenní sedimenty (terciér) zastoupené písky s polohami jílů a štěrků, dále jíly a písčité štěrky. Přibližně polovina území náleží z hlediska kvartérního členění do oblasti akumulační. Z genetického pohledu se zde nacházejí především sedimenty fluviální, eolické, deluviální, deluviofluviální a antropogenní, které stratigraficky většinou náleží do svrchního pleistocénu až holocénu, ale jsou zde poměrně významně zastoupeny i starší fluviální sedimenty. Spraše a sprašové hlíny jsou nejrozšířenějším kvartérním sedimentem. Pokrývají zvláště ve východní části území značné plochy území o mocnostech většinou do 5 m. Jedná se o hnědožluté prachovité sedimenty se slabou jemně písčitou příměsí, vyplňující deprese reliéfu zvláště v Boskovické brázdě. Reprezentují z valné části sedimentaci svrchního pleistocénu (würm). Většinou jde o žlutohnědé až hnědé, místy načervenale až rezavě hnědé, jílovité až písčité hlíny s velmi kolísavým obsahem drobných úlomků o velikosti 1–3 mm, lokálně i kamenů metamorfovaných hornin do 2–5 cm, místy se smouhovitými písčitými polohami. Velmi různorodá a poměrně komplikovaná geologická stavba území se projevuje značnou pestrostí hydrogeologických poměrů, která je dána přítomností široké škály odlišných typů hydrogeologického prostředí. Prostředí metamorfitů svratecké klenby a granitoidů svateckého masivu může být interpretován jako jednokolektorový puklinový zvodněný systém s převažujícím mělce založeným prouděním podzemních vod v připovrchové zóně rozpukání a rozvolnění hornin přecházející v depresích terénu do deluviálních až deluviofluviálních sedimentů. Ve výchozové části hydrogeologického masivu přebírá úlohu hlavního kolektoru připovrchová zóna rozvolnění hornin spojená se zvětralinovým pláštěm a kvartérními sedimenty probíhající v mocnosti prvních desítek metrů zhruba konformně s povrchem terénu. Výplň boskovické brázdy vytváří hydrogeologické prostředí nepravidelně se střídajících průlinovo-puklinových kolektorů a izolátorů. Nejsvrchnější hydrogeologický subsystém vytvářejí kvartérní sedimenty s relativně samostatným režimem. Inženýrskogeologické hodnocení Obě navrhované trasy se od sebe geologicky prakticky neliší. Skalní horniny vyskytující se v území poskytují dobré podmínky pro zakládání staveb a dobré prostředí pro ražbu navrhovaných tunelů. V technické stavební praxi označujeme výše zmíněné horniny (svratecký masiv a moravikum svratecké klenby) bez ohledu na jejich vznik jako „krystalinikum“. Obecně lze říci, že se ve valné většině jedná o pevné kompaktní krystalické horniny (mimo poruchové zóny) se střední až vysokou pevností. Z hlediska podzemního stavitelství (uvažované tunely) se jedná o prostředí pro ražbu vhodné. Díky svým mechanickým vlastnostem vykazují tyto horniny v okolí otevřeného výrubu dobrou samonosnost, což z hlediska ražby metodou NRTM umožňuje volit dlouhé intervaly razících záběrů ale hlavně docílit nižší náklady na zajištění stěn otevřeného výrubu (kotvy, nosníky, pletivo, stříkaný beton), včetně definitivního zajištění. Velká pevnost těchto hornin předurčuje použití technologie rozpojování, což budou především trhací práce. V tomto typu horninového prostředí je zvodnění pouze puklinové, tzn. že masiv předpokládáme převážně suchý, pouze ojediněle se budou vyskytovat málo vydatné přítoky do výrubu. Poruchové úseky, kde bude hornina intenzivněji tektonicky porušená, případně zvětralá budou řešeny bez významných technologických změn vyšší třídou výrubu, o jejímž použití bude rozhodnuto mnohdy až během samotné ražby. Odpověď na typy porušení těchto krystalických hornin musí dát samozřejmě dobře provedený podrobný inženýrskogeologický průzkum. Podle našeho názoru neovlivní zastižené horniny (a to v obou variantách, eventuelně i jiných), standardní postupy ražby a vystrojování při použití nové rakouské tunelovací metody (NRTM), protože jednou z hlavních výhod NRTM je právě možnost okamžité reakce a přizpůsobení způsobu ražby a vystrojení na změny geologické situace.


13


V úseku boskovické brázdy vycházejí na mnoha místech k povrchu jílovcové a prachovcové horniny, které vykazují nízkou a velmi nízkou pevnost. Hustota diskontinuit je velká. Přesto tvoří kvalitní základovou půdu, těžitelnou středně těžkými mechanismy. Horniny vytvářejí převážně jílovitá eluvia až 5 m mocná, která jsou namrzavá a nevhodná do násypů i jako podloží komunikací. Jsou náchylná k objemovým změnám a mohou mít tendenci k sesouvání. V oblasti boskovické brázdy se dále objevují střídající se jemnozrnné, písčité a štěrkovité sedimenty s písčitými jíly a jíly. Jde o proměnlivě vhodné základové půdy hlavně díky nepravidelnému střídání zemin různých charakteristik a nezbytné je provedení průzkumných prací pro jednotlivá staveniště. Podzemní vody na zájmovém území vykazují většinou nulovou nebo minimální agresivitu proti základovým konstrukcím (betonu). Mohou se vyskytovat i vody s mírně až středně agresivní koncentrací CO2. Tvrdé až velmi tvrdé vody se středně, ojediněle i silně agresivní koncentrací SO42- (tzn. přes 1 000 mg/l SO4 ). Úroveň hladiny podzemních vod ve skalních horninách je většinou ve větších hloubkách, čímž nekomplikuje zakládání staveb. V případě terciérních a kvartérních sedimentů se podzemní voda vyskytuje blíže k povrchu (obvykle je v menší hloubce než 10 m) a především v nepravidelně se střídajících sedimentech ottnangu se nachází i v několika horizontech a výška hladiny zde velmi kolísá i na malé vzdálenosti. Nerostné suroviny Hlavním legislativním nástrojem pro ochranu nerostného bohatství je č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů. Podle § 13 zákona ČNR č. 62/1988 Sb., o geologických pracích a o Českém geologickém úřadu (ve znění zákona ČNR č. 543/1991 Sb.) vymezuje Ministerstvo životního prostředí České republiky tzv. "území se zvlášť nepříznivými inženýrskogeologickými poměry", mezi něž patří i poddolovaná území. Orgány územního plánování mohou v takových místech vydat územní rozhodnutí jen s předchozím souhlasem Ministerstva životního prostředí nebo po splnění jím stanovených podmínek. Pro navrhované trasy byla posouzena možnost křížení, či kontaktu s dobývacími prostory, výhradními ložisky a poddolovaným územím. Dobývacích prostorů, či výhradních ložisek se navrhované trasy bezprostředně nedotýkají. Pro úplnost zde však uvádíme ty dobývací prostory a výhradní ložiska, které se vyskytují v okolí, především z důvodu možnosti získání stavebního kamene. V tabulce poddolovaných území jsou zvýrazněna ta, která jsou navrhovanými trasami křížena. Nezvýrazněné jsou poddolovaná území, která se vyskytují poblíž navrhovaných tras. Území jsou řazena podle klíče (Geofond) a jejich lokalizace je uvedena v přehledné grafické situaci – příloha č. 2.

Tabulka – Dobývací prostory Popis

Číslo Geofond

IČO

Organizace

Nerost

Stav

700501 87050100

63475511

Českomoravské štěrkovny, a.s., Brno

rula

těžené

700578 87057800

26177005

COLAS CZ a.s., Praha

rula bítešská

těžené

700919 87091900

10217851

František Matlák, Mochov

vápenec pro drcené kamenivo

těžené


14


Tabulka – Výhradní ložiska Číslo GF

Číslo lož.

subregistr

IČO

Organizace

Název ložiska

Surovina

306080000

3060800

bilancovaná 26177005 COLAS CZ a.s., Praha ložiska (výhradní)

Křoví

SKSK

306190000

3061900

bilancovaná 10217851 ložiska (výhradní)

František Matlák, Mochov

Lažánky

SKSK,VAVO

313520000

3135200

bilancovaná 63475511 ložiska (výhradní)

Českomoravské štěrkovny, a.s., Brno

PříbramMariánské Údolí

SKSK

Tabulka – Poddolovaná území Klíč

Název

Surovina

Projevy

Rok

3478

KŘOVÍ 1

RUDY

ZADNE

1988

3490

KŘOVÍ 3

NERUDY

HALDY+PROPAD.+USTI

1988

3492

KŘOVÍ 2

NERUDY

PROPADLINY

1988

3496

KŘIŽÍNKOV

RUDY

ZADNE

1988

3501

RADOŠKOV

RUDY

HALDY

1988

3502

LESNÍ HLUBOKÉ 1

RUDY

HALDY

1988

3503

LESNÍ HLUBOKÉ 2

RUDY

HALDY

1988

3505

LESNÍ HLUBOKÉ 3

RUDY

HALDY

1988

3509

ZÁLESNÁ ZHOŘ

RUDY

DROBNE

1988

3511

SVATOSLAV U TIŠNOVA 6

NERUDY

DROBNE

1988

3516


RUDY

HALDY+PROPAD.+USTI

1988

3517


RUDY

ZADNE

1988

3519


RUDY

HALDY+PROPADL.

1988

3520


RUDY

DROBNE

1988

3522

LESNÍ HLUBOKÉ 4-VE ŽLEBĚ

RUDY

HALDY

1988

3526

LESNÍ HLUBOKÉ 5

RUDY

HALDY

1988

3530

RUDKA

RUDY

ZADNE

1988

3532


RUDY

HALDY+PROPAD.+USTI

1988

3533

DOMAŠOV U BRNA

RUDY

HALDY

1988

3534


NERUDY

PROPADLINY

1988

3535

JAVŮREK

RUDY

PROPADLINY

1988

3537

DEBLÍN

RUDY

HALDY+PROPAD.+USTI

1988

3540

LESNÍ HLUBOKÉ 6

RUDY

HALDY+PROPAD.+USTI

1988

3543

JAVŮREK 1

NERUDY

HALDY

1988

3544

JAVŮREK 2

RUDY

PROPADLINY

1988


15


3549

DOMAŠOV U BRNA 2-RUDKA

RUDY

HALDY+PROPADL.

1988

3552

DOMAŠOV U BRNA 1-JAVŮREK

RUDY

HALDY+PROPADL.

1988

3557

ZBÝŠOV U OSLAVAN

PALIVA

3558

JAVŮREK 3

RUDY

PROPADLINY

1988

3564

JAVŮREK 4

RUDY

DROBNE

1988

3567

JAVŮREK 5

NERUDY

HALDY+PROPAD.+USTI

1988

3568

JAVŮREK 6

RUDY

PROPADLINY

1988

3569

JAVŮREK 7

RUDY

HALDY

1988

3570

MARŠOV U VEVERSKÉ BITÝŠKY 1

RUDY

HALDY

1988

3571

MARŠOV U VEVERSKÉ BITÝŚKY 2

RUDY

PROPADLINY

1988

3572

JAVŮREK 8

RUDY,NER.

HALDY+PROPADL.

1988

3573

JAVŮREK 10

RUDY

HALDY+PROPADL.

1988

3574


RUDY

DROBNE

1988

3576

ZASTÁVKA - BABICE U ROSIC

PALIVA

3577


RUDY

DROBNE

1988

3579


RUDY

HALDY+PROPADL.

1988

3580


RUDY

HALDY+PROPADL.

1988

3585

LAŽÁNKY U VEVERSKÉ BITÝŠKY 7

RUDY,NER.

HALDY+PROPAD.+USTI

1988

3586

JAVŮREK 9

RUDY,NER.

HALDY+PROPAD.+USTI

1988

3588

MARŠOV U VEVERSKÉ BITÝŠKY 8LAŽÁNKY

RUDY

DROBNE

1988

3589


RUDY,NER.

PROPADLINY

1988

3590


NEZNAMA

DROBNE

1988

3593


RUDY

HALDY+PROPADL.

1988

3595


RUDY,NER.,PAL.

HALDY+PROPAD.+USTI

1988

3596


RUDY,PAL.

DROBNE

1988

3597


RUDY

HALDY+PROPAD.+USTI

1988

3601

LAŽÁNKY U VEVERSKÉ BITÝŚKY 5

RUDY

PROPADLINY

1988

3602


RUDY

HALDY+PROPAD.+USTI

1988

3608


RUDY

HALDY+PROPAD.+USTI

1988

3618


RUDY

HALDY+PROPADL.

1988

3621

HEROLTICE U TIŠNOVA

RUDY

HALDY+PROPADL.

1988

3627

HOLASICE U VEVERSKÉ BITÝŠKY

RUDY

HALDY+PROPAD.+USTI

1988

3668

BYSTRC

RUDY

ZADNE

1988


16

1996

1996


4. ZÁVĚR Z hlediska stavebně-technického jsou obě předložené varianty téměř rovnocenné. Směrově obě trasy používají min. poloměr 5 500 m, sklon dosahuje 18,5 ‰. Celková délka tunelů je u varianty 1 3498 m, u varianty 2 5316 m. Celková délka velkých mostních objektů je 2410 m u varianty 1 a 1344 m u varianty2. Výhodou varianty 2 je vedení v relativně méně členitém terénu, bez častých příčných údolí a zejména pak ve větší vzdálenosti od přírodního parku Údolí Bílého potoka (navíc tunelem). Křížení dálnice D1 je u varianty 2 rovněž výhodnější – hloubený tunel dle varianty 1 naruší dálniční provoz na delší dobu včetně rozsáhlejšího stavebního zásahu. Výběr varianty a její zanesení do ÚP VÚC Jihomoravského kraje ponechává zpracovatel na orgánech zadavatele a krajské správy.


17

psal Kontroloval Schválil

Recommend Documents