První rodinná telenovela
SRDCELOMNÝ VALENTÝN
Scénář: Marta Drábková Tereza Bartošová
1. díl
Znělka s Esmeraldem (hudba z Esmeraldy)
1. scéna Rodinná večeře, Oresta a Dona sedí vedle a chřoupou a dávají dětem mrkev, Vosa Armanda představuje Esmeralda rodičům, Bett obsluhuje, pár lidí po něm „hází očkem.“
Vosa: Otče, matičko… toto je můj vyvolený. Můj drahý Esmerald Rosalindi Kuobek Rignosalfado del Monta. Otec: Velmi mě těší signore Esmeralde. Matka: Och jak mužný jak rozkošný. Ach, Bernardo. Když si vzpomenu jak ta naše maličká Vosinka seděla na nočníčku… a teď,… ach teď…. Voso Armando (obejme jí a políbí). Vosa: (polkne a do očí se jí pohrnou slzy) Och matinko …. Och tatínku ….Och Esmeralde! Esmerald: (rozbrečí se a polkne) Jsi jediné, po čem jsem kdy toužil, Voso Armando Josefinito Puanchito Kachooro. (Oba dva zamilované pohledy) Matka: Bette…. Zlatíčko, dones mi frapíčko. Otec: Nech ho, ty trapičko! Bett: … S radostí paničko (uctivě se ukloní a poodejde, cestou ho po zadku plácnou tři děvčata a hodí po něm krásné pohledy).
2. scéna Neznámý příbuzný spolu s Mariem Mauriciem sedí u stolu a příbuzný do něj „hučí“, proč se taky nebaví.
Neznámý příbuzný: Signore Mario Mauricio Kachoore , proč se také nebavíte, když je tu taková pohodička? Mario: Nemohu dál, budu čekat, dokud mé srdce bude být. Než mi můj psychiatr na tuto SMSku odpoví. Neznámý příbuzný: (obrátí oči sloup a pro sebe si říká) Další hypochondr.
3. scéna Oresta a Dona s fůrou malých capartů sedí u odděleného stolu, drbou a chroustají mrkev.
Oresta: Zase nás úplně odstrčili… (dvě děti se začnou prát a třetí je od sebe odstrkuje) … nech toho Ameriko, pořád by ses do všeho cpala. Moc a moc se na tebe zlobím. Nech Izrael a Palestinu ať si to vyřeší sami (potáhne dítě za provázek). Dona: A ve kterém že jsi to měsíci? Oresta: Ale, teprve v prvním. Dona: A čí to je? Oresta: (máchne rukou) co já vím Dona: A máš už alespoň jméno? Oresta: Libanon? (odhodlaně) Dona: To de… Oresta: Už bych si měla sehnat nějakého manžela, aby se mi o ty caparty postaral. Žiji v neustálé nejistotě
(povzdechne si). Mám obavy z každého dne, který přijde. Jsem moc moc nešťastná…. (zuřivě gestikuluje) Irán: Mamí, Amerika mi sežrala jogurt! Oresta: Ach Ameriko, kolikrát ti mám opakovat, že když ti dojde jídlo, tak nemůžeš okrádat sourozence! Nejsi jediná na světě! <<< Pokračuje >>>
<<< Pokračování >>> Dona: Ó Oresto, má drahá sestro, už vím, kdo by mohl vyřešit tvou budoucnost. Znám jednu důvěryhodnou věštkyni. Hned zítra za ní zajdeme, určitě ti poradí.
4.scéna Do místnosti, kde je Dona a Oresta vstoupí Carmela Caramela a povýšeně se rozhlídne po všech přítomných.
⋘⋙ 2. díl Znělka s Bettem (hudba z Ošklivky Betty)
1. scéna Stejná místnost jako ve 4.scéně prvního dílu
Carmela: Tak tady máme naši spodinu. Dona: Och, Carmelo… (nenachází slova, je překvapená) Carmela: Přišla jsem se podívat, jak se daří vyvržencům společnosti. Dona: (několikrát za sebou dotčeně polkne, hluboký pohled na Carmelu) Carmela: (pohled jí opětuje) Oresta: Vypadni, nikdo z této místnosti netouží po tvé společnosti. Carmela: Ale to se podívejme, Oresta a její dětský ústav. Oresta: To se podívejme, Carmela a její pověstná neposkvrněnost. (zlomyslně se zašklebí) Carmela: (dotčeně polyká) … Nedovolím, abys mě takto urážela! Nedovolím!!! Oresta: A co s tím chceš udělat? Carmela: Spojím svou zákeřnost s proradností a …. (nemůže si vzpomenout na scénář) Oresta: A? (ušklíbne se) … (trapná pauza) Pozor, následuje scéna, která nemusí být všemi diváky pochopena. Nepropadejte panice. Vysvětlení se dožadujte u diváků, kteří se netváří zmateně, a nebo vykazují pohyb mimických vrásek v okolí úst. Dona: Copak proradnost, ale jmelí! Oresta: Víš, kolik se letos urodilo jmelí? Dona: Strašně, v korunách stromů to vypadá jak nějaká orlí hnízda. Oresta: A co je pravdy na tom, že jmelí nosí štěstí? Dona: Jasně, jinak by to lidé nekupovali…. Carmela: (triumfálně) Zničím tě!!! Oresta: (nechápavě se otočí) Promiň, co jsi říkala? Carmela: Zničím tě a až dokonám svou pomstu, bude z tebe jen troska… jen ubohý stín Dona: Jsi špatný člověk, a proto tě musím požádat, abys odešla. Mojí sestru nech na pokoji. (stoupne si
demonstrativně před Orestu) Carmela: Nenávidím vás, obě vás nenávidím! Zabiji vás, i kdyby to mělo být to poslední, co v životě udělám.
(odpochoduje) <<< Pokračuje >>>
<<< Pokračování>>> Oresta: Musíme si pospíšit za tou věštkyní. (spěšně se zvedají) Dona: (přikývne)
2. scéna U věštkyně
Oresta: Tři tisíce říkáte? (otočí se na Donu, která sedí někde vedle) Věštkyně: Budoucnost je drahá záležitost, děvenko. Oresta: (pokrčí nos…) Věštkyně: (tajemně) tak co to tady máme… (zadívá se Orestě do ruky a začne se pomalu ale hystericky
smát, Oresta nechápe, jakmile přestane, dopadne do transu …) Věštkyně: „Bettovi hrozí, hrozí, hrozí, hrozí (dona jí vrazí do zad) hrozí velké nebezpečí, pečí, pečí, pečí, péči, péči, péci….(ztlumuje se zvuk) (záběr na dvojčata, jak jsou vyděšené)
3. scéna Uvnitř, Oresta, Dona přijdou za Bettem do kuchyně varovat ho před nebezpečím.
Dona: Bette jsi tu? Oresta: Zdravý… Dona: … a živý! Oresta: Ach Bette, měli jsme o tebe takový strach. Bett: Co se stalo seňority… Dona: Bette, miluješ mě? Bett: (chladný výraz, utírá nádobí) Ne.
Oresta: Bette, miluješ mě? Bett: (chladný výraz, stále utírá nádobí) Ne.
⋘⋙ Do 68. dílu – Miluješ mě (vyjma 38. díl – Volíte stranu Zelených) V tomto seriálu nikdy neuvidíte: ANO
⋘⋙
69. díl Znělka, kde se válí krávy (hudba z Nezkrotné Lucii)
1. scéna Uvnitř, kde Bett přichází ke svému psychiatrovi.
Bett: Jsem tak nešťastný… (popotahuje nosem) …pomůžete mi? Pane doktore… Doc: Říkejte mi Luisi (svůdně na něj zamrká) Bett: Mám takovej… nepěkná věc. Cítím hroznou úzkost, děsí mě a pronásleduje představa, že mě všichni milují. Doc: Ano (pokyve znalecky hlavou) … ano, miluješ mě? Bett: Nééééééééé (zděšeně) Bett: (pomyslí si) Musím odsud na chvíli vypadnout.
2. scéna Klip na písničku: Já chci mít čapku s bambulí… (krávy budou říkat: Miluješ mě?)
3. scéna Vosa Armanda a Carmila Caramela
Carmila: Och Voso, ještě jsem ti nestihla ani gratulovat. Esmerald je takovej fešák, máš dobrej vkus. Vosa: (hrdě se narovná, a zálibně si prohlíží snubní prsten) Že jo, co potřebuješ Carmilo Caramelo? Carmila: Tvé nevlastní sestry se ke mně opravdu nehezky nechovaly. Vosa: (tváří se zděšeně) Ale ne! Ty bídnice! Kdybych nebyla tak šíleně zamilovaná, určitě bych ti pomohla s nějakou lstí. Carmila: Jaká škoda, budu to muset udělat sama. Ale nebudu mít klid, dokud neuvidím ty dvě potvory plazit se mi u nohou. Vosa: (horlivě přikyvuje) Carmila: Už jednou se mi to povedlo, pamatuješ tehdá… S Valentýnem (a ve tváři má potěšený výraz) Vosa: (nechápavě se tváří) Carmila: Ehm ne, to jsem nekula pikle s tebou, ale se Štěstěnou a Lancelotkou. Valentýnovi jsme naprosto zlomily srdce… (zasněně se zadívá do dáli) Vosa: O Valentýnovi jsem pouze slýchala, jenže jsem ho nikdy nespatřila na vlastní oči. Carmila: Od té doby, co jsem mu to srdce zlomila, láme pro změnu on všem, které se od něj nechají nachytat. Vosa: Už musím jít, Esmerald se mnou chce jít vybírat boty… je tak pozorný (dětinsky se zachichotá)
⋘⋙
70. díl Dona Juana (hudba z Thalie)
1. scéna U dvojčat v pokoji
Oresta: Irák s Íránem se zase spikli proti Palestině, já už opravdu nevím, co s tím mám dělat. Žádné mírové vyjednávání nezabírá. Svírá mě hrozná úzkost. Dona: Nesmíš si to tak brát, vždyť jsou to jenom děti. Oresta: Bojím se, moc moc se bojím, co z nich vyroste. Dona: Kéž by bylo všechno jako dřív… Vzpomínky Dony: (Dona se prochází uličkou a všichni pánové se po ní chtivě koukají - zvuk zastavujícího
se gramofonu) Oresta: Takhle to přece vůbec nebylo (záběr na Orestu) To já, když jsem byla mladá… Vzpomínky Oresty: (stejně jako u Dony muži procházejí říkají jména dětí – zvuk zastavujícího se gramofonu) Dona: To nejlepší si vždycky slízne Vosa Armanda! U matky a otce je vždy na prvním místě ona! Cítíš to stejně jako já???
2. scéna V pokoji.
Oresta: Fakt mě docela štve, že tu s námi zacházejí, jako kdybychom vůbec nepatřili do rodiny! Dona: Když už si nás jednou adoptovaly, tak by se k nám měli chovat jako k vlastním. Cítím na prsou takovou zvláštní tíseň… Oresta: Mám strach o Betta, je tak milý a hodný. Dala bych za něj ruku do ohně, no… to ani ne, ale jistě to chápeš. Dona: Ach ano, chápu. Představ si mít ho po svém boku… Oresta: Ty si dokážeš po svém boku představit naprosto každého a je to vidět. Dona: …nebo Rudolfína… Maria Mauricia, Balbina, nebo Valentýna Oresta: Valentýn, Valentýn… co mi to říká (luská prsty a vytáhne seznam otců) Ach, už to mám. Je jeden z potenciálních otců Ameriky a Izraele Dona: Ukaž, co to máš? Oresta: Ále, kdyby se děti náhodou ptaly… (Blízký záběr na seznam potenciálních otců) Dona: Valentýn, to je můj sen. Oresta: Valentýn, lamač dívčích srdcí,… no nic moc. Oresta: Margareto! Ledovou kávu. Dona: A sušenky! Jedno z dětí Oresty, Palestina: Se zelím! Oresta: Ale nevymýšlej si, Palestino.
3. scéna V pokoji
Margarita: cože jste to chtěli přinést, siňoroty? Oresta: Kdo si myslíš, že jsi, že na nás tak ječíš? Dona: Neslyšela jsi snad? Jsi hluchá jako židle! Oresta: Kliď se nám z očí!
⋘⋙ 71. díl Rafaelita (hudba z Kachory)
1. scéna Vosa Armanda je malována různými holkami, upravována či tak nějak. Do pokoje vtrhne Rafaelita.
Rafaelita: Hello signore sinorites ! Vosa: Ach Rafaelito Panrita Salvadoro, kolik už je to let, co jsme spolu studovali na gymnáziu Matyáše Lercha. Rafaelita: Jakmile jsem se dozvěděla, že se má drahá přítelkyně vdává, nečekala jsem ani minutu a sedla do kánoje… And now… here I am! Ach, Voso Armando Josefinito Panchito Kachooro, jsem na tebe tak hrdá!
(Otočí se a spatří Donu, Orestu a děti) Rafaelita: Oh my darlings, Ameriko, come to me, my love! (napřáhne ruce k Americe) Dona a Oresta: Rafaelito, jak je, jak se daří?
2. scéna Na schodech všichni srazíme Maria Mauricia.
Rafaelita: I am so… Aaaaaaaaach (láska na první pohled) Mauricio: …Siňority, já nechtěl… (Siňory odchází a Mauricio a Rafaelita jsou spojeni až do poslední chvíle
pohledem)
3. scéna Vosa a Esmerald stojí u oltáře a nad nimi stojí kněz.
Kněz: Voso Armando Josefinito Panchito Kachooro, berete si dobrovolně a bez mučení zde přítomného Esmeralda Rosalindiho Kuobeka Rignosalfado del monta ? Vosa: (procítěně) Och ano, už aby to bylo. Kněz: A vy, Esmeralde Rosalindo Kuobeku Rignosalfado del monta, berete si zde přítomnou Vosu Armandu Josefinitu Panchitu Kachooru? Bett: (triumfálně rozrazí dveře do kostela) Esmeralde Esmerald: (zpomalený záběr, otočí se a kouká na Betta) Bett: (myslí si) Vzpomínáš si na naše poprvé?
Minulost: Bett: (v sauně) je tu tak teplo…. <<< Pokračuje >>>
<<< Pokračování >>> Esmerald: (utíká zpomaleně pryč) Rafaelita: (zpomaleně sleduje Betta)
Dona flirtuje s Mauruciem, ten naštvaně sleduje Betta Oresta a Dona: A koho Esmerald miluje?
⋘⋙ 72. díl - 105. díl Určitě miluje mě! Mě…. Mě….
106.díl Vosa Armanda (hudba z Pojišťovny štěstí)
1. scéna Esmeralda trápí svědomí, a proto se rozhodne zavolat Vose Armandě. Na místo telefonování si vybere místo, kde se náhodou potloukají dvojčata.
Esmerald: Haló? Vosa: Prosím? Kdo je tam? Esmerald: Tady, ehm… slib mi, že to nepoložíš. Vosa: Esmeralde?!?! Esmerald: Promiň, neměl jsem právo tě opustit, ale mé city jsou silnější než já. Jak tam stál jako…, a po čele mu stékají perly potu. Tak nějak mě to celého přemohlo… odpusť. (hystericky se rozbrečí) Vosa: Ach Esmeralde, myslíš, že takovéto věci se odpouštějí? Ty nevíš, jak jsi mě ranil, zesměšnil jsi mě před celou rodinou, utekl jsi z naší svatby, copak to nechápeš? Tohle se nedá odpustit! Esmeralde? Esmeralde, proč nic neříkáš? (kap…kap…kap)
(Vyběhne do polí)
2. scéna Carmila Caramela si čte ženský časopis, u ucha drží telefon, na jehož druhém drátu je Vosa Armanda.
Carmila Caramela: Jo… Ano,…. No to je ale vážně strašné,… Chápu,…. Bídník, …. Prasák…. Samozřejmě cítím s tebou… To je mi líto…. Jak jen mohl… (čte, a jen občas něco řekne do telefonu) Ty taky, píp…píp… Carmila Caramela: (pomyslí si) Nastala ta pravá chvíle na to, abych uskutečnila svůj ďábelský plán. (vyjde
na ulici a něco jí srazí, nebo ji zasáhne blesk, je na místě mrtvá)
3. scéna Samostatný dlouhý výkřik nad smrtí Carmily Caramely.
4. scéna Uvnitř, co nejvíc lidí, Carmila Caramela leží na posteli, naprosto vytuhl!.
Dona a Oresta: (hrajou smutné, a každou chvilku vyprsknou smíchem, ale hned se to snaží ututlat) Vosa: (vrhne se na mrtvolu a plamenně křičí) Neopouštěj mě, neopouštěj mě! Někdo z přihlížejících: Byla to skvělá osoba, nezasloužila si takto umřít. Oresta: Chci být sama ve svém pokoji, naprosto sama a chci truchlit! Dona: Mám ti dělat společnost? Oresta: jistě (a přitom kývne)
5. scéna Pohřeb, někde venku, nejlépe na hřbitově. Rafaelita: Zůstaneš navždy v našich srdcích. Byla to žena, se kterou jsem strávila 4 roky na gymnáziu a ….
Je to tak těžké představit si, že už není moje drahá Carmila Caramela mezi námi (rozbrečí se, a uteče)
(Všichni začnou řešit, proč utekla a podobné šílenosti) Carmilin hlas: (poté co všichni odejdou) cítím se, jako by mě pohřbili zaživa…
⋘⋙ 107. díl Mario Mauricio (hudba z Ordinace v růžové zahradě)
1. scéna Uvnitř, Mauricio popochází po pracovně a vymýšlí jak a proč unést Betta.
Mario:(myslí si) Osud mi upírá štěstí, takhle to dál nejde. Je jasné, že spolu něco mají, a to mě děsí a pronásleduje mě ta představa. Bez její lásky nemám nejmenší chuť dál žít. On mi jí bere, já to cítím. Ale ještě pozná, že rozhněvat si mě, Mě, Maria Mauricia Kachoora , není jen tak. A Rafaelina bude má! Jen má! (dlouhý zasněný pohled z okna, poté si nasadí na hlavu punčochu)
2. scéna Uvnitř se bett chystá vynést odpadky.
Bett: Ještě vynesu tyhle odpadky, umeji nádobí, vyleštím auto, utřu podlahu, posekám trávník, udělám si manikúru, oloupu brambory, zavolám babičce a pak konečně budu mít čas na sebe a na snění. (začně si
broukat nějakou melodii)
3. scéna V pokoji dvojčat.
Oresta: A pak mi normálně řekl… slyším nějaké podezřelé zvuky? Dona: To že řekl? Oresta: Ale ne, já slyším nějaké podezřelé zvuky. <<< Pokračuje >>>
<<< Pokračování >>> Dona: …, že by Bett šel s košem? (zazáří očička) Oresta: A co kdybychom ho šli trochu potěšit?
4. scéna Venku u popelnice.
Dona: Bette? Bettíku… (svůdně zamrká) Oresta: Ne tak okatě. (srazí Donu zpátky)
(Obě vylezou a uvidí prázdnou otevřenou popelnici) Oresta: Kde je Bett?
(Obě se podívají do popelnice a pak nahorou, tam už čeká Mariova hlava) Mauricio: Nevolejte policii. Bett byl unesen, znásilněn a roztrhán… dělám si srandu, jen unesen a ulechtán.
(Obě vyděšený pohled) Mauricio: Za 3 000 000 dolarů vám Betta vrátím zpátky, ale jinak… záběr na marcipánového panáčka jak je rozdrcen. Oresta a Dona: (Obě znovu vyděšený pohled, útěk)
5. scéna Dona a Oresta vylepují plakáty
⋘⋙ 108. díl-163. díl Přispějete? Ne, nemá mě rád
164.díl Oresta a děti (Rytíři kulatého stolu – Monty Python)
1. scéna Mario Mauricio vystupuje s Bettem z auta u Hájenky, Bett se chová zmateně, přes hlavu má papírový sáček.
Mario: Och, co jsem to provedl. (popotahuje) Bett: Ještě pořád je cesty zpátky. Vlastně jsem vám ještě neviděl do obličeje. Prosím, pusťte mě… Mario: Ne, já vás musím zastřelit. Bett: A co to výkupný? Mario: Vždyť já to vlastně celé dělám z lásky Bett: (vyděšeně) KE MNĚ???? Mario: Ale ne! Bett: (Uf) Prosím, pusťte mě! Mario: Tak dobře. Ale musím ti říct jednu hrozně důležitou věc. Ten pytlík… co máš na hlavě, no… on už nepůjde sundat. (rozpačitě) Obsahuje titanová vlákna s polychromovaným biftalátem no… prostě… Nepůjde to. Promiň. (hystericky se rozpláče) Bett: (začne ho hladit po hlavě) to nevadí, pojď, vrátíme se zpátky. (Oba se vydají směrem dolů z kopce,
Bett může (podle uvážení herce) do něčeho vrazit.)
2. scéna Bett a Mario se vrátí zpátky, a všichni mezitím na Betta zapomněli. Mario Mauricio prochází s Bettem, když se objeví Rafaelita.
Rafaelita: (projde Bett- nevšímá si ho, možná se zhnuseně ušklíbne
Projde Mario Mauricio, toho chytne za rukáv a…) Rafaelita: Ach Mario Mauricio, musím ti něco důležitého povědět. Mario: I já tobě, Rafaelito. Rafaelita: Opravdu se ti to chystám říci už dlouho. Mario: Já též neustále otálím s tím, abych tě oslovil. Rafaelita: Ach Mario, srdce mi plane jako v jednom ohni, nevím jak začít, je to těžké. Mario: Miluji tě! Rafaelita: …cože, ty taky? Mario: Ano! (Vyskočí srdíčko mezi nimi dvěma a vyletí nápis cenzura)
3. scéna Kdekoli, nejlépe v haciendě.
Bett: (myslí si) I když mám teď pytel přes hlavu, určitě mě všichni stále milují. Doufám. Bett: Miluješ mě? Dona: Cože, ty pytlíku? (sarkasticky) Bett: Ach, to byla rána přímo do mého utrápeného srdce… Ani ty mě nemiluješ? Oresta: Myslíš, že by moje děti přenesli přes srdce, kdybych si vzala chlapa s pytlíkem na hlavě?
Bett: Je lepší skonat, než zůstat nemilován! (dramaticky zvolá) Osud mi upírá štěstí! (Ozve se
zakašlání, u dveří stojí nesměle, leč okouzleně Esmerald) Esmerald: Bette… a já snad nejsem tvé štěstí? Od první chvíle, kdy jsem tě spatřil, mé srdce buší
jen pro tebe. A s tím pytlíkem na hlavě jsi tak strašně Sexy. Zapomeň na minulost, žij se mnou pro naši společnou budoucnost! Zaregistruješ se se mnou?
⋘⋙ 165. díl Vosa Armanda (hudba z Milagros) – zopakovat vyznání Esmeralda
1. scéna Bett: Jo! Esmerald se mu vrhne kolem krku, ale nestihne se dovrhnout, protože všude začnou vyskakovat srdíčka, a když skončí, tak je celej pytlík opusinkovanej. Esmerald strhne Bettovi pytlík a ten se zašklebí. V tom okamžiku se ve dveřích zjeví Vosa a dramaticky s brekem uteče. (nebo udělat pouze vyděšený výraz a trhnout sebou s „Ach“ viz. Na brigádě)
2. scéna V Baru…Vosa sedí u stolu a popíjí vodku, rozslzený oči a hromada kapesníků.
Vosa: (myslí si) Vždyť nejsem tak ošklivá, tak proč jen mě nechce? Nemůže mě jen tak poslat k vodce…. Teda k vodě. Musím se mu pomstít, ale nedokážu ho nenávidět, protože ho miluji k zbláznění. Bez jeho lásky nemám nejmenší chuť žít. (Tu uslyší, jak kdosi vedle brnká na kytaru, Vosa nadějně shlédne….)
3. scéna Valentýn brnká na kytaru, Maruška mu sedí u nohou, Valentýn si jí vůbec nevšímá.
Vosa: Žila jsem v blahobytu celý život, jediné co mi osud upíral, byla Láska. Jak se vlastně jmenuješ, švarný pěvče?(Valentýn jí ignoruje) Vosa: …že ty jsi Valentýn… ten slavný mýtický Valentýn! Lamač dívčích srdcí, král barů! Valentýn: Jo (znuděně, otráveně) Vosa: Och Valentýne, ty jsi můj dávný sen. Tobě patří má první i poslední myšlenka každý den, žiju jen pro tebe… (ztišuje se)
3. scéna 2/část Stále v baru, Bonusová verze.
Valentýn: (leží na stole, otrávený, zkrátka mrtvý) Vosa: Proč mi nic neříkáš… naháníš mi strach. Valentýn: Táhni už konečně někam….
4. scéna Svatba Betta a Esmeralda, přichází k oltáři a zní hudba ze StarWars.
Esmerald: Miláčku… (políbí se a objeví se v srdíčku) Bett: Konec dobrý, všechno dobré.
5. scéna V kuchyni.
Oresta a Dona: Jen my jsme zase ostrouhaly (strouhají mrkve)
⋘KONEC ⋙ Bonus Ke konci titulků mávají Bett, jedno dítě a těhotný Esmerald
Jmelí Copak ______ , ale jmelí Všimli jste si co se letos urodilo jmelí? Strašně, v korunách stromů to vypadá jak nějaká orlí hnízda A víte že jmelí je cizopasník Jděte No, my na to chodíme se synem, vždycky o vánocích Co je pravdy na tom, že nosí štěstí Jistě jinak by to lidi nekupovali Jak to trháte Syn vyleze na strom A jak se dorozumíváte? Já na něj zezdola: Házej Jděte A co když je syn hodně vysoko a neslyší: Házej A co syn? Když má to jmelí nařezaný Toho je vždycky celá náruč A to je slyšet, když to dopadne, vždyť jsou to jen větvičky? Takhle to buchne Takováhle rána, tomu nevěřím, vždyť jsou to jen větve Takováhle rána, nelžu No, to by probudilo i vola
Klip Když jsem byl malý říkali mi naši Dobře se uč a jez chytrou kaši až jednou vyrosteš budeš doktorem práv Takový doktor sedí pěkně v suchu bere velký peníze a škrábe se v uchu já jim ale na to řek Chci být hlídačem krav Já chci mít čapku s bambulí nahoře jíst kaštany mýt se v lavoře od rána po celý den zpívat si jen zpívat si pam pam padam pam padá dam pam pam padam pam padá dam pam pa da da dam pa da da da-ám Vánocům mi kupovali hromady knih co jsem ale vědět chtěl to nevyčet jsem z nich nikde jsem se nedozvěděl jak se hlídají krávy Ptal jsem se starších a ptal jsem se všech každý na mě hleděl jako na pytel blech každý se mě opatrně tázal na moje zdraví Já chci mít čapku s bambulí nahoře jíst kaštany mýt se v lavoře od rána po celý den zpívat si jen zpívat si pam pam padam pam padá dam pam pam padam pam padá dam pam pa da da dam pa da da da-ám Dnes už jsem starší a vím co vím mnohé věci nemůžu a mnohé smím a když je mi velmi smutno lehnu do mokré trávy S nohama křížem a rukama za hlavou koukám nahoru na oblohu modravou kde se mezi mraky honí moje strakaté krávy Já chci mít čapku s bambulí nahoře jíst kaštany mýt se v lavoře od rána po celý den zpívat si jen zpívat si pam pam padam pam padá dam pam pam padam pam padá dam pam pa da da dam pa da da da-ám
