První světová válka výrazně zamíchala s mocenskou situací v Evropě

Jaromír Hanzal

Obecná charakteristika

www.moderni-dejiny.cz

První světová válka výrazně zamíchala s mocenskou situací v Evropě Zánik 4 monarchií: Německa, Rakouska-Uherska, Ruska a Osmanské říše Vznik (nebo obnovení) nových států: Polsko, Litva, Československo, Maďarsko, Rakouská republika, Království SHS

Všechny státy kromě neutrálních byly rozděleny na poražené a vítězné



Přerozdělování území vedlo k velkému množství pohraničních sporů

Například: Rusko-Polská válka Spor o Těšínsko (Československo a Polsko) Spor o Vilno-Vilnius (Polsko a Litva)

Většina z nich je vyřešena za účasti nově konstituované Společnosti národů (SN)


Rusko-polská válka1919-21 Primárně spor o bývalá území carského Ruska O vyhrocenosti konfliktu svědčí i četná propaganda


V Polsku bujel silný nacionalismus, v čele státu stál Józef Piłsudski snící o „Velkopolsku“

Rusko-polská válka 1919-21

V dubnu roku 1919 zahájila polská armáda útok, obsadila rozsáhlá území v dnešním Bělorusku a Ukrajině Roku 1920 přecházejí bolševici úspěšně do protiútoku, ale prohrávají bitvu u Varšavy a jsou opět nuceni ustoupit na východ

Evropské velmoci se v době sovětské ofenzivy velmi obávaly expanze bolševické revoluce dále do Evropy, proto se angažovaly v mírovém procesu

Na návrh britského ministra zahraničí vznikla tzv. Curzonova linie, která má určit vzájemné hranice obou států


Rusko-polská válka1919-21 Válečné operace končí v říjnu roku 1920, definitivní konec války je zpečetěn Rižským mírem v březnu 1921

Polsko získalo v podstatě veškeré území, o které mělo zájem, nová hranice byla místa až 200 km na východ od Curzonovy linie

SSSR se s porážkou těžko smiřoval a problém se přenesl do budoucnosti (pakt MolotovRibbentrop, Jaltská konference)


Spor o Vilno (Vilnius) 1919-23 Vilnus byl historickým hlavním městem Litvy, ale roku 1919 anektován Polskem V rámci bolševické ofenzivy v rusko-polské válce obsazen rudou armádou a znovu předán Litvě

Polsko x Litva

Příčina příklonu Litvy k SSSR v meziválečném období

1922 armáda gen. Zeligowského Vilno znovu anektuje a v meziválečném období zůstává polské

SN na oplátku uznává litevskou anexi Klajpejdy 1923


Spor o Těšínsko 1919-20 Československo x Polsko


Spor o Těšínsko 1919-20 Spor o národnostně pestré Těšínsko vypukl hned po konci první světové války, Polsko jej požadovalo celé, ČSR ochotna ke kompromisu Hlavním argumentem ČSR byla důležitá Bohumínská dráha Kvůli přípravě voleb polskou stranou (v rozporu s předchozími dohodami) útočí v lednu roku 1919 československá Na nátlak Dohody a SN armáda na Polsko, je československý vypuká sedmidenní postup zastaven válka

Pokusy řešit situaci plebiscitem selhaly

Celá záležitost je vyřešena na konferenci ve Spa r. 1920. Těšínsko je rozděleno mezi Polsko a Československo


K řešení sporných mezinárodních otázek byly svolány mnohé konference Například: Washingtonská mírová konference Konference ve Spa Konference v Janově (Rapallu) Konference v Locarnu

V duchu idealismu byly přijaty protiválečné smlouvy Briand-Kelloggův pakt



Washingtonská mírová konference 1921-22 Přímo navazovala na Pařížskou mírovou konferenci, týkala se námořních záležitostí a Dálného východu Byly uzavřeny 3 smlouvy (traktáty):

Smlouva čtyř mocností (USA, VB, JPN, FR) zachovávala status quo ve věci kolonií těchto mocností v oblasti Dálného východu

Smlouva pěti mocností (USA, VB, JPN, FR, ITA) stanovovala tonáž válečného loďstva pro jednotlivé státy v poměru 5:5:3:1,75 v pořadí jak je uvedeno výše (Francii a Itálii byla určena stejná tonáž)

Smlouva devíti mocností (USA, VB, JPN, FR, ITA, BEL, POR, NED, CHI) uznávala svrchovanost Číny a zajišťovala otevření čínských přístavů mezinárodnímu obchodu


Janovská konference 1922

Svolána z britské iniciativy za účelem projednání ekonomických otázek (Británii první světová válka ekonomicky velmi poškodila) První poválečná konference, na kterou byli přizváni zástupci SSSR (díky konci občanské války) Samotná jednání byla fiaskem, žádný z bodů konference nebyl projednán úspěšně (jednání blokovala Francie) Přesto sehrála díky uzavření rapallské dohody v mezinárodních vztazích klíčovou roli


V průběhu konference si němečtí a sovětští delegáti tajně „odskočili“ na setkání do lázeňského městečka Rapallo poblíž Janova, kde uzavřeli následující dohodu:

Smlouva z Rapalla „dohoda v pyžamech“

Oba státy se navzájem zřekly všech vzájemných válečných dluhů Německo (jako první stát) oficiálně uznalo existenci Sovětského svazu Tajná doložka smlouvy se týkala vojenské spolupráce Německo poskytne své zkušenosti s výrobou těžkých zbraní, Rusko dá Německu za Uralem cvičiště pro vojska

Porušení Versaillské mírové smlouvy!


Konference v Locarnu 1925 Nejvýznamnější mezinárodní konference 20. let

„Muži Locarna“ Zleva: Gustav Stresseman, Austen Chamberlain, Aristide Briand


Konference v Locarnu 1925 Sešla se ve švýcarském lázeňském městě v říjnu 1925 Závěry konference:

Vzájemné garance míru a spolupráce Dohody o odzbrojení Vstup Německa do Společnosti národů

Byla první rovnocennou konferencí bývalých nepřátel z první světové války

Pozitivní ovzduší v mezinárodních vztazích: „duch Locarna“

Celkem uzavřeno 9 smluv, z nichž nejdůležitější je Rýnský

garanční pakt


Rýnský garanční pakt Smlouva uzavřená mezi Německem, Francií, Belgií, Velkou Británií a Itálií

Potvrzoval platnost západní hranice Německa s Francií a Belgií na toku řeky Rýn smluvními stranami byla Belgie, Francie a Německo; Velká Británie a Itálie garantem smluv

Vyvolal nespokojenost Polska a Československa, protože východní hranice Německa byly ponechány k dalšímu přezkoumání Aristidu Briandovi a Gustavu Stressemanovi byla za vyjednání závěrů locarnské konference udělena roku 1926 Nobelova cena za mír


Smlouva vyjednaná americkým a francouzským ministrem zahraničí, která

Briand-Kelloggův pakt 1928

odsoudila (zakázala) válku jako nástroj řešení mezinárodních konfliktů podepsána v Paříži roku 1928 Původně 15 signatářů (včetně ČSR), celkem se připojilo 62 zemí

„vrchol idealismu v mezinárodních vztazích“ Problém: Smlouva nestanovovala žádné sankce v případě jejího porušení

Zdroj mezinárodního práva, „zločin proti míru“ – viz. Norimberský proces



Celé meziválečné období provázely ekonomické problémy mocností, citlivá byla zejména otázka válečných reparací. To vedlo mimo jiné k Rúrské krizi

Systém splácení reparací reguloval nejprve Dawesův, později Youngův plán, definitivně byl upraven Hooverovým moratoriem


Německo se po válce potýkalo s řadou vnitropolitických problémů (Bavorská republika rad), vážné byly ale i problémy hospodářské

Rúrská krize 1923

V důsledku toho nebylo schopné včas splácet válečné reparace Francie se rozhodla situaci řešit vojensky a obsadila Porúří (průmyslové srdce Německa) Nový německý kancléř Wilhelm Cuno reagoval vyhlášením pasivní rezistence – Německo přestalo úplně vyrábět a Francie si tak neměla co odvézt

Pasivní rezistence byla ale velmi drahá a vedla k hyperinflaci, proto Dohoda ustavila komisi, z níž vzešel Dawesův plán


„Byli jsme vyzváni hledali prostředky k vyrovnání německého rozpočtu a opatření k stabilisaci německé měny“ Ch. Dawes

Expertní komise, v jejímž čele Dawes stál, stanovila následující pravidla: - Francie opustí okupovaná území v Porúří -USA poskytnou Německu půjčku k nastartování ekonomiky -První rok Německo splatí jednu miliardu marek, částka bude každým rokem narůstat až na 2,5 mld ročně -Nad německou centrální bankou bude ustaven mezinárodní dohled

Jako zdroje pro placení byly určeny: daně, železniční obligace, průmyslové obligace Plán fungoval v letech 1924-29, pak byl nahrazen Youngovým plánem

Dawesův plán 1924


Dawesův plán byl stanoven na 5 let, proto bylo logické, že je třeba jej nahradit

Youngův plán: -Vyzýval ke snížení celkové sumy reparací -Rušil mezinárodní dohled nad Německem -Přesně stanovil období a výši všech splátek až do roku 1988

Youngův plán 1929 V čele expertního výboru reparační komise stanul Owen. D. Young

Těsně po přijetí plánu vypukla světová hospodářská krize


Hooverovo moratorium 1931 Světová hospodářská krize na Německo dopadla drtivě – v roce 1931 se potýkalo s více jak 30% nezaměstnaností Výnosem amerického prezidenta Herberta Hoovera bylo placení německých reparací odloženo Definitivně vyřešil otázku reparací až Adolf Hitler – po svém nástupu k moci prohlásil, že Německo již žádné reparace splácet nebude


Použité zdroje

Pavel Bělina, Dagmar Moravcová Kapitoly z dějin mezinárodních vztahů 1914-1941, Praha 1998

Vladimír Nálevka Světová politika ve 20. století I., Praha 2000

Zdeněk Veselý Světová politika 20. století v dokumentech, Praha 2000

První světová válka výrazně zamíchala s mocenskou situací v Evropě

Recommend Documents