Protiraketová obrana: Základní fakta důležitá pro Českou republiku Listopad 2008 Theodore A. Postol Professor of Science, Technology, and National Security Policy Massachusetts Institute of Technology
Shrnutí Radar, který chtějí Spojené státy umístit v České republice, by byl srdcem a duší evropské protiraketové obrany – pokud by měl dostatečný dosah nutný pro jeho správné fungování. Jednoduchý a snadno ověřitelný fyzikální výpočet dokazuje, že plánovaný radar tento dosah nemá. A i kdyby jej dokonce měl, existuje podle amerických tajných služeb celá řada protiopatření, která by radar dokázala obelstít. Tato protiopatření může v budoucnosti využít jakýkoliv protivník schopný sestrojit mezikontinentální balistické střely (ICBM). Nicméně současné možnosti radaru natolik zaostávají za tím, co je potřeba, že klíčová otázka protiopatření je v aktuální debatě o vlastním smyslu výstavby radaru irelevantní. Navíc americká reprezentace poskytla České republice a dalším evropským spojencům klamné informace o íránské hrozbě. Když se zeptáte přímo, Agentura protiraketové obrany USA (MDA) cituje na podporu svých tvrzení veřejné zdroje místo toho, aby se opírala o informace tajných služeb. Ani veřejně dostupné důkazy však nenaznačují, že by existovala bezprostřední hrozba íránských raket dlouhého doletu (IRBM a ICBM). Možná ještě více zásadní je tvrzení, že kdyby Írán tyto zatím imaginární možnosti měl, choval by se natolik iracionálně a sebevražedně, že by uvažoval o odpálení jaderných střel proti Evropě a Spojeným státům.
Diskuze o faktech a problémech Mezi naléhavými problémy, které musí nová administrativa USA a její důležití spojenci včetně České republiky vyřešit, je vztah s Ruskem, který se dostal do slepé uličky. To může negativně ovlivnit globální bezpečnost. Nepříznivým důsledkem současného napětí může být zastavené snižování počtu strategických zbraní. Tím může dojít k rozkolu mezi Spojenými státy a jejich evropskými spojenci a k neobnovení Smlouvy o nešíření jaderných zbraní v roce 2010. Může také poškodit spolupráci mezi Ruskem a západem, potřebnou pro kontrolu íránského jaderného programu. Příčinou bezvýchodné situace je hrozba, kterou Rusko vidí v rozmístění protiraketové obrany v Evropě, o které Bushova administrativa tvrdí, že je nutnou odpovědí na nebezpečí, které představují neexistující íránské mezikontinentální balistické střely. Rusové jsou si vědomi, že evropská protiraketová obrana bude mít dva radary, které jsou klíčové pro její fungování - jeden plánovaný pro Českou republiku EMR a další na jihu Evropy. Vědí, že žádný z těchto radarů není schopen vidět hlavice na tak velkou vzdálenost, aby systém fungoval tak, jak USA tvrdí a také vědí, že deset antiraket plánovaných pro Polsko nemůže ohrozit jejich strategické síly. Jsou ale přesvědčeni, že Spojené státy zatím nefunkční systém nakonec masivně posílí, vylepší a rozšíří v budoucnu tak, že Rusko budou moci nějakým způsobem ohrozit.
Can the Defense Work and Is There a Threat?
Page 2 November 17 to 19, 2008
Rusko a USA mají i odlišný názor na to, zdali se rodí hrozba v podobě íránských ICBM (a také severokorejských) ICBM . Rusko přesto jasně deklarovalo, že s Američany bude spolupracovat na obraně proti této hrozbě - pokud se neukáže, že protiraketová obrana je namířena proti Rusku. Bez této záruky může Rusko odmítnout spoluprácí i v daleko závažnějších případech. Zdrojem ruských obav zůstává cela řada technických tvrzení MDA a ministerstva obrany USA, která jsou k nalezení v dokumentech určených evropským spojencům. Tento materiál rozebírá několik nejkřiklavějších nepravd, která se v nich cyskytují. Srdcem a duší evropské protiraketové obrany je radar, jehož umístění je naplánováno do České republiky. Obrázek č.1 prezentovaný na informačních setkáních se zástupci České republiky a dalšími evropskými spojenci, názorně ilustruje roli obrázek č.1 tohoto radaru v evropské protiraketové obraně (pro jasnější znázornění byla odstraněna z obrázku řada detailů). Obrázek ukazuje, že radar v České republice a druhý radar ve Velké Británii pracují ruku v ruce při identifikaci a sledování hlavic, u kterých se předpokládá, že budou doprovázeny klamnými cíly a úlomky z horních stupňů nosné rakety.
obrázek č.2
Radar ve Velké Británii může sledovat hlavice ve velké vzdálenosti, protože je o mnoho výkonnější než radar v Česku a pracuje na nižších frekvencích, kde hlavice odrážejí více signálu vysílaného radarem. Jelikož však britský radar pracuje na tak nízkých frekvencích, nedokáže určit rozdíl mezi hlavicí, která může být několik metrů dlouhá a vážit tunu i více a drátem o délkou 2/3 metru a vážícího několik gramů!
Radar, který má být v Česku, pracuje na frekvenci, která je dvacetkrát vyšší a může rozlišit znaky na hlavici o velikosti několika centimetrů. Rolí českého radaru je tudíž „prověřit“ každý
Can the Defense Work and Is There a Threat?
Page 3 November 17 to 19, 2008
objekt, který britský radar uvidí a určit, zdali jde o hlavici, klamný cíl nebo zbytky horního stupně nosiče, který hlavici vypustí. Efektivní odrazová plocha cíle (hlavic) je nicméně ve vyšším "Xband" kmitočtovém pásmu, ve kterém pracuje český radar a které je nutné k dosažení tak vysokého rozlišení, více než stokrát menší než u frekvencí, ve kterých pracuje radar ve Velké Británii. V kombinaci s nižším průměrným výkonem a menší plochou antény má tak český X-band radar mnohem nižší schopnost detekce a dosah zhruba 600 až 700 km oproti Agenturou MDA uváděným více než 2000 km. Jak je vidět z obrázku č.2, dosah českého obrázek č. 3 radaru je tak malý, že v případě letu hypotetické íránské ICBM rakety vypálené přímo na Washington by radar její hlavici ani nemohl zpozorovat. Je samozřejmě vysoce nepravděpodobné, že by tento fakt nebyl konstruktérům radaru dobře znám. Proto vše nasvědčuje tomu, že u radaru, který Spojené státy navrhují umístit do České republiky, se v blíže nespecifikovaném časovém horizontu počítá s jeho nahrazením něčím daleko silnějším. Další zásadní otázkou je, zda hrozba íránského útoku balistickou raketou dlouhého doletu je skutečně bezprostřední. V případě, že bezprostřední není, máme pochopitelně více času situaci zhodnotit, aniž bychom museli s rozmístěním protiraketové obrany spěchat. Obrázek č. 3 je jedním z těch, které jsou jak českým, tak i ostatním evropským spojencům často prezentovány. Jako zvláště nebezpečná je přitom uváděna balistická raketa středního doletu (MRBM) "Ashura", eventuální vesmírná nosná raketa (space launch vehicle SLV) a interkontinentální balistická raketa (ICBM), kterou prý Írán plánuje vyrobit v letech 2010 až 2015. Povšimněte si, že Ashura je zobrazena jako dvoustupňová balistická raketa, stejně jako nosná raketa SLV. Vypadá také větší než raketa Shahab-3. Obě rakety jsou
Can the Defense Work and Is There a Threat?
Page 4 November 17 to 19, 2008
vyobrazeny tak, že poměr velikosti každého ze dvou stupňů rakety odpovídá balistické raketě dlouhého doletu. Jak se však můžete přesvědčit na obrázku č.4, jsou tato "hrozivá" vyobrazení zavádějící a v naprostém rozporu s veřejně známými skutečnostmi. Jak je z obrázku č.4 patrné, skutečná raketa testovaná Íránem je v podstatě nosič, který využívá lehce prodlouženou raketu Shahab-3 jako první stupeň, jež nese dosti nevhodný a malý druhý stupeň. To dokládá, že Írán v raketové technologii pokročil jen velmi mírně a rozhodně má k vývoji mezikontinentálních raket ještě hodně daleko. Z dalších detailů druhého stupně lze také usoudit, že je v něm použito stejného, obrázek č.5 relativně nevýkonného, pohonu jako u raket SCUD-B. Přestože použití sady malých raketových motorů s možným výkyvným zavěšením budí dojem, že Írán v technickém vývoji pokročil, žádná z těchto íránských inovací neukazuje na vývoj nosné kapacity potřebné k výstavbě ICBM. Dvě větší ICBM na obrázku č. 4, označené jako "Advanced ICMB" a "Incremental ICBM", jsou zde zobrazeny ve velikosti a měřítku, jak by vypadala případná budoucí íránská ICBM a to podle dvou možných scénářů. U tzv. Advanced ICBM je nutné počítat s novými raketovými motory, vylepšeným a lehčím trupem, než byl Írán doposud schopen technicky vyvinout. Ve druhém případě, u tzv. Icremental ICBM, vycházíme z předpokladu, že ke konstrukci ICBM budou využity stávající motory a zpracování trupu, tedy stejná technologie, jaká se používá u rakety Shahab-3. "Advanced ICBM" by vážila asi 120 tun, "Incremental ICBM" pak asi 250 tun. Na obrázku č. 5 vidíme, že má-li raketa o váze 120 - 250 tun vůbec vzlétnout, musí ji pohánět malý počet nových, vyspělých a vysoce výkonných motorů, nebo velký počet stávajících méně výkonných motorů rakety Shahab-3, seskupených tak, aby dokázaly raketu zvednout a odlepit od země. V prvním případě by Íránci museli vyvinout zcela nový raketový motor. Jelikož jsou všechny raketové motory (stejně jako kostry raket), které Írán využívá, konstruovány v zahraničí, znamenal by vývoj nového motoru pro íránský raketový program zcela novou kapitolu. Íránci by navíc museli vyvinout vysoce pokročilé technologie pro konstrukci lehkých trupů raket. Museli by tedy učinit zásadní technologický pokrok, aby vývoj nových motorů a trupů zvládli. Pokud by se místo toho rozhodli seskupit motory z raket Shahab-3, museli by zvládnout složitou techniku ovládání početných a na sobě navzájem závislých raketových motorů v obou stupních rakety. K tomu by potřebovali soustavy současných či úplně nových turbočerpadel, s jejichž
Can the Defense Work and Is There a Threat?
Page 5 November 17 to 19, 2008
vývojem nemají žádné zkušenosti. Museli by navíc vyrobit mnohem větší raketovou konstrukci, než jakou v současnosti využívají. Přestože ani jednu z těchto vývojových alternativ nelze v budoucnosti vyloučit, je zcela jasné, že se Írán ani zdaleka nepřiblížil k dosažení technologie, pomocí níž by mohl zkonstruovat balistické střely schopné ohrozit západní Evropu či Spojené státy.
