MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra tˇelesné výchovy
Prvky muzikoterapie a taneˇcní terapie u dˇetí mladšího školního vˇeku Diplomová práce Brno 2011
Vedoucí diplomové práce:
Vypracovala:
Mgr. Hana Kopˇrivová
Magdaléna Rutarová
Bibliografický záznam RUTAROVÁ, Magdaléna. Prvky muzikoterapie a taneˇcní terapie u dˇetí mladšího školního vˇeku : diplomová práce. Brno : Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Katedra tˇelesné výchovy, 2011. 97 l., 4 l. pˇríl. Vedoucí diplomové práce Mgr. Hana Kopˇrivová.
Anotace Diplomová práce je zamˇeˇrena na využití prvk˚u muzikoterapie a taneˇcní terapie u dˇetí mladšího školního vˇeku. Uvedená cviˇcení jsou urˇcena pro hodiny tˇelesné výchovy a tˇelovýchovné chvilky v jiných pˇredmˇetech cˇ i kroužcích. Cílem diplomové práce bylo vytvoˇrit metodickou pˇríruˇcku pro uˇcitele 1. stupnˇe základní školy a poukázat na možnosti využití prvk˚u muzikoterapie a tanˇcení terapie. Pˇríruˇcka obsahuje soubory cviˇcení muzikoterapeutických a taneˇcnˇe terapeutických technik a vhodnˇe upravené a zjednodušené lidové tance. V teoretické cˇ ásti je popsána hudba, šíˇrení hudby a její p˚usobení na cˇ lovˇeka, muzikoterapie, taneˇcní terapie a lidový tanec s jejich vymezením pojm˚u a historickým kontextem, charakteristika mladšího školního vˇeku a vzdˇelávacího oboru pohybová a taneˇcní výchova z RVP. Praktická cˇ ást byla také ovˇeˇrována v praxi a pˇripomínkována uˇciteli na 1. stupni, proto je doplnˇena praktickými poznámkami.
Annotation This diploma thesis is focused on usage of music therapy and dance therapy for young learners. Activities used in the thesis are intended for physical training lesson as well as for other lessons where body movement and dance can be used. The aim of my thesis was to create a methodical handbook for primary school teachers and to show the possibility of music and dance therapy usage. The handbook includes sets of exercises which deals with music and dance therapy and also covers some easy folk dances. Music, music therapy and folk dance are described in the theoretical part of the thesis. It focused on their development, influence on humans as well as explanation of terms on
historical basis. Characteristics of young learner’s age and a study field of physical and dance training found in national framework of education is also included in this part. Practical part of the thesis was used in practice and marked up by primary school teachers. Therefore practical notes are also filled in.
Klíˇcová slova Muzikoterapie, taneˇcní terapie, lidový tanec, mladší školní vˇek.
Keywords Music therapy, dance therapy, folk dance, young learners
Prohlašuji, že jsem závˇereˇcnou diplomovou práci vypracovala samostatnˇe, s využitím pouze citovaných literárních pramen˚u, dalších informací a zdroj˚u v souladu s Disciplinárním rˇádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem cˇ . 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o zmˇenˇe nˇekterých zákon˚u (autorský zákon), ve znˇení pozdˇejších pˇredpis˚u. Souhlasím, aby práce byla zpˇrístupnˇena ke studijním úˇcel˚um na Masarykovˇe univerzitˇe v Brnˇe na Pedagogické fakultˇe.
V . . . . . . . . . . . . . . . . . dne . . . . . . . . . . . . . . . . .
................................... Magdaléna Rutarová
Podˇekování Ráda bych podˇekovala Mgr. Hance Kopˇrivové za vstˇrícný a obˇetavý pˇrístup, cenné rady a odborné vedení mé diplomové práce a panu docentu Vladislavu Mužíkovi za formální pˇripomínky. Dále dˇekuji paní uˇcitelce Mgr. Hanˇe Her˚udkové za praktické a vˇecné pˇripomínky k praktické cˇ ásti diplomové práce a paní uˇcitelce Mgr. Danˇe Vojkovské za inspiraci a ochotu vyzkoušet uvádˇené aktivity s dˇetmi ve tˇrídˇe. A také dˇekuji své rodinˇe za neuvˇeˇritelnou trpˇelivost.
Obsah Úvod
7
Teoretická cˇ ást
9
1
. . . . .
9 9 11 12 14 27
. . . . . . .
29 29 29 30 30 32 32 32
3
Taneˇcní terapie versus lidový tanec 3.1 Vymezení pojmu taneˇcní terapie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.2 Taneˇcní terapie v historickém kontextu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3.3 Lidový tanec . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
34 34 35 37
4
Charakteristika období mladšího školního vˇeku
40
5
Taneˇcní a pohybová výchova RVP 5.1 Charakteristika vzdˇelávacího oboru pohybová a taneˇcní výchova . . . . . 5.2 Vzdˇelávací obsah vzdˇelávacího oboru pohybová a taneˇcní výchova . . . .
41 41 43
6
Rešerše literatury
45
2
Muzikoterapie 1.1 Vymezení pojmu muzikoterapie . . . . 1.2 Postavení muzikoterapie v systému vˇed 1.3 P˚usobení hudby na cˇ lovˇeka . . . . . . . 1.4 Muzikoterapie v historickém kontextu . 1.5 Druhy muzikoterapie . . . . . . . . . . Zvuk a tón 2.1 Co je to zvuk . . . . . . . . . . 2.2 Vlastnosti tón˚u . . . . . . . . . 2.3 Akustika, vznik a šíˇrení zvuku . 2.4 Vnímání hudby a sluchové pole 2.5 Metrum . . . . . . . . . . . . . 2.6 Takt . . . . . . . . . . . . . . . 2.7 Hudba . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . .
. . . . . . .
. . . . .
. . . . . . .
. . . . .
. . . . . . .
. . . . .
. . . . . . .
. . . . .
. . . . . . .
. . . . .
. . . . . . .
. . . . .
. . . . . . .
. . . . .
. . . . . . .
. . . . .
. . . . . . .
. . . . .
. . . . . . .
. . . . .
. . . . . . .
. . . . .
. . . . . . .
. . . . .
. . . . . . .
. . . . .
. . . . . . .
. . . . .
. . . . . . .
. . . . .
. . . . . . .
. . . . .
. . . . . . .
Praktická cˇ ást
49
7
. . . . .
49 50 51 55 57 60
Taneˇcní aktivity 8.1 Základní držení a postavení taneˇcník˚u . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.2 Taneˇcní kroky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8.3 Taneˇcní pr˚uprava . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
63 63 64 65
8
Muzikoterapeutické a taneˇcnˇe terapeutické aktivity 7.1 Fáze hodiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7.2 Rytmus a hry s ním . . . . . . . . . . . . . . . . 7.3 Hry s pˇredmˇety a nástroji . . . . . . . . . . . . . 7.4 Improvizace pohybem na hudbu . . . . . . . . . 7.5 Závˇereˇcné aktivity . . . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
. . . . .
8.4 8.5
Fašaˇnkové tance . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Tance na dˇetské lidové písniˇcky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
68 82
Závˇer
87
Resumé
88
Seznam literatury
89
Seznam obrázku˚
95
Seznam pˇríloh
96
Pˇrílohy
97
Úvod Využití hudby nejen jako motivaˇcního prostˇredku, ale také uklidˇnujícího nebo spoleˇcenského, jsem si vybrala z jednoho prostého d˚uvodu. Protože si myslím, že hudba, která je v dnešním svˇetˇe všudypˇrítomná, je ve výchovˇe a vzdˇelávání velice opomíjeným cˇ initelem. M˚užeme ji velmi dobˇre využít pˇri ovlivˇnování dˇetí, z hlediska jejich vzájemných vztah˚u, a také jako motivaci k pohybu. Dˇeti se s hudbou a písnˇemi setkávají již od svého narození a velmi brzy se na hudbu pohybovˇe projevují. Jelikož každá píseˇn má jiný charakter, musí k ní dítˇe pˇrizp˚usobit charakter pohybového vyjádˇrení a tím se formuje jeho stránka pohybová, citová i morální. Cílem diplomové práce je metodický materiál formou souboru aktivit, které budou napomáhat k vytváˇrení dobrého a „zdravého“ tˇrídního kolektivu, skupiny dˇetí v kroužku nebo i jinde. Poslouží k individuálnímu rozvoji jednotlivých dˇetí. Soubory cviˇcení a her jsou zamˇeˇreny na mladší školní vˇek, proto nejsou omezeny pouze na školní prostˇredí, ale také na nejr˚uznˇejší kroužky, které mohou být provozovány v rámci dobrovolných kroužk˚u ve škole, ale i mimo ni. Jelikož ve všech tˇechto spoleˇcenských skupinách dochází k nejr˚uznˇejším neshodám a mnohdy i šikanˇe, je nasnadˇe tomu pˇredcházet a vytváˇret zde pˇríznivé a spoleˇcensky otevˇrené prostˇredí. Použití terapeutických technik u dˇetí mladšího školního vˇeku není stále pˇríliš využíváno, proto jsem si vybrala takové téma, které by mohlo být inspirativní pro uˇcitele a další vedoucí. Teoretická cˇ ást je zamˇeˇrena na charakteristiku základních pojm˚u, jejich zaˇrazení do systému vˇed a historická východiska terapií. Muzikoterapie je v tomto pˇrípadˇe obsáhlejší, nicménˇe principy a koˇreny jsou spoleˇcné i pro taneˇcní terapii a nelze je striktnˇe oddˇelit, protože se jejich historický kontext prolíná. Lidový tanec, který je v dnešní dobˇe v nelibosti uˇcitel˚u, i když vychází z velmi starých tradic a dˇetem je blízký, jsem pˇriˇradila k taneˇcní terapii. Je uvedena též charakteristika hudby, jejího šíˇrení a p˚usobení na cˇ lovˇeka a základní vymezení mladšího školního vˇeku, v poslední ˇradˇe popis vzdˇelávacího oboru pohybová a taneˇcní výchova z RVP a rešerše dostupné literatury. Rozdˇelením praktické cˇ ásti na dva celky poukazuji na dvˇe velké oblasti, které jsou navzájem mezi sebou provázány. Uvádím soubor aktivit zamˇeˇrených muzikoterapeuticky a taneˇcnˇe terapeuticky. Druhá skupina jsou upravené lidové tance pro mladší školní vˇek. ˇ V Ceské republice máme zachovány lidové tradice a já se domnívám, že lidový tanec má 7
velkou spojitost s terapeutickým p˚usobením, protože pˇri nˇem dˇeti vstupují do interakce a m˚užeme prostˇrednictvím nˇeho skupinu nebo tˇrídu ovlivˇnovat. K tomuto propojení uvádím hodnocení nácviku tanc˚u, které nám pˇriblíží pocity a vnímání dˇetí v pr˚ubˇehu hodin nebo lekcí. Vytvoˇrené hodnocení vychází z praktického ovˇeˇrování aktivit i tanc˚u u dˇetí.
8
Teoretická cˇ ást 1
Muzikoterapie
1.1
Vymezení pojmu muzikoterapie
Zeleiová (2007, s. 27) uvádí, že snaha definovat muzikoterapii m˚uže vést k zevšeobecnˇení nˇekterých informací. Každá definice je navázána na konkrétního autora a také konkrétní cˇ as. V pr˚ubˇehu let dochází k jejich modifikacím. Ne každý autor je pˇredstavitelem nˇekteré muzikoterapeutické školy nebo muzikoterapeutického smˇeru. Subjektivnˇe ovlivnˇeny a individuálnˇe nahlíženy mohou být i jednotlivé definice. Kantor (2009, s. 21) uvádí p˚uvod pojmu podle Mátejové, Mašury (1992), jež má ˇrecko-latinský p˚uvod – ˇrecky moisika, latinsky musica, znamená hudba; ˇrecky therapeia, therapeineio, latinsky iatreia znamená léˇcit, vzdˇelávat, ošetˇrovat, cviˇcit, pomáhat. Též se nˇekdy používá cˇ eský pˇreklad hudební terapie. Linka (1997, s. 36) uvádí nejr˚uznˇejší obdoby slova muzikoterapie v mnoha dalších jazycích. Napˇríklad nˇemecky Musiktherapie (ménˇe cˇ asto Musik Therapie), anglicky music therapy, francouzsky musicotherapie, španˇelsky musicoterapia, rusky muzykal’naja tˇerapija, slovensky muzikoterapia. Podle Linky (1997, s. 36) dochází k slovotvorným tendencím, kdy je termín muzikoterapie podobný lékaˇrským názv˚um elektroterapie – elektroléˇcba, hydroterapie – vodoléˇcba apod. V tˇechto pˇrípadech existuje vedle pˇrijatého alochtonního1 termínu cizojazyˇcného také termín autochtonní2 cˇ eský název, který v nˇekterých pˇrípadech spojuje adjektivum se substantivem v jediné slovo (napˇr. vodoléˇcba), to také vyhovuje slovotvorným tendencím slovanských jazyk˚u. Avšak „hudboléˇcba“ se v cˇ eštinˇe nepoužívá, m˚užeme se setkat s výrazem hudební terapie. Muzikoterapie je léˇcebná metoda používající jako terapeutického prostˇredku hudbu.3 Tento terapeutický pˇrístup m˚užeme zaˇradit do tzv. expresivních terapií. Expresivní terapie pracují s výrazovými umˇeleckými prostˇredky, tyto prostˇredky mohou být povahy 1
2
3
Pˇricházející z jiného místa; zavleˇcené, cizí, dodané, vnesené: KOHOUTEK, R. Pojem alochtonní. c 2005-2006 Radek Kuˇcera & daughter [cit. 15. ledna 2011]. ABZ slovník cizích slov [online] Dostupný z World Wide Web. http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/ alochtonni Vyskytující se na místech svého p˚uvodního vzniku; p˚uvodní: Pojem autochtonní. ABZ slovník cizích c 2005-2006 Radek Kuˇcera & daughter [cit. 15. ledna 2011]. Dostupný z World Wide slov [online] Web. http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/autochtonni Muzikoterapie. Wikipedie [cit. 15. ledna 2011]. Dostupný z World Wide Web. http://cs. wikipedia.org/wiki/Muzikoterapie
9
hudební, dramatické, literární, výtvarné nebo pohybové. Podle tˇechto prostˇredk˚u máme také jednotlivé art terapeutické obory – muzikoterapie, arteterapie, dramaterapie, psychodrama, biblioterapie a taneˇcnˇe-pohybová terapie. Pro expresivní terapie je v zahraniˇcí (pˇredevším v anglicky mluvících zemích) používán název umˇelecké kreativní terapie (Art Creative Therapies) nebo terapie umˇením (Art Therapies). (Kantor, 2009, s. 21) Termín muzikoterapie bývá cˇ asto vztahován jen na souˇcasné moderní pojetí jako vˇedeckou aplikaci hudby v medicínˇe, ménˇe cˇ asto na historické aplikace, pro které se užívalo dobových názv˚u melotrerapeia, musorgia, fonurgia (phonurgia), iatromusica4 a dalších. (Linka, 1997, s. 36) Definice muzikoterapie, která je v dnešní dobˇe nejˇcastˇeji uplatˇnovaná, jako léˇcení hudbou je velmi okrajová. Vysvˇetluje pojem pouhým jeho pˇrekladem a tím je neúplná, protože nepostihuje zdaleka vše, co se tímto termínem prakticky myslí. Ne ve všech pˇrípadech musí jít o léˇcení jako takové. Když hudbou tišíme bolest, nebo p˚usobíme preventivnˇe, tyto úˇcinky jsou blahodárné, ale v žádném pˇrípadˇe neléˇcí. (Linka, 1997, s. 36-37) „PhDr. Pravdomila Pokorná (1982) v uvedeném smˇeru rozlišuje cˇ tyˇri stupnˇe šíˇre možného pojetí muzikoterapie: 1. V nejužším smyslu míní pod pojmem muzikoterapie pˇrípady, kdy je muzikoterapie specifickou formou psychoterapie pˇri léˇcení duševních poruch, neurotických nebo psychotických, zejména pˇri individuální psychoterapii nemocného, se zcela specifickým léˇcebným zámˇerem a se zcela specifickou terapeutickou metodou. 2. Ponˇekud širší obsah pojmu muzikoterapie shledává u takového užití hudebních aktivit, zejména ve skupinové formˇe, kdy – jako jedna z psychoterapií – mají p˚usobit pˇredevším na zlepšení sociálních vazeb pacient˚u, na usmˇerˇnování sebehodnocení, zaˇrazení do kolektivu apod. 3. V dalším rozšíˇrení pojmu muzikoterapie chápe i takové zaˇrazení hudebních aktivit do léˇcebného, cˇ astˇeji však rehabilitaˇcního procesu, kdy využíváme jednak motivace (napˇr. u dˇetí zejména spontánního zájmu o hudební cˇ innosti, o hru na snadno ovladatelné nástroje a o zpˇev), jednak mobilizujících prvk˚u hudby. I zde je hudby užito se zcela urˇcitým zámˇerem, ale je podstatnˇe širší okruh použitelných hudebních skladeb nebo druh˚u hudebních aktivit. 4
iatro - v složeninách vyjadˇruje pˇredložka význam: zdravotní, zdravotnický, léˇcebný: (Kraus, 2008, s. 334)
10
4. V nejširším slova smyslu užívá názvu muzikoterapie i u takových hudebních cˇ inností, které již nejsou léˇcbou, ale spíše psychohygienickým procesem, který využívá s urˇcitým zámˇerem vlivu hudby na psychiku cˇ lovˇeka (napˇr. v oblasti gerontologie, pˇri dlouhodobé hospitalizaci aj.).“ (Linka, 1997, s. 39) Staroˇrecký název pro léˇcení hudbou melotherapeia – vznikl z ˇreckého slova melos = zpˇev, zpˇevnost, melodie. Je to jakási redukce hudby na melodii, kdy se k jejímu záznamu používalo alfabetické notace, jež byla jednohlasá. Pˇri interpretaci se mohlo uplatnit dvojí provedení: • Homofonie = stejnoznˇení, stejnohlas: unisono nebo oktávové mixturování, kdy interpreti pˇrinášeli nˇeco shodného. • Heterofonie = r˚uznoznˇení, r˚uznohlas: interpretace stejné melodie, ale jeden ji podává jednoduše a druhý využívá zdobné tóny, intonaˇcní odskoky a rytmické odchylky. (Linka, 1997, s. 39)
1.2
Postavení muzikoterapie v systému vˇed
„Muzikoterapie jako pragmaticky a empiricky orientovaná vˇedecká disciplína stojí v systému hudebních vˇed na hranici s hudební psychologií, pedagogickou, sociologií, etnologií, hudební akustikou a hudební teorií, filozofií a estetikou. Na druhé stranˇe je její interdisciplinární charakter pˇredurˇcený metodologickou souvislostí se všeobecnou medicínou, psychiatrií, psychologií a pedagogikou. To ukazuje na r˚uzné teoretické orientace a výchozí pozice muzikoterapie. Stanovit fokus konfrontaci autor˚u, kteˇrí muzikoterapii definují, a zároveˇn kritickou reflexi.“ (Zeleiová, 2007, s. 27) Kantor (2009, s. 21) uvádí rozdˇelení muzikoterapie podle Bruscii (1998) a odvolává se na další prameny: „transdisciplinární obor s nejasnˇe definovanými a neustále mˇenícími hranicemi ve vztahu k ostatním obor˚um.“ V tˇesném kontaktu je s obory: • Hudebními – hudební psychologie, hudební pedagogika, dˇejiny hudby, etnomuzikologie apod. (viz Michels, 2000). • Psychologickými – obecná a vývojová psychologie, patopsychologie, sociální psychologie apod. (viz Atkinson a kol., 2003).
11
• Psychoterapeutickými – hlubinná psychoterapie, kognitivnˇe-behaviorální terapie, humanistická psychoterapie apod. (viz Kratochvíl, 2002). ˇ • Expresivními terapiemi – arteterapie, taneˇcnˇe-pohybová terapie apod. (viz Cížková, 2005; Moreno, 2004; Šicková-Fabrici, 2002; Valenta, 2001). • Pedagogickými – obecná pedagogika, speciální pedagogika apod. (viz Renotiérová, Ludíková a kol., 2003; Grecmanová, Holoušová, Urbanovská, 1997). • Medicínskými – neurologie, fyzioterapie, anatomie, somatopatologie apod. (viz Hugo, Vokurka, 2000). • Sociologickými – sociopatologie, sociologie rodiny apod. (viz Havlík, 1999). • Lingvistickými – teorie komunikace, psycholingvistika apod. Dále m˚užeme také pˇripojit antropologii a technické obory. (Kantor, 2009, s. 21-22)
1.3
Pusobení ˚ hudby na cˇ lovˇeka
Hudba je umˇení, pochází od slova housti, hráti. V dˇrívˇejších dobách oznaˇcoval hru na strunný hudební nástroj. Z tohoto oznaˇcení vznikl další termín, a to hudebník. Posléze se zaˇcal používat ve stejném významu jako muzika. Hudba je ve své podstatˇe organizovaný systém zvuk˚u. Kvalitu, funkci a estetické p˚usobení hudby urˇcujeme pˇredevším výbˇerem zvuk˚u, jejich rytmickým cˇ lenˇením a uspoˇrádáním. Muzikologie neboli hudební vˇeda je odborná disciplína, která se zabývá teorií hudby.5 Samotná hudba ovlivˇnuje vegetativní funkce, ke kterým patˇrí srdeˇcní rytmus, dýchání, krevní tlak, svalový tonus (stah), termoregulace a další. Je také dorozumívacím prostˇredkem, kterým m˚užeme cˇ lovˇeka oslovit, i když je narušena bˇežná mezilidská komunikace. Tohoto prostˇredku se užívá k léˇcbˇe adaptability, komunikace (v souvislosti s r˚uznými neurózami) v psychoterapii. Receptivní muzikoterapie, což je poslech hudby, pomáhá, stejnˇe jako aktivní provozování hudby. Reprodukovaná hudba se používá pˇredevším k léˇcbˇe alkoholismu nebo toxikomanie. Aktivní muzikoterapií m˚užeme rozvíjet jak psychicky, tak somaticky zaostalé dˇeti.6 5
6
Hudba. Wikipedie [cit. 15. ledna 2011]. Dostupný z World Wide Web. http://cs.wikipedia. org/wiki/Hudba Muzikoterapie. Wikipedie [cit. 15. ledna 2011]. Dostupný z World Wide Web. http://cs. wikipedia.org/wiki/Muzikoterapie
12
Podle Zeleiové (2007, s. 15-16) je umˇení stálým pr˚uvodcem cˇ lovˇeka pˇri jeho promˇenách v cˇ ase. Umˇení je projevem lidského entuziasmu a reflexivnosti, aktivity a myšlení, intuice a logiky, kdy je toto umˇení projevem víry v pravdu a také jejího hledání. Umˇením jakoby cˇ lovˇek zobrazoval tyto vlastnosti v jakési aktualizaci lidských pˇredpoklad˚u. Hudební umˇení považuje za jednu z forem této aktualizace a konkretizace prostˇrednictvím vztah˚u mezi zvuky a rytmem. Základním lidským pˇredpokladem je pˇremˇenˇ ovat skuteˇcnost a osobní zkušenost, kterou prožíváme, do znˇejících tvar˚u a naopak zvuky a rytmus prožívat znovu zpˇetnˇe. Funkcionalita hudby se váže na kult, magicko-rituální, smyslovou a mediální funkci hudby. Dnes se pˇredevším zd˚urazˇnuje smyslová funkce hudby, která je spojena s masmédii (konzumem všedním) nebo koncerty (konzumem elitáˇrským). Nemˇeli bychom zapomínat na p˚uvodní funkci hudby, která byla spojována s náboženským a léˇcitelským rituálem. (Zeleiová, 2007, s. 16) Magické paradigma, které uvádí Zeleiová (2007, s. 18), je formou víry v ozdravnou moc hudby. Tato víra konkurovala až do 18. století lékaˇrskému a psychologickému vysvˇetlení p˚usobení hudby. Víra v magii pˇrevažovala pˇred nástupem humanitních a pˇrírodních vˇed. Ale ani moderní muzikoterapie se neobejde bez sugesce. Základním prvkem terapeutické cˇ innosti je, že klient d˚uvˇeˇruje ve schopnosti terapeuta. Toto magické paradigma dnes m˚užeme oznaˇcit jako hudební placebo efekt. Zdravou a stabilní osobnost podle Zeleiové (2007, s. 18) tvoˇrí její sociálnˇe vyvážený život. Nem˚užeme popˇrít léˇcebné p˚usobení hudby u komunity, která provádí hudební, taneˇcní a další rituální aktivity. Pˇrispívá k tomu také pocit sounáležitosti, který souˇcasnˇe léˇcí. Tento kulturní fenomén, který byl inspirován vzory p˚uvodních kmen˚u, m˚užeme nalézat v urˇcité formˇe i v rockovém a hippies hnutí v 50. a 60. letech 20. století. Rituál je i v dnešní dobˇe nástrojem sociální soudržnosti, nebot’ lidi sjednocuje urˇcité sdílené téma nebo urˇcitá sdílená cˇ innost. Pipeková, Víková (2001, s. 31), uvádí jako vysvˇetlení hlavního úˇcinku hudby, že hudba komplexnˇe zamˇestnává mozkovou k˚uru, kdy ostatní podnˇety nezpracovává, tím p˚usobí tlumivˇe na centra subkortikální (sídlo emocí). Celkovým vnímáním je ovlivnˇen kosterní tonus. Jestliže je svalstvo uvolnˇené, nepocit’ujeme strach. Výzkumy analgetik v dnešní dobˇe pˇrichází s myšlenkou, že hudba m˚uže potlaˇcit cˇ innost struktur, které v mozkovém kmenu p˚usobí bolest.
13
1.4
Muzikoterapie v historickém kontextu
Pravˇek Podle Linky (1997, s. 45-46) m˚uže být muzikoterapie chápána jako vˇední obor cˇ i disciplína s dlouholetou tradicí i pˇres její pˇrerušovaný vývoj nebo z hlediska jejího akceptování medicínou a získání pojmenování metodou, která je velmi mladá. Vrátíme-li se do historie, dospˇejeme k názoru, že využívání hudby k léˇcebným úˇcel˚um je spojeno s náboženským a sociálním životem v dané etnické komunitˇe a podmínˇeno pˇresnˇe vytvoˇreným rituál˚um. Nejr˚uznˇejší úkony (manipulace s pˇredmˇety, vyslovování urcˇ itých slov, opakování gest aj.) plní mediální funkci hudby jako komunikátora, který zprostˇredkovává pˇrítomnost nˇekoho nebo nˇecˇ eho, s nímž bylo nutno navázat kontakt. Šamanova terapie má navodit stav zmˇenˇeného vˇedomí. (Zeleiová, 2007, s. 16) Linka (1997, s. 46) ˇríká, že poˇcátky muzikoterapie jsou spojeny s názorem, kdy hudbˇe byla pˇriˇcítána schopnost ovlivˇnovat cítˇení, smýšlení a rozhodování lidí, což se ve své podstatˇe dˇeje i dnes. Tato magická moc mohla vyjadˇrovat, ovlivˇnovat a spoluvytváˇret, nebo naopak narušovat a kazit jak vˇecný kosmický, tak spoleˇcenský ˇrád, pˇrekonávat pˇrírodní síly a zahánˇet nemoc i smrt. Šimanovský (1998, s. 17) zasazuje poˇcátky využívání hudby jako léˇcebné metody již do pravˇeku. Hudba v té dobˇe byla chápána jako forma komunikace s nadpˇrirozenými silami. Lidé se snažili zap˚usobit na bohy nebo naopak démony ve prospˇech svého kmene nebo jednotlivce. Rytmus byl vytváˇren velmi prostˇe, tluˇcením holí do dutého kmene nebo o kámen. Mˇenila se jak intenzita, tak tempo a magický vliv umocˇnoval šaman svým zpˇevem a ostatní se pˇridávali tancem. Postupem cˇ asu se vyvinuly z primitivního používání magického léˇcení dané formy rituálu, které se diferencovaly k jednotlivým druh˚um onemocnˇení. Vytváˇrely se i hudební nástroje. Kmeny vytváˇrely své vlastní osobité rituály. V tˇechto rituálech mˇeli hudba, zpˇev a tanec výraznou dynamiku. Nˇekteré národy mˇely pouze jediný pojem pro naši hudbu, tanec a zpˇev. V rituálech, které pochází od p˚uvodních kultur, m˚užeme nalézt viditelnou strukturu, která byla pˇrenesena do novodobé muzikoterapie, protože odpovídá dynamice lidské práce. Struktura rituál˚u je tˇrífázová: 1. Fáze – pˇríprava: Navození koncentrace, oˇcista a zvnitˇrnˇení. Využívá se vyznání
14
hˇrích˚u, askeze7 , oˇcistné a zápalné úkony, kontemplace 8 . Hudba je jednotícím prostˇredkem a uvádí do atmosféry. 2. Fáze – realizace: Rituál je realizován pomocí zapálení ohnˇe, pˇrinesení obˇetí, požití drog, pˇreˇríkání modliteb a zaklínadel, je také doprovázen numinózním
9
zpˇevem
a tancem. Bubnování má cyklický charakter, zdání je, že hudební figury se obmˇenˇ ují, celkovou gradaci vyvolává vrstvení cyklických hudebních tvar˚u. Toto cyklení m˚užeme oznaˇcit jako „statika v dynamice“ nebo „dynamika ve statice“ a je zdrojem pro fyziologické reakce (trans, extáze, halucinace i sluchové, popˇr. jiné stavy zmˇenˇeného vˇedomí, které postupnˇe vedou k transcendentním 10 zážitk˚um). Rituály mají pevná pravidla i strukturu nebo se naopak improvizuje a pˇristupuje individuálnˇe. Bylo zjištˇeno, že všechny africké kmeny mají rytmické figury složeny ze dvou nebo tˇrí dˇelitelných period, které jsou složeny z deseti, dvanácti nebo cˇ tyˇriadvaceti základních úder˚u (Bubmann, 1993, s. 9-20). Funkci psychického stabilizátoru má periodicita a neustálé opakování tvaru, protože navozuje pocit bezpeˇcí a jistoty. D˚uležitá je také sounáležitost, pˇri rituálech se ustanovuje hierarchie a sociální role ve spoleˇcnosti. Hudba má funkci ochrannou, ale i stimulaˇcní. 3. Fáze – vyhodnocení, reflexe: Sdílení zkušeností z rituálu mezi úˇcastníky. Hodnotit m˚užeme verbálnˇe (napˇr. vyprávˇením, zpˇevem) nebo pomocí ztvárnˇení (napˇr. malby, sochy). Etnické rituály plnily funkci psychosociální hygieny, léˇcivý úˇcinek byl v uvolˇnování emocí. Funkˇcnost a fyziologie sluchového orgánu jsou propojeny s neurovegetativním systémem. K uvolnˇení dochází fyzickým uvolnˇením emocí. (Zeleiová, 2007, s. 16-17) 7
8
9
10
Nábožensky nebo filozoficky motivované odmítání nˇekterých požitk˚u; zdrženlivý zp˚usob života: Pojem c 2005-2006 Radek Kuˇcera & daughter [cit. 29. ledna 2011]. askeze ABZ slovník cizích slov [online] Dostupný z World Wide Web. http://slovnik-cizichslov.abz.cz/web.php/hledat? typ_hledani=prefix&cizi_slovo=askeze c Rozjímání, pˇremýšlení, uvažování: Pojem kontemplace ABZ slovník cizích slov [online] 2005-2006 Radek Kuˇcera & daughter [cit. 30. ledna 2011]. Dostupný z World Wide Web. http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/hledat?typ_hledani= prefix&cizi_slovo=kontemplace Dynamické p˚usobení nezávislé na v˚uli cˇ lovˇeka, je provázeno hlubokými emocemi: Numinózum Carl Gustav Jung [cit. 30. ledna 2011]. Dostupný z World Wide Web. http://jung.sneznik.cz/ soubor_slovnik/slovnik_numinosum.htm Nadskuteˇcné, pˇresahující smyslové i rozumové možnosti: Pojem transcendentní ABZ slovník cic 2005-2006 Radek Kuˇcera & daughter [cit. 30. ledna 2011]. Dostupný z World zích slov [online] Wide Web. http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/hledat?typ_hledani= prefix&typ_hledani=prefix&cizi_slovo=transcendentn%ED
15
Starovˇek Asi od 5. tisíciletí pˇr. n. l. hudba a cˇ ísla pˇredstavují jednotu v rozvinutých kulturách. Pro ˇ ˇ starovˇeké kultury Cínu, Indii, Egypt a Recko neznamená cˇ íslo racionální pojem, nýbrž vˇecné poznání, kosmickou moudrost, neprostupné tajemství. Hudbu chápali jako odraz kosmického poˇrádku. Z cˇ íselných pomˇer˚u a proporcí pˇrírodních úkaz˚u jsou vypoˇcítány systémy tón˚u a jejich ladˇení. Z tohoto všeho Zeleiová (2007, s. 19) usuzuje na matematické paradigma 11 v hudbˇe. Šimanovský (1998, s. 18) potvrzuje, že terapii hudbou znaly v podstatˇe všechny staˇ ˇ e. rovˇeké civilizace. Tuto terapii cenili v Egyptˇe, Asýrii, Babylonu, v Izraeli, Recku a Rímˇ Ve starém Egyptˇe již 3000 let pˇr. n. l. plavili lidé na lod’kách své nemocné po Nilu a k tomu jim hráli uklidˇnující hudbu na jednoduché nástroje. (Šimanovský, 1998, s. 18) Ve Starém zákonˇe m˚užeme nalézt zmínku o vyléˇcení krále Saula pomocí hry na harfu z depresivních stav˚u, což dokumentuje využívání hudby k terapeutickým úˇcel˚um v Palestinˇe. (Zeleiová, 2007, s. 20) Za prvního neanonymního léˇcitele v tomto pˇrípadˇe je považován biblický David, který realizoval léˇcení pˇríležitostnˇe, bezdˇecˇ nˇe a s doˇcasným výsledkem. (Linka, 1997, s. 46) ˇ nané vytvoˇrili svéráznou hudebnˇe kosmologickou soustavu. Hudbu svˇeStarovˇecí Cíˇ ˇrili pod kontrolu státu a její odborníci pˇredepisovali vhodnost anebo nevhodnost urˇcitých hudebních tvar˚u a postup˚u pro r˚uzné denní doby, roˇcní období nebo danou situaci. Následnˇe také pˇrísnˇe hlídali dodržování tˇechto pˇredpis˚u, jejich nedodržení bylo tvrdˇe trestáno, dokonce i popravou. (Linka, 1997, s. 46) ˇ Recko ˇ Zˇrejmé je, že v Recku byla hudba uznávána jako terapeutická metoda, protože bohem hudby byl Apollón, který byl zároveˇn uctíván jako dárce zdraví. Chápali hudbu profylakticky 12 ve smyslu prevence v oblasti mentální hygieny. Hudba zde pomáhá vytváˇret rovnováhu mezi psychickou a somatickou složkou. Teorií hudby se zabývali i myslitelé 11
12
Pˇríklad nebo vzor, soubor pˇredpoklad˚u vytváˇrející rámec pro existenci urˇcitého jevu: Poc 2005-2006 Radek Kuˇcera & daughter jem paradigma ABZ slovník cizích slov [online] [cit. 2. února 2011]. http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/hledat?typ_ hledani=prefix&cizi_slovo=paradigma c 2005-2006 RaZabývající se cílenou prevencí: Pojem profylaktický ABZ slovník cizích slov [online] dek Kuˇcera & daughter [cit. 2. února 2011]. http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web. php/slovo/profylakticky
16
jako byl Pythagoras, Platon, Aristoteles, mohou být považováni za pˇrímé pˇredch˚udce muzikoterapie. (Šimanovský, 1998, s. 18-19) Vrcholem matematického paradigmatu podle Zeleiové (2007, s. 19-20) je právˇe ˇrecká pˇredsokratovská pythagorejská škola. V 6. století pˇr. n. l. položila základy hudební teorie. Interval˚um, podle toho jaký je jejich pomˇer frekvencí, je pˇripisována zvláštní vlastnost. Harmonie pˇredstavuje poˇrádek kosmu, lidského ducha a hudby. Pˇri léˇcbˇe pak vychází z pˇredpokladu, že poˇrádek (harmonie) uspoˇrádává to, co není souladu. Podle Linky (1997, s. 46) je považován za soustavnˇejšího muzikoterapeuta právˇe Pythagoras, který byl filozofem, matematikem, akustikem, ezoterikem 13 a hudebním teoˇ retikem. Císla považoval za podstatu svˇeta. Byl jeden z kanonik˚u (Eukleidos, Ptolemaios), za pravidlo (kánon) hudby považovali cˇ íselné pomˇery a orientovali se spíše akustickým smˇerem. Za to harmonici (Aristoteles, Didymos, ad.) pˇrihlíželi pˇri zkoumání hudby k hudební praxi. (Linka, 1997, s. 46-47) Pythagoras vˇeˇril, že hudba má schopnost nastolit harmonický ˇrád kosmu v cˇ lovˇeku. Aristoteles razil pojem hudební katarze14 , jako formu uvolnˇení a odplavení zátˇežových faktor˚u, kdy se do tohoto procesu vkládají emoce. (Šimanovský, 1998, s. 19) Platon a Aristoteles ustanovili dva muzikoterapeutické postoje, které byly stˇežejní, z hlediska volby prostˇredk˚u. Platon˚uv etický princip, kdy se navozuje žádoucí psychický stav hudbou stejného ladˇení (jestliže chceme nˇekoho rozveselit, vybereme mu k poslechu hudbu veselou). V tomto pˇrípadˇe m˚užeme nabídnout srovnání s alopatií
15
v somatic-
kém lékaˇrství. Aristotel˚uv katarzní = kataraktický princip využívá opaˇcného p˚usobení, kdy žádoucí psychický stav navozujeme hudbou protich˚udného ladˇení (chceme-li nˇekoho rozveselit, zahrajeme mu nˇeco smutného, aby si smutek mohl prožít a vyplavit jej). Zde m˚užeme nabídnout srovnání s homeopatií
16
. (Linka, 1997, s. 47)
V literatuˇre z té doby je využívání hudby spojováno s dionýským kultem. Homér 13
14 15
16
Esoterismus – souhrn vˇedˇení pro urˇcitý omezený okruh zasvˇecených, je zde zahrnuta široká škála nauk (náboženských i nenáboženských). V náboženském smyslu m˚uže být chápáno jako skryté jádro cˇ i „esence“: Pojem esoterismus Wikipedie [cit. 19. února 2011]. Dostupný z World Wide Web. http://cs.wikipedia.org/wiki/Esoterismus Vnitˇrní duševní oˇcista, povznášející pocit zbavení se nežádoucího: (Kraus, 2008, s. 399) Léˇcení léky, které vyvolávají opaˇcný úˇcinek, než jaký vyvolává nemoc: Pojem alopatie ABZ slovc 2005-2006 Radek Kuˇcera & daughter [cit. 19. února 2011]. http:// ník cizích slov [online] slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/alopatie Metoda používaná v alternativní medicínˇe, kdy využívá zkoumání symptom˚u a léˇcení cˇ lovˇeka jako celku. Podávají se vysoce ˇredˇené látky, které u zdravého cˇ lovˇeka mohou vyvolat pˇríznaky dané choroby: Pojem homeopatie Wikipedie [cit. 19. února 2011]. Dostupný z World Wide Web. http://cs.wikipedia. org/wiki/Homeopatie
17
popisuje Achilla, jak mírnil svou zuˇrivost zpˇevem a hrou na lyru, dále v eposu Odyssea píše, jak Odysseova rána pˇrestala krvácet za hudby a zpˇevu jeho syna Autolykose. (Šimanovský, 1998, s. 19) Také v pˇríbˇehu oˇcarování Sirénami nebo v mýtu o Orfeovi, kdy tento hrdina zneškodˇnuje hudbou podsvˇetní duchy a osvobozuje Eurydiku. (Linka, 1997, s. 49) Tito myslitelé se také zabývali p˚usobením používaných mod˚u. Aristoteles pˇripisoval dórské
17
stupnici duchovní sílu a lydická
18
stupnice má ovlivˇnovat dˇeti. Pro doprovod
ke zpˇevu je za nejlepší nástroj považována lyra, dále také píšt’ala i flauta (aulos), kterou zavrhovali jen pythagorejci, kithára pak napomáhá procesu trávení. (Šimanovský, 1998, s. 19) M˚užeme jmenovat další staroˇrecké uˇcence: filozof Theofrastos z Lesbu, lékaˇri Celsus a Hippokratés. (Linka, 1997, s. 48) ˇ Rím ˇ ˇ u. Rímský ˇ Rímané pˇrevzali tradici muzikoterapie od Rek˚ lékaˇr Galenos hudbu doporuˇcoval jako protijed pˇri uštknutí hadem a dokonce v Apulii byla hudba jediným lékem pˇri uštknutí pavoukem tarantulí. Postiženému v kˇreˇcích hráli léˇcitelé na tamburíny v rychlém tempu, ten poté zaˇcal tanˇcit a poskakovat, a tím z tˇela dostal jed spoleˇcnˇe s potem (vznikl z toho tanec tarantela). (Šimanovský, 1998, s. 19) Stˇredovˇek Podle Linky (1997, s. 49) ve stˇredovˇeku a za renesance léˇcení hudbou prakticky vymizelo pˇredevším v kˇrest’anské Evropˇe. To také potvrzuje Šimanovský (1998, s. 19), který uvádí, že po pádu ˇrímské ˇríše v západní Evropˇe terapie hudbou upadla do zapomenutí. Objevují se pouze ojedinˇelé zmínky využití terapie hudbou jako napˇríklad léˇcení tancem svatého Víta, kdy si mˇesta najímala pištce a hudebníky, kteˇrí mˇeli uklidˇnovat nemocné lidi, kdyby na ulici dostali nervový záchvat. Uklidˇnující funkci plnila hudba pˇri r˚uzných kˇrest’anských církevních obˇradech. (Šimanovský, 1998, s. 19) Léˇcení hudbou se však pˇresunulo podle Linky (1997, s. 49) do islámského prostˇredí na území dnešního Turecka. Usuzujeme na to ze zpráv, které uvádí, že ke stálému personálu nemocnic patˇrila také skupina zpˇevák˚u a hudebník˚u. V souvislosti s léˇcením hudbou bývá také spojován arabský filozof a lékaˇr Avicenna Ibn Sina (980-1037). M˚užeme na tomto místˇe také vzpomenout filozofa, novoplatonika, 17 18
Z dórské stupnice se postupem cˇ asu vyvinula stupnice mollová: (Zenkl, 2003, s. 71) Z lydické stupnice se naopak vyvinula stupnice durová: (Zenkl, 2003, s. 71)
18
lékaˇre a alchymistu Cornelia Heinricha Agrippa z Nettesheimu (1486-1535) nebo také švýcarského renesanˇcního teozofa, lékaˇre a alchymistu Paracelsa (vl. Phillipus Theophrastus Bombastus von Hohenheim, 1493-1541), který po univerzitních studiích a získání doktorského titulu ve Ferraˇre, putoval po Evropˇe, léˇcil a sbíral zkušenosti od ranhojiˇcu˚ , alchymist˚u, koˇrenáˇrek a dalších pˇredstavitel˚u lidové medicíny. (Linka, 1997, s. 49) Novovˇek V poˇcátcích novovˇeku se muzikoterapie dostává opˇet do centra pozornosti (dle Šimanovského (1998, s. 20)). Anglický lékaˇr R. Burton využíval hudby pˇri léˇcení duševních poruch a francouzský lékaˇr Ambroise Paré studoval, jak p˚usobí hudba na chirurgicky léˇcené pacienty. (Šimanovský, 1998, s. 20) 17. a 18. století Šimanovský (1998, s. 20) uvádí, že v tomto období se objevuje více teorií a praktických metod. Lékaˇr I. R. Ambro, žijící na Slovensku, napsal spis o léˇcení hudbou, které se používalo v medicínˇe. V 17. a 18. století se léˇcení hudbou ˇríkalo iatromusia, kdy mezi základní principy patˇrilo starovˇeké uˇcení o harmonii kosmu, která pomocí hudby pronikala do živého organismu. Transcendentální
19
síly byly zase pˇrevzaty z kˇrest’anského
uˇcení, kdy tyto síly mají vliv na psychiku a psychosomatické pochody v jedinci. I fyziologickým a biochemickým proces˚um se vˇenovala iatromusie pˇri percepci hudby. Za významnou osobnost považují jak Linka (1997, s. 49), tak Šimanovský (1998, s. 20) A. Kirchera (1602-1680), nˇemeckého polyhistora, jezuitu a univerzitního profesora ˇ e. Vytvoˇril Eolovu 20 harfu a sestrojil také r˚uzné ve Würzburgu, žijícího do r. 1637 v Rímˇ audio-vizuální atrakce. Muzikoterapií se zabývá ve svých latinských spisech Musurgia universalis (1650), kde shrnul veškeré hudební vˇedˇení své doby spolu se skladatelem a kapelníkem Antoniem Abbatinim, poté pak Phonurgia (1673) a Phonurgia nova (1684). (Linka, 1997, s. 50) Šimanovský (1998, s. 20), že v díle Phonurgia nova reprezentuje 19
20
c 2005-2006 Radek Pˇrekraˇcující, pˇresahující: Pojem transcendentální ABZ slovník cizích slov [online] Kuˇcera & daughter [cit. 19. února 2011]. http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/ slovo/transcendentalni Strunný nástroj, který získal jméno od ˇreckého boha vˇetru Eola. Je sestavený z úzké a dlouhé dˇrevˇené skˇrínˇe, která slouží jako rezonanˇcní tˇelo. Jsou na nˇem napnuté struny. Nástroj se postaví tak, aby pˇres otvor v dˇrevˇené skˇríni, procházel vítr a tím se rozeznívají struny. Vzniklý zvuk je velmi netradiˇcní: Pojem Eolova harfa Wikipedia [cit. 19. února 2011]. Dostupný z World Wide Web. http: //en.wikipedia.org/wiki/Aeolian_harp
19
názor, že existuje hudba dvojí: pˇrirozená – obklopuje vesmír a umˇelá – ta pˇredstavuje harmonické složení tˇela a jeho vnitˇrní fyziologické pochody. Kircher domyslel pythagorejskou ideu nutnosti koordinace musica mundana a musica humana, tuto ideu rozvinul v soustavu. Uvádí, že nemoci jsou zp˚usobeny disharmonií tˇelesných št’áv, princip procesu uzdravení vidí tak, že vzduch, který je rozvíˇren hudbou vyvolá chvˇení tˇela. Teplo, které pˇri tomto procesu vzniká, vyplavuje choroboplodné jedy z tˇela ven. Také se domnívá, že jak zvuk, tak také lidské tˇelo je tvoˇreno elementárními cˇ ásticemi, které jsou schopny vzájemné resonance. (Linka, 1997, s. 50) Podnˇetnými myšlenkami k muzikoterapii pˇrispˇeli v tomto období i další autoˇri Giorgio Baglivi (1668-1707), italský lékaˇr z Dubrovníku, který byl pr˚ukopníkem lékaˇrského experimentu a Albrecht (1734), který pˇredepisoval hudbu jako potopudný prostˇredek. ˇ Ceský spisovatel, uˇcenec, šlechtic, jezuita Jan Caramuel z Lobkovic je autorem spisu Medicina musica. V tomto období se vyskytl termín iatromusica. (Linka, 1997, s. 50-51) a jak uvádí Šimanovský (1998, s. 20) vzniká v 17. a 18. století profese, která je pˇrímým pˇredch˚udcem muzikoterapeut˚u – iatrohudebníci. „Psychické zmˇeny chápali jako následek fyziologických pochod˚u v tˇele a léˇcili živou hudbou prostˇrednictvím speciálních léˇcivých skladeb.“ (J. Schácilcová-Vodˇnanská). E. A. Nicolai se v té dobˇe zabýval somatickými reakcemi na poslech hudby, kdy dochází ke zmˇenám tepu, rytmu a tempa dýchání. Pˇriznává, že hudba m˚uže terapeuticky p˚usobit prostˇrednictvím uvolˇnování afekt˚u. Toto pojetí dokazuje známý pˇrípad španˇelského krále Filipa V., který trpˇel melancholií a depresemi. Byl vyléˇcen zpˇevem slavného operního zpˇeváka Farinelliho, kterého pozvali ke dvoru. (Šimanovský, 1998, s. 20) V 18. století a zˇcásti v 19. století se prosazují dvˇe hlavní hudebnˇe-léˇcebné koncepce, které jsou r˚uznˇe modifikované: • Fyzikálnˇe-fyziologická – je starší, lidskou psychiku nepovažuje za zprostˇredkovatele. Úˇcinek hudby spoˇcívá v tom, že vzniklé zvukové vlny jsou pˇrenášeny osmým párem mozkových nerv˚u na všechny ostatní nervy, toto p˚usobení vyvolává otˇres celého organismu. Otˇresem vzniká léˇcebná reakce. Afekty, které vznikají v nitru cˇ lovˇeka pˇri otˇresech, nejsou pˇríˇcinou otˇresu, ale jeho d˚usledkem. Naopak vášnˇe mohou být nejen výsledkem, ale také pr˚uvodcem tˇelesných zmˇen. Angliˇcan Daniel Webb (1718-1798), nˇemecký estetik J. Georg Sulzer (1720-1779), nˇemecký profesor filozofie Johann Jakob Engel (1741-1801) a lékaˇr a hudební znalec Peter Lichtenthal byli stoupenci tohoto smˇeru. 20
• Psychologická neboli psychofyziologický – nezabývá se fyzikálními úˇcinky zvuku na lidské tˇelo, ale naopak hudba podle ní p˚usobí na duši, kde vzbuzuje afekty a vášnˇe, jejichž d˚usledkem jsou hnutí nervového systému a následnˇe i léˇcebná reakce. Afekty, které jsou podníceny hudbou, jsou v tomto pˇrípadˇe zásadním a nezbytným pˇredpokladem léˇcebného procesu. E. A. Nicolai se zasloužil o tento zp˚usob uvažování, jeho teorie je zmínˇena výše. Tuto teorii zastával i Anglický profesor lékaˇrství Robert Whytt, Kausch a další z estetik˚u. Francouzská muzikoterapie 2. poloviny 18. století je popsána od Louise Debota, který uvádí, že v nemocnicích v Rouenu, Boulogni a Anconˇe se nemocným 2krát dennˇe hrálo na varhany s léˇcebným zámˇerem. K léˇcení choromyslných objednalo ˇreditelství paˇrížských nemocnic vlastního uˇcitele hudby, protože pˇevecká aktivita pacient˚u mˇela výborné ozdravné úˇcinky. (Linka, 1997, s. 51-52) 19. století Jak uvádí Šimanovský (1998, s. 20-21), v 1. polovinˇe 19. století nevznikla žádná nová koncepce iatromusici neboli iatrohudby, nicménˇe hudba se uplatˇnovala v psychiatrických léˇcebnách k „aktivnímu zamˇestnání za pomoci hudby“. Ve 2. polovinˇe 19. století se muzikoterapii nedaˇrilo a upadla témˇeˇr v zapomnˇení. Nicménˇe i v tomto období m˚užeme najít významné osobnosti, které uvádí Linka (1997, s. 52), je jím bratislavský rodák Peter Lichtenthal (1780-1851). Napsal knihu Der musikalische Arzt ober Abhandlung von der Einflusse der Musik auf menschlichen Körper, kde podává soupis chorob vylécˇ ených pomocí hudby a zvuku jako takového (epilepsie, dna, mor, ochrnutí, tyfus, kˇreˇce a dokonce i hloupost). Skuteˇcným pˇrínosem je jeho práce bibliografická. Významným francouzským psychiatrem byl J. D. Esquirol (1772-1840), zasloužil se o zlepšení osudu tehdejších duševnˇe nemocných, kteˇrí byli hospitalizováni. Napsal, že hudba vyvolává nervovou vibraci, která podnˇecuje krevní obˇeh a tím p˚usobí pozitivnˇe na morálku pacient˚u. První docent psychiatrie v Rakousko-uherské monarchii J. B. Riedl, také využíval hudbu jako léˇcebný prostˇredek. Psychiatˇri z celého svˇeta se u nˇej uˇcili, jak využívat léˇcbu prací, hudbou, kulturou a dalšími zp˚usoby. Riedl spravoval pražský ústav, který byl vybaven knihovnou s 350 svazky beletrie a zábavné cˇ etby, hudebními nástroji (pro kapelu, která byla sestavena z nemocných), cˇ tyˇrmi zahradami, kuželníkem, kolotoˇcem a také šachovými a karetními stolky. 21
2. polovina 19. století znamená pˇrestávku ve vývoji muzikoterapie. Lékaˇrský výzkum byl v té dobˇe zamˇestnán d˚uležitˇejšími otázkami a medicína se stávala pˇrísnˇe exaktní 21
vˇedou. Skeptický postoj k uplatnˇení muzikoterapie formuloval E. Hanslick. Kritizuje
obˇe výše zmiˇnované školy a nevˇeˇrí v úˇcinky hudby na lidský organismus, ale naopak pˇripouští využití hudby jako uklidˇnujícího prostˇredku v psychiatrické praxi. Dále také J. G. Millingen vydal v r. 1839 knihu Curiosities of Medical Experience (Lékaˇrské kuriozity), kde píše o muzikoterapii jako o vtipu. 20. století až souˇcasnost Oba autoˇri jak Linka (1997, s. 53), tak také Šimanovský (1998, s. 21) se shodují, že na pˇrelomu století se objevují snahy využít muzikoterapie v medicínˇe. Nˇekteˇrí badatelé z 1. poloviny a ze zaˇcátku 2. poloviny 20. století mají na muzikoterapii skeptický pohled. Sohler má ned˚uvˇeru k využití hudebnˇe-léˇcebných postup˚u u pacient˚u, kteˇrí jsou léˇceni chemoterapií. Také kritizuje znehodnocení hudby použitím rozhlasu a gramofonu. (Linka, 1997, s. 53) Poˇcátek nového století pˇrináší pˇríslib vývoje a rozvoje muzikoterapie. Polský lékaˇr, profesor farmakologie na univerzitˇe v Kadani Ivan Michajloviˇc Dogiel (1830), vynalezl pˇrístroj, který zaznamenává pohyb krve. E. Barth uvádí v knize O zdravotní hodnotˇe zpˇevu, že aktivní zpˇev má pozitivní vliv na krevní obˇeh, látkovou výmˇenu, zažívací orgány a cˇ innost plic. Abbate Cavaliere Liquitt zavedl ve svém ústavˇe pro duševnˇe choré léˇcbu hudbou pro léˇcení chronické nespavosti. Nˇemecký lékaˇr, fyziolog a fyzik Hermann Ludwig Ferdinand von Helmholtz (1821-1894) poskytl léˇcitel˚um ˇradu podnˇet˚u, je zakladatelem vˇedního oboru hudební fyziologie. Karl Stumpf nˇemecký filozof a psycholog mˇel velký význam pro hudební psychologii. (Linka, 1997, s. 54) Rytmika, jako estetický tˇelocvik a pohybový projev, poskytla muzikoterapii další podnˇety. Termín pochází od ženevského profesora konzervatoˇre Emila Jocquesa-Dalcroze. Základem metody je rytmus a cílem je radost z fyzické a psychické vyrovnanosti, kterou dosahujeme tóny promˇenˇenými v pohyb. Tato metoda ovlivnila i zakladatele Sokola dr. Miroslava Tyrše, ale i Isodoru Duncanovou, která se zabývala harmonií pohybu a hudby a výrazovým tancem. (Linka, 1997, s. 54-55) 21
c Pˇrísnˇe vˇedecký, založený na pˇresnosti: Pojem exaktní ABZ slovník cizích slov [online] 2005-2006 Radek Kuˇcera & daughter [cit. 22. února 2011]. Dostupný z World Wide Web. http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/hledat?typ_hledani= prefix&cizi_slovo=exaktn%ED
22
Rudolf Steiner (1861-1925) zakladatel antropozofie
22
prosazoval využití eutytmie,
což je systém založený na sebevyjádˇrení prostˇrednictvím hudby a tance. Rudolf Laban v meziváleˇcném období zase doporuˇcoval tanec k obnovení duševního zdraví, dále také Marian Chaceová v USA a další. (Linka, 1997, s. 55) K obrovskému rozvoji muzikoterapie došlo po 2. svˇetové válce, na cˇ emž se shodují oba autoˇri Linka (1997, s. 55) i Šimanovský (1998, s. 21). Muzikoterapie se zkoumá soustavnˇeji, metodiˇctˇeji a cílevˇedomˇeji, velkou mˇerou se rozr˚ustá odborná literatura, která je podložena seriózními fakty. Vyvinula se z ní metoda, která dosahuje pozoruhodných výsledk˚u, i když není stále ještˇe zcela prozkoumána. (Linka, 1997, s. 55-56) Zeleiová (2007, s. 27) zaˇrazuje vývoj novodobé muzikoterapie právˇe do období po 2. svˇetové válce, kdy se zaˇcíná rozvíjet léˇcebnˇe, sociálnˇe-pedagogicky, speciálnˇe a psychoterapeuticky. Dˇeje se to díky empirickým výzkum˚um, které byly provádˇeny ve Spojených státech amerických díky Juliettˇe Alvinové a v Evropˇe díky Christopheru Schwabemu. Po 2. svˇetové válce se vymezily tˇri muzikoterapeutické školy: americká, švédská a škola, která odpovídá nˇemecky mluvícím územím (Rakousko a nˇemecká cˇ ást Švýcarska). (Linka, 1997, s. 56) Americká škola Podle jednˇech pramen˚u vznikla americká škola ve 2. polovinˇe tˇricátých let, nˇekde se uvádí, že již v roce 1927. Avšak pokusy léˇcení duševnˇe nemocných hudbou se objevily již na pˇrelomu 19. a 20. století stejnˇe jako v Rusku nebo v Anglii. Americká škola reprezentována I. M. Altshulerem, I. A. Benedictem, C. Boenheimem H. Douglasem atd. se zabývala úˇcinky hudby r˚uzného druhu, stylu a žánru, kdy se snažila vytvoˇrit hudební farmakologii – urˇcitý spolehlivˇe fungující hudebnˇe-léˇcebný receptáˇr. Hlavní nevýhodou je r˚uzná mentální úroveˇn, hudební citlivost a pˇredstavivost pacient˚u, kdy úˇcinky hudby jsou r˚uzné. Za 2. svˇetové války se metoda osvˇedˇcila proti hromadným sebevraždám voják˚u. (Linka, 1997, s. 56) Muzikoterapie je podle americké školy pomocnou psychoterapeutickou metodou. V USA byla v roce 1950 založena National association for music therapy a v roce 1964 zaˇcal vycházet Journal of music therapy. (Linka, 1997, s. 56-57) Zeleiová (2007, s. 28) dále uvádí, že v USA vznikla v roce 1971 American Association for Music Therapy. Tyto 22
Uˇcení o moudrosti cˇ lovˇeka, který je schopen spojení s vyššími svˇety: Pojem antropozofie ABZ slovník c 2005-2006 Radek Kuˇcera & daughter [cit. 28. února 2011]. Dostupný z World cizích slov [online] Wide Web. http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/hledat?typ_hledani= prefix&cizi_slovo=antropozofie
23
dvˇe organizace v roce 1998 sjednotila American Music Therapy Association, která existuje dodnes. Švédská škola Podle Šimanovského (1998, s. 21) švédskou školu zakládá roku 1948 A. Pontvik, který, jak udává Linka (1997), založil Stockholmský muzikoterapeutický institut již v roce 1942. A. Pontvik vytváˇrí vlastní systém, ve kterém ožívají staré pythagorejské pˇredstavy. Pontvik tvrdí, že interpretací akusticko-harmonických vztah˚u prostˇrednictvím sluchového orgánu si lze uvˇedomit vlastní rovnováhu. Jako psychoresonanci oznaˇcuje Pontvik hudební zobrazení harmonických archetyp˚u (za archetypové formy považuje lidové písnˇe, ukolébavky, chorály a instrumentální hudbu J. S. Bacha) v duši cˇ lovˇeka. Citový úˇcinek hudby není v tomto pˇrípadˇe d˚uležitý. Hudba umožˇnuje otisk harmonických vesmírných vztah˚u v duši cˇ lovˇeka, kterým docilujeme duševní rovnováhy. Ze švédského pojetí muzikoterapie plyne, že je hudbˇe pˇrisuzována hlavní funkce v léˇcebném procesu. Šimanovský (1998, s. 21) dále uvádí, že muzikoterapie je pokládána za centrální obor v psychologii, jelikož hudba na rozdíl od slov dokáže proniknout do duše hloubˇeji. Šimanovský uvádí, že Dánsko, Norsko, Finsko a Island se také hlásí k tˇemto princip˚um. (Linka, 1997, s. 57-58) Nˇemecká škola Tato škola je z pováleˇcných smˇer˚u nejmladší. Již v roce 1953 na univerzitˇe K. Marxe v Lipsku v tehdejší NDR se pokoušeli uplatˇnovat muzikoterapii. Soustavnˇejší snahy o muzikoterapii probíhaly od roku 1960. Zde vyvinul sv˚uj léˇcebný systém muzikolog DrSc. Ph.D. Christoph Schwabe spoleˇcnˇe s odbornicí na pohybovou výchovu Ch. Kohlerovou. Provádˇel muzikoterapii v léˇcebných zaˇrízeních, psal knihy, ve kterých chápe hudbu jako spoleˇcensky determinovaný jev, zabýval se základy a metodikou muzikoterapie a lécˇ ením neuróz a funkˇcních poruch. (Linka, 1997, s. 58) Od roku 1969 pracuje v Lipsku sekce muzikoterapie, kterou založili výše zmiˇnovaní, jak uvádí Šimanovský (1998, s. 21), zde byla vyvinuta speciální metoda muzikoterapie propojené se spánkem, kterou aplikovali pˇri neurotických poruchách. Prostˇrednictvím Jitky Schánilcové-Vodˇnanské ˇ se muzikoterapie dostala do bývalého Ceskoslovenska, Zeleiová (2007, s. 31) Vzhledem k vzr˚ustajícímu zájmu o muzikoterapii, bylo nutné zˇrizovat i specializovaná a výzkumná stˇrediska. Proto v roce 1959 byla ustanovena Rakouská spoleˇcnost pro 24
podporu muzikoterapie, jejíž pˇredsednicí byla zakladatelka vzdˇelávacího stˇrediska pro muzikoterapii Koffer-Ulrichová. (Linka, 1997, s. 58) Podle Šimanovského (1998, s. 21) je v Rakousku muzikoterapie na vysoké úrovni, každým rokem se v Salcburku koná kongres odborník˚u, hudebních terapeut˚u a zasloužili se o to, že se tento obor zaˇcal pˇrednášet už v roce 1959 na Hudební akademii ve Vídni. Linka (1997, s. 58) píše, že podle nˇekterých zpráv se zde poprvé uplatnila myšlenka vytváˇrení tˇríˇclenných terapeutických tým˚u (psychiatr, psycholog a muzikoterapeut). Tito odborníci si pacienta pˇredávají podle toho, do jaké oblasti jeho problém spadá. Tehdejší NSR reprezentují F. A. Fengler, H. G. Jaedicke, kteˇrí jsou uvádˇeni obˇema autory. Podnˇetnými myšlenkami k muzikoterapii pˇrispˇeli C. Orff, H. P. Reinecke a H. Willms. (Linka, 1997, s. 58) Ostatní zemˇe Muzikoterapie je v dnešní dobˇe urˇcitým zp˚usobem provozována ve všech zemích svˇeta, avšak v r˚uzné podobˇe i míˇre. Poˇrádají se kongresy a sympozia, jsou vydávány odborné cˇ asopisy. (Linka, 1997, s. 58) J. Alvinová ve Velké Británii založila spoleˇcnost pro muzikoterapii, která vydává cˇ asopis British journal of music therapy. (Šimanovský, 1998, s. 21) Linka (1997, s. 59) vyzdvihuje úroveˇn francouzské muzikoterapie s pˇredstaviteli M. A. a J. Guillotovými, J. Jostem. V Paˇríži byl v roce 1969 založen Muzikoterapeutický ústav, který se orientuje na terapii autismu u dˇetí, skupinovou terapii a na pacienty s nevyjasnˇenou diagnózou. (Šimanovský, 1998, s. 22) Podle Zeleiové (2007, s. 34) má Francie dlouhou tradici farmakologické muzikoterapie, která využívá k navození adekvátní fyziologické reakce dynamiky skladeb. Pˇredstavitelkou je Editha Lecourt. V Polsku Galinská propaguje receptivní muzikoterapii, kdy na základˇe analýz sestavila hudební receptáˇr (jednotlivé skladby mají urˇcitý charakter, který v posluchaˇcích vyvolá urˇcitou reakci). V Gdaˇnsku se muzikoterapií zabývá katedra Statní vysoké hudební školy, kde úspˇešnˇe spolupracují s porodnickou klinikou a vydávají periodikum Zeszyty naukowe, kde jsou hudebnˇe teoretické, muzikologické a muzikoterapeutické studie. (Linka, 1997, s. 59) Na neurologické klinice v Moskvˇe vznikla v roce 1927 metoda, jejímž autorem je V. A. Giljarovskij. Jeho následovníci vytvoˇrili systém léˇcebné logopedické rytmiky pro dˇeti, které trpí balbulismem a systém pro dˇeti s poruchami sluchu a neslyšící. (Šimanovský, 1998, s. 22)
25
V bývalé Jugoslávii zase využívali muzikoterapie u dˇetí, které pˇrekonaly mozkovou obrnu, u dˇetí s LMD, s poruchami sluchu, ˇreˇci a k léˇcení alkoholismu v geriatrických 23 klubech. Pˇredstavitelem je D. Breitenfeld, který v roce 1970 založil Muzikoterapieutické sdružení Chorvatska. (Šimanovský, 1998, s. 22) Na Slovensku patˇrila muzikoterapie od roku 1968 mezi pˇredmˇety vyuˇcované na Institutu speciální a léˇcebné pedagogiky pˇri FF UK v Bratislavˇe. Z. Mátejová a S. Mašura na Psychologicko-výchovné klinice v Bratislavˇe využívají muzikoterapie u dˇetí a dospˇelých s poruchami ˇreˇcové komunikace. Zamˇeˇrili se také na mladistvé a dˇeti neurotické, dˇeti s poruchami chování, mentálnˇe retardované aj. (Šimanovský, 1998, s. 22) ˇ Ceská republika U nás se muzikoterapie zaˇcala využívat zejména v Praze v Bohnicích v psychiatrické léˇcebnˇe, na Foniatrické klinice M. Seemana a v Logopedickém ústavu pod vedením F. Kábeleho na zdejším foniatrickém oddˇelení. (Šimanovský, 1998, s. 23) Jitka Schánilcová-Vodˇnanská p˚usobí v oblasti muzikoterapie již dlouhodobˇe. Nejprve p˚usobila v protialkoholní léˇcebnˇe u Apolináˇre a následnˇe ve Stˇredisku péˇce o mládež a rodinu. Poˇrádá zde i kurzy pro psychology, pedagogy, sociální pracovnice a jiné zájemce. (Šimanovský, 1998, s. 23) Josef Krˇcek pracuje v Pˇríbrami ve Svobodné waldorfské škole a v Praze v Akademii sociálnˇe umˇelecké terapie. (Šimanovský, 1998, s. 23) I. Strossová v Opavˇe a V. Mikula s kolektivem v léˇcebnˇe v Kromˇeˇríži využívají muzikoterapie ve spojení s metodou psychodramatu podle P. Pokorné. Pod vedením S. Kratochvíla je léˇcba hudbou zaˇrazována do skupinových aktivit v terapeutické komunitˇe pˇri terapii neuróz u dospˇelých. (Šimanovský, 1998, s. 23) ˇ V Ceské republice se m˚užeme pˇrihlásit do r˚uzných muzikoterapeutických kurz˚u, které jsou spojeny s kurzy neverbálních technik nebo jsou uvádˇeny samostatnˇe. Kurz neverbálních technik v Praze poˇrádají Jitka Schánilcová-Vodˇnanská a arteterapeutka Yvonna Lucká. Hana Vyhnálková nabízí jednodenní kurzy Seznámení s muzikoterapií I., II. v Olomouci, souˇcástí tohoto kurzu je mapování tempa i rytmu klienta. Pro lidi pracující ve výchovných, terapeutických a rehabilitaˇcních zaˇrízeních existuje kurz od Tomáše 23
Geriatrie je obor, který se zabývá funkˇcním a zdravotním stavem ve stáˇrí, diagnostikou chorob, jejich zvláštnosti a zp˚usoby léˇcení. Geriatrická péˇce je týmová a vychází z celkového hodnocení pacienta: Pojem Geriatrie Wikipedia [cit. 7. bˇrezna 2011]. Dostupný z World Wide Web. http://cs. wikipedia.org/wiki/Geriatrie
26
Procházky a Aleny Duškové, jež se zamˇeˇruje na Celostní pojetí muzikoterapie, usilují o integrovaný a komplexní pˇrístup ke klient˚um. K muzikoterapii pˇristupuje Zdenˇek Šimanovský aktivnˇe a využívá ji v hudebnˇe-dramatické výchovˇe. Muzikoterapii pokládá za prožitkovou terapii a náplní jeho semináˇru˚ je teoretická pˇríprava a prožitkové programy s muzikoterapeutickými postupy. S kolegy také založil a pˇredsedá Sekci muzikoterapie ˇ ˇ Ceské psychoterapeutické spoleˇcnosti pˇri CLS JEP. (Zeleiová, 2007, s. 36-37)
1.5
Druhy muzikoterapie
Linka (1997, s. 60-71) rozdˇeluje muzikoterapii podle nˇekolika hledisek. Dˇelení z hlediska úˇcasti pacienta: • Aktivní muzikoterapie – jedinec pˇri ní vyvíjí hudební aktivitu. M˚uže sám ,ˇci spoleˇcnˇe s terapeutem, spolupacienty hrát, zpívat nebo vyt’ukávat rytmus atd. • Pasivní = receptivní = poslechová muzikoterapie – pacient hudbu pouze vnímá. M˚uže se vˇenovat i urˇcité mimohudební cˇ innosti (napˇr. cˇ íst, pracovat, malovat), což nejsou hudební cˇ innosti. Dˇelení muzikoterapie podle poˇctu klientu: ˚ • Individuální – terapeut se vˇenuje pouze jednomu pacientovi. • Skupinová – pˇri terapii je pˇrítomno 8 až 20 pacient˚u. • Hromadná – reprezentuje ji ještˇe vˇetší poˇcet pacient˚u léˇcených zároveˇn. Pro skupinovou a hromadnou muzikoterapii, jak uvádí Linka (1997, s. 70-71), je nˇekdy užíváno oznaˇcení kolektivní muzikoterapie, což autor nepovažuje za pˇríliš vhodné. Oznaˇcení není dostateˇcnˇe výstižné a pˇresné. Význam slova kolektivní zde oznaˇcuje pouze celek, skupinu. Linka se, nicménˇe domnívá, že tento pojem by mˇel nést další význam a hodí se více pro pojmenování soudržného spoleˇcenství lidí, ne nahodilého setkávání lidí z davu, kteˇrí se vˇetšinou ani neznají. (Linka, 1997, s. 60-71) Smažinková (2010, s. 11), uvádí následující rozdˇelení a charakteristiku: • Individuální muzikoterapie – je více používaná forma pˇri léˇcení klient˚u s tˇežšími duševními poruchami. Využívá se tam, kde by skupinová práce poruchu zhoršovala. 27
Prostˇrednictvím individuální formy se m˚uže klient navrátit do spoleˇcnosti. Slouží k obnovování komunikace s okolím. • Skupinová muzikoterapie – vhodná pro dˇeti, jedince s mentálním postižením, u nichž pomáhá pˇri korekci prožívání a postoj˚u pacient˚u. Aktivita tˇrí a více pacient˚u je považována za skupinovou práci. Poˇcet do deseti klient˚u je pro terapii nejvhodnˇejší. Kantor (2009, s. 124) pˇridává ještˇe jeden termín, a to komunitní terapie, kterou již nepovažuje za typ skupinové terapie. Pracuje se zde s pˇrirozenˇe existujícími skupinami a prostˇredím. Zahrnujeme sem terapii rodin, komunit vrstevník˚u aj. Poˇcet cˇ len˚u komunity není limitován. Na rozdíl od skupinové terapie se snaží komunitní terapie dosáhnout zmˇen v celém systému i u jednotlivc˚u.
28
2
Zvuk a tón
2.1
Co je to zvuk
Všechno, co slyšíme, jsou zvuky, které vznikají chvˇením hmoty (r˚uzných tˇeles, plyn˚u a také kapalin). Pˇríkladem zvuk˚u jsou hluk motor˚u, troubení, pískání, šumˇení vody aj. „Chvˇející se tˇeleso rozechvívá okolní vzduch a ten rozechvívá sluchové ústrojí v našem uchu; toto chvˇení v uchu vnímáme jako zvuk.“ (Zenkl, 2003, s. 9) Dˇelení zvuku: ˚ • Tóny – vznikají pravidelným a stále stejnˇe rychlým chvˇením hmoty. Mají pˇresnou výšku, kterou m˚užeme napodobit hudebními nástroji nebo zpˇevem. Slyšíme-li tón hraný na housle, m˚užeme jej zahrát i na kytaru, klavír nebo zazpívat. Tyto tóny se liší barvou, ale výška z˚ustává stejná. • Hluky – vznikají nepravidelným a nestejnˇe rychlým chvˇením hmoty. Jsou to všechny ostatní zvuky napˇr. šumy, skˇrípání, rány, praskání aj. Mají neurˇcitou výšku, nicménˇe obˇcas se dá urˇcit, zda znˇejí vysoko nebo hluboko. Výška tˇechto zvuk˚u není pˇresnˇe daná, proto ji nem˚užeme zazpívat ani zahrát. (Zenkl, 2003, s. 9) V hudbˇe se využívá pˇrevážnˇe tón˚u, ale i nˇekteré hluky napˇr. zvuky trianglu, bubínk˚u nebo cˇ inel˚u. (Zenkl, 2003, s. 9)
2.2
Vlastnosti tónu˚
Rozlišujeme cˇ tyˇri základní vlastnosti tón˚u – délka, síla, barva, výška. R˚uznou délku tón˚u rozlišujeme podle toho, jak dlouho znˇejí napˇr. krátké, dlouhé, stejnˇe dlouhé atd. Dále m˚užeme mluvit o tónech slabých, silných, atd., kdy rozlišujeme jejich r˚uznou sílu. Barvu tón˚u rozlišujeme podle jejich p˚uvodu, tudíž tóny klarinetu, klavíru (hudebních nástroj˚u), tóny ženských, mužských nebo dˇetských hlas˚u nebo tóny sirén, klakson˚u aj. Pakliže tóny znˇejí jasnˇe, ostˇre, dutˇe, sametovˇe atd. popisujeme sluchový vjem tónu. Tóny hluboké a vysoké urˇcují výšku. Ve stˇrední cˇ ásti klaviatury jsou tóny ve stˇrední poloze, které nemají žádné zvláštní oznaˇcení. Výška tón˚u se urˇcuje pˇresnˇe podle poˇctu kmit˚u tˇelesa za sekundu. Kmitoˇcet kolem 20 kmit˚u mají nejhlubší tóny, naopak i nˇekolik tisíc kmit˚u za sekundu mají tóny vysoké. (Zenkl, 2003, s. 10) 29
Také u hluk˚u urˇcujeme základní vlastnosti kromˇe výšky, kterou pˇresnˇe urˇcit nelze. Kolísání v síle nebo výšce zvuk˚u a zmˇeny v jejich barvˇe, m˚uže zp˚usobovat nepravidelné chvˇení hmoty. Nˇekteré zvuky jsou složité a skládají se z vˇetšího poˇctu jednotlivˇe rozlišitelných zvuk˚u (mají svoji sílu, barvu i výšku). (Zenkl, 2003, s. 10)
2.3
Akustika, vznik a šíˇrení zvuku
Vˇeda o vzniku, šíˇrení a vnímání zvuku se nazývá akustika. Má velký význam pro hudbu a hudební život, používá se pˇri výrobˇe hudebních nástroj˚u i elektroakustických pˇrístroj˚u jako jsou gramofony, mikrofony, magnetofony a další, a pˇredevším pˇri stavbˇe divadelních a koncertních sál˚u. Zkoumá také ˇreˇc, slyšení a vnímání hudby. Až za hranice únosnosti umožˇnuje zesilování hudby elektroakustika. Z toho d˚uvodu pomocí výzkum˚u pomáhá akustika bojovat proti nadmˇerné hluˇcnosti nejenom v továrnách, ale také pˇri koncertech. (Zenkl, 2003, s. 108)
2.4
Vnímání hudby a sluchové pole
Sluchový orgán u lidí se skládá ze tˇrí cˇ ástí: vnˇejší ucho (boltec, zvukovod a ušní bubínek), stˇrední ucho (tˇri k˚ustky – kladívko, kovadlinka, tˇrmínek) a vnitˇrní ucho (hlemýžd’ – dvaap˚ulkrát spirálovitˇe zatoˇcená trubiˇcka naplnˇená tekutinou, je uzavˇren dvˇema okénky – oválným, o které se opírá tˇrmínek a okrouhlým). (Zenkl, 2003, s. 111) Boltec zachycuje vlnˇení vzduchu, který následnˇe prochází zvukovodem k bubínku a ten se rozechvívá. Kmitání se pˇrenáší pˇres k˚ustky na oválné okénko, pˇrechází na kapalinu, jež p˚usobí na nervové buˇnky, které jsou uloženy v hlemýždi. Tyto buˇnky se nazývají Cortiho ústrojí a zde se zachycený zvuk mˇení na nervové vzruchy pˇrenášené do sluchových center v levém i pravém spánkovém laloku v mozku. Podrobnosti pˇrenosu zvuku nejsou dosud pˇresnˇe známy. (Zenkl, 2003, s. 112) Náš sluch nezachycuje pˇríliš vysoké ani hluboké tóny. Hodnˇe silné zvuky sluch pocit’uje jako bolest a m˚uže jimi dojít k jeho poškození. S r˚uznou citlivostí také vnímá sluch odlišné tónové výšky. Hluboké tóny musí znít silnˇeji a po delší cˇ as, aby byly sluchem zachyceny. Sluchové pole je oblast tónových výšek, na které sluch reaguje. (Zenkl, 2003, s. 112) Tvar sluchového pole je pro každého cˇ lovˇeka individuální. Zespodu je vymezen kˇrivkou, která popisuje práh slyšitelnosti (zvuky, které jsou pod tímto prahem, neslyšíme) 30
a seshora kˇrivkou vymezující práh bolesti (zvuky, které jsou nad tímto prahem, pocit’ujeme jako bolestivý vjem). Maximální citlivost sluchu m˚užeme vymezit od 500 – 4000 Hz, kdy se pro nižší a vyšší frekvence prudce snižuje.1 Menší rozsah sluchového pole využívá hudba a ještˇe menší oblast zabírá ˇreˇc, jak je znázornˇeno na obrázku. Síla tón˚u je uvedena v decibelech na svislé ose a na vodorovné ose jsou uvedeny tónové výšky po oktávách. (Zenkl, 2003, s. 112)
Obrázek 1: Sluchové pole (Zenkl, 2003, s. 112)
1
c 2003 – 2008 Ing. Petr Bernat [cit. 3. dubna 2011]. Dostupný z World Wide Web. Anatomie varhan http://homen.vsb.cz/~ber30/texty/varhany/anatomie/pistaly_akustika. htm
31
2.5
Metrum
Jedná se o schéma obecnˇe platné založené na stˇrídání stejného poˇctu pˇrízvuˇcných a nepˇrízvuˇcných slabik.2 Metrum je v hudbˇe podle Blahutkové, Jonášové (2009, s. 9) rytmické cˇ lenˇení ˇrady tón˚u, jakási základní míra, podle níž v hudbˇe mˇeˇríme cˇ as. Blahutková, Jonášová (2009, s. 9) uvádí: „Vnímání metra nám dává podklad pro spoleˇcné pohybové ztvárnˇení všech hudebních složek.“
2.6
Takt
Takt se udává za notovým klíˇcem. Takt oznaˇcujeme dvˇema cˇ ísly nad sebou, kdy horní udává poˇcet dob, spodní hodnotu rytmickou. U nˇekterých skladeb se m˚uže vyskytnout pˇredtaktí, kdy skladby zaˇcínají neúplným taktem. Takty nejbˇežnˇejší jsou: • C takt cˇ tyˇrcˇ tvrteˇcní (celý) • 2/4 takt dvouˇctvrteˇcní • 3/4 takt tˇríˇctvrteˇcní • 3/8 takt tˇríosminový • 6/8 takt šestiosminový • 12/8 takt dvanáctiosminový Pˇrízvuˇcná (tˇežká) doba je první doba v taktu a další jsou nepˇrízvuˇcné (lehké). Jednotlivé taktové oddíly jsou oddˇeleny svislými taktovými cˇ arami. (Urban, 1944, s. 24)
2.7
Hudba
Velmi d˚uležitou roli v životˇe cˇ lovˇeka hraje hudba, která je schopna vyvolávat citové reakce, od deprese až po extázi. Hudba m˚uže pozitivnˇe p˚usobit na rozvoj poznávacích schopností, má vliv na zdraví a napomáhá k rozvoji inteligence, což uvádˇejí nejnovˇejší poznatky vˇedc˚u. Ve stˇredu zájmu v posledních desetiletích je zkoumání vlivu hudby na psychickou vyrovnanost. Pˇri tˇelesné výchovˇe a sportu nastoluje hudba pocit uvolnˇení a soustˇredˇení, které podporují uˇcení. (Novotná, a kol., 2009, s. 146) 2
Wikipedia [cit. 29. bˇrezna 2011]. Dostupný z World Wide Web. http://cs.wikipedia.org/ wiki/Metrum
32
Lze konstatovat na teoretickém i praktickém základˇe, že: • hudba ponouká k pohybu, kterému dává jakýsi ˇrád a ovlivˇnuje jeho vykonávání, • má schopnost vzbuzovat, regulovat a zvýrazˇnovat pohybový projev, • z estetického hlediska napomáhá zlepšovat úroveˇn pohybového projevu, • dává pohybu rytmus a tempo, • v tˇelesné výchovˇe má elementární funkce: „motivaˇcní – regulaˇcní – dramaturgickou; dalšími jsou napˇr. - sjednocující – facilitaˇcní (podporuje realizaci pohybu, napomáhá uvolnˇení, ulehˇcuje zapamatování sledu pohyb˚u) – mentálnˇe hygienická – výchovnˇe estetická“, (Novotná, a kol., 2009, s. 147) • je rekreací a zábavou, • vede ke zvyšování úrovnˇe a úˇcinku procesu tˇelovýchovy, • má vliv na osobnost dítˇete, • v tanci se vzájemnˇe spojuje hudba a pohyb i z historického hlediska. (Novotná, a kol., 2009, s. 146-147)
33
3
Taneˇcní terapie versus lidový tanec
3.1
Vymezení pojmu taneˇcní terapie
Brtníková (2007, s. 17) ve své diplomové práci udává vyjádˇrení Hátlové (2003), že tanec jako léˇcebný rituál byl používán k léˇcení od poˇcátku lidské existence. A. D. T. A. (Asociace americké taneˇcní terapie) definuje taneˇcní terapii jako: „terapeutické užití pohybu k dosažení emoˇcní a fyzické integrace jedince.“ (Blížkovská, 1999, s. 66) Brtníková (2007, s. 17) upˇresˇnuje tuto definici prostˇrednictvím Hátlové (2003), jako terapeutické použití pohybu v procesu, který úˇcinnˇe p˚usobí k emoˇcní, sociální, kognitivní i fyzické integraci cˇ lovˇeka. Evropskou asociací je taneˇcní terapie definována jako psychoterapeutická aktivita, jež pacient˚um pomáhá opˇet nalézt: 1. Radost z funkˇcní cˇ innosti – cˇ lovˇek pohybem tˇela vchází do kontaktu s prostˇredím. Hodnˇe mladých lidí ztrácí kontakt se svým tˇelem nedostateˇcným pohybem. Nejprve si musí cˇ lovˇek své tˇelo uvˇedomit. Opakovaným cviˇcením m˚uže zažít radost ˇ ek se cítí z toho, že dokáže své tˇelo ovládat a m˚uže se na nˇe spolehnout. „Clovˇ dobˇre ve „své k˚uži“ a tento pˇríjemný prožitek pomáhá rozvíjet a upevˇnovat tˇelesné schéma.“ (Blížková, 1999, s. 68) 2. Jednotu tˇelesna a duševna – tanec je aktivitou fyzickou i psychickou. Emoce jsou probouzeny a vyjádˇreny taneˇcními pohyby. Zaˇcneme-li improvizovat, uvolní náš taneˇcní projev nˇeco z našeho psychického stavu. Tanec je jakási ˇreˇc duše i tˇela. 3. Obnovu pozitivního sebepˇrijetí – objektivní tˇelesné schéma se cˇ asto odlišuje od subjektivního obrazu tˇela cˇ lovˇeka. V hodinách taneˇcní terapie dochází k rekonstrukci sebeobrazu (pozitivní vnímání sebe sama) prostˇrednictvím cviˇcení, které synchronizují cˇ ásti tˇela a pohled odborníka, jež odráží hodnotu jejich osobnosti. Je potˇreba vybrat lehká cviˇcení, aby je pacienti zvládli. 4. Autonomii – uvˇedomˇení si sebe sama, vlastní integrita a sebepˇrijetí, které vede k osamostatnˇení. Pacient vstupuje do kontaktu s ostatními, v nˇež nachází vlastní gesta, vlastní pohyby a postoje. Svou vlastní existenci si uvˇedomuje a potvrzuje. 5. Tˇelesnou symboliku – tancem jako ˇreˇcí tˇela pˇrináší pacient na scénu pˇrání, touhy, 34
myšlenky a obavy. Tancem m˚uže vybít nashromáždˇenou agresivní energii – radost i smutek. 6. Sublimaci – taneˇcní terapie je také arteterapií. Snaží se objevovat krásné symbolické gesto. Krása vyplývá z autenticity, opravdovosti pohyb˚u, jež vyplývá z vnitˇrní svobody a klidu. Prostˇrednictvím umˇelecké tvorby tvoˇrí pacient sebe sama. (SchottBillmann, 19941 ).
3.2
Taneˇcní terapie v historickém kontextu
Objevila se v 50. letech v USA spoleˇcnˇe s hnutím terapií, které jsou zamˇeˇreny na lidský organismus. Vychází pˇredevším z psychoanalýzy a také se na ni odvolává. Propaguje jakési osvobození tˇela nebo svobodné sebevyjádˇrení. (Blížkovská, 1999, s. 66) USA Na moderním výrazovém tanci je založena americká taneˇcní terapie. Skrz tanec vyjadˇrujeme emoce a zážitky. Pr˚ukopníky taneˇcní terapie byli cˇ asto profesionální taneˇcníci, kteˇrí chtˇeli své zkušenosti z vlivu tance pˇredávat dál. Franziska Boas byla první terapeutka, která využila léˇcebného vlivu tance již v roce 1941, kdy se starala v nemocnici Bellevue v New Yorku o psychotické dˇeti. Marian Chace založila v roce 1956 Asociaci americké taneˇcní terapie, tato terapeutka se zamˇeˇrila na duševnˇe nemocné dˇeti v nemocnici Sainte Elisabeth ve Washingtonu. Lilian Espenak spolupracovala s Alexandrem Lowenem, zakladatel bioenergie, a pro svou taneˇcní terapii pˇrevzala cˇ tení tˇela z bioenergetické analýzy. Pˇri cˇ tení tˇela posuzujeme pohyby, postoje a dynamiku tˇela, a tím odhalujeme zablokované zóny jedince. (Blížkovská, 1999, s. 66-67) Šíˇrení taneˇcní terapie jak v praxi, tak i výuku na univerzitách podporuje Asociace americké taneˇcní terapie. Prostˇrednictvím cˇ asopisu American Journal of Dance Therapy se taneˇcní terapie dostává do povˇedomí lidí. (Blížkovská, 1999, s. 67) Velké Británie Tanec byl využíván na základních školách jako jeden ze základních výchovných prostˇredk˚u. Ve 40. letech, i když se o tom moc nepsalo, dochází k poznání, že tanec a pohyb 1
(Blížkovská, 1999, s. 69)
35
by se dal využít v rehabilitaci a terapii. (Payne, 1999, s. 15) Rudolf Laban (1879-1958), byl významnou osobností ve vývoji tance a pohybu. Popsal a kategorizoval pohyb, což napomáhá pˇri posuzování pohybu, k diagnóze a pˇri hodnocení zmˇen v pr˚ubˇehu práce v taneˇcní a pohybové terapii. Jeho poznatky využívali následovníci Sherbone (1974), Wethered a Gardner (1986). Vzdˇelávací instituce jako West Riding a Manchester v 50. letech propagovali Lebanovy myšlenky ke vzdˇelávání uˇcitel˚u. Od 60. let zkoušeli v Británii pracovat s terapeutickými metodami samostatné skupiny uˇcitel˚u tˇelesné výchovy, tance, psycholog˚u, speciálních pedagog˚u atd. Mˇeli pˇred sebou r˚uzné skupiny klient˚u jako staˇrí lidé, narkomani, mentálnˇe postižení aj. Ve Velké Británii se postupnˇe ustanovují hranice profesionální taneˇcní a pohybové terapie, což ve své podstatˇe zp˚usobila izolovaná práce terapeut˚u. V roce 1982 byla založena The Association for Dance Movement Therapy, která podporuje výuku a šíˇrení taneˇcnˇe-pohybové terapie. (Payne, 1999, s. 16) Francie V Evropˇe se taneˇcní terapie nejvíce rozvíjí právˇe zde. Rose Gaetner patˇrí v 50. letech k zakladatelkám. Rozvíjela terapeutickou techniku založenou na klasickém baletu až do roku 1990 v denním stacionáˇri v Santos-Dumont v Paˇríži. Další byli napˇr. Monique Rosart, Maddy Jourdain Francois Dussour a další, vˇetšina z terapeut˚u získala vzdˇelání v USA. Nejsilnˇejším proudem je taneˇcní terapie jako primitivní exprese, kterou založil v roce 1977 France Schott-Billmann. (Blížkovská, 1999, s. 67) Na paˇrížské Sorbonnˇe byl v letech 1981-1993 otevˇren kurz Tanec a psychoterapie. Díky úˇcasti mnoha odborník˚u v tomto semináˇri byla založena v roce 1984 Francouzská spoleˇcnost pro psychoterapii tancem. Potˇreba mezinárodní výmˇeny zkušeností a informací vedli k založení Evropské asociace taneˇcní terapie v roce 1993, která sdružuje šest národních asociací ze cˇ tyˇr evropských zemí (Francie – Evropské asociace taneˇcní terapie; Itálie – Italská asociace taneˇcní terapie primitivním výrazem, Centrum pro výzkum ˇ taneˇcní arteterapie, Ateliér taneˇcní antropologie Stˇredozemí; Recko – Asociace rˇeckých taneˇcních terapeut˚u; Belgie – Anthropologie Dance (A. N. D. A)). (Blížkovská, 1999, s. 67)
36
ˇ Ceská republika Využívání pohybových technik v psychoterapii v literatuˇre nalézáme. Kratochvíl (2001) píše o psychogymnastice, se kterou je spojeno jméno PhDr. Hany Jungové. Psychogymnastiku m˚užeme charakterizovat jako propojení prvk˚u tance, pantomimi a gymnastiky. Jak bylo již zmínˇeno v historii muzikoterapie, se m˚užeme setkat s tancem v kurzech výcviku ˇ neverbálních technik Jitky Vodˇnanské. (Cížková, 2005, s. 27) V pražském Duncan Centru probˇehl v letech 1996-1999 výcvik v taneˇcnˇe-pohybové ˇ terapii, kterou vedli terapeuté z Americké asociace taneˇcnˇe-pohybové terapie. Cížková, 2005, s. 27) ˇ Asociace taneˇcní terapie byla založena v létˇe roku 2002. V Ceské republice se organizují kurzy zamˇeˇrené na tˇelo, které využívají taneˇcních prvk˚u. Taneˇcní a pohybovou terapii zaštit’uje ADTA, Spoleˇcnost pro taneˇcní a muzickou výchovu, Duncan Centre Praha ˇ a Nadace pro rozvoj obˇcanské spoleˇcnosti. (Cížková, 2005, s. 27-28)
3.3
Lidový tanec
Navazuje na tradici pˇredkˇrest’anských rituálních a obˇradních tanc˚u, jejichž funkce byla magická, estetická, erotická a zábavní. Jejich tradice je dodnes udržována na vesnicích a venkovských mˇestech. P˚uvodní funkce postupem cˇ asu vymizely a pˇretrvává pouze zábavní funkce. Nˇekteré z tanc˚u si udržují souvislost se spoleˇcenskými nebo kalendáˇrními obˇrady a zvyky napˇr. masopustní pr˚uvody, svatby atd. Dále se udržují i sólové mužské tance – verbuˇnk a odzemek. Nejmladším druhem tanc˚u jsou figurální tance (polka, valˇcík, atd.), které patˇrí k tanc˚um spoleˇcenským.2 Skotáková a kol. vysvˇetlují lidový tanec takto: „Lidový tanec je umˇelecký, realistický odraz ze života lidu. Lidé skrze nˇej zábavnou formou vyjadˇrovali a vyjadˇrují zcela nenásilnˇe a pˇrirozenˇe své životní situace, národní povahu a tradice. Dochází zde zároveˇn k vyváženému spojení umˇelecké složky hudební, pohybové i výtvarné (kroje).“3
2
3
c CoJeCo 1999-2011, OPTIMUS s.r.o. [cit. 9. dubna 2011]. Dostupný z World Wide Web. http://www.cojeco.cz/index.php?detail=1&s_lang=2&id_desc=53351&title= lidov%FD%20tanec c 2009, Skotáková a kol. [cit. 9. dubna 2011]. Dostupný z World Wide Web. Teorie tance http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/fsps/ps09/tanec/web/pages/uvod_ lidovyTanec.html
37
Kos (1973) rozdˇeluje vývoj lidového tance do nˇekolika období: 1. období – které se vyznaˇcuje obˇradními tanci a chorovody a m˚užeme je zaˇradit do období pohanských Slovan˚u. Jedná se o tance provádˇené ruku v ruce ch˚uzí v doprovodu jednoduché hudby nebo zpˇevu. Zaˇrazují se sem svatební a pohˇrební tance, vynášení moreny, tance okolo svatojánských ohˇnu˚ . Patˇrí sem taktéž tance sólové mužské, jejichž zástupci jsou již výše zmiˇnované odzemky (byly vytváˇreny v souvislosti se stavˇením salaší) a verbuˇnky (tématika verbování na vojnu), a mnohé další jako marš, cigán atd. ˇ Tanˇcily se sólovˇe nebo skupinovˇe a byly zahajované zpˇevem. Radí se sem i tance cechovní, pˇri kterých se využívaly nástroje tak typické pro dané povolání. 2. období – to zaˇrazuje do 16. a 17. století. Pˇríznaˇcné pro toto období jsou tance toˇcivé, typické svým toˇcením na místˇe, jak v páru, tak i samostatnˇe (pˇrevážnˇe u dˇevˇcat). Spadají sem tance danaj, vrtˇená, cˇ ardáš a další. 3. období – náleží do 17., 18. a 19. století, která je dobou figurálních tanc˚u, kdy se v pr˚ubˇehu jedné písnˇe mˇení ustálená ˇrada krokových variací. Dˇelíme je na mladší (17. a 18. století), kam spadají manžestr a mateník (stˇrídá se v nˇem takt) a starší (18. a 19. století), kam ˇradíme mazurku, valˇcík, polku a kvapík, tyto tance se v dobˇe národního obrození staly velmi oblíbenými a rozšíˇrenými.4 ˇ Území Ceské republiky je územnˇe rozdˇeleno na západní a východní oblast. ˇ Západní oblast – patˇrí sem Cechy, západní a stˇrední Morava (Horácko, Haná a vˇetší cˇ ást Podhorácka), zde pˇrevažuje instrumentální typ folkloru. Písnˇe jsou pˇrevážnˇe durové a stˇeží se setkáme s molovými nebo archaickými tóninami. Komponované v tˇrídobém rytmu, výraznˇe cˇ lenˇené a ladˇené taneˇcnˇe. P˚uvod písní je v barokní nebo klasické umˇelé hudbˇe. Charakteristické nástroje jsou dudy, klarinety, housle aj. Jižní a jihovýchodní ˇ Cechy spadají do oblasti dudáckého typu hudby, zbylá území tvoˇrí typ hudecký. Tance toˇcivé, koleˇcka a dokoleˇcka nalezneme v oblasti dudácké, figurální tance se vyskytují ve zbytku území. (Binderová, 1990)5
4
5
c 2009, Skotáková a kol. [cit. 9. dubna 2011]. Dostupný z World Wide Web. Teorie tance http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/fsps/ps09/tanec/web/pages/uvod_ lidovyTanec.html tamtéž
38
Východní oblast – zabírá západní cˇ ást Moravy (Valašsko, Lašsko a Slovácko) v této oblasti je typický vokální typ folkloru a pˇríznaˇcný svými toˇcivými tanci. Využívají se mˇekké, tvrdé i archaické tóniny. Písnˇe jsou komplikovanˇe cˇ lenˇeny a pˇrevážnˇe ve 2/4 rytmu. Nástroje jako píšt’ala, fujara a další jsou typické pro muziky v této oblasti.6
6
c 2009, Skotáková a kol. [cit. 9. dubna 2011]. Dostupný z World Wide Web. Teorie tance http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/fsps/ps09/tanec/web/pages/uvod_ lidovyTanec.html
39
4
Charakteristika období mladšího školního vˇeku
Vrbas (2010, s. 32) popisuje vymezení mladšího školního vˇeku podle Riegerové (1993), že mladší školní vˇek odpovídá fázi juvenilního období velkých savc˚u. Vymezujeme jej dvˇema mezníky – obdobím dokonˇcení první promˇeny postavy do období nástupu puberty. Je charakteristické zpomalením r˚ustu a vývoje psychického i fyzického. Z psychologického a sociálního hlediska je ohraniˇcené nástupem dítˇete do školy a z biologického hlediska vyrovnáním proporcionality trupu a konˇcetin. Druhým mezníkem je nástup pohlavního dospívání (u dívek cca v 10-11 letech, u chlapc˚u cca v 11-12 letech). V tomto období rostou konˇcetiny rychleji než trup a dochází k zeštíhlení postavy. Zvyšuje se výkonnost orgán˚u a orgánových soustav (snižuje se tepová frekvence, mírnˇe se zvyšuje krevní tlak, nar˚ustá poˇcet erytrocyt˚u). Tvorba krve se pˇresouvá do plochých kostí, obratl˚u a žeber. (Vrbas, 2010, s. 32) Dítˇe je schopno se lehce uˇcit nové pohybové dovednosti na základˇe demonstrace a instrukce, jež vrcholí na konci tohoto období. Neuˇcí se pouze globálnˇe, ale dokáže pohyby i analyzovat a je pˇripraveno ˇrešit r˚uzné pohybové úkoly. (Vrbas, 2010, s. 32) Szabová (2001, s. 21) vyjadˇruje, že školní vˇek je období zdokonalování schopností, zruˇcností, upevˇnování pohybových návyk˚u. Mladší školní vˇek, který vymezuje od 6 do 10 let je podle ní charakteristický velkou hravostí právˇe pˇri získávání nových schopností, zruˇcností a návyk˚u. Složitˇejší cˇ innosti navazují na jednoduché herní cˇ innosti. Mezi složitˇejší ˇradí terénní hry, atletická a akrobatická cviˇcení. Dochází k rozvoji neuromotoriky, která je úzce spjatá s dalšími oblastmi psychomotoriky. Pˇri stimulaci se zamˇeˇrujeme na oblast jemné a hrubé motoriky. Starší školní vˇek, který vymezuje od 11 do 15 let, se více orientuje na skupinu, vrstevníky a pˇrátele. V tomto období jsou oblíbené skupinové cˇ innosti, které cˇ asto bývají nároˇcné, d˚uraz je kladen na vlastní uplatnˇení. Pˇri stimulaci se zamˇeˇrujeme na cviˇcení koordinace pohyb˚u, rovnováhu a orientaci v prostoru. Vedoucí nebo uˇcitel musí být opatrný pˇri používání psychodramatických technik. Mˇel být trochu psychologem a pˇredvídat, co by se mohlo stát a následnˇe umˇet zvládat emoce, které mohou u dˇetí vzniknout. Nenutíme dˇeti ke kontaktním hrám, protože bývají cˇ asto citliví na dotyk. Podmínkou cˇ inností je naprostá dobrovolnost.
40
5
Taneˇcní a pohybová výchova RVP
Do Rámcového vzdˇelávacího programu základního vzdˇelávání byl doplnˇen do cˇ ásti 5.10 Doplˇnující vzdˇelávací programy nový vzdˇelávací obor s názvem Taneˇcní a pohybová výchova, jako cˇ ást 5.10.5. Tato opatˇrení nabyla platnosti 1. záˇrí 2010.
5.1
Charakteristika vzdˇelávacího oboru pohybová a taneˇcní výchova
Tento obor umožˇnuje školám obohatit obsah základního vzdˇelávání ve vzdˇelávací oblasti Umˇení a kultura. Prostˇrednictvím tance, který vychází z pˇrirozeného pohybu cˇ lovˇeka, podporuje tento obor rozvoj kreativity. Tanec jako tv˚urˇcí cˇ innost, m˚uže vykonávat v urˇcité formˇe každý. Všichni máme možnost se pohybovat, smysl pro rytmus, schopnost rozvíjet se a další. I pro nenadané dˇeti m˚uže být tanec prostˇredkem, jak uplatnit své tv˚urˇcí úsilí, což m˚uže být z psychologického hlediska stejnˇe d˚uležité jako úsilí nadaných dˇetí. Citové hodnoty jsou v tomto pˇrípadˇe vyjadˇrovány tancem, který je umˇením. Výsledek není v tomto procesu nejd˚uležitˇejší, ale naopak tv˚urˇcí proces a citové hodnoty. Tanec umožˇnuje pozorovat zážitky, které vychází z pohybu vlastního tˇela, zamˇeˇrení se na rytmus, kdy m˚užeme pracovat s pochopením jeho významu a uplatˇnovat vˇedomˇe tyto zážitky. Taneˇcní a pohybová výchova využívá specifik tance k utváˇrení osobnosti. Harmonizuje tˇelesný rozvoj dítˇete, vytváˇrí vztahy mezi myšlenkovou, emocionální a fyzickou složkou. Umožˇnuje rozvíjet tvoˇrivost, citovost, citlivost a inteligenci tˇela. Uˇcí jak sebekázni, tak spontaneitˇe, vnímavosti k prostˇredí. Utváˇrí pozitivní vztah ke zdraví a fyzické aktivitˇe. „Taneˇcní a pohybová výchova nezahrnuje úzce úˇcelové cˇ innosti zamˇerˇené na dosažení taneˇcní techniky a výsledných pohybových tvar˚u. Nezamˇerˇuje se na prvenství, rychlost, výsledek, úspˇech, ale nabízí soustˇredˇení, sebepoznávání, úctu k druhým, radost a potˇrebu peˇcovat o spoleˇcnˇe sdílený prostor. Taneˇcní a pohybová výchova je chápána jako tv˚urˇcí umˇelecká cˇ innost, která je prostˇredkem ke znovuobjevování tˇela, jeho možností a citlivosti, k sebepoznávání a rozvíjení vyjadˇrovacích schopností neverbálním zp˚usobem. Jedním z hlavních úkol˚u je podnˇecování k samostatné tv˚urˇcí cˇ innosti.“1 1
c Rámcový vzdˇelávací program pro základní vzdˇelávání (se zmˇenami k 1. 9. 2007). [online] Praha: Výzkumný ústav pedagogický, 2007. 126 s. [cit. 10. dubna 2011]. Dostupný z World Wide Web. http://clanky.rvp.cz/wp-content/upload/prilohy/9719/tanecni_ a_pohybova_vychova.pdf
41
Tento obor vytváˇrí prostor pro utváˇrení a rozvíjení klíˇcových kompetencí – sociální a personální, komunikativní a obˇcanské, a pomáhá dosahovat cíl˚u základního vzdˇelávání. Pˇri sledování základních cíl˚u i k rozvíjení klíˇcových kompetencí prostˇrednictvím tance a taneˇcní výchovy, musíme zamˇeˇrit naši pozornost na cˇ tyˇri základní domény, které tvoˇrí tento obor a prostupují jím. Prostˇrednictvím nich je vytváˇren jeho obsah: „Obsahem Objevování svého místa jsou cˇ innosti, jejichž prostˇrednictvím žák poznává a hledá prostor svého tˇela, a které zprostˇredkují a vizualizují pˇredstavu fyzického propojení tˇelesnosti s prostorem a prostˇredím. Pocit poznání a uvˇedomˇení si svého tˇela v prostorovém kontextu vede k uvˇedomˇení si své jedineˇcnosti v rámci sounáležitosti s celkem – napojení se na rˇád vˇecí. Toto poznání doprovází úcta, pokora a svoboda. Obsahem Rozvíjení inteligence tˇela jsou cˇ innosti smˇerˇující k rozvíjení pˇrirozeného používání pohybu v závislosti na individuálních anatomických, fyziologických a psychologických pˇredpokladech žáka. Jedná se o dlouhodobý proces podmínˇený v˚ulí, smˇerˇující ke kvalitám rozvíjeným a získávaným v závislosti na závˇeru, talentu a inteligenci. ˇ Cinnosti smˇerˇující k rozvíjení inteligence tˇela nejsou cestou mechanického opakování a drilu. Obsahem Puvodnosti/originality ˚ jsou cˇ innosti, které rozvíjejí osobnost žáka a bˇehem dlouhodobého procesu mu pomáhají hledat jedineˇcný zp˚usob jeho vyjádˇrení svˇeta. Smyslem skuteˇcné p˚uvodnosti/originality není upoutávat pozornost za každou cenu. Je to cesta jedineˇcnˇe uchopeného již existujícího tvarosloví. Zámˇerem je pomáhat vyr˚ust osobnostem, které budou této p˚uvodnosti schopny. Obsahem Vytváˇrení spoleˇcenství jsou cˇ innosti, které evokují prožitek sounáležitosti a sdílení. Tanec m˚uže zprostˇredkovat prožitek spoleˇcenství jako jednu ze základních lidských potˇreb. Taneˇcní a pohybová výchova navozuje pocity sounáležitosti a sdílení, cˇ ímž p˚usobí proti odcizení a vykoˇrenˇení a podporuje pozitivní (partnerskou) sociální interakci.“2 Prostˇrednictvím celého obsahu se uplatˇnují domény taneˇcní a pohybové výchovy. Uˇcivo je rozdˇeleno do 7 okruh˚u: pohybová pr˚uprava, prostorové cítˇení, vzájemné vztahy, 2
c Rámcový vzdˇelávací program pro základní vzdˇelávání (se zmˇenami k 1. 9. 2007). [online] Praha: Výzkumný ústav pedagogický, 2007. 126 s. [cit. 10. dubna 2011]. Dostupný z World Wide Web. http://clanky.rvp.cz/wp-content/upload/prilohy/9719/tanecni_ a_pohybova_vychova.pdf
42
pohyb s pˇredmˇetem, pohybové a taneˇcní hry, hudba a tanec, improvizace (na 2. stupni se zamˇeˇrují tyto cˇ innosti na vlastní tvorbu žák˚u na základˇe jejich individuálních schopností a možností). „Vzdˇelávání v rámci taneˇcní a pohybové výchovy musí vždy smˇerˇovat k dosažení urcˇ ité míry inteligence tˇela, která je závislá na pedagogickém zámˇeru, v˚uli, talentu a emocích žáka.“3
5.2
Vzdˇelávací obsah vzdˇelávacího oboru pohybová a taneˇcní výchova
1. stupenˇ Oˇcekávané výstupy – 1. období Žák: • rozumí základním pravidl˚um správného držení tˇela ve smyslu statickém i dynamickém • vnímá a prožívá základní prostorové pojmy a p˚udorysné dráhy pohybu • rozlišuje základní dynamické stupnˇe pohybu • rozlišuje základní cˇ lenˇení cˇ asu – vˇedomˇe používá r˚uzná tempa vˇcetnˇe zrychlování a zpomalování, pracuje s pauzou • zvládá základní druhy krok˚u pro pohyb z místa a dokáže je správnˇe používat • navazuje pozitivní partnerské vztahy v malé skupinˇe • aktivnˇe vnímá hudební doprovod, reaguje na zmˇeny tempa, rytmu, tˇelem vyjádˇrí hudební melodii, vnímá a vyjadˇruje hudební frázování • je schopen jednoduché krátké pohybové improvizace vedené pohybovým, hudebním nebo tematickým zadáním 3
c Rámcový vzdˇelávací program pro základní vzdˇelávání (se zmˇenami k 1. 9. 2007). [online] Praha: Výzkumný ústav pedagogický, 2007. 126 s. [cit. 10. dubna 2011]. Dostupný z World Wide Web. http://clanky.rvp.cz/wp-content/upload/prilohy/9719/tanecni_ a_pohybova_vychova.pdf
43
• pˇrijímá a respektuje pravidla her • zvládá základní prvky obratnosti Oˇcekávané výstupy – 2. období Žák: • vˇedomˇe pˇrenáší pravidla správného držení tˇela do bˇežného života • uplatˇnuje správné návyky používání svého tˇela, rozumí pojmu pˇrirozený (správný, zdravý) pohyb • vnímá a v pohybu aplikuje základní prostorové vztahy • rozlišuje a vˇedomˇe používá základní dynamické stupnˇe pohybu • vnímá a vyjádˇrí pohybem dvoudobost, tˇrídobost a cˇ tyˇrdobost • slyší a vyjadˇruje pohybem jednoduché rytmické modely • pˇrijme a respektuje ˇrád hudebního frázování • navazuje vzájemné pozitivní vztahy i ve vˇetších celcích a skupinách • improvizuje na jednoduché námˇety podpoˇrené hudebním doprovodem4
4
c Rámcový vzdˇelávací program pro základní vzdˇelávání (se zmˇenami k 1. 9. 2007). [online] Praha: Výzkumný ústav pedagogický, 2007. 126 s. [cit. 10. dubna 2011]. Dostupný z World Wide Web. http://clanky.rvp.cz/wp-content/upload/prilohy/9719/tanecni_ a_pohybova_vychova.pdf
44
6
Rešerše literatury
Následující kapitola bude vˇenována charakteristice obsahu literatury použité pˇri zpracovávání jak teoretické, tak praktické cˇ ásti diplomové práce. Dané knihy budou následnˇe srovnány s podobnˇe zamˇeˇrenými knihami, pˇrevážnˇe urˇcenými na rozvoj hudebních dovedností. Kapitoly z muzikoterapie od Linky (1997) je knihou zamˇeˇrenou na teoretický základ muzikoterapie. Shrnuje tehdejší dosavadní poznání, nejr˚uznˇejší teorie a nejd˚uležitˇejší pojmy, které se v rámci tohoto oboru využívají. Jednotlivé výrazy používané v knize doplˇnuje poznámkami pod cˇ arou i s jejich p˚uvodem. Odkazy na literaturu a autory taktéž uvádí v poznámkách pod cˇ arou. Šimanovský (1998) vydal knihu Hry s hudbou a techniky muzikoterapie ve výchovˇe, sociální práci a klinické praxi, která je jakýmsi manuálem her a metod, uvádí zde také ve zkratce historii. V teoretické cˇ ásti se zamˇeˇruje na to, jak se pˇripravit na lekci a jak ji vést. Zd˚urazˇnuje zásady a práva klient˚u. Popisuje a vymezuje, co je to terapie, pedagogika a jejich hranice. Praktická cˇ ást je rozdˇelena do nˇekolika oblastí vždy s krátkým uvedením do problematiky: Hry s rytmem, Hry s pˇredmˇety a nástroji, Improvizace pohybem na hudbu, Hry se zpˇevem, Písniˇcka jako námˇet dramatického dˇeje, Hudba a výtvarné techniky, Hudebnˇe-dramatické formy, Poslech, fantazie a relaxace. Naproti tomu Zeleiová (2007) píše knihu Muzikoterapie; Východiska, koncepty, principy a praxe, která je velmi teoreticky zamˇeˇrená. Nahlíží na muzikoterapii z nˇekolika pohled˚u – Muzikoterapie v historickém kontextu; Muzikoterapie ve filozofickém kontextu; Muzikoterapie v hudebnˇe-psychologickém kontextu a Muzikoterapie v praktickém kontextu. I pˇres její odbornost je kniha cˇ tivá a uvádí také pˇríklady her, jež nejsou návodem k terapeutické práci a jsou to námˇety, které si každý musí dle svého upravit. Kantor a kol. (2009) vydávají knihu Základy muzikoterapie, která je z pˇredešlých uvádˇených nejmladší. Obor uvádí v propojeních s dalšími obory, jako je pedagogika, speciální pedagogika, psychoterapie a medicína. Uvádí také asociace a sdružení, která dnes fungují a charakteristiku muzikoterapie v nˇekterých zemích. Hodnˇe se zamˇeˇruje na strukturu terapie, hudbu, muzikoterapeuta a klienta. Dále metody a techniky a její nejr˚uznˇejší modely. Kulhánková se ve svých dílech zamˇeˇruje na rozvoj hudebního cítˇení propojené s tancem. Kulhánková (2008) píše Písniˇcky a rˇíkadla s tancem, jež je námˇetovým materiá45
lem pro práci s dˇetmi od 3 do 10 let. Pˇredmluvou autorka vysvˇetluje, co vše je d˚uležité v hudebnˇe-pohybové výchovˇe a že uvádˇené námˇety jsou podkladem pro tv˚urˇcí cˇ innost jak pedagog˚u, tak dˇetí. Pohybové námˇety jsou rozdˇeleny do 4 okruh˚u podle roˇcních období, které se dají r˚uznˇe kombinovat, m˚užeme libovolnˇe sestavovat pásma z ˇríkadel i písní a her na urˇcité námi zvolené téma. Další knihou Hudebnˇe pohybová výchova Kulhánkové (2010) je publikace uvádˇená jako metodická pˇríruˇcka pro hudební výchovu od 1.-9. tˇrídy základní školy. Druhý stupeˇn je sdružen do jednoho velkého okruhu. V úvodní cˇ ásti vysvˇetluje autorka použité zkratky a základní postavení, kterých využívá v následující praktické cˇ ásti. U každého roˇcníku rozpracovává tˇri základní okruhy: Pohybová pr˚uprava, která smˇeˇruje ke správnému držení tˇela; Hudebnˇe-pohybová cˇ ást, kde se procviˇcují hudební úkoly; Tanec, taneˇcní ztvárnˇení písní a taneˇcní hry. Autoˇri Knopová a Koutský (1997) spoleˇcnˇe vytvoˇrili uˇcebnice i s metodickými pˇríruˇckami pod názvem Ahoj písniˇcko! pro 1. roˇcník a Písniˇcko, pojd’me si hrát! pro 2. roˇcník. Do výuky k jednotlivým lekcím zaˇrazují pohybové ztvárnˇení písní nebo jednoduché tance na dané písnˇe, které se dˇeti uˇcí. Tudíž pohybovou výchovu propojují s hudební výchovou. K uˇcebnici zpracovali také hudební doprovody a hudební ukázky na CD. ˇ Cinnosti hudebnˇe pohybové v systému hudebního vzdˇelávání na ZŠ a SŠ od Knopové (2009) shrnuje a pˇredkládá uˇcitel˚um teoretický základ a didaktiku hudebnˇe pohybových cˇ inností. Vymezuje pojmy hudebnˇe pohybová a taneˇcní hra, taneˇcní výchova a pohybová a taneˇcní improvizace. Uvádí praktické námˇety pro práci ve škole a ukázky lidových písní i historických tanc˚u aj. Rozvíjíme hudební vnímání a vyjadˇrování je od italské autorky D’Andrea (1998), které do cˇ eštiny pˇreložila Hlaváˇcková. Cílenˇe smˇeˇruje k získání hudebních dovedností a k hudebnímu vyjadˇrování. Na základˇe hry postupnˇe rozvíjí jednotlivé složky, ze kterých se skládají písnˇe od rytmu, pˇres slova až k partituˇre. Kružík (1977) vytvoˇril publikaci U muziky na Podluží, která vznikla na základˇe zᡠ1 o lidové kultuˇre v Brnˇe 1977. V níž popisuje územní vˇer˚u II. národní konference ZUC zaˇrazení národopisné oblasti Podluží, historii lidového tance právˇe v této oblasti, charakteristiku jednotlivých tanc˚u právˇe zde a významné osobnosti – hudebníky a zpˇeváky. V knize jsou popsány charakteristické tance jako je verbuˇnk, vrtˇená a hošije i s popisy 1
ˇ - Zájmová umˇelecká cˇ innost: Pojem ZUCˇ Zkratky.cz [online] c nextmedia s.r.o [cit. 25. bˇrezna ZUC 2011]. Dostupný z World Wide Web. http://www.zkratky.cz/ZUC/12634
46
a písnˇemi, dále fašaˇnkové tance, jiné žertovné tance a hry, které jsem ve zjednodušené formˇe použila jako podklad pro praktickou cˇ ást diplomové práce. Kružíkova kniha Lidové zvyky a slavnosti na Podluží (1982), v níž popisuje jednotlivé zvyky, z nichž se nˇekteré dodržují dodnes. K jednotlivým tématickým okruh˚um jsou uvedeny i notové zápisy jako ukázka místní tvorby. Publikace poslouží jako podkladový materiál pro seznámení s regionem a jeho zvyklostmi. Je to velmi dobrá publikace pro národopisné a folklorní soubory, jako teoretický základ. Cílenˇe zamˇeˇrená Kružíkova (1976) kniha Dˇetské hry a rˇíkadla z Podluží, nabízí spoustu ˇríkadel, hádanek a písní, dále pak taneˇcních her, které jsou typické pro tuto oblast, ale nejen pro ni. Všechny jsou popsány a doplnˇeny notovými zápisy. Autorka Binderová (1989) napsala knihu Dˇetem pro radost, v níž uvádí cˇ eské lidové tance a hry. V úvodu popisuje taneˇcní kroky využívané v následujících tancích. Tance jsou doplnˇeny nákresy postavení i notovým doprovodem a popisem tance. V závˇeru je kniha obohacena obrazovou pˇrílohou. Kuželová (2000) s její knihou Pohybová pr˚uprava pro vedoucí dˇetských taneˇcních soubor˚u uvádí, jak pracovat i s dˇetmi mladšího školního vˇeku pˇri taneˇcní pr˚upravˇe. Jednotlivé cviky jsou zamˇeˇreny pˇrevážnˇe na správné držení tˇela a pr˚upravná cviˇcení pro ch˚uzi, bˇehy a skoky, doplnˇeny ilustraˇcními nákresy pro lepší pˇredstavitelnost. Poslední kapitola obsahuje soubor taneˇcních etud. Mišurcová (1964) vytvoˇrila knihu Hry se zpˇevem, urˇcenou pro mateˇrské školy pro rozvoj estetické výchovy. V knize nalezeme spoustu námˇet˚u k dˇetským tanc˚um i taneˇcním hrám. V úvodu se také zabývá historickým podkladem a metodikou. Jednotlivé hry a tance jsou peˇclivˇe zpracovány i s charakteristikou hry, metodickými poznámkami i upozornˇeními, na co si dát pozor pˇri zpˇevu. Autoˇri Jeˇrábková a kol. (2002) zpracovali 20 dˇetských taneˇcních her s názvem Od jara do zimy. Tance jsou urˇceny i pro mateˇrské školy, pro školní vˇek mohou být inspirující pro rozvoj improvizace u dˇetí. Tance vznikly na základˇe praxe autor˚u v oboru umˇelecké pohybové výchovy a inspirací jim byl spontánní projev dˇetí. Nové vydání je doplnˇeno o audio nahrávku na kazetˇe jako hudební podklad k tanc˚um. Blahutková, Jonášová (2009) napsaly Využití hudebnˇe pohybové výchovy v rytmické gymnastice velmi útlou a struˇcnou brožuru, která jednoduše podává vysvˇetlení, jak pracovat s hudbou a využívat ji v rytmické gymnastice, a nejen tam. Praktická cˇ ást je rozdˇelena do témat: Vnímání metra, kdy vychází z mluveného slova a her s metrem; Takt a jeho 47
ztvárnˇení, kde jsou zaˇrazeny dˇetské lidové tance, rozdˇelené podle takt˚u; Noty a jejich hodnota, která je založena na vnímání délky not; Tˇelesná cviˇcení s hudbou, se zamˇeˇruje na vnímání žánru a druhu hudby. Preventivní a nápravná cviˇcení, píše Szabová (2001), která se v tomto díle zamˇeˇruje na kompenzaci sedavého zp˚usobu života pohybem. Využívá i psychomotorických her a jejich speciálního použití u jednotlivých postižení. Své hry cˇ lení do kapitol: Jemná motorika; Hrubá motorika; Koordinace pohyb˚u; Orientace v prostoru; Rovnováha; Tˇelesné schéma a Mix – kombinované techniky, kam také zahrnuje využití jednoduchých tanc˚u jako židliˇckový tanec, novinový tanec aj. Ollierová a Hobdayová (2000) mají knihu Tvoˇrivé cˇ innosti pro terapeutickou práci s dˇetmi, jež pˇreložila z anglického originálu Struková. Zamˇeˇrují se na terapeutickou práci jako takovou. Pˇredkládají spoustu problém˚u, které ˇreší pomocí r˚uzných terapeutických technik. Na základˇe vývoje dítˇete, který popisují, uvádí i problémy, se kterými se v daném období m˚užeme setkat. Psychomotorika, jež píše Blahutková (2007) je plná cviˇcení s psychomotorickými pom˚uckami. V úvodu autorka vymezuje pojem psychomotorika a její postavení v systému vˇed, prvky a využití ve škole. Cviˇcení jsou hodnˇe založena na spolupráci v kolektivu a užívání si pohybu jako takového. Z rešerše literatury vyplývá, že knih zamˇeˇrených na nácvik tanc˚u je pomˇernˇe dostatek, a to zde uvádím pouze vybrané z nich. Na trhu lze také nalézt knihy, které využívají hudebnˇe pohybových dovedností v hudební výchovˇe pro rozvoj rytmu, dynamiky atd. Nicménˇe se nezamˇeˇrují na využívání pohybu a tance k vytváˇrení dobrého kolektivu a vztah˚u mezi dˇetmi.
48
Praktická cˇ ást Praktická cˇ ást je rozdˇelena do dvou velkých okruh˚u. První cˇ ást je zamˇeˇrena na použití muzikoterapeutických a taneˇcnˇe terapeutických technik. Na zaˇcátku jsou uvedeny fáze hodiny a základní zásady terapeutické práce, které jsou d˚uležité pro následné hodnocení aktivit. Kapitola je rozdˇelena na: Rytmus a hry s ním; Hry s pˇredmˇety a nástroji; Improvizace pohybem na hudbu a Závˇereˇcné aktivity. Každá skupina aktivit je uvedena popisem. Uvedené aktivity jsou vybrány ze dvou knih (Šimanovský, Hry s hudbou a techniky muzikoterapie ve výchovˇe, sociální práci a klinické praxi; D’Andrea, Rozvíjíme hudební vnímání a vyjadˇrování), jsou obohaceny motivací, kterou jsem zamˇeˇrila na práci se skupinou. Snažila jsem se pˇrispˇet vlastní tvorbou, která byla z cˇ ásti také ovˇeˇrena v praxi. U ostatních námˇet˚u se m˚užeme setkat s odkazy na p˚uvodní literaturu. Druhá cˇ ást obsahuje jednoduché tance, práci s nimi a jejich následné hodnocení v rámci skupiny nebo tˇrídy. Protože ne každý vnímáme pohyb a kontakt s druhými stejnˇe, je obohacující vzájemnˇe sdílet pohled na danou problematiku. Lidový tanec je u uˇcitel˚u v dnešní dobˇe velmi opomíjen a myslím si, že je to trochu škoda, proto jsem cˇ ást diplomové práce zamˇerˇila právˇe na nˇej. První skupina tanc˚u jsou upravené „Podlužácké fašaˇnkové“, které jsem si vybrala, protože jsou mi blízké a navazují na staré tradice, které bych chtˇela dˇetem takto pˇriblížit. Druhá skupina tanc˚u jsou tance vytvoˇrené na lidové písniˇcky z uˇcebnic hudební výchovy na 1. stupni, a ty jsou autorské. Pro pochopení popis˚u tanc˚u jsem zaˇradila kapitoly o základním držení a postavení taneˇcník˚u a také popisy krok˚u. Pˇred zaˇcátkem nácviku tanc˚u je dobré se zamˇeˇrit na správné držení tˇela. Proto je zde i kapitola vˇenovaná pr˚upravným cviˇcením (více cvik˚u naleznete: Kuželová, Pohybová ˇ pr˚uprava pro vedoucí dˇetských taneˇcních soubor˚u; Cermák a kol., Záda už mˇe nebolí – více zamˇeˇreno na kompenzaci vadného držení tˇela). Všechny tance obsahují notový zápis, z nˇehož nˇekteré jsou pˇrevzaty z knih, kterými jsem se nechala inspirovat a zbylé jsou autorské, transponovány do vhodnˇejších tónin pro 1. stupeˇn ZŠ.
7
Muzikoterapeutické a taneˇcnˇe terapeutické aktivity
Všemi aktivitami se snažíme pracovat s dˇetskou fantazií a také se skupinou, kterou máme pˇred sebou. Vytváˇríme pozitivní atmosféru v dané skupinˇe. Zamˇeˇríme se na funkce skupiny a skupinové role. Každý jednotlivec je nˇecˇ ím zvláštní a nˇecˇ ím d˚uležitý pro spoleˇc49
nost, tudíž mu poskytneme prostor pro jeho zaˇrazení do skupiny. Aktivity jsou rozdˇeleny do tˇrí okruh˚u: Rytmus a hry s ním, Hry s pˇredmˇety a nástroji, Improvizace pohybem na hudbu. Nechala jsem se inspirovat nˇekolika knihami, kde máte možnost nalézt další aktivity (Šimanovský, Hry s hudbou a techniky muzikoterapie; D’Andrea, Rozvíjíme hudební vnímání a vyjadˇrování; Zeleiová, Muzikoterapie).
7.1
Fáze hodiny
1. Úvodní koleˇcko a kolující pozdrav Hodinu nebo lekci zahájíme kolujícím pozdravem (verbálním i neverbálním). Postupnˇe se zdravíme slovem i gestem, podáním rukou, pohlazením apod. 2. Náladomˇer Je to užiteˇcná pom˚ucka pro zjištˇení nálady ve skupinˇe. Každý si pˇred sebou pˇredstaví metr se stupnicí od 0 do 10. Nula znázorˇnuje špatnou náladu a desítka skvˇelou náladu. Všichni zavˇrou oˇci a na pomyslné stupnici prstem oznaˇcí bod, jak se momentálnˇe cítí. Poté všichni otevˇreme oˇci a zjistíme náladu ve skupinˇe. 3. Rozehˇrívací fáze Zaˇradíme jednu až tˇri dynamické spontánní pohybové aktivity. Cílem je nenásilné uvolnˇení a aktivizace psychická i fyzická. 4. Koncentrace Zaˇrazení krátké relaxace, dechových cviˇcení, ásán˚u z jógy atd. Dˇeti (hráˇci) se poté lépe zamˇeˇrí na pˇredkládané téma. 5. Hlavní cˇ innost ˇ Mˇeli bychom ji propojit s úvodem hodiny nebo lekce. Cím aktivnˇeji se dítˇe (hráˇc) v lekci úˇcastní, tím vˇetší z ní má užitek. 6. Umˇení improvizace Nˇekdy se stává, že skupina nemá na pˇripravený program náladu. Je nutné pˇrípravu odložit a vymyslet na místˇe jiný program. O spoleˇcnˇe zvoleném tématu nejprve hovoˇríme, poté použijeme jednu nebo dvˇe metody k nahlédnutí do problému. 7. Doznˇení pocitu˚ a dojmu˚ Doznˇení pocitu˚ a dojmu: ˚ chvíle klidu a ticha po citovˇe zamˇeˇrené hˇre. Dˇeti (hráˇci) 50
volnˇe dýchají se zavˇrenýma oˇcima a samostatnˇe pˇremýšlí a procit’ují. Poté následuje: Sdílení, reflexe – v kruhu pˇri spoleˇcném rozhovoru mohou vyjádˇrit své dojmy a pocity. Dodržujeme následující pravidla: • Pravidlo diskrétnosti – o cˇ em se mluví, z˚ustane v dané místnosti a skupinˇe. • Pravidlo mluvˇcího – posíláme po kruhu nˇejaký pˇredmˇet, kdy mluví ten, co pˇredmˇet drží v rukou. Kdo nechce mluvit, nemusí. Vyjadˇrují se také negativní emoce. • Pravidlo konkrétnosti – vždy mluvíme sami za sebe. Uˇcitel (vedoucí) udržuje pozornost skupiny na daném tématu, aby se nesklouzávalo jinam. Doznˇení a sdílení jsou stejnˇe d˚uležité jako hra sama. 8. Závˇer lekce Je dobré shrnout pr˚ubˇeh hodiny nebo lekce, dané téma, cíl a cˇ eho bylo dosaženo, co si z lekce odnáší úˇcastníci. O pr˚ubˇehu hráˇci hovoˇrí jednou vˇetou nebo slovem a tím hodinu nebo lekci shrnou. (Šimanovský, 1998, s. 24-27)
7.2
Rytmus a hry s ním
Rytmus je souˇcástí našeho života od poˇcátku. Každý z nás již v mateˇrském l˚unˇe poznal rytmus srdce matky, který nás konejšil a uklidˇnoval. Pocit pokoje nám pˇrináší i pravidelné a ustaviˇcné šumˇení vln narážejících na moˇrský bˇreh. (D’Andrea, 1998, s. 13) Pojem je odvozen od ˇreckého slova rhytmos, jež m˚užeme pˇreložit jako tok, pohyb, ˇ dˇení. Rytmus a dech jsou naše nejranˇejší zkušenosti. I Cížková uvádí, že první zkušeností s vnímání rytmu má již embryo, které vnímá tlukot srdce matky. Od prvního okamžiku po narození je rytmus souˇcástí našeho života at’ o tom víme, cˇ i nikoliv. Mimo jiné také uvádí nádech a výdech, tlukot srdce, cirkulaci krve a tep, které existují v našem tˇele, ˇ k nimž se pˇridávají ch˚uze a žvýkání. (Cížková, 2005, s. 52) Rytmicky se stˇrídají roˇcní období, pravidelnˇe pˇrichází noc a den, i lidský život prochází urˇcitými pravidelnˇe se opakujícími fázemi. I v bˇežném životˇe se cˇ asto setkáváme s rytmem vytváˇreným r˚uznými pˇredmˇety nebo pˇrístroji – tikot hodin, kapání vody, vrzání dveˇrí rozhoupaných vˇetrem aj.
51
Dupání Zamˇerˇ ení hry: Hra je urˇcena na koncentraci, spolupráci, smysl pro rytmus. ˇ Casová dotace: 20 min. Poznámka: Míra hluˇcnosti m˚uže být r˚uzná i pomˇernˇe vysoká. Motivace Popˇremýšlejte, jak byste vydupali svoje jméno. Necháme dˇeti chvilku pˇremýšlet a poté je necháme, aby na pˇredem sjednaný signál vydupaly své jméno. Zeptáme se: Víte, jak kdo vydupal své jméno? A proˇc to nevíte? Protože byl ve tˇrídˇe hluk a každý se soustˇredil pouze na sebe. Navážeme na to, že ani v mluvení se nepˇrekˇrikujeme, a proto to zkusíme znovu a p˚ujdeme hezky postupnˇe. Až projedeme celé kolo, m˚užeme s tím dále pracovat nebo pˇrestoupit na další aktivitu. M˚užeme dˇeti nechat, aby svá jména nechala znít dohromady a postupnˇe je zesilovat a zeslabovat a po chvíli odstoupit ze hry jako vedoucí a hru neˇrídit a jen pozorovat, co z ní udˇelají dˇeti sami. Poznámka: Starší dˇeti necháme, aby si pro sebe vymyslely nˇejaký pˇrívlastek, se kterým budeme pracovat. Hru m˚užeme uzavˇrít tím, že v kolektivu je síla, se kterou spoleˇcnˇe dokážeme víc vˇecí než jednotlivˇe. Popis hry Dˇeti se postaví do kruhu a budeme vytváˇret nepˇrerušovaný rytmus tím, že budeme dupat jeden za druhým. První hráˇc zaˇcíná pravou pak levou nohou a navazuje další hráˇc stojící vlevo pravou a pak levou. Ve stejnosmˇerném rytmu koluje dupání po kruhu. Nˇekolikrát jej necháme probˇehnout po kruhu. Následnˇe mírnˇe zrychlíme tempo. • kterýkoliv hráˇc má právo dvojitým podupem zmˇenit smˇer pr˚uchodu rytmu • dupání m˚užeme zesilovat, zeslabovat, zrychlovat, zpomalovat a libovolnˇe dané možnosti kombinovat (Šimanovský, 1998, s. 44-45) Varianta 1: Hru lze hrát i v sedu, kdy poklepáváme rukama položenýma na stole nebo na kolenou souseda. Ruce máme vzájemnˇe pˇrekˇríženy s obˇema nejbližšími sousedy. Hra je založena na postˇrehu, protože ruka, která se splete, vypadává ze hry. (Šimanovský, 1998, s. 45) 52
Varianta 2: Zaˇradíme také tlesknutí a tím tˇrídobý rytmus. Jde pravá levá noha a pak tlesk, pokracˇ uje soused na levé stranˇe a zaˇcíná také pravou pak levou nohou a tleskne. Po zvládnutí m˚užeme zrychlovat a zpomalovat. Pro starší dˇeti 1: Starším dˇetem nabídneme obmˇenu. Dˇeti stojí v kruhu, dupají vždy dvˇe vedle sebe stojící nohy dvou hráˇcu˚ . Mˇeníme smˇer. M˚užeme se také otoˇcit zády do kruhu a tím hru ztížit. Pro starší dˇeti 2: M˚užeme také vydupávat tˇrídobý rytmus, zaˇcíná jeden hráˇc levou nohou pak pravá a vedle stojící hráˇc levou, následuje pauza.
Tleskání Zamˇerˇ ení hry: Hra rozvíjí rytmus, zamˇeˇruje se na jeho udržení, postˇreh, spolupráci, neverbální komunikaci. ˇ Casová dotace: 20 – 25 min. Motivace Jak se domlouvají zvíˇrata? Zamyslíme se s dˇetmi nad tímto tématem. Co je d˚uležité pˇri tomto druhu komunikace. D˚uležité je naslouchání a vnímání jak slov, tak také pohyb˚u. Jak ovlivní komunikaci to, že se s druhým nevidíme, když spolu mluvíme. Je tˇežké vyjádˇrit to, co chceme ˇríct prostˇrednictvím pohyb˚u? Poznámka: Po hˇre se vrátíme k nˇekterým otázkám, protože dˇeti si ve hˇre vyzkouší nejr˚uznˇejší situace. Popis hry Všichni stojí v kruhu. Zaˇcne vedoucí tlesknutím smˇerem k sousedovi po pravé ruce (skupinˇe tento smˇer nemusí vyhovovat, proto zvolíme dle domluvy). Soused tlesknutí pošle dál po kruhu. Necháme tlesknutí nˇekolikrát obˇehnout dokola.
53
• zmˇeníme smˇer pr˚uchodu tleskání • kdokoliv m˚uže zmˇenit smˇer tak, že se neotoˇcí k sousedovi, ale tleskne pˇred pˇredávajícím • tleskání m˚užeme vyzkoušet i otoˇceni zády do kruhu, v tomto pˇrípadˇe je hra nároˇcnˇejší na pozornost a vnímání zvuku, pokud hru vyzkoušíme i se zavˇrenýma oˇcima, dostane ještˇe další rozmˇer • zkoušíme hru zrychlovat a zpomalovat (Šimanovský, 1998, s. 42-43) ˇ Poznámka: S tleskáním si m˚užeme libovolnˇe hrát a vymýšlet r˚uzné další varianty. Cím složitˇejší, tím vhodnˇejší pro starší dˇeti. Varianta 1: Rozdˇelíme dˇeti na dvˇe skupiny. Nejlépe je postavíme proti sobˇe, aby se všichni navzájem vidˇeli. Jedna cˇ ást skupiny vytleskává cˇ ást rytmu rukama a druhá tleská o stehna nebo vydupává nohama, ale i jinak. Rozdˇelený rytmus nakreslíme na tabuli nebo necháme dˇeti, aby si jej zapamatovaly. Nˇekolikrát rytmus s dˇetmi vyzkoušíme. Necháme je, aby jej provádˇeli, poté je postavíme do dvou soustˇredných kruh˚u, tak aby stáli obliˇceji k sobˇe. ( D’Andrea, 1998, s. 65) Poznámka: Rytmy m˚užeme libovolnˇe kombinovat. Starší dˇeti necháme, aby si rytmy vymyslely sami. R˚uznˇe stˇrídáme skupiny, a i zp˚usoby tleskání, pleskání a dupání. Varianta 2: Vytvoˇríme dvojice a necháme je, aby si povídaly mezi sebou, ale pouze využitím pleskání o stehna a tleskání atd. Mohou navázat na zhodnocení pˇredcházejících her. Tuto hru m˚užeme zaˇradit také jako samostatnou. Poznámka: Pokud budeme s dˇetmi ˇrešit neshody, necháme je to vyjádˇrit tímto okleštˇeným zp˚usobem nebo jim dáme do rukou elementární nástroje.
54
7.3
Hry s pˇredmˇety a nástroji
Hudební nástroje Dˇrevˇené dechové nástroje – flétna, klarinet mají pozitivní vliv na nervové struktury a žest’ové na hrud’ a dech. Strunné nástroje ovlivˇnují cirkulaci tˇelních tekutin. Zažívací trakt a konˇcetiny ovlivˇnují nástroje bicí – bubny, triangly a cˇ inely, prostˇrednictvím svého rytmu a taktu. S pohybovým vyjádˇrením v˚ule jsou spojovány bicí nástroje, které posilují vliv na odhodlání cˇ lovˇeka. Elementární hudební nástroje si s dˇetmi m˚užeme sami vyrobit. Zajímavˇe znˇejí poklice, lžiˇcky, vlnitý plech, plastové láhve s hrachem, rýží, zvony a zvonkohry nebo kusy železa. Jelikož hra na elementární nástroje nevyžaduje žádné zvláštní znalosti je vhodná i pro dˇeti mladšího školního vˇeku. Poskytuje radost ze spontánního muzicírování a slouží jako pr˚uprava ke hˇre na nástroje vyžadující nároˇcnˇejší techniku. (Šimanovský, 1998, s. 81) Orff˚uv instrumentáˇr (bubínky, cˇ inely, ozvuˇcná dˇrívka, škrabky, triangl, atd.) se dá použít v mnoha hrách a cˇ innostech, které rozvíjejí smysl pro rytmus, intonaci a souhru, odvahu projevovat se. Mohou uvolnit nahromadˇené vnitˇrní napˇetí, cˇ ímž se dˇeti uvolní. (Šimanovský, 1998, s. 81) Poznámka: Pˇri realizaci se nemusíme omezovat na tˇrídu, ale m˚užeme vzít nástroje i do tˇelocviˇcny. Pokud využijeme vlastnoruˇcnˇe vyrobené nástroje, není tˇreba se bát o jejich zniˇcení nebo ztracení. Ménˇe vhodné jsou obrovské tˇelocviˇcny, kde se zvuk r˚uznˇe ozývá a vrací, což pˇri tˇechto aktivitách nepotˇrebujeme.
Opaky Zamˇerˇ ení hry: Hra je zamˇeˇrená na rytmický pohyb, cit pro kontrasty a schopnost vyjadˇrovat se tˇelem. ˇ Casová dotace: 20 – 30 min. Motivace Zamyslete se, co pro vás znamená slovo odlišný? M˚užeme se v životˇe setkat s odlišnostmi? Jakými slovy popisujeme pˇredmˇety, lidi a situace? Pˇrídavnými jmény. K nˇekterým slov˚um m˚užeme vymyslet také slova opaˇcného významu tzv. antonyma 1
1
. Jakými
Slova, výraz protikladného významu, opozitum: (Krause, 2008)
55
dvˇema opaˇcnými slovy byste se charakterizovali? Poznámka: Po skonˇcení hry se dˇetí zeptáme, jak by se popsaly. Charakteristiky si zapamatujeme nebo zapíšeme. Dále m˚užeme nechat dˇeti napsat, jak vidí své spolužáky. S jejich charakteristikami posléze pracujeme a využíváme pˇri vytváˇrení pozitivních vztah˚u ve skupinˇe. Popis hry Tˇrídu rozdˇelíme na dvˇe cˇ ásti, z nichž jedna hraje písniˇcku na elementární nástroje a zpívá. Pˇri hraní stˇrídáme výrazné kontrastní polohy: hlasitˇe/tiše, pomalu/rychle, vysoko/hluboko a r˚uznˇe je kombinujeme. Druhá cˇ ást tˇrídy improvizuje pohybem v prostoru v závislosti na mˇenícím se hudebním doprovodu. Využívají pˇritom gest a pohyb˚u tˇela. Zmˇeny hudebního doprovodu urˇcuje uˇcitel nebo ustanovený dirigent. (Šimanovský, 1998, s. 82) Varianta 1: Necháme dˇeti zavˇrít oˇci a improvizovat je volnˇe bez ovlivˇnování okolím. Varianta 2: Dˇeti z˚ustávají rozdˇeleny na dvˇe skupiny, na hráˇce a taneˇcníky. Uˇcitel nebo vybrané dítˇe bude ˇríkat r˚uzná pˇrídavná jména (zlý, hodný, milý, naštvaný, aj.), která ostatní vyjadˇrují pohyby.
John a Jack Zamˇerˇ ení hry: Schopnost používat tˇelo ke znázornˇení pˇríbˇehu, nauˇcit se využívat jednoduché hudební nástroje pro vyjádˇrení pˇríbˇehu. ˇ Casová dotace: 15 – 20 min. Motivace Kovboj Jack pˇresvˇedˇcí svého kamaráda Johna, že v noci pˇrepadnou indiány a okradou je. Avšak indiáni je zajmou. Rada starších je potrestá podle návrhu Bílé medvˇedice. Oba musí pomáhat ženám s pracemi jako vydˇelávání k˚uží, sušení masa na zimu atd. Pokud úkol splní, budou znovu volní. Za chyby se platí a pˇrichází spravedlivý trest. Postavy: 2 56
kovbojové (jeden naivní a flegmatický, druhý aktivní a sebejistý); 2 konˇe kovboj˚u; Rysí oko – indiánská hlídka; Šedý vlk – náˇcelník; Bílá medvˇedice – náˇcelníkova žena; další cˇ lenové kmene. Poznámka: Postavy m˚užeme upravovat dle fantazie naší nebo dˇetí a také podle poˇctu dˇetí. Popis hry Pˇríbˇeh m˚užeme obohatit r˚uznými detaily, které si vymyslíme sami nebo spoleˇcnˇe s dˇetmi. Jednotlivé postavy peˇclivˇe pˇredstavíme a popíšeme (Indiáni budou mluvit v infinitivech, kovbojové s americkým pˇrízvukem) atd. Všechny zvuky budou dˇeti ztvárˇnovat pomocí hry na tˇelo a také na nejr˚uznˇejší jednoduché nástroje. Hru zaˇcíná vedoucí a dˇeti se postupnˇe pˇridávají a vytváˇrí tak vlastní pˇríbˇeh. Pˇríklady zvuku: ˚ Klusání koní, plížení, pˇríjezd indián˚u, atd. (D’Andrea, 1998, s. 30-31) Varianta 1: Vybereme spoleˇcnˇe s dˇetmi i jiné pˇríbˇehy, které se dají podobným zp˚usobem zahrát. M˚užeme také propojit i s literární výchovou, kde nalezneme vhodný pˇríbˇeh k znázornˇení. Pokud se také ve skupinˇe vyskytne nˇejaký problém, tak jej tímto zp˚usobem m˚užeme pˇredložit dˇetem k vyˇrešení. Poznámka: Vždy po skonˇcení hry navážeme rozhovorem, kterým odhalíme, co se v dˇetech odehrávalo a zda chápou význam této hry.
7.4
Improvizace pohybem na hudbu
Pohybová improvizace probíhá až po získání urˇcitých pohybových zkušeností. V první fázi dochází ke kopírování a napodobování pohybových schémat. Následující fáze je o kombinování a obmˇenˇ ování a poslední fáze o komponování a improvizaci. M˚uže probíhat ve dvou rovinách: • Neuvˇedomˇelá rovina – reakce na znˇející hudbu, vycházejí z pˇrirozeného rytmu a schopnosti improvizovat.
57
• Uvˇedomˇelá rovina – žák musí v tomto pˇrípadˇe ovládat spoustu taneˇcních schémat, které umí spojovat a pˇretváˇret. Urˇcitý pohyb vyzní až v urˇcitém prostˇredí a cˇ ase. D˚uležitý je také výraz, který nem˚uže vypadat pravdivˇe, pokud žák o krocích pˇremýšlí a pouze interpretuje nauˇcené pohybové schéma. (Knopová, 2009, s. 23)
Pohybová improvizace Zamˇerˇ ení hry: Hra je urˇcena na schopnost mimoslovního vyjadˇrování, hravost a sebenahlížení. ˇ Casová dotace: 20 – 30 min. Motivace S dˇetmi si budeme povídat o r˚uzných cˇ innostech, které bˇežnˇe dˇeláme v životˇe. Popˇremýšlíme, které se více hodí k ženám a které naopak k muž˚um. Budeme se dˇetí ptát, co rády dˇelají a co zase ne. Zamˇeˇríme se na role v rodinˇe i ve skupinˇe. Popis hry Uˇcitel nebo polovina tˇrídy bubnují, ostatní v rytmu improvizují pohybem ve dvojicích nebo samostatnˇe. Žáci prostˇrednictvím pohybu vyjadˇrují zadaná témata, archetypální situace: lov, hledání, namlouvání aj. Musíme také ponechat dˇetem cˇ as na doznˇení aktivity a sdílení s ostatními. Varianta 1: Pantomimou znázorˇnujeme r˚uzné cˇ innosti, které si dˇeti mohou vybrat sami nebo jim je losem rozdá uˇcitel. Rytmickou kulisu vytváˇrí bud’ uˇcitel, nebo cˇ ást tˇrídy. (Šimanovský, 1998, s. 52) Varianta 2: Postavíme dˇeti naproti sobˇe do dvojic. Jeden bude vedoucí a druhý bude dˇelat zrcadlo. Budou znovu pˇredvádˇet r˚uzné cˇ innosti. Nejprve ty, které se jim líbí a mají je rádi, poté ty, které nemají rádi. Po urˇcité dobˇe se ve dvojicích vymˇení. Necháme dˇeti, aby si mezi sebou sdˇelily dojmy a poté také spoleˇcnˇe ve skupinˇe.
58
Jsem modrá Zamˇerˇ ení hry: Hra je zamˇeˇrena na pohyb a fantazii, mimoslovní sebevyjádˇrení. ˇ Casová dotace: 15 – 20 min. Motivace ˇ Cím byste chtˇeli být, kdybyste si mohli vybrat. Dále budeme navazovat na nápady dˇetí. K cˇ emu se jednotlivé vˇeci používají? Daly by se používat i na nˇeco jiného? Proˇc mají urˇcité vˇeci svou funkci? Jak si m˚užeme pomoci, když dané pˇredmˇety nemáme atd. Popis hry Doporuˇcená hudba: Sergej Prokofjev: Letní den nebo pochod Z lásky ke tˇrem pomerancˇ u˚ m Na hudbu se libovolnˇe pohybujeme po prostoru do všech smˇer˚u. Vedoucí oznámí: „Jsem modrá!“ Pˇrestavujeme si, prožíváme a procit’ujeme to, že jsem modrá. Všechno se odrazí v našich pohybech. Postupnˇe se mˇeníme na r˚uzné barvy. Poznámka: Pro starší dˇeti m˚užeme být také napˇr. oblaka, slunce, rušná ulice aj. D˚uležité je v tomto pˇrípadˇe zhodnocení. (Šimanovský, 1998, s. 95)
Chuze ˚ v ruzném ˚ prostˇredí a ruzných ˚ typu˚ Zamˇerˇ ení hry: Hra je zamˇeˇrená na pohyb a fantazii, spontánnost a tvoˇrivost, empatii. ˇ Casová dotace: 15 – 20 min. Motivace Jak poznáte na cˇ lovˇeku, že je št’astný nebo veselý? Projevuje se to poznat v obliˇceji, ale i na jeho chování. Poznáme na nˇekom, že se bojí? M˚uže mít pokrˇcená ramena a zakrývat si obliˇcej. Jak chodí maminka, dˇedeˇcek nebo malé dítˇe? M˚užeme si je i pˇredvést. Popis hry Doporuˇcená hudba: Leoš Janáˇcek: Po zarostlém chodníˇcku, Naše veˇcery, V pláˇci, Dobrou noc.
59
Zkoušíme napodobit ch˚uzi cˇ lovˇeka v davu, na letišti, v obchodˇe, ve snˇehu, ve vánici aj. procházíme se s pˇredstavou, že je horko, ve stínu lesa atd. Varianta 1: Zkoušíme v prostoru a pˇri hudbˇe ch˚uzi r˚uzných typ˚u: chodíme v kruhu nebo r˚uznými smˇery, jako zdravý sportovec, unavený žebrák, batole, roztržitý profesor, paní s nákupem atd. M˚užeme napodobovat krok r˚uzných zvíˇrat velkých i malých nebo pohádkové bytosti. Vše zadává vedoucí hry. (Šimanovský, 1998, s. 95-96)
ˇ Cervení a Bílí Zamˇerˇ ení hry: Hra je založena na obratnosti, hbitosti a bojovnosti. ˇ Casová dotace: 15 min. Motivace Každá rodina, tˇrída i každá další skupina má urˇcitý poˇcet cˇ len˚u, ale obˇcas je potˇreba ˇ z r˚uzných d˚uvod˚u tuto skupinu opustit. Clenové si pomáhají pˇri plnˇení zadaných úkol˚u a pˇrekonávání problém˚u. Pokud se ale stanete cˇ leny jiné skupiny, tak pomáháte zase naopak jí. Vyzkoušíme si to na následující hˇre. Poznámka: V hodnocení se zamˇeˇríme na pocity, které se ve hˇre mohou vyvolat. Popis hry ˇ Tˇrídu rozdˇelíme na Cervené a Bílé a rozlišíme uvázáním šátk˚u nebo dle barevnosti tricˇ ek (poslouží nám to pouze pro zaˇcátek hry, jelikož bˇehem hry se skupiny budou hodnˇe mˇenit). Na hudbu nebo rytmus vytváˇrený uˇcitelem dˇeti improvizují a tím se vzájemnˇe promíchají. Po zastavení hudby uˇcitel vyvolá napˇr. Bílí!, kteˇrí se snaží pochytat co nejvíce cˇ len˚u druhé skupiny, kteˇrí stávají se jejími cˇ leny. Na konci hry spoˇcítáme poˇcty cˇ len˚u daných skupin. (Šimanovský, 1998, s. 56)
7.5
Závˇereˇcné aktivity
Tyto aktivity jsem zaˇradila z d˚uvodu uvolnˇení a relaxace. Jsou pouze inspirativní a m˚užeme vybrat další dle naší iniciativy a kreativity. 60
Na houslaˇre Zamˇerˇ ení hry: Zamˇeˇreno na taktilní kontakt, spolupráci a pˇredstavivost. ˇ Casová dotace: 20 – 25 min. Motivace Každý z nás potˇrebuje mnohdy pohladit a obejmout. Proˇc bychom si to nemohli dopˇrát i ve škole nebo v kroužku. D˚uležité je, aby si cˇ lovˇek dokázal ˇríci, co je mu pˇríjemné a co mu vyhovuje. Poznámka: Hru m˚užeme zaˇradit i do bˇežného vyuˇcování tˇreba po písemné práci nebo nároˇcném dni. Popis hry ˇ Vytvoˇríme dvojice, které se postaví do kruhu. Clenové dvojice stojí za sebou a pˇrední nastaví záda svému partnerovi. Pˇrední pˇredstavuje dˇrevo a zadní houslaˇre. Vedoucí popisuje jednotlivé postupy, jak opracovávají houslaˇri své dˇrevo. Po chvíli se také mohou houslaˇri posunout k dalšímu dˇrevu. Dˇrevo opracováváme až do chvíle než vytvoˇríme nové housle a poté se zamˇení role. (Šimanovský, 1998, s. 62-63) Varianta 1: Hru m˚užeme r˚uznˇe motivovat a necháme dˇeti vymyslet své námˇety na tuto masáž: sochaˇr modeluje nˇeco z hlíny, kuchaˇr peˇce pizzu, pianista hraje na klavír atd. (Šimanovský, 1998, s. 62-63)
Když jsme všichni spolu Zamˇerˇ ení hry: Uvolnˇení, spolupráce, vyjádˇrení emocí. ˇ Casová dotace: 15 – 20 min. Motivace Když jsme všichni spolu, jde nám všechno líp a rychleji.
61
Popis hry Každé dítˇe si vymyslí nˇejaký zvuk (slovo, hláska, hvizd, atd.), zvuky by se mˇely lišit. Vedoucí hry zazpívá písniˇcku: Když jsme všichni spolu, když jsme všichni spolu, když jsme všichni spolu, Ondra dˇelá: jeho vymyšlený zvuk, který ostatní opakují. Poznámka: Melodii písnˇe si vedoucí vymyslí nebo použije z nˇejaké známé písniˇcky. Opakujeme až do doby než se vystˇrídají všechny dˇeti a uzavˇreme: Když jsme všichni spolu, tak dˇeláme zmatek! Všechny dˇeti udˇelají sv˚uj zvuk. Dˇeti se ke zpˇevu písnˇe postupnˇe pˇridávají, protože vybíráme jednoduché melodie. (D’Andrea, 1998, s. 28-29) Varianta 1: Pro zmˇenu m˚užeme dˇetem nabídnout, aby si vybraly nˇejaký pohyb pro doplnˇení svého zvuku. (D’Andrea, 1998, s. 29) Varianta 2: Tuto hru m˚užeme využít také pro vyjádˇrení pocit˚u s jiným nápˇevem: Jak se dneska cítím, jak se dneska cítím, jak se dneska cítím, Ondra volá: Dobˇre, bléé, aj. Necháme dˇeti, aby ze sebe vydaly všechny negativní emoce, ale i pozitivní a daly do tohoto vyjádˇrení veškerou energii.
62
8
Taneˇcní aktivity
Struktura hodiny tˇelesné výchovy s využitím taneˇcních aktivit je stejná jako každá jiná. Na úvod zaˇcneme rozehˇrátím organismu s využitím hudby a r˚uzných honiˇcek. Pˇri rozcvicˇ ení m˚užeme využít vyrovnávacích cviˇcení, která uvádím níže. Dále zaˇradíme pr˚upravná cviˇcení v pohybu v kruhu, kdy na hudbu nebo udávaný rytmus vyzkoušíme jednotlivé taneˇcní kroky. Uˇcitel pro lepší kontrolu provádˇení cvik˚u chodí v protismˇeru uprostˇred kruhu.
8.1
Základní držení a postavení taneˇcníku˚
Pˇri nácviku tanc˚u budeme používat následující postavení taneˇcník˚u, proto je vhodné je na tomto místˇe popsat a vysvˇetlit. Nákresy viz pˇríloha cˇ íslo 1. a) cˇ elné postavení – dvojice taneˇcník˚u stojí proti sobˇe cˇ elem Držení: • za obˇe ruce – pˇredpažené dol˚u, pˇredpažené vzh˚uru (jako brána), pokrˇcené pˇredpažmo • zkˇrižmo za obˇe ruce • za pravé (levé) ruce – pˇredpažené dol˚u, pˇredpažené vzh˚uru (jako „okýnko“), pokrˇcené pˇredpažmo • chlapec drží pravou rukou levou ruku dívky a naopak – pˇrepažené, upažené, pˇredpažené vzh˚uru (podobnˇe jako brána) Držení uzavˇrené (ramena partner˚u jsou rovnobˇežná): • chlapec drží pravou rukou dívku zezadu okolo pasu nebo pod lopatkami, dívka svoji pokrˇcenou ruku položí • chlapci na pravé rameno, druhýma rukama se pár drží upažmo v pokrˇcení Držení v pase: • ruce obou taneˇcník˚u jsou v pase partnera nebo dívka má ruce na ramenou chlapce b) boˇcné postavení – dvojice taneˇcník˚u stojí vedle sebe Držení otevˇrené (ramena partner˚u jsou vedle sebe): 63
• drží se za vnitˇrní ruce (ruce, které jsou u sebe) upažené dol˚u, vzpažené, pokrˇcené upažmo, pˇredpažmo • zkˇrižmo vzadu za tˇelem (vˇetšinou podá dívka pravou ruku za zády chlapci a její levá ruka bude nahoˇre kˇrížení) • zkˇrižmo vpˇredu (podají si zkˇríženˇe ruce pˇred tˇelem) • závˇes na pravé (levé) lokty, kdy je každý otoˇcen do jiného smˇeru, osa otáˇcení prochází stˇredem zavˇešených lokt˚u Držení polootevˇrené (úhel mezi rameny je 90◦ ): • chlapec drží pravou rukou dívku zezadu okolo pasu nebo pod lopatkami, dívka svoji pokrˇcenou ruku položí chlapci na pravé rameno, druhýma rukama se pár drží upažmo v pokrˇcení Držení v pase: • vnitˇrní ruce se drží v pase partnera, vnˇejší ruce mohou jít v bok, dívka si drží sukni, chlapec ruka za zády (Kulhánková, 2010, s. 14-15)
8.2
Taneˇcní kroky
• Ch˚uze – nejzákladnˇejším taneˇcním krokem je ch˚uze. M˚uže být hladká (kdy je hlava stále ve stejné úrovni), houpavá, natˇrásaná. Odlišná také podle tempa a dynamiky jako pomalá, rychlá, svižná atd. • Bˇehavé kroky – jsou kombinací kroku a výskoku na noze výkroˇcné. Odlišují se také podle dynamiky a rytmu. • Kroky poskoˇcné, dvojposkoˇcné – jde o kombinaci kroku a poskoku na noze výkroˇcné. Opˇet se odlišují podle dynamiky a rytmu. • Kroky pˇrísunné a cvalové – jde o krok obyˇcejný s pˇrísunem druhé nohy k výkroˇcné noze. Krok cvalový je kombinací kroku a pˇrísunu, který je proveden s nízkým pˇrískokem. Nesmí docházet k pokrˇcení nohou a musí být rychlý a rázný. • Kroky pˇremˇenné – skládají se z kroku, pˇrísunu a znovu kroku výkroˇcnou nohou. Krok pˇremˇenný provádˇený v 3/4 taktu je v podstatˇe valˇcík. (Náhlíková, 2008, s. 9-10) 64
• Krok obkroˇcákový – základem je taneˇcní ch˚uze našlapovaná pˇres patu k pˇrední cˇ ásti chodidla. (Binderová, 1989, s. 7)
8.3
Taneˇcní pruprava ˚
Než zaˇcneme nacviˇcovat tance je potˇreba se zamˇeˇrit na správné držení tˇela a dýchání. Následujících nˇekolik cvik˚u je pouze motivaˇcních, které se dají dále modifikovat a pˇrizp˚usobovat. Prostˇrednictvím cvik˚u si procviˇcíme všechny partie tˇela – posílíme bˇrišní a hýžd’ové svalstvo a zamˇeˇríme se na pružnost páteˇre. Cviˇcení je vhodné provádˇet za doprovodu hudby, anebo doprovodem na jednoduché rytmické hudební nástroje (dˇrívka, bubínek). Pro pˇredstavu vkládám obrázek porovnání správného držení tˇela (obr. 1 – správné držení tˇela zepˇredu, obr. 2 – správné držení tˇela z profilu) s dvˇema nejˇcastˇejšími vadami (obr. 3 – zvˇetšená hrudní kyfóza = kulatá záda, obr. 4 – zvˇetšená bederní lordóza = prohnutí v bederní oblasti).
Obrázek 2: Správné a vadné držení tˇela (Kuželová, 2000, s. 8)
65
1. cvik: posilování bˇrišních sval˚u, procviˇcování bederní oblasti Základní poloha: Leh na zádech, paže položeny malíkovou hranou na podložce podél tˇela, nohy mírnˇe od sebe, kolena pokrˇcena s chodidly položenými na podložce. Nadechneme se a s výdechem pˇritiskneme bedra k podložce. S nádechem se vracíme do p˚uvodní polohy. U cviku nezvedáme ramena. (m˚užeme cviˇcení provádˇet také s nataženýma nohama) 2. cvik: procviˇcení pánve, posilování hýžd’ových a bˇrišních sval˚u Základní poloha: Stejná jako u cviku 1. Stáhneme hýžd’ové svaly, podsuneme pánev a zvedneme ji vzh˚uru a následnˇe postupnˇe pokládáme na podložku – bedra pˇritiskneme na podložku a stáhneme bˇricho. Pˇri zvednutí pánve dbáme na to, aby byla stehna ve stejné rovinˇe s trupem. U cviku se pˇríliš neprohýbáme a nezvedáme hrudní cˇ ást páteˇre. pánev vodorovnˇe suneme do stran houpeme spodním obloukem do stran 3. cvik: cˇ elní vlna páteˇre Základní poloha: Rovný sed na patách, paže volnˇe podél tˇela. Bederní páteˇr protlaˇcíme dopˇredu a pánev vysadíme. Prohnutým pˇredklonem se obratel po obratli balíme do pˇredklonu, hlava jde poslední a pokládá se cˇ elem na kolena. Poté podsadíme pánev a zvedáme se kulatˇe do rovného sedu, hlava jde opˇet poslední. Paže klouzají po podložce v závislosti na pohybu. Cvik provádíme až po zvládnutí vysazování a podsazování pánve v sedu na patách. 4. cvik: správné držení tˇela Základní poloha: Turecký sed, dlanˇe položeny volnˇe na kolenou, v loktech nadneseny. Pˇredstavíme si na hrudní kosti svˇetýlko. Svˇetýlko se pˇri nádechu rozzáˇrí, když hrudník mírnˇe vysuneme vpˇred a vzh˚uru. Svˇetýlko se zhasne, když hrudník posuneme vzad. Nezvedáme ramena a nepˇredkláníme hlavu, dáváme pozor na bederní páteˇr. cviˇcíme i v dalších polohách provádíme i suny hrudníku do stran
66
5. cvik: práce paží, smˇerování Základní poloha: Sed zkˇrižný, záda rovná, paže v upažení poníž, prsty se dotýkají podložky. Zatínáme stˇrídavˇe pˇesti a propínáme prsty pˇri pohybu paží z upažení do vzpažení, pˇrepažení a upažení zpˇet do základní polohy. Nezvedáme ramena a nekulatíme záda. provádíme v r˚uzných základních polohách paže se mohou pohybovat i v r˚uzných smˇerech 6. cvik: napˇetí a uvolnˇení Základní poloha: Leh na zádech, paže volnˇe podél tˇela. Nˇekdo nás jakoby polechtá na bˇríšku a my se stoˇcíme do klubíˇcka jako ježek. Hlavu i kolena pˇritáhneme s výdechem k hrudníku. S nádechem uvolníme do základní polohy. cviˇcíme i v poloze leže na boku 7. cvik: práce dolních konˇcetin Základní poloha: Leh na boku, propnuté špiˇcky, jedna paže vzpažená, na které leží hlava, druhá paže pokrˇcená se dlaní opírá o podložku. Zvedáme dolní konˇcetinu a pokládáme zpˇet do základní polohy. Zpevníme zadek a bˇricho, snažíme se držet osu tˇela. Spodní nohu m˚užeme pokrˇcit pro lepší stabilitu. Provádíme i v jiných základních polohách – leh na zádech, leh na bˇriše 8. cvik: uvolnˇení a relaxace Základní poloha: Leh na zádech. Pˇredstavíme si, že ležíme na hladinˇe moˇre se zavˇrenýma oˇcima. Nadlehˇcuje nás voda. Postupnˇe uvolˇnujeme cˇ ásti tˇela podle pokyn˚u vedoucího. M˚užeme využít také uklidˇnující relaxaˇcní hudby. 9. cvik: procviˇcení plynulé zmˇeny poloh a správného postoje Základní poloha: Leh na boku stoˇcený do klubíˇcka. Ze základní polohy se pˇretáˇcíme do kleku s hlavou na kolenou, dˇrepu a postupnˇe propínáme nohy a zvedáme tˇelo obratel
67
po obratli, kdy hlava jde jako poslední. Stáhneme bˇricho a zadek, podsadíme pánev. Paže zvedáme pˇres upažení do vzpažení a spojíme je dlanˇemi jako poupˇe leknínu. Ramena tlaˇcíme dol˚u. Paže rozevˇreme pˇres vzpažení do upažení až pˇripažení. Cviˇcení provádíme se zavˇrenýma oˇcima, abychom se soustˇredili na vlastní tˇelo. 10. cvik: procviˇcování správného držení tˇela Základní poloha: Vzpˇrímený stoj, paže podél tˇela. Pˇredstavujeme si, že jsme snˇehulák, a jak na nás svítí sluníˇcko, pomalu se rozpouštíme a klesáme na podložku. Když zaˇcne opˇet mrznout, pomalu se opˇet zvedáme až do základní polohy. (Kuželová, 2000, s. 10-13)
8.4
ˇ Fašankové tance
„Fašanku, fašanku, už je t’a namále, jako tej rosenky na zelenej trávˇe.“
(Kružík, 1977, s. 83) Jsou to velmi jednoduché tance, které se v naší oblasti používaly pro pobavení a rozveselení. P˚uvodnˇe jsou urˇceny pro dospˇelé, nicménˇe po autorském zásahu a zjednodušení se dají využít i u dˇetí mladšího školního vˇeku pro potˇreby základní školy nebo tˇelovýchovných a zájmových kroužk˚u, a proto jsem si je také vybrala. M˚užeme toho následnˇe využít k propojení svˇeta dˇetí se svˇetem dospˇelých. V nˇekterých oblastech pˇretrvávají místní fašaˇnkové nebo masopustní zábavy, kdy tˇemito zapojíme dˇeti do dˇení v obci. Tance jsou založeny na základních tancích a to, polce a valˇcíku. Poznámka autorky: Uvádˇené písnˇe jsou v náˇreˇcí, které dˇetem ve škole, kde jsem tance ovˇeˇrovala v praxi, nedˇelalo vˇetších problém˚u. Pro využití jinde doplˇnuji vysvˇetlivkami o významu nˇekterých slov. Notové zápisy jsem upravila po konzultaci s paními uˇcitelkami do vhodnˇejších tónin.
68
Malý vhled do historie P˚uvod masopustních zvyk˚u a obyˇcej˚u je dosud neprokázaný. Vznik pravdˇepodobnˇe sahá až do pohanských dob. Masopustní zvyky se mˇenily a dodnes mˇení, nˇekteré však pˇrežívají v ustálené formˇe. Také jednotlivé regiony slaví masopust (fašaˇnk) r˚uznˇe. (Kružík, 1982, s. 12-13) Fašaˇnkové období dˇelí zimní cˇ as a cˇ as, kdy se probouzí pˇríroda. Není každý rok stejnˇe dlouhé. Délka se urˇcuje podle Velikonoc. Zaˇcíná vždy po 6. lednu (po Tˇrech králích) a konˇcí v úterý pˇred Popeleˇcní stˇredou, kdy zaˇcíná cˇ tyˇriceti denní p˚ust pˇred Velikonocemi. (Šottnerová, 2009, s.20) V minulosti trvalo fašaˇnkové veselí tˇri dny (od nedˇele do úterý). V dnešní dobˇe se fašaˇnky konají v sobotu nebo nedˇeli v d˚usledku zmˇen pracovních podmínek. Ve fašaˇnkové pondˇelí chodily po obci maškarády a za doprovodu muziky zpívaly a tancovaly pˇred každým domem. Fašanˇcáˇri dostávali r˚uzné dary pˇredevším v podobˇe potravin – slanina, koblihy, atd. Hodnˇe se zpívalo, tanˇcilo a provádˇely se r˚uzné taškaˇrice. Pr˚uvod byl doprovázen houfem skotaˇcících dˇetí. (Kružík, 1977, s. 83) Tento zvyk se v nˇekterých obcích navrací, tak proˇc toho nevyužít. Tyto jednoduché tance se tancovaly také na svatbách, svícách1 a dalších zábavách.
1
Svíca – rozlouˇcení se se svobodným stavem nevˇesty nebo ženicha se svými kamarády: (Kružík, 1982)
69
2. Štyˇri kroky do kruhu (do stˇredu), štyˇri kroky dozadu, |: a dva sem a dva tam, jak sa z teho vymotám? :| Typ tance Skupinový párový kruhový tanec. Základní postavení Páry jsou otoˇceny cˇ elem k sobˇe ve spojném držení. Stojí v kruhu, kdy jsou otoˇceni po smˇeru tance, chlapec stojí zády do kruhu. Taneˇcní kroky Pˇrísunný krok, taneˇcní ch˚uze a obkroˇcný krok. Popis tance 1. – 2. takt: páry se pohybují po kruhu a dˇelají cˇ tyˇri pˇrísunné kroky, chlapec vychází levou a dívka pravou nohou 3. – 4. takt: páry stejným zp˚usobem dˇelají cˇ tyˇri kroky zpˇet, kdy chlapec vychází pravou a dívka levou nohou 5. – 6. takt: dva kroky dopˇredu a dva kroky zpˇet 70
7. – 8. takt: holka se postaví vedle pravého boku chlapce, z˚ustávají v taneˇcním držení a taneˇcní ch˚uzí se obchází, zaˇcínají pravou nohou 9. – 12. takt: opakujeme figuru z 5. – 8. taktu Varianta 1: Tanec lze tancovat nˇekolikrát za sebou, kdy vždy se m˚uže vyjít do jiného smˇeru – do stˇredu kruhu, ven z kruhu. Nápomocen je nám v tomto pˇrípadˇe i zpˇev, jehož slova se mˇení v závislosti na tom, co dˇeláme. Varianta 2: U opakování figury m˚uže chlapec na 11. – 12. takt podtoˇcit dívku pod levou rukou. U starších dˇetí podtoˇcit a poslat k taneˇcníkovi po jeho levé ruce. Varianta 3: Starší dˇeti mohou místo obcházení taneˇcní ch˚uzí nacviˇcit obkroˇcní krok, chlapec vychází levou a dívka pravou nohou. Otázky pro hodnocení: 1. Co bylo pro tebe nejtˇežší pˇri tanci? 2. Jak ses cítil v páru? 3. Bylo ti pˇríjemné kruhové postavení? Poznámka autorky: Tento tanec se ve 2. tˇrídˇe setkal s velkým nadšením. Paní uˇcitelka s dˇetmi od 1. tˇrídy pracuje, pohybovˇe je rozvíjí na základˇe jednoduchých dˇetských tanc˚u jako je napˇr. mazurka. Dˇeti nemˇely problém tancovat v párech a jsou zvyklé na tento zp˚usob práce. Po zvládnutí tance jej také pˇredvádˇeli ve 4. tˇrídˇe, která se tento tanec od mladších kamarád˚u uˇcila.
71
(U muziky na Podluží, Kružík, 1977, s. 89) Typ tance Skupinový párový kruhový tanec. Základní postavení V nejjednodušší variantˇe se všechny dˇeti drží v kruhu za ruce cˇ elem do kruhu. Taneˇcní kroky Pˇrísunný krok, valˇcíkový krok. Popis tance 1. takt: všichni vykraˇcují pravou nohou jedním krokem do stˇredu kruhu 2. takt: ven z kruhu levou nohou 3. – 4. takt: se dˇeti pustí a tlesknou tˇrikrát pˇred tˇelem na každou slabiku 5. – 8. takt: opakujeme figuru z 1. – 4. taktu 9. – 14. takt: stejným zp˚usobem opakují tˇrikrát kroky do stˇredu a ven 15. – 16. takt: se dˇeti pustí a tlesknou tˇrikrát pˇred tˇelem na každou slabiku Varianta 1: Po zvládnutí valˇcíkového kroku nahradíme pˇrísunné kroky valˇcíkovými. Následnˇe se mohou dˇeti i po kruhu otáˇcet po smˇeru hodinových ruˇciˇcek. Tleskání na slova „pro víno“ provádí pˇred tˇelem, za tˇelem a znovu pˇred tˇelem. 72
Varianta 2: Tanec m˚užeme obmˇenit v párovém držení zatím bez otáˇcení kolem osy páru s valˇcíkovým krokem. Chlapec stojí cˇ elem po smˇeru tance. Chlapec vychází pravou nohou vpˇred a dívka levou vzad. Po zvládnutí této figury m˚užeme zaˇradit otáˇcení kolem osy páru a nakonec i otáˇcení po kruhu. Otázky pro zhodnocení: 1. Která varianta tance byla pro tebe lepší? 2. Rozumˇel jsi všemu, co se v písni zpívá? 3. V párech je složité tancovat, jak se vám to daˇrilo? 4. Máte z nˇecˇ eho špatný nebo naopak dobrý pocit? Poznámka autorky: Žáci druhé tˇrídy mˇeli malinko problémy se zvládnutím valˇcíkového kroku a pochopením stˇrídání nohou pˇri krocích pravou vpˇred a levou vzad.
73
Poznámka: Znaˇcka na konci notace segno (seˇno) odkazuje na stejnou znaˇcku na zaˇcátku, od které se má skladba opakovat. 2 Typ tance Skupinový párový kruhový tanec. Základní postavení V nejjednodušší variantˇe všechny dˇeti stojí v kruhu, ruce v bok, natoˇceny levým bokem do kruhu. Taneˇcní kroky Pˇrísunný krok, valˇcíkový krok. Popis tance 1. – 6. takt: všichni vykraˇcují pravou nohou šesti kroky po kruhu 7. – 8. takt: zastavíme se a na slova „lúku“ podˇrepneme, natoˇcíme se pravým bokem 2
c 2005-2006 Radek Kuˇcera & daughter [cit. 15. ledna Pojem segno. ABZ slovník cizích slov [online] 2011]. Dostupný z World Wide Web. http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/ slovo/segno-seno
74
do stˇredu kruhu 9. – 14. takt: opakujeme figuru z 1. – 6. taktu 15. – 16. takt: zastavíme se a na slova „lúku“ podˇrepneme Poznámka: Rychlejší variantu písnˇe u mladších dˇetí vynecháme, pokud budete mít šikovnˇejší tˇrídu, máte zde možnost vymyslet varianty svého tance. Varianta 1: Po zvládnutí valˇcíkového kroku nahradíme pˇrísunné kroky valˇcíkovými. M˚užeme dˇeti postavit do pár˚u v promenádním otevˇreném držení (chlapec za pravou ruku a dívka za levou), kdy se na slova „lúku“ dˇeti natoˇcí k sobˇe a podˇrepnou cˇ elem k sobˇe ruce v bok a zmˇení držení (chlapec za levou ruku a dívka za pravou). Pro starší dˇeti 1: Tanec m˚užeme obmˇenit v párovém uzavˇreném držení zatím bez otáˇcení kolem osy páru s valˇcíkovým krokem. Chlapec stojí cˇ elem po smˇeru tance. Chlapec vychází pravou nohou vpˇred a dívka levou vzad. Na slova „lúku“ si poprvé dˇrepne dívka a podruhé chlapec. M˚užeme obmˇenit také poskokem. Po zvládnutí této figury m˚užeme zaˇradit otáˇcení kolem osy páru a nakonec i otáˇcení po kruhu. Otázky pro zhodnocení: 1. Po zvládnutí všech variant tance se zeptáme, která se jim líbila nejvíc, pokud budeme uˇcit tanec s odstupem roku nebo p˚ul roku, tak se zeptáme, zda si v˚ubec pamatují tento tanec. 2. Jestliže ponecháme prostor dˇetem, aby si na rychlejší cˇ ást tance vymyslely kroky sami, tak se budeme ptát na spolupráci, a jak se jim koneˇcná verze líbila.
75
(U muziky na Podluží, Kružík, 1977, s. 86) Poznámka: Slova v závorce dˇeti neuˇcíme. Typ tance Skupinový párový kruhový tanec. Základní postavení V nejjednodušší variantˇe se všechny dˇeti drží v kruhu za ruce cˇ elem do kruhu. Taneˇcní kroky Taneˇcní ch˚uze. Popis tance 1. – 2. takt: vycházíme všichni pravou nohou osmi kroky do stˇredu kruhu 3. – 4. takt: chytneme se za pas a nakláníme se ze strany na stranu, zaˇcínáme vpravo 5. – 6. takt: couváme osmi kroky ven z kruhu, vycházíme levou nohou 7. – 8. takt: držíme se za napnuté ruce a nakláníme se ze strany na stranu, zaˇcínáme vpravo 9. – 12. takt: páry se otoˇcí k sobˇe cˇ elem a navzájem se sobˇe ukloní, chlapec vychází 76
pravou nohou a dívka levou 13. – 16. takt: otoˇcíme se k vedle stojícímu partnerovi tak, že jdeme otáˇckou pˇres kruh, chlapec vychází levou nohou a dívka pravou, ukloníme se druhému partnerovi a z˚ustáváme v novém páru 17. – 32. takt: opakujeme celý tanec ještˇe jednou v nových párech na druhou sloku
Varianta 1: Na druhou sloku obmˇeníme figury, tak aby byl tanec zajímavˇejší. 17. – 18. takt: držíme se za napnuté ruce a nakláníme se ze strany na stranu, zaˇcínáme vlevo 19. – 20. takt: vycházíme všichni pravou nohou osmi kroky do stˇredu kruhu 21. – 22. takt: chytneme se za pas a nakláníme se ze strany na stranu, zaˇcínáme vlevo 23. – 24. takt: couváme osmi kroky ven z kruhu, vycházíme levou nohou 25. – 32. takt: opakujeme figuru z 9. – 16. taktu
Otázky pro zhodnocení: 1. Bylo vám pˇríjemné tancovat i s jiným partnerem než s tím, se kterým jste zaˇcali? 2. Která cˇ ást tance byla složitá? Dala by se nˇejak zmˇenit? 3. O cˇ em se v písni zpívá? 4. Je pozitivní a pˇrátelská nebo se vám v ní nˇeco nelíbí?
77
Typ tance Skupinový párový kruhový tanec. Základní postavení Dˇeti stojí v párech uzavˇreného držení, natoˇceni po smˇeru tance, chlapec je zády do kruhu. Taneˇcní kroky Pˇrísunný krok, cvalový krok. Popis tance 1. – 3. takt: páry dˇelají šest pˇrísunných krok˚u vpˇred s mírným pohupováním tˇela do smˇeru tance 4. takt: jdeme dva kroky vzad 5. – 7. takt: opakujeme figuru z 1. – 3. taktu 8. takt: opakujeme figuru ze 4. taktu 9. – 11. takt: v páru tanˇcíme šest cvalových krok˚u (u mladších dˇetí nahradíme opˇet pˇrísunnými) 12. – 13. takt: dˇeti se zastaví a chlapec podtoˇcí svoji dívku pod svojí levou rukou a pošle ji následujícímu chlapci 78
Poznámka: U mladších dˇetí necháme, aby se dívka podtoˇcila pod rukou a nikam se neposílala. Varianta 1: Na rychlejší cˇ ást písnˇe mohou dˇeti vytvoˇrit dva soustˇredné kruhy. Dívky tvoˇrí vnˇejší kruh a chlapci vnitˇrní. Všichni vychází pravou nohou a po kruhu chodí taneˇcní ch˚uzí.
Poznámka: Chlapci mohou jít také v opaˇcném smˇeru než dívky, tak, že jsou pravým bokem do stˇredu kruhu. Varianta pro starší dˇeti: Také utvoˇrí dva soustˇredné kruhy. Dívky obchází taneˇcní ch˚uzí v jednom smˇeru a chlapci se drží za pˇredloktí postaveni cˇ elem do kruhu a cvalovým krokem se pohybují v opaˇcném smˇeru. Otázky pro zhodnocení: 1. Byl tanec stále stejný nebo se nˇejak mˇenil? 2. Bylo ti pˇríjemné mˇenˇení partner˚u? 3. Pokud bys mˇel možnost, zmˇenil bys nˇeco na tanci?
79
(U muziky na Podluží, Kružík, 1977, s. 97-98) Poznámka: Mˇechoˇrina – viz mˇechýˇr: (Machek, 1997, s. 358) Typ tance Smíšená taneˇcní hra – kruhová. Základní postavení Všechny dˇeti stojí v párech otevˇreného držení v pase, volné ruce v bok, natoˇceny levým bokem do kruhu, jedno dítˇe nebo vedoucí uprostˇred kruhu s holí nebo „ˇcaganem“. Taneˇcní kroky Taneˇcní ch˚uze, poskoky, kroky ve dˇrepu aj. Popis tance 1. – 8. takt: dˇeti chodí po kruhu taneˇcní ch˚uzí poˇcínaje pravou, když se vedoucímu zachce, hodí h˚ul na zem a zvolá: „Hop!“, všichni se zastaví a dívky z˚ustanou stát na místˇe. Chlapci 80
vyrazí a snaží se uloupit nˇejakou dívku, kdo z˚ustane sám, zahajuje tanec zvoláním, jakým zp˚usobem se tanec bude tanˇcit: budeme couvat „cúfaˇcky“, ve dˇrepu „ˇcupaˇcky“, budeme skákat „skákaˇcky“ aj. Zpˇev zaˇcínáme vždy od zaˇcátku. Varianta 1: Aby se dˇevˇcata necítila znevýhodnˇena, tak vymˇeníme role. Chlapci budou z˚ustávat na místˇe a dívky budou hledat jiného partnera. Páry se v tomto pˇrípadˇe postaví pravým bokem do kruhu. Otázky pro zhodnocení: 1. Ve které roli se ti líbilo víc? 2. Bylo tˇežké vymyslet, jak se bude tanec tanˇcit? Cítil jsi nˇejakou zodpovˇednost? 3. Které pohyby byly pro tebe nejjednodušší? 4. Jaké to bylo bojovat s kamarády o dívky? 5. Líbilo se dívkám, jak se k nim chlapci chovali?
81
8.5
Tance na dˇetské lidové písniˇcky
Následující tance jsou vymyšleny na písnˇe, které se velmi cˇ asto objevují v uˇcebnicích hudební výchovy na 1. stupni základní školy. Chtˇela bych tímto dokázat, že pro pohybovou aktivitu m˚užeme vzít jakoukoliv píseˇn a s použitím základních krok˚u vymyslet velmi jednoduché tance. Dalším stupnˇem je, že necháme dˇeti vymyslet vlastní tanec na urˇcitou píseˇn, kterou m˚užeme vybrat my nebo dˇeti. Pro dˇeti je d˚uležité mít nˇekdy pocit, že vše záleží jen na nich. Po vytvoˇrení tance s nimi zhodnotíme, jak se jim daˇrilo a spoleˇcnˇe m˚užeme také tance upravit. Pokud rozdˇelíme tˇrídu na skupiny, protože nˇekdy to ve vˇetší skupinˇe nefunguje dobˇre, tak se jednotlivé skupiny mohou sami ohodnotit a zkorigovat. Ve výbˇeru písní se nemusíme omezit pouze na lidové písnˇe.
82
(Já, písniˇcka, Jánský, 1994, s. 30) Typ tance Skupinový figurální tanec. Základní postavení Výchozí postavení v ˇradách za sebou, rozestavení do mezer, aby na všechny bylo vidˇet. Taneˇcní kroky Pˇrísunný krok, taneˇcní krok. Popis tance 1. takt: dva kroky vpravo 2. takt: dva kroky vlevo 3. takt: dva kroky vpˇred 4. takt: dva kroky vzad 5. takt: pˇrekládáme nohu pˇres nohu, zaˇcíná pravá pˇres levou a poté levá pˇres pravou 6. takt: opakujeme figuru z 5. taktu 7. – 8. takt: každý si dá ruce v bok a otoˇcí se kolem své osy a na poslední dobu se ukloní Varianta 1: Postavíme dˇeti do pár˚u naproti sobˇe dostateˇcnˇe od sebe. Pokud dˇeti zvládnout, tak mohou kroky dopˇredu a vzad dˇelat diagonálnˇe. Na poslední dva takty se dˇeti chytnou za obˇe ruce a zatoˇcí se dokola.
83
Otázky pro zhodnocení: 1. Budeme pracovat s variantami. Která z variant tance byla pro vás lepší? 2. Cítíte se lépe v párovém postavení nebo samostatném? 3. Napadla vás jiná varianta tohoto tance?
84
(Já, písniˇcka, Jánský, 1994, s. 73) Poznámka: Regrút – odvedenec, galánka – chlapcova dívka. Typ tance Skupinový figurální tanec. Základní postavení Výchozí postavení v párech cˇ elem k sobˇe v ˇradách za sebou, rozestavení do mezer, aby na všechny bylo vidˇet nebo varianta do p˚ulkruhu, kdy jsou dívky uvnitˇr kruhu. Taneˇcní kroky Taneˇcní ch˚uze.
85
Popis tance 1. – 4. takt: chlapec odstupuje od dívky dvˇema kroky vzad, zaˇcíná levá noha, poté dva kroky vpˇred zaˇcíná pravá a cˇ tyˇri podupy, kdy zaˇcíná opˇet pravá noha 5. – 8. takt: dívka taneˇcní ch˚uzí obchází poˇcínaje pravou chlapce s rukama v bok 9. – 12. takt: pár se drží za pravá pˇredloktí a otáˇcí se okolo osy procházející stˇredem rukou a vrací se na své místo 13. – 16. takt: dívka obchází taneˇcní ch˚uzí okolo chlapce a vychází pravou, chlapec na místˇe s rukama v bok vydupává rytmus a zaˇcíná pravou 17. – 24. takt: opakujeme figuru ze 13. – 16. taktu, na poslední tón se postaví pˇred sebe a chlapec se ukloní a dívka udˇelá pukrle Varianta 1: Chlapec na první cˇ tyˇri takty m˚uže ze zaˇcátku pouze obcházet dívku. Varianta 2: Zatáˇcky m˚užeme zmˇenit tak, že se pár otoˇcí pouze o p˚ul otoˇcky za pravé ruce, kdy na poslední tón tlesknou a vymˇení si ruce za levé a následnˇe smˇer otáˇcení. Otázky pro zhodnocení: 1. Jaké to je, když se necháte obcházet? Je to pˇríjemné nebo nepˇríjemné? 2. Je nˇekterá cˇ ást tance, která ti nevyhovovala? 3. Kdo je to galánka a regrút?
86
Závˇer Cílem diplomové práce bylo vytvoˇrit metodický materiál, který by posloužil uˇcitel˚um jako inspirace k rozvíjení jejich dˇetí. Techniky využívané v muzikoterapii a taneˇcní terapii nejsou zatím ve školách pˇríliš praktikované. Z vlastní zkušenosti vím, že mi hudba a tanec pomáhají pˇrekonávat tˇežká období. Naposledy, když jsem tanˇcila, jsem se pˇristihla, že se u tanˇcení potulnˇe usmívám a r˚uznˇe jinak komunikuji se svým taneˇcním partnerem. Podobný úsmˇev se objevil i u nˇekterých dˇetí, se kterými jsem uvádˇené hry a tance zkoušela. V ten moment jsem cítila, že ano, tohle má opravdu smysl s dˇetmi provádˇet, a jak jsem správnˇe pˇredpokládala, tanec zap˚usobil. Vím, že ne všem lidem je tanec blízký, ale pokud se správnˇe podá jeho uˇcení, nebazírujeme na výkonu a jde nám o prožitek, m˚užeme dˇeti o to více zaujmout. Dˇrív jsem byla z tˇech, kteˇrí hodnˇe hodnotili, jak kdo tanˇcí a smála jsem se jim. Poslední dobou si uvˇedomuji, že je mnohem d˚uležitˇejší, jak se cˇ lovˇek cítí a zda si tanec nebo pohyb obecnˇe užívá než, jak u toho vypadá. Proto jsem si vybrala téma, které neupˇrednostˇnuje výkony, ale soustˇred’uje se na prožívání pohybu a hudby. Aktivity jsem ovˇeˇrovala v praxi a byly pˇrijaty nad moje oˇcekávání velmi pozitivnˇe. Tˇrída, ve které jsem tance vyzkoušela, je na tanˇcení zvyklá a dˇeti nemají problémy tancˇ it v párech. Vím, že každá tˇrída reaguje odlišnˇe, ale pokud s dˇetmi budeme pracovat postupnˇe, tak dosáhneme dobrých výsledk˚u. Když necháme dˇeti zažít úspˇech a radost z pohybu, bude se nám s nimi dobˇre pracovat. Téma mojí práce zaujalo nejen paní uˇcitelky ze škol, kde jsem vykonávala praxi, ale i nˇekteré z mých spolužák˚u a kamarád˚u, kteˇrí pracují nebo se chystají pracovat s dˇetmi. Práce pˇrináší obmˇenˇené staré námˇety i zbrusu nové nápady. Doufám, že budou obohacením tˇelesné výchovy i bˇežného vyuˇcování pro dˇeti i uˇcitele. Pˇri psaní jsem narazila na mnoho publikací, jež se mi staly inspirací, a budu se k nim navracet ve své následující praxi. Teprve až praktické provˇeˇrování a zkoušení ukáže, zda bude metodická pˇríruˇcka pˇrínosná nebo nikoliv. Proto bych ráda své návrhy chtˇela šíˇrit mezi uˇcitele i vedoucí prostˇrednictvím vydané brožury nebo jinak dle dalších možností.
87
Resumé Cílem diplomové práce je vytvoˇrení metodického materiálu pro uˇcitele a vedoucí, kteˇrí pracují s dˇetmi mladšího školního vˇeku. Aktivity mají podporovat osobnostní rozvoj dˇetí, ale i práci dˇetí ve skupinˇe a jejich sjednocování. Materiál využívá technik muzikoterapie a taneˇcní terapie. Teoretická cˇ ást se zamˇeˇruje na vymezení základních pojm˚u, které vychází z výbˇeru dané problematiky. Pojmy jsou zaˇrazeny do systému vˇed a historicky vymezeny. Dále je uveden popis hudby, jak se šíˇrí, a jak p˚usobí na cˇ lovˇeka. Je také popsán mladší školní vˇek a popis vzdˇelávacího oboru pohybová a taneˇcní výchova z RVP. V závˇeru rešerše dostupné literatury. Praktická cˇ ást obsahuje dva soubory muzikoterapeutických a taneˇcnˇe terapeutických aktivit a tanc˚u. Aktivity byly odzkoušeny v praxi, proto jsou také doplnˇeny poznámkami a návrhy, jak práci s dˇetmi hodnotit a posouvat dál.
Resume The aim of my diploma thesis is creation of methodical material for teachers and leaders who work with young learners. Activities should foster children’s personal development and also their unification by means of work in group. The techniques from music therapy and dance therapy are used in this material. Theoretical part of the thesis is focused on explanation of basic terms which come out from topic of the thesis. The terms are placed in the system of science and also historically delineated. Furthermore a characteristic of music is included – her spread and influence on humans. Lower secondary age is also analysed as well as study field concerning physical and dance training from national framework of education. Theoretical part is completed by background research of available literature. Practical part includes two parts of activities and dances used in musical therapy and dance therapy. Activities were also used in practise and therefore some notes and suggestions were supplied to evaluate and develop the work with children.
88
Seznam literatury 1. BINDEROVÁ, E. Dˇetem pro radost. 1. vyd. Praha : Ústav pro kulturnˇe výchovnou cˇ innost, 1989. 64 s., 16 s. pˇríl. ISBN 80-7068-010-5. 2. BLAHUTKOVÁ, M. Psychomotorika. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2007. 92 s. ISBN 978-80-210-3067-1. 3. BLAHUTKOVÁ, M., JONÁŠOVÁ, D. Využití hudebnˇe pohybové výchovy v rytmické gymnastice. 1. vyd. Brno : Pedagogická fakulta MU, 2009. 42 s. ISBN 978-80-210-4838-6. 4. BLÍŽKOVSKÁ, J. Úvod do taneˇcní terapie. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 1999. 103 s. ISBN 80-210-2100-4. 5. BRTNÍKOVÁ, G. Taneˇcní a pohybová terapie a její aplikace v praxi. Brno, 2007. 36 l., Bakaláˇrská práce. Masarykova univerzita, Fakulta sportovních studií. ˇ 6. CERMÁK, J., a kol. Záda už mˇe nebolí. 4. vyd. Praha : Vašut, 2003. 295 s. ISBN 80-7236-117-1. ˇ 7. CÍŽKOVÁ, K. Taneˇcnˇe-pohybová terapie. 1. vyd. Praha : TRITON, 2005. 119 s. ISBN 80-7254-547-7. 8. D’ANDREA, F. Rozvíjíme hudební vnímání a vyjadˇrování : hry a cviˇcení pro dˇeti od 5 do 10 let. / Floriana D’Andrea; [z italského originálu pˇreložila Ivana Hlaváˇcová]. Praha : Portál, 1998. 9. JÁNSKÝ, P. Já písniˇcka. 1. vyd. Cheb : MUSIC CHEB, 1995. 119 s. ISBN 80-85925-01-X. ˇ 10. JERÁBOVÁ, J., a kol. Od jara do zimy : 20 dˇetských taneˇcních her. 1. vyd. Praha : Rotag, 2002. 52 s. ISBN 80-901182-9-1. 11. KANTOR, J. a kol. Základy muzikoterapie. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 2009. 296 s. ISBN 978-80-247-2846-9. 12. KNOPOVÁ, B., KOUTSKÝ, J. Ahoj písniˇcko! : Hudební výchova pro 1. roˇcník. 1. vyd. Praha : Pansofia, 1997. 29 s. ISBN 80-85804-90-3. 89
13. KNOPOVÁ, B., KOUTSKÝ, J. Ahoj písniˇcko! : Metodické poznámky pro uˇcitele. 1. vyd. Praha : Pansofia, 1997. 23 s. ISBN 80-85804-93-X. 14. KNOPOVÁ, B., KOUTSKÝ, J. Písniˇcko, pojd’me si hrát! : Hudební výchova pro 2. roˇcník. 1. vyd. Praha : Albra, 2002. 30 s. ISBN 80-86490-53-X. 15. KNOPOVÁ, B., KOUTSKÝ, J. Písniˇcko, pojd’me si hrát! : Metodické poznámky pro uˇcitele. 1. vyd. Praha : Albra, 2002. 54 s. ISBN 80-86490-43-2. ˇ 16. KNOPOVÁ, B. Cinnosti hudebnˇe pohybové v systému hudebního vzdˇelávání na ZŠ a SŠ : Didaktika hudební výchovy. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2009. 48 s. ISBN 978-80-210-3911-7. 17. KRAUS, J., a kol. Nový akademický : Slovník cizích slov. 1. vyd. Praha : Academia, 2008. 879 s. ISBN 978-80-200-1415-3. 18. KRUŽÍK, J. Dˇetské hry, rˇíkadla a tance z Podluží. 1. vyd. Bˇreclav : Okresní kulturní stˇredisko, 1976. 84 s. 19. KRUŽÍK, J. U muziky na Podluží. 1. vyd. Bˇreclav : Okresní kulturní stˇredisko, 1977. 133 s. 20. KRUŽÍK, J. Lidové zvyky a slavnosti na Podluží. 1. vyd. Bˇreclav : Okresní kulturní stˇredisko, 1982. 103 s. 21. KULHÁNKOVÁ, E. Hudebnˇe pohybová výchova. 3. vyd. Praha : Portál, 2010. 136 s. ISBN 978-80-7367-730-5. 22. KULHÁNKOVÁ, E. Písniˇcky a rˇíkadla s tancem. 4. vyd. Praha : Portál, 2008. 144 s. ISBN 978-80-7367-515-8. 23. KUŽELOVÁ, Š. Pohybová pr˚uprava pro vedoucí dˇetských taneˇcních soubor˚u. 1. vyd. Praha : IPOS – ARTAMA, 2000. 38 s. ISBN 80-7068-111-X. 24. LINKA, A. Kapitoly z muzikoterapie. 1. vyd. Rosice u Brna : Gloria, 1997. 157 s. ISBN 80-901834-4-1. 25. MACHEK, V. Etymologický slovník jazyka cˇ eského. 3. vyd. Praha : Lidové noviny, 1997. 868 s. ISBN 80-7106-242-1. 90
26. MIŠURCOVÁ, V., Hry se zpˇevem : Pro mateˇrské školy. 3. vyd. Praha : SPN, 1964. 81 s. 27. NÁHLÍKOVÁ, M. Umˇelecký profil folklorního souboru VELEN. Brno, 2008. 38 l., Bakaláˇrská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. 28. NOVOTNÁ, V., a kol. Hudba jako podnˇet k pohybové výchovˇe. In Mužík, V. SÜSS, V. (eds) Tˇelesná výchova a sport mládeže v 21. století. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita, 2009. s. 144-149 ISBN 978-80-210-4858-4. 29. OLLIEROVÁ, K., HOBDAYOVÁ, A. Tvoˇrivé cˇ innosti pro terapeutickou práci s dˇetmi. / Kate Ollier, Angela Hobdayová [z anglického originálu pˇreložila Silvie Struková]. 1. vyd. Praha : Portál, 2000. 152 s. ISBN 80-7178-378-1. 30. PAYNE, H. Kreativní pohyb a tanec ve výchovˇe, sociální práci a klinické praxi / Payne Helen [z polského originálu pˇreložila Dagmar Martiníková]. 1. vyd. Praha : Portál, 1999. 239 s. ISBN 80-7362-067-7. 31. PIPEKOVÁ, J., VÍTKOVÁ, M. Terapie ve speciálnˇe pedagogické péˇci. 2. vyd. Brno : Paido, 2001. 156 s. ISBN 80-7315-010-7. 32. POKORNÁ, P. Úvod do muzikoterapie pro speciální pedagogiku – obor vychovatelství. Praha : SPN, 1982. 33. SMAŽINKOVÁ, L. Možnosti využití muzikoterapie a její vliv u osob s mentálním postižením. Slušovice, 2010. 35 l., 1 l. pˇríl., Absolventská práce. Akademie Alternativa. 34. SZABOVÁ, M. Preventivní a nápravná cviˇcení. 1. vyd. Praha : Portál, 2001. 144 s. ISBN 80-7178-504-0. 35. ŠIMANOVSKÝ, Z. Hry s hudbou a techniky muzikoterapie ve výchovˇe, sociální práci a klinické praxi. 1. vyd. Praha : Portál, 1998. 248 s. ISBN 80-7178-264-5. 36. ŠOTTNEROVÁ, D. Lidové tradice : P˚uvod lidových tradic, zvyky, povˇery, pranostiky a rˇíkadla 1. vyd. Olomouc : Rubico, 2009. 253 s. ISBN 978-80-7346-096-9. 37. URBAN, Š. Abeceda hudby. 1. vyd. Praha : Ludvík Nerad, 1944. 60 s., 2 s. pˇríl. 91
38. VRBAS, J. Zdravotnˇe orientovaná zdatnost dˇetí mladšího školního vˇeku : analýza vybraných ukazatel˚u. 1. vyd. Brno : Masarykova univerzita ve spolupráci s MSD, 2010. 169 s., 3 s. pˇríl. ISBN 978-80-210-5404-2. 39. ZELEIOVÁ, J. Muzikoterapie : Východiska, koncepty, principy a praxe. 1. vyd. Praha : Portál, 2007. 254 s. ISBN 978-80-7367-237-9. 40. ZENKL, L. ABC hudební nauky. 8. vyd. Praha : Editio Bärenrieter, 2003. 199 s. ISBN 80-86385-21-3.
Internetové zdroje c 1. KOHOUTEK, R. Pojem alochtonní. ABZ slovník cizích slov [online] 2005-2006 Radek Kuˇcera & daughter [cit. 15. ledna 2011]. Dostupný z World Wide Web. http: //slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/alochtonni c 2005-2006 Radek Kuˇcera 2. Pojem autochtonní. ABZ slovník cizích slov [online] & daughter [cit. 15. ledna 2011]. Dostupný z World Wide Web. http: //slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/autochtonni 3. Muzikoterapie. Wikipedie [cit. 15. ledna 2011]. Dostupný z World Wide Web. http://cs.wikipedia.org/wiki/Muzikoterapie 4. Hudba. Wikipedie [cit. 15. ledna 2011]. Dostupný z World Wide Web. http://cs.wikipedia.org/wiki/Hudba c 2005-2006 Radek Kuˇcera & 5. Pojem askeze ABZ slovník cizích slov [online] daughter [cit. 29. ledna 2011]. Dostupný z World Wide Web. http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/hledat?typ_ hledani=prefix&cizi_slovo=askeze c 2005-2006 Radek Kuˇcera 6. Pojem kontemplace ABZ slovník cizích slov [online] & daughter [cit. 30. ledna 2011]. Dostupný z World Wide Web. http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/hledat?typ_ hledani=prefix&cizi_slovo=kontemplace
92
7. Numinózum Carl Gustav Jung [cit. 30. ledna 2011]. Dostupný z World Wide Web. http: //jung.sneznik.cz/soubor_slovnik/slovnik_numinosum.htm c 2005-2006 Radek 8. Pojem transcendentní ABZ slovník cizích slov [online] Kuˇcera & daughter [cit. 30. ledna 2011]. Dostupný z World Wide Web. http:// slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/hledat?typ_hledani= prefix&typ_hledani=prefix&cizi_slovo=transcendentn%ED c 2005-2006 Radek Kuˇcera & 9. Pojem paradigma ABZ slovník cizích slov [online] daughter [cit. 2. února 2011]. http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/ web.php/hledat?typ_hledani=prefix&cizi_slovo=paradigma c 2005-2006 Radek Kuˇcera 10. Pojem profylaktický ABZ slovník cizích slov [online] & daughter [cit. 2. února 2011]. http://slovnik-cizich-slov.abz. cz/web.php/slovo/profylakticky 11. Pojem esoterismus Wikipedie [cit. 19. února 2011]. Dostupný z World Wide Web. http://cs.wikipedia.org/wiki/Esoterismus c 2005-2006 Radek Kuˇcera & 12. Pojem alopatie ABZ slovník cizích slov [online] daughter [cit. 19. února 2011]. http: //slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/alopatie 13. Pojem homeopatie Wikipedie [cit. 19. února 2011]. Dostupný z World Wide Web. http://cs.wikipedia.org/wiki/Homeopatie c 2005-2006 Radek 14. Pojem transcendentální ABZ slovník cizích slov [online] Kuˇcera & daughter [cit. 19. února 2011]. http://slovnik-cizich-slov. abz.cz/web.php/slovo/transcendentalni 15. Pojem Eolova harfa Wikipedia [cit. 19. února 2011]. Dostupný z World Wide Web. http://en.wikipedia.org/wiki/Aeolian_harp c 2005-2006 Radek Kuˇcera & 16. Pojem exaktní ABZ slovník cizích slov [online] daughter [cit. 22. února 2011]. Dostupný z World Wide Web. http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/hledat?typ_ hledani=prefix&cizi_slovo=exaktn%ED 93
c 2005-2006 Radek Kuˇcera 17. Pojem antropozofie ABZ slovník cizích slov [online] & daughter [cit. 28. února 2011]. Dostupný z World Wide Web. http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/hledat?typ_ hledani=prefix&cizi_slovo=antropozofie 18. Pojem Geriatrie Wikipedia [cit. 7. bˇrezna 2011]. Dostupný z World Wide Web. http://cs.wikipedia.org/wiki/Geriatrie c 2003 – 2008 Ing. Petr Bernat [cit. 3. dubna 2011]. Dostupný 19. Anatomie varhan z World Wide Web. http://homen.vsb.cz/~ber30/texty/varhany/ anatomie/pistaly_akustika.htm 20. Metrum Wikipedia [cit. 29. bˇrezna 2011]. Dostupný z World Wide Web. http://cs.wikipedia.org/wiki/Metrum c 21. Lidový tanec CoJeCo 1999-2011, OPTIMUS s.r.o. [cit. 9. dubna 2011]. Dostupný z World Wide Web. http://www.cojeco.cz/index.php? detail=1&s_lang=2&id_desc=53351&title=lidov%FD%20tanec c 2009, Skotáková a kol. [cit. 9. dubna 2011]. Dostupný z World 22. Teorie tance Wide Web. http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/fsps/ps09/ tanec/web/pages/uvod_lidovyTanec.html 23. Rámcový vzdˇelávací program pro základní vzdˇelávání (se zmˇenami k 1. 9. 2007). c Praha: Výzkumný ústav pedagogický, 2007. 126 s. [cit. 10. dubna [online] 2011]. Dostupný z World Wide Web. http://clanky.rvp.cz/wp-content/upload/prilohy/9719/ tanecni_a_pohybova_vychova.pdf ˇ Zkratky.cz [online] c nextmedia s.r.o [cit. 25. bˇrezna 2011]. 24. Pojem ZUC Dostupný z World Wide Web. http://www.zkratky.cz/ZUC/12634 c 2005-2006 Radek Kuˇcera & 25. Pojem segno. ABZ slovník cizích slov [online] daughter [cit. 15. ledna 2011]. Dostupný z World Wide Web. http: //slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/segno-seno
94
Seznam obrázku˚ 1
Sluchové pole (Zenkl, 2003, s. 112) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
31
2
Správné a vadné držení tˇela (Kuželová, 2000, s. 8) . . . . . . . . . . . . .
65
95
Seznam pˇríloh Pˇríloha cˇ . 1: Obrázky taneˇcních držení Pˇríloha cˇ . 2: Fotodokumentace
96
Pˇrílohy Pˇríloha cˇ . 1: Obrázky taneˇcních držení
Pˇríloha cˇ . 2: Fotodokumentace Dˇeti z 2. tˇrídy pˇri nácviku tanc˚u ve tˇrídˇe
Dˇeti z 2.tˇrídy pˇri pˇredvádˇení tance na karnevalu školy
