MASARYKOVA UNIVERZITA
PEDAGOGICKÁ FAKULTA
KATEDRA SPECIÁLNÍ PEDAGOGIKY
Programy zacházení Ústavu zabezpečovací detence Brno
Diplomová práce
Brno 2012
Vedoucí práce: PhDr. Petr Horehleď
Vypracovala: Bc. Dana Krejčířová
Poděkování Děkuji vedoucímu mé diplomové práce PhDr. Petru Horehleďovi za jeho vstřícnost, ochotu a čas, který mi během tvorby mé práce věnoval, za jeho odborné vedení a podnětné připomínky k této práci. ……………………………. Bc. Dana Krejčířová
Prohlášení
„Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně, s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.“
V Brně dne 11. dubna 2012
…………………………… Bc. Dana Krejčířová
Obsah: Úvod 1 Problematika věznění 1.1 Vymezení pojmů a cílů
7
1.2 Ochrana společnosti
9
1.3 Legislativní vymezení
11
1.4 Ukládání ZD a výhled do budoucna
12
2
8
Výkon zabezpečovací detence
2.1 Technické vybavení, stavební úpravy
15
2.2 Personální vybavení
16
2.3 Vlastní reţim ústavu
17
2.4 Kontakt s rodinou
19
3
Kategorie osob zařazených do zabezpečovací detence
3.1 Typologie osob detenčního ústavu
20
3.2 Diagnostikované skupiny osob
22
3.3 Psychické poruchy
25
3.4 Právní náhled
27
4
Programy zabezpečovací detence
4.1 Cíl šetření, pouţitá metodologie
30
4.2 Cíle programů
35
4.3 Psychologické, terapeutické, vzdělávací a pedagogické programy zacházení a úskalí jejich naplňování
36
4.4 Vybrané kazuistiky osob detenčního ústavu
41
4.5 Doporučení pro praxi
56
Závěr
59
Shrnutí
61
Summary
62
Seznam použité literatury
63
Obrázkové přílohy
65
Přílohy
69
Anotace Téma diplomové práce pojednává o vlastním výkonu zabezpečovací detence a programech zacházení v podmínkách Vazební věznice a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Brno. První část diplomové práce je věnována problematice věznění, legislativnímu vymezení zabezpečovací detence a samotnému ukládání zabezpečovací detence. Druhá část je věnována vlastnímu výkonu zabezpečovací detence, technickému vybavení, personálnímu vybavení a vlastnímu reţimu ústavu. Třetí část se věnuje kategorii osob zařazených do výkonu zabezpečovací detence, typologii osob, psychickým poruchám, právnickému a diagnostickému pohledu na osoby v zabezpečovací detenci. Čtvrtá část popisuje samotné aktivity osob v rámci programu zacházení a některé vybrané kazuistiky osob v zabezpečovací detenci. Práce je členěna do čtyř kapitol.
Klíčová slova Ústav zabezpečovací detence, Vězeňská sluţba, psychopatologie, psychické poruchy, trestný čin, chovanec, terapeut, vychovatel, mentální postiţení, speciální pedagog, duševní poruchy, paranoidní schizofrenie, program zacházení.
Annotation Topic thesis deals with the proper performance of the security detence and programmes of treatment in term sof the remand prison and the Constitution for the exercise of security detence Brno. The first part of the thesis is devoted to the issue of imprisonmet, the legislstive definitiv of the security detence and the saving security detence. The second part is devoted to his own performance of security detence, technical equipment and their own arrangement of the Institute. The third part is devoted to the category of persons falling within the exercise of security detence, a typology of persons, psychological disorders, forensic and diagnostic
view of persons in Eastern Europe´s security. The fourth part describes the actual activies of persons within treatment program and some selected case historie sof people in security detention. The work contains four chapters.
Keywords Institute for Security Detention, prison service, psychopatology, mental disorders, offense, inmate, therapist, educator, mental disability, special education teacher, paranoid schizophrenia, the program of treatment.
Úvod Na téma výkonu zabezpečovací detence bylo jiţ napsáno mnoho odborných článků, bakalářských i diplomových prací, ale dosud se nikdo nezabýval vlastním výkonem zabezpečovací detence v podmínkách Vazební věznice a ústavu pro výkonu zabezpečovací detence Brno. S vyuţitím téměř dvacetileté zkušenosti práce ve vězeňské sluţbě, chci ostatním alespoň trochu přiblíţit vlastní průběh zabezpečovací detence v podmínkách brněnské věznice. Hlavním cílem diplomové práce je ukázat hlavní důvody, které vedly ke zřízení ústavu pro výkon zabezpečovací detence a vlastní práci odborných zaměstnanců s osobami v detenčním ústavu. Svou pozornost zaměřím zejména na programy zacházení osob v detenčním ústavu, na pobyt osob v detenčním ústavu s případnou moţností jejich propuštění na svobodu a pokusím se o predikci vývoje detenčních ústavů do budoucna. Pouţité metody zpracování diplomové práce jsou šetření dostupných dat, právních předpisů, průzkum a rozhovory s odbornými zaměstnanci (psychiatry, psychology, pedagogy). Důleţitost této problematiky spatřuji zejména v rapidním nárůstu agresivních a společensky
vysoce
nebezpečných
trestných
činů,
přičemţ
současná
péče
v psychiatrických léčebnách je nedostatečná a mnohdy je i tato práce nebezpečná pro zaměstnance. Ve čtyřech kapitolách své diplomové práce se budu věnovat problematice věznění, vlastnímu reţimu ústavu zabezpečovací detence, personálnímu vybavení, členěním osob podle jednotlivých kategorií osob zařazených do výkonu zabezpečovací detence a programu zacházení v zabezpečovací detenci. Diplomová práce by mohla přispět k nastínění moţností, jak se s otázkou izolace společensky nebezpečných jedinců vypořádá naše společnost.
-7-
1
Problematika věznění
Úkolem Vězeňské sluţby ČR je zajišťovat výkon vazby, výkon trestu odnětí svobody, výkon zabezpečovací detence, bezpečnost a pořádek v soudních budovách. Vězeňská sluţba je také mimo jiné součástí sociálního systému zacházení s kriminální populací. Vytváří podmínky k obnovení těch vlastností, sociálních dovedností a hodnot vězněné osoby, které mohou být základem jeho integrace do společnosti (Černíková, V. a kol., 2008). V českých věznicích je v současné době umístěno na 23 377 osob (údaj platný k lednu 2012). Z toho počtu je 2 553 osob ve výkonu vazby, 20 808 osob ve výkonu trestu odnětí svobody a 16 osob v ústavu zabezpečovací detence (z toho jedna ţena). Výkon trestu odnětí svobody je vykonáván ve čtyřech typech věznic, a to s dohledem, s dozorem, s ostrahou a se zvýšenou ostrahou. Česká republika tak patří spolu s 36 věznicemi a vazebními věznicemi k zemím s relativně největším počtem vězňů v Evropě.
1.1
Vymezení pojmů a cílů
Léčení
Trest
léčba
resocializace Detence
ochrana Zabezpečovací detence je zcela novým typem ochranného opatření určeného pro pachatele zvlášť závaţné trestné činnosti. Zabezpečovací detenci můţe soud uloţit samostatně, při upuštění od potrestání, anebo i vedle trestu odnětí svobody. Zabezpečovací detence je institut mířící do zdravotnické oblasti, tj. nahrazuje jiné -8-
neúčinné formy ochranného léčení, přičemţ zpřísňujícími prvky jsou v tomto případě teoreticky neomezená doba trvání a výraznější forma izolace takového pachatele od společnosti, která je dána jeho nepřizpůsobivostí mírnějšímu léčebnému reţimu. Z toho vyplývá nutnost zabezpečit takový systém ochrany, který nelze zajistit běţnými prostředky ve zdravotnických zařízeních. Proto je reţim zabezpečovací detence zajišťován příslušníky Vězeňské sluţby ČR (střeţení, prosazování pravidel chování osob umístěných v detenci) a nikoli pouze zdravotnickým personálem. „Chovanec – osoba, která byla do ústavu umístěna jako osoba společensky nebezpečná, trpící duševní poruchou, nespolupracující a soudně nařízenou léčbu odmítající (či dokonce sabotující), případně jako osoba neléčitelná či neovlivnitelná“ (NGŘ 15/2009). 1 „Cílem pobytu v ústavu je motivovat a připravit chovance k zahájení případné terapie v ústavním ochranném léčení. Pobyt v ústavu směřuje k tomu, aby se chovanec zamyslel nad svými postoji a vzorci chování a usiloval o jejich změnu a uvědomoval si svoji odchylku a nebezpečnost pro společnost“ (NGŘ 15/2009, § 16, odst. 1). „U některých ze skupin chovanců, např. u osob neovlivnitelných, je cíl působení omezen na izolaci od společnosti a na zajištění důstojného pobytu v ústavu“ (NGŘ 15/2009, § 16, odst. 2). „Základním prostředkem působení je proces sociálního učení doplněný psychoterapeutickými, socioterapeutickými a jinými metodami“ (NGŘ 15/2009, § 16, odst. 3). „Vzhledem k širokému diagnostickému spektru chovanců a možností souhrnu několika diagnóz současně je základním principem zacházení zásada individuálního přístupu“ (NGŘ 15/2009, § 16, odst. 4).
1.2
Ochrana společnosti
Přijetím zákona č. 129/2008 Sb. o zabezpečovací detenci byla reakce na potřebu ochrany společnosti, po které jiţ delší dobu volalo několik generací českých soudních psychiatrů a psychologů, a od roku 1990 pak i výbory odborných lékařských společností. Psychiatrické léčebny nebyly schopny zabezpečit společnost před zvlášť nebezpečnými pacienty, kteří byli v jejich zařízeních umístěni.
1
Chovanec – zákon o výkonu zabezpečovací detence vyuţívá v celém svém textu tento pojem, kterým označuje osobu ve výkonu tohoto opatření. Chovancem se osoba stává jen na základě rozsudku soudu.
-9-
Hlavním cílem a účelem je ochrana společnosti před pachateli závaţné trestné činnosti, kteří jsou vysoce společensky nebezpeční a jejichţ duševní stav zapříčinil, ţe se této trestné činnosti dopouštějí. Zároveň je předpoklad vzhledem k jejich duševnímu stavu, ţe se i v budoucnu budou této závaţné trestné činnosti dopouštět, a jde o osoby, u nichţ je velmi malá pravděpodobnost
účinností
typického
ochranného
léčení
a
naopak
vysoká
pravděpodobnost recidivy. Do výkonu zabezpečovací detence je osoba umístěna jen na základě soudem nařízeného výkonu zabezpečovací detence (§ 2, odst. 1, zák. č. 129/2008 Sb.). Výkonem zabezpečovací detence se sleduje ochrana společnosti a terapeutické a výchovné působení na osoby ve výkonu zabezpečovací detence prostředky stanovenými v zákoně č. 129/2008 Sb. (§ 1, odst. 2) a zákoně č. 555/1992 Sb. o Vězeňské a justiční stráţi České republiky. Zabezpečovací detenci lze uloţit jen tehdy, pokud nelze očekávat, ţe by ochranné léčení plnilo svůj účel, tj. vedlo k dostatečné ochraně společnosti. Existuje tedy podloţený předpoklad neúčinnosti či neúčelnosti ochranného léčení zejména vzhledem k povaze duševní poruchy, moţnostem působení na pachatele, eventuelně jiţ projevenému postoji pachatele k ochrannému léčení. Zabezpečovací detence se vykonává v zařízeních Vězeňské sluţby České republiky, tedy ve Vazební věznici a ústavu pro výkonu zabezpečovací detence Brno. Ústav pro výkon zabezpečovací detence Brno byl otevřen dne 1. ledna 2009 a první osoba (dále jen chovanec) byla do ústavu zabezpečovací detence umístěna v měsíci březnu téhoţ roku. Jedním z dalších uvaţovaných míst pro vznik ústavu zabezpečovací detence je věznice Opava (příloha č. 5). Tady jiţ v roce 2009 Vězeňská sluţba ČR vybudovala 150 míst pro chovance zabezpečovací detence, kdy si rekonstrukce stávajících prostor věznice vyţádala investiční náklady přesahující 23 miliónů korun. V současné době jsou tato místa obsazována odsouzenými muţi, kteří byli zařazeni pro výkon trestu odnětí svobody do věznice s dozorem.
- 10 -
1.3
Legislativní vymezení
Práva všech občanů České republiky se opírají o ústavní pořádek, který tvoří Ústava České republiky, Listina základních práv a svobod, mezinárodní dohody a další ústavní zákony. Základní lidská práva chápeme jako bytostní, přirozená práva, např. právo na ţivot, na osobní svobodu, na lidskou důstojnost. Jejich koncepce vychází z přirozenoprávní presumpce; podle ní jsou konkrétnímu člověku dána narozením a jako celek jsou nezrušitelná, nepromlčitelná a nezcizitelná. V případě protiprávního jednání chrání Ústava práva a svobody člověka, který byl obětí trestného činu, ale zároveň ve stejné míře chrání práva a svobody pachatele, jelikoţ trest je velkým zásahem do práv člověka. K ochraně těchto práv Ústava určuje soudní moc, kterou vykonávají jménem republiky nezávislé soudy. Pokud je tedy člověk právoplatně odsouzen, můţeme povaţovat jeho trest za spravedlivý, aniţ bychom se zamýšleli nad porušením práv a důstojnosti pachatele. Z hlediska výkonu trestu odnětí svobody je třeba uvést článek 7, odst. 2 Listiny základních práv a svobod, dle něhoţ „nikdo nesmí být mučen ani podroben krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu“. Dle článku 9 Listiny základních práv a svobod „nikdo nesmí být podroben nuceným pracím nebo službám“, přičemţ toto ustanovení se „nevztahuje na práce ukládané podle zákona osobám ve výkonu trestu odnětí svobody“. Konečně dle článku 10 Listiny základních práv a svobod má kaţdý „právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost“. Ochrana lidské důstojnosti je speciálně upravena pro výkonu trestu odnětí svobody i v § 2 odst. 1 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, kde se stanovuje, ţe tento trest musí respektovat důstojnost lidské osobnosti a musí být omezeny škodlivé účinky tohoto druhu trestu. Problematice mechanismu ochrany práv osob ve výkonu trestu odnětí svobody se věnují některé nevládní organizace jako např. Český helsinský výbor, Amnesty International, Liga lidských práv a Evropský výbor pro zabránění mučení a nelidskému nebo poniţujícímu zacházení nebo trestání (CPT).
- 11 -
1.4
Ukládání zabezpečovací detence a výhled do budoucna
Ústav pro výkon zabezpečovací detence vznikl na základě potřeb společnosti chránit se před zvlášť nebezpečnými osobami, které jsou umístěny v psychiatrických léčebnách, trvale nespolupracují s ošetřujícími lékaři, velmi závaţným způsobem porušují léčebný reţim nebo je těmto osobám na základě rozhodnutí soudu po vykonání výkonu trestu odnětí svobody nařízena zabezpečovací detence. Jeho podmínky jsou dány zákonem č. 129/2008 Sb. Soud uloţí zabezpečovací detenci v případě uvedeném v § 47 odst. 2 (soud můţe upustit od potrestání i tehdy, jestliţe pachatel spáchal zločin ve stavu zmenšené příčetnosti nebo ve stavu vyvolaném duševní poruchou, a nelze přitom očekávat, ţe by uloţení ochranného léčení s přihlédnutím k povaze duševní poruchy a moţnostem působení na pachatele vedlo k dostatečné ochraně společnosti, a soud má za to, ţe zabezpečovací detence, kterou pachateli zároveň ukládá, zajistí ochranu společnosti lépe neţ trest) nebo jestliţe pachatel činu jinak trestného, který by naplňoval znaky zvlášť závaţného zločinu, není pro nepříčetnost trestně odpovědný, jeho pobyt na svobodě je nebezpečný a nelze očekávat, ţe by uloţené ochranné léčení s přihlédnutím k povaze duševní poruchy a moţnostem působení na pachatele vedlo k dostatečné ochraně společnosti (zákon č. 40/2009 Sb., § 100). „Soud může uložit zabezpečovací detenci vzhledem k osobě pachatele s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a jeho poměrům i tehdy, jestliže a) pachatel spáchal zločin ve stavu vyvolaném duševní poruchou, jeho pobyt na svobodě je nebezpečný a nelze očekávat, že by uložené ochranné léčení s přihlédnutím k povaze duševní poruchy a možnostem působení na pachatele vedlo k dostatečné ochraně společnosti, nebo b) pachatel, který se oddává zneužívání návykové látky, znovu spáchal zvlášť závažný zločin, ač již byl pro zvlášť závažný zločin spáchaný pod vlivem návykové
látky
nebo
v souvislosti
s jejím
zneužíváním
odsouzen
k nepodmíněnému trestu odnětí svobody nejméně na dvě léta, a nelze očekávat, že by bylo možné dosáhnout uložením ochranného léčení dostatečné ochrany společnosti, a to i s přihlédnutím k již projevenému postoji pachatele k ochrannému léčení“ (zákon č. 40/2009 Sb., § 100, odst. 2). „Zabezpečovací detence se vykonává v ústavu pro výkon zabezpečovací detence s léčebnými,
psychologickými,
vzdělávacími, - 12 -
pedagogickými,
rehabilitačními
a
činnostními programy“ tak, jak je stanoveno v trestním zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb., § 100, odst. 4). Těmito postupy se má mimo jiné čelit především důsledkům dlouhodobé detence. Jedním z cílů je u těchto osob vzbudit rozhodnutí podrobit se ochrannému léčení ústavnímu, motivovat je k léčbě. Pokud dojde ke změně postoje osoby k léčbě, umoţňuje trestní zákoník změnu zabezpečovací detence na ústavní ochranné léčení, později popřípadě i na léčení ambulantní. Je proto nezbytné, aby výkon zabezpečovací detence vytvořil podmínky pro pozdější plnohodnotný ţivot jedince na svobodě. Za tímto účelem je třeba usilovat o to, aby v ústavu pro výkon zabezpečovací detence neustupoval poţadavek resocializace jedince do pozadí a formou vhodných aktivit, v rámci výše zmíněných pedagogických, psychologických a rehabilitačních aktivit, byl tento dílčí cíl taktéţ naplňován a to vzhledem k individuálním moţnostem kaţdého pachatele. Nesmí se jednat tedy o pouhou izolaci pachatele za účelem ochrany společnosti, ale o komplex odborných aktivit směřujících k úspěšné reedukaci a resocializaci jedince. Základní právní rámec zacházení s pachateli ve výkonu zabezpečovací detence stanoví zákon č. 129/2008 Sb. Ze schváleného zákona je patrné, ţe v ústavu pro výkon zabezpečovací detence se bude prolínat sloţka justiční a zdravotnická.
- 13 -
2
Výkon zabezpečovací detence
Psychiatrické léčebny jsou zdravotnická zařízení, tedy instituce slouţící léčbě lidí. Třebaţe jsou vzhledem k charakteru pacientů, jeţ jsou v nich umístěni, vybaveny určitými bezpečnostními prvky, přesto nedisponují dostatečným technickým a hlavně personálním vybavením pro skutečnou ostrahu. Zdravotnický personál je kvalifikovaný k poskytování zdravotní péče, nikoliv k ostraze vysoce nebezpečných agresorů. Pracovníci léčeben tak uvítali moţnost umístit nebezpečné pacienty do ústavu zabezpečovací detence a zamezit tak jiţ stresujícímu prostředí jak pro ostatní pacienty, tak i pro zdravotnický personál. Osoba je přemístěna do výkonu zabezpečovací detence vţdy na základě rozhodnutí soudu. Převáţná většina současných chovanců byla převezena do zabezpečovací detence na návrh konkrétní psychiatrické léčebny (Psychiatrické léčebna Brno Černovice,
Psychiatrická
léčebna
Dobřany,
Psychiatrické
léčebna
Bohnice,
Psychiatrická léčebna Horní Beřkovice, Psychiatrická léčebna Havlíčkův Brod), popřípadě na návrh státního zástupce, který tento návrh podal na základě vypracovaných znaleckých posudků. Po přijetí do ústavu zabezpečovací detence je chovanec vţdy zařazen na přijímací oddělení. Délka pobytu je individuální, vţdy záleţí na době potřebné ke zpracování vstupního posouzení chovance. Tento pobyt není delší neţ čtyři týdny. Chovanci je zaloţena osobní karta, která obsahuje výběr dokumentace zaslané soudem, vstupní zprávu, záznam o chování, komplexní a hodnotící zprávy. Cílem vstupního posouzení je provedení lékařského vyšetření a odborných posouzení, ověření stanovené diagnózy a zhodnocení aktuálního stavu chovance (NGŘ 15/2009, § 19, odst. 1). Odborná komise, která je sloţena z lékaře, psychiatra, psychologa, speciálního pedagoga a sociální pracovnice v prvé řadě vychází ze znaleckého posudku chovance, který spolu s nařízením zabezpečovací detence ústav pro výkon zabezpečovací detence obdrţí. Po vypracování vstupního posouzení následuje zpracování výstupů, kdy je ujednocen postup odborných zaměstnanců, stanovení programu zacházení, individuálního postupu zacházení s chovancem a zařazení chovance do skupiny a sekce. Jedenkrát za tři měsíce je týmem odborných pracovníků zpracována komplexní zpráva, která se zabývá otázkou prognózy dalšího vývoje chovance. Komise zhodnotí dosavadní průběh zabezpečovací detence a účinky dosavadních programů na chovance. S touto - 14 -
komplexní zprávou musí být chovanec prokazatelně seznámen (zákon č. 129/2008, § 26, odst. 1). Zákon o zabezpečovací detenci ukládá místně příslušnému soudu, v našem případě se jedná o Městský soud v Brně, přezkoumat jedenkrát za dvanáct měsíců důvody pokračování zabezpečovací detence. Městský soud v Brně poţádá o podání zprávy o chování a účincích léčby v ústavu zabezpečovací detence a nařídí veřejné zasedání, kde je na základě zpracované zprávy odborné komise rozhodováno o trvání zabezpečovací detence, popřípadě o její změně na ochranné léčení ústavní.
2.1
Technické vybavení, stavební úpravy
Stavební práce při budování ústavu pro výkon zabezpečovací detence si vyţádaly úpravu stávajícího rehabilitačního pavilonu vězeňské nemocnice, budovy bývalé výměníkové stanice a stávajících přilehlých volných ploch Vazební věznice Brno. Součástí stavebních úprav byla také výstavba nové bezpečnostní zdi, pracovních dílen, vycházkových dvorů pro chovance a sportovní plochy.
Celková rekonstrukce si
vyţádala více jak 25 miliónů korun. Prostory bývalého rehabilitačního pavilonu doznaly obrovských změn a v současné době se zde nachází terapeutická místnost, místnost pro konání ranní komunity, kulturní místnost, společenská místnost, návštěvní místnost a další zázemí pro odborné zaměstnance ústavu zabezpečovací detence. Společenská místnost je vybavena počítačem s Internetem (uţívání je povoleno jen pod přímou kontrolou zaměstnance ústavu), magnetickou tabulí, dataprojektorem, televizními přijímačem, DVD a CD přehrávačem. Chovanci ústavu mají k dispozici samostatné vycházkové dvory, sportoviště, zahrádku, ale i střeţené pracoviště dílen. V prostorách vězeňské nemocnice Vazební věznice Brno, tak byl vybudován moderní ústav zabezpečovací detence.
- 15 -
2.2
Personální vybavení
Nařízení generálního ředitele Vězeňské sluţby č. 15/2009 ze dne 26. února 2009 stanovilo podrobnosti výkonu zabezpečovací detence, mimo jiné i personální sloţení zaměstnanců ústavu pro výkon zabezpečovací detence. Pro účely tohoto nařízení se rozumí podle NGŘ č. 15/2009 § 2 e „zaměstnancem – zaměstnanec v pracovním poměru k Vězeňské službě nebo jiný odborný zaměstnanec anebo příslušník Vězeňské služby, pokud z jednotlivých ustanovení nevyplývá, že jde o příslušníka Vězeňské služby“ a odborný zaměstnanec podle ustanovení § 2 f „psycholog pro detenci, terapeut pro detenci, speciální pedagog pro detenci, sociální pracovník pro detenci, popřípadě vedoucí oddělení, splňuje-li, požadovaný stupeň odbornosti“. Psycholog pro detenci je členem týmu odborných zaměstnanců oddělení a je zde garantem specializované práce na úseku psychodiagnostiky a psychoterapie. V rámci své odbornosti metodicky koordinuje činnost vychovatele – terapeuta pro detenci (NGŘ č. 15/2009, § 6, odst. 1). V potřebné míře psychologicky diagnostikuje chovance, zpracovává jejich psychologické posouzení v rámci komplexní zprávy, včetně doporučení pro program zacházení (NGŘ č. 21/2010). Osobně můţe dle svého zaměření vést jednu speciální výchovnou aktivitu programu zacházení. Zajišťuje tedy psychologickou diagnostiku, komplexní psychologické zprávy pro přípravu programů zacházení, spolupodílí se na jejich změnách a vyhodnocování. Terapeut pro detenci je garantem specializované práce na úseku komplexního zabezpečení psychoterapeutických sluţeb, poskytování speciálního poradenství a psychoterapie (NGŘ č. 15/2009, § 7, odst. 1). Terapeut vede pravidelné komunity a aktivity. Terapeutické programy zaměřuje na sniţování společenské nebezpečnosti, na redukci poruch chování a duševních poruch. Realizuje individuální psychoterapie. Speciální pedagog pro detenci je garantem specializované práce na úseku etopedie a psychopedie. Zabezpečuje odbornou úroveň realizace vzdělávacího programu (NGŘ č. 15/2009, § 8, odst. 1). Hlavní činností speciálního pedagoga je především metodické řízení vychovatelů, koordinace činnosti odborného týmu, který zpracovává komplexní diagnózu chovance, jeho program zacházení a vytváří podmínky pro realizaci tohoto programu. Sociální pracovník pro detenci je garantem specializovaných činností souvisejících se sociálními sluţbami (NGŘ č. 15/2009, § 10). Spolupodílí se na stanovení programu zacházení, které ve své působnosti mění a vyhodnocuje. Je především garantem - 16 -
kontinuální sociální práce, navazuje potřebné kontakty s blízkými osobami chovanců, hlavně s ustanovenými opatrovníky chovanců. V současné době je pět chovanců zbaveno svéprávnosti, tak je zde také nezbytný kontakt s orgány státní správy. Sociální pracovník tedy obecně poskytuje sociálně právní informace a poradenství. Vychovatel pro detenci je členem týmu, jehoţ základním úkolem je terapeutické a výchovné působení na chovance (NGŘ č. 15/2009, § 11). Vychovatel prioritně pracuje s chovanci a svým komplexním výchovným, vzdělávacím a preventivním působením je vede ke změně. Vychovatel osobně zná a pedagogicky usměrňuje svěřené chovance, zná jejich sociální vztahy a skupinovou atmosféru ve skupině. Vede osobní karty chovanců, provádí v nich průběţné zápisy, které zřetelně postihují průběh výkonu zabezpečovací detence. Realizuje svěřenou kázeňskou pravomoc a spolupracuje s příslušníky vykonávajícími dozorčí sluţbu v ústavu zabezpečovací detence (NGŘ č. 21/2010). Pro bezpečný průběh zabezpečovací detence jsou zřízena v ústavu zabezpečovací detence tři stráţní stanoviště inspektora dozorčí sluţby, který je vyzbrojen v souladu s nařízením ředitele VVaÚpVZD Brno. Inspektor dozorčí sluţby spolupracuje se zaměstnanci ústavu (NGŘ č. 15/2009, § 12).
2.3
Vlastní režim ústavu
Součástí zajištění výkonu zabezpečovací detence je mimo Nařízení generálního ředitele Vězeňské sluţby ČR č. 15/2009 i Vnitřní řád ústavu zabezpečovací detence účinný od 1. ledna 2009 (zákon č. 129/2008 Sb., § 3, odst. 2). Vnitřní řád ústavu zabezpečovací detence (viz příloha č. 2) řeší způsob naplňování některých práv chovanců, ať se jiţ jedná o vystrojování, ubytování, zdravotní péči, vycházky, korespondenci, návštěvy, duchovní sluţby, vzdělávání, sociální péči, uspokojování kulturních potřeb, přijímání balíčků či nákup potravin a věcí osobní potřeby. Vnitřní řád řeší pravidla chování (pravidla denního reţimu, pravidla slušného chování, zásady hygieny, bezpečnosti ochrany zdraví a poţární ochrany, zneuţívání návykových látek, kouření), vnitřní diferenciace a programy (přijímací oddělení, programy, cíle, metody a formy působení, motivační a hodnotící systém), kázeňská řízení (kázeňské odměny a tresty, stíţnost proti
- 17 -
rozhodnutí o uloţení kázeňského trestu, prominutí kázeňského trestu a upuštění od výkonu kázeňského trestu, propadnutí věci, zabrání věci) a omezovací prostředky. Nedílnou součástí je i časový rozvrh dne (viz příloha č. 1), který přesně stanoví činnost chovanců v průběhu dne. Kaţdý den začíná budíčkem, osobní hygienou, úklidem, snídaní a početní prověrkou stavu. Pak jiţ následují jednotlivé programy zacházení, ať se to jiţ týká ranní komunity, zájmové činnosti či volného pohybu chovanců po sekcích v rámci oddělení. Po obědě probíhá další realizace aktivit, osobní volno chovanců, návštěvy a další zájmová činnost. Početní prověrka stavu chovanců probíhá i po večeři a dalším volném pohybu chovanců po sekcích v rámci oddělení. Následuje osobní volno, osobní hygiena a večerka.
- 18 -
2.4
Kontakt s rodinou
„Chovanec má právo během pobytu v ústavu přijímat návštěvy nejméně dvakrát týdně vždy po dobu nejméně dvou hodin, a to v čase určeném vnitřním řádem ústavu nebo ředitelem ústavu“ (zákon č. 129/2008 Sb., § 10, odst. 1). „Návštěvy obhájce nebo advokáta oprávněného chovance zastupovat, soudem ustanoveného opatrovníka, duchovních a úředních osob nepodléhají omezení uvedenému v odstavci 1“ (zákon č. 129/2008 Sb., § 10, odst. 2). V rámci uloţení výkonu zabezpečovací detence je nesmírně důleţitý kontakt s rodinnou a blízkými přáteli. Tady však zaměstnanci ústavu zabezpečovací detence naráţí na nezájem ze strany rodiny, přátel, ale i ustanovených opatrovníků. Za současného stavu, kdy je ve výkonu zabezpečovací detence umístěno 16 chovanců, pravidelně navštěvují rodiče nebo blízcí příbuzní pouze čtyři chovance. Ve dvou případech se jedná o rodiče chovanců, v dalších dvou případech jsou to pouze matky chovanců. V ústavu zabezpečovací detence se nachází jedna ţena - chovanka, za kterou na návštěvu přišla její matka pouze jedenkrát! Ostatní chovanci jsou zcela odkázáni na odborné zaměstnance ústavu zabezpečovací detence. Velmi problematická je pak práce specialistů v oblasti utváření vnějších vztahů. Důvodů proč rodinní příslušníci nenavštěvují své blízké je hned několik. Některé rodiny nemohou pochopit důvody trestné činnosti, pro které jsou umístěni v ústavu zabezpečovací detence, a tak raději přeruší veškerý kontakt se svými blízkými. Jiní se stydí před svým okolím a tím tak ignorují existenci vlastního dítěte. Jsou však rodiny, které by rády navštěvovali své blízké, ale ekonomická situace spolu se vzdáleností ústavu zabezpečovací detence od jejich bydliště jim to neumoţňuje. V neposlední řadě je nutné zmínit i skupinu chovanců, která je zbavena způsobilosti k právním úkonům a má ustanoveného opatrovníka, kterým je mnohdy i zaměstnanec obecního úřadu; ten však na návštěvy jezdit nebude. Návštěvy probíhají v prostorách ústavu zabezpečovací detence k tomu určených, kdy se jedná o esteticky zařízenou místnost s pohodlným sezením. V případě zájmu rodiny se můţe návštěvy zúčastnit i vychovatel, který rád poskytne návštěvě informace o průběhu léčby, aktivitách, chování, ale i o stávajících problémech chovance.
- 19 -
3
Kategorie osob zařazených do zabezpečovací detence
Jednou z hlavní indikační kategorií, která pachatele směřuje do zabezpečovací detence, je konstatování o jeho nebezpečnosti. K uloţení zabezpečovací detence by mělo vést zjištění, ţe pachatel představuje významné nebezpečí pro své okolí (Blatníková, Š., 2010). Okruh pachatelů, jímţ je zabezpečovací detence nařizována, spojuje jejich vysoká nebezpečnost pro společnost. Nemělo by tolik záleţet na typu a diagnóze pachatele (nepříčetný pachatel nebo osoba se závaţnou duševní poruchou, sexuální agresor, toxikoman, recidivista), jako na míře nebezpečnosti pachatele a na nezpůsobilosti podrobit se léčení. V rovině obecné jsou to osoby nespolupracující, sociálně obtíţně adaptované, nepodrobivší a agresivní, které odmítají, či dokonce sabotují léčbu.
3.1
Typologie osob detenčního ústavu
Zabezpečovací detence se ukládá zvlášť nebezpečným osobám, tzn., ţe jejich pobyt na svobodě je nebezpečný. Jedná se o osoby nepříčetné (spáchaly čin jinak trestný; pro nepříčetnost je nelze trestně stíhat), osoby zmenšeně příčetné (spáchaly zločin ve stavu zmenšené příčetnosti), osoby s duševní poruchou (spáchaly zločin ve stavu duševní poruchy, i kdyţ nedosahovaly intenzity zmenšené příčetnosti nebo nepříčetnosti) a osoby, které zneuţívali návykových látek (abúzus návykové látky; spáchaly opět zvlášť závaţný zločin; recidiva; ochranné léčení by nevedlo k ochraně společnosti). Kategorii osob vhodných do zabezpečovací detence tvoří především pachatelé vraţd a sexuální devianti. Pachatelé vraţdy, kteří mají v ţivotní historii předchozí násilnou trestnou činnost (i vraţdu) a kteří jsou posouzeni jako nebezpeční - konkrétně: vrazi s diagnózou sexuálního sadismu (a jeho variant), patologické sexuální agresivity – bez předchozí recidivy, vrazi s diagnózou defektní či hraničně defektní inteligence – bez předchozí recidivy, vrazi – recidivisti s rysy anetičnosti a explozivity, ostatní vrazi, kteří mají v minulosti násilí a jsou posouzeni jako nebezpeční.
- 20 -
Sexuální devianti – multirecidivisti – u nichţ prokazatelně opakovaně selhala ochranná léčba, konkrétně: patologičtí agresoři – recidivující pachatelé pohlavního násilí, pachatelé pohlavního zneuţívání – více neţ dvakrát v minulosti trestaní bez efektu ochranného léčení, sexuální delikventi s organicky podmíněnou poruchou osobnosti, bezvýsledně léčenou. Na základě vstupního posouzení odbornou komisí jsou chovanci zařazeni do jedné ze skupin (členěno „horizontálně“): psychotici, mentální retardace2, sexuální deviace, poruchy osobnosti (NGŘ č. 15/2009, § 19, odst. 4), zneuţivatelé návykových látek (toxikomani, alkoholici), kombinace předchozích (Stoţický, P., 2010). Členění do skupin „vertikálně“ – podle fáze vývoje na pomyslné škále od započetí výkonu zabezpečovací detence aţ po jeho eventuální ukončení (Stoţický, P., 2010). Po zařazení chovance do skupiny předloţí odborná komise návrh na zařazení chovance do sekce (NGŘ č. 15/2009, § 19, odst. 5): ţeny, chovanec mladší 19 let, dospělé psychotiky muţe, dospělé mentálně retardované muţe, dospělé sexuální devianty muţe, dospělé muţe s poruchou osobnosti.
2
Původně pouţívaný termín, který je v textu opakovaně pouţíván, je v současné době nahrazen termínem „osoba, člověk s mentálním postiţením“.
- 21 -
3.2
Diagnostikované skupiny osob
V dnešní době se počet chovanců v ústavu zabezpečovací detence rozrostl na současných šestnáct chovanců (příloha č. 6). Odbornou komisí bylo zařazeno osm chovanců do skupiny poruchy osobnosti, šest chovanců do skupiny psychotici a dva chovanci jsou zařazeni do skupiny mentálně retardovaní. Z uvedeného počtu šestnácti chovanců jsou to v osmi případech pachatelé trestného činu vraţdy, šest chovanců má diagnostikovánu sexuální deviaci a pět chovanců je zbaveno způsobilosti k právním úkonům a mají ustanoveného opatrovníka. U šesti chovanců ústavu zabezpečovací detence byla diagnostikována schizofrenie. „Schizofrenie je závažná duševní choroba, která se projevuje chronickým narušením myšlení a vnímání, poruchou emotivity a osobnostní integrity“ (Vágnerová, M., 2008, 333s.). Jde o onemocnění, které převáţně postihuje mladší věk, můţe však propuknout i daleko později. U schizofrenie se jedná o jedno z nejzávaţnějších psychických onemocnění, které je řazeno v tradičním psychologickém členění mezi psychózy. Pacient ztrácí kontakt s realitou; proţívání, vnímání, cítění a vůle jsou deformovány, slyšení vlastních myšlenek, bludy, slyšení hlasů a nápadné změny v chování. Dochází k odcizení s blízkými osobami, přestávají fungovat v zaměstnání, ale i v běţném ţivotě, kdy mají značný problém postarat se o sebe. Jak uvádí Svoboda (2006) „až 10% nemocných schizofrenií spáchá suicidum“. Paranoidní schizofrenie je nejčastějším diagnostikovaným klinickým typem schizofrenie u stávajících chovanců zabezpečovací detence. U paranoidní poruchy osobnosti se jedná o celoţivotní nedůvěřivost vůči jiným lidem. Extrémně citlivě reagují na kritiku, nezájem, nezdary, uráţky či odmítnutí. Často také mylně chápou chování druhých jako nepřátelské nebo opovrţlivé. Za své neúspěchy obviňují druhé. Enormní mnoţství času a energie věnují hledáním důkazů, které potvrdí jejich podezření. U pacientů s paranoidní schizofrenií jsou nejtypičtější bludy, doprovázené převáţně sluchovými halucinacemi. Hlasy, které pacient slyší, mu udílejí rozkazy, vyhroţují. Pacient je velmi podezíravý, objevuje se patologická ţárlivost, je přesvědčen, ţe je pronásledován jak rodinnými příslušníky, spolupracovníky, tak i nadpřirozenými silami. Nemocní schizofrenií se často jeví agresivně – mohou napadnout osobu, kterou obviňují z pronásledování a takové agresivní chování se můţe vystupňovat do
- 22 -
schizofrenního raptu („bouřlivé chování s napadáním všech, kteří jsou v dosahu“, Pavlovský, P., 2004). Jak jsem v úvodu uvedla, dva chovanci ústavu jsou zařazeni do skupiny mentálně retardovaní. „Mentální retardace je souhrnné označení vrozeného postižení rozumových schopností, které se projevují neschopností porozumět svému okolí a v požadované míře se mu přizpůsobit“ (Vágnerová, M., 2008, 289s). Mentální postiţení je vrozené postiţení rozumových schopností trvalého charakteru, které můţe být způsobeno jakoukoli okolností narušující vývoj mozku před narozením, během porodu nebo v raném dětství. Určitého pokroku lze dosáhnout pouze v závislosti na hloubce tohoto postiţení. Velký význam pro osoby s tímto postiţením má podpora rozvoje dovedností, působení prostředí, výchova a učení, kterým se zabývá obor speciální pedagogiky – psychopedie. Jde o závaţnou poruchu osobnosti, kterou podle závaţnosti rozlišujeme na lehké, středně těţké, těţké a hluboké tělesné postiţení. V trestních otázkách přichází k posuzování převáţně osoba se středně těţkým a lehkým mentálním postiţením. Tyto osoby snadno podlehnou špatné společnosti, návodu druhé osoby nebo vlastní emoci. Poruchy sexuální preference se řadí dle MKN-10 mezi „Poruchy osobnosti a chování dospělých“.
Hlavním předmětem zkoumání v soudní sexuologii jsou především
poruchy sexuální preference. Obecně jsou tyto poruchy rozděleny na: parafilie v objektu (fetišismus, pedofilie) parafilie v aktivitě (exhibicionismus, sadismus, voyeurství, masochismus). Parafilie je dle sexuologů povaţována za váţnou poruchu duševního a sexuálního zdraví. Za sexuální devianty jsou povaţovány osoby, jejichţ vrozené chování se odchyluje od toho, co je přijatelné, především v sexuální oblasti. Sexuální deviace zahrnuje řadu abnormálních sexuálních projevů, např. fetišismus, voyeurství, sadismus, sexuální sadomachismus či pedofilie. Vůbec k nejnebezpečnějším deviacím však patří patologická sexuální agresivita. Zde není zřejmá ţádná sadistická vloha v pravém slova smyslu, kdy pachatelé oběť netrýzní a neprodluţují její utrpení (Weiss, P., 2002). Sexuální agresor svoji oběť často vskrytu pronásleduje, přepadá ze zálohy na opuštěném místě, občas pouţije zbraň a vyhroţuje zabitím. „Jeho jednání většinou nepředchází žádný pokus o verbální či jiný bližší kontakt“ (Weiss, P., 2002, 47s). - 23 -
Pravděpodobnost vyléčení postiţeného jedince při terapeutické léčbě je velmi nízká, jelikoţ neexistuje metoda, která by riziko deviantních projevů úplně vyloučila. Podstatou léčby je, aby pacient pochopil svou deviaci a aktivně se vyhýbal moţným spouštěcím faktorům. Léčba z biologického hlediska spočívá v chirurgickém nebo hormonálním útlumu jedince, čímţ poklesne sexuální pud na minimum i za okolností, ţe preference v mozku zůstává stejná. V sexuologickém znaleckém posudku je proto nutné posuzovat osobnost pachatele komplexně. V mnoha případech je však pachatelům přiznána podstatně sníţená ovládací schopnost, která dává soudu dostatečně velký prostor, aby pachatele označil za zmenšeně příčetného a vedle trestu, popřípadě místo trestu mu uloţil ochranné sexuologické léčení. Společenská nebezpečnost některých pachatelů sexuálně motivované trestné činnosti však můţe být přitom extrémní (Pavlovský, P., 2004). Mezi chovanci ústavu zabezpečovací detence jsou i dva uţivatelé návykových látek. „Návyková látka je každá chemická látka, která mění psychický stav a na kterou se může vytvořit návyk a závislost“ (Zvolský, P., 1996, 45s). Je všeobecně známo, ţe závislost vţdy patřila k člověku a vyvíjela se. Problém závislosti
je
mutlidisciplinární.
Narušení
výkonu
běţných
sociálních
nebo
profesionálních funkcí způsobené patologickým uţíváním se projevuje narušenými sociálními vztahy, ztrátou jedince udrţet závazky k rodině, přátelům (Mühlpachr, P., 2009). „Narušení společenských vztahů je způsobeno změnami chování - agrese, narušení charakterových vlastností, dominance drogy v hierarchii hodnot“ (Zvolský, P., 1996, 45s). V důsledku poţívání alkoholu a omamných látek je pácháno mnoho závaţných trestných činů. Osoba má problémy se zákonem z důvodů komplikace během intoxikace nebo pro kriminální chování za účelem získat látku či peníze k jejímu zakoupení (Mühlpachr, P., 2009). Zde je nutno vyuţívat celé škály opatření, počínaje protialkoholní léčbou aţ po vyuţití tvrdých opatření státního donucení pouţívaných v boji proti závislým jedincům včetně nucené ústavní protialkoholní léčby.
- 24 -
3.3
Psychické poruchy
„Duševní poruchou se rozumí mimo duševní poruchy vyplývající z duševní nemoci i hluboká porucha vědomí, mentální retardace, těžká sociální porucha osobnosti nebo jiná těžká duševní nebo sexuální odchylka“ (zákon č. 40/2009 Sb., § 123). Pojmy uvedené v § 123 trestního zákoníku nelze pokládat za medicínsko – psychiatrické termíny, ale nejedná se ani o pouhou právní terminologii. Klíčovým pojmem se stala duševní porucha, nikoli duševní nemoc. Duševní poruchu nelze v tomto vymezení ztotoţňovat s duševní nemocí, neboť pojem duševní nemoci je vnímán jako uţší pojem. Podle Zvolského (2001) je duševní porucha vymezena jako zřetelná odchylka od stavu duševního zdraví a rovnováhy, kterým se rozumí stav úplné a sociální pohody. Duševní porucha, která je příčinou nepříčetnosti, můţe být přechodná a krátkodobá, a to od několika vteřin (např. porucha vědomí u řidiče auta) či minut (např. epileptický záchvat), ale můţe být také dlouhotrvající nebo trvalá (např. schizofrenie či mentální postiţení). Duševní poruchou je nejenom duševní choroba, ale i krátkodobá porucha psychických funkcí, hluboká porucha vědomí, slabomyslnost či jiná závaţná psychická odchylka, která je z hlediska ustanovení nepříčetnosti a zmenšené příčetnosti významná, jestliţe měla za následek ztrátu nebo zmenšení rozpoznávacích či ovládacích schopností (Blatníková, Š., 2010). Jedná se o velmi rozsáhlou skupinu duševních poruch, u kterých je etiologie známá nebo vysoce pravděpodobná. Můţe jít o přímé postiţení mozku (primární poruchy CNC) v podobě úrazu, nádoru mozku, zánětlivého postiţení aj. projevy celkového onemocnění, mezi jehoţ příznaky jsou i projevy psychopatologické (srdeční selhání, stavy zmatenosti při infekčním onemocnění, dehydrataci, hladovění, psychické poruchy metabolického nebo hormonálního původu). „Porucha osobnosti může předcházet jiným psychickým poruchám nebo se s nimi může vyskytovat současně“. Lidé s poruchou osobnosti při frustraci snadno podléhají úzkosti, somatoformním poruchám, depresi nebo závislosti na návykových látkách (Praško, J. a kol., 2003, 19s.). Na vzniku poruchy osobnosti se podílejí genetické faktory i vlivy okolního – sociálního prostředí, zejména toho rodinného. Projevuje se nestabilními a intenzivními vztahy k lidem, částečně sebedestruktivním a impulzivním chováním. Typické jsou časté výrazné změny nálad i pohledu na sebe sama (Praško, J. a kol., 2003). Charakteristiku poruch osobnosti lze - 25 -
diferencovat podle MKN-10 na základní typy: paranoidní, schizoidní, disociální (asociální), emočně nestabilní, histrionská, anankastická, vyhýbavá, závislá, úzkostná, narcistická. Psychopatie je označení pro nevyváţenou a neharmonickou osobnost. Některé její rysy jsou příliš zdůrazněny, jiné naopak potlačeny. Porucha výrazně zatěţuje zařazení postiţeného jedince do společnosti a projevuje se od podivínství aţ k násilnému chování (Hartl, P. 2000). Psychopati jsou nebezpeční hlavně kvůli své agresivitě, impulzivitě a sníţené ovládavosti. Porucha osobnosti je vůči lékům i terapii velmi odolná. V případě, ţe si jedinec trpící poruchou osobnosti připustí, ţe trpí poruchou osobnosti a je ochoten začít na sobě pracovat je dosaţeno prvního pozitivního kroku v léčbě. Porucha osobnosti však nejde odstranit úplně, spíše jen zmírnit její projevy. Porucha osobnosti však nepředstavuje velké nebezpečí z pohledu medicíny, ale z pohledu společnosti. Tato porucha totiţ nevede ke sníţení rozpoznávacích a ovládacích schopností, člověk je tudíţ povaţován za příčetného. Znalci by takového jedince měli označovat jako osobu nebezpečnou pro společnost. Otázkou pro soudy zůstává umění aplikovat na kategorii osob s poruchou osobnosti zabezpečovací detenci (Stoţický, P., 2010). Z čistě odborného hlediska by do této skupiny měly patřit i duševní poruchy vzniklé v důsledku akutní nebo chronické intoxikace a odvykací stavy v průběhu látkových závislostí, pro svoji svéráznost a důleţitost jsou vyčleněny do zvláštního oddílu MKN 10 (Pavlovský, P., 2004). Označení „organický psychosyndrom“ povaţuje Pavlovský za synonymum celé skupiny organických duševních poruch. Forenzně důleţité jsou v této skupině syndrom demence, amnestický syndrom, syndrom kvalitativní poruchy vědomí, syndrom postkomoční a postkontuzní (Pavlovský, P., 2004).
- 26 -
3.4
Právní náhled
Vlastní institut ochranného opatření zabezpečovací detence je upraven v trestním zákoníku. Trestní zákoník č. 40/2009 Sb. nově definuje ochranná opatření jako jeden z druhů trestních sankcí. Mezi ochrannými opatřeními jsou ochranné léčení, zabezpečovací detence, ale také ochranná výchova. Jde o samostatnou kategorii trestních sankcí, které je moţno uloţit nejen trestně odpovědným osobám, ale také osobám, které nejsou trestně odpovědné (např. pro nepříčetnost). Paragraf 26 (zákon č. 40/2009 Sb.) říká, „kdo pro duševní poruchu v době spáchání činu nemohl rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání, není za tento čin trestně odpovědný“, popřípadě „zmenšeně příčetný“ (zákon č. 40/2009 Sb., § 27). Trestní zákoník sleduje především preventivní působení na pachatele tak, aby vystoupila do popředí jejich sloţka terapeutická, výchovná a zabezpečovací. Řada psychiatrických léčeben tak přistupuje k návrhu na změnu jiţ uloţeného ústavního léčení a ţádá o uloţení zabezpečovací detence. Podmínkou fakultativního uloţení zabezpečovací detence je (obdobné je to v případě ukládání obligatorního uloţení zabezpečovací detence) subsidiarita k ochrannému léčení (nelze očekávat, ţe by uloţené ochranné léčení s přihlédnutím k povaze duševní poruchy a moţnostem působení na pachatele vedlo k dostatečné ochraně společnosti). Délka zabezpečovací detence potrvá, pokud to bude vyţadovat ochrana společnosti, 3 na rozdíl od trestu odnětí svobody, který je časově limitován. Na základě tohoto ustanovení lze tedy konstatovat, ţe hlavním cílem a účelem zabezpečovací detence je ochrana společnosti. Ochranná funkce tohoto institutu vystupuje do popředí, vedle toho se však za pomoci tohoto opatření bude usilovat o jakousi reedukaci, resocializaci u osob, u kterých by klasické ochranné léčení nesplnilo účel a které pro svou duševní poruchu nejsou schopny klasického výkonu trestu odnětí svobody (Černíková, V. a kol., 2008). „Samotné pojetí detence a detenčních ústavů je v jednotlivých evropských zemích poněkud rozdílné, a to co se týče organizačních záležitostí, právní úpravy, ale i samotných způsobů zacházení s osobami v detenci“ (Černíková, V. a kol. 165s.). V některých zemích se aplikuje členění dle charakteru osob, podle jejich psychiatrické diagnózy, ale v našich podmínkách je prvotně určující stupeň nebezpečnosti pachatele pro společnost.
3
Ustanovení § 100 odst. 5 zákona č. 40/2009 Sb.
- 27 -
„Posuzování duševního stavu pachatele představuje zvýšené nároky na znalecký posudek o duševním stavu pachatele - rozlišení případů, kdy bude vhodné uložit ochranné léčení a těch, kdy by ochranné léčení nevedlo k dostatečné ochraně společnosti a kdy je namístě uložit zabezpečovací detenci“ (Stoţický, P., 2010). Je přibírán znalec z oboru psychiatrie (případně znalci dva), často bývá vyuţívána i moţnost vyšetření duševního stavu ústavním pozorováním. Často se právě v průběhu znaleckého vyšetření objeví podezření na přítomnost zdravotní poruchy a je nutné přibrat konzultanta (např. neurologa, psychologa, sexuologa aj.). Znalecký posudek by měl odpovědět i na otázky prognostického charakteru: zda je pobyt pachatele na svobodě v důsledku jeho duševního stavu nebezpečný (jak z medicínského tak i společenského hlediska), zda by k dostatečné ochraně společnosti vedlo uloţení ochranného léčení, popřípadě zabezpečovací detence. Znalci tak odpovídají na otázky, které souvisí s rozpoznávacími a ovládacími schopnostmi pachatele/posuzovaného v době spáchání trestného činu. Standardně jsou znalci z oboru psychiatrie mimo jiné dotazováni na otázky: Zda byl obviněný v době zločinu schopen ovládnout svoje jednání a rozpoznat společenskou nebezpečnost tohoto jednání, zda obviněný trpí nějakou duševní poruchou, která existovala jiţ v době spáchání trestného činu, zda znalci navrhují některé ochranné opatření (ochranná léčba ústavní nebo ambulantní, popř. zabezpečovací detence), zda je pobyt obviněného na svobodě společensky nebezpečný, zda je schopen se zúčastnit trestního řízení a pochopit smysl uloţeného trestu, apod. Od sexuologů orgány činné v trestním řízení očekávají odpovědi na otázky: Zda a jakého druhu sexuální deviace obviněný trpí, zda je pobyt obviněného na svobodě společensky nebezpečný a jaký druh léčení znalci navrhují, apod. (Blatníková, Š., 2010). Ve znaleckém posudku se očekává výrok znalce o duševní poruše, posouzení rozpoznávacích a ovládacích schopností. Úkolem soudně znalecké činnosti je tak podle Pavlovského (2004) napomáhat orgánům činným v trestním řízení v řešení otázek, které se v nejširších souvislostech týkají osobnosti obviněného.
- 28 -
4
Programy zabezpečovací detence
Zacházení s chovanci je vymezeno zákonem č. 129/2008 Sb. a Nařízením generálního ředitele VS ČR č. 15/2009, kdy programem rozumíme „souhrn konkrétních aktivit, které obsahují metody a formy působení na chovance v ústavu“ (§ 2, odst. g). Program zacházení obsahuje konkrétně formulovaný cíl působení na chovance a metody zacházení, které směřují k dosaţení cíle. Denní program vychází zejména ze základních terapeutických a reţimových komunit. Podstatou je jasně strukturovaný den s aktivitami a terapiemi, přiměřený schopnostem chovanců. Současně s tímto programem probíhá i léčebný reţim, spočívající v odpovídající medikaci. Terapeutická komunita vyuţívá dynamiku malé skupiny, kdy na přestavbě chovancovy osobnosti pracuje jak on sám, tak i celá skupina. Prostředí komunity je velmi blízké ţivotu „venku“, tak i běţné konflikty jsou součástí jejich kaţdodenního ţivota. Schopnost řešit tyto konflikty pomáhají především odborní zaměstnanci a pro chovance se stávají významnou sloţkou léčby. V rámci terapeutické komunity je důleţité odstranit úzkost chovance. Je potřebné, aby se chovanec identifikoval se skupinou, posílil si sebevědomí, cítil se bezpečný vůči obklopující mase neznámých lidí (Hartl, P., 1997). Je pravdou, ţe ne všichni chovanci přijímají komunitní uspořádání. Někteří by byli spokojenější, pokud by jejich léčbu řídil zdravotní personál a odborní zaměstnanci a oni sami by tak nenesli za svoji léčbu ţádnou odpovědnost. Odborní zaměstnanci spolu se zdravotnickým personálem musí vyvinout veškeré své úsilí k tomu, aby se z dříve neznámých lidí stala komunita. Pravidelné schůzky s probíráním denního programu však napomáhají řešení konfliktů. Zmenšuje se sociální odstup a zlepšuje se informovanost a spolupráce. Je to velmi zdlouhavá práce, která však pomáhá vzájemnému otevření se (Hartl, P., 1997). Chovanci se tak stávají odpovědní za své léčení a chod komunity.
- 29 -
4.1
Cíl šetření, použitá metodologie Kvalitativní výzkum je vhodným přístupem tam, kde potřebujeme získat omezené mnoţství informací o hromadných jevech. Disman definuje kvalitativní výzkum následovně: „Kvalitativní výzkum je nenumerické šetření a interpretace sociální reality. Cílem je tu odkrýt význam podkládaný sdělovaným informacím“ (Disman, M., 2009, 285s). Při svém šetření jsem vycházela z dostupných zdrojů, kdy jsem pouţila zejména data z dokumentů, data z pozorování a data z rozhovorů. „Analýza dokumentů – je analýza jakýchkoliv dokumentů, které nebyly vytvořeny za účelem našeho výzkumu. Záznamem mohou být právě tak dobře psané dokumenty jako jakékoliv materiální stopy lidského chování“ (Disman, M., 2009, 124s). „Zúčastněné pozorování můžeme definovat jako dlouhodobé, systematické a reflexní sledování probíhajících aktivit přímo ve zkoumaném terénu s cílem objevit a reprezentovat sociální život a proces“ (Švaříček, R. a kol., 2007, 143s). Hlavním cílem diplomové práce je ukázat důvody, které vedly ke zřízení ústavu pro výkon zabezpečovací detence a vlastní práce odborných zaměstnanců s chovanci detenčního ústavu. Cílem šetření je účelné vyuţití získaných informací a tím popsat průběh vytváření a realizaci programů zacházení s chovanci v ústavu zabezpečovací detence Brno. Zaměřila jsem se na náplň programů zacházení, jejich průběh a dosaţené výsledky. Důleţité diagnostické údaje o chovancích jsem získala pomocí zprostředkovaných informací od odborných zaměstnanců ústavu zabezpečovací detence, které jsem následně analyzovala. Poskytnuté údaje jsou především čerpány z osobních spisů chovanců, jejich projevů při skupinové terapeutické činnosti, výtvarných prací a pedagogického pozorování odborných zaměstnanců. Vzhledem k tomu, ţe jsem tyto informace získala „z druhé ruky“, bylo nutné tyto údaje utřídit, sumarizovat, analyzovat a následně posoudit jejich diagnostickou hodnotu (Spousta, V., 1995). Získané informace jsou subjektivními závěry odborných zaměstnanců. Jedná se o zkušené zaměstnance, kteří nicméně ukazují sociální obraz chovance a představu, kterou o něm tito zaměstnanci mají. Přesto právě proto jejich největší diagnostická hodnota spočívá v tom, jak vidí chovance odborní zaměstnanci a zdravotnický
- 30 -
personál. Mohou velmi dobře porovnávat vývoj chování chovance od jeho příchodu do ústavu zabezpečovací detence po současnost. Cíl šetření Shromáţděním údajů z různých zdrojů jsem získala data šestnácti osob, umístěných v zabezpečovací detenci Brno. Hlavním cílem šetření bylo zjistit rozdělení chovanců do skupin (podle NGŘ 15/2009), kolik osob bylo/nebylo dříve soudně trestáno, kolik osob bylo/nebylo dříve léčeno v psychiatrické léčebně, kolik osob spáchalo/nespáchalo trestný čin pod vlivem psychoaktivní látky, vlivem agrese a zda je některá osoba ve výkonu zabezpečovací detence zbavena způsobilosti k právním úkonům.
Výsledky šetření Osoba:
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
13
14
15
16
Celkem
Poruchy osobnosti
-
X
X
X
-
-
X
-
X
-
X
X
-
-
X
-
8
Psychotici
X
-
-
-
-
X
-
X
-
-
-
-
X
X
-
X
6
Mentálně postižení
-
-
-
-
X
-
-
-
-
X
-
-
-
-
-
-
2
Dříve trestán
X
X
X
X
X
X
X
X
X
-
X
X
X
X
X
X
15
Agresivita
-
X
X
X
-
X
-
-
X
-
X
X
X
-
X
X
10
Vliv psychoaktivních látek Pobyt v PL
X
X
-
-
-
X
-
-
-
-
X
-
-
X
-
-
5
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
X
16
Zbavení způsobilosti k právním úkonům
-
-
-
X
X
-
-
-
-
X
-
-
X
X
-
-
5
- 31 -
Provedeným šetřením bylo zjištěno, ţe na základě znaleckého posudku (příloha č. 8) je z celkového počtu šestnácti chovanců zařazeno do skupiny poruchy osobnosti osm chovanců (tj. 50%), do skupiny psychotici šest chovanců (tj. 37%) a dva chovanci do skupiny mentálně postiţení (tj. 13%). V patnácti případech se jedná o muţe a jednu ţenu české národnosti. Průměrný věk osob umístěných v zabezpečovací detenci je 36 let. Mezi osobami, kterým byla uloţena zabezpečovací detence je pouze jedna osoba (tj. 6%), která nemá záznam v opisu rejstříku trestů. Zbývajících patnáct osob (tj. 94%) má jiţ dřívější kriminální anamnézu.
6%
Dříve trestán Netrestán
94%
Mezi osobami v zabezpečovací detenci je pět osob, které uţívali psychoaktivní látky (tj. 31%) a jedenáct osob nemá ţádnou zkušenost s těmito látkami (tj. 69%).
- 32 -
31%
Uţivatelé drog Bez uţívání drog
69%
Vlivem agresivního chování spáchalo trestný čin deset osob (tj. 62%) a u šesti osob nebyla agrese prokázána (tj. 38%).
38% Agrese Bez agrese 62%
Na základě znaleckého posudku bylo zbaveno způsobilosti k právním úkonům pět osob (tj. 31%), zbývajících jedenáct osob je právně zodpovědných za spáchání trestného činu (tj. 69%).
- 33 -
31% Zbaveno způsobilosti k právním úkonům Právně způsobilí
69%
Dále jsem zjistila, ţe v minulosti bylo všem šestnácti osobám jiţ uloţeno ochranné léčení ústavní formou (tj. 100%).
0%
Pobyt v PL Neléčen v PL
100%
- 34 -
4.2
Cíle programů zacházení
Program zacházení se zpracovává na základě komplexní zprávy o chovanci s ohledem na charakteristiku osobnosti. „Program obsahuje konkrétně formulovaný cíl působení na chovance, metody zacházení s chovancem směřující k dosažení tohoto cíle, způsob a četnost hodnocení. Součástí programu je rovněž určení způsobu zaměstnávání chovance, jeho účasti na pracovní terapii, vzdělávání anebo jiné náhradní činnosti. Pokud u chovance přichází v úvahu více variant programu, lze mu umožnit výběr.“ (zákon č. 129/2008 Sb., § 25, odst. 3). Program zacházení představuje základní formu komplexního působení na chovance s cílem dosáhnout účelu výkonu zabezpečovací detence. Jednotlivé programy zacházení jsou velmi různorodé, je však přesně stanoveno, jaké jsou jeho součásti. Programy zacházení se člení na: pracovní (úklidová činnost, sebeobsluţné aktivity – úklid, nákup, koupání; práce v zahradě, práce v dílně, vaření), vzdělávací (trivium), speciálně-výchovné (arterapie – keramika, výtvarná výchova; logopedie, muzikoterapie, komunita, diskusní klub), zájmové aktivity (sportovní činnosti – cvičení v tělocvičně, na hřišti, míčové hry, stolní tenis), volnočasové aktivity (četba, společenské hry, sledování vybraných TV pořadů), aktivity zaměřené na oblast utváření vnějších vztahů (návštěvy, korespondence, telefonní kontakt). Program zacházení je v podstatě shrnutí výsledků psychologického, pedagogického, sociálního, lékařského nebo jiného posouzení chovance odbornými zaměstnanci ústavu zabezpečovací detence. Tím se dosahuje toho, ţe programy zacházení jsou takzvaně „šité“ na míru jednotlivým chovancům ústavu. Zde je právě spatřován základní předpoklad toho, aby mohly splnit svůj účel a nebyly pouze formální.
- 35 -
4.3
Psychologické, terapeutické, vzdělávací a pedagogické programy zacházení a úskalí jejich naplňování
Cílem psychologického programu zacházení je budování důvěry k odbornému personálu ústavu, motivování a příprava chovanců, kteří jsou prakticky ovlivnitelní, k zahájení případné terapie, motivace k zamyšlení se nad svými postoji a vzorci chování. Zlepšování schopností chovance zvládat běţné zátěţové situace a měnit stereotypní přístup k nim. Zmírňovat tenze související s umístěním ve výkonu zabezpečovací detence. Obsahem aktivity psychologického poradenství je sebepoznání (jaký jsem, jak vnímám ostatní lidi a reaguji na ně) a aktuální témata chovance jak osobní, tak i společenská. Proţívání umístění do zabezpečovací detence, podpora adaptačních mechanismů. Strategie zvládání a uvolňování stresů. Agresivita a přístup k ní. Vzhledem k širokému diagnostickému spektru chovanců a moţnosti souhrnu několika diagnóz současně, je základní formou realizace individuální setkávání. Působení v rámci menších skupin je výhledově moţné při případném navýšení počtu chovanců ústavu zabezpečovací detence v budoucnu. Konkrétní metody volí vedoucí aktivity s ohledem na skupinu, do které je chovanec zařazen odbornou komisí, v souladu se stanoveným cílem programu zacházení. Při volbě metod zohledňuje osobnostní zvláštnosti, limity a specifické potřeby chovance, jeho momentální psychický stav a celkovou aktuální situaci. Psycholog ve své práci vyuţívá: poradenský rozhovor, abreaktivní techniky (zpracování traumatických záţitků), osvětovou činnost a prevenci, relaxační a imaginativní techniky, techniky zaměřené na zdokonalení sebepoznání a seberegulace, prvky sociálně psychologického výcviku. Délka setkání je individuální, zpravidla probíhá jednou aţ dvakrát týdně, zejména s ohledem na aktuální psychický stav a potřeby jednotlivých chovanců. Cílem vzdělávacích aktivit chovanců je rozvoj a upevňování základních znalostí. Obsahem vzdělávacích aktivit je především zvládnutí trivia (psaní, čtení, počítání). Jedná se o základy českého pravopisu (diktáty, doplňování), čtení jednoduchých i - 36 -
těţších textů, základy počítání (sčítání, odečítání, dělení, násobení), základy společenských věd, základní témata dějepisu (dějiny ČR, světové dějiny), přírodopisu (fauna a flóra) a zeměpisu (Česká republika, Evropa). Vzdělávací aktivity se realizují formou skupinovou i individuální, popřípadě formou samostudia na cele. Výuka probíhá klasickou vyučovací metodou a to výkladem, besedou, přednáškou, poslechem nebo sledováním výukových programů. V rámci pracovní aktivity se snaţí odborní zaměstnanci ústavu přímým působením na osobnost chovance potlačovat neţádoucí účinky protispolečenského jednání a rozvíjet jejich vztah k přírodě, k ochraně ţivotního prostředí, ale především zlepšit jejich sebeobsluţné návyky. Řada chovanců má značné nedostatky v dodrţování základních hygienických návyků. Vlastní prací na zahradě a dílně ústavu zabezpečovací detence je snaha odbourat psychické napětí chovanců, vyvolat pozitivní změny, pomáhat jim vyrovnat se s problematickými oblastmi jejich ţivota v ústavu, ale také je připravit na ţivot po ukončení výkonu zabezpečovací detence. Obsahem pracovní aktivity je společná práce při pěstování rostlin, výsadba, péče o rostliny a rozdělení případné sklizně mezi chovance ústavu. Pracovní program zacházení se realizuje formou společné práce na zahradě ústavu a pěstováním sazenic v terapeutické místnosti. Mezi speciálně výchovné aktivity patří sociálně právní poradenství, které vede v ústavu zabezpečovací detence sociální pracovník. Cílem této skupinové aktivity je snaha rozvíjet a kultivovat osobnost chovanců, poskytnou jim dle úrovně jejich rozumových schopností vědomosti, dovednosti a návyky potřebné k jejich uplatnění v praktickém ţivotě. Trénink praktických sociálních situací, např. hospodaření s penězi, nákupy, kontakt s úřady, apod. Poskytnout chovancům základní vědomosti o podstatě a fungování demokratické společnosti a o právech a povinnostech jejích občanů. Odborné vedení při utváření a udrţování ţádoucích sociálních vazeb. Poskytnout základní orientaci v právních předpisech a normách, potřebných v běţném ţivotě a vytvářet u chovanců základy právního vědomí a občanské odpovědnosti. K dalším vzdělávacím programům patří diskusní klub, jehoţ cílem je s vyuţitím zásad komunitního systému i individuálního působení na osobnost chovance ve výkonu zabezpečovací detence potlačovat neţádoucí účinky protispolečenského jednání a rozvíjet vzorce adekvátního sociálního chování a jednání s cílem vyvolat pozitivní
- 37 -
změny u chovanců, pomáhat jim vyrovnat se s problematickými oblastmi jejich ţivota v ústavu a připravit je na ţivot po ukončení výkonu zabezpečovací detence. Obsahem diskusního klubu jsou populárně naučné přednášky na aktuální témata z oblasti politiky, kultury a sportu. Diskusní klub je veden metodou výkladu, besedy a individuálního přístupu s vyuţitím videoprojekce. K relaxačnímu a terapeutickému vyuţití volného času, se v rámci speciálně – výchovného programu zacházení vyuţívá arteterapie. Arteterapeutické působení je zaměřeno na chovance vykazující osobnostní patologické jevy (poruchy chování, potíţe v komunikaci, potíţe se sociálním začleněním, abúzus nelegálních drog, agresivitu a potíţe s ovládáním emocí, napětím a tenzí, potíţe se sebehodnocením a podobně). Arteterapie napomáhá rozvoji sociálních dovedností. Cílem tohoto programu je umoţnit chovancům účast na tvořivé činnosti, umoţňující plastické a prostorové vyjádření, vést ke zlepšení manuální zručnosti a koordinaci rukou, dát moţnost k realizaci tvůrčích myšlenek, umoţnit nové podněty a zkušenosti. Arteterapie je tvořena mnoha jednotlivými technikami, jako jsou modelování (zejména z hrnčířské hlíny), koláţe a zejména malování. Při malování je moţné zadávat různá témata. Tato témata mohou mít symbolickou povahu, mohou být zaměřena na problematiku jedince nebo interakci ve skupině. Často můţe kresba skupiny pomoci objevit různé vztahy mezi členy skupiny. Jinou moţností je ponechat volbu tématu na chovanci. Malování prsty (tzv. fingerpainting), které v terapiích můţeme rovněţ uţívat, má podobně jako modelování silný emoční náboj. Při práci jsou vyuţívány metody monologické (vysvětlování) a názorně demonstrační. Terapeutická aktivita probíhá jednou týdně v odpoledních hodinách s vybranými chovanci ústavu. V rámci volno – časových aktivit se chovanci ústavu převáţně věnují četbě, společenským hrám („Člověče, nezlob se“, pexeso, dáma, mlýn, šachy, scrabble, sudoku, kvízy, kříţovky), poslechu hudby a sledováním vybraných televizních pořadů. Společenské hry podporují aktivní a společenské trávení volného času, schopnost práce v kolektivu a přirozenou soutěţivost. Současně trénují paměť, postřeh a soustředěnost chovanců. Jednoznačným cílem je kompenzace stresu a napětí. V oblasti zájmových aktivit se odborní zaměstnanci zaměřují na sportovní činnosti, kdy chovanci cvičí v tělocvičně, hrají míčové hry a stolní tenis. I tady je nutné mít na zřeteli - 38 -
aktuální psychický, ale především fyzický stav chovance s ohledem na probíhající medikamentózní léčbu. Sportovní aktivity uvolňují fyzickou a emocionální energii, rozvíjí volní vlastnosti (obratnost, vytrvalost, houţevnatost, postřeh), pomáhají k rozvíjení pohybové koordinace a prostorové orientace, překonání stresu, napětí a nudy. Chovanci ústavu mají rádi tyto aktivity, kdy aktivní přístup většiny z nich svědčí o tom, ţe vedou ke skutečně smysluplnému a efektivnímu vyuţití dne a volného času chovanců. Zmírňuje se tak jejich napětí, stres a pozitivně působí na jejich psychiku a chování. V rámci svého šetření jsem oslovila všechny odborné zaměstnance, ale především jsem hovořila s primářem psychiatrického oddělení ústavu zabezpečovací detence. Zhodnocení dosavadního průběhu zabezpečovací detence a jejího vlivu na chovance ústavu je velmi předčasné. V současné době všichni chovanci ústavu zabezpečovací detence naplňují dikci zákona č. 129/2008 Sb., § 2 „Výkonem zabezpečovací detence se sleduje ochrana společnosti…“, tak se i zaměstnanci, jako reprezentanti společnosti, cítí bezpečněji, kdyţ se tyto osoby nacházejí v ústavu zabezpečovací detence. Předpokládá se, ţe u dvou chovanců bude v horizontu dvou aţ tří let navrţena soudu přeměna výkonu zabezpečovací detence na ochranné léčení tak, jak to navrhovali soudní znalci ve svých znaleckých posudcích. U pěti chovanců (jedná se především o osoby s paranoidní schizofrenií) je předpoklad, ţe v ústavu zabezpečovací detence stráví nějakých pět let, neţ bude navrţena přeměna na ochranné léčení. To vše ovšem za předpokladu, ţe budou pravidelně uţívat i po propuštění z ústavu zabezpečovací detence předepsanou medikaci. V horizontu dvou aţ tří let by se o dva chovance měl určitě postarat některý ze sociálních ústavů. V daném okamţiku je snad jen jeden chovanec, u kterého si nikdo z odborných zaměstnanců neumí představit, ţe by soudu navrhl přeměnu zabezpečovací detence na ochranné léčení. Skupina pěti chovanců se v současné době cítí být „napravena a polepšena“ s tím, ţe uţ nikdy ţádný trestný čin nespáchá, ale to bohuţel neodpovídá pravému stavu věci. Názor odborných zaměstnanců ústavu je zcela opačný. Určitý vliv na samotný vývoj chovanců bude mít jistě i jejich fyzické „stárnutí“ (příloha č. 7).
- 39 -
Všichni chovanci se svým způsobem sţili s podmínkami ústavu, nicméně dvě třetiny z nich by raději byli umístění v psychiatrické léčebně neţ v ústavu zabezpečovací detence.
- 40 -
4.4
Vybrané kazuistiky osob detenčního ústavu
„Kazuistika je studií případu konkrétního jedince s postižením. Metoda kazuistiky zpracovává konkrétní případ od doby zjištění postižení až po současnost. Shrnuje všechny dostupné informace a údaje. Pracuje s výsledky různých odborných vyšetření (lékařské, psychologické, sociální, speciálněpedagogické). Jedná se o metodu sumarizační, která shromažďuje všechny dostupné informace, ale současně není jen jejich pouhým výčtem, nýbrž se snaží mezi nimi postihnout vzájemné vztahy, nacházet souvislosti a příčiny (Pipeková, J. et al., 2010, 72s). Popisy případů jsou zaloţeny na analýze dokumentů, kdy označení osob je anonymizované. Muž D. K., ročník 1975 Rodinná a osobní anamnéza Narozen v úplné rodině, vyrůstal společně s bratrem, na výchově se podíleli oba rodiče. K rodičům i bratrovi má pozitivní vztah. Ve třech letech se přiotrávil léky, coţ negativně ovlivnilo jeho další vývoj – zůstal mentálně postiţený. Několik měsíců v kómatu. Od té doby se chová problematicky. Dokončil základní školu. Ţil ve společné domácnosti s rodiči a bratrem. V posledních letech vyhroţoval rodině zabitím, vymýšlel si různé pomluvy rodiny, aby jí ublíţil. Matka je stále ochotna synovi pomáhat, otec uţ úplně rezignoval. Pro celou rodinu je však jiţ nepřípustné, aby u ní bydlel. Jiţ v minulosti se opakovaně dopouštěl trestné činnosti. V roce 1993 umístěn ve výkonu vazby, protoţe nahlásil policii bombu, dostal ochranné léčení. Ve výkonu trestu odnětí svobody strávil tři a půl roku za těţké ublíţení na zdraví. Opakovaně nahlašoval bomby na různých místech. Pro loupeţné přepadení banky umístěn v ochranné léčbě v Psychiatrické léčebně Brno – Bohunice. Odtud opakovaně utíkal a dopouštěl se další trestné činnosti. Přesto, ţe je chovanec mentálně postiţený, naučil se číst a psát. Ve výkonu trestu odnětí svobody matka chovance pravidelně navštěvovala. Chovanec chce v detenčním ústavu udrţovat písemný a návštěvní kontakt s rodinou a příbuznými.
- 41 -
Psychologická a pedagogická charakteristika Jedná se o simplexní osobnost, intelektové schopnosti jsou v pásmu lehkého mentálního defektu. Zbaven způsobilosti k právním úkonům. Výrazná osobnostní patologie, na jedné straně infantilní projevy, na druhé straně impulzivita, nezdrţenlivost, anetický, výrazně egocentrické proţívání, nepřizpůsobivý, manipulativní, s tendencí k fabulacím. Bez sociálních vazeb, patrné silné deprivační vlivy ve vývoji. Má potíţe s respektováním autority jakéhokoli řádu. Nedokáţe se poučit z trestu. Aktuálně proklamuje ochotu ke spolupráci, pravděpodobně jako prostředek k moţnosti ukončení pobytu v ústavu zabezpečovací detence. Nutné počítat se sníţenou mentální úrovní a závaţnými nedostatky ve výchovném vedení jiţ od útlého věku, nedostatek vůle i schopností, neosvojené pracovní návyky, nepřizpůsobivost, nezdrţenlivost. Nelze udrţet dlouhodobější motivaci, ta se mění a je řízena především touhou po uspokojování vlastních potřeb a ţádostí v co nejkratším časovém horizontu. V současné době je chovanec prozatím umístěn samostatně. K zaměstnancům je slušný v rámci svých moţností, jsou však vícečetné poţadavky, které se snaţí i manipulativním způsobem dosáhnout. Aktivní přímá agrese je méně pravděpodobná. Při stabilizovaném prostředí a uspokojování jeho základních potřeb, které mu zajistí dostatečný klid a jistotu, je předpoklad, ţe se nebude dostávat do agresivních nebo autoagresivních konfliktů. Na pobyt v ústavu zabezpečovací detence jiţ adaptován, stanovený program zacházení plní jen částečně. Často musí být vyzýván, je neiniciativní a sám nevyvíjí aktivitu. Jeho osobní hygiena je na nízké úrovni. Psychiatrická medikace. Chovanec zařazen do skupiny mentální retardace, do sekce dospělých mužů mentální retardace.
- 42 -
Muž V. F., ročník 1986 Rodinná a osobní anamnéza
Svobodný muţ narozen jako nejmladší dítě z druhého manţelství svého otce. Podle úřední dokumentace měl osm sourozenců, sám udává deset sourozenců, z toho čtyři nevlastní z otcova prvního manţelství. Otec pracoval jako traťový dělník, váţně onemocněl a nemohl se řádně podílet na jeho výchově. Matka měla v těhotenství problémy, porod ale proběhl bez komplikací. Od malička trpěl záněty dýchacích cest a jeho psychomotorický vývoj byl opoţděný. Školní docházka dvakrát odloţena pro nezralost a hyperaktivitu, poté zařazen do zvláštní školy. Ve škole poruchy chování, záškoláctví, drzost, krádeţe, vulgarita, agresivita vůči spoluţákům, jejich vydírání a šikanování. Od osmi let pravidelně sexuálně zneuţíván jedním ze sourozenců. Toulky po nocích, zdrţování se v nočních barech, od jedenácti let silně kouří, od dvanácti let uţívání alkoholu. Účastnil se skupinové majetkové trestné činnosti, jezdil autostopem, provozoval i homosexuální prostituci. Rodiče nerespektoval a ve čtrnácti letech donutil o pět let mladšího chlapce k rozsáhlým krádeţím. V únoru roku 2000 přepadl čtyřicetiletou ţenu, zmlátil ji, pod pohrůţkou zabití ji nutil svléknout, poniţovat se, snaţil se o sexuální styk a situaci opakoval při neúspěchu. Byl umístěn do diagnostického ústavu, ale byl stále na útěku. Obdobně to bylo s následně nařízenou ústavní výchovou. V místě bydliště se v červenci roku 2000 dopustil dalšího brutálního znásilnění, tentokrát devítileté dívky. Při hospitalizaci v Psychiatrické léčebně Havlíčkův Brod stanovena diagnóza sexuální deviace – agresivního sadismu při lehké mentální retardaci a disharmonickém vývoji osobnosti. Zjištěna psychosexuální nevyzrálost s projevy patologické sexuální agresivity
s nepříznivou
prognózou
stupňování
brutality
pacienta.
Nařízena
sexuologická léčba v rámci ochranné výchovy. Léčen psychiatricky a sexuologicky, uspokojivě se adaptoval v ústavu a dokončil základní školní docházku. Učební obor ale uţ nedokončil, stavěl se negativně i k injekční léčbě. Z dovolenky na pohřeb otce se jiţ nevrátil, přestal uţívat medikaci, přespával u známých, kradl a občas uţíval pervitin. V červenci roku 2004 znásilnil čtyřicetiletou ţenu.
- 43 -
Psychologická a pedagogická charakteristika Jedná se o nezralou osobnost, simplexní, nezdrţenlivá, agresivní, emočně oploštělá a anetická, se sklonem k násilnému a antisociálnímu jednání a sklonem k záměrnému zkreslování reality. Dominantní rysy v osobnosti jsou disocialita, agresivita, histriónství, absence vyšších citů a empatie, chybění prosociálních postojů. Rozumové schopnosti jsou na hranici lehké mentální retardace a podprůměru, přičemţ sociální inteligence je na mnohem lepší úrovni neţ školní vědomosti, slovní zásoba a schopnost abstrakce. Paměť není narušena. Předčasná sexuální maturace, nelze vyloučit ani negativní vliv sexuálního zneuţívání v dětství. Nevyhraněná objektová orientace co se týče pohlaví, se zřetelnou přitaţlivostí sexuálních agresivních a sadistických scén. Od dětství se pohybuje ve skupinách asociálních jedinců, jeho morální vlastnosti jsou deformované, jeho postoje protispolečenské, vyšší city nevytvořeny. Vlastní sexuální deviaci nepřijal, agravuje intelektový deficit, simuluje poruchy paměti, vyhroţuje nepokrytě dalším lidem, aby předstíráním duševní poruchy dosáhl svých egoistických cílů, tj. zmírnění následků vlastního chování. Diagnostikována smíšená porucha osobnosti a agresivní sadismus. Při dosavadní léčbě muţ nespolupracoval, opakovaně utíkal z psychiatrické léčebny, jeho agresivita přetrvávala a dopouštěl se jí i při tlumení neuroleptiky v kombinaci s hormonálním útlumem. Zájem o léčbu neprojevoval. V ústavu zabezpečovací detence se muţ postupně adaptuje, je ubytován spolu s dalším chovancem. Program zacházení plní částečně, coţ vyplývá z jeho nízké mentální úrovně. Má sklony k vulgaritě vůči ostatním chovancům, navíc má značné nedostatky v dodrţování hygienických návyků. Psychiatrická medikace. Chovanec zařazen do skupiny poruch osobnosti, do sekce dospělých mužů poruch osobnosti.
Muž J. B., ročník 1981 Rodinná a osobní anamnéza Muţ narozen v úplné rodině, má dva sourozence. Rodiče se v roce 1995 rozvedli. Vyrůstal v disharmonickém rodinném prostředí u matky, která péči o něj nezvládala. - 44 -
Otec po rozvodu odjel pracovat do USA, kde ţije doposud. Spolu se sourozenci navštěvoval zvláštní školu. Vyšel ze třetí třídy, poté se potuloval. Umí trochu číst, psaní mu dělá problémy. Ze záznamů zvláštní školy vyplývá, ţe je prudké a výbušné povahy, často reagoval nepřiměřeně situaci. Ke spoluţákům se choval agresivně. V raném dětství byl hospitalizován na dětském psychiatrickém oddělení psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice v Plzni s diagnózou poruchy chování. Do doby výkonu trestu bydlel ve společné domácnosti s matkou, jejím druhem alkoholikem a sourozenci. V roce 1996 se dopustil pokusu o znásilnění šestiletého děvčete, které následně zavraţdil utopením. Jako mladiství byl za tento čin ve výkonu trestu odnětí svobody devět let, poté nastoupil ochrannou léčbu v Psychiatrické léčebně Dobřany. V roce 2005 útěk z léčebny. Po celou dobu hospitalizace nespolupracoval, hospitalizace plnila pouze detenční úlohu, zcela bez náhledu, nevyzpytatelný, impulsivní, sklony k agresivnímu chování. Proto byl léčebnou podán návrh na přeměnu ochranného léčení na zabezpečovací detenci.
Psychologická a pedagogická charakteristika Jedná se o simplexní osobnost s nevyrovnaným intelektovým výkonem, intelekt se pohybuje na hranici mentální retardace a podprůměru, na slabé úrovni je osvojení základních dovedností v oblasti čtení, počítání a písemného projevu. Osobnostní rysy nesou zjevné známky afektivní emoční nestability, anetičnosti, vyšší city smazány. Dle popisů chování v dokumentaci, je často vulgární, vyhroţující, manipulující, impulsivně explozivní. Má nízkou frustrační toleranci ke stresu, pakliţe nemá náladu, reaguje přehnaně i na slabší podněty. Má potíţe s respektováním autority jakéhokoli řádu. Špatně odhaduje své moţnosti, značně se nadhodnocuje, chybí mu autokritičnost a následkem toho jistá sebekorekce. S tím souvisí i tendence ke zkreslování skutečnosti, někdy vzhledem k niţšímu intelektu a deprivaci ne zcela úmyslné. Nedokáţe se poučit z trestu. Dle dostupné dokumentace ve výkonu trestu a ochranném léčení má nedostatky v udrţování kázně a pořádku, nevhodné chování k dozorcům, odmítání plnění povinností i za cenu trestu. Velký vliv na jeho chování má aktuální ladění, je-li v dobré náladě – aktivní, ochotný, ve špatné – vzdorovitý, útočný, agresivní, zejména vůči slabším, podráţděný. Hrubý, vulgární k ostatním odsouzeným.
- 45 -
Aktuálně proklamuje ochotu ke spolupráci jako prostředek k moţnosti ukončení pobytu v zabezpečovací detenci. Vzhledem k dlouhodobému pobytu ve výkonu trestu odnětí svobody a zhruba pětiletému pobytu v psychiatrické léčebně snáší změnu prostředí i ošetřujícího personálu od počátku bez výrazných problémů. Je schopen veškerých činností spojených s pobytem v detenčním ústavu, jako je úklid, sebeobsluţné činnosti, praní osobního prádla apod. Ubytován samostatně. Při styku s ostatními chovanci je nutný nepřetrţitý dozor zaměstnanců detence. Ve vztahu k ošetřujícímu personálu nedochází k ţádným konfliktním situacím. Výuka by měla být zaměřena ke zvládnutí základního trivia. Další vzdělávání v podmínkách detenčního ústavu je vzhledem k jeho schopnostem a diagnóze v podstatě vyloučena. Chronická medikace. Chovanec zařazen do skupiny poruch osobnosti, do sekce dospělých mužů poruch osobnosti.
Muž S. P., ročník 1987 Rodinná a osobní anamnéza Muţ pochází s disharmonické rodiny. Narodil se jako třetí ze čtyř sourozenců – má dva bratry a starší sestru. Kaţdý ze sourozenců má vlastního otce. Jeho otec byl o 31 let starší neţ jeho matka. Otec jiţ neţije. Matka byla v domácnosti, nikdy nepracovala. Na dětství nemá dobré vzpomínky. Otcové ostatních sourozenců byli alkoholici. Se sourozenci si celkem rozuměl, uvádí, ţe v raném dětství býval spíše zakřiknuté dítě. Základní školu absolvoval s podprůměrným prospěchem, poté se vyučil truhlářem, aby měl „nějaký papír“. Učení ho příliš nebavilo, často chodil se spoluţáky za školu. V osmnácti letech ho matka vyhodila z domu, protoţe bral drogy (marihuana, pervitin), páchal drobné krádeţe, nadměrně konzumoval alkohol. V té době se o něj starala nevlastní babička, která ţije v domově důchodců. Nějakou dobu přespával v její zahradní chatce. Před spácháním trestného činu ţil u známého – „strýce“ alkoholika. V jeho
dvaadvaceti
letech
mu
byla
diagnostikována
akutní
psychóza.
Byl
hospitalizován, léčil se i ambulantně, posléze léčbu ukončil. V dubnu roku 2011 se dopustil homicida na svém strýci. Čin byl motivován patologickou motivací vycházející z jeho onemocnění paranoidní schizofrenie. Uvádí, ţe činu lituje, kdyţ zabil svého - 46 -
strýce, byl přesvědčen o tom, ţe je upírský boss, řekli mu to z televize, ten jak uvádí Snídani s Novou. Na základě rozhodnutí soudu umístěn do ústavu zabezpečovací detence. Písemný a návštěvní kontakt chce udrţovat s matkou a bratrem. Psychologická a pedagogická charakteristika Premorbidní
–
primární
osobnost
chovance je
disharmonicky strukturovaná
s asociálními rysy, se znaky deficitní adaptability, s inklinací k hédonismu, s deficitním sociálním a morálním cítěním a znaky protřelosti v adaptačním stylu. Tato primární osobnost doznala změn v důsledku probíhajícího schizofrenního onemocnění. Došlo k dezintegraci osobnosti, prohloubení emoční oploštělosti, paranoidního zaměření, změny myšlení s bludnými obsahy. Paranoidní schizofrenie se projevuje v cirkulární průběhové formě s prohlubujícím se defektem osobnosti. Chovanec verbalizuje ochotu ke spolupráci. Setkal se jiţ s reţimem psychiatrické léčebny, kde nebyly zaznamenány výraznější potíţe. Lze předpokládat, ţe přístup k programu aktivit bude spíše pasivnější, při remisi schizofrenního onemocnění jsou potíţe málo pravděpodobné. Chovanec nemá jasnou vizi budoucnosti, jeho představa smyslu a významu detence je simplexní a nejasná. Chovanec je v ústavu zabezpečovací detence ubytován prozatím samostatně, s ostatními chovanci přichází do styku pouze při některých aktivitách a na vycházce. Při kompenzaci základního onemocnění, není předpoklad konfliktního chování vůči ostatním chovancům. Potíţe by mohly vzniknout při znovu aktivaci paranoidního bludného systému. Ve vztahu k ošetřujícímu personálu nedochází vzhledem k stabilizovanému prostředí a zacházení k ţádným konfliktním situacím, chovanec se snaţí vyhovět, konfliktní situace nevyvolává. Při stabilizovaném prostředí a uspokojování jeho základních potřeb, které mu zajistí dostatečný klid a jistotu, je předpoklad, ţe se nebude dostávat do agresivních konfliktů. Sám udává, ţe má tendence při konfliktních situacích reagovat spíše staţením se. Riziko sebepoškození však nelze vyloučit, v minulosti se autoagrese jiţ pod vlivem bludných představ dopustil. Chronická medikace. Chovanec zařazen do skupiny psychotiků, do sekce dospělých mužů psychotici.
- 47 -
Žena E. B., ročník 1973
Rodinná a osobní anamnéza Svobodná, bezdětná ţena pochází z úplné rodiny, dětství hodnotí jako spokojené. Má o tři roky mladší sestru. Otec jiţ neţije, po jeho smrti se matka léčila na psychiatrii. S otcem vycházela velmi dobře. S matkou se nestýká. Po ukončení základní školy vystudovala střední ekonomickou školu. Ve čtvrtém ročníku onemocněla mentální anorexií, byla hospitalizována v Psychiatrické léčebně Opava. Pracovala krátce ve výdejně zdravotnických pomůcek, poté jako účetní. Od dětství trpěla degenerativním onemocněním sítnice a těţkou krátkozrakostí. V roce 2000 prodělala operaci odchlípené sítnice pravého oka – ta nebyla úspěšná. Od roku 2003 jí byl přiznán plný invalidní důchod. Několikrát byla hospitalizována na psychiatrii. V roce 2007 byla vzata do vazby pro trestný čin obecného ohroţení – úmyslné zaloţení poţáru v obytném domě a poté nepodmíněně odsouzena ke třem letům vězení a následné psychiatrické léčbě v ústavní formě. Tuto léčbu chovanka absolvovala v Psychiatrické léčebně Opava. Jelikoţ zdravotnické zařízení vyčerpalo všechny své léčebné moţnosti, byla ţena na základě rozhodnutí soudu umístěna do ústavu zabezpečovací detence. Návštěvní kontakt bude udrţovat se svou sestrou.
Psychologická a pedagogická charakteristika Osobnost egocentrická, emočně nestálá, kontrola vlastních impulzů a projevů značně sníţená. Emoce zadrţuje, není schopná je uvolnit společensky přiměřeným způsobem, proto dochází k afektivním výbuchům. Kolísavé pocity hostilis, vztahovačnosti, agrese. Problémy v interpersonálních vztazích – přes proklamaci nezájmu o druhé, stojí o kontakt s lidmi, problém je ale vztahy navazovat a udrţet. Od druhých očekává spíše negativní vztahy, nepřijetí. Časté konflikty s druhými lidmi, vyţaduje zvláštní ohledy, zaměřená na uspokojení svých potřeb, které nedokáţe odloţit. Senzitivní, aţ paranoidně naladěná. Lze předpokládat, ţe i v budoucnu se bude pod vlivem afektivních dekompenzací chovat maladaptivně. Nelze vyloučit depresivní rozlady, moţné jsou i psychotické dekompenzace, zvýšené riziko sebepoškozování a existuje i riziko bilanční sebevraţdy.
- 48 -
Intelekt se pohybuje v pásmu průměru. Výkon je vyrovnaný, kvalitní mechanická paměť, nadprůměrná schopnost abstrakce, dobré školní znalosti, průměrné sociální porozumění. Dle znaleckého posudku: smíšená porucha osobnosti (převáţně emočně nestabilní porucha osobnosti, impulzivní typ a dále rysy paranoidní poruchy osobnosti, anakastické poruchy osobnosti, asociální poruchy osobnosti, histriónské poruchy osobnosti a schizoidní poruchy osobnosti). Dále pak znalcem diagnostikována schizotypní porucha. V současné době nejsou patrny ţádné známky agresivního chování. Po nástupu do ústavu zabezpečovací detence zprvu problémová, diktovala si podmínky, později zlepšení komunikace. Chovanka je umístěna samostatně. Vzhledem ke zprávám z psychiatrické léčebny a výkonu trestu odnětí svobody lze očekávat problematický vztah chovanky k případným spolubydlícím na cele. Přesto lze doporučit kontakt s ostatními chovanci v rámci ústavu zabezpečovací detence v případě stabilizovaného stavu chovanky. Kontakt pouze v rámci aktivit a za stálého střeţení příslušníky vězeňské stráţe a dohledu vychovatele nebo pedagoga. Jmenovaná se dobře adaptovala, stanovený program zacházení si plní pouze částečně, z nabídnutých aktivit má zájem pouze o četbu a poslech hudby. Ústavem jsou jí zabezpečovány speciální materiály pro četbu a poslech pro nevidomé. Chovanka zařazena do skupiny poruch osobnosti, sekce dospělých žen poruch osobnosti.
Muž H. D., ročník 1967 Rodinná a osobní anamnéza Muţ vyrůstal v úplné rodině společně se dvěma mladšími sourozenci – bratr a sestra. Dětství nepovaţuje za příliš šťastné, vztahy mezi rodiči byly disharmonické, necítil být se přijímán. Otec byl agresivní k matce i dětem, často se hádali. Oba rodiče měli psychické problémy, se kterými se léčili. Rovněţ sestra dle jeho sdělení prodělala psychiatrickou léčbu, neví ale proč. Se sourozenci se vídal velmi málo. Matka zemřela v roce 2009, s otcem se nestýká. - 49 -
Po ukončení základní školy studoval Střední spojovací školu v Praze, kde se vyučil mechanikem. Po vojně byl krátce zaměstnán, poté pracoval dva a půl roku v zahraničí jako prodavač a automechanik. Po návratu provozoval několik let bar, asi deset let se zabýval vytvářením a správou webových stránek o hudbě, později byl nezaměstnaný. Chovanec je svobodný, jeho poslední vztah trval devět let. Uvádí, ţe byl na druţku velmi fixován, vztah byl harmonický, i kdyţ se přítelkyně psychiatricky léčila. Sám byl v dlouhodobém léčení pro úzkostné stavy, jedenáct let uţíval benzodiazepiny, s postupně rostoucí dávkou došlo k rozvoji syndromu závislosti. V době před trestným činem se u něj rozvinul paranoidní bludný systém, pod jehoţ vlivem došlo k homidu matky přítelkyně. Byl přesvědčen, ţe mu vyměňuje léky, chce se ho zbavit. Několikrát se pokusil o sebevraţdu. Na základě rozhodnutí soudu umístěn do ústavu zabezpečovací detence. Psychologická a pedagogická charakteristika Premorbidní osobnost – asociální, egocentrická, nezdrţenlivá s rysy paranoidity. V minulosti léčen pro úzkostné stavy, závislost na neurolu. Ani po roce léčby nezískal náhled na bludný systém. Popisované rysy osobnosti nyní poněkud setřeny. Aktuálně jsou v popředí depresivní rozlady bilančního charakteru, apatie, ztráta ţivotního stylu. Intelekt se pohybuje v pásmu průměru, přítomen deficit kognitivních funkcí (zejména v oblasti neverbálního abstraktního a kombinačního myšlení, představivosti, schopnost dávat do logických souvislostí dějové situace a porozumět sociálním situacím). Poruchy paměti, pozornosti a psychomotorického tempa nejsou přítomny. Avizuje ochotu spolupracovat. Absolvoval jeden a půl roční pobyt v Psychiatrické léčebně Bohnice s podobným reţimem, kdy nebyly zaznamenány obtíţe. A priory není nastaven chovat se opozičně. Nutný je dohled na uţívání medikace, kdy v minulosti došlo k jejímu střádání. Potíţe by mohly nastat při nárůstu paranoidity vůči okolí. V ústavu zabezpečovací detence je prozatím ubytován samostatně, s ostatními chovanci přichází do styku pouze při některých aktivitách a na vycházce. Vzhledem k diagnózám nelze stoprocentně v budoucnu konflikty s ostatními chovanci vyloučit. Ve vztahu k ošetřujícímu personálu nedochází vzhledem ke stabilizovanému prostředí a zacházení k ţádným konfliktním situacím, chovanec se snaţí vyhovět, konfliktní situace nevyvolává.
- 50 -
Při stabilizovaném prostředí a uspokojování jeho základních potřeb, které mu zajistí dostatečný klid a jistotu je předpoklad, ţe se nebude dostávat do agresivních nebo autoagresivních konfliktů. Vzhledem k současnému postoji ohledně svého činu a následné změně způsobu ţivota a proţívání, nelze v budoucnu vyloučit moţnost vnitřního konfliktu. Chovanec se jiţ adaptoval, stanovený program zacházení si plní částečně, je spíše pasivní. Chovanec zařazen do skupiny psychotiků, do sekce dospělých mužů psychotici.
Muž H. O., ročník 1981 Rodinná a osobní anamnéza Chovanec se narodil v úplné rodině jako nejmladší ze tří dětí. Nejstarší sestra zemřela ve čtyřech letech na zánět mozkových blan. Druhorozená starší sestra je mentálně retardovaná. Byla matce odebrána a umístěna v Ústavu sociální péče Hodonín. Muţ se narodil se závaţnou vrozenou vadou – rozštěpem horního patra, čelisti a rtu. V raném dětství prodělal plastické operace. Na ţádost rodiny byla korekce vad předčasně ukončena, coţ negativně ovlivnilo vývoj řeči. Je mentálně retardovaný, komunikuje pouze gestikulací, nevytvoří ani jednoduchou větu. Vyrůstal v sociálně slabé rodině, v nepodnětném prostředí s velmi nízkou hygienickou úrovní. Matka s ním nedocházela ani na pravidelné kontroly k dětskému lékaři. Oba rodiče jsou chroničtí alkoholici. Byl zbaven povinné školní docházky jako nevzdělavatelný a umístěn v pomocné škole, následně pobýval jeden rok v ústavu sociální péče. Od čtrnácti do dvaceti let byl chovancem týdenního stacionáře. Poté ţil v rodinném domku ve společné domácnosti s matkou a jejím přítelem. Rodiče se rozvedli, otec dle sdělení sousedů občas pobýval u své bývalé manţelky a jejího přítele. Muţ ţil v prostředí, kde nebylo dbáno na plnění a zachování základních ţivotních potřeb, chodil špinavý, někdy i nahý, dle sdělení lékařů trpíval nedostatkem jídla. Často byl otcem – chronickým alkoholikem nepřiměřeně trestán, ačkoli si nevhodnosti svého chování nebyl a ani nemohl být vědom, většinou však byl trestán zcela bezdůvodně, jen z alkoholického rozmaru. Také byl fyzicky napadán svou mentálně retardovanou starší sestrou, kdy se rozhodně nejednalo o - 51 -
neškodné „škorpení“ mezi sourozenci. Rodinu údajně často navštěvovali bezdomovci, docházelo zde k častým konfliktům a hádkám v důsledku zvýšené konzumace alkoholu. V roce 2004 byl na základě znaleckého posudku z oboru psychiatrie zbaven způsobilosti k právním úkonům. Matka, která byla soudem ustanovena jako opatrovnice, pobírala plný invalidní důchod a další dávky sociální péče. Dle sdělení svědků však synův důchod uţívala ve svůj prospěch (konzumace alkoholu). V roce 2008 byl muţ obţalován pro pokus vraţdy své matky, kterou surově zbil. Agresí vůči matce tak reagoval na neuspokojení svých základních potřeb. Následně byl umístěn do Psychiatrické léčebny Kroměříţ a poté do ústavu zabezpečovací detence.
Psychologická a pedagogická charakteristika
Jedná se o osobnost s vrozeným intelektovým defektem v pásmu středně těţkého mentálního postiţení za působení negativního sociálního prostředí primární rodiny (stylismus v rodině, asociální a konfliktní zázemí). V důsledku vrozeného rozštěpu horního rtu i patra je verbální komunikace minimální, omezena na několik slov, ale spíše na neartikulované zvuky (obrázek pejska: „haf“). U chovance je ale snaha o komunikaci a kontakt s personálem zachována a vnímá ji po prvotní nejistotě převáţně radostně, zejména pokud je chválen. Je schopen jednoduchých úkonů např. v sebeobsluze, ale není schopen samostatného ţivota. Většině příkazů sice nerozumí, ale snaţí se vyhovět. Jedná se o osobnost primitivní, zájmově omezenou na uspokojování základních biologických potřeb, s výrazně řečovým omezením interpersonálního kontaktu. Je mobilní a fyzicky aktivní. Projevuje zájem a snahu o navazování kontaktu a ke komunikaci s druhými, není však schopen validního verbálního kontaktu jednak pro středně těţké mentální postiţení, jednak pro neúplně dokončenou korekci rozštěpu rtu, patra i čelisti. Ve vztahu k ošetřujícímu personálu nedochází prozatím k ţádným konfliktním situacím. Rovněţ ve vztahu k chovancům je nekonfliktní. Je předpoklad, ţe ve stabilizovaném prostředí a uspokojování jeho základních potřeb, které mu zajistí dostatečný klid a jistotu, se nebude dostávat do agresivních nebo autoagresivních konfliktů. Impulzem ke konfliktu se ale můţe stát jakýkoliv i drobný a pro běţného člověka nepodstatný podnět. Je stále dítětem s dětskými potřebami a přáními, zejména potřebuje mít pocit, ţe někam patří, někomu na něm záleţí a má ho rád.
- 52 -
Není nemocný, jen se narodil s vrozenou dispozicí do prostředí, které tuto rozvinulo negativním směrem. Chovanec zařazen do skupiny mentálně retardovaných, do sekce dospělí mentálně retardovaní muži.
Muž M. S., ročník 1975 Osobní a rodinná anamnéza Chovanec se narodil v úplné rodině, má dva starší sourozence – sestru a bratra. Matka zemřela, kdyţ mu bylo devět let, dále pak vyrůstal se sourozenci a otcem, který zemřel v roce 1993. V době školní docházky zaţíval ve škole šikanu, měl strach chodit do školy, škola ho nebavila, špatně se učil. Po ukončení základní školy začal studovat na Vojenské střední odborné škole v Nitře, zde však studium nezvládal a sám ho ukončil. Dál uţ nestudoval, ani nepracoval. Potuloval se po lesích, často míval hlad. V roce 1996 byl zbaven způsobilosti k právním úkonům. Psychiatricky léčen od svých sedmnácti let (schizofrenie). Je poţivatelem plného invalidního důchodu. Do Psychiatrické léčebny Brno přijat v roce 1994, trestně stíhán pro pokus krádeţe, trestní stíhání na základě znaleckého posudku zastaveno a nařízeno ochranné psychiatrické léčení ústavní formou. V roce 1996 ochranné léčení ústavní přeměněno na formu ambulantní. V květnu roku 1999 z psychiatrické léčebny přeloţen do Ústavu sociální péče Jinošov, odkud utíká a policií je převezen do Psychiatrické léčebny Brno Černovice k pokračování v léčbě. V říjnu roku 1999 pod vlivem psychotické symptomatologie uškrtil pacienta. Opětovně nařízena ústavní léčba, je přemístěn do Psychiatrické léčebny v Opavě, kde v červenci 2001 opět uškrtil pacienta. Ústavní ochranné léčení rozsudkem soudu přeměněno na zabezpečovací detenci. Nikdo z příbuzných chovance nenavštěvuje. Psychologická a pedagogická charakteristika Jedná se o osobnost s diagnózou paranoidní schizofrenie s postprocesuálním defektem osobnosti. Za hospitalizace v průběhu pobytu v psychiatrické léčebně dvakrát - 53 -
homicidum
z psychotické
motivace.
Dlouhodobě
hospitalizován
a
léčen
na
farmakorezistentní paranoidní schizofrenii. Lucidní, orientován. Zvláštnosti v projevech chování – pokřupávání prstů, neadekvátní mimika. Nálada nevýrazná, emotivita oploštělá – projevy defektu osobnosti. Jsou patrny známky postprocesuálního defektu osobnosti a hospitalismu. Dle lékařů klinicky přetrvává paranoidně halucinatorní symptomatika, často bizardního charakteru. Postupné narůstání postprocesuálního defektu osobnosti. Chovanec je v ústavu zabezpečovací detence umístěn samostatně a s ostatními chovanci nepřijde do styku. Vzhledem k dvojnásobnému homicidiu v léčebnách se nedají konflikty ve vztazích s ostatními chovanci vyloučit. Ve vztahu k ošetřujícímu personálu nedochází
prozatím
k ţádným
konfliktním
situacím.
Je
předpoklad,
ţe
ve
stabilizovaném prostředí a uspokojování jeho základních potřeb, které mu zajistí dostatečná klid a jistotu, se nebude dostávat do agresivních nebo autoagresivních konfliktů. Vzhledem k přetrvávající paranoidní schizofrenii můţe dojít ke konfliktům i bez vnějších příčin. Jedná se o osobnost s minimální remisí na onemocnění paranoidní schizofrenií. Chování a vystupování má slušné, aţ zakřiknuté, snaţí se splnit všechny pokyny personálu ohledně pohybu po oddělení, úklidů na cele apod. Dle vlastního vyjádření je s pobytem v ústavu spokojen. V posledních měsících má zájem o nabízené aktivity programu zacházení, zúčastňuje se i všech ostatních nabízených aktivit. Na podmínky ústavu zabezpečovací detence se dobře adaptoval. Chovanec zařazen do skupiny psychotiků, do sekce dospělých mužů psychotici.
Muž V. P., ročník 1977 Osobní a rodinná anamnéza Narodil se na Slovensku, pochází z početné problémové romské rodiny. Vyrůstal v nefunkční, sociálně slabé rodině, má tři sourozence – dva bratry a jednu sestru, styk s nimi neudrţuje. Rodiče se často hádali, otec alkoholik byl potrestán za pobodání matky. Otce si téměř nepamatuje. Rodiče se rozvedli, kdyţ byl ještě malý. Od útlého dětství vyrůstal v dětských domovech, matka se o děti nezajímala. Sourozenci vyrůstali v jiných dětských domovech, nestýká se s nimi. S matkou nemá ţádný vztah, několikrát - 54 -
jí psal, ale na dopisy mu neodpovídala. Po čase se mu dopisy začaly vracet s poznámkou, ţe tam adresát nebydlí. Dle tvrzení chovance se matka léčí pro epilepsii, jinou psychiatrickou zátěţ v rodině neuvádí. Vychodil osm tříd zvláštní školy, poté navštěvoval učební obor zedník, ale dle jeho tvrzení učivo nezvládal, měl psychické problémy. Krátkou dobu byl zaměstnán u stavební firmy jako přidavač. Chovanec byl odsouzen za spáchání trestného činu vraţdy, byl mu uloţen trest odnětí svobody v trvání dvanácti let a ochranné léčení sexuologické ve formě ústavní. Spáchaný trestný čin si nijak zvlášť nepřipouští. Jednou tvrdí, ţe druţku pouze vyfackoval a ona spadla, podruhé, ţe jde o záměnu rozsudku a on vraţdu nespáchal. Jedná se totiţ o jiného člověka a došlo k záměně rozsudku. Do ústavu zabezpečovací detence byl dodán z Psychiatrické léčebny Brno, kde v průběhu léčení nespolupracoval, byl zcela nekritický k léčbě i své trestné činnosti, opakovaně napadal spolupacienty. Psychologická a pedagogická charakteristika Jedná se simplexní osobnost s nevyrovnaným intelektovým výkonem, intelekt se pohybuje na hranici mentální retardace a podprůměru. Klinickému obrazu dominuje smíšená porucha osobnosti těţšího stupně, zejména rysy asociální, anetické, emoční nestability, nezdrţenlivosti. Osobnost emočně plochá s naprostou nekritičností a absencí vyšších citů. Sklony k brachiální agresivitě bez zábran. Nebrání se sociálnímu kontaktu. V projevech chování však můţe dominovat podráţděnost, agresivita, pudovost. Chvílemi se projevuje teatrálním chováním, chvílemi ztrácí orientaci v realitě. Chybí vědomá regulace chování. Je nutné počítat se zvýšenou pohotovostí k agresivnímu typu chování v zátěţových situacích. Porucha osobnosti vykazuje trvalý ráz, medikací nelze ovlivnit. V současné době je chovanec umístěn na cele sám s ohledem na specifickou psychiatrickou diagnózu. Na podmínky ústavu zabezpečovací detence se adaptoval. Ve vztahu k ošetřujícímu personálu nedochází prozatím k ţádným konfliktním situacím. Ve stabilizovaném prostředí a při uspokojování jeho základních potřeb, které mu zajistí dostatečný klid a jistotu je předpoklad, ţe se sníţí agresivní reakce na podněty vyvolané jak jím samotným, tak i okolním prostředím.
- 55 -
Všechny poţadavky zaměstnanců plní, vystupování má přijatelné. Aţ úzkostlivě dbá na pořádek na loţnici. Program zacházení plní ve stanoveném rozsahu, nejlepší výsledky dosahuje v oblasti sebeobsluţných aktivit a sportu. Chovanec je zařazen do skupiny poruch osobnosti, do sekce dospělých mužů poruch osobnosti.
4.5
Doporučení pro praxi
Chovancům ústavu zabezpečovací detence je v souladu se stanoveným „Programem zacházení“ nabídnuta moţnost účasti na různých aktivitách. Realizované aktivity jsou pravidelně vyhodnocovány a na základě výsledků se v průběhu pobytu chovance následně i upravují. Zpočátku se odborní zaměstnanci setkávají u chovanců spíše s odmítáním nabízených aktivit. Výchovná práce s chovanci patří k náročnějším vzhledem ke specifikám jejich chování, odvíjejícího se od jejich diagnostikovaných poruch a mentální úrovně. Důsledná a systematická práce s chovanci a znalost jejich osobnosti je důleţitá pro všechny odborné zaměstnance i zdravotnický personál. Součástí komplexního působení na osobnost chovance je postupné zvyšování náročnějších poţadavků na chování, plnění povinností a dodrţování Vnitřního řádu ústavu zabezpečovací detence s následnou kontrolou. Reakce na umístění do ústavu zabezpečovací detence se projevila u chovanců menší či větší změnou psychických stavů (psychomotorickým neklidem, očekáváním, napětím, únavou, podráţděností, sníţenou pozorností, ale i tenzí, strachem). V analyzovaném období (od nástupu prvního chovance do ústavu zabezpečovací detence v březnu roku 2009 do ledna roku 2012) je stav chovanců bez zásadních a významných změn. Pozitivním krokem je v zabezpečovací detenci zajištěná absence od konzumace drog. U některých chovanců se dodnes nijak nezměnil postoj k psychoaktivním látkám, v tomto ohledu jsou zcela bez náhledu, drogy glorifikují, a kdyby měli příleţitost, jistě by v jejich konzumaci pokračovali.
- 56 -
Chovanci, kteří mají zkušenosti z pobytu ve výkonu trestu odnětí svobody a v psychiatrických léčebnách, navazují nové vztahy v podstatě bez problémů, úroveň společenských návyků je v normě, nedá se však hovořit o nějakých pracovních návycích. Jsou ochotni spolupracovat pouze v oblastech, které je baví a zajímají. Chování některých chovanců bylo zpočátku pobytu v ústavu zabezpečovací detence klidné, podrobivé, přátelské. Na druhé straně se zaměstnanci ústavu setkali se stavem, kdy z psychiatrického hlediska bylo chování rozkolísané, někteří překvapovali zhoršením emotivity, konfliktním chováním vůči spoluchovancům, kdy bylo přistoupeno k omezení skupinového programu vzdělávání a kontaktů skupinově psychoterapeutických. Aktuálně řada chovanců proklamuje ochotu ke spolupráci, pravděpodobně jako prostředek k moţnosti ukončení pobytu v ústavu zabezpečovací detence. U mnohých chovanců nelze udrţet dlouhodobější motivaci, ta se mění a je řízena především touhou po uspokojování vlastních potřeb a ţádostí v co nejkratším časovém horizontu. V případě nesplnění jejich „poţadavků“, jsou nedůtklivý, podráţdění, neochotní. Důleţité je zejména chovance nepřetěţovat (nenabízet příliš mnoho aktivit, nenutit je do účasti na nich) a vytvořit jim tak klidné a stabilní prostředí. Doporučuji vést chovance k reálnému pohledu na svět, vést k emoční stabilizaci a redukci agresivních projevů chování. Vyuţívat všechny metody vedoucí ke stimulaci zájmu a podnětů chovanců. Podle případného probuzení zájmu preferovat dané aktivity. Vzhledem k omezenému pohybu chovanců v prostorách ústavu zabezpečovací detence je nutné se zaměřovat na sportovní aktivity jak v tělocvičně, tak venku na hřišti. Vhodné jsou nápravná a uvolňovací cvičení, pohybové aktivity s moţností pobytu venku. V neposlední řadě je nutné věnovat pozornost pracovním aktivitám, smysluplné činnosti, kde je vidět její výsledek. Důleţitá je pravidelná psychologická a psychiatrická péče, kontrola uţívání medikace, ale především není moţné polevovat v ostraţitosti vůči chovancům, je nutné stále dodrţovat veškeré zásady bezpečnosti. Zavedení zákona o výkonu zabezpečovací detence do praxe bylo jistě velmi dobrým počinem našich zákonodárců, i kdyţ byl očekáván daleko větší ohlas ze strany odborné veřejnosti. Po specializovaných věznicích (zabezpečovací detenci) pro násilníky a sexuální devianty totiţ volala odborná veřejnost desítky let, zejména s ohledem na prioritní zájem ochrany společnosti. Zabezpečovací detence je nabízeným řešením - 57 -
problémů při výkonu ústavních ochranných léčeb u některých skupin zvláště nebezpečných osob. Odborná veřejnost mimo jiné odkazovala na pozitivní zkušenosti s tímto institutem v řadě evropských zemí. Zde bych očekávala, ţe nejenom státní zastupitelství, soudy, ale především ředitelé psychiatrických léčeben vyuţijí i další nabízené moţnosti, a sice dodatečné uloţení zabezpečovací detence, čehoţ zatím ředitelé léčeben nevyuţili. To však neubírá nic na jejím významu a potřebnosti. Při otevření ústavu zabezpečovací detence jsem předpokládala, ţe v zabezpečovací detenci se budou nacházet opravdu zvlášť nebezpeční pachatelé závaţných trestných činů – ve většině případů tomu tak je, ale ne chovanec s diagnostikovaným středně těţkým mentálním postiţením. Tento chovanec dle mého názoru patří do zcela jiného, jistě sociálního zařízení. Jedním z cílů zabezpečovací detence je vzbudit u chovanců rozhodnutí podrobit se takovému léčení, které v budoucnu povede ke změně na ústavní ochranné léčení, případně i na léčení ambulantní. Jestli se podaří naplnit toto očekávání, se nám ukáţe aţ s odstupem času, protoţe ani dlouhodobý pobyt v zabezpečovací detenci není schopný zcela zabránit recidivě váţného deliktu po propuštění. Podle sdělení odborníků je však recidiva těchto osob podstatně niţší. Další námět k diskuzi však vyvolává téma postdetenční péče. V případě propuštění chovance z ústavu zabezpečovací detence bude pravděpodobně nejdříve navrţena ústavní léčba a teprve pak léčba ambulantní. Přímé propuštění chovance na „svobodu“ nevidí řada odborníků jako reálné. Chovanec by nemusel být schopen zařadit se do normálního ţivota jako ostatní lidé, kteří jsou propuštěni z ústavního léčení. Tento problém by měl řešit v prvé řadě stát pomocí vybudování specializovaných center (např. „Domy na půli cesty“) pro takto propuštěné osoby. Jinak dle mého názoru dojde pravděpodobně k recidivě a vynaloţené úsilí na léčbu chovanců tak bude promarněné.
- 58 -
5
Závěr
V rámci své diplomové práce jsem se pokusila alespoň trochu přiblíţit vlastní výkon zabezpečovací detence v podmínkách Ústavu zabezpečovací detence Brno. Sama jsem viděla, jak tento ústav vzniká v podstatě na „zelené louce“, protoţe dosud zde nebyla podobná zkušenost s provozem takového zařízení. Domnívala jsem se, ţe ústav zabezpečovací detence bude vznikat za aktivní meziresortní spolupráce Ministerstva zdravotnictví a Ministerstva spravedlnosti a to justice a vězeňské sluţby. Předpokládala jsem, ţe tyto zainteresované strany za aktivní součinnosti nastaví podmínky fungování ústavu tak, aby mohl naplňovat úspěšně své poslání. Vzhledem k tomu, ţe docházelo k tendencím téměř opačným, výsledek je takový, ţe ústav zabezpečovací detence je zařízení nezdravotnického charakteru v dikci Vězeňské sluţby ČR. A tak místo toho, aby se chybám předcházelo, tak se stále vracelo o krok zpět podle toho, jak se která strana vyjádřila k jiţ probíhajícímu procesu nebo hotové změně. Ovšem nakonec je ústav zabezpečovací detence otevřen a plní svou funkci, ať bezpečnostního, tak terapeutického, rehabilitačního či pedagogického charakteru. V současné době je v ústavu zabezpečovací detence umístěno šestnáct chovanců z toho jedna ţena, kdy do skupiny poruch osobnosti je zařazeno osm chovanců, do skupiny psychotici šest chovanců a dva chovanci jsou zařazeni do skupiny mentálně postiţení. Průměrný věk osob umístěných v zabezpečovací detenci je 36 let. Mezi osobami, kterým byla uloţena zabezpečovací detence, je pouze jedna osoba, která nemá záznam v opisu rejstříku trestů. Zbývajících patnáct osob má jiţ dřívější kriminální anamnézu. Vlivem agresivního chování spáchalo trestný čin deset osob, u šesti osob nebyla agrese prokázána. Mezi osobami v zabezpečovací detenci je pět osob, které uţívali psychoaktivní látky, ale jedenáct osob nemá ţádnou zkušenost s těmito látkami. Na základě znaleckého posudku bylo zbaveno způsobilosti k právním úkonům pět osob. Všem šestnácti chovancům bylo uloţeno ochranné léčení ústavní formou. Zhodnotit dosavadní průběh zabezpečovací detence a jeho vliv na chovance ústavu je velmi předčasné. Stanovené programy zacházení plní ve své podstatě všichni chovanci, ale je vţdy nutné mít na zřeteli aktuální psychický a fyzický stav s ohledem na probíhající medikamentózní léčbu. Je reálný předpoklad, ţe u dvou chovanců bude v horizontu dvou aţ tří let navrţena soudu přeměna výkonu zabezpečovací detence na ochranné léčení ústavní formou. - 59 -
U pěti chovanců – jedná se především o osoby trpící paranoidní schizofrenií je předpoklad, ţe v zabezpečovací detenci stráví nějakých pět let, neţ bude soudu navrţena přeměna na ochranné léčení ústavní formou. To vše ovšem za předpokladu, ţe budou osoby pravidelně uţívat i po propuštění z ústavu zabezpečovací detence předepsanou medikaci. V horizontu dvou aţ tří let by se o dva chovance měl určitě postarat některý ze sociálních ústavů. V současné době je snad jen jeden chovanec, u kterého si nikdo z odborných zaměstnanců neumí představit, ţe by soudu navrhl přeměnu zabezpečovací detence na ochranné léčení. Skupina pěti chovanců se v současné době cítí být „napravena a polepšena“ s tím, ţe uţ nikdy ţádný trestný čin nespáchá, ale to bohuţel neodpovídá pravému stavu věci. Všichni chovanci se svým způsobem sţili s podmínkami ústavu, nicméně dvě třetiny z nich by raději byli umístěni v psychiatrické léčebně neţ v ústavu zabezpečovací detence. Nutné je ocenit práci odborných zaměstnanců a zdravotnického personálu ústavu zabezpečovací detence, kteří věnují maximální moţnou péči všem chovancům ústavu. Stojí proti nim lidé, kteří se stali delikventy, ale ve svém raném dětství, stejně tak i v průběhu ţivota zaţívali nedostatky a ztráty, někdy i ty nejtěţší. Jak uvádí Rauchfleisch (2000) „převážná část těchto zážitků vyplývá především ze sociální nestability tehdejší rodiny (s leckdy výraznými ekonomickými problémy s napjatými vztahy uvnitř rodiny) a z četných přerušení vztahů, jímž bylo dítě vystaveno“. Nelze si však vytvářet iluze o tom, ţe pobyt v ústavu bude v dohledné době a zda vůbec bude vytvářet takové podmínky, aby docházelo ke zmírnění psychických a sociálních důsledků působícím na osobnost chovance.
- 60 -
6
Shrnutí
KREJČÍŘOVÁ, Dana. Programy zacházení Ústavu zabezpečovací detence Brno. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta pedagogická, Katedra speciální pedagogiky, 2012. Vedoucí diplomové práce PhDr. Petr Horehleď. Předkládaná diplomová práci pojednává o výkonu zabezpečovací detence v podmínkách Vazební věznice a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Brno. Práce je rozvrţena do dvou částí. Autorka se v první části práce věnuje problematice věznění, legislativnímu vymezení zabezpečovací detence a samotnému ukládání zabezpečovací detence v podmínkách Vazební věznice Brno. Druhá část je věnována vlastnímu výkonu zabezpečovací detence, technickému vybavení, personálnímu vybavení a vlastnímu reţimu ústavu. Třetí část se věnuje kategorii osob zařazených do ústavu zabezpečovací detence, typologii chovanců, psychickým poruchám, právnickému a diagnostickému pohledu na chovance v zabezpečovací detenci. Čtvrtá část popisuje samotné aktivity osob v rámci programu zacházení a některé vybrané kazuistiky osob v zabezpečovací detenci. Práce je členěna do deseti kapitol.
- 61 -
7
Summary
KREJČÍŘOVÁ, Dana. Treatment programs the Security Detention Brno. Brno: Masaryk University, faculty, Department of special pedagogy, 2012. Senior thesis PhDr. Petr Horehleď. Presented the thesis work discusses the performance of the security detence in the conditions of remand prison and the Constitution for the exercise of security detence Brno. The work is divided into two parts. The author, in the first part of the work devoted to the issue of imprisonment, the legislative definition of the security detence and the saving in terms of security detence Brno remand prison. The second part is devoted to his own performance of security detence, technical equipment, the equipment and their own arrangements of the Institute. The third part is devoted to the category of persons included in the Institute of security detence, typology of inmates, psychological disorders, forensic and diagnostic view of the inmates in the Eastern Europe's security. The fourth part describes the actual activies of persons within treatment program and some selected case historie sof people in security detention. The work is divided into ten chapters.
- 62 -
8
Seznam použité literatury
1. BLATNÍKOVÁ, Š. Problematika zabezpečovací detence. Praha: Vydavatelství Kufr, 2010. 151s. ISBN 978-80-7338-106-6 2. ČERNÍKOVÁ, V. a kol. Sociální ochrana, terciární prevence, její možnosti a limity. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2008. 244s. ISBN 978-80-7380-138-0 3. ČÍRTKOVÁ, L. Policejní psychologie. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2006. 309s. ISBN 80-86898-73-3 4. HARTL, P. Komunita občanská a komunita terapeutická. Praha: Sociologické nakladatelství, 1997. 221s. ISBN 80-85850-45-1 5. HARTL, P., Hartlová, H. Psychologický slovník. Praha: Portál, 2000. ISBN 807178-303-X 6. HERETIK, A. Základy forenznej psychologie. Bratislava: pedagogické nakladatelství, 1994. 224s. ISBN 80-08-01870-4
Slovenské
7. KOUKOLÍK, F., DRTILOVÁ, J. Vzpoura deprivantů. Praha: Galen, 2006. 321s. ISBN 80-7262-410-5 8. KRATOCHVÍL, S. Základy psychoterapie. Praha: Portál, 1997. 392s. ISBN 807178-179-7 9. KREJČÍŘOVÁ, D. Význam pedagogického vzdělávání pro pracovníky VS při práci s mladistvými a mladými dospělými. Bakalářská práce. Brno: Pedagogická fakulta MU, 2010. 10. MALÁ, E., PAVLOVSKÝ, P. Psychiatrie. Praha: Portál, 2002. 143s. ISNB 807178-700-0 11. MEZNÍK, J. a kol., Základy penologie. Brno: Vydala Masarykova univerzita, 1995. 75s. ISBN 80-210-1248-X 12. MÜHLPACHR, P. Sociopatologie. Brno: Vydala Masarykova univerzita, 2009. 194s. ISBN 978-80-210-4550-7 13. NAKONEČNÝ, M. Základy psychologie. Praha: Academia, dotisk 2004. 590s. ISBN 80-200-0689-3 14. PAVLOVSKÝ, P. a kol. Soudní psychiatrie a psychologie. Praha: Grada, 2004. 204s. ISBN 80-247-0542-7
- 63 -
15. PIPEKOVÁ, J., VÍTKOVÁ, M. (ed.) Terapie ve speciálně pedagogické péči. Brno: Paido, 2001. 165s. ISBN 80-7315-010-7 16. PIPEKOVÁ, J. et al. Kapitoly ze speciální pedagogiky. Brno: Paido, 3., přepracované a rozšířené vydání, 2010. 401s. ISBN 978-80-7315-198-0 17. PRAŠKO, J. a kol. Poruchy osobnosti. Praha: Portál, 2003. 359s. ISBN – 807178-737-X 18. PRUCHA, J. a kol. Pedagogický slovník. Praha: Portál, 2003. 322s. ISBN 807178-772-8 19. RAUCHFLEISCH, U. Doprovázení a terapie delikventů. Nakladatelství Albert, 2000. 84s. ISBN 80-85834-83-9
Boskovice:
20. SOCHŮREK, J. Kapitoly z penologie. I. díl. Úvod do teorie trestu a trestání. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2007a. 57s. ISBN 978-80-7372-203-6 21. SOCHŮREK, J. Kapitoly z penologie. II. díl. Teorie a praxe zacházení s vězněnými. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2007b. 77s. ISBN 97880-7372-204-3 22. SOCHŮREK, J. Kapitoly z penologie. III. díl. Negativní jevy ve vězení. Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2007c. 69s. ISBN 978-80-7372-205-0 23. SPOUSTA, V. Speciálně pedagogická diagnostika Masarykova univerzita, 1995. 105s. ISBN 80-210-1261-7
etopedická.
Brno:
24. SPURNÝ, J. Psychologie násilí. Praha: Eurounion, s.r.o., 1996. 134s. ISBN 8085858-30-4 25. SVOBODA, M. Psychologická diagnostika dospělých. Praha: Portál, 1999. 342s. ISBN 80-7178-327-7 26. SVOBODA, M. (ed.) a kol. Psychopatologie a psychiatrie. Praha: Portál, 2006. 317s. ISBN 80-7367-154-9 27. ŠEDIVÝ, V., VÁLKOVÁ, H. Lidé, alkohol, drogy. Praha: Naše vojsko. 1988. 158s. 28. ŠIMEK, J. Lidské pudy a emoce. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1995. 213s. ISBN 80-7106-121-2 29. ŠVAŘÍČEK, R., ŠEĎOVÁ, K. a kol. Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách. Praha: Portál, 2007. 377s. ISBN 978-80-7367-313-0 30. VACEK, J. O nemocech duše. Praha: Mladá fronta, 1996. 415s. ISBN 80-2040535-6
- 64 -
31. VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál, 2008. 870s. ISBN 978-80-7367-414-4 32. VÁLKOVÁ, H., STOČESOVÁ, S. (ed.). Detence – nový způsob ochrany společnosti před nebezpečnými pachateli? Plzeň: ZU v Plzni, 2005. 75s. ISBN 80-7043-423-6 33. VÍTKOVÁ, M. (ed.) Integrativní speciální pedagogika. Brno: Paido, 2004. 463s. ISBN 80-7315-071-9 34. VYMĚTAL, J. Rogersovská psychoterapie. Praha: Český spisovatel, 1996. 208s. ISBN 80-202-0605-1 35. WEISS, P. Sexuální deviace. Praha: Portál, 2002. 351s. ISBN 80-7178-634-9 36. ZVOLSKÝ, P. a kol. Speciální psychiatrie. Praha: Univerzita Karlova, Vydavatelství Karolinum, 1996. 206s. ISBN 80-7184-203-6 37. ZVOLSKÝ, P. a kol. Obecná psychiatrie. Praha: Univerzita Karlova, Vydavatelství Karolinum, 1994. 192s. ISBN 80-7184-494-2 38. STOŢICKÝ, P. Okruhy osob vhodných pro zabezpečovací detenci. Prezentace na semináři pro zaměstnance VVaÚpVZD Brno. 2010
ZÁKONY A NAŘÍZENÍ
40/2009 Sb., TRESTNÍ ZÁKONÍK ze dne 8. ledna 2009 129/2008 Sb., ZÁKON o výkonu zabezpečovací detence ze dne 19. března 2008 169/1999 Sb., ZÁKON o výkonu trestu odnětí svobody ze dne 30. června 1999 555/1992 Sb., ZÁKON o Vězeňské sluţbě a justiční stráţi České republiky ze dne 17. listopadu 1992 2/1993 Sb., ÚSTAVNÍ ZÁKON ze dne 16. prosince 1992 15/2009, NAŘÍZENÍ GŘ VS ČR ze dne 26. února 2009 21/2010, NAŘÍZENÍ GŘ VS ČR ze dne 1. března 2010
- 65 -
Obrázkové přílohy Obrázek č. 1 – Ložnice chovanců
Obrázek č. 2 – Krizová cela
- 66 -
Obrázek č. 3 – Terapeutická místnost
Obrázek č. 4 – Vycházkový dvůr
- 67 -
Obrázek č. 5 – Pracoviště dílen
Obrázek č. 6 – Zahrada
- 68 -
Přílohy Příloha č. 1 – Časový rozvrh dne
PRACOVNÍ DNY: 06.00 06.10 – 06.30 06.00 – 07.50 07.30 – 07.50 08.00 – 11.00 11.00 – 12.00 13.00 – 15.00 14.00 – 14.30 15.00 – 17.00 15.00 – 17.00 17.00 – 17.30 17.30 – 19.00 17.30 – 19.00 18.10 – 18.30 19.00 – 19.50 19.30 – 22.00 19.30 – 22.00 20.00 – 22.00 22.00
budíček početní prověrka stavu osobní hygiena, úklid snídaně ranní kontrola vizita nebo komunita, realizace programů oběd, osobní volno realizace programů početní prověrka stavu volný pohyb po sekcích v rámci oddělení osobní volno, zájmová činnost večeře osobní volno volný pohyb po sekcích v rámci oddělení početní prověrka stavu úklid volný pohyb po sekcích v rámci oddělení osobní volno osobní volno, osobní hygiena večerka
DNY PRACOVNÍHO KLIDU: 06.00 budíček 06.10 – 06.30 početní prověrka stavu 06.00 – 07.50 osobní hygiena, úklid, snídaně 08.00 – 11.00 zájmová činnost 08.00 – 11,00 volný pohyb po sekcích v rámci oddělení 11.00 – 12.00 oběd 12.00 – 17:00 osobní volno, zájmová činnost 12.00 – 17.00 volný pohyb po sekcích v rámci oddělení 14.00 – 14.30 početní prověrka stavu 17.00 – 17.30 večeře 17.30 – 19.00 volný pohyb po sekcích v rámci oddělení 17.30 – 19.00 osobní volno, zájmová činnost 18.10 – 18.30 početní prověrka stavu 19.00 – 19.50 úklid
- 69 -
Příloha č. 2 – Vnitřní řád ústavu zabezpečovací detence (článek 3, 4, 5, 8) Ubytování, vybavení ložnice a vzor úpravy lůžka (1) Chovanci jsou ubytováni v jednotlivých odděleních ÚpVZD. Oddělením se zpravidla rozumí uzavřená část chodby s loţnicemi, kulturní nebo společenskou místností a hygienickým zařízením, popř. dalšími vyčleněnými prostory. O umístění chovanců na jednotlivá oddělení a do jednotlivých loţnic rozhoduje komise odborných zaměstnanců ÚpVZD (dále jen „odborná komise“). (2) Loţnice se v závislosti na počtu ubytovaných vybavuje s přihlédnutím k prostorovým moţnostem lůţky, stoly, ţidlemi, a popř. jiným vhodným nábytkem. (3) Chovanci si mohou ponechat povolené věci osobní potřeby v takovém mnoţství, které lze uloţit do poskytnuté skříňky. (4) O další úpravě ubytovacích prostor a prostor plnění programů rozhoduje pověřený zaměstnanec ústavu. (5) Na odděleních jsou zřízeny kulturní nebo společenské místnosti, které jsou vybaveny přiměřeným počtem stolů a ţidlí, event. vyzdobeny. (6) V době od budíčku do večerky mají chovanci ustlaná lůţka podle stanoveného vzoru. Chovancům je povoleno leţet na ustlaném lůţku. Po vyhlášení večerky chovanci dodrţují noční klid; poslech vlastních radiopřijímačů a další povolené elektroniky omezují tak, aby nebyli rušeni ostatní chovanci. (7) Při vstupu zaměstnance ústavu do loţnice přítomní chovanci v době od budíčku do večerky povstanou, nebrání-li tomu jejich zdravotní stav. (8) Chovancům je zakázáno poškozovat zařízení loţnic a dalších prostor ústavu a provádět jiné změny bez souhlasu pověřeného zaměstnance ústavu. Úklid na loţnicích si provádí chovanci sami dle svých moţností a schopností a podílí se na úklidu společných prostor. Vybavení ložnice a vzor úpravy lůžka Vybavení loţnice: lůţko s matrací a podhlavníkem, osobní skříňka, šatní skříň, stůl, ţidle. V loţnici musí být hygienické zařízení (záchod, umyvadlo), signalizační (přivolávací) zařízení. Fotografie lůžka
Fotografie šatní skříně
Fotografie osobní skříňky
Stravování (1) Chovancům je v souladu s ČRD vydávána strava do stanoveného jídelního nádobí podle platné stravní normy v rámci stanoveného peněţního limitu na osobu a den. (2) Strava je chovanci odebírána osobně, pokud jim v tom nebrání zvláštní okolnosti. Odnášení stravy nebo jejich zbytků, vynášení a pouţívání nádobí a podnosů mimo určené prostory není povoleno. (3) Připomínky k mnoţství a kvalitě stravy mohou chovanci uplatňovat u zaměstnanců ústavu bezprostředně při převzetí stravy. Další podněty a připomínky ke stravování mohou chovanci podávat písemně prostřednictvím příslušného zaměstnance ústavu. (4) Při výdeji stravy je chovancům na poţádání vydána horká voda k přípravě čaje, kávy apod. Rozvrh koupání Koupání chovanců: kaţdé úterý a pátek Stříhání chovanců: ţádost o ostříhání předá chovanec příslušnému zaměstnanci ústavu při ranní kontrole a ten následně zajistí ostříhání příslušného chovance v nejbliţším moţném termínu. Korespondence (1) Ředitelem ústavu pověření zaměstnanci, kteří mohou zkontrolovat obsah korespondence, jsou odborní zaměstnanci ústavu. Korespondence, která podléhá kontrole, se odevzdává v nezalepené obálce. Kontrola korespondence je prováděna v souladu se zákonem o výkonu zabezpečovací detence (§ 8). Korespondenci chovance s obhájci, advokáty, mezinárodními organizacemi uvedenými v článku 9 vnitřního řádu, státními orgány České republiky (např. Kancelář Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, Kancelář Senátu Parlamentu České republiky, Kancelář Prezidenta České republiky, Úřad vlády České republiky, Ministerstva vlády České republiky, soudy všech stupňů, státní zastupitelství všech stupňů, Kancelář veřejného ochránce lidských práv, Probační a mediační sluţba České republiky, věznice, další orgány státní správy), můţe chovanec odevzdávat nebo vhazovat do určených schránek v zalepené obálce. Přehled příslušných státních orgánů České republiky je k dispozici u odborného zaměstnance ústavu. (2) Nepovolený obsah korespondence se chovanci nepředá a odešle se zpět odesílateli na náklady chovance nebo ji lze uloţit do úschovy ústavu. Nemá-li chovanec dostatek finančních prostředků k odeslání, bude vynaloţená částka vedena jako pohledávka
ústavu vůči chovanci (vzniklá na základě protokolu o škodě). V případě, ţe korespondence bude obsahovat nepovolené věci zcela nepatrné hodnoty, lze je s prokazatelným souhlasem chovance, případně opatrovníka, za přítomnosti chovance zničit. (3) Jestliţe je chovanci v korespondenci do ústavu zaslána finanční hotovost, tato se chovanci nevydá. O této skutečnosti je chovanec informován a finanční hotovost je předána k zaúčtování na příslušný účet vedený ústavem. Pokud o to chovanec poţádá, můţe být zadrţená finanční hotovost na jeho náklady zaslána zpět odesilateli. (4) Odesílání a přijímání korespondence se provádí zásadně prostřednictvím příslušného ředitelem ústavu pověřeného zaměstnance. Odesílání a přijímání korespondence nebo dalších zpráv a sdělení jiným způsobem není povoleno. (5) U odesílané doporučené korespondence na přední stranu obálky v levém horním rohu chovanec uvede adresu odesílatele, tedy své jméno a příjmení a adresu ústavu. Bez tohoto údaje nebude korespondence, jako doporučená poštou přijata. S touto korespondencí chovanec předkládá zároveň řádně vyplněný podací lístek. Podací lístek je chovanci vrácen bezprostředně po potvrzení na poštovním úřadu a doručení do ústavu. (6) U odesílané korespondence je chovanci doporučeno ve vlastním zájmu na přední stranu levého horního rohu obálky uvádět čitelně (hůlkovým písmem) své jméno a příjmení z důvodu moţného vrácení při nepřevzetí poštovním úřadem či adresátem. Zákonná hodinová vycházka se provádí denně v době od 8,00 hod. do ukončení. Návštěvy jsou prováděny ve dnech a hodinách určených jednotlivým chovancům. Výměna ústavního prádla chovanců se provádí jednou týdně a to kaţdé úterý od 8.00 hod. do 15.00 hodin.
Příloha č. 3 – Zákon č. 40/2009 Sb. § 100 Zabezpečovací detence (1) Soud uloţí zabezpečovací detenci v případě uvedeném v § 47 odst. 2, nebo jestliţe
pachatel činu jinak trestného, který by naplňoval znaky zločinu, není pro nepříčetnost trestně odpovědný, jeho pobyt na svobodě je nebezpečný a nelze očekávat, ţe by uloţené ochranné léčení s přihlédnutím k povaze duševní poruchy a moţnostem působení na pachatele vedlo k dostatečné ochraně společnosti. (2) Soud můţe uloţit zabezpečovací detenci vzhledem k osobě pachatele s přihlédnutím k jeho dosavadnímu ţivotu a jeho poměrům i tehdy, jestliţe a) pachatel spáchal zločin ve stavu vyvolaném duševní poruchou, jeho pobyt na svobodě je nebezpečný a nelze očekávat, ţe by uloţené ochranné léčení s přihlédnutím k povaze duševní poruchy a moţnostem působení na pachatele vedlo k dostatečné ochraně společnosti, nebo b) pachatel, který se oddává zneuţívání návykové látky, znovu spáchal zločin, ač jiţ byl pro zvlášť závaţný zločin spáchaný pod vlivem návykové látky nebo v souvislosti s jejím zneuţíváním odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody nejméně na dvě léta, a nelze očekávat, ţe by bylo moţné dosáhnout uloţením ochranného léčení dostatečné ochrany společnosti, a to i s přihlédnutím k jiţ projevenému postoji pachatele k ochrannému léčení. (3) Zabezpečovací detenci můţe soud uloţit samostatně, při upuštění od potrestání, anebo i vedle trestu. Byla-li zabezpečovací detence uloţena vedle nepodmíněného trestu odnětí svobody, vykoná se po výkonu nebo jiném ukončení trestu odnětí svobody. Bylli uloţen nepodmíněný trest odnětí svobody v době výkonu zabezpečovací detence, její výkon se na dobu výkonu takového trestu odnětí svobody přerušuje. Po skončení výkonu trestu se pokračuje ve výkonu zabezpečovací detence. (4) Zabezpečovací detence se vykonává v ústavu pro výkon zabezpečovací detence se zvláštní ostrahou a s léčebnými, psychologickými, vzdělávacími, pedagogickými, rehabilitačními a činnostními programy. (5) Zabezpečovací detence potrvá, dokud to vyţaduje ochrana společnosti. Soud nejméně jednou za dvanáct měsíců a u mladistvých jednou za šest měsíců přezkoumá, zda důvody pro její další pokračování ještě trvají. (6) Zabezpečovací detenci můţe soud změnit dodatečně na ústavní ochranné léčení, pominou-li důvody, pro něţ byla uloţena, a jsou současně splněny podmínky pro ústavní ochranné léčení. (7) Od výkonu zabezpečovací detence soud upustí, pominou-li před jejím započetím okolnosti, pro něţ byla uloţena.
Příloha č. 4 – Zákon č. 129/2008 Sb. § 17 Základní povinnosti chovanců 1) Chovanec je povinen a) zachovávat ustanovení vnitřního řádu ústavu, b) plnit pokyny a příkazy zaměstnanců Vězeňské sluţby a odborných zaměstnanců, c) účastnit se programů, do nichţ byl zařazen a plnit úkoly z nich vyplývající, zejména podrobovat se léčebnému detoxikačnímu programu, pokud byl do něj zařazen, d) šetrně zacházet se svěřenými věcmi a nepoškozovat cizí majetek, e) dodrţovat zásady slušného jednání s osobami, s nimiţ přichází do styku, f) dodrţovat pokyny a předpisy k ochraně bezpečnosti a zdraví, jakoţ i opatření a pokyny v oblasti poţární ochrany, se kterými byl řádně seznámen. (2) Chovanec je dále povinen a) podrobit se osobní prohlídce v zájmu zajišťování vnitřního pořádku v ústavu a vyloučení toho, aby u sebe měl věc, kterou by narušoval účel výkonu zabezpečovací detence; osobní prohlídku vykonává vţdy osoba stejného pohlaví, b) umoţnit zaměstnancům Vězeňské sluţby kontrolu svých osobních věcí, c) podrobit se preventivní periodické, mimořádné a výstupní lékařské prohlídce v rozsahu určeném lékařem, včetně nezbytných odborných a laboratorních vyšetření a očkování, a opatřením stanoveným orgány ochrany veřejného zdraví, d) strpět úkony, které souvisejí s jeho identifikací, a podrobit se úkonům nezbytným pro zpracování komplexní zprávy, e) oznámit neprodleně zaměstnanci Vězeňské sluţby své onemocnění nebo zranění, f) oznámit neprodleně zaměstnanci Vězeňské sluţby okolnosti, které mohou způsobit váţné ohroţení jeho bezpečnosti, bezpečnosti jiného chovance, jiné osoby nebo ústavu, g) podrobit se opatřením, která jsou nezbytná k zabránění zneuţívání návykových látek v ústavu, h) dodrţovat zásady hygieny, i) oznámit neprodleně ústavu skutečnost, ţe je poţivatelem důchodu, výsluhového příspěvku, příspěvku za sluţbu nebo má příjem podléhající dani z příjmu, j) odevzdat do úschovy ústavu věci, jejichţ drţení je v rozporu s účelem výkonu zabezpečovací detence, k) uhradit náklady zdravotní péče provedené na jeho ţádost v zájmu zachování nebo zlepšení jeho zdravotního stavu nad rámec péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění nebo ze státního rozpočtu nad rámec mezinárodních dohod, kterými je Česká republika vázána. (3) Chovanec nesmí a) vyrábět, přechovávat a konzumovat alkoholické nápoje a jiné návykové látky, vyrábět a přechovávat předměty, které by mohly být pouţity k ohroţení bezpečnosti osob a majetku nebo k útěku, nebo které by svým mnoţstvím nebo povahou mohly narušovat pořádek anebo poškodit zdraví, b) uţívat léčiva bez indikace nebo souhlasu lékaře ústavu, c) přechovávat a rozšiřovat tiskoviny nebo materiály propagující národnostní, etnickou, rasovou, náboţenskou nebo sociální nesnášenlivost, hnutí směřující k potlačení práv a svobod člověka, násilí a hrubost, jakoţ i tiskoviny nebo materiály obsahující popis
výroby a pouţití návykových látek, jedů, výbušnin, zbraní a střeliva, nebo jiných nebezpečných látek nebo předmětů, d) hrát hry o peníze, věci, sluţby nebo o jiné úkony, e) tetovat sebe nebo jinou osobu anebo nechat se tetovat, f) úmyslně se poškozovat na zdraví, g) bez souhlasu ředitele ústavu prodávat, směňovat a darovat věci, které má v drţení v ústavu, h) kouřit mimo vymezené prostory. (4) Vůči chovanci, který neoprávněně odmítá plnit své povinnosti a k jeho nápravě nestačí výzva nebo napomenutí, můţe Vězeňská sluţba v nezbytném rozsahu uţít prostředky povolené tímto zákonem nebo zvláštním právním předpisem, a to přiměřeně s přihlédnutím k osobě chovance a jeho rozumovým schopnostem.
Příloha č. 5 – Kapacita ÚpVZD a počet chovanců
ÚpVZD
Kapacita ústavu
Aktuální počet
Brno
48 míst
16
Opava
150 míst
0
Příloha č. 6 – Statistický přehled počtu chovanců v ZD
16
15
16
15
14 12 10 8
8 6
8
výchozí stav
7
5
4
3 3
celkem
3
2 0
přírůstek
1
0 2009
2010
2011
2012
Příloha č. 7 – Věkové složení chovanců ZD
15-20
21-30
31-40
41-50
51-60
61-70
0%
0% 6%
25% 19%
50%
Příloha č. 8 – Hlavní diagnóza na základě znaleckého posudku Mentálně postiţení 13%
Porucha osobnosti 50% Psychotici 37%
