PRVNÍ KAPITOLA
Vyprávûní Marka Easterbrooka I. Espreso za m˘mi zády syãelo jako rozdráÏdûn˘ had. Zvuk, kter˘ vyluzovalo, mûl v sobû cosi zlovûstného, nefiku-li ìábelského. Napadlo mû, Ïe valná vût‰ina pazvukÛ, jimÏ jsme dnes vystaveni, je stejné povahy. Údûsnû zufiivé jeãení tryskáãÛ kfiiÏujících oblohu, pomal˘, hroziv˘ rachot podzemky blíÏící se tunelem, tûÏké dunûní dopravy, která rozechvívá základy va‰eho domu… I podruÏnûj‰í zvuky dne‰ní domácnosti, byÈ sk˘tají blahodárn˘ úãinek, chovají v sobû jakési varování. Myãky nádobí, ledniãky, tlakové hrnce, úpící vysavaãe – „Opatrnû se mnou,“ jako by fiíkaly, „jsem k tv˘m sluÏbám, ale kdybys nade mnou pozbyl vládu…“ Nebezpeãn˘ svût – to je ono, nebezpeãn˘ svût. Zamíchal jsem zpûnûn˘m ‰álkem, kter˘ se pfiede mnou objevil. Pfiíjemnû z nûho zavonûlo. „Dáte si je‰tû nûco? Máme v˘teãné banánové sendviãe se slaninou.“ Prapodivné spojení pro mé chuÈové buÀky. V m˘ch pfiedstavách spl˘valy banány s dûtstvím – anebo pfiíleÏitostnû flambované s cukrem a rumem. Slanina byla pro mû spojena s vejci. Ale je-li ãlovûk v Chelsea, musí jíst, co jedí v Chelsea. Pfiik˘vl jsem k v˘teãnému banánovému sendviãi se ‰pekem. TfiebaÏe jsem v Chelsea bydlel – pfied tfiemi mûsíci 9
jsem si tam pronajal zafiízen˘ byt –, nebyl jsem v této ãtvrti doma. Psal jsem knihu o urãit˘ch aspektech mogulské architektury a bylo mi zhola jedno, Ïiju-li v Hampsteadu, v Bloomsbury, v Streathamu nebo v Chelsea. Ze svého okolí jsem vnímal jedinû to, co jsem potfieboval k práci, a bylo mi lhostejné, kde právû jsem. Îil jsem ve svém vlastním svûtû. Av‰ak ten veãer mû najednou popadla nechuÈ k psaní, kterou znají v‰ichni, kdo pí‰í. Mogulská architektura, mogul‰tí císafii, mogulsk˘ zpÛsob Ïivota – a v‰echny ty úchvatné problémy, jeÏ to s sebou pfiiná‰elo, mi zaãaly pfiipadat jako prach a popel. Co na nich sejde? A proã jsem vÛbec o nich chtûl psát? Prolistoval jsem pár stránek, znovu jsem si ãetl, co jsem napsal. V‰echno mi pfiipadalo ‰patné – nanicovatû nastylizované a nezajímavé. Ten, kdo prohlásil, Ïe „historie je humbuk“, (Henry Ford?), mûl naprostou pravdu. S odporem jsem odsunul rukopis, vstal jsem a podíval se na hodinky. Bezmála jedenáct. Nemohl jsem si vybavit, jestli jsem veãefiel… Podle toho, jak˘ jsem mûl pocit, pravdûpodobnû ne. Ano, obûdval jsem v Atheneu. Ale o tom uÏ ani nevím. Vydal jsem se na v˘zvûdy do ledniãky. Objevil jsem tam zbytek vysu‰eného jazyka. Nevyvolával ve mnû ani tu nejmen‰í chuÈ. Proto jsem vyrazil na King‘s Road, posléze zakotvil v espresu s rud˘m neonov˘m nápisem Luigi pfies okna a nad banánov˘m sendviãem se slaninou jsem dumal o zlovûstn˘ch náznacích dne‰ních zvukÛ a o jejich atmosférick˘ch úãincích. Pfiipadalo mi, Ïe v‰echny mají cosi spoleãného s m˘mi vzpomínkami z dûtství na pantomimu. V oblacích d˘mu vyjíÏdí Davy Jones ze své truhly. Z padacích dvefií a z oken vystupují pekelné síly a ohroÏují a vyz˘vají dobrou vílu nebo kohosi na ten zpÛsob, kdo na oplátku ‰vihne jak˘msi proutkem a bezbarv˘m hlasem proná‰í nadûje10
plné fráze o koneãném vítûzství dobra – coÏ byl prolog k závûreãné „písni“, jeÏ s pfiíbûhem pantomimy nemûla nikdy ani zbla spoleãného. Napadlo mû, Ïe zlo asi musí b˘t pokaÏdé okázalej‰í neÏ dobro. Musí se prezentovat! Musí b˘t vyz˘vavé a ohromující. Nejistota naru‰uje jistotu. A nakonec, pomyslel jsem si, stabilita pokaÏdé zvítûzí. Stabilnost vydrÏí banalitu dobré víly, bezbarv˘ hlas, r˘movan˘ kuplet, ba i nicnefiíkající slova: „Klikatû se vine cesta do milého mého mûsta“. Napohled to jsou v‰echno ubohouãké zbranû, a pfiesto tyto zbranû bezpeãnû vítûzí. Pantomima skonãí jako pokaÏdé. Schodi‰tû, herci po nûm sestupují podle stáfií, dobrá víla, kfiesÈansky ctná a pokorná a nesnaÏící se b˘t první (anebo – v tomto pfiípadû – poslední), pfiichází ve stfiedu prÛvodu, po boku se sv˘m byv‰ím protivníkem, kter˘ uÏ není hroziv˘m králem satanÛ sr‰ícím oheÀ a síru, ale je to obyãejn˘ ãlovíãek v rud˘ch nohavicích. Espreso mi znovu zasyãelo do ucha. PoÏádal jsem o dal‰í ‰álek kávy a rozhlédl jsem se. Moje sestra mi nepfiestávala vyãítat nedostatek pozorovacího talentu, pr˘ si nev‰ímám, co se kolem dûje. „Îije‰ si ve svém svûtû,“ obviÀovala mû. Teì jsem si s pocitem vûdomé ctnosti pov‰iml, co se dûje. Bylo bezmála vylouãené dennû se v novinách nedoãíst o kavárniãkách v Chelsea a o jejich majitelích a tohle sk˘talo pfiíleÏitost uãinit si vlastní úsudek o souãasném Ïivotû. Lokál tonul v pfiítmí, vidût bylo nevalnû. Zákazníci byli vesmûs mladí. Patfiili, jak jsem se nejistû dohadoval, k tomu, ãemu se fiíká byv‰í beatová generace. Dívenky vypadaly, jak dne‰ní dívky v m˘ch oãích vypadají – zanedbanû. RovnûÏ mi pfiipadalo, Ïe jsou nadmíru nabaleny. Uvûdomil jsem si to, kdyÏ jsem pfied pár t˘dny ‰el s nûkolika pfiáteli na veãefii. Vedle mû sedûla asi dvacetiletá sleãna. V restauraci bylo horko, ale ona mûla Ïlut˘ vlnûn˘ svetr, ãernou sukni a ãerné vlnûné punãochy a nad 11
jídlem se z ní jen lilo. Páchla vlnou nasáklou potem a dávno nemyt˘mi vlasy. Podle m˘ch pfiátel byla pr˘ náramnû hezká. Ne tak pro mû! Choval jsem jedinou touhu – hodit ji do vany s horkou vodou, vrazit jí m˘dlo a pfiimût ji, aby se vydrbala. CoÏ pouze dokládá, jak jsem se oddálil dne‰ní dobû. MoÏná je to tím, Ïe jsem dlouho Ïil v cizinû. S jist˘m potû‰ením jsem si vybavil Indky s pfiekrásnû svinut˘mi havraními vlasy, jasné barvy pÛvabnû vlnících se sárí, rytmické pohupování tûl pfii chÛzi… Z tûchto pfiíjemn˘ch vzpomínek mû vytrhl hluk. U vedlej‰ího stolku se zaãaly hádat dvû mladé Ïeny. Mladíci, ktefií byli s nimi, se marnû pokou‰eli je uklidnit. Zniãehonic na sebe zaãaly jeãet. Jedna vrazila té druhé facku, ta ji zase strhla ze Ïidle. Rvaly se jako domovnice, hystericky si nadávaly. Jedna byla rozãep˘fiená rudovláska, druhá blond˘na se zplihl˘mi dlouh˘mi vlasy. TfiebaÏe jsem ty nadávky sly‰el, nechápal jsem pfiíãinu hádky. Od druh˘ch stolÛ se oz˘valy v˘kfiiky a pískot. „Do toho! Lou, majzni ji!“ Majitel kavárniãky, ‰tíhl˘, taliánsky vypadající chlapík s kníry, kterého jsem pokládal za Luigiho, zasáhl od barového pultu ãistou lond˘n‰tinou: „Hele – nechte toho – nechte toho! Navalí se mi sem celá ulice. Navezou se sem poldové. ¤íkám vám, skonãete s tím.“ Nicménû zplihlá blond˘nka drÏela rudovlásku za paãesy, zufiivû jí lomcovala a vfie‰tûla: „Jsi sprostá dûvka, co pfiebírá muÏsk˘!“ „Ty flundro jedna!“ Luigi spolu s obûma zrozpaãitûl˘mi mladíky dûvãata od sebe odtrhli. Ve svûtlovlásãinû hrsti zÛstal pofiádn˘ chumel zrzav˘ch vlasÛ. Bujafie je zdvihla nad hlavu, neÏ je pustila na podlahu. Dvefie z ulice se rozlétly, na prahu stanul modfie odûn˘ orgán a majestátnû pronesl podle pfiedpisu: „Co se tu dûje?“ 12
Pfied nepfiítelem se okamÏitû utvofiila jednotná fronta. „Jenom trochu srandy,“ fiekl jeden z mladíkÛ. „Jo,“ potvrdil Luigi, „jen taková kamarádská legrace.“ Nohou nenápadnû odkopl chomáã vlasÛ pod nejbliωí stolek. Zápasnice se na sebe farizejsky usmívaly. Policista se pln podezíravosti rozhlédl. „Jsme zrovna na odchodu,“ pronesla sladce blond˘nka. „Pojì, Dongu.“ Náhodou se zdvihlo i nûkolik dal‰ích lidí. Orgán je pfiísn˘m zrakem sledoval. Jeho v˘raz fiíkal, pro tentokrát to pfiehlédneme, nicménû posvítíme si na nû. A loudavû se vzdaloval. Mladík, kter˘ provázel rudovlásku, zaplatil. „Jste v pofiádku?“ optal se Luigi dívky, která si uvazovala na hlavu ‰átek. „Lou vám dala zabrat, vyrvala vám paãesy i s kofiínkama.“ „To nic,“ utrousila non‰alantnû dívka. Usmála se na nûho. „Nebolelo to. A tu rvaãku mi, Luigi, promiÀte.“ Ode‰li. Kavárniãka najednou osifiela. Zalovil jsem v kapse pro drobné. „Bezva holka,“ utrousil uznale Luigi, kdyÏ za nimi zaklapávaly dvefie. Chopil se smetáku a kopu rud˘ch vlasÛ smetl za pult. „Muselo to náramnû bolet,“ podotkl jsem. „Já bych fiiãel na pln˘ kolo,“ pfiipustil Luigi. „Ale copak Tommy, to je ostrá holka.“ „Znáte ji dobfie?“ „Samo, Ïe znám, bejvá tu málem veãír co veãír. Tuckertonová, Thomasina Tuckertonová, jestli touÏíte znát cel˘ její jméno. Ale tady ji nepojmenujou jináã neÏ Tommy Tuckerová. A je solidnû podloÏená prachama. Její táta jí odkázal pûkn˘ jmûní a víte, co s ním dûlá? Nakvart˘ruje se do Chelsea, do nûjak˘ho doupûte u Wandsworth Bridge, a poflakuje se s partou podobnejch zajícÛ. To byste nevûfiil, polovina z nich má pra‰ule. Mohli by mít pomy‰lení. Bydlet v Ritzu, kdyby si zamanuli. Ale 13
kdepak, jim pfiipadá, Ïe právû takhle se roz‰oupnou. âlovûku to nejde na mozek.“ „Vy byste si to pfiedstavoval jinak?“ „Mám pfiece rozum,“ prohlásil Luigi. „Mnû to ov‰em aspoÀ sype.“ Vstal jsem a na odchodu se zeptal, kvÛli ãemu se strhla ta hádka. „Ale Tommy pfiebrala t˘ druh˘ kluka. Vûfite mi, Ïe ten chlápek nestojí za takovou rvaãku.“ „Ta druhá si patrnû myslí, Ïe za to stojí,“ podotkl jsem. „Copak Lou, je pfií‰ernû romantická,“ fiekl Luigi shovívavû. O romantice jsem mûl jinou pfiedstavu, pfie‰el jsem to v‰ak mlãky.
II. Asi o t˘den pozdûji mne v Timesech v rubrice „Úmrtí“ upoutala tato zpráva: 2. fiíjna zemfiela v amberleyské nemocnici ve vûku 20 let Thomasina Anna Tuckertonová, jediná dcera zesnulého Thomase Tuckertona, Esq., z Carrington Park, Amberley, Surrey. Pohfieb soukrom˘. Od kvûtinov˘ch darÛ se upou‰tí. Îádné kvûtiny pro ubohou Tommy Tuckerovou, uÏ se v Chelsea neroz‰oupne. Na okamÏik mû zachvátil soucit s Tommy Tuckerovou. Ale koneckoncÛ, fiekl jsem si, jak mohu vûdût, Ïe mÛj názor je správn˘? Kdo jsem, abych mohl prohla‰ovat, Ïe to byl zmarnûn˘ Ïivot? MoÏná právû mÛj Ïivot, mÛj tich˘ Ïivot vûdce ponofieného do knih, odtrÏeného od svûta, je zmarnûn˘. Zprostfiedkovan˘. Mohu snad poctivû fiíct, Ïe si uÏívám? Absurdní nápad! Pravda ov‰em je, Ïe si ani nechci vyhazovat z kop˘tka. Ale co kdyÏ bych moÏná mûl? Nesl˘chané a ne moc vábné pomy‰lení. 14
Pustil jsem Tommy Tuckerovou z hlavy a vrhl se na vyfiizování korespondence. NejdÛleÏitûj‰í byl dopis od mé sestfienky Rhody Despardové, v nûmÏ mû Ïádala o laskavost. Chopil jsem se toho, neboÈ jsem onoho rána nemûl ani pomy‰lení na práci, a tohle byla bájeãná v˘mluva, proã práci odloÏit. Vy‰el jsem na King‘s Road, stopl si taxíka a dal se zavézt k sídlu své pfiítelkynû, k paní Ariadnû Oliverové. Paní Oliverová byla známá autorka detektivních románÛ. Mûla sluÏebnou Milly, správnou draãici, stfieÏící svou velitelku pfied útoky vnûj‰ího svûta. Ani jsem nevyslovil otázku, jen jsem tázavû povytáhl oboãí. Milly prudce pohodila hlavou. „Rad‰i jdûte, pane Marku, rovnou nahoru,“ fiekla. „Ta má zas dneska náladu. Tfieba ji z toho dostanete.“ Vystoupil jsem o patro v˘‰, lehce zaklepal na dvefie a vstoupil, aniÏ jsem vyãkal na vyzvání. Pracovna paní Oliverové byla prostorná, na tapetách hnízdilo v tropickém listoví exotické ptactvo. Paní Oliverová se plíÏila po místnosti ve stavu zfiejmû hraniãícím se ‰ílenstvím a promlouvala sama k sobû. Bez zájmu na mû vrhla kradm˘ pohled a pokraãovala v plíÏení. Její oãi tûkavû bloudily po stûnách, z okna ven, ob tu chvíli se patrnû v jak˘chsi kfieãovit˘ch mukách pfiivíraly. „Proã jenom,“ vyz˘vala paní Oliverová vesmír, „proã ten idiot nevyklopí hned, Ïe toho kakadu vidûl! Proã by to nefiekl? Nemohl ho nevidût! Ale kdyÏ to fiekne, v‰echno tím pokazí. Musí to b˘t nûco … musí…“ Zaúpûla, prsty proãísla své nakrátko ostfiíhané ‰edé vlasy a zufiivû je sevfiela. Pak se na mû zahledûla, náhle mû zaznamenala a fiekla: „Ahoj, Marku. Já se zblázním.“ A pokraãovala v bûdování. „A potom je tady Monika. âím se ji snaÏím udûlat roztomilej‰í, tím víc mû dráÏdí… Taková hloupá husa… Samolibá! Monika… Monika. Asi jí nesedí jméno. Nancy? Nebylo by pfiípadnûj‰í? Joan? KaÏdá se vÏdycky jmenuje Joan. Nebo Anna. Susan? 15
Susan jsem uÏ mûla. Lucie? Lucie. Lucii bych si dokázala pfiedstavit. Rudovláska. Svetfiík s kulat˘m v˘stfiihem … âerné kalhoty. Musí mít ãerné punãochy.“ Tenhle chvilkov˘ záblesk dobré nálady zastínilo vûdomí problému s kakadu a paní Oliverová se znovu poãala zoufale plíÏit, mechanicky brala pfiedmûty ze stolu a pfiená‰ela je jinam. Peãlivû zasunula pouzdro na br˘le do lakované kazety, v níÏ uÏ vûzel ãínsk˘ vûjífi, naãeÏ hluboce vzdechla a fiekla: „Jsem ráda, Ïe jste to právû vy.“ „To je od vás velice milé.“ „Mohl by to pfieci b˘t kdokoli. Nûjaká pitomá Ïenská, která chce, abych nûkde otvírala bazar, nebo poji‰Èovák kvÛli pfiihlá‰ení Milly – pfiiãemÏ to Milly kategoricky odmítá, anebo instalatér – ale to by bylo pfiíli‰ velké ‰tûstí, Ïe? Taky by nûkdo mohl pfiijít kvÛli interview – klást trapné a pokaÏdé stejné otázky. Co vás pfiimûlo, abyste zaãala s psaním? Kolik knih jste uÏ napsala? Kolik vydûláváte a tak dále, a tak dále. Nikdy nevím, co odpovûdût, a vypadám jako pablb. Ne Ïe by to vadilo, protoÏe se stejnû z toho kakadu zblázním.“ „Nûco neklape?“ pravil jsem úãastnû. „Nemûl bych radûji odejít?“ „Ne, neodcházejte. AspoÀ mû rozpt˘líte.“ Bez mrknutí jsem pfiijal tuto pochybnou poklonu. „Nechcete cigaretu?“ zeptala se pohostinnû, ale duchem stále nepfiítomná. „Mûly by tu b˘t. Podívejte se na psací stroj.“ „Dûkuji, mám. Nabídnûte si mou. Vlastnû vy pfiece nekoufiíte.“ „Ani nepiji,“ fiekla paní Oliverová. „Bylo by lep‰í, kdybych koufiila a pila. Jako ameriãtí detektivové, ti mají vÏdycky po ruce v zásuvce na límeãky pÛllitr reÏné. Víte, Marku, nedokáÏu pochopit, jak mÛÏe nûkdo ve skuteãném Ïivotû uspût s vraÏdou. Pfiipadá mi, Ïe v okamÏiku, kdy spácháte vraÏdu, je celá záleÏitost náramnû prÛhledná.“ 16
„Nesmysl. Vy jste jich uÏ spáchala hory.“ „AspoÀ padesát,“ fiekla paní Oliverová. „CoÏpak o to, nûkoho zavraÏdit je snadné a jednoduché. Mnohem hor‰í je pak vraÏdu zamaskovat. Nastrojit – Ïe by to mûl b˘t nûkdo jin˘ neÏ vy. Na dálku to na vás kaÏd˘ pozná.“ „Ne v hotové knize.“ „Ale jakou to dá dfiinu,“ zachmufiila se paní Oliverová. „Vykládejte si, co chcete, není pfiirozené, aby na místû, kde je zavraÏdûn právû pan B, bylo pût ‰est lidí a v‰ichni mûli motiv k zavraÏdûní pana B – leda by pan B byl naprosto nesnesiteln˘, jenÏe v tom pfiípadû je zase v‰em lhostejné, jestli je nebo není zavraÏdûn˘, a nikdo si ani v nejmen‰ím neláme hlavu, kdo to spáchal.“ „Chápu, co máte na mysli,“ podotkl jsem. „Nicménû, kdyÏ jste to padesátkrát zdárnû zvládla, dokáÏete si s tím poradit i tentokrát.“ „To si taky fiíkám,“ pfiitakala paní Oliverová, „neustále si to opakuji, ale nevûfiím tomu a v tom jsou právû ta muka.“ Znovu se chytla za hlavu a rvala si vlasy. „ZadrÏte,“ vzkfiikl jsem, „vytrháte si je.“ „Houby,“ fiekla paní Oliverová. „Vlasy drÏí. Aãkoli kdyÏ jsem ve ãtrnácti letech dostala spalniãky, po vysok˘ch teplotách mi vypadaly. Prostû hrozné. A narostly mi teprve po pÛl roce. Pro dûvãe je to kruté, dívky si na vlasech náramnû zakládají. Zrovna vãera jsem si na to vzpomnûla, kdyÏ jsem byla v nemocnici nav‰tívit Mary Delafontainovou. Padaly jí vlasy jako tehdy mnû. Povídala, Ïe si, hned jak se uzdraví, musí opatfiit pfiíãesek. Myslím si, kdyÏ je vám ‰edesát, Ïe máte nepatrnou nadûji, aby vám vlasy znova vyra‰ily.“ „Onehdy veãer jsem vidûl, jak jedno dûvãe rve druhému vlasy,“ fiekl jsem. Uvûdomil jsem si, Ïe se mi do hlasu vloudila jakási hrdost, jako nûkomu, kdo se v Ïivotû vyzná. „Do jak˘ch pozoruhodn˘ch míst mífií va‰e kroky?“ zeptala se paní Oliverová. 17
„Tohle se stalo v kavárniãce v Chelsea.“ „Chelsea!“ podivila se paní Oliverová. „Tam jsou takové mely na denním pofiádku. Beatnici a sputnici a co já vím, kdo je‰tû. Moc o nich nepí‰i, obávám se, Ïe bych nezvládla jejich slang. âlovûk se má drÏet svého kopyta.“ „A to je?“ „Turisté na jachtách a horsk˘ch chatách, jak to vypadá v nemocnicích, farní sbory, sociální péãe, aukce, hudební slavnosti, dûvãata z obchodÛ, rÛzné v˘bory, posluhovaãky, mladíci a dívenky, ktefií se v zájmu vûdy potloukají svûtem, a prodavaãi – “ Odmlãela se, aby se nadechla. „Zdá se mi to dost ‰iroká paleta,“ fiekl jsem. „Pfiesto byste mû do nûjakého podniku v Chelsea mohl nûkdy vzít, abych si roz‰ífiila obzor,“ zatouÏila paní Oliverová. „Kdykoliv budete chtít. Tfieba dnes veãer?“ „Dneska veãer nemohu. Mám spoustu práce s psaním, anebo spí‰ starosti, Ïe mi psaní nejde. To je na psaní nejúmornûj‰í – aãkoli vlastnû v‰echno je únavné kromû okamÏiku, kdy dostanete ten bájeãn˘ nápad a nemÛÏete se doãkat, aÏ zaãnete. Povûzte mi, Marku, fiekl byste, Ïe je moÏné nûkoho zabít na dálku?“ „Na dálku? Co tím myslíte? Stisknout knoflík a vyslat smrtící radioaktivní paprsek?“ „Kdepak, Ïádnou fantastiku. Mám na mysli,“ pochybovaãnû se odmlãela, „vlastnû mám na mysli ãernou magii.“ „Voskové figuríny se ‰pendlíky?“ „Voskové figuríny jsou pfieÏitek,“ fiekla s pohrdáním paní Oliverová. „Ale v Africe nebo v Západní Indii se pfiiházejí podivné vûci. Co chvíli na to naráÏíte. Staãí, aby se domorodec stoãil do klubíãka, a je mrtev. Voodoo … rozumíte pfiece.“ Odpovûdûl jsem, Ïe se to v dne‰ní dobû vût‰í mûrou pfiipisuje síle sugesce. ObûÈ se doslechne, Ïe medicinman 18
