0T 7. Rastrový editor (Photoshop) – přehled a základní obsluha.
1.1.1 Úvod Rastrová počítačová grafika (někdy ne zcela správně bitmapová) je označení pro způsob ukládání počítačového obrazu na základě mozaiky (rastru) jednobarevných plošek – pixelů. • • •
Rastrové počítačové obrazy jsou pravděpodobně nejběžnější variantou obrazů v počítači. Rastrový způsob uložení obrazu je rovněž pro počítač tím „nejpřirozenějším“, neboť do jist míry odpovídá principu zobrazení monitorem i principu snímání digitálním fotoaparátem skenerem. Rastrové obrazy se používají především pro fotografie a jiné tónové motivy. Nejsou naopak příliš vhodné pro pérovky, kde hrozí zubatost okrajů.
Protikladem rastrové počítačové grafiky je grafika vektorová, založená na matematickém definování křivek, tvarů, a jejich výplní. V této otázce se zaměříme především na v profesionální sféře nejvýznamnější program pro úpravu rastrové grafiky, Adobe Photoshop.
1.1.2 Adobe Creative Suite Firma Adobe je jednou z nejvýznamnějších firem v oblasti vývoje grafických aplikací pro různé oblasti. Z její produkce jmenujme například tyto programy: • • • • • • • • • •
Photoshop – úpravy a tvorba rastrové grafiky. Illustrátor – úpravy a tvorba vektorové grafiky. InDesign – stránková montáž neboli též zlom či sazba. Acrobat (+ Distiller) – pro práci se soubory PDF. Dreamweawer – editor internetových stran. Flash – vektorová animace (především pro internet). Premiere – střih videa. After Effect – video a filmové efekty. Soundbooth – úprava a manipulace se zvukem. A další.
Jednotlivé programy lze zakoupit samostatně, nicméně běžnější je zakoupení kompletní sady programů Adobe Creative Suite. Sada je dodávána v několika konfiguracích podle zaměření (předtisková grafika, internetová grafika, filmová grafika), přičemž kompletní „nejvyšší“ verze sady = Master Collection obsahuje většinu programů Adobe. V současnosti je nejaktuálnější verzí sady čtvrtá verze (CS 4).
1
1.1.3 Photoshop Photoshop – jak název napovídá určen především pro úpravu fotografií. Rovněž je užívaný přímo ke kreativní tvorbě grafiky (počítačové obrazy, koláže, grafické prvky). Z hlediska přípravy tiskovin jde především o přípravu obrazových podkladů pro pozdější použití v komplexnějším návrhu (obv. v sazbových programech). Lze v něm i přímo vytvářet některé tiskoviny výrazně grafického charakteru (akcidence, obálky knih apod). Rozhodně ale není vhodný pro tvorbu rozsáhlých mnohostránkových a textových návrhů. Vzhledem k tomu že naprostá většina internetové grafiky je rovněž rastrového charakteru má velký význam i při tvorbě webových stran a jako doplněk může posloužit i při tvorbě animací, filmové a 3D grafiky. Photoshop umožňuje práci s většinou běžných rastrových obrazových formátů, nativním formátem obrazů je formát PSD.
1.1.4 Bridge Součástí sady Adobe Creative Suite je prohlížeč a správce grafických souborů – Bridge – úzce integrovaný se všemi programy. Tento prohlížeč může sloužit k posuzování a uspořádávání grafických souborů většiny typů, ale vzhledem k jeho úzkému propojení s ostatními programy sady může být využíván i jako „základní rozhraní“ pro práci s grafikou.
1.1.5 Rozšiřování možností Photoshopu Jednou z hlavních možností jsou zásuvné moduly (plug-in), což jsou malé programy připojitelné k Photoshopu. Po instalaci se objeví v nabídce menu – filtry. Některé jsou velice užitečné (často pokud se specializujete na určitý typ práce), jiné méně. Lze najít (například na internetu) plug-iny zdarma, jiné jsou komerční (tj. placené). Mnoho prostředků, které při práci s Photoshopem používáme, má podobu samostatných souborů např.: • • • • •
Soubory stop štětců („brushe“), soubory akcí (automatizované postupy), soubory vektorových tvarů, soubory obsahující palety barev atd.
Tyto soubory může uživatel měnit, upravovat, definovat vlastní, ukládat a přenášet mezi počítači. Mnoho zajímavých souborů tohoto typu lze nalézt na internetu k volnému použití.
2
1.1.6 Obsluha programu Photoshop S postupným vývojem programu je pracovní rozhraní = pracovní plocha stále více a více upravitelné podle potřeb uživatele. Nicméně základem práce s programem jsou stále paletky – malá samostatná okna, která lze samostatně přesouvat po pracovní ploše odkrývat a skrývat. Dalším prvkem obsluhy je sloupcový panel nástrojů, který obsahuje ikony pracovních nástrojů (štětec, tužka, ořez…). Vzhledem k velkému množství nástrojů jsou některé sloučené pod jednou ikonou. Nástroje lze rovněž zapínat klávesovou zkratkou – která je pro nástroje vždy jediné písmeno. Klávesové zkratky jsou obecně jedním z významných prostředků účinné práce s programem, jimiž lze vykonávat velké množství úkonů rychleji než hledáním patřičné položky v nabídkách. Velký význam mají především klávesy CTRL, SHIFT, ALT, které slouží jako modifikační klávesy (mění některé volby, vlastnosti některých nástrojů apod.). Photoshop umožňuje rovněž definování vlastních klávesových zkratek. Pro každý aktivní nástroj jsou (při standardním nastavení v horní části okna programu) dostupné volby nástroje. Součástí programu je pak pochopitelně standardní menu s rozbalovacími nabídkami. U nabídek které mají přiřazenou klávesovou zkratku, se tato zobrazuje (podobně jako v jiných programech). Při práci je vhodné nepodceňovat ani kontextové menu (prvé tlačítko myši), jak nad různými objekty grafiky i nad různými ovládacími prvky.
1.1.7 Nastavení programu Představuje samozřejmě základ práce s programem. Tato nastavení se nacházejí na podobných místech ve většině aplikací Adobe. • • • •
Menu – úpravy/předvolby = nejzákladnější nastavení Menu – okna = nastavení rozhraní (pracovní plochy), zobrazení a skrývání palet. Menu – zobrazení = nastavení zobrazení, náhledů, velikosti, zobrazení netištěných prvků atd. Menu – úpravy/nastavení barev = nastavení správy barev.
1.1.8 Nastavení správy barev Nastavení správy barev v grafických aplikacích je součástí CMS (color managament systém) v rámci celé polygrafické výroby. CMS = color managament systém = správa barev – jde o systém sloužící k přepočtům a převodům barev mezi různými zařízeními (monitor, digitální tiskárna, tiskový stroj) tak, aby barvy zůstali v maximální možné míře shodné s barvou, jakou si přeje zákazník, navrhl grafik, nebo je na předloze. 3
Nastavení správy barev se odvíjí od záměru, k němuž je vytvářená nebo upravovaná grafika určena. V oblasti předtiskové přípravy obvykle vycházíme z nastavení Prepressové Evropské, případně se změnami – především je třeba nastavit pracovní profil CMYK barev na profil, který nejvíce odpovídá podmínkám tisku (obvykle podle doporučení tiskárny). Vzhledem k tomu že na grafických projektech pracujeme obvykle napříč několika programy, lze provést nastavení správy barev shodně pro všechny aplikace Adobe CS pomocí správce obrazů Bridge. Správné nastavení správy barev grafických aplikací je základním krokem pro smysluplnou práci s barvou.
1.1.9 Nastavení náhledu barev Nastavení kontrolního náhledu barev (menu – zobrazení) je další zásadní součástí nastavení programu při předtiskové produkci. Důležité je při úpravách obrazu v jiném barevném režimu, než je režim výsledného tisku (typicky například v RGB). Umožňuje nám kontrolovat na obrazovce vzhled barev po vytištění danou tiskovou technologií. Obvykle používáme náhled v pracovním CMYK prostoru, který by měl odpovídat výstupnímu tisku.
1.1.10
Nastavení nového obrazu
U obrazu, který vytváříme od počátku (začínáme otevřením nového souboru), jsou základními parametry rozměr (rozlišení) a barevný režim. Nastavení rozlišení a rozměru: Pro tiskovou produkci obvykle nejprve nastavíme rozlišení (jde o výstupní rozlišení) na požadovanou hodnotu (domluvenou s tiskárnou, např. 300 obr.bod/palec) a následně rozměr samotného obrazu v běžných rozměrových jednotkách (mm, cm) podle požadavků. Lze rovněž pracovat s obrazem větším než je požadovaná výsledná velikost – zmenšování rozlišení je obvykle bezproblémové. U obrazů pro elektronické zobrazení (např. internet) pracujeme obvykle s velikostí danou v obrazových bodech, kterou přímo nastavujeme – nastavené rozlišení nehraje roli. V Photoshopu lze použít i několik standardních přednastavení rozměru. V případě že do programu kopírujeme obraz přes schránku, nabízí Photoshop automaticky odpovídající rozměr. Nastavení barevného režimu: Ovlivňuje stav barev v obraze. Pro předtiskovou přípravu lze použít rovnou CMYK režim tisku (jde o aktuálně nastavený pracovní CMYK prostor), nebo – pokud předpokládáme širší použití grafiky režim RGB (opět aktuální pracovní RGB). V takovém případě, je ale nutné obraz před výstupem (podle druhu pracovního postupu) převést do CMYK tisku. 4
Další režimy použijeme pro obrazy ve stupních šedi, nebo čistě černobílé obrazy.
1.1.11
Nastavení mřížky a vodících linek
Mřížka a vodící linky jsou základním prostředkem pro přesnou tvorbu grafiky ve většině grafických programů. V Photoshopu lze vodítka (= vodící linky) „vytáhnout“ z pravítek na okraji plochy, nebo přímo vytvořit (menu – zobrazení/nové vodítko) na požadované poloze. Pro tvorbu grafiky (ve většině programů) je ale často účinnější mřížka, která vytvoří podstatně jednodušeji základní „rastr“ návrhu, jímž se můžeme řídit. Mřížku zobrazíme přes menu – zobrazení/zobrazovat/mřížka, a její nastavení nalezneme v předvolbách. Stejně jako ve většině programů je i v Photoshopu možné nastavit automatické přitahování (přesouvaných objektů, „špičky“ nástroje a podobně) k vodícím linkám nebo mřížce.
1.1.12
O úpravách obrazu
Při úpravách existujícího obrazu je vždy nutné důkladně zvážit jeho použití a význam v tiskovině, jakou míru změn a zásahů do původního vzhledu a reality lze připustit. Odlišný je samozřejmě přístup například k reportážním snímkům a uměleckým snímkům (minimální, pouze technické úpravy), na rozdíl od obrázků ilustračních reklamních a podobně. Pokud k obrazu nevlastníme autorská práva, je vždy nutné veškeré výraznější úpravy konzultovat s autorem, vlastníkem fotografie, nebo zadavatelem tisku. Všechny profesionální úpravy obrazu, jsou uměleckou a kreativní činností. Posouzení významu jednotlivých prvků obrazu, posouzení (zvýraznění, potlačení, změna) atmosféry obrazu, pochopení jeho sdělení, odhad míry úprav… to vše vyžaduje cit, přemýšlení a zodpovědný přístup.
1.1.13
Princip vrstev
Používání vrstev je základní filosofií veškeré práce s Photoshopem. •
Vrstvy jsou „šlupky“ obrázku uspořádané nad sebou.
•
Vrstva může být zcela „zaplněná“ obrazem, obvykle ale obsahuje i prázdné – průsvitné části. Vrstva může mít rovněž nastavené celkové krytí, tedy průsvitnost (v různém rozsahu).
•
Rozdělení malby nebo úprav obrazu do vrstev usnadňuje manipulaci, lze pohybovat, opravovat a jinak manipulovat pouze s částmi obrazu v jednotlivých vrstvách. Umožňují kreslit nebo provádět úpravy „nad“ původním obrazem a ten ochránit před nežádoucím zásahem.
5
•
Pro práci s vrstvami slouží především paleta vrstvy (otevřeme jako všechny palety přes menu – okna, nebo klávesou F7, standardně je paleta sloučená s paletou kanály a cesty) a dále nabídka menu – vrstvy.
•
Vrstvy se používají spolu s maskami, volbami prolnutí a efekty vrstev.
1.1.14
Princip výběrů
Výběry (též označované jako selekce) jsou ohraničené oblasti obrazu, se kterými chceme samostatně pracovat – například měnit jejich barevnost, aplikovat na ně různé výtvarné filtry, přesouvat je, měnit jejich tvar, kopírovat a podobně. K výběru lze v pokročilejších grafických programech použít velkého množství nástrojů, které volíme podle charakteru výběru. Provedení výběru: a) Nástroje pro výběr: Kouzelná hůlka (v novějších Photoshopech rychlé nabrání barev), lasa, obdélníkový a eliptický výběr. b) Funkce pro výběr: Rozsah barev, filtr oddělit (nevytváří přímo výběr, lze ale k vytvoření výběru použít). c) Vybírání pomocí cest – cesty jsou vektorové objekty kreslené perem, které lze následně převést na výběry. Používají se především pro vytváření extra hladkých výběrů. d) Vybírání pomocí rychlé masky – umožňuje provést výběr malováním „malovacími“ nástroji (štětec, tužka, ale i přechod a podobně). Též umožňuje pracovat s výběrem jako s obrazem – rozostřovat nebo zostřovat jeho okraje, aplikovat na něj filtry a podobně. e) Vytvoření výběru z obsahu vrstvy, z masky nebo kanálu: CTRL + klepnutí na miniaturu patřičného prvku. Pokročilé postupy: Různé kombinace předchozího spojené se snahou provedení výběru zjednodušit tím že různými úpravami zvýšíme kontrast (rozdíl) mezi vybíranou a nevybíranou oblastí. V nejjednodušším případě lze použít například některou vrstvu úprav, která nám umožní zvýšit dočasně kontrast a usnadnit si tak výběr. V jiných případech je nutno vycházet například z nejkontrastnějšího barevného kanálu, který zkopírujeme a dále kontrast zvyšujeme. Nejběžnější manipulace s výběrem: a) Vybrat vše CTRL + A (menu – výběr/vybrat vše) b) Zrušit výběr CTRL + D (menu – výběr/odznačit) c) Invertovat výběr (obrátit – vybrat nevybrané) CTRL + SHIFT + I (menu – výběr/invertovat) 6
Vytvoření složitého výběru může být záležitostí desítek minut, v extrémních případech i hodin. Je tedy pochopitelně vhodné moci tento výběr uložit pro pozdější použití spolu s obrazem. V obrazech PSD a TIFF lze ukládat libovolné množství výběrů. Výběry se v obraze ukládají jako tzv. alfa kanály, podobně jako masky a zobrazují se v paletce kanálů.
1.1.15
Princip režimů prolnutí
Režim prolnutí je režim, který určuje, jak reaguje kresba nebo grafika s podkladem na který je umístěna. Lze ho nastavovat většině kreslících, malovacích i retušovacích nástrojů a rovněž celím vrstvám. Například režim prolnutí „barva“ způsobuje přebarvení podkladu podle barvy nad ním.
1.1.16
Globální úpravy obrazu
Úpravy, které se projevují v celém obraze, nebo ve výběru – proto se též označují jako globální úpravy. (Na rozdíl od například malování štětcem a podobně, které je typickou lokální úpravou – obraz se mění jen tam, kde malujete.) Tyto úpravy slouží k celkové změně obrazu – například doladění barevnosti, přebarvení, zvýšení kontrastu, světlosti, tmavosti a podobně. Veškeré úpravy naleznete na dvou místech: • •
Menu – obraz/přizpůsobit. Vrstvy úprav: (Ikona „rozpůleného kolečka“ na paletě vrstev dole).
Přímé úpravy: Tyto úpravy nalezneme v menu – obraz/přizpůsobit. Tyto úpravy přebarvují (nebo jinak upravují) právě aktivní vrstvu. Jde o tzv. přímé úpravy. Používají se spíše omezeně. Často se používají na kopii vrstvy, aby původní obraz nebyl poškozen a úpravu šlo v případě potřeby odstranit, nebo změnit. Následně je možno upravenou kopii vrstvy v některých místech zprůhlednit (mazáním, nebo pokročileji maskou), čímž lze ovlivnit, která část obrazu bude upravená a která nikoli. Poznámka: Tyto úpravy lze ale aplikovat na masky – na které vrstvy úprav aplikovat nelze. Zde mají značné využití. Vrstvy úprav: Pokročile a vhodněji se mnoho těchto typů úprav provádí pomocí vrstev úprav – ikona „rozpůleného kolečka“ („přidat novou vrstvu výplně nebo úprav“) na paletě vrstev dole (lze též přes menu – vrstvy). Tyto vrstvy si lze představit jako jakési „filtry“, které umisťujeme nad obraz. Ty lze následně dále upravovat, zneviditelňovat, smazat, či dokonce přenést do jiného obrazu. Obecně s nimi lze „provádět většinu věcí jako s normální vrstvou“. Tyto vrstvy také v základním použití ovlivňují veškerý obraz „pod sebou“ tedy nikoli pouze aktivní vrstvu. 7
Zásadní rozdíl proti přímím úpravám je v tom, že nastavení vrstvy lze libovolně následně libovolně měnit, případně vrstvu úprav zcela odstranit, to vše zcela bez zásahu (a případného poškození) původního obrázku který jen „leží pod filtrem“. Vrstvy úprav jsou metodou nedestruktivních úprav obrazu.
1.1.17
Automatické úpravy obrazu
Využitím jedněch z nejčastějších globálních úprav: úpravy úrovní (histogramu) a křivek se zabýváme v jiné otázce. Zde zmíníme pouze možnost automatického ladění expozičních a barevných vlastností obrazu. Automatické korekce obrazu vycházejí z automatického posouzení histogramu (nebo histogramů barevných kanálů) programem tj. v podstatě ze statistického vyhodnocení obrazu. Automatické korekce obvykle dobře poslouží pro základní rychlou opravu standardních snímků (na které lze aplikovat statistická pravidla), nejsou ale použitelné na netradiční (např. umělecké) fotografie, nebo pro opravu složitějších problémů. Přímé úpravy: Photoshop používá tři typy automatických korekcí, které v základní podobě nalezneme v nabídce obraz/přizpůsobit. • • •
Kontrast automaticky (rozšíří spojený histogram jasu, zvyšuje kontrast a „živost“ neovlivňuje barvy), obr. 2. Úrovně automaticky (vyrovná histogramy jednotlivých barev, může změnit barevnost) obr.3 Barvy automaticky (kombinuje oba postupy, princip je ale celkově mírně složitější) obr. 4. Postup s volbou barvy automaticky přináší obvykle nejlepší výsledky.
(Na obr 1. Je výchozí stav obrázku.)
1)
2)
8
3)
4)
Automatické korekce jako vrstvy úprav. Jde pochopitelně o rozumnější postup – neboť jde o nedestruktivní úpravu nad původním obrazem, kterou lze případně doladit ručně, přenést do jiného obrazu, nebo smazat. Používají se vrstvy úprav úrovně nebo křivky. Zde otevřeme dialog nastavení tlačítkem volby.
• • •
Zlepšit monochromatický kontrast odpovídá příkazu kontrast automaticky, Zlepšit kontrast v jednotlivých kanálech odpovídá příkazu úrovně automaticky Hledat tmavé a světlé barvy odpovídá příkazu barvy automaticky. Při této volbě lze použít i zaškrtávací políčko přitahovat na neutrální střední tóny, které často přinese ještě lepší výsledek.
Výhodou rovněž je že při manipulaci s nastavením neustále vidíme výsledek (zobrazuje se náhled).
1.1.18
Princip masek
Maska vrstvy, slouží k omezení viditelnosti (u obrazových vrstev), nebo působení vrstvy (u vrstev úprav). Určuje tedy v principu kde je vrstva průhledná a kde je neprůhledná. Na rozdíl od prostého vymazání částí obsahu vrstvy však nic neodstraňuje.
9
Rastrová maska je v podstatě černobýlí obrázek – tam kde je maska černá není maskovaná vrstva vidět, tam kde je maska bílá je maskovaná vrstva vidět. Do masky lze malovat libovolnými nástroji a rovněž například nástrojem přechod (jednoduché prolínání plynulé dvou obrazů).
1.1.19
Filtry
Velká skupina celkových úprav obrazu v menu – filtr. Většina filtrů má především výtvarný – kreativní ráz, simuluje různé výtvarné efekty, druhy kresby, a podobně. Tyto filtry lze všechny používat z jednotného rozhraní – galerie filtrů, kde lze tyto filtry rovněž různým způsobem kombinovat. Pro úpravu obrazu mají význam např. filtry ostřící, z nichž se nejčastěji používá Doostřit, nebo v novějších verzích programu vylepšená obdoba téhož, Chytré zostření. Oba tyto ostřící filtry jsou založeny na neostré masce. Dále filtry retušovací, které mají za účel „čištění“ obrázku v nabídce šum – například filtr prach a škrábance. Významnými filtry jsou rovněž filtry oddělit (oddělování složitých objektů od pozadí), zkapalnit (deformace) a další.
1.1.20
Základy retuše
Retuší míníme odstraňování vad z obrazu, jako jsou škrábance, prach, různé skvrny, nečistoty, dále nedostatky pleti (pihy, vrásky), rušivé prvky (kabely elektrického vedení, odpadky, datumovky z digitálního fotoaparátu, stíny, odrazy) a podobně. Pro provádění ruční lokální retuše Tj. v některých oblastech obrazu Photoshop disponuje sadou retušérských nástrojů: 1. Klonovací razítko
10
Nejstarší a zřejmě nejznámější retušovací nástroj. Kromě retuše se často používá i ke kreativní tvorbě. Kopíruje ze zdrojového prostoru obraz do cílového prostoru, kde s ním malujeme. Zdrojový prostor nastavujeme klepnutím myši s klávesou ALT. V současnosti se používá především k rychlému úplnému překrytí nežádoucích objektů. Pro jemnější retuš je vhodnější retušovací štětec. 2. Retušovací štětec Nástroj podobný klonovacímu razítku. Na rozdíl od něj ale do jisté míry kombinuje obraz ze zdrojové a cílové oblasti (prolíná). Díky tomu je retuše méně výrazná a postřehnutelná, a má menší sklon vytvářet nehezké struktury, na druhou stranu neodstraní zcela nežádoucí prvky, které se výrazně liší. Používá se tedy k jemné retuši, například vad pleti a podobně. 3. Bodový retušovací štětec Pracuje podobně jako retušovací štětec, není však nutné nastavovat zdrojovou oblast. Zakrývá vady vzorkem, který nabírá automaticky z nejbližšího okolí. Ideální pro rychlou retuš několika málo drobných vad na přibližně jednotné ploše pozadí. 4. Záplata Nástroj pro odstranění rozsáhlejších chybných oblastí, které retušuje pomocí vhodné nepoškozené oblasti. Pracuje v podstatě jako kopírování určité části obrazu, podobně jako retušovací štětec ale kombinuje do jisté míry obraz ze zdrojové a cílové oblasti. Standardem je dnes pochopitelně retuše do nové vrstvy nad původním obrazem. Je podstatné si uvědomit, že retušovací nástroje mají nastavení, které je můžeme měnit a dosáhnout lepších výsledků. Například barevné skvrnky lze retušovat s nastavením režimu prolnutí na „barva“ v němž opravujete pouze barvu, ale zachováte původní strukturu (kresbu). Stejně jako u veškeré práce s programem je nutné především myslet. Rozsáhlejší retuše ploch: Velké plochy poškozené drobnými vadami je pracné retušovat po kouscích, ručně. Lze tedy použít některý z plošnějších postupů nebo jejich kombinaci. Základní princip: Je poměrně primitivní. Pokud obraz „silně rozostříme“ veškeré plochy se vyhladí a drobné chyby zaniknou. Na druhou stranu ale zničíme i samotný obraz☺. Nutné je tedy vhodně zkombinovat obraz původní (důležité prvky) a rozostřený (plochy, které vyžadují retuši). Základní postup: • •
Vytvoření „retušovací“ kopie vrstvy. „Silná plošná“ retuše v kopii vrstvy například pomocí filtru prach a škrábance, nebo pomocí některého filtru rozostření. Tato retuše odstraní vady, poškodí ale rovněž detaily obrazu (rozmaže obraz).
11
•
Omezení viditelnost „retušovací“ vrstvy maskou, nebo nastavením vhodného režimu prolnutí vrstvy pouze na oblasti, které je třeba retušovat a kde nejsou důležité objekty obrazu (například u portrétu oči).
Různé varianty tohoto postupu, někdy doplněné o další „vychytávky“ používají prakticky všichni grafici. Jde například o naprosto běžný princip vyhlazování pleti. Obrazy postupně: původní obraz, rozostřená vrstva, maska rozostřené vrstvy, stav po retuši = kombinace rozostřené vrstvy s maskou a nerozostřené původní vrstvy.
Filtry použité na retuši: Prach a škrábance – vhodný na drobné kontrastní chyby (tmavé smetí na světlém obraze či naopak). Rozostření povrchu – ve verzi CS3 nový rozostřovací filtr, velice vhodný právě pro použití při retuši. Ve starších verzích se používal filtr ze sady šum – medián, nebo v nouzi i klasické 12
gausovské rozostření. Všechny rozostřovací postupy fungují nejlépe na méně kontrastní vady (nedostatky pleti a podobně). Navrácení struktury a dokončení: Po tomto způsobu retuše ale v retušovaných plochách obvykle zcela ztratíme texturu a strukturu (například pleť působí jako pokrytá několika metry make-upu☺). To lze opět podle charakteru obrazu řešit různě. • • •
Retušovací vrstvě snížíme krytí, aby částečně „prosvítala“ neretušovaná část. Retušovací vrstvě nastavíme jiný režim prolnutí (například opět režim barva v případě likvidace barevných skvrnek apod.). Vytvoříme umělou strukturu (obvykle pomocí některého filtru, nebo celé „série“ filtrů).
Tyto postupy plošné retuše je nutné obvykle doplnit o klasickou ruční retuši v problematických oblastech.
1.1.21
Možnosti automatizace
Přednastavené funkce: Sada různých funkcí v menu – soubor/automaticky a menu – soubor/skripty. Například automatické rozřezávání hromadně naskenovaných fotografií, vytváření internetových fotoalb a podobně. Akce: Jde v podstatě o nahraný sled operací (činností). (V jiných programech označováno též jako makro.) Spouští se v Photoshopu a „působí“ na právě aktivní obraz. Používá se pro postupy, které lze opakovat na více obrazech – je samozřejmé že je nesmyslné zaznamenat a následně použít například retuši klonovacím razítkem (v každém obraze upravujeme něco jiného). Některé operace vůbec nelze do akce zaznamenat. Do akce však lze vložit přerušení – akce se dočasně zastaví, my manuálně provedeme to, co počítač sám nesvede a pak může akce pokračovat. Takto jde vytvořit podstatě celí automatický postup zpracování, v němž si vůbec nemusíme lámat hlavu běžnými rutinními operacemi… Dávka je „způsob spuštění a provedení akce“ pro několik souborů – například pro všechny právě otevřené soubory, nebo všechny soubory v jedné složce. Na rozdíl od akce lze dávku spustit i v Adobe prohlížeči Bridge. Obrazový procesor je další prostředek pro hromadné zpracování více obrázků. Vyskytuje se teprve v novějších verzích programu (od verze CS2). Svými možnostmi se do jisté míry kryje s dávkou, má však některé odlišnosti: •
Jednodušší ovládání, ale zároveň omezené možnosti nastavení (především co se týká voleb ukládání souboru).
•
Některé jednoduché operace lze provádět bez nutnosti vytvářet předem akci. (Konverze obrazů mezi formáty JPG, PSD, TIFF, změnu velikosti a rozlišení.)
13
•
Omezení zpracovávaných souborů na formáty JPEG, TIFF a PSD (a zpracování formátů z fotoaparátů RAW).
•
Jeho nastavení lze na rozdíl od dávky ukládat.
Podobně jako dávky lze spouštět i z prohlížeče Bridge. Droplet je dalším krokem v používání akcí. Vytvoří se ikona, kterou lze umístit na libovolné místo počítače. Přetažením souborů na tuto ikonu se automaticky spustí Photoshop, provede se definovaná akce a soubory se uloží na definované místo. JavaScript: Photoshop, stejně jako ostatní aplikace Adobe podporuje rovněž skriptování pomocí JavaScriptu (a též AppleScript pro Mac, VBScript pro Windows, ovšem JavaScript je nejrozšířenější), což je ještě mnohem pokročilejší forma automatizace práce.
1.1.22
Další možnosti
Photoshop patří rovněž k základním nástrojům pro návrhy internetových stran a grafického uživatelského rozhraní programů (GUI = graphical user interface). •
Pro vytváření webové grafiky je významný především nástroj řez, který umožňuje rozdělit obraz (návrh stránky) na jednotlivé části, přiřadit jim funkci odkazu a uložit celou grafiku jako tabulku HTML.
•
Pro ukládání návrhu se potom používá funkce Uložit pro Web a zařízení, disponující funkcemi pro optimalizaci grafiky a barev.
Photoshop umožňuje vytváření animací (především ve formátu GIF). Používáme paletu animace. Animace jsou vytvářeny na základě viditelnosti a neviditelnosti vrstev. Novější verze dále disponují možností vytváření variabilních – personalizovaných a customizovaných návrhů (= grafik řízených daty), na základě informací z databáze (respektive textového souboru se záznamy databáze). Patřičné funkce nalezneme v menu – obraz/proměnné a menu – obraz/aplikovat sadu dat. Variabilita návrhu je opět založena především na viditelnosti nebo neviditelnosti vrstev.
14
