První zastavení: seznámení s Buddhou Základním principem buddhismu - tedy duchovně-filozofického systému původem z indického subkontinentu - je postava historického Buddhy Šákjamuniho. Bývá zobrazován jako atletická postava oděná do mnišského roucha. V klidu spočívá na lotosovém trůnu, kde sedí se zkříženýma nohama a s chodidly obrácenými vzhůru. Pravou rukou se Buddha v okamžiku osvícení dotýká země, aby ji vyzval za svědka toho, že zasel semínka osvícení. Podle legendy se historický Buddha narodil kolem roku 563 př. n. l. do královské rodiny Šákjů. Otec z něj chtěl mít nástupce, proto syna zahrnul bohatstvím a blahobytem. Když kralevic opustil palác, okusil zcela jinou realitu: setkal se s nemocemi i smrtí a uvědomil si pomíjivost světa. Odmítl poté blahobyt a stal se potulným asketou. Po několika letech poutnictví si však uvědomil, že cesta k probuzení vede střední cestou, která se vyhýbá dvěma extrémům - jak tvrdému asketismu, tak i životu v přílišném pohodlí. Sedl si pod strom a zařekl se, že dokud nedosáhne probuzení, neodejde. Po několika dnech meditací skutečně dosáhl plného probuzení/osvícení a stal se Buddhou tohoto věku. Začal své zkušenosti vyučovat a postupně získávat žáky. Výraz Buddha v překladu znamená probuzený, osvícený a v buddhismu popisuje bytost, která dosáhla dokonalé realizace. Plně probuzené bytosti jsou osvobozené od tzv. tří jedů mysli: nevědomosti, hněvu a chtivosti. Mysl Buddhy Šákjamuniho i po jeho smrti stále provází buddhistické učení a pomáhá tím ostatním bytostem na jejich cestě k osvícení.
Buddha Šákjamuni v tradičním sedu
1. úkol: Jaké znáte další významné postavy? Každá kultura, mytologie, náboženství či filozofie má své významné postavy, ať už se jedná o historické myslitele, bájné bohy či jiné magické bytosti. Zapátrejte nyní v paměti a pokuste se v následujících spojovačkách přiřadit jednotlivé postavy k některému z pojmů z nabídky tak, aby vznikla smysluplná dvojice. Příklad: buddhismus (např. v Indii, Tibetu, Číně, Japonsku)
Buddha
islám (např. v Saudské Arábii, Maroku, Íránu)
Mojžíš Brahma, Višnu a Šiva
ž
Ježíš Kristus
í
sv. Vladimír
ř
křesťanství (např. v Evropě, USA)
Mohamed
hinduismus (např. v Indii) pravoslaví (např. v Řecku, Rusku)
Zeus
Re, Amon
Jupiter
Odin
Thor
Perun
Řecko
Skandinávie Starogermánská mytologie Staroslovanský bůh hromu
Egypt Řím
Druhé zastavení: podoby Buddhy a jeho pomocníci, rituální předměty Zobrazení Buddhy nabývá mnoha podob, a to v závislosti na významu, které představuje. Vedle základního pojetí, se kterým jsme se seznámili v souvislosti s Buddhou Šákjamunim v předchozím zastavení, je velmi důležité také zpodobnění Buddhy Amitájuse, jenž ztělesňuje dlouhý a zdravý život. Tento Buddha má zkřížené ruce v meditační pozici a drží vázu s nektarem dlouhověkosti, z níž vyrůstá rozkvetlá větvička, symbolizující dokonalý květ rozvíjejícího se duchovně pojatého života. Vyjádřením esence všech Buddhů a osvíceného stavu mysli učitele-lamy, jenž vede praktikujícího na jeho cestě, je postava Vadžrahary. Buddha drží na úrovni srdce vadžru, tzv. hromoklín a zvonek. Vadžra vyjadřuje nezničitelnou, absolutní podstatu mysli a radost, vyplívající z rozpoznání této podstaty. Zvonek vyjadřuje pomíjivost běžného světa jevů, které se objevují a mizí stejně jako zvuk zvonku, případně je symbolem prostoru, v němž se osvícená mysl projevuje. Významnou roli hrají pro praktikující rovněž postavy tzv. ochránců. Ačkoliv tyto bytosti působí na první pohled hrozivě, jejich posláním je odstraňovat všelijaké překážky z duchovní cesty za osvícením. V prvním patře v zadní místnosti si právě tyto démonicky vyhlížející postavy můžete detailněji prohlédnout. Při genezi buddhistických artefaktů (obrazů i soch) buddhističtí umělci velmi dbají na tradiční pořadí jednotlivých kroků, které vytvářejí poměrně složitý rituální systém ruční výroby. Autor musí tedy disponovat značnými zkušenostmi a samozřejmě klidem a trpělivostí. Pozoruhodným krokem buddhistického umění je rituál „otevírání očí.“ Jde o posvátný úkol namalovat sošce či obrazu oči a „probudit“ ji tak k životu.
Buddha Amitájus
2. úkol: Staňte se na moment buddhistickým umělcem! Nyní se můžete vžít do role buddhistického umělce a „oživit“ svého Buddhu tím, že se zaměříte na jeho oči a dokreslíte je. V tomto případě se můžete, ale nemusíte držet tradičního pojetí, které jsme pro srovnání ponechali naznačené v levé části, zvolit se dá i zcela osobitá varianta. Následně se můžete pokusit vymyslet svou vlastní postavu - Buddhu či nějakého ochránce nebo lamu - jako opora Vám poslouží schéma obličeje určené k dotvoření dle Vaší fantazie a libosti.
Třetí zastavení: Mandaly a síla barev. Mandala je symbolický obrazec, který vyjadřuje strukturu univerza a zároveň individuální cestu k cíli buddhistické praxe - osvícení. Mandaly opět nabývají podoby mnohých rozličných forem a ornamentů a zdaleka se nevyskytují jen v tibetském umění, ba naopak, jejich rozšíření za hranice státu je srovnatelné s rozšířením samotného buddhismu. S mandalami navíc ráda pracuje např. i arteterapie a jejich tvorba je obecně oblíbena i u nebuddhistů. Mandaly jsou zkrátka formy, které si už žijí svým vlastním uměleckým životem. Existují stovky mandal: od meditačních, kosmologických, po léčivé a dodávající sílu až po obsahující porozumění. Pro tibetské mandaly je navíc typické, že jsou většinou věnovány určitému buddhovskému aspektu a představují půdorys architektury tzv. vzdušného chrámu, v jehož středu tento aspekt spočívá. Tibetské mandaly jako symboly dokonalé rovnováhy a harmonie jsou tvořeny podle přísných pravidel. Prakticky vše, co na nich můžeme vidět, má svou symbolickou výpovědní hodnotu: tak např. kolo je symbolem nebe, transcendence, vnějších sil a nekonečna, kdežto čtverec představuje vnitřní síly, to, co je spojené s člověkem a zemí. Oba tyto obrazce spojuje centrální bod, který je zároveň počátkem i koncem celého systému. Na mandalách pozorujeme také čtyři brány otevírající se do čtyř hlavních světových stran, často jsou střeženy již zmíněnými ochránci. Jistě jste si povšimli zářivých pigmentů v přízemí galerie. Takové pigmenty se používají při rituální malbě mandal a obrazů. V buddhismu mají barvy svou pevně zakotvenou symboliku, podobně také my, v naší západní kultuře, přisuzujeme barvám určitou psychologii.
„Západní“ psychologie barev (ve velmi zjednodušeném pojetí) červená:
barva energie, vzrušení, krve, zapadajícího slunce, agrese, síly a vášně
oranžová:
teplá, slunečná barva, též barva mnoha květin a potravin, dynamická, povzbudivá, sebevědomá i uklidňující
žlutá:
teplá barva, poutač pro naše oči, srdečnost, veselost, vyjadřuje touhu po rozvíjení se, naděje, povzbuzuje, osvobozuje, působí otevřeně, připomíná zlato, evokuje bohatství
zelená:
nejběžnější barva v přírodě, je zklidňující a uvolňující. Často se používá k vyjádření souladu, rovnováhy, klidu, organičnosti
modrá:
barva vody a nebe, evokuje nekonečnost a pocit důvěryhodnosti, je nejvíce uklidňující barvou, příliš modré ale může způsobit sklíčenost a deprese, označuje autoritu, důstojnost, hrdost. Bývá často spojována s inteligencí a je uznávána jako „firemní“ barva kvůli asociacím se stabilitou a konzervatismem
purpurová:
kdysi byla velmi vzácnou barvou a používala se na barvení luxusních látek, spojujeme ji s bohatstvím a mocí, je to směs modré a červené → tedy je to vášnivá barva s náznakem smyslnosti a rozbouřených emocí.
hnědá:
je směsicí všech barev, barva dřeva a hlíny, symbolizuje pozemskost, pohodu
černá, bílá, šedá: Černá - kontrastnost, neproniknutelnost, neurčitost a nezařazenost evokuje marnost, prázdnotu, nekonečný vesmír, smrt. Je vnímána jako formální, exkluzivní, autoritativní, povýšená a vážná. Proti tomu bílá propojuje všechny barvy světla, a proto evokuje duchovno a sílu, vyniká její čistota, pokojnost a vznešená krása. Neutrální šedá - chladná, nevýrazná, ale také formální, důstojná a autoritativní. Chybí ji barevnost, a proto v sobě nemá tolik emocí. Může evokovat rezervovanost, nedotknutelnost. Šedá je spojována také s technikou. Evokuje preciznost, kvalifikovanost, informovanost, pracovitost.
Symbolika barev v buddhismu (opět jen orientačně) nebeská modř:
představuje světlo zářící z Buddhových vlasů; symbolizuje všezahrnující soucit se všemi bytostmi.
žlutá:
světlo zářící z kůže Buddhovy; symbolizuje jak střední cestu, která překonává všechny extrémy, tak i obnovenou rovnováhu a vysvobození.
červená:
světlo zářící z Buddhova svalstva; symbolizuje požehnání, které přináší praktikování Buddhova učení.
bílá:
světlo zářící z Buddhových kostí a zubů; symbolizuje čistotu Buddhova učení a svobodu, kterou přináší.
oranžová:
světlo zářící z Buddhových dlaní, pat a rtů; symbolizuje neotřesitelnost Buddhovy moudrosti.
3. úkol: Vyzkoušejte si terapeutické účinky mandaly Použijte pastelky či fixy a pokuste se dotvořit a vybarvit níže přiložené mandaly. Nechte se vést svou intuicí a až budete cítit, že jste hotovi, můžete se pro zajímavost podívat na výše uvedené stručné srovnání „západní“ a buddhistické psychologie barev. Co by o Vás barvy v jednotlivých kulturách vypovídaly? Máte nějakou barvu, kterou výrazně preferujete? Pokud Vás doprovází Vaše děti, použily podobné barvy jako Vy, nebo se jejich pojetí zcela liší?
Čtvrté zastavení: Tibetské vlaječky. Na dvoře si, prosím, povšimněte pověšených barevných vlaječek. Jedná se o tibetské modlitební praporky, jimiž lidé posílají modlitbu pro ostatní bytosti. Tato tradice sahá až do starověku a praktikovala se v Tibetu, Číně, Persii i Indii. Tibetsky se vertikální modlitební praporek nazývá Dar Cho. „Dar“ znamená zlepšení života, štěstí, zdraví a hojnost. „Cho“ znamená cítící bytost. Mezi horizontální praporky patří např. Lungta - větrný koník. Modlitební praporky dokážou pomocí větru zharmonizovat prostředí, přinesou pocit štěstí všem kolem. Skládají se ze základních pěti barev, a jak jdou za sebou je velmi důležité:
/MODRÁ/ /BÍLÁ/ /ČERENÁ/ /ZELENÁ/ /ŽLUTÁ/
MODRÁ →
představuje 5. živel, který se nazývá Akáša (někdy také éter), náleží mu převážně barva temně fialová, ale modrá je na tom správném konci spektra, takže se dá klidně počítat místo ní. Akáša je ono neohraničené, nekonečné, všeobsahující, z čehož zbylé živly vzešly → představuje tedy cosi jako nebe v přeneseném slova smyslu - onen éter - coby všeobjímající sílu.
BÍLÁ →
představuje živel vzduch
ČERVENÁ →
představuje živel oheň
ZELENÁ →
představuje živel vodu
ŽLUTÁ →
představuje živel Zemi
Existuje vícero praporků, např. praporek vítězství, praporek pro zdraví, pro dlouhý život, praporek plnící přání, Lungta - praporek větrného koníka.
ukázka praporku větrného koníka
4. úkol: Má vlastní vlaječka. Vytvořte si vlastní vlaječku pro někoho blízkého. Pokuste se do ní „výtvarně vepsat“ svou vlastní symboliku, prostřednictvím které byste rádi popřáli něco dobrého někomu, na kom Vám záleží. Nemusíte nutně používat slova, Vaše přání mohou zůstat čitelná díky ornamentům, symbolům, piktogramům jen Vám. Důležité je Vaše soustředění během tohoto úkolu na něco pozitivního a na dotyčnou osobu. Zvolte barevnost a linie čistě podle Vaší vlastní fantazie a užijte si chvilku klidu čistě jen s Vašimi myšlenkami. Klidně se ptejte - Co je pro nás dva důležité? Proč mám danou osobu ráda? Co tato osoba potřebuje / co by se jí momentálně hodilo? Jak bych jí mohla pomoci? Vidíme se tak často, jak bychom si přáli? Jaký živel se k ní nejlépe hodí, jaký ji nejlépe vystihne? Cílem je Vaše vlastní poznání.
