prosinec 2014
Vánoční příběh
www.cb.cz/hradec.kralove
sboru Církve bratrské v Hradci Králové
Kristus a Melchisedech Gn 14,13-20; Žalm 110,1-4 Když jsem během studií prožíval období svého duchovního zrání, zajímal jsem se také o různá světová náboženství. Nemyslil jsem si sice, že by mi při mém duchovním hledání mohl buddhismus či islám dát odpověď na mé otázky, ale zajímalo mne, v čem se křesťanství od těch ostatních velkých náboženství liší. Podařilo se mi také získat Hovory Konfuciovy, které obsahují učení čínského filozofa Konfucia z 5. stol. př.Kr. Je to sbírka jednotlivých výroků, které je možné číst s užitkem i dnes. Uvedu dva příklady: „Pravil Mistr: Ráno naslouchej Cestě, večer zemři spokojen.“ Anebo: „Bohatství a štěstí si přeje každý muž, ale musí se jich vzdát, je-li jich možno dosáhnout na úkor Cesty, kterou vyznává.“ Překvapující u té sbírky výroků ale je, že jejich hlavní, jednotící myšlenka je tam vyjádřena jen velmi nejasně a mlhavě. V Hovorech Konfuciových není žádná zmínka o Bohu. Je tam jenom řeč o Nebesích, Dobru, Cestě nebo Řádu, a to ve smyslu obecných zásad lidského chování, jako součásti řádu přírodního. Když s tímto učením porovnáme Bibli, vidíme zásadní rozdíl. Celou Biblí se táhne jasná, zřetelná myšlenka, která se dá vyjádřit jediným slovem: Kristus. A to se týká i SZ. NZ není jen nějakým doplňkem či dodatkem SZ. V NZ nám Bůh jen naplno zjevuje to, co je v různé podobě obsaženo už ve SZ. – Jedna taková hluboká souvislost mezi Starým a Novým zákonem je spojena se jménem Melchisedecha. V Genesis 14 čteme o jeho setkání s Abrahamem, naši úvahu ale začneme jiným Sz místem, kde nacházíme Melchisedechovo jméno, a to je v žalmu 110. Je to žalm Davidův. Později byl používán jako liturgický doprovod obřadů, při kterých byl uváděn na trůn král z Davidova rodu. Formulace 1.verše je ale tak zvláštní, že dává tušit mnohem hlubší obsah: „Výrok Hospodinův mému pánu: Zasedni po mé pravici, já ti položím tvé nepřátele za podnoží k nohám.“ – Jednou se Ježíš farizeů zeptal: „Co si myslíte o Mesiášovi? Čí je to syn?
Jsem malá ovečka z malého stáda, možná, že život je složitý, mně nepřipadá. Když oheň praská, kopýtka hřeje, nám malým ovečkám na světě pak překrásně je. Když vločky přikryjou louky,pak chybu nemá, schoulit se do stáda na pastvě u Betléma. Pastýři zahlédli světlo z nebeské dáli, radostné písně začali hrát na píšťaly. Píseň se po kraji rozléhá, u srdce hřeje, i malá ovečka tuší, že se něco děje. Pohlédnu k obloze, nemůžu věřit sama, k pastýřům snáší se postavy s křidýlkama. Pastýři pospěšte radovat se s lidmi všemi, proto teď k Betlému putujeme závějemi. Vítr se najednou otáčí,vlnu mi cuchá, škoda, že svět je tak složitý, já jednoduchá. Něco mi říká, že v Betlémě se dnes asi narodil syn, co ovečky všechny spasí. V jesličkách děťátko třese se, snad je mu zima, všichni se klaní mu, však nikdo ho neobjímá. Jsem malá ovečka, má duše je čistá, já ze všech jediná na světě zahřívám Krista. Možná, že jednou (a věřte mi, nezpychla bych) napíšou o mně pár veršů do Knihy knih. Jsem malá ovečka z malého stáda
z internetu
prosinec 2014 Odpověděli mu: Davidův. Řekl jim: Jak to tedy, že ho David v Duchu svatém nazývá Pánem? Jestliže nazývá Mesiáše Pánem, jak může být jeho synem? A nikdo nebyl s to odpovědět mu ani slovo“ (Mt 22). V podobném smyslu používá slov tohoto verše i apoštol Petr ve své známé řeči o Letnicích: „Toho Ježíše Bůh vzkřísil a my to všichni můžeme dosvědčit… David nevstoupil na nebe, ale sám říká: Řekl Hospodin mému Pánu: Usedni po mé pravici, dokud ti nepoložím nepřátele pod nohy“ (Sk 2). Ve světle NZ tak poznáváme, že se v tomto žalmu jedná o proroctví o Kristu, že je to žalm mesiášský. To dále potvrzuje 4.verš, kde je řeč o Melchisedechovi: „Hospodin přísahal a nebude želet: Ty jsi kněz na věky podle Melchisedechova řádu.“ „Kněz“ – tomu Davidovi současníci rozuměli dobře. Slovo toho žalmu bylo řečeno v době největšího rozmachu izraelského státu a kněžská služba byla jeho neodmyslitelnou součástí. K jejímu ustavení došlo za zvláštních okolností v dějinách starého Izraele, když mu byl krátce po vyjití z Egypta vydán Zákon skrze Mojžíše. Prvním knězem se tehdy stal Mojžíšův bratr Áron a službou při oltáři byli pověření Levité. Ve 4M čteme o sečtení Levitů, o jejich vykoupení místo všech prvorozených, kteří tehdy v Izraeli byli a o jejich povolání ke kněžské službě: „Oddělíš Lévijce od ostatních Izraelců. Lévijci jsou moji.“ Po dobytí Kanánu nedostali jako ostatní pokolení díl země, ale jen určitý počet měst, rozptýlených po celém území: „Kmenu Lévího však Mojžíš dědičný podíl nedal. Hospodin, Bůh Izraele, bude jejich dědičným podílem, jak je ujistil“ (Joz 13). V určitém smyslu byli Lévijci prostředníky mezi Bohem a jeho lidem: jim přinášel desátky celý Izrael; jen oni měli právo přenášet stánek úmluvy; jen oni zajišťovali službu při oltáři. Podle původu této služby se toto kněžství označuje jako áronovské a v jeho základu je přímá souvislost s Mojžíšovým zákonem. Jiné kněžství, skrze které by Hospodin se svým lidem jednal, národ izraelský neznal… strana 2
To Davidovo proroctví ve 110. žalmu ale obsahuje Boží prohlášení, stvrzené přísahou, o jakémsi jiném knězi – „knězi na věky podle Melchisedechova řádu“. Předně tedy o knězi věčném. Kněží z Áronova rodu sloužili při oltáři a umírali jako ostatní lidé. Kněžství bylo sice trvalé, ale kněží museli přicházet stále noví. To slovo o knězi na věky tak ukazuje jiným směrem: ke kněžství jiné přirozenosti a jiné kvality. To potvrzuje i druhý důraz tohoto zvláštního verše: jde o kněze podle Melchisedecha. V hlubokých souvislostech toho mesiášského žalmu se tak objevuje jméno, které ve SZ nacházíme pouze na jediném dalším místě: v souvislosti s jednou zvláštní událostí v životě Abrahamově, z doby ještě před Mojžíšem. Ve válce čtyř králů proti pěti, mezi nimiž byli i králové Sodomy a Gomory, byl zajat Lot, který v těch končinách bydlel. Tak se stalo, že tato válka zasáhla i do života Abrahamova (tehdy ještě Abramova), který se svými lidmi vytáhl svému synovci na pomoc. A když se pak Abram vrací z tohoto tažení vítězně zpět, s osvobozeným Lotem a s velkou kořistí, vychází mu vstříc jakýsi Melchisedech, král Sálem (tj. král Pokoje), který byl „knězem Boha nejvyššího“. A my si musíme dobře uvědomit, co se to při tomto setkání vlastně stalo: Daleko dříve, než se vůbec dozvídáme o Áronovi jako prvním knězi Staré smlouvy, se tu v postavě Melchisedechově překvapivě setkáváme s jiným knězem téhož Boha! A není jistě bez významu, že i samotné slovo „kněz“ se na tomto místě objevuje v Bibli vůbec poprvé. První kněz, o kterém v Bibli čteme, je Melchisedech. Teprve druhým knězem je Áron! „A šálemský král Melchisedech přinesl chléb a víno; byl totiž knězem Boha Nejvyššího. Požehnal mu: Požehnán buď Abram Bohu Nejvyššímu, jemuž patří nebesa i země… jenž ti vydal do rukou tvé protivníky. Tehdy mu dal Abram desátek ze všeho.“ Nevíme o něm nic víc. Nevíme, zda ho Abraham předtím vůbec znal. Náhle, bez jakéhokoli bližšího vysvětlení se zde objevuje tato krátká zmínka o králi
prosinec 2014 Sálem, prvním knězi zmiňovaném v Bibli. Přináší vítěznému Abramovi chléb a víno a sám od něho přijímá „desátek ze všeho“. Potom Melchisedech opět mizí a jeho jméno se objevuje až uprostřed Bible v mesiášském Davidově žalmu. To všechno jsou velice jasné náznaky, když se ale ptáme po jejich přesném významu, není odpověď snadná. Jsme si vědomi hlubších souvislostí, ale tušená biblická pravda je v těchto dvou Sz zprávách vyjádřena velice úsporným způsobem. Jsme jakoby v pozici archeologa, který má ze dvou úlomků pravěkého džbánu usoudit, jak měl celý džbán přesně vypadat. Přesto ale můžeme tuto pravdu bezpečně znát, protože v Bibli nacházíme i příslušný výklad. Je to v listu Židům, který je třetím (a posledním) místem, kde o Melchisedechovi čteme. V kapitolách 4 až 8 tam nacházíme rozsáhlý výklad, který nás oslovuje hloubkou a jasností. Při jeho čtení poznáváme, co to znamená, když je v Bibli řečeno, že „z popudu Ducha svatého mluvili lidé, poslaní od Boha“ (2 P 1,21). Připomeňme si z listu Židům ty hlavní myšlenky: „Máme mocného Velekněze, který vstoupil až před Boží tvář, Ježíše, Syna Božího… Hodnost velekněze si nikdo nemůže přisvojit sám, nýbrž povolává ho Bůh jako kdysi Árona. Tak ani Kristus si nepřisvojil slávu velekněze sám, ale dal mu ji ten, kterýž řekl: ´Ty jsi kněz na věky podle řádu Melchisedechova´… Tento Melchisedech, král Sálemu a kněz nejvyššího Boha, vyšel vstříc Abrahamovi, když se vracel po vítězství nad králi. Požehnal mu, a Abraham mu z veškeré kořisti dal desátý díl. Jméno Melchisedech se vykládá jako král spravedlnosti, král Sálemu pak znamená král pokoje… Ježíšovo kněžství nepřechází na jiného, neboť on zůstává na věky. To je ten velekněz, jakého jsme potřebovali“ (Žd 4,14; 5,4-6; 7,1-2; 7,24-26). Epištola Židům nám tak podává pohled na Krista jako pravého velekněze – velekněze Nové smlouvy. Všechny ty tušené souvislosti tak vytvářejí dokonale jasný obraz. Je to pravda o hlubokých Božích
myšlenkách, týkajících se plánu našeho spasení, které nacházíme už u Abrahama, na samém začátku biblického svědectví. Áronovští kněží byli reprezentanty Staré smlouvy. Ale ještě dříve, než zde vůbec byli, se Abraham setkává s Melchisedechem, králem Spravedlnosti a Pokoje. Při tomto setkání dává větší požehnání menšímu, a menší desátky většímu. V Abrahamovi tak dali desátky i Áron a Léví, kteří jinak desátky přijímali. Kněžství Melchisedechovo bylo větší než kněžství Áronovo. A Melchisedech samotný byl předobrazem Krista, velekněze Nové smlouvy: „Hospodin přísahal a nebude želet: Ty jsi kněz na věky podle Melchisedechova řádu.“ V Mojžíšově zákonu kněží umírali. V Novém zákoně se Kristus stává knězem věčným. Ve SZ přinášeli kněží jako oběti vybraná zvířata bez jakékoli vnější vady a oběti byly neustále opakovány. V Nové smlouvě vidíme Krista, který jako Boží Syn přináší jedinou, věčně platnou oběť ve své vlastní krvi. Ve SZ byla svatyně svatých pro lid, natož pro pohany, nepřístupná. Vstoupit tam mohl jen jednou za rok nejvyšší kněz, když v den smíření obětoval za hříchy lidu. Když Ježíš visel na kříži, chrámová opona se roztrhla… Spisovatel Franz Werfel popisuje v knize „Jeremiáš“ situaci, která nastala po dobytí Jeruzaléma Babyloňany. Je to jen jeho fikce, ale docela dobře se to mohlo stát. Když město padlo, rozhodl se král Nebukadnesar, že se do té tajemné židovské svatyně podívá. Mezi Židy nastalo zděšení, velekněz se položil do dveří chrámu, aby mu v tom zabránil. Ten na to ale nedbal, překročil ho a vstoupil dovnitř. Za chvíli se vrátil a všem těm, kteří venku s napětím čekali, řekl jedině slovo: „Nic.“ – Na svatyni svatých izraelského chrámu skutečně nebylo nic tajemného. Její nepřístupnost ale vyjadřovala hlubokou symboliku: prostředníkem mezi Bohem a jeho lidem byl kněz. Lid Staré smlouvy neměl k Bohu přímý přístup. To Ježíš svou obětí změnil: Jako velekněz Nové smlouvy nám zjednal, jak říká list Židům, „smělý přístup k trůnu strana 3
prosinec 2014 milosti“ (Žd 4,16) a otevřel tak pro nás éru všeobecného kněžství: „Vy jste rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu“ (1 Pt 2,9). – Nejvyšší představitel řkc má tento titul: „Jeho svatost papež, biskup římský, náměstek Ježíše Krista, služebník služebníků Božích, nástupce knížete apoštolů…“ a – „nejvyšší velekněz katolické církve“. Tento omyl reformace napravila. Už John Wiklef, nějakých 150 let před Lutherem, k tomu řekl: „Jestliže říkáš, že Kristova církev zde na zemi musí mít svou hlavu, což je pravda, pak Kristus je tou hlavou…“ Žádného lidského velekněze dnes už nepotřebujeme. V Ježíši máme přímý přístup k Bohu.
plánem našeho spasení. Tento Boží vítězný oblouk představuje veliké Boží dílo v Kristu, které na rozdíl od všeho lidského počínání přetrvá věky. Josef Potoček
Ze života sboru Hlas volajícího na poušti Předávání státních vyznamenání na Hradě jsem letos vynechal. Tedy u televize. Připojil jsem se tak symbolicky k těm, kteří tam nešli, ač byli pozváni. Důvod jsem měl podobný jako oni: k postojům prezidenta Zemana mám silné výhrady a jeho chování ve funkci hlavy státu se mi nelíbí. Aféře s mikinou režiséra Roberta Sedláčka jsem tím ale neunikl. Z následných reakcí tisku ji pak zaznamenal asi každý. Přesto podstatu věci připomínám: Panu Sedláčkovi udělil prezident republiky Medaili za zásluhy a ten si pak pro ni přišel – místo v předepsaném oblečení (black tie, tedy velká večerní) – ve flísové mikině. Myslel to zřejmě jako mírnou recesi či rebelii, zachoval se ale jako buran. A hradní personál zodpovědný za dodržování pravidel etikety? – Prostě se tvářil, že nic nevidí…
A ještě jedním obrazem, který souvisí s Melchisedechovým jménem, můžeme tento pohled na Krista doplnit. Při svém setkání s Abrahamem Melchisedech „přinesl chléb a víno“. To je obraz poslední Ježíšovy večeře s jeho učedníky v týdnu před ukřižováním, při které poprvé zazněla slova o Nové smlouvě: „Když jedli, vzal Ježíš chléb, požehnal, lámal a dával učedníkům se slovy: ´Vezměte, jezte, toto jest mé tělo.´ Pak vzal kalich, vzdal díky a podal jim ho se slovy: ´Pijte z něho všichni. Neboť toto jest má krev, která zpečeťuje novou smlouvu a prolévá se za mnohé Znovu mi to připomnělo situaci v našem sboru, pokud na odpuštění hříchů...´“ se týče oblečení při nedělních shromážděních. To jsou mimořádná setkání, na která nás zve náš Bůh, kde nám Nahlédli jsme tak do smyslu tří biblických zpráv, spo- dává své Slovo a kde je tedy i po stránce vnější na jených se jménem Melchisedecha. První je na samém místě určitá úroveň, řekl bych noblesa. A to kvůli začátku Bible, druhá uprostřed, třetí na jejím konci. Tomu, kdo nás pozval, ale i v ohledu na případné Všechny spojuje hluboká vnitřní souvislost. – Staří hosty, kteří mezi nás přijdou. Co ale ve skutečnosti viŘímané měli zvyk, že po vítězném ukončení některých díme, zvláště v letním období? Uvolněnost, laxnost a obtížných válečných tažení stavěli na památku tzv. ležérnost, které se tak rozmohly, že nám to všem už vítězné oblouky. Některé z nich se zachovaly až do ani nepřijde divné. Muži si vezmou krátké kalhoty, midnešní doby a stojí zde jako připomínka jejich moci a kiny a haleny nejrůznějšího druhu, ženy průsvitné haslávy. Ta tři místa z Božího slova, o kterých jsme dnes lenky, popř. (zjevně s oblibou) s odhalenými ramínky mluvili, představují také takový vítězný oblouk. spodního prádla, na nohy všichni bez rozdílu různé Oblouk, který je trvalým svědectvím o moci a slávě trepky, ošlapané sandály či sportovní obuv, často bez živého Boha. Krajní konce tohoto oblouku oddělují ponožek. Nejlepší je totiž obutí, ze kterého se dá staletí, jsou ale spojeny jedinečnou Boží myšlenkou – snadno vyklouznout a nohy si pak vyložit na lavici strana 4
prosinec 2014 před sebou. (I takové případy se na našich nedělních Příliv „Nikdy nevíš, co přinese...“ aneb slavnostech dají zaznamenat.) Jedním slovem: projevy první celorepublikový sjezd dorostů neúcty k programu i prostoru, jistá forma ztráty soudnosti a citu pro přiměřenost. Když jsem na zářiovém INu holkám říkala, že se bude konat celorepublikový sjezd dorostů a co bude na proPsal jsem na toto téma do Sborového listu už několi- gramu, první reakce byla: „Holky, to musíme určitě krát: „Co takhle kodex chování?“ (SL 9/2003); „Ob- jet, to bude suprový!“ A taky že jo. dobí chlupatých nohou“ (SL 9/2005); „Podnět pro Vyrazili jsme v pátek odpoledne směr Praha – hradalší sezónu“ (SL 10/2009), ale bez odezvy. Několi- decké osazenstvo v počtu 11 lidí: 7 holek, 2 kluci a 2 krát jsem to téma otevřel i na staršovstvu. Bylo to při- vedoucí. Vše se odehrávalo v areálu Gymnázia jato s překvapením a mírným údivem – jako hlas Arabská. Nejprve jsme si museli vystát frontu, volajícího na poušti. Na jednu stranu tomu podivu a abychom přihlásili děti do workshopů a sportů na sonezájmu rozumím. Oblečení – to je přece jen věc botu. Sice než na nás došla řada, některé už byly obvnější, formální; podstata našeho setkávání spočívá sazené, takže jsme narychlo vybírali jiné, ale nikdo přece v něčem úplně jiném. Nemáme také žádný toho v důsledku nelitoval. Byl opravdu bohatý výběr, kodex chování, takže vlastně ani není co kontrolovat. někteří volili spíše akčnější alternativy např. airsoft, Přesto, opakuji: i na té vnější formě záleží. I tou něco šerm, řemdichy, fotbal, ale na své si přišly i klidnější důležitého vyjadřujeme. Na svatbu také nepůjdete v povahy při vyrábění náramků, šperků apod. plavkách, i na koncert se přiměřeně obléknete. Můžete se také podívat na mši do katolického kostela. Tam se Večer a dopoledne byl vždy společný program v tělos takovou ležérností a na odiv dávanou „svobodou“ cvičně, kdy jednotliví řečníci (Daniel Jokl, Danda nesetkáte. Ne tak ale v našem nedělním shromáždění Fajfr, Petr Kučera, Rosťa Staněk a David Novák) – tam přece o nic nejde. Tam na nějaké vnější formě názorně a prakticky mluvili na témata víra, naděje a vůbec nezáleží, důležité jsou přece vztahy… láska. V neděli si děti vybraly jeden ze seminářů – od nás byly například na seminářích Co když Bůh mlčí?, Do našich shromáždění chodím rád. Uvedený trend Jak odpovídat na těžké otázky spolužáků? Zlo a neale vnímám – z pohledu svého věku i životní zkuše- spravedlnost a Anorexie nikdy nespí, jsi víc než kolik nosti – jako nevhodný a nepatřičný. Nikoho v té věci vážíš. Dobré bylo, že jsme pak měli prostor si o tom nenapomínám, mé osobní vztahy tím nejsou narušeny. společně popovídat, co koho oslovilo, zaujalo a navzáK psanému slovu jsem už skeptický, ta hradní aféra jem si předat naše postřehy. mne ale inspirovala ještě k jednomu pokusu. Třeba to někoho přece jen přivede k zamyšlení, zda by v této Nedělní odpoledne se odehrávala pokladovka v Divěci neměl něco změnit. Nemusíte se mnou souhlasit, voké Šárce. Byli jsme rozděleni po dorostech, dohroale ještě jednou opakuji: i na formě záleží. Jako při mady soutěžilo 35 týmů. Obíhali jsme podle mapy tom setkání na Hradě – je to vyjádření úcty k aktu a jednotlivá stanoviště, kde jsme luštili hádanky a šifry lidem sedícím kolem. A především vůči Tomu, který a získaná písmena se vyplnila do tabulky. Na určitých těm našim nedělním setkáním dává svou přítomností stanovištích jsme mohli získat klíč, na základě kterého a skrze své Slovo ten nejhlubší možný smysl. se vyluštilo poselství. Ze všech družstev poselství Josef Potoček
nevyřešil nikdo a v daném časovém limitu se vrátilo pouze 10 družstev. O to víc nás večer při vyhodnocostrana 5
prosinec 2014 Určitě panenka, krásná, s česacími vlasy. Mohla by chodit. Nádherná. Anebo rovnou všechny dárky, celé hračkářství, piano, …ale co to je na mých rukách? Propiska spouští a obrázek jsem pokazila. Na pondělní dopoledne pro nás Jana a Petr Geldnerovi Modrá barva se nějak dostala i na moje šaty. připravili legrační olympiádu, kdy jsme soutěžili spolu Mamííííí ….. s dorosty z Bystrého a Náchoda a zároveň jsme se Než se maminka vypraví, budu ještě pomáhat. mohli s nimi i blíže poznat. Holky, to komentovaly Zaleju kytičky. slovy: „Škoda, že jsme se s nima potkali až před Máme je doma na stolku, ve kterém se vidím, když se odjezdem.“ Pak už totiž skutečně zbýval jen závěrečný nakloním. program v tělocvičně s promítáním fotek a sestřihem Některé kytky mají dost hlíny v květináči. Teda skoro všechny. videa, balení a odjezd. Ale musí pít, stejně jim všem naleju. Celý víkend byl moc vydařený a požehnaný, užily si Voda, kterou nalévám z červené kropičky, z květináče to nejenom děti, ale i my vedoucí. Děti hned chtěly stéká a na zrcadlovém povrchu se tvoří malé kuličky vědět, kdy bude další sjezd. Když jsem se jich cestou vody a prach a hlína z květináčů zůstává legračně na domů ptala, co se jim nejvíce líbilo a co je oslovilo, povrchu malých loužiček. většinou se shodovaly na tom, že workshopy, semi- Kuličky vody jdou propojit do malých rybníčků. Udělám i moře. náře, program, svědectví a lidi – zkrátka všechno. Anebo radši ne. Lenka Hušková Vytáhnu zmuchlaný kapesník. Venku je dnes zvláštně. Maminka říkala, že dnes přijede Martin na bílém koni. Povídka Mohl by opravdu přijet. Pod bílou věží Mám trému. Na bílém koni Asi se něco stane. Rozhodně je dnes zvláštně. Propisku držím ve správné ruce. Tak nějak do oranžova. Chvíli si ještě budu kreslit a pak půjdeme s maminkou Ještě není světlo, celá ulice je prázdná a trolejbusy na nákup. stojí potichu na konečné. Na prodejně je velký nápis, co večer svítí a teď je večer docela brzy. Sjíždíme na běžkách po úzké cestě mezi stromy. Jede U nápisu je spoustu velkých krabic se zabalenými to poměrně rychle, ale brzdit moc nejde a nemůžu dárky. zastavovat, jsem jen součástí dlouhého čtyřiadvacetiTákhle vysoko. hlavého hada, který se vine z vrchu Žalý a jehož Škoda, že tam nedosáhnu. přední začátek už je blíž horké polévce, která na nás Chtěla bych aspoň jeden, ten největší. na chatě čeká. Nahoru jsme si docela mákli, mokrý Co by tam asi tak bylo? sníh se lepil na spodní stranu lyží, hlavně pod patou vání mile překvapilo, že náš převážně holčičí tým skončil 8. Byl to pro nás nečekaný úspěch. Jen tak mimochodem, večer jsem se pak dověděla, že šifry vymýšlel jaderný fyzik – což té náročnosti odpovídalo, ani my dospělí jsme leckteré z nich nevyřešili.
strana 6
prosinec 2014 vznikala další velká bílá bota a dalo práci to alespoň trochu sedřít. Naštěstí se změnilo počasí nebo sníh a cesta pokračovala poměrně dobře. Stejně mám příjemný pocit, že jsem to zvládla a také z toho, že na mne zbyly mnohem lepší běžky než posledně na rozjížďce, kde jsme lyže poprvé zkoušeli. Doma na mne čekají podobné, dřevěné. Pochopitelně z Ruska. Taťka je koupil pro celou rodinu na rohu ve sportovkách na náměstí. Byly plné lidí a trvalo to věčnost, než jsme se dostali na řadu a mohli si vybrat. Dala jsem ruku nahoru a podle toho mi táta odměřil správnou velikost. Po večeři nás čeká společenský večer, abychom se v prváku poznali zase trochu jinak, než ve škole. Hrajeme hry, učitelka boduje jednotlivé týmy a rozdává vědomostní otázky. V jaké nadmořské výšce je rozhledna Žalý? No to vím, opakovala jsem si to cestou dolů a čísla mi většinou sama utkvívají v paměti. Teda pokud nejde o dějepis. Jinak se moc nehlásím, učitelé, pokud si na mě stěžují, tak jedině proto, že nejsem dostatečně aktivní. A proč taky? Přece nebudu odpovídat na to, co každý ví. Aspoň tentokrát pyšně získávám bod pro naše družstvo. A už sedíme v kroužku, večer se nachýlil a bude pokračovat zábavným programem. Hry a tak. Učitelka s ohonem, který jí stahuje vlasy i z čela, v slušivé teplákové soupravě a s úplně plochým bříškem vysvětluje pravidla další hry. Zavřeme oči a ona si jednoho vybere a ostatní budou hádat, kdo chybí. Na povel všichni zavíráme oči . Vybrala si mě a už mě vede za ruku za dveře. „Tak kdo chybí ?“ Pár špatných tipů. „Co Koudelka?“ „ Sem tady, vole.“ Přes dveře slyším dobře, ale sama se neosvobodím. „Tak Mirča…vlastně néééé“. Ticho už začíná být trapné. Aspoň pro mě. Nikomu nechybím? Ani Mance? Myslela jsem, že spolu kamarádíme. A co ostatní? Martina u nás byla včera na pokoji a předvá-
děla svůj neskutečně vysoko položený hlas. Chce příští rok zkusit zkoušky na konzervatoř. A Líba? Seděla mi včera na polštáři a zamazala ho, nečekaně dostala měsíčky. Hned jsem ji poprosila, jestli mi ho raději vymění za svůj. Copak ani ta si na mě nevzpomene? A kluci? Ti už mě asi nevidí vůbec. Jsem ošklivá a tlustá a evidentně mě nikdo nemá rád. Na chodbě mi začíná být zima. Nenarodila jsem se na jiné planetě? Takový mimoň. Nepatřím sem. Copak se mám otrávit? Chvíli myslím na karmu, ze které uniká neviditelný plyn. Ne. Ne. Ne. Ale stejně. Tohle mi nevadí. Je to jedno, to je jedno. Jednou si pro mě někdo přijede. Na bílým koni. A bude mě mít rád. A odveze mě odtud. Stejně jo. A stejně. Klap, klap. Nádvoří se plní krásnými hrdými zvířaty. Jejich bílá srst má odlesky stříbrné a zlaté. Jejich oči jsou moudré a dlouhé řasy jim přidávají na kráse. Ve hřívě mají zapletené lesklé stužky s drahokamy. Přicházejí na pokyn Stvořitele. Nozdry se jim chvějí nedočkavostí a sklánějí se každý ke svému jezdci. Vládne radostné očekávání dnešního dne. Ještě se chvatně strojím. Včera jsem dostala krásnou krabici převázanou saténovou stužkou. V ní byly tyto krásné šaty, které po rozbalení sklouzly na podlahu. Všude jich bylo plno. Budou mi slušet. Jejich barva je hodně zvláštní, něco mezi sněhem, do kterého svítí slunce, letní mlhovinou, ve které se ale zračí večerní červánky strana 7
prosinec 2014 i tmavě modré odlesky mořské hladiny. Malé jiskřičky neustále odlétávají a drží se kolem šatů jako světlušky pod letním lesem. Vysoký límec jen zdůrazňuje jejich vznešenost, stejně jako stříbrný pás s modrým kamenem a ozdobná čelenka do vlasů. Ještě se napiju vody, nikdy a nikde nebyla dobrá, jako teď a tady. Pojím oranžový plod, jehož dužina jemně chutná a příjemně voní. Nedočkavě se rozhlédnu, který kůň bude můj. Myslím, že jsem ho poznala a vím, že i on poznal mě. Pohladím jej po tváři a jemně políbím. Pojedeme spolu, daleko, víš? Je to vzácný den. Nemám obavu, že bych to nezvládla. Ještě jsem nevyzkoušela, co moje tělo umí, ale rozhodně mě nohy nebolí, na koně skáču jen tak, jakoby mimochodem, líp než kdysi, když jsem se rozběhla v tělocvičně a koně nebo kozu pak raději oběhla, v obavě, že spadnu a nabiju si, nebo že mě učitelka nezachytí a nabiju si, nebo že naberu kozu a spadnu i s ní. Odvaha mi už nechybí. A už přichází Otec. Rozbíhám se k němu. Běžím rychle v přiléhavých botkách, ani dlouhé splývavé šaty mému běhu nevadí, jejich látka jakoby předpokládala každý můj následující pohyb, pohybuje se sama vpřed a žádný záhyb netlačí. Moje nohy i ruce jsou delší a pleť dostala broskvový nádech. Jsem krásná, tak jak mě chtěl, jaká jsem doopravdy. Nořím se do Jeho pláště a cítím Jeho silné paže, jak mě objímají. Je mi krásně. Objímá všechny jezdce a všichni intenzivně cítíme Jeho lásku. Dnes je to Jeho den. Náš den. Z výšin zní hlas šofarů . Proniká mi až pod kůži. Díky za to, že jsou tu se mnou všichni blízcí. Děkuji, děkuji…. Vděčnost a láska jezdců se mění v chorál uctívání. Skláním hlavu a poklekám. Není žádné místo pro strach. Všichni nasedat! Vyskočím na koně a už mě nepřekvapuje samozřejmost toho pohybu. strana 8
V rukou se mi objeví meč a všichni kolem vnímají tu zvláštnost a výjimečnost okamžiku. Na koně nasedá i Věrný a Pravý. Je nádherný a Jeho hlava září víc než Slunce. To On přemohl Smrt, Jeho je království, které potrvá navždy. A dnes … Rozhlédne se kolem a s úsměvem pokyne. Pod Jeho vedením se celé to velké vojsko dává do běhu. Podkovy zvoní, zní hudba a jezdci zpívají nebeskou píseň, jejíž slova všichni znají. Dnes, dnes je den navštívení! Jana Plášilová
Informace ze staršovstva Staršovstvo na své schůzi dne 3. 11. 2014 bylo br. J. Potočekem informováno o průběžných výsledcích hospodaření sboru. Pokračují úpravy prostor bývalé kavárny, od ledna 2015 by měly upravené prostory již sloužit potřebám sboru. Bude provedeno šetření aktuálního stavu sborových komínů. Bude-li zjištěno, že některé komíny jsou v havarijním stavu, pak budou provedeny nezbytné opravy. Starší dále hodnotili službu manželů Uhlíkových v našem sboru. Velmi kladně byl vnímán večerní evangelizační program v Adalbertinu. V budoucnosti bude zvažováno, zda evangelizační akce tohoto typu neuspořádat ve sboru. Mnohé inspiroval a povzbudil osobní upřímný vztah man. Uhlíkových k lidem. K jejich službě v našem sboru se Bůh přiznal svým velkým požehnáním. Staršovstvo se vrátilo k setkání členů sboru se staršovstvem, které proběhlo v neděli 2.11. Některé starší překvapil malý počet účastníků tohoto setkání. Průběh setkání i podněty, které v něm zazněly, byly staršími hodnoceny kladně a staršovstvo se k nim ještě v dalších schůzích vrátí. Akce tohoto typu by měla proběhnout i v příštím roce. Běloruští křesťané se na
prosinec 2014 staršovstvo obrátili s prosbou, zda by kromě nedělního shromáždění mohli mít v budově sboru i modlitební setkání v týdnu. Jako vhodný den se z pohledu časové struktury pravidelných sborových aktivit jeví čtvrtek dopoledne, místo bude určeno v návaznosti na dokončení rekonstrukce prostor bývalé kavárny. V závěru schůze byli starší seznámeni s termíny letošních shro-
máždění na konci roku. Otevřená zůstává možnost uspořádat „Půlnoční“, což se bude odvíjet od toho, zda se podaří dát dohromady skupinu hudebníků, ochotných tuto akci připravit. Schůze staršovstva byla ukončena modlitbou. Martin Legát
Besídka
Malá besídka
Střední besídka
Velká besídka
7. 12. Tři muži v peci
Jóbovy zkoušky
Šíření církve
14. 12. Vánoční příběh
Vánoční příběh
Křesťanská věrouka
21. 12.
DĚTSKÁ VÁNOČNÍ SLAVNOST
28. 12. Daniel ve lví jámě 4. 1. Daniel ve lví jámě
VE SHROMÁŽDĚNÍ Jóbovo obnovení
Sbor Církve bratrské v Hradci Králové V Kopečku 89, 500 03, Hradec Králové http://www.cb.cz/hradec.kralove číslo účtu: 1080114319/0800
Křesťanská věrouka
Kazatel sboru: Martin Legát
tel. 495 513 224
Starší sboru: Jan Verner Jakub Škrobák Martin Polívka Josef Potoček Oldřich Rec Petra Stránská
tel. 606 672 504 tel. 608 327 325 tel. 774 849 355 tel. 775 037 247 tel. 774 084 885 tel. 725 298 386
Do tohoto čísla přispěli: J. Potoček, J. Plášilová, I. Geldnerová, M. Legát, L. Hušková a Š. Potočková Grafické zpracování, tisk: M. Čáslavský Jazyková korekce: L. Geldnerová
POZOR: uzávěrka dalšího čísla 22.12.2014 Příspěvky posílejte na adresu:
[email protected] Prosíme o dodání příspěvků včas kvůli jazykové korekci a grafickému zpracování. Děkujeme.
strana 9
prosinec 2014 Program sboru Datum Den 1 Po 2 Út
Místo Staršovstvo
Čas Slovo Moderování 17.00 M.Polívka
Poznámka
Narozeniny
16.00 - patchwork; 16.30 - Klubíčko
3
St
4 5 6
Čt Pá So
Všestary
17.30
7
Ne
HK - VP
10.00 M.Legát
8 9 10 11 12
Po Út St Čt Pá
Nechanice
18.30 M.Legát
13
So
14 15 16 17 18 19 20
Ne Po Út St Čt Pá So
21
Ne Dětská vánoční slavnost 10.00 M.Legát
. 22 23 24
. Po Út St
25
Čt
26 27
Pá So
28
Ne
HK
. 29
. Po
Hořice
30
Út
31
St
Všestary
HK
18.00 - mládež M.Legát
.
9.30 - Bodlinka 16.30 - Klubíčko
17.30
10.00 B.Potoček
adventní setkání starší generace
18.00 - mládež
.
.
Pánková Jana, Vik Vladimír Pluhařová Rut
16.30 - Klubíčko Klimeš Matouš 18.00 - mládež
Hořice
14.00 M.Legát
Nechanice
18.30 M.Legát
vánoční shromáždění 10.00 M.Legát
M.Legát
.
.
.
Kubišta Petr M.Legát
.
10.00 J.Potoček
.
.
14.00 M.Legát
.
. 30.12.-2.1.:pobyt mládeže
Silvestrovský program 17.00 M.Legát
s t r a n a 10
Jochecová Amáta .
Hroudová Zuzana
Geldnerová Libuše .
