PROJEKT JIŽNÍ SÚDÁN. Podpora přípravy a vzdělávání vedoucích pracovníků ECS EE. Isachar 2013

PROJEKT JIŽNÍ SÚDÁN

Isachar 2013

Podpora přípravy a vzdělávání vedoucích pracovníků ECS EE Tato zpráva popisuje zadání, východiska a směr další práce Občanského sdružení Isachar a Episkopální církve Eastern Equatoria v projektu Jižní Súdán. Zpracoval Jaroslav Šmahel.

www.sudan.isachar.cz

Projekt Jižní Súdán

Projekt Jižní Súdán PODPORA PŘÍPR AVY A VZDĚLÁVÁNÍ VEDOUC ÍCH ECS EE

VZNIK PROJEKTU............................................................................................................... 3 EPISKOPÁLNÍ CÍRKEV ...................................................................................................... 5 MÍSTNÍ SITUACE ................................................................................................................ 8 STRATEGIE ......................................................................................................................... 11 Definování cíle .................................................................................................................... 11 Představa biskupa a ECS EE............................................................................................. 11 PŘEHLED ZÁKLADNÍCH VARIANT – VYZKOUŠENÉ FORMY .......................... 13 Malé semináře .................................................................................................................... 13 Konference .......................................................................................................................... 15 PŘEHLED ZÁKLADNÍCH VARIANT – NEVYZKOUŠENÉ FORMY..................... 17 Vybudování výukového centra s možností občasných seminářů .............................. 17 Trvalý pracovník, rodiny nebo tým přímo na místě ..................................................... 17 Výuka v blízké zemi mimo Jižní Súdán.......................................................................... 18 VÝSLEDNÝ NÁVRH STRATEGIE PROJEKTU ........................................................... 19 Základní popis projektu .................................................................................................... 19 Záměry této strategie ......................................................................................................... 20 Náklady a nároky projektu ............................................................................................... 22 Souběžné projekty .............................................................................................................. 23 VÝHLED DO DALŠÍCH LET ........................................................................................... 25 PŘÍLOHY .............................................................................................................................. 26

Stránka 2



VZNIK PROJEKTU První cesta Dne 5. 12. 2010 severočeská pastorálka na svém pravidelném setkání v České Lípě schválila cestu Jaroslava Šmahela do tehdy ještě Súdánu, kde mělo dojít ke kontaktu s místní církví. Cílem cesty bylo navázání kontaktů s Episkopální (Anglikánskou) církví ve státě Eastern Equatoria (dále jen ECS EE), konkrétně s biskupem Bernardem Oringou Balmoiem (nadále biskupem) ve městě Torit a nalezení odpovědi možnosti Božího volání pro zahraničně – misijní pomoc v této oblasti. Od počátku bylo definováno, že hlavním směrem bude budování místních pracovníků. Cesta se uskutečnila mezi 26. únorem až 6. březnem 2011. Po setkání s biskupem Bernardem se ukázalo, že jejich církev díky válce trpí nedostatkem přípravy a vzdělání dospělých. Důvodem je mnohaletá válka, která místním lidem bránila ve vzdělávání. Jejich dovednosti čtenářské i jazykové, stejně tak jako schopnosti práce s Písmem a porozumění biblickému poselství jsou často na velmi nízké úrovni. Toto se prokázalo i v průběhu vzdělávací měsíční konference v Toritu v červenci 2012. Proto se biskup Bernard rozhodl v této oblasti pracovat a po řadu let se modlí za zahraniční pomoc, která by jejich situaci pomohla řešit. Žádost Biskup nás tedy oficiálně požádal, abychom pomohli vytvořit stabilní vzdělávací systém přípravy jejich vedoucích pracovníků:

Jsme žádáni, abychom pomohli vytvořit stabilní vzdělávací systém přípravy jejich vedoucích pracovníků.

Tuto žádost později (v lednu a únoru 2012) osobně tlumočil na různých setkáních: se severočeskou pastorálkou, na různých setkáních ve sborech s členy i staršovstvy, na setkání s radou Cb a KS i na pastorálce kazatelů Cb v Havlíčkově Brodě.

Blíže viz: Příloha č. 1: Žádost ECS EE o pomoc se vzděláváním

Stránka 3



Rozhodnutí Severočeské pastorálky Dne 26. 3. 2011 se sešla Severočeská pastorálka v Chomutově, aby přijala zprávu bratra J. Šmahela, který byl vyslán do Jižního Súdánu, aby přivezl informace o možné spolupráci s Episkopální Církví Jižní Súdán, diecéze Eastern Severočeská pastorálka po modlitbách Equatoria, Torit, reprezentovanou biskupem v posoudila informace a došla k závěru a Toritu. Přítomni byli všichni členové severočeské rozhodnutí, že přijme žádost biskupa a pastorálky kromě bratra T. Krajníka, který se bude spolupracovat při pomoci ve omluvil. Bratr Jaroslav Šmahel podrobně vzdělávání pastorů a pracovníků informoval o závěrech své cesty a představil církve. projekt vypracovaný ve spolupráci s ECS EE jak ústně, tak i písemně. Severočeská pastorálka po modlitbách posoudila informace od bratra Šmahela ohledně spolupráce s ECS EE Jižní Súdán a došla k závěru a rozhodnutí, že přijme žádost biskupa ECS EE a bude spolupracovat při pomoci ve vzdělávání pastorů a pracovníků této církve. Severočeská pastorálka věří, že je-li to projekt z Boží vize, Pán pohne srdci dárců, modlitebníků i pracovníků, kteří by chtěli sloužit na místě. (upravená vybraná citace ze zápisu jednání) Rada pro projekt Jižní Súdán Z důvodů větší vykazatelnosti a kontroly projektu ustanovila Severočeská pastorálka tzv. Radu pro projekt Jižní Súdán. Oficiálně realizuje projekt Občanské sdružení Isachar. Jeho představenstvu tato Rada a ředitel projektu podléhají. Rozdělení kompetencí mezi ředitele, Radu, představenstvo a Severočeskou pastorálku je definováno statusem projektu, který severočeská pastorálka schválila na svém setkání v Jirkově v červnu 2012.

Tento status je uveden v Příloze č. 2: Status projektu Jižní Súdán

Stránka 4



EPISKOPÁLNÍ CÍRKEV Dosavadní zkušenosti potvrzují, že se ECS EE opravdu potýká se zásadní nepřipraveností vedoucích pro službu. To jak na straně vzdělanostní, tak na straně poznání Písma a schopnosti učit. Abychom ale mohli nějakým způsobem reagovat, je třeba je respektovat a rozumět zásadním problémům a rozdílům. ECS EE má mnoho pěkného v čem nás může obohatit, nicméně bych chtěl v následující kapitole podat souhrn nejproblematičtějších a nejrozdílnějších momentů v jejich pojetí církve. Rozpor s kmenem Dinka V případě ECS EE jde o církev, kde je silnou složkou část sborů kmene Dinka. Početně tvoří v církvi většinu a kulturně a kmenově se od ostatních kmenů liší a i v rámci církve se vymezují. To vede k velikému napětí, kdy mnoho lidé i vně církve tyto sbory nenazývají ECS ale Dinka‘s congregation – Společenství Dinků. Tento problém je umocňován nedostatkem vzdělání a vede k velmi problematickým pnutím v církvi. Chybí znalost angličtiny, což vede k dělení sborů podle kmenů. Chybí teologická a etická připravenost pastorů se tomuto problému postavit. Jsou i vysoce postavení lidé, kteří této situace cíleně využívají k upevnění vlastního mocenského postavení v církvi. Proto je jedním z klíčových momentů naší pomoci vybudovat nejen funkční vzdělávací model a tím i jejich vlastní učitele, ale i tým vedení kolem biskupa s jednotným a životaschopným pohledem na vedení církve. Díky tomuto napětí je znatelná bariéra mezi biskupem, který je z jiného kmene a touto většinovou částí církve. Nicméně tato část ECS EE je nejsilnější a také nejvíce rostoucí částí. Je zde řada schopných a relativně dobře vzdělavatelných mladých vedoucích, ale protože biskup řadě vedoucích z kmene Dinka nedůvěřuje, dostávají se tak i mimo náš případný systém pomoci. Abychom mohli nějakým způsobem reagovat, je třeba rozumět zásadním Generační rozpor problémům a rozdílům. Dalším problémem je silný generační rozpor. Mladší generace již často na rozdíl od té starší vzdělání má. Formální liturgie starších vedoucích, kteří mají často mnohem menší dovednosti,

Stránka 5



jiný pohled na svět způsobený odlišnou společenskou situací a jiné hodnoty, působí určité bariéry mezi generacemi. Na jednu stranu je to proces zpomalovaný tradiční úctou ke starším, ale na druhou stranu zde vzniká mezigenerační propast. Kvalifikace pastora je často chápána Vzhledem k tomu, že ECS neumí tvořit jako schopnost číst a předříkávat učednické modely, je budoucnost mladší liturgická vyznání při bohoslužbě. generace ohrožena. Budování dalších vedoucích z mladší generace je z hlediska efektivity klíčové. Strukturální rozdíly a mocenská úskalí Jejich pojetí církve, církevní struktury a autority je zcela odlišné od našeho. Církevní struktura je mnohem bohatší a formalizovanější než naše. Ordinace služebníků se děje na mnoha úrovních a v mnoha funkcích. Jde o strukturu převzatou od anglikánské církve. Na rozdíl od ní je zde ale ještě více akcentovaná role individuálních autorit a s tím i velmi silné mocenské postavení jedince v dané hierarchii. Na základě diskusí s nimi se například ukázalo, že neumí pochopit strukturu církve, kde není na vrcholu nějaká silná osobnost s jakousi finální autoritou. Toto pojetí je umocněno jak episkopálním modelem Anglikánské církve, tak je i o to více zesíleno tradičním africkým pojetím autority. Našemu pojetí autority je to zcela cizí. Je však nutné je plně respektovat. Není možné, ani vhodné jakkoliv obcházet jejich struktury. Proto je nutné spolupracovat a pomáhat směrem „shora“ dolů. Je třeba začít od biskupa a vedení diecéze. Liturgická nepřipravenost V Africe je obrovské spektrum církví. Od liturgicky formálních až k velmi charismatickým církvím. ECS patří mezi velmi liturgické církve. Přebírá anglikánskou liturgii a díky malé přípravě pastorů je tak často bohoslužba velmi formálním čtením různých modliteb a vyznání, které ale ztrácí pro posluchače smysl. Navíc není často díky špatné angličtině kazatelů možné vůbec rozumět, co čtou. Takováto církev, která redukuje bohoslužbu na nejasné a nesrozumitelné úkony, které jsou přijímány, protože to tak prostě musí být, je velice blízko formalizaci osobní víry. Kvalifikace pastora je často chápána jako schopnost číst a předříkávat liturgická vyznání při bohoslužbě.

Stránka 6



Pastorační nepřipravenost Velikým problémem ECS je pastorační nepřipravenost. Naše pastoračně – učednické principy jsou jejich pojetí mnohdy cizí a neznámé. Funkce pastora se z toho hlediska omezuje jen na funkci někoho, kdo dává technické pokyny. Není to sice obecné pojetí, ale je většinové. Tento problém je třeba řešit právě s ohledem na cíl projektu, kterým je systematická příprava pracovníků. Jejich pochopení ohledně mladých vedoucích se zatím omezuje jen na představu formálního biblického studia na vyšší nebo vysoké škole. Nicméně naším cílem je vytvořit samonosný systém postavený na učednickém modelu, který předpokládá aktivní pastoračně – učednický přístup jejich vedoucích. Teologická nepřipravenost V řadě případů jsem viděl zásadní nepochopení křesťanské zvěsti, která byla mnohými pastory a vedoucími redukována na eticko – zásluhový systém. To je samozřejmě předáváno dál a tato interpretace pak ovlivňuje stovky lidí v jejich sborech. Jde o důsledek malé vzdělanosti a biblického budování, což je v Africe velmi časté. Afrika je obecně kontinentem, kde dochází V řadě případů jsem viděl zásadní k masivnímu nárůstu sekt a velmi nebezpečných nepochopení křesťanské zvěsti, která pseudokřesťanských směrů, častokrát byla mnohými pastory a vedoucími kombinovaných s místními okultními praktikami. redukována na eticko – zásluhový Křesťanství tu má veliký potenciál být chápáno systém. jako prostředek pro vlastní obohacení, případně k získání moci. Minimální biblické povědomí u populace, která se deklaruje jako křesťanská, je toho živnou půdou. Z tohoto hlediska je ECS spíše katalyzátorem a díky anglikánské tradici, kterou biskup prosazuje, i určitou hradbou. Nicméně i zde jsem zažil kontroverzní prvky. Jako příklad bych uvedl přenášení křesla – trůnu Kristova ze staré modlitebny do nové. Nová mohla být používána, až když bylo křeslo s velikým a halasným průvodem přeneseno a tím Kristus měl „svůj“ vysvěcený trůn v novém domě.

Stránka 7



Dalším problémem je střet kulturní tradice a Bible. Typickými příklady je mnohoženství nebo vztah k okultním praktikám. K tomu, aby s tím církev dokázala účinně bojovat, potřebuje mít biblickou zakotvenost. O vlastnictví půdy rozhoduje vláda i komunita.

MÍSTNÍ SITUACE

Zde bych chtěl uvést některé reálie místního života. Život se velice liší na venkově a ve městech. Většina obyvatel žije samozřejmě na venkově. Správní struktura Obecně platí, že danou oblast, která se skládá z několika vesnic, tvoří místní komunita. V jejím čele je místní náčelník. O vlastnictví půdy rozhoduje vláda i komunita. Jižní Súdán má vlastní parlament, vládu a prezidenta. Dělí se na 10 států, v jejichž čele je místní parlament, místní vláda a guvernér. Každý stát může mít, kromě závazných celorepublikových, i místní zákony. Každý ze států se dělí na kraje. Ty se nazývají „county“. Jde o správní jednotky podobné našemu kraji. Jsou i podobně veliké. V jejich čele stojí místní komisař. V současné době je komisařem v Toritu horlivý křesťan, který je současně i pastorem AIC. Nejmenší místní správní jednotkou je tzv. „payam“. Je to obdoba naší samosprávy, jakési naší radnice. Bezpečnostní situace Bezpečnostní situace není dobrá. Vláda má kontrolu pouze v určitých oblastech. Některé oblasti jsou pod kontrolou místních kmenů nebo povstaleckých skupin. Příkladem jsou milice Davida Yauyau ve státě Jonglei. Velkým nebezpečím jsou také zloději dobytka, kteří kradou stáda. Při tom postřílí případné svědky a pastýře, což jsou často i děti. V Eastern Equatoria obecně platí, že směrem na jih a západ od Toritu je situace poměrně bezpečná. Místní kmeny jsou pokojné a přátelské. Směrem na východ hrozí nebezpečí od místních kmenů a na sever od zlodějů dobytka.

Stránka 8



Ve městech je značným nebezpečím možnost loupežného přepadení. Proto není možné vycházet po setmění a tam, kde pobýváme, by bylo potřebné, abychom byli v uzavřených prostorech společně s místními lidmi. To zatím není. Ekonomická situace a infrastruktura Jižní Súdán nemá ekonomiku ani infrastrukturu. V zemi v podstatě není rozvinuté zemědělství, kromě malých zahrad a políček sloužících pro osobní potřebu. Není zde ani průmysl, nejsou zde silnice ani sítě. V zemi nejsou elektrárny. Přesto se jedná o zemi s velikým potenciálem. Polovinu roku prší a to dává zemi velký zemědělský potenciál. Země je bohatá na nerostné suroviny. Díky válce jsou v řadě oblastí na severu ještě divoká africká zvířata, což dává potenciál pro turismus. V okolních zemích jsou národní parky velmi významným zdrojem příjmů. Nic z toho zatím Jižní Súdán nedokáže využít. Proto je místní ekonomika velmi omezená a citlivá na jakékoliv vlivy. Přítomnost mezinárodních organizací neúměrně zvyšuje místní ceny a uměle posiluje kurs. Rozdíl mezi směnným kurzem v bankách a na černém trhu je díky tomu obrovský. V bance jsem v zimě 2013 dostal za 100 dolarů 290 jihosúdánských liber, zatímco na trhu jsem za 100 dolarů dostal 420 jihosúdánských liber. Pro lepší představu to znamená, že v bance jste 1 jihosúdánskou libru koupili za cenu 6,90 Kč, zatímco na trhu pouze za 4,80 Kč. Díky takto uměle posilovanému kurzu a díky tomu, že vše se dováží z okolních zemí, přičemž zde nejsou silnice, je cena komodit velmi vysoká. Cena jídla je srovnatelná s Českou republikou, někdy i o něco dražší. V létě byl 1 celý ananas za 60,- Kč, litr balené vody stojí asi 10,- Kč.

Rozdíl mezi směnným kurzem v bankách a na černém trhu je díky tomu obrovský.

Asi nejdražší komoditou je hotelové ubytování a doprava. Pokud se najme (a někdy to jinak nejde) terénní vůz s řidičem na cestu do okolních měst, zpravidla se ceny pohybují kolem 100 – 300 dolarů, tedy 2 – 6 tisíc korun. Cena v hotelu v Toritu se pohybuje kolem 150 dolarů na noc.

Stránka 9



Velké náklady představují i víza, která musíme mít. Na letišti při vstupu do země můžeme koupit víza maximálně na 1 měsíc za 100$ (cca 2000,- Kč) a zároveň je nutné zaplatit tzv. povolení ke vstupu do země, které je ale nutné mít potvrzené před příletem společně s fotografií. To stojí také 100$. Pokud ho dotyčná osoba nemá, může být vrácena zpět. Stal se také případ, že už na letišti ve Vídni odmítli z tohoto důvodu Víťovi Šmajstrlovi potvrdit letenku do Juby a byla mu vydána jen palubenka do Káhiry. Než se dostal do Káhiry, problém jsme částečně vyřešili, nicméně jeho zavazadla už zůstala v Káhiře a on strávil v Jižním Súdánu týden, než je dostal zpět. Jde o vážnou komplikaci, kterou lze bez jihosúdánského zastupitelství řešit jen za pomoci centrály ECS v Jubě. Další vývoj cen lze jen těžko určit. S rozvojem ekonomiky lze očekávat pokles cen směrem k úrovni okolních států. Na druhou stranu byla na začátku roku 2013 obnovena těžba ropy a to by mohlo znamenat posilování kurzu. Jižní Súdán je v tuto chvíli určitě nejdražším a zároveň nejnebezpečnějším státem v oblasti EAC (East African community). Cena letenek se pohybuje od 20 do 30 000,- Kč. Nejrychlejší spojení je přes Káhiru do Juby.

Stránka 10



STRATEGIE Definování cíle Abychom mohli přemýšlet o strategii, je třeba si definovat cíl, ke kterému chceme dojít, abychom mohli považovat projekt za dokončený a splněný. Tato definice nevychází z nás, ale z požadavku jejich církve: vytvořit stabilní vzdělávací systém pro budování jejich vedoucích pracovníků. Tím je nám částečně určeno, k čemu je třeba směřovat. Aby byl systém přípravy vzdělávání pracovníků samostatný a funkční, byly zatím vymezeny tři základní potřeby ECS:

 funkční církev – církev, která si uvědomuje tuto potřebu a rozumí základním mechanismům, jak ji naplnit. Potřebujeme spolu s nimi vybudovat silné vedení kolem biskupa  vedoucí schopné učit – pokud má být systém funkční a životaschopný, je třeba jej postupně přenášet na jejich vlastní pracovníky a ty jen podporovat  prostředky – jejich církev zatím nemá studijní prostory ani materiály, kam by se jejich vedoucí mohli shromáždit a vzdělávat Tyto 3 základní body v tuto chvíli rozpoznáváme jako nejdůležitější a ostatní je jen otázkou našich lidských a finančních možností jak tyto potřeby … potřebujeme najít průsečík jejich naplnit. představ a našich možností.

Představa biskupa a ECS EE

Jestli má být naše služba efektivní, nelze nevnímat jejich potřeby. Oni jim rozumí lépe než my. Nicméně my máme určité limity a proto potřebujeme najít průsečík jejich představ a našich možností. Jejich představou je vytvořit vzdělávací středisko, tzn. určitou budovu, jejíž součástí budou vedle učeben i pozemky pro možnost pěstování vlastního jídla. V tomto středisku by probíhalo několik souběžných rovin vzdělávání a budování: Pro stávající pastory Jde většinou o lidi středního věku. Jejich možnost aspirovat na formální vzdělání je minimální. Cokoliv znají, mají většinou díky samostudiu. Malá schopnost práce s textem, malá znalost Stránka 11



angličtiny a často i biblických principů. Jde o válečnou generaci, která (dle slov biskupa) měla pouze za úkol udržet církev v době války. Podstatnou část církve tvoří lidé s Předpokládanou formou by mohly být krátkodobé minimální, nebo nulovou schopností kurzy, možná i s tematicky určeným obsahem. číst a psát. Většinou jde o ženy. Pro mládež a lidi s aspirací studia Jiná situace je v oblasti mladých vedoucích. Zde by bylo možné je vzdělávat a připravovat i po stránce formálnějších dovedností tak, aby mohli aspirovat na formální teologické vzdělání, které by nakonec mohlo být součástí programu tohoto centra. Předpokládanou formou by mohla být denní forma studia. Pro ženy a lidi bez vzdělání Podstatnou část církve tvoří lidé s minimální nebo nulovou schopností číst a psát. Většinou jde o ženy. Jde o místní kulturní jev, kdy ženy nemají žádné, nebo mnohem menší vzdělání. Nicméně jsou často v rolích farářek nebo vedoucích. ECS má velmi propracovanou práci s ženami. Pro ně je třeba vytvořit zvláštní kurzy, které by zahrnovaly i základní dovednosti. V průběhu konference v červenci 2012 tvořili tito lidé asi třetinu účastníků. Šlo z větší části o ženy. I přes nejmenší intelektuální dovednosti šlo o skupinu s nejsilnějšími osobními svědectvími. Šlo o skupinu lidí s častokrát velmi krásnou vírou a osobním přístupem. Rozhodně by měli tvořit důležitou část církve. Další rozměry vzdělávání Vedle dovedností a biblických znalostí je třeba připravovat místní vedoucí i v rovinách, které bychom v našich podmínkách nepředpokládali, například:

 jak pracovat s textem (obecně), případně s počítačem  jak vést sbor a rozvíjet svěřené společenství  jak připravovat kázání  jak hospodařit a pracovat s rozpočtem, případně s finančními výkazy

Stránka 12



PŘEHLED ZÁKLADNÍCH VARIANT – VYZKOUŠENÉ FORMY Zde bych chtěl rozebrat základní možnosti, které přicházejí v úvahu. Nezahrnují navrhovanou strategii. Té bude věnována vlastní kapitola.

Malé semináře Jde o „malé“, tedy cca do 1 – 2 týdnů, časově omezené semináře, na jednom místě, případně na více místech střídaných například po týdnu. Dopad je vždy pouze na místní lidi. Je to nejméně náročná varianta. V tuto chvíli je pro ni vyčleněn pouze J. Šmahel, další účastníci jsou nahodile a víceméně jednorázově získáváni, což nese potřebu stálého budování nových členů týmu. Pokusy o nejméně náročnou formu, kdy se na místě jednoduše „vyhlásí“ možnost osobních sezení na biblická témata se neosvědčily. Naopak částečně se osvědčil kurz angličtiny, který proběhl v srpnu 2011 v Nimule. Ten už byl ale organizován a domlouván s místní církví. Měl i velmi kladnou odezvu. Selhalo ale financování, kdy byla podstatná část našich prostředků zpronevěřena. Podrobné informace o této výuce lze vyčíst ve zprávě od obou lektorů, viz příloha č. 3: Příloha č. 3: Zpráva o výuce angličtiny v Nimule léto 2011

Pokud bychom uvažovali o této formě, pak je třeba uvažovat náklady cca 40 000,- Kč na vysílanou osobu (viz kapitola „Východiska“).

Tyto krátkodobé akce na různých místech, podobně jako krátkodobé misijní výjezdy, je možné konat až v okamžiku, kdy máme lidské i funkční ubytovací zázemí.

Na základě zkušeností z Nimule se také přistoupilo k důkladnější technické přípravě. To ale žádá další cestu, podobně jako byl do Jižního Súdánu před červencovou konferencí 2012 vyslán na dva týdny Milan Let s cílem dohodnout zázemí pro tým lektorů. To jsou ale další výdaje navíc.

Stránka 13



Zodpovědní spolupracovníci Ukazuje se, že nutným předpokladem pro tuto formu je silné a zodpovědné zázemí složené z Až budeme mít v budoucnu jak místních lidí. Jde o předpoklad, který v sobě důvěryhodné spolupracovníky, tak i máme na základě našich zkušeností z našich funkční zázemí bude možné projekt církví, nicméně v Africe neplatí. Chybí nám rozšiřovat i tímto směrem tam zodpovědní spolupracovníci, kteří by byli schopni připravovat pro naše lektory určité funkční zázemí. Je třeba dopředu zajistit ubytování, stravování i základní organizaci semináře. Ukazuje se, že v současné době je osoba biskupa jediným zodpovědným partnerem pro tuto spolupráci a proto jsou tyto formy výuky zatím možné jen v Toritu a okolí, kde má biskup vliv. To omezuje možnosti a efektivitu dopadu semináře vzhledem k vysokým nákladům. Bezpečné zázemí Dalším problémem je, že vzhledem k současné bezpečnostní situaci, která se stále zhoršuje, je také nutné, aby lektoři bydleli v uzavřených církevních prostorách, kde jsou i místní lidé. Toto zázemí ale v Toritu není. Zkušenosti z Toritu z ledna 2013 ukázaly, že pobyt „o samotě“ ve veřejně přístupném místě může být ve městě nebezpečný. Chybí nám nějaká forma místní „základny“. Tyto krátkodobé akce na různých místech, podobně jako krátkodobé misijní výjezdy, je možné konat až v okamžiku, kdy máme lidské i funkční ubytovací zázemí. V opačném případě roste bezpečnostní riziko, dále riziko selhání organizace semináře a také riziko zpronevěření financí. V tuto chvíli máme pozitivní zkušenost s důvěryhodnou a efektivní organizací pouze v okolí biskupa v Toritu. Zde však není uzavřené ubytování. Samozřejmě není nutné bránit komukoliv v těchto výjezdech, ale vzhledem k riziku a zodpovědnosti za tyto lidi, jej v nejbližší době nedoporučuji. Také vzhledem k vysokým nákladům v poměru k efektivitě dopadu není tato cesta vhodná pro náš program, přestože se jedná o nejčastější formu zahraniční angažovanosti lidí se zájmem o zahraniční misii. Možná v budoucnu, až budeme mít jak důvěryhodné spolupracovníky, tak i funkční zázemí, bude možné projekt rozšiřovat i tímto směrem.

Stránka 14



Konference Další vyzkoušená forma. Je efektivnější než malé semináře, ale v současné době je velmi nákladná. Ačkoliv byla úspěšná, neukazuje se jako vhodné v ní stejným způsobem pokračovat. Jde především o to, že poměrně vysoké náklady nevyvažují dopad na církev. Finanční náklady Měsíční náklady na stravu pro 30 účastníků, 6 lektorů a 4 kuchařky byly v červenci 2012 velmi vysoké. Šlo o částku 6000 $, tedy asi 120 000,- Kč. Je to způsobeno vysokými cenami potravin. Tomu odpovídá částka asi 100,- Kč na osobu a den. Tedy asi na 5$ na osobu a den. Na Afriku jde o velmi vysokou hodnotu. Nicméně odkazuji na zprávu v příloze 3, kde bylo popsáno, jak církev v Nimule dokázala bez problémů požadovat a utratit 30$ na osobu a den, tedy 6x tolik. Připočteme-li náklady na očkování, dopravu a víza pro tým šesti lektorů, tedy asi 210 000,- Kč (6 x 35 000,- Kč), dostáváme se na konečné náklady měsíční konference asi na 330 000,- Kč. Pokud budeme uvažovat cílovou skupinu 30 účastníků, jde o investici 11 000,- Kč na účastníka za měsíční seminář. Zázemí Organizačně jde o velmi složitou formu. Po prvním roce konání se zdá, že v jihosúdánské církvi, zvláště v Toritu, buď pro tyto akce není dostatečné zázemí, nebo nejsou to se sami zorganizovat. Při její přípravě narážíme na několik problémů. Poměrně nákladný tým lektorů V budoucnu to vidím, jako podpůrnou uvolněný na měsíční pobyt v Africe může oslovit formu vedle hlavní linie pomoci, kdy na jednu stranu i větší počet účastníků. Problém by se mohli konat tematizované je, že církev nemá dostatečné ubytovací ani konference. Ovšem s větší podporou a provozní kapacity pro ubytování, školení a další osobní i finanční účastí Episkopální zázemí. V období dešťů, kdy většina místní církve. účastníků i našich lektorů byla nemocná (tyfus, malárie apod.), jde o vážnou obtíž. Každý další účastník také zvyšuje náklady, jsme tedy současně i limitováni našimi možnostmi. Mnohem více než v předchozí variantě je i zde nutné mít k dispozici dostatečně koordinovaný a zodpovědný tým lidí, kteří tuto konferenci technicky zajišťují. V podstatě se dá opět říct, že

Stránka 15



jen v osobě biskupa máme určitou garanci. U diecéze je také základní škola ECS, kde nám technicky pomáhala řada jejich učitelek. Možnost společně budovat a spojovat Zpětná vazba v lednu 2013 ukázala, že o tuto týmy z různých, vzdálených oblastí formu výuky je ze strany jejich církve veliký vidím jako klíčovou a velice pozitivní. zájem a žádost i očekávání tento způsob opakovat. V budoucnu to vidím jako podpůrnou formu vedle hlavní linie pomoci, kdy by se mohly konat tematizované konference. Ovšem bude to mít smysl realizovat jen s větší podporou a osobní i finanční účastí Episkopální církve. Vedle výuky angličtiny a biblických témat se ukázalo jako velmi důležité, že jejich vedoucí mohli být na nějakou dobu společně na jednom místě. ECS je díky nákladné a složité dopravě i rozlehlosti státu značně rozdělena a její účastníci se většinou neznají. Navíc se k tomu přidává určité odcizení díky kmenové diferenciaci. Možnost společně budovat a spojovat týmy z různých vzdálených oblastí vidím jako klíčovou a velice pozitivní.

Bližší informace viz:

Příloha č. 4: Svědectví účastníků konference v červenci 2012

Příloha č. 5: Zpráva o konferenci v Toritu v červenci 2012 pro Svč pastorálku

Stránka 16



PŘEHLED ZÁKLADNÍCH VARIANT – NEVYZKOUŠENÉ FORMY Vybudování výukového centra s možností občasných seminářů Jde v podstatě o konferenci s tím, že základem naší pomoci bude stavba, případně částečné vyučování ve výukovém centru. Má to výhodu v tom, že i kdyby celý projekt skončil, je tu nějaká hmatatelná pomoc Episkopální církvi směrem ke vzdělávání. Jak se ale ukazuje, není na naší straně jednotný pohled na tuto stavbu. Nicméně je řada lidí, kteří právě v tomto vidí pozitivum, proto je nadějné povzbuzovat církev i tímto směrem. Výše darů je ale mnohonásobně nižší, než u dalších oblastí projektu. Priorita ECS Důležitá je ale skutečnost, že biskup tuto stavbu považuje za prioritu. Dokonce jsme dostali časově omezený příslib 4 km2 půdy zdarma od komunity ve vesnici Edo. Ta je asi 15 minut od Toritu směrem na Magwi. Jde o velmi vhodný terén s možností pěstovat potraviny pro studenty a s výhodou snadné dostupnosti z Toritu. Podmínkou je ale začít co nejdříve stavět. Náklady se pohybují kolem 1 000 000,- Kč. Je možné stavět po částech, jednotlivé menší budovy stojí kolem 150 000,- Kč. Osobně se domnívám, že výstavba tohoto centra by mohla být součástí naší dlouhodobé strategie, ovšem v součinnosti s dalšími směry rozvoje projektu.

Trvalý pracovník, tým přímo na místě

rodiny

nebo Výstavba tohoto centra by mohla být součástí naší dlouhodobé strategie, ovšem v součinnosti s dalšími směry rozvoje projektu.

Podmínkou je nutná vyzrálost regionu pro vyslání rodiny nebo týmu. Zpravidla jde totiž o uvolnění celé rodiny. To s sebou nese řadu otázek. Jak například budou financováni? Zkušenosti s americkými misionáři ukazují, že k zachování postačujících podmínek pro bílé misionáře je potřeba velmi vysokých nákladů. Život v Jižním Súdánu je velmi drahý. Nájem průměrného domu se pohybuje kolem 20 000 – 60 000,- Kč / měsíčně. Potraviny jsou cenami srovnatelné s námi. Život zde nese řadu rizik. V celém státě Eastern Equatoria není žádný lékař. To vzhledem k velmi složitým sociálním a klimatickým podmínkám klade vysoké nároky na rodinu zvláště s dětmi. Nemocnost je dramatická. Bezpečnostní situace pro bílé lidi

Stránka 17



se stále velmi zhoršuje, zvláště ve městech. To Musel by zde být spíše tým alespoň eliminuje dlouhodobý pobyt mladých lidí, dvou rodin. Pro ně je ale třeba vytvořit například studentů vzhledem k odpovědnosti i za zázemí. případná onemocnění. Například jeden člen z červencového týmu, který zde prodělal malárii, asi po půl roce skončil v nemocnici s vážnou ztrátou krevních destiček. Ukázalo se, že došlo k recidivě již vyléčené malárie. Naštěstí se podařilo příčinu včas rozpoznat a došlo k vyléčení. Ivana Šmahelová se vrátila s nejasnými příznaky onemocnění nervové soustavy, jejichž příčinu se nepodařilo dosud odhalit a případně léčit. V případě mladých lidí je zde vážná oblast zodpovědnosti Isacharu směrem k rodičům. Velmi vážné jsou otázky hygieny a klimatu vzhledem k dětem. V období sucha jsou zde poměrně vysoké teploty a nízká technologická úroveň. Absence vhodného zázemí vyvolává otázky ohledně případných přehřátí malých dětí. Efektivita jednoho člověka je malá. Není mnoho spolupracovníků, o které by se zde takovému misionáři dalo opřít. Musel by zde být spíše tým alespoň dvou rodin. Pro ně je ale třeba vytvořit zázemí. To znamená, buď jít cestou drahých pronájmů, nebo vybudování vlastního zázemí. Rodiny by vzhledem k zásobování musely mít vlastní terénní vůz. To žádá vysoké vstupní náklady. Další otázkou je, jestli je náš region schopen se o ně postarat i po návratu. Přesto je tato varianta vhodná k hledání. Případně je také možná varianta střednědobých pobytů se střídáním rodin a týmů. Žádá však ze strany regionu mnohonásobně zodpovědnější a serióznější přístup. Za určitých okolností by to však naší službě tam mohlo v mnohém prospět, zvláště rozvinul-li by se systém krátkodobých výjezdů, konferencí a dalších tamních aktivit našich lektorů. Mít v takovém případě naše lidi, kteří na jedné straně formují místní církev a na druhé straně vytvářejí pevné zázemí na místě, je pro danou věc velice prospěšnou výhodou.

Výuka v blízké zemi mimo Jižní Súdán Výuka mimo Jižní Súdán by částečně eliminovala vysoké náklady na pobyt a stravu účastníků a nedostatek infrastruktury. Základním problémem je, že nemáme žádné místní zodpovědné spolupracovníky, o které by bylo možné se opřít. Není to také nijak prověřeno a dohodnuto s místní církví. Proto zatím neuvažuji tímto směrem.

Stránka 18



VÝSLEDNÝ NÁVRH STRATEGIE PROJEKTU Základní popis projektu V tuto chvíli se mi jeví jako nejefektivnější a nejdostupnější dvojfázové vzdělávání střídavě v České republice a střídavě v Jižním Súdánu. Tuto strategii chceme vyzkoušet na podzim 2013. Biskupem byla přijata a připravují se na ni. Česká část Po dohodě s biskupem bychom společně s ním (nikoliv jako v případě léta, kde volba byla plně na archdiakoniích) vybrali tým 6 klíčových lidí, kteří by strávili odhadem 3 měsíce v Chomutově. Zde jsou vhodné ubytovací podmínky – volný byt, který by sloužil účastníkům. Doba 3 měsíců je horní limit daný naším zákonem pro institut „pobytu na základě pozvání“ k vydání víz. Jedním z účastníků by vždy byl biskup, nebo jím určený zástupce, který by měl za tým za súdánskou stranu zodpovědnost. Program by byl koncipován ve 12 blocích – modulech. O jednotlivé moduly by mohly být požádání kazatelé a pastoři v ČR. Příkladem takových modulů jsou témata jako „hřích a kázeň v církvi“, „vztah s Bohem“, „základní pojmy v křesťanském učení“ apod. Současně by se realizovalo studium dovedností. Celým kurzem by probíhala výuka dovedností: angličtina, práce s textem, práce s Biblí apod. Součástí by byla i praxe na sborech v regionu i jinde. Tak by se studium velice zintenzivnilo. Zároveň by se do výuky mohla zapojit řada našich pastorů a vedoucích. Pro ně je skutečnost obětovat týden, případně několik dní, kurzu v Chomutově mnohem dostupnější než v Jižním Súdánu.

Tak by se studium velice zintenzivnilo. Zároveň by se do výuky mohla zapojit řada našich pastorů a vedoucích.

Navíc se zde otevírá možnost růstu vztahu mezi jihosúdánským pastorem a daným společenstvím. Zapojený sbor nebo skupina více sborů by „adoptovala“ nějakého pastora, finančně i vztahově. V tomto sboru, pokud by to bylo možné, by pak mohl konat praxi, zde by měl kontakty a tento sbor by mohl sledovat jeho práci a vývoj i nadále.

Stránka 19



Vedoucí projektu Jaroslav Šmahel se takto nedostává do konfliktu s jeho službou v ČR, což je výhoda. Dál by garantoval s realizačním týmem fungování této školy i cesty našich lidí do Jižního Súdánu i svou službu v ČR. Takto by se po několika letech mohl vybudovat tým lidí kolem biskupa, Jihosúdánská část který by dál mohl udržet a rozvíjet I zde by měla následovat praxe. Jednou z podmínek práci v ECS EE. účasti je pořádání následných seminářů v jejich sborech v Jižním Súdánu. Tam bychom spolu s nimi pořádali krátkodobé letní výjezdní konference. To je rozměr, kdy bychom my dále jezdili a sloužili v Jižním Súdánu. Daný pastor by měl v rámci své praxe připravit seminář ve svém městě na dané téma a my bychom tam s ním byli a spolupracovali. Předpokladem jsou tedy: 3 měsíce zde a 1 měsíc v létě tam. Celkem máme vliv na tým po dobu 4 měsíců v roce.

Záměry této strategie  Maximální efektivita: zdá se mi, že ze všech možností jde o nejefektivnější vzdělávání, které jsme nyní schopni poskytnout. Tzn. nejrychlejší možný růst dovedností a přípravy jejich pastorů.  Vznik vztahu místních sborů s církví ECS EE: Toto by řešilo i upadající zájem o projekt, který by se jinak mohl scvrknout na udržení jednoho pracovníka „někde“ v projektu. Sbory by znaly své frekventanty a vznikal by větší vztah mezi naší a jejich církví.  Možnost vybudovat tým pro vedení a výuku ECS: Takto by se po několika letech mohl vybudovat základní tým lidí kolem biskupa, který by dál mohl udržet a rozvíjet práci v ECS EE. Navíc by mohli z jejich řad vzejít jak jejich lektoři pro jejich školu, kterou bychom chtěli nakonec vybudovat, tak i pracovníci pro misii na nová místa. V obou případech by se mohlo žádat sbory, aby v jejich podpoře pokračovaly. Zaplatit jejich pracovníka jako lektora, pastora, nebo misionáře by vyšlo levněji, než mu financovat školu v Chomutově.

Stránka 20



 Zapojení celé církve: tento systém otevírá možnosti pro zapojení mnohem větších lidských i finančních zdrojů v ČR. Navíc se počítá se zapojením i ETS.  Jde o mezistav, kterým lze řešit mezeru mezi situací, kdy projekt vzniká a situací, kdy budeme mít v Jižním Súdánu funkční a spolehlivé zázemí, případně, kdy tam bude vybudované centrum pro výuku, pro které bychom takto mohli zatím připravit jak příslušné lektory, tak vedení církve.  Souběžně s jejich vzděláváním se realizuje i praxe. Účastníci jsou tlačeni do vlastní aktivity vytvářet vzdělávací proces u nich. Oni jsou pak pořadatelé. Náklady by se tak mohly výrazně snižovat. Zároveň by se tak mohlo etablovat vzdělávání postavené na jejich vlastních zdrojích.

Stránka 21



Náklady a nároky projektu Náklady na jednoho pastora po dobu 3 měsíců v Chomutově: Cesta, vízum a pojištění pro jednoho pastora: 27 000,- Kč Strava:

7000,- Kč

Pobyt:

3000,- Kč

Cestovné v rámci školy:

3000,- Kč

Celkem:

40 000,- Kč

Jde jen o odhad, ale náklady na jednoho pastora zde jsou podobné, jako náklady na jednoho našeho lektora po dobu měsíční konference tam. Pro 6 členný tým jde o 240 000,- Kč. Pokud by nějaký lektor přijel do Chomutova, předpokládá se, že cestovné mu hradí jeho sbor. Celkové roční náklady projektu: Celkové náklady na kurz týmu z JS:

240 000,- Kč

Půl úvazek J. Šmahel a jeho cestovné 1 ročně do JS:

270 000,- Kč

Cestovné ČR, propagace, výukové materiály: Celkem:

30 000,- Kč 540 000,- Kč

Celkové roční náklady projektu tedy činí 540 000,- Kč. To je částka srovnatelná s dary v roce 2012. Pokud by ale rostl kontakt a vztahy našich sborů s nimi, je možné doufat v růst zapojení a větší ochotu v další následné podpoře projektu. Dále je třeba zmínit povinnost předložit pro cizineckou policii potvrzení o tom, že zvoucí organizace disponuje částkou cca 100 000,- Kč na osobu. Tuto částku by stát v případě emigrace cizinců vymáhal.

Stránka 22



Souběžné projekty Předchozí varianta je hlavním směrem projektu. Vedle něj se však souběžně objevují některé paralelní projekty, které je možné nabídnout a realizovat. Projekt Ofirica Ofirica je oblast několika vesnic asi hodinu terénním autem jihozápadně od Toritu. ECS se podařilo z určitých dotací vybudovat malou kliniku. Na základě cesty Viktora Šmajstrly se objevila možnost, že by soukromá klinika Artroscan (Bormed) byla sponzorem platů zaměstnanců kliniky. Dohodnutá částka je 10 000,- Kč za měsíc pro celou kliniku. Smyslem tohoto projektu je tzv. „holistická misie“. Jde o model, který je pro Afriku velmi účinný, kdy se v dané oblasti provozuje vedle církve i škola nebo klinika. Oblast Ofirica se tak stává v podstatě automaticky křesťanskou komunitou, protože platí, že kdo přišel dříve, tomu se otvírají. Zároveň hledáme, zda by se nepodařilo vytvořit propojenější model sponzorství se soukromými firmami. Jde o model, kdy daná práce není podporována sponzorskými dary, ale je přímo zahrnuta do nákladů firmy. Pokud by se to podařilo, otevíralo by to obrovské možnosti finanční podpory i pro další firmy. Přesto věříme, že Ofirica by mohla být Projekt je ve fázi, kdy hledáme jak vyřešit některá jakýmsi modelem zahraniční misie pro úskalí. Dům stojí, nicméně není nijak vybaven, ani naše církve. nejsou získáni místní zdravotní pracovníci. Především ale jde o poměrně velkou nespolehlivost a svévolnost v nakládání s dary, která je umožněna malou možností kontroly využití financí. Dále se nám doposud nepodařilo převést mezibankovním převodem z naší banky do jejich. Nejdůležitější je však, že nemáme žádné pracovníky, kteří by byli ochotni v této oblasti misijně pracovat. Ofirica je velice vhodná pro nastartování a provozování práce místního sboru, nejsou však zatím misionáři, kteří by byli ochotni do této oblasti vyjet. A to i na krátkodobý výjezd. Ofirica je totiž také velmi vhodná pro všechny se zájmem o zahraniční misi jako relativně „lehké“ misijní pole: snadná dostupnost, nulová civilizace, již získaná a přátelská komunita.

Stránka 23



Přesto společně se sponzorem věříme, že Ofirica by mohla být jakýmsi modelem zahraniční misie pro naše církve. Proto chceme tímto směrem pokračovat. Projekt dětský domov Tento nápad se zrodil z popudu Marušky Sedlákové v Církvi bratrské v Rakovníku. Díky daru ugandského anglikánského arcibiskupa ve výši asi čtvrt miliónu korun se biskupovi podařilo v létě 2012 postavit v Toritu dva malé domky, které mají sloužit jako dětský domov. Jižní Súdán je zemí vdov a sirotků. Nejen díky válce, ale i díky zdejším velmi složitým sociálním poměrům a někdy velmi zlému přístupu rodičů, se na ulicích objevuje řada opuštěných dětí a sirotků. ECS má záměr provozovat v Toritu malý dětský domov. Cb Rakovník zapojilo sborovou besídku před vánoci 2012 do charitativního prodeje výrobků na vánočních trzích. Tento nápad propojit a zapojit sborové besídky a dorosty, kdy děti například sbírají na konkrétního kamaráda v Toritu, aby mohl chodit do školy apod., by mohl mít jak velký dopad pro pomoc místním dětem, tak i velký výchovný dopad do naší církve, která není moc zvyklá dávat i přes poměrně velké finanční bohatství naší společnosti. Z tohoto hlediska jde o zajímavý projekt. Nicméně sirotčinec zatím není v provozu a ECS EE nemá finance na to ho rozběhnout. Přesto chceme tímto směrem vyhlížet a hledat možnost spolupráce.

Stránka 24



VÝHLED DO DALŠÍCH LET Jak by se měl projekt vyvíjet dál? Základní směr je už definován. V ideálním případě by se nám mělo dařit střídavým systémem budování tam i u nás připravit skupinu vedoucích, kteří by se více a více stávali našimi partnery. Stejně tak by se nám mělo dařit více a více vtáhnout naše sbory do tohoto projektu. Tím by měla narůstat finanční základna a provázanost na naší straně a také spolehlivost a flexibilnost na straně jejich. Současně by mělo být možné připravit skupinu lektorů, jak z naší strany, tak i z jejich účastníků projektu. Postupně by se mělo dostavět vzdělávací středisko a postupně zintenzivňovat vzdělávání přímo v Jižním Súdánu. Ideální cíl je, že budou toto středisko schopni provozovat a budou na to mít i vlastní učitele. Ti budou mít v ruce materiály, studijní programy i příslušné vybavení. Naše práce by se také měla posouvat směrem k podpoře misijní práce v dalších oblastech. Mělo by se nám dařit připravit a finančně podpořit jejich misionáře. Modelem je právě projekt kliniky v Ofirice. V tuto chvíli jsme teprve na začátku. Chybí silný tým, který by mohl projekt realizovat a chybí i dostatečná finanční podpora. Jde spíše o průzkum, než o systematickou dlouhodobou práci. Na základě návrhu Rady pro jižní Súdán se připravuje „Spolek přátel Jižního Súdánu“, který by měl pomoci vtahovat sbory, organizace i jednotlivce. To by mohlo pomoci při získání lidí i financí pro tento projekt. Máme jejich důvěru, otevřené dveře i dostatečné znalosti a finanční sílu na tuto žádost odpovědět. Proto platí, že jestli se tento scénář naplní nebo ne, je zcela na nás. Jaroslav Šmahel

Stránka 25



Přílohy PŘÍLOHY .............................................................................................................................. 26 PŘÍLOHA Č. 1: ŽÁDOST ECS EE O POMOC SE VZDĚLÁVÁNÍM........................ 27 PŘÍLOHA Č. 2: STATUS PROJEKTU JIŽNÍ SÚDÁN ................................................. 30 PŘÍLOHA Č. 3: ZPRÁVA O VÝUCE ANGLIČTINY V NIMULE LÉTO 2011......... 32 PŘÍLOHA Č. 4: SVĚDECTVÍ ÚČASTNÍKŮ KONFERENCE V ČERVENCI 2012 . 36 PŘÍLOHA Č. 5: ZPRÁVA O KONFERENCI V TORITU V ČERVENCI 2012 ......... 38

Stránka 26



Příloha č. 1: Žádost ECS EE o pomoc se vzděláváním

EASTERN EQUATORIA STATE TORIT ========================================== March 2nd, 2011 Pastor Petr Simmer, Leader of Northern Bohemia Pastorship Meeting.

Dear Reverend, Greetings,

I am writing to express my gratitude and the happiness expressed by our church members for the brave step you undertook to send Pastor Jaroslav to us in this part of the world which many people are ignorant about. Pastor Jaroslav’s visit to us is a very great achievement and an encouragement that there are people out there who care about us.. We are happy with your kind words and are very willing to go into partnership with you. We have many things to learn from each other. We have a beautiful country with many hills and mountains. We also have national game parks where tourism can be encouraged. We can share our faiths with the youths of Czech Republic and many other things. We are a Diocese with a 99% of the women who are uneducated. Most of our men have been in war and had no chances of education.

Stránka 27



Our pastors are ordained just to keep the church going because the majority are not educated but they can read and write in their own mother tongues. Your people can be a good asset to us and can help us in such areas of education while they gain faiths in God through our interaction and working together in ministry. Pastor Jaroslav can give you more reports about us when he returns. May God almighty bless you all for this initiative. Our best regards to all.

Yours,.

Bishop Bernard Oringa Balmoi Diocesan bishop, Episcopal Diocese of Torit Eastern Equatoria State, Torit.

Překlad:

Drahý Reverende, Díky, Píšu, abych vyjádřil svou vděčnost a štěstí vyjádřené členy naší církve za odvážný krok, který jsi přijal, když jsi poslal pastora Jaroslava k nám do této části světa, o které mnoho lidí nic neví. Návštěva pastora Jaroslava je pro nás velmi velkým úspěchem a povzbuzením, že existují lidé tam venku, kteří mají o nás zájem… Jsme šťastni, za vaše laskavá slova a jsme velmi ochotní jít do partnerství s vámi. Máme mnohé co učit se od sebe navzájem. Máme krásnou zemi s mnoha kopci a horami. Máme také národní parky, kde může být podporována turistika. Můžeme sdílet naši víru a mnoho dalších věcí s mládeží z České Republiky.

Stránka 28



Jsme diecéze s 99 % žen bez vzdělání. Většina našich mužů byla ve válce a neměla šanci na vzdělání. Naše pastoři jsou ustanoveni, jen aby byla udržena činnost církve, protože většina nemá vzdělání, ale umí číst a psát ve svém mateřském jazyce. Vaši lidé mohou být dobrým přínosem pro nás a mohou nám pomoci v těchto oblastech vzdělávání, zatímco oni mohou povyrůst ve víře v Boha skrze náš kontakt a naši spolupráci ve službě. Pastor Jaroslav vám může po svém návratu poskytnout další zprávy. Kéž Bůh všemohoucí požehná vám všem za tuto iniciativu. Naše pozdravy všem.

Váš

Biskup Bernard Oringa Balmoi Diocésní biskup Episcopální Diocése v Toritu Stát Eastern Equatoria. Torit.

Stránka 29



Příloha č. 2: Status projektu Jižní Súdán Severočeská Pastorálka na základě rozsouzení Božího volání vstoupila do spolupráce s církví v Jižním Súdánu. Tuto spolupráci duchovně zaštiťuje Severočeská pastorálka a realizuje ji občanské sdružení Isachar v rámci Projektu Jižní Súdán, pro který ustanovila Radu Projektu Jižní Súdán. Během školního roku 2012–2013 je cílem vytvořit projekt, na základě kterého bude v následujících letech realizováno systematické vzdělávání pastorů podle aktuálních potřeb církve v Jižním Súdánu. Naším partnerem v Jižním Súdánu je Episkopální církev v Súdánu v Eastern Equatoria, zastoupené biskupem v Toritu Bernardem Oringa Balmoi.

Rada Projektu Jižní Súdán pracuje ve složení:

Jaroslav Šmahel – ředitel Milan Let – zástupce ředitele Tomáš Krajník – člen Daniel Hejzlar – člen

Severočeská pastorálka:  

Aktivně zajišťuje propagaci projektu ve sborech, modlitební podporu i povzbuzování k finanční obětavosti sborů a dobrovolných dárců. Má právo požádat členy Rady projektu, aby přijeli na sbor a informovali sbor, případně jeho vedení o projektu, respektive propagovali jeho činnost.

Představenstvo o. s. Isacharu:    

Ustanovuje a odvolává ředitele a členy Rady projektu. Má právo na veškeré informace o projektu. Má právo ve spolupráci s Radou projektu omezit nebo usměrnit projekt nebo jeho část, pokud se prokazatelně neslučuje se záměrem projektu. Má právo vyjadřovat se k personálnímu obsazení projektu.

Rada:   

Má právo na veškeré informace související s projektem od všech členů a služebníků v projektu zapojených. Určuje pravidla služby v projektu, rozhoduje o personální obsazení projektu. Má právo s okamžitou platností kteréhokoliv služebníka z projektu odvolat.

Stránka 30



  

Má právo žádat sbory a jiné případné sponzory o finanční podporu projektu. Má právo disponovat financemi z účtu o. s. Isacharu, středisko Súdán, v. s. 222, v rámci pravidel stanovených představenstvem o. s. Isacharu. Rozhoduje o případné finanční podpoře konkrétního služebníka z prostředků projektu.

Ředitel:    

Svolává a vede jednání Rady. Podniká konkrétní kroky k naplňování vize projektu, rozvíjí, hledá a koordinuje další směrování projektu. Společně s Radou povolává, vytváří a připravuje týmy českých spolupracovníků. Zajišťuje komunikaci s partnery projektu.

V Praze, 31. května 2012

Rada Projektu Jižní Súdán

Tento dokument schválila Svč pastorálka na svém setkání v Jirkově v červnu 2012.

Pozn.: V současné době již projekt Jižní Súdán nemá středisko s variabilním symbolem 222, ale vlastní účet. Předposlední bod v položce „Rada“ se tedy vztahuje nikoliv na středisko s variabilním symbolem 222, ale na dispozici k účtu projektu.

Stránka 31



Příloha č. 3: Zpráva o výuce angličtiny v Nimule léto 2011 Tato zpráva vznikla ve spolupráci Jana Krajníka a Kristýny Hejzlarové během pobytu v Mityaně v Ugandě po předčasném odjezdu z Jižního Súdánu ve dnech 24. – 26. 8. 2011. Chceme především zprostředkovat naši zkušenost a předat ji jako podklad pro rozhodování lidem zodpovědným za budoucí vývoj projektu, na kterém spolupracují za českou stranu Zahraniční misijní agentura Církve bratrské a Severočeská pastorálka s Episkopální církví ve státu Eastern Equatoria. Zpráva se nejprve zabývá průběhem a parametry výuky angličtiny, dále popisuje podobu Episkopální církve v Nimule, finanční podmínky, zajištění ubytování a stravy ze strany místní církve, nakonec je obsaženo několik obecných poznámek. Výuka angličtiny probíhala ve dvou skupinách – Jan učil pokročilé (16 lidí), Kristýna začátečníky (cca 30 osob). První skupina projevila zájem zaměřit se na gramatiku, snahy o diskuzi a práci se slovní zásobou z biblických textů se nesetkaly s úspěchem. Po pomalém rozjezdu se výuka rozběhla dobře a skupina byla spokojená a spolupráce přínosná. Naopak ve druhé skupině byl začátek slibný, ale nemožnost komunikace mezi studenty a učitelem byla zásadním problémem a komplikací, které vše zdržovaly, ztěžovaly a znemožnily učit byť jen základy gramatiky. Hodiny se tedy musely převážně omezit na slovní zásobu a slepé opakování frází a vět. Skupina začátečníků sestávala převážně z žen ve středním a pokročilém věku, které na rozdíl od mužské většiny pokročilých nebyly natolik vstřícné ve spolupráci, a nebylo s nimi možné dosáhnout zásadního pokroku. Pro další kurzy tedy doporučujeme zaměřit se pouze na pokročilé, protože bez možnosti komunikace je naučit cizí jazyk zbytečně komplikované. Pokud by se výuky chopil někdo z místních pastorů, z nichž někteří na to čas i znalosti angličtiny mají, přineslo by to větší užitek. Psací potřeby a sešity se dají za dobré ceny koupit na místě, je potřeba je studentům poskytnout zdarma a zároveň je nutné dovézt učebnice pro každého studenta. Výuka bez nich vzhledem k velikosti ostatních nákladů není efektivní. Kopírování materiálů v ČR ani na místě se finančně nevyplatí. Výuka angličtiny byla celkově vítaná a jako rozvojový projekt velice úspěšná. Nicméně se nám zdálo, že nesměřovala k předpokládanému cíli, kterým je příprava pastorů na biblickou výuku. Setkali jsme se spíše s očekáváním zlepšení angličtiny za účelem dalšího vzdělávání a získání zaměstnání (např. veřejný sektor). Obecně úroveň vzdělanosti v církvi není tak nízká, jak jsme předpokládali, někteří pastoři studují na ugandských univerzitách. Angličtina není pro každodenní život episkopální církve v Nimule nutná, drtivá většina členů jsou příslušníci kmene Dinka, o zbytku státu nám bylo řečeno, že situace je v podstatě obdobná. Mají ve svém jazyce přeložený celý Nový Zákon, rozsáhlý výběr příběhů ze Starého Zákona a celá bohoslužba, tj. včetně předepsaných modliteb, probíhá taktéž celá v jazyce dinka. Za celou dobu naší práce místní církvi jsme potkali jediného příslušníka kmene Madi, což je druhý velký kmen v Eastern Equatoria, převážně katolického vyznání. Jsou to

Stránka 32



původní obyvatelé tohoto státu, do kterého Dinkové uprchli z dodnes neklidného státu Jonglei. Episkopální církev nás překvapila několika věcmi. Nejprve jsme se setkali s biskupem, který mluvil o své vizi misie do severní části země. Další den biskup i s Jaroslavem Šmahelem a Tomášem Krajníkem odjeli do Toritu a po následující tři týdny jsme měli možnost pozorovat fungování místní církve bez biskupa. Hovořili jsme s pastory a dalšími členy církve, a z těchto hovorů a obecné komunikace jsme nenarazili na jakýkoliv náznak misijního zápalu. Struktura církve má množství mezičlánků a s tím spojených postů – v městečku Nimule o 5 – 6 000 obyvatel se nacházejí dvě „high deaconary“, které se dělí na farnosti a ty na sbory. Toto dělení způsobuje, že každý sbor je relativně autonomní a biskupovo duchovní směrování je podle nás tím pádem omezené. Je zde další citlivá oblast, kterou si nemůžeme být úplně jistí, ale vidíme ji jako značně problematickou. Na jedné straně církev od svých členů získá relativně velké množství finančních prostředků (při bohoslužbách je sbírka formou přinášení „oběti“ a společenskou nutností). Na druhé straně jsme přes usilovné vyptávání a pátrání nenarazili na žádné charitativní projekty nebo školy, které by církev provozovala. Zároveň všichni pastoři zdůrazňují, že jsou nezaměstnaní a nepobírají za svou službu v církvi žádný plat. Avšak někteří pracovníci církve rozhodně nevypadali nezajištěně. Nakládání s církevními penězi se nám zdálo netransparentní. Forma křesťanství je výrazně odlišná od naší a pro nás osobně neoslovující. Nemíníme tím pouze očekávatelný kulturní rozdíl, ale překvapivý důraz na (anglikánskou) tradici. Bohoslužba je silně liturgická a formální (jádrem jsou čtené nebo naučené modlitby), křtí se novorozenci atp. Z kázání, která nám byla přeložena, se potvrdila potřeba biblického vzdělání pastorů a pastorek, nakládání s Písmem bylo přinejmenším zarážející, na druhé straně se nedá říci, že by obsahově Písmo neznali, problematická je jeho interpretace. Velké množství času je sice tráveno „modlitbami“, čímž ale míní tradiční zpěvy. Navštěvují je zejména ženy středního věku. Církev má velmi mnoho organizačních setkání pro vedoucí, aniž by se život církve zdál být bohatý nebo aktivní v práci s místní komunitou. Povzbuzení ve víře zmiňované Jaroslavem i biskupem Bernardem pro mladé křesťany, kteří by jeli na místo sloužit, jsme nezažili a nezdá se nám být reálné z výše uvedených důvodů. Navíc mladí lidé na místě mohou sloužit výukou angličtiny, avšak jakákoliv duchovní služba je těžko uskutečnitelná, byli jsme považováni spíše za „děti“. Osobní rozhovory se většinou týkají popisu místních problémů, budování nového státu, utrpení za války, uzavřeného žádostí o peníze nebo jinou materiální podporu. Brali jsme to jako pochopitelný důsledek místní situace, nicméně nás to stavělo do značně nepříjemné pozice.

Stránka 33



Za jídlo a další servis na celý srpen žádala místní církev 800$. V tom měly být zahrnuty i mzdy pro dvě kuchařky a dva místní členy církve, kteří se o nás měli starat a být k dispozici, kdybychom něco potřebovali. Reálný stav však vypadal tak, že jednoho z těchto dvou lidí jsme potkávali tak dvakrát do týdne, druhý muž – pastor se účastnil výuky angličtiny, takže byl přítomný každý den, ale nebyl příliš ochotný při zařizování nutných věcí (např.: výměna peněz), navíc v půlce pobytu odjel na několik dní do Juby. Situace skončila tak, že nám byl přiřazen ochotný, ale nezkušený mladík, který nám velmi pomáhal, ale nebyl jedním z placených lidí. Částka 800$, pokud je nám známo neobratně dohodnutá až na místě, nám přišla dost vysoká, chtěli jsme tedy hledat cesty, jak ji snížit. Na začátku jsme doufali, že bychom mohli snížit náklady pro příští spolupráci osekáním zbytečného luxusu (např. limonády), tyto věci však samy rychle vymizely a v delším horizontu jsme dostávali jen to, co jsme opravdu potřebovali, což však rozhodně neodpovídalo čtyřem placeným lidem ani námi uhrazeným nákladům na jídlo. Celá věc se ještě více zkomplikovala v den odjezdu Jaroslava a Tomáše, kdy těsně před jejich odchodem na autobus přišel zástupce biskupa Izák s novou informací, že zaplacená částka 800$ stačí pouze na dvacet dní a že je potřeba doplatit další peníze navíc. Údajným důvodem mělo být náhlé zvýšení cen potravin. Na základě rychlé porady Jaroslav odmítl peníze ihned doplatit, následovala emailová komunikace mezi Danielem Hejzlarem a biskupem, ze které až těsně před ohlášeným vyčerpáním prostředků vyplynul pokyn k předčasnému ukončení výuky a odjezdu do Ugandy. Mezitím jsme ověřili ceny na místním trhu, které sice potvrdily zdražení, ale zdaleka nemohly ospravedlnit, že nestačilo 20$ na den pro nás na jídlo. Například kg mouky stál v přepočtu 18 Kč, kg cukru 30 Kč, 350 ml rýže nebo fazolí 7,50 Kč. Což je většina základních potravin, kromě brambor, masa a těstovin, které jsme na místě konzumovali. A například masa, u kterého se dá čekat mírně vyšší cena, jsme tolik posléze nedostávali ani nejedli. V průběhu posledního týdne proběhlo setkání s výborem, který za nás zodpovídal, kde nám bylo vysvětleno, že 20$ na den nestačí na jídlo pro sedm osob, do kterých byli započítáni čtyři placení lidé, my dva a neplacený vedoucí výboru. Což znamená, že za dobu našeho dvacetidenního pobytu se za jídlo a vodu utratilo 30$ denně. Tato informace pro nás byla velmi překvapivá, nevěděli jsme, že z peněz určených na naši stravu poskytujeme jídlo i dalším lidem. Stejně tak nám výbor sdělil nutnost námi finančně zajištěného oběda pro studenty pro příští kurzy. Podobný požadavek vznesl i biskup pro biblickou výuku pastorů, jím požadované náklady byly 10$ na den. Celá situace skončila tak, že jsme doplatili 80$ na zbývající tři dny, dokončili v sobotu výuku a v pondělí 22.8 jsme odjeli. Našeho předčasného odjezdu studenti litovali, ale vedení církve v Nimule neprojevilo nejmenší náznak ochoty snížit své finanční nároky, přestože jsme před odjezdem opakovaně zdůrazňovali, že náš případný návrat a další výuka jsou silně limitovány naším rozpočtem. Také nás překvapilo, že

Stránka 34



biskup v dané situaci nijak neusměrnil finanční požadavky na nás kladené, v což jsme do poslední chvíle doufali. Cesta do Jižního Súdánu proběhla solidními nočním autobusem z Kampaly za cca 40$, nazpět jsme jeli značně levnějším, ale méně pohodlným denním autobusem. Cesta na noc byla výrazně lepší, méně prašná. Obojí nám ale přišlo snesitelné a bezpečné, není třeba mít obavy z přejezdu severní Ugandy. Doprava a další zázemí v Ugandě jsme řešili s Joshuou Ssalim, velmi schopným a vstřícným bratrem – bez jeho pomoci bychom se neobešli. V Nimule jsme byli ubytováni v uzavřeném areálu církve, kde se pohybovali pouze její členové a měli jsme tak zajištěnou bezpečnost a relativní klid. Pohyb po městečku byl také bezpečný, obyvatelé k nám přistupovali přátelsky nebo neutrálně. Ne zcela příjemným aspektem byl třítýdenní pobyt na jednom uzavřeném místě, kde se kromě výuky nic dalšího nedělo, což bylo občas poněkud deprimující. Nejspíš to vyzní poněkud zhýčkaně, ale problémem dlouhodobého pobytu na místě může být nuda. Z Nimule ani není možné podniknout o víkendu moc výletů, které by byly alespoň trochu zajímavé. Obecně místní obyvatelé moc nemají představu o turistice, takže něco podniknout je o to obtížnější a výsledky jsou rozpačité. Jan Krajník, Kristýna Hejzlarová

Stránka 35



Příloha č. 4: Svědectví účastníků konference v červenci 2012 Rosťa Staněk, Cb Náchod: Rozhodnutí rozhodně nelituji. Už dlouho jsem nezažil takové uspokojení, že jsem právě tam, kde mě Pán chce mít. Křesťané z kmenů Dinka, Acholi, Lotuko,… byli ohromně vděční za vyučování, přátelští, pohostinní, oddaní v modlitbách, vroucí a neúnavní při zpěvu. Byl jsem šťastný, že můžu nejen něco nabídnout, ale zároveň, že se sám můžu učit. A v Africe se vždycky hodně učím. Hlavně závislosti na Bohu. I když mě na pár dní skolila malárie a průjem, i v té horečce jsem prožíval nevýslovný pokoj a důvěru Pánu. Díky za podporu modlitebníků.

Radek Konvalinka, KS Krupka: Nemám žádné velké svědectví, i když celé to byl úžasný zázrak, dokáže-li člověk vidět zázraky v malých věcech. Mezi bratry a sestrami jsem se cítil jako doma, jako v rodině. Všichni jsme, mohli vnímat vděčnost za to, že tam jsme. Moje skupina byla nejméně vzdělaná, za to asi nejvíce otevřená. Když jsme vyučovali různá témata. Často jsme mohli slyšet svědectví, která u nás neuslyšíte. Když pršelo a pod provizorním přístřeškem všude kapala voda tak, že jsme nemohli vyučovat, tak jsme si prostě povídali a zpívali. Nikdo si nestěžoval, nikdo neodešel. Smáli jsme se a bylo nám dobře. Fascinovala mě vytrvalost, jakou se učili angličtinu. Víte, já jsem ve škole využíval přestávky spíše ke zlobení, oni k neúnavnému opakování. Kdo by nechtěl učit takové studenty? Je úžasné podílet se na něčem takovém. Česká církev má bratrům v Jižním Súdánu co dát. Je to jako kdyby mě Ježíš zval k sobě domů na návštěvu. Kdo by nešel?

Maruška Sedláková, Cb Rakovník: Jedna sestra z týmu vyslovila myšlenku, že my máme ty vědomosti, ale lidé v Jižním Súdánu mají tu realitu. Oni možná neznají Bibli tak dobře jako my, ale žijí s Bohem tak, že my bychom se od nich mohli učit! V podmínkách ve kterých žijí, jim nezbývá nic jiného, než se spolehnout na Boha v oblasti peněz, vztahů, života a smrti a v tom je (paradoxně) jejich bohatství. My jsme přijeli učit je, ale já jsem se za ten měsíc od těchto lidí tolik naučila o Bohu.

Stránka 36



Ivana Šmahelová, Cb Chomutov: Atmosféru a zážitky s jednotlivými lidmi a s celou zemí prostě nelze nahradit fotografiemi či vyprávěním. Jako první překvapující moment pro mě bylo silné vědomí toho, jak moc se u nás v Evropě vnitřně nevědomky spoléháme na „jistotu“, kterou máme ve zdravotnictví, elektřině, vodovodech, odpadech, silnicích, MHD atd. a jak velký je rozdíl, když na nic z těchto věcí najednou vnitřně spoléhat nelze. Člověk si už asi ani neuvědomuje, kolik věcí považuje za samozřejmé a přitom často vůbec samozřejmé nejsou. Tohle zjištění mě na druhou stranu vedlo k tomu, že bylo pro mě mnohem víc přirozené spoléhat vnitřně pořád na Boha místo spoléhání na lékaře apod. Druhý silný moment byli lidé, se kterými jsme se setkali. Občas jsem měla pocit, že jsem se dostala zpět do některých biblických příběhů a to třeba když nám pastoři vyprávěli svá svědectví ze života. Myslím, že co se týká poznání duchovního světa, předčili by nás svými zkušenostmi. Co však většinou moc neuměli, bylo jak číst Bibli, jak ji vykládat, jak připravit kázání ve svém rodném jazyce, nebo dokonce jak ho připravit v angličtině. Vzdělání v této oblasti skutečně nutně potřebují. Význam studia angličtiny se nám může zdát jako zbytečný a nepodstatný. Nikdo, kdo nebyl v podobné situaci, netuší, jak těžké je žít v národě, kde skupina 26 lidí si navzájem nerozumí, protože mluví 7 různými jazyky a nikdo neovládá jazyk, kterým by mluvili všichni. V ČR je angličtina sice čím dál víc důležitější, ale kdo ji neumí, žije spokojeně svůj život dál. Pastor, který tam neumí anglicky, ale může kázat pouze ve sboru svého kmene se stejným jazykem. Často jediná možnost je použít liturgickou formu bohoslužby, kde se všechny texty čtou a pořád opakují. Spousta kmenů nemá do svého jazyka ani přeloženou Bibli, větší kmeny mají přeložený alespoň Nový zákon, popř. části Starého zákona a jen v asi 2–3 kmenech je Bible přeložena celá. Učila jsem angličtinu úplné začátečníky. Díky tomu, že se v J. Súdánu angličtina celkově hodně čím dál víc používá, tak se ji pastoři učili velice rychle. Spoustu slov znali z doslechu, ale neuměli je používat nebo nevěděli, co znamenají. Na konci konference se už mezi sebou dokázali v základních věcech domlouvat a povídat si. Bylo to pro ně hodně velké povzbuzení. Celkově se mi v J. Súdánu moc líbilo a už se těším na příští cestu.

Stránka 37



Příloha č. 5: Zpráva o konferenci v Toritu v červenci 2012 V průběhu měsíce července se pětičlenný tým, který se od poloviny měsíce ještě rozrostl o bratra kazatele Rosťu Staňka, vydal do Toritu, hlavního města Eastern Equatoria (část Jižního Súdánu), aby tam vyučoval pastory a vedoucí v Episkopální církvi. Přes některé problémy na letišti v Jubě jsme šťastně dorazili na místo. Další den začali přijíždět účastníci konference. Již při příjezdu se ukázaly problémy, které panují v Episkopální církvi. Zajistit ubytování pro účastníky konference, kteří byli ze 7 kmenů, nebylo tak jednoduché. Nejpočetnější skupina z kmene Dinka našla ubytování v církvi Saint Andrew, která je složena z lidí právě z kmene Dinka. Pro ostatní už bylo ubytování obtížnější. Účastníci bydleli nakonec různě, někteří z nich ve školní třídě jedné místní školy na zemi, samozřejmě pokud nebyla výuka. Pro měsíční pobyt to bylo velice náročné. Technické zajištění bylo svěřeno několika sestrám z diecéze a tak bylo o nás na jejich poměry velmi dobře postaráno. Najaté kuchařky vařily spolehlivě po celou dobu pro všechny a dohodnuté ceny dodržely. Spali jsme celkem ve třech místnostech přímo v místě konání konference (na rozdíl od ostatních). Na začátku jsme rozdělili účastníky do 3 skupin podle úrovně angličtiny. Přibližně stejné skupiny pak byly i při biblickém vyučování. Nejvyšší úroveň měl Jaroslav Šmahel na teologii a na angličtinu pak Maruška Sedláková. Prostřední úroveň měl jak na teologii, tak na angličtinu Michal Krchňák a nejlehčí úroveň měl na teologii Radek Konvalinka a na angličtinu Ivča Šmahelová. Zde obě sestry pomáhaly i s překladem. Taktéž jsme finančně přispěli jednomu studentu teologie, který nám v této skupině pomáhal s překladem do arabštiny. Součástí konference byly i tzv. diskuse, které měl většinou na starosti Jarda Šmahel, později Rosťa Staněk. Učení probíhalo, jak se dalo. Pokud bylo hezky, pak pod stromem, pokud pršelo, hledali jsme přístřeší, což nebylo vždy jednoduché. Blízká škola měla sice 3 třídy, ale ty šly použít jen, pokud tam nebyly děti. V červenci je zde období dešťů, takže často pršelo a pak se nebylo kam schovat. Přesto jsme to nějak zvládli. Brzy se ukázalo, že připravená biblická skripta nejsou použitelná. Proto bude v dalším roce nutné připravit vlastní materiály a to alespoň ve dvou úrovních. Jak pro anglický jazyk, tak pro výuku teologie. Dovednosti účastníků, kterých bylo mezi 25 – 30, byly velmi rozdílné. Na jedné straně někteří, zvláště mladší z nich, už dokázali číst i tvořit souvislý text, na druhé straně někteří, zvláště některé sestry farářky, témě nedokázaly opsat verš z Bible. Nicméně je zajímavé, že v intelektuálně nejslabší skupině byla zase nejsilnější svědectví ze života. Důležitým momentem

Stránka 38



(a velmi prospěšným) bylo, že jsme na začátku konference každému dali jeden výtisk Bible NIV. Měli z toho velikou radost, pro některé pastory to byla první anglická Bible. Často si z ní jen tak četli. Za vyučování byli velmi vděční. Častokrát ještě po výuce seděli a sami se navzájem „doučovali“. Ačkoliv většina z nich byla ve středním nebo starším věku, byli velmi učenliví. Na skupině úplných začátečníků byly již po měsíci znatelné velké pokroky. Sami se již pokoušeli spolu komunikovat anglicky. Tým dané podmínky vydržel, ačkoliv šlo o provizorní ubytování. V průběhu konference se objevila řada zdravotních problémů, jak na straně týmu, tak i u studentů. Většinou šlo podle místních lékařů o lehkou formu malárie. Přes vysoké horečky se po několika dnech objevilo zlepšení. Problém byl i se zánětem zubu, bohužel však v celém státě Eastern Equatoria není zubař.

Stránka 39

PROJEKT JIŽNÍ SÚDÁN. Podpora přípravy a vzdělávání vedoucích pracovníků ECS EE. Isachar 2013

Recommend Documents