Prof. MVDr. Ing. Petr Doležal, CSc. a kolektiv
KONZERVACE KRMIV A JEJICH VYUŽITÍ VE VÝŽIVĚ ZVÍŘAT
VYDAVATELSTVÍ
BAŠTAN
Prof. MVDr. Ing. Petr Doležal, CSc. a kolektiv
KONZERVACE KRMIV A JEJICH VYUŽITÍ VE VÝŽIVĚ ZVÍŘAT
Vydalo Vydavatelství Ing. Petr Baštan
SILÁŽOVÁNÍ KRMIV a jejich využití ve výživě zvířat Autorský kolektiv: Prof. MVDr. Ing. Petr DOLEŽAL, CSc., Mendelu Brno; MVDr. Ing. Jan DVOŘÁČEK, S.O.S. Skalice nad Svitavou; Ing. Radko LOUČKA, CSc., VÚŽV Praha; Ing. František MIKYSKA, Agrokonzulta Žamberk, s.r.o.; Prof. Ing. Zdenek MUDŘÍK, CSc., ČZU Praha; Prof. Dr. Opi von Boberfeld, Universität Giessen; Ing. Karel PROKEŠ, Ph.D., KWS Osiva, s.r.o.; Ing. Jaroslav PŘIKRYL, CSc., Chr–Hansen/KWS Osiva, s.r.o.; Doc. Ing. Jiří SKLÁDANKA, Ph.D., Mendelu Brno; Prof. Ing. Eva STRAKOVÁ, Ph.D., VFU Brno; Prof. MVDr. Ing. Pavel SUCHÝ, CSc., VFU Brno; Dr. Inž. Katarzyna SZWEDZIAK, Politechnika Opolska, Opole; Prof. Dr. hab. Inž. Marek TUKIENDORF, Politechnika Opolska, Opole; Prof. Ing. Ladislav ZEMAN, CSc., Mendelu Brno, Doc. Ing. Jan Červinka, CSc., Mendelu Brno Vedoucí autorského kolektivu: Prof. MVDr. Ing. Petr DOLEŽAL, CSc., Mendelu Brno Fotografie: archív autorů Recenzenti: Ing. Antonín Krása, CSc., Doc. Ing. František Lád, CSc.
© Mendelova univerzita v Brně © Vydavatelství Baštan, 2012 ISBN 978-80-87091-33-3
Obsah
OBSAH ÚVOD ....................................................................................................................................... 9 1
VÝZNAM KONZERVACE KRMIV (P. Doležal) .................................................13
2
CÍLE KONZERVACE KRMIV (P. Doležal) ........................................................... 15
3
ZÁKLADNÍ ZPŮSOBY KONZERVACE KRMIV (P. Doležal) ............................ 17
3.1
Princip konzervace krmiv silážováním (P. Doležal).............................................. 17
4
KONZERVACE KRMIV SILÁŽOVÁNÍM (P. Doležal) ........................................ 19
4.1
Mikrobiologie a biochemie silážování (P. Doležal, Z. Mudřík) ........................... 21
4.1.1
Epifytní mikroflóra a její význam na kvalitu fermentace (P. Doležal) ............... 21
4.1.2
Fáze fermentace (J. Přikryl) ...................................................................................... 40
4.1.3
Faktor obsahu a složení sušiny a kvalita fermentace (P. Doležal) ...................... 44
4.1.4
Silážovatelnost a technologické faktory, které ji ovlivňují (J. Přikryl) .............. 49
4.2
Termín a způsob sklizně a úprava pokosu před sklizní (J. Přikryl) ................... 53
4.2.1
Termín sklizně víceletých pícnin (J. Skládanka) .................................................... 54
4.2.2
Termín sklizně silážní kukuřice (K. Prokeš) ........................................................... 57
4.2.3
Termín sklizně obilovin a luskovin, luskovin a podsevu ................................... 65 jetelovin (J. Přikryl)
4.2.4
Agrotechnické požadavky a krmivářské charakteristiky víceletých ................ 72 pícnin (J. Skládanka)
4.2.5
Agrotechnické požadavky a krmivářské charakteristiky .................................. 82 silážní kukuřice (K. Prokeš)
4.2.6
Agrotechnické požadavky a krmivářské charakteristiky obilovin ................... 92 a luskovin pěstovaných na siláž (J. Přikryl)
4.2.7
Délka a kvalita řezanky (P. Doležal) ....................................................................... 97
4.3
Význam silážních aditiv a jejich vliv na kvalitu siláží (J. Přikryl) .................... 101
4.3.1
Biologická silážní aditiva (J. Přikryl) .................................................................... 103
4.3.2
Chemické konzervační prostředky (P. Doležal) .................................................. 111
4.3.3
Způsob aplikace konzervačních aditiv (J. Přikryl) ............................................. 121
5
O
O
Obsah
4.4
Plnění, dusání a zakrytí sil (P. Doležal, K. Szwedziak, M. Tukiendorf) ............... 124
4.5
Silážní šťávy a technologické možnosti prevence jejich tvorby (J. Přikryl) .... 136
4.6
Vybírání siláží (J. Červinka) ................................................................................... 140
4.7
Aerobní stabilita siláží (P. Doležal) ....................................................................... 143
4.8
Sklady pro silážovaná krmiva (R. Loučka) ........................................................... 147
4.9
Silážování hospodářsky významných plodin (J. Přikryl) ................................. 151
4.9.1
Silážování kukuřice (J. Přikryl) ............................................................................. 151
4.9.2
Systémy silážování produktů z dělené sklizně kukuřice včetně ..................... 160 vlhkého zrna (F. Mikyska, P. Doležal)
4.9.3
Silážování vlhkého zrna louhem sodným (P. Doležal) ...................................... 169
4.9.4
Konzervace vlhkých zrnin systémem alkalage (P. Doležal, J. Dvořáček) ......... 170
4.9.5
Silážování drtí obilovin a podsevu jetelovin (J. Přikryl) ................................... 173
4.9.6
Silážování drtí obilovin a luskovin (J. Přikryl) ................................................... 175
4.9.7
Silážování drtí celých rostlin hrachu a jetelovin (J. Přikryl) ............................. 179
4.9.8
Silážování víceletých pícnin (R. Loučka, F. Mikyska) .......................................... 180
4.9.8.1 Silážování vojtěšky a vojtěškotrávy (F. Mikyska) ................................................183 4.9.8.2 Silážování jetele a jetelotrav (R. Loučka, F. Mikyska) .......................................... 185 4.9.8.3 Silážování trav (Z. Mudřík) .................................................................................... 187 4.9.9.1 Silážování lisovaných cukrovarských řízků (P. Doležal) ................................... 190 4.9.9.2 Silážování pivovarského mláta (P. Doležal, F. Mikyska) ..................................... 196 4.10
Hodnocení kvality fermentačního procesu (Opi von Boberfeld) ..................... 199
5.0
HLAVNÍ TECHNOLOGIE KONZERVACE KRMIV
5.1
Technologie silážování do PE vaků (R. Loučka) .................................................. 211
5.2
Technologie silážování krmiv do fólií obalovaných balíků ...............................216 (P. Doležal, M. Tukiendorf, K. Szwedziak)
6.0
ÚPRAVY KONZERVOVANÝCH KRMIV PŘED KRMENÍM (L. Zeman) ...... 231
7.0.
VYUŽITÍ KONZERVOVANÝCH KRMIV VE VÝŽIVĚ ZVÍŘAT
7.1
Vliv kvality siláží na kvalitu mléka a obsah mléčných složek ..........................239 (P. Doležal, J. Dvořáček)
7.2
Využití konzervovaných krmiv ve výživě koní (L. Zeman) ...............................246
6
Obsah
8. 0
SILÁŽE A ZDRAVOTNÍ RIZIKA U PŘEŽVÝKAVCŮ
8.1
Antinutriční látky v pícninách a v silážích (P. Suchý, E. Straková) .................. 253
8.2
Dietetická rizika spojená se zkrmováním nekvalitních bílkovinných siláží .. 269 (J. Dvořáček, P. Doležal)
8.3
Dietetická rizika spojená se zkrmováním aerobně nestabilních........................276 kukuřičných siláží (P. Doležal, J. Dvořáček)
8.4
Dietetická rizika spojená se zkrmováním siláží s vysokým obsahem ............ 282 kvasných kyselin (P. Doležal, J. Dvořáček)
8.5
Mykotoxiny v konzervovaných krmivech a riziko mykotoxikóz ................... 284 (P. Suchý, E. Straková)
8.6
Siláže a objemná krmiva z pohledu rizika reprodukčních poruch u skotu ....295 (P. Doležal, L. Zeman)
9.0
POUŽITÁ LITERATURA ...................................................................................... 303
7
O
Úvod
ÚVOD Konzervace krmiv obecně patří k nezbytným technologickým opatřením, neboť nekonzervovaná krmiva rychle ztrácejí na své nutriční i dietetické hodnotě, jsou tepelně poškozována, rychle podléhají nežádoucím mikrobiálním a biochemickým změnám a jsou často kontaminována vysokými koncentracemi mykotoxinů. Účinná konzervace krmiv se proto stává nezbytností. Znehodnocení krmiv představuje každoročně vysoké přímé i nepřímé národohospodářské ztráty, které se jen v ČR pohybují odhadem v desítkách mil. Kč. Např. v USA představují ztráty krmiv plesnivěním více než 2,5 bilionu dolarů. Konzervovaná objemná krmiva, která tvoří hlavní podíl sušiny krmných dávek přežvýkavců (50 – 90 %), dojnic zejména, rozhodují nejen o užitkovosti zvířat, jejich zdravotním stavu, ale také o reprodukčních ukazatelích a v neposlední řadě i o ekonomice chovu. Z tohoto důvodu je zcela nezbytné, aby při sklizni, konzervaci a skladování objemných krmiv byly voleny co nejracionálnější technologické postupy a metody, a aby použitím účinných konzervačních aditiv došlo k podstatnému snížení ztrát živin, zamezení tvorby a přenosu jedovatých produktů přes krmiva do organismu zvířat a následně do potravin a člověka. Účinná konzervační aditiva proto představují určitou pojistku ke snížení rizika alimentárního onemocnění zvířat i lidí. Použití účinných aditiv ale neospravedlňuje zjednodušování technologických postupů, či nedodržování požadavku pro důkladné zakrytí sil. Správná technologie sklizně a konzervace krmiv úzce souvisí také s ochranou životního prostředí. S radostí konstatujeme, že v současné době je věnována výrobě a kvalitě konzervovaných krmiv významná pozornost, a to nejen z hlediska ekonomického, ale také v souvislosti s rozvojem výstavby bioplynových stanic, pro které se rovněž musí připravovat kvalitní siláže. Publikaci, kterou právě držíte v rukách, jsme se snažili sestavit tak, aby Vám byla dobrým návodem k získání nejen základních, ale současně i nových poznatků v tomto oboru. Velkou pozornost jsme věnovali také dalším významným aspektům, jakými jsou např. systém hodnocení siláží, otázka aerobní stability siláží, zdravotní rizika nekvalitních konzervovaných krmiv a další. Naším přáním je, aby tato publikace, která je určena nejen uživatelům v prak-
9
Ú
Ú
Úvod
tických podmínkách, pracovníkům odborných služeb, ale aby našla uplatnění i pro studenty odborného školství. Nalezne-li publikace své cílové odběratele, potom práce, spojená s její tvorbou, nebyla zbytečná. Za přípravu a vydání vyjadřujeme svůj dík i Vydavatelství Baštan. Vydání publikace příznivě ovlivnily také inzerující firmy, kterým tímto upřímně děkujeme. Autoři Zvláštní poděkování: Publikace byla zpracována s podporou projektu Výzkumného záměru č. MSM 621 564 8905 „Biologické a technologické aspekty udržitelnosti řízených ekosystémů a jejich adaptace na změnu klimatu“ uděleného Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR; projektu NAZV QH 71041 „Vliv patogenních mikroorganismů a jejich sekundárních metabolitů na kvalitu a hygienickou nezávadnost objemných krmiv“; projektu NAZV QH 81040 „Kvalita travního porostu a jeho využití ve výživě přežvýkavců“; projektu NAZV QF 4027 „Využití odpadů sladařského a pivovarnického průmyslu jako zdroje bílkovin pro výživu zvířat s ohledem na životní prostředí“.
NAZV QI91A240 „Faktory ovlivňující nutriční hodnotu kukuřičných hybridů a kukuřičných siláží“ MZe 0002701404 „Udržitelný rozvoj chovu hospodářských zvířat v evropském modelu multifunkčního zemědělství“
10
Význam konzervace krmiv
VÝZNAM KONZERVACE KRMIV VE VÝŽIVĚ SKOTU Siláže, „senáže“ a seno představují v podmínkách ČR základ krmných dávek skotu, krav zejména. Jejich nezastupitelná úloha je zřejmá i v nových podmínkách hospodaření, spojených často s restrukturalizací zemědělské výroby při relativním nadbytku zemědělské půdy na straně jedné a výrazným poklesem stavu skotu na straně druhé. Mají-li sehrát v krmných dávkách vytyčenou úlohu z dietetického, nutričního, ale i ekonomického pohledu, pak je zcela nezbytné, aby měly vysokou výživnou hodnotu, byly lehce stravitelné, s dostatečnou koncentrací živin a zároveň odpovídaly i mikrobiálně hygienickým požadavkům. Z řady publikací a praktických zkušeností je zřejmé, že k přípravě kvalitních siláží je nezbytné používat pouze kvalitní čerstvou či zavadlou píci, sklízenou v optimální sklizňové zralosti při dodržení všech technologických zásad. Stejné zásady platí i při výrobě sena. Zlepšení kvality objemných krmiv představuje velkou rezervu ve snížení nákladů na krmný den a tím i ekonomiky chovu a produkce. Potřeba objemných krmiv a její struktury pro skot je asi 4,5 t sušiny včetně ztrát, n. asi 3,75 t zkrmitelné sušiny. Při započítání asi 15 % rezervy, to představuje roční množství asi 5,2 t sušiny, o produkční účinnosti celé krmné dávky, tedy i o ekonomické efektivnosti výroby mléka. Příjem konzervovaných krmiv je ovlivněn také faktory vnějšího prostředí a ve velké míře je řízen centrálním nervovým systémem (CNS) a pomocí chemostimulátorů. Svůj vliv na příjem má také vlastní pocit nasycenosti, resp. hladu, který je vedle stupně naplnění bachoru, obsahu strukturní vlákniny, zejména frakce nerozpustné v neutrálně detergentním roztoku (NDF), struktury krmiva, ovlivňován také hladinou krevní glukózy, ale i vnější teplotou. V souvislosti s aplikací silážních aditiv je z řady prací známo, že vedle pozitivního vlivu na výslednou kvalitu (zejména kvalitu fermentačního procesu), mají příznivý vliv i na chutnost siláží a následný příjem. Naproti tomu siláže horší kvality mají negativní vliv nejen na celkový příjem, ale i na snížení užitkovosti a zdravotní stav. Velká pozornost je věnována studiu zásadám regu-
13
1
1
Význam konzervace krmiv
lace snížení úrovně proteolýzy v silážích a tím i zlepšení nejen kvality krmiva, ale i potřeb zvířat. Je prokázáno, že rozdílná kvalita bílkovin má velký vliv i na trávení vlákniny či mikrobiální proteosyntézu v bachoru (Mc ALLENN et al., 1988). Největší podíl z konzervovaných krmiv připadá na kukuřičnou siláž, dále na siláže víceletých bílkovinných pícnin, siláže z celých rostlin obilovin a luskovin. Stálý trend výroby zaznamenávají siláže z dělené sklizně kukuřice. V menší míře jsou silážovány lisované cukrovarské řízky, popř. GPS obilovin a pivovarské mláto. Vlivem strukturálních změn a sklizňových technologií se ustoupilo od silážování cukrovkových skrojků, brambor, slunečnice a brukvovitých pícnin. Podobně ztratil na významu systém v. „zeleného pásu krmení“ a naopak základem všech krmných dávek, zejména směsných krmných dávek TMR, se stala hlavně konzervovaná objemná krmiva. Vysoká efektivnost využívání konzervovaných krmiv ve všech výrobních oblastech spočívá především ve zvládnutí sklizně a konzervace jak po stránce technické, biotechnologické, ale i ekonomické. Siláže a seno z víceletých pícnin pěstovaných na orné půdě, spolu s kukuřičnými silážemi, loukami či pastvinami, vytvářejí v daných oblastech přirozenou krmivovou základnu pro chov skotu. Ze současného vývoje lze konstatovat, že produkce sušiny z víceletých pícnin na orné půdě má snižující tendenci (asi 6,713 mil. t), zatímco využívání ploch z trvalých travních porostů má rostoucí trend.
14
Cíle konzervace krmiv
CÍLE KONZERVACE KRMIV K hlavním cílům úspěšné konzervace krmiv patří mimo jiné:
Rychlým okyselením silážované biomasy dosáhnout co nejrychlejší snížení hodnoty pH a tím dosáhnout efektivní snížení ztrát sušiny a živin.
Účinně potlačit nežádoucí a škodlivou mikroflóru. Uchování zbytkových vodorozpustných sacharidů v silážích jako zdroje pohotové energie.
Řízenou fermentací zajistit minimální degradaci NL u bílkovinných siláží a škrobu u siláží sacharidových a udržet tím vysokou výživnou hodnotu krmiv.
Dosáhnout optimální dietetické vlastnosti konzervovaného krmiva a zdravotní nezávadnost krmiva.
Minimalizovat aerobní znehodnocení siláží a ztráty sušiny, živin a vitaminů.
Eliminovat průnik kyslíku a dešťových do siláží nejen v průběhu skladování, ale také při vlastním procesu srážek silážování.
Zajistit vysoký podíl kyseliny mléčné na celkovém obsahu kvasných kyselin – min. 70 % a technologicky minimalizovat tvorbu kyseliny máselné, amoniaku a alkoholu v silážích.
Průběžně a preventivně kontrolovat teplotu uskladněných krmiv s cílem snížit riziko tepelného poškození a mikrobiálního znehodnocení krmiv.
Zamezit průnik dešťových srážek do skladů siláže a sena.
K dalším důležitým cílům úspěšné konzervace krmiv patří: Vyrobit dostatečné množství kvalitních krmiv na celé roční období. Snížit riziko vlivu počasí v polních operacích (sklizňové linky, konzervační přípravky). Zajistit vysokou chutnost, výživnou hodnotu a hygienickou jakost krmiv. Zajistit správný a dostatečný denní odběr konzervovaných krmiv a účelné zapravení do směsných krmných dávek (TMR) bez narušení struktury. Zajistit dobré produkční zdraví zvířat, vysoký příjem sušiny a zdravotně nezávadné mléko.
15
2
Výzkumný ústav pícninářský, spol. s r.o. a Zemědělský výzkum, spol. s r.o. Troubsko
V Z T
PÍCNINÁŘSKÉ VYUŽITÍ Komonice bílá (jednoletá forma) cv. ADÉLA Vysoký výnos hmoty, vhodná včelařská rostlina. Lesknice kanárská cv. JUDITA Vhodná na meziplodiny, semeno dobré pro krmení ptactva. Sléz krmný cv. DOLINA Vysoký výnos čerstvé hmoty, vhodný do podsevu silážních kukuřic. Štírovník jednoletý cv. JUNÁK Příznivý vliv na dojivost, včelařská rostlina.
POTRAVINÁŘSKÉ VYUŽITÍ
Dále nabízíme:
Pískavice řecké seno cv. HANKA Léčivá a kořeninová rostlina, fixuje vzdušný dusík.
• Stanovení kvality semen (čistota, HTS, klíčivost). • Testování účinnosti přípravků na ochranu
Svatojánské žito cv. LESAN Typ přesívka, vysoký výnos slámy, vhodný na lesní políčka pro podzimní pastvu.
• Stanovení obsahu mykotoxinů . • Testování odrůd. • Úlky s domácími druhy čmeláků.
rostlin.
Hrachor setý cv. RADIM Teplomilná, suchovzdorná luštěnina. Fazol obecný cv. HYNEK Teplomilná, suchovzdorná luštěnina s černým osemením.
PESTRÁ LUČNÍ SPOLEČENSTVA A SMĚSI Čičorka pestrá cv. EROZA Vhodná do suchých a svažitých podmínek, motýlokvětá komponenta do lučních směsí, vhodná pro opylovače, nevhodná pro krmení monogastrických zvířat. Tolice dětelová cv. EKOLA Vhodná do suchých oblastí, komponenta do travních směsí.
Kontakt:
Mája Jednoletá směs pro opylovače. Oceněna Zlatým klasem s kytičkou 2011.
Výzkumný ústav pícninářský, spol. s r.o. Zemědělský výzkum, spol. s r.o. Zahradní 1, 664 41 Troubsko
Osivo pícninové směsi pro spárkatou zvěř.
tel.: +420 547 138 811 fax: +420 547 138 800
Jetelovinotravní směs pro pěstování píce s vyšším obsahem vodorozpustných cukrů.
email:
[email protected] www.vupt.cz
Základní způsoby konzervace krmiv
ZÁKLADNÍ ZPŮSOBY KONZERVACE KRMIV Hlavní způsoby konzervace krmiv se od sebe navzájem liší principem konzervačního účinku, obsahem sušiny konzervovaného krmiva, strukturou, technologickými požadavky, ale také podmínkami skladování a energetickou náročností. Vlastní konzervace spočívá buď:
V dehydrataci (odnětí vegetační vody) jako základní existenční podmínky pro rozvoj a činnost mikroorganismů a jejich enzymů.
Nebo v rychlém vytvoření anaerobních podmínek při současném snížení hodnoty pH vlivem tvorby organických kyselin, vznikajících fermentací rostlinných sacharidů. Současně se zastavuje respirace a omezuje i rozsah proteolýzy bílkovin.
Při každém způsobu konzervace musí současně dojít také k inaktivaci biochemických a enzymatických systémů nejen vlastní konzervované rostliny, ale také bohatě zastoupené epifytní mikroflóry, která v mnohých případech může výrazným způsobem ovlivnit výslednou kvalitu krmiva.
K hospodářsky důležitým způsobům konzervace krmiv patří: konzervace silážováním, konzervace sušením, konzervace horkovzdušným sušením.
3.1 PRINCIP KONZERVACE PÍCNIN SILÁŽOVÁNÍM Příprava siláží je známa více než 3 000 let, neboť již staří Egypťané a Řekové znali skladovat v silech obilí a krmiva z celých rostlin. Silážování znali již také Aztékové a ve staré Číně. KIRSTEIN v roce 1963 publikoval, že v ruinách Cartága byla nalezena sila pro konzervaci pícnin. Tento způsob konzervace krmiv, byť sahá k samým kořenům lidské civilizace, je přesto považován za metodu pozdější, než je technologie konzervace sušením. Většího rozmachu
17
3
3
Základní způsoby konzervace krmiv
tohoto oboru konzervace krmiv ve světě lze vidět až od 19. století, přičemž největší rozvoj nastal až ve druhé polovině 20. století. Ve 30. letech 20. století (1933) se propracovává metoda silážování hmoty pomocí směsi vodného roztoku anorganických kyselin. V současné době je technologie konzervace krmiv silážováním hlavní a nejdůležitější způsob konzervace, neboť se tímto způsobem konzervuje více než 80 % objemných krmiv. Kvalita siláží je dána celým souborem kritérií smyslového a chemického hodnocení a je ovlivněna nejen obsahem a poměrem živin konzervované píce, ale především vlastním průběhem fermentačního procesu a podmínkami skladování. Tato metoda umožňuje konzervovat sklízené plodiny ve šťavnatém nebo částečně zavadlém stavu (s obsahem sušiny od 24 – 50 %). Požadovaný obsah sušiny není zcela zobecnitelný, ale je regulován především druhem pícniny, počasím, ale také typem použitého aditiva.
18
Konzervace krmiv silážováním
KONZERVACE KRMIV SILÁŽOVÁNÍM Silážování je technologie konzervace krmiv založená na rychlém okyselení naskladněné, udusané a dobře pořezané hmoty za nepřístupu vzduchu, tedy za přísně anaerobních podmínek.
Krmivo (původní, zavadlé)
Rostlinné sacharidy BMK Epifylní mikroflora
FERMENTACE
Siláž
pH Tvorba TMK Alkohol KVV Stabilita
Siláže jsou konzervovaná objemná krmiva, která se podle obsahu sušiny vyznačují nízkou hodnotou pH (3,7 – 5,0) za vzniku organických kyselin, zejména kyseliny mléčné, vzniklých fermentací nízkomolekulárních rostlinných sacharidů. Siláže jsou proto kyselá, nebo mírně nakyslá šťavnatá krmiva, která se musejí vyznačovat příjemnou aromatickou vůní po původní hmotě, ze které byla připravena. Výživná hodnota siláží je ve srovnání s původní plodinou zpravidla vždy nižší, ale ve srovnání se senem vyšší, neboť při silážování dochází k nižším ztrátám. Rozsah ztrát závisí na celé řadě technologicko–technických faktorů. Výsledná výživná hodnota a kvalita siláží závisí vedle druhu píce a její silážovatelnosti, také na obsahu a složení sušiny a dodržování zásad vlastního technologického postupu. Podle obsahu živin mohou být siláže bílkovinné, polobílkovinné či sacharidové povahy. Kvalitní siláže se připravují z víceletých pícnin, silážní kukuřice, trav,
19
4
4
Konzervace krmiv silážováním
luskovin či luskovinoobilních směsek, z celých rostlin obilovin (silážované drtě), potravinových krmných zbytků (cukrovarské řízky, pivovarské mláto) a dalších surovin, které mají dostatečný obsah vodorozpustných sacharidů (VRS), které jsou nezbytné pro fermentaci a vhodný obsah sušiny. Podle obsahu sušiny silážované píce a použité technologie rozeznáváme:
siláže z čerstvé hmoty – obvykle s obsahem sušiny 22 – 26 %;
siláže z částečně zavadlé píce (sušina 26 – 35 %);
siláže ze zavadlé píce (sušina 35 – 50 %).
Víceleté pícniny se silážují zásadně vždy po předcházejícím zavadání, neboť mají nízký obsah sacharidů a obtížnější silážovatelnost. Zvýšení sušiny píce se provádí intenzivním zavadáním, nejdéle 24 – 36 hodin. Dlouhodobější zavadání píce je nežádoucí, neboť dochází k větším ztrátám živin (každý den zavadání navíc než je optimum, znamená snížení koncentrace energie NEL o 0,3 – 0,5 MJ/kg sušiny a zvýšení obsahu vlákniny o 0,3 – 0,8 % v 1 kg sušiny. Je známo, že ztráty sušiny jsou funkcí hustoty řádků, obsahu původní sušiny, obsahu vodorozpustných cukrů a úhrnného množství dešťových srážek. Již MONTGOMERY a kol. v roce 1974 konstatují, že déšť zvyšuje ztrátu sušiny, redukuje chutnost a příjem krmiva dobytkem, neboť jsou při respiraci u pokosené píce odbourávány přednostně cukry a to až do sušiny 30 – 35 %, ale mohou být využívány také tuky a proteiny, pokud jsou cukry méně dostupné. Je nutné předeslat, že respirační rychlost závisí především na počáteční vlhkosti píce a rychlosti zavadání. Odhaduje se, že 1 mm srážek způsobí ztráty na sušině v průměru 0,8 – 1,1 %. Silážní kukuřice, celé rostliny obilovin a bobu se silážují napřímo. Siláže ze zavadlých pícnin se vyznačují nižším obsahem kvasných kyselin, nižší kyselostí, vyšší hodnotou pH, než siláže připravené z čerstvých pícnin. Tyto siláže jsou citlivější na aerobní mikrobiální změny po otevření sila a tepelné poškození. K dosažení dobré kvality siláží je nutné respektovat základní technologické požadavky: optimální vegetační stadium sklízené píce pro silážování, optimální obsah sušiny vhodný pro silážování; 20
