Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav aplikované a krajinné ekologie
Vývoj vlastnických vztahů k půdě v k. ú Lysovice Bakalářská práce
Vedoucí práce:
Vypracovala:
prof. Ing. František Toman, CSc.
Zdeňka Celá
Brno 2007
PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma ................................................................... ............................................................................................................................................. vypracoval(a) samostatně a použil(a) jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana AF MZLU v Brně.
dne................................................ podpis ..........................................
PODĚKOVÁNÍ Tímto způsobem bych chtěla poděkovat paní Zbořilové z Katastrálního úřadu ve Vyškově, panu ing. Plevovi z Pozemkového úřadu ve Vyškově, firmě Rostěnice, a. s. i konzultantce paní ing. Vitáskové, za pomoc při zpracování bakalářské práce. Velmi jsem ocenila vstřícnost i čas, který mi věnovali.
ANNOTATION My graduation work has two parts. In first part I describe history of agriculture and proprietary relations to soil in Czech republic. Second part intent on cadastral territory Lysovice. This village is situated between towns Brno and Vyškov. I have described development proprietary relations of this village since 14th century to the present and changes in my family too. In my work I have used historical materials from Chronikle of Lysovice, Moravian provincial record office in Brno and from Land register office in Vyškov.
OBSAH 1
ÚVOD..................................................................................................................... 12 1.1
Cíl práce......................................................................................................... 12
1.2
Stručná charakteristika vybraného k. ú. - Lysovice.................................. 13
2
VÝVOJ ZEMĚDĚLSTVÍ .................................................................................... 16
3
VLASTNICKÉ VZTAHY V OBDOBÍ FEUDALISMU ................................... 17
4
5
3.1
Počátky pozemkové evidence a rozdělování pozemků v českých zemích 17
3.2
První a druhá berní rula .............................................................................. 18
3.3
Třetí berní rula.............................................................................................. 18
3.4
Čtvrtá berní rula........................................................................................... 19
3.5
Panské vyrovnání (exaeqatorium dominicale) ........................................... 19
3.6
Raabizace....................................................................................................... 19
3.7
Pozemkový katastr (josefinský katastr)...................................................... 19
VLASTNICKÉ VZTAHY V OBDOBÍ KAPITALISMU ................................. 21 4.1
Pozemková držba v období kapitalismu..................................................... 21
4.2
Scelování půdy (komasace) .......................................................................... 21
4.3
Stabilní katastr.............................................................................................. 22
4.4
Pozemková kniha .......................................................................................... 23
4.5
Pozemkový katastr........................................................................................ 24
4.6
Pozemkové reformy a přídělová řízení ....................................................... 25
4.7
Pozemkové úpravy v letech 1945 -1950....................................................... 27
VLASTNICKÉ VZTAHY V OBDOBÍ SOCIALISMU .................................... 28 5.1
6
5.1.1
První etapa............................................................................................. 28
5.1.2
Druhá etapa (1960 – 1972) ................................................................... 28
5.1.3
Třetí etapa (po roce 1974) .................................................................... 28
5.2
Jednotná evidence půdy (JEP)..................................................................... 29
5.3
Evidence nemovitostí (EN)........................................................................... 29
SITUACE PO ROCE 1989 – RESTITUČNÍ ZÁKONY ................................... 31 6.1
7
Vznik JZD...................................................................................................... 28
Katastr nemovitostí (KN)............................................................................. 32
VÝVOJ VLASTNICKÝCH VZTAHŮ V K. Ú. LYSOVICE .......................... 34 7.1
Nejstarší historické souvislosti obce............................................................ 34
7.2
Lysovice v období kapitalismu..................................................................... 37
7.3
Přídělová řízení po 2. sv. válce v Lysovicích............................................... 39
7.4
Obec v období socialismu ............................................................................. 40
7.4.1
První etapa – vznik JZD....................................................................... 40
7.4.2
Druhá etapa ........................................................................................... 40
7.4.3
Třetí etapa JZD..................................................................................... 42
7.5 7.5.1
Lysovice v současnosti .................................................................................. 42 Pozemkové úpravy (2001 – 2006) ........................................................ 42
8
IDENTIFIKACE PARCEL ................................................................................. 45
9
ZÁVĚR .................................................................................................................. 56
10
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY................................................................. 59
11
SEZNAM OBRÁZKŮ .......................................................................................... 60
12
SEZNAM TABULEK........................................................................................... 49
13
PŘÍLOHY.............................................................................................................. 62
1
ÚVOD
1.1 Cíl práce Cílem mé bakalářské práce je podat v první části souhrnné informace o vývoji zemědělství u nás a o vlastnických vztazích v období feudalismu, kapitalismu i socialismu. Zhodnotit též současný stav půdní držby po transformaci JZD po roce 1989 a její vliv na pozemkové úpravy. Druhá a stěžejní část práce je pak zaměřena na historický přehled o vývoji vlastnických vztahů k půdě a jejímu využití, v místě mého trvalého bydliště, v katastrálním území Lysovice (cca 10 km jihovýchodně od Vyškova). Zaměřuji se zde na pozemky mé rodiny, která do obce přichází po 2. sv. válce. Při zpracování jsem využila historické materiály a podklady z Kroniky obce, Moravského zemského archivu v Brně či Katastrálního úřadu ve Vyškově.
1.2 Stručná charakteristika vybraného k. ú. - Lysovice Kraj:
Jihomoravský
Obec:
Lysovice
Katastrální úřad:
Vyškov
Katastrální území:
Lysovice
Výměra k. ú.:
529,6919 ha
Geomorfologické jednotky:
provincie Západní Karpaty
Obr. 1 Znak obce
subprovincie Vnější Západní Karpaty oblast Středomoravské Karpaty celek Litenčická pahorkatina podcelek Bučovická pahorkatina okrsek Větrnická vrchovina
Reliéf krajiny je mírně pahorkatinný, určujícím prvkem krajinného rázu je oblý holý horizont. Charakterizující je soustředěná zástavba obklopená prstencem zahrad s navazujícími bloky orné půdy. Intenzivně obdělávaná půda umožňuje rychlý odtok srážkové vody bez možnosti udržení v krajině. Je zde velmi nízké zastoupení trvalých travních porostů V kronice Lysovic se uvádí, že ve 13. stol. vymřeli původní obyvatelé české národnosti na zhoubnou nemoc moru a jen několik jich zůstalo mezi obyvateli německé národnosti. Lysovice totiž patřily spolu s dalšími obcemi (Kučerov, Hlubočany, Terešov, Rostěnice a Zvonovice) k tzv. „německému ostrůvku“. Němci, původu bavorského, byli na toto území dosazeni za olomouckého biskupa Bruna a hospodařili zde z důvodů nejlepších půdních podmínek. Šlo o „Badenské písky“ a „Grundské vrstvy“, které poprvé vznikly miocenním mořem. To tehdy nejvíce zaplavilo celou jižní Moravu. Uložil se zde šedý slín, tzv. štír, jež byl příčinou sesouvání půdy, zejména v oblasti nynější národní přírodní rezervace Větrníky. Nachází se zde jedna z největších a nejcennějších stepních rezervací na jižní Moravě, kde je zachován bohatý soubor xerotermní květeny s množstvím silně a kriticky ohrožených druhů (např. kavyl vláskovitý, kosatec nízký, hlaváček jarní, koniklec, zvonek sibiřský atd.).
Obr. 2 Národní přírodní rezervace Větrníky
V roce 1945 došlo v souvislosti s dekrety presidenta Beneše č. 12/1945 Sb. a č.28/1945 Sb., v obci Lysovice k osídlování českými obyvateli. Šlo zejména o „Volyňské Čechy“, dále o ty, jimž 2. světová válka zničila domov a v neposlední řadě o obyvatele horských oblastí. Po dokončení osídlování měla obec Lysovice až 450 obyvatel. K dnešnímu datu jich tu žije 251.
Lidová architektura obce: V současné době je obec Lysovice vedena u Památkového ústavu v Brně, jako památková zóna. Typickým objektem je lidový dům, prezentující původní architekturu - usedlost s žudrovým vchodem.
Obr. 3 Žudrový dům č. p. 33 (před rekonstrukcí v roce 2006)
Obr. 4 Žudrový dům č. p. 33 (po rekonstrukci v roce 2006)
Od roku 2001, dle zákona č. 128/2000 Sb. o obcích, spadají Lysovice do mikroregionu Větrník, což je dobrovolný svazek sedmi obcí (Bohdalice-Pavlovice, Dražovice, Kučerov, Hlubočany, Rostěnice-Zvonovice a Tučapy). Obce mikroregionu jsou bohaté na dochované přírodní hodnoty a zároveň také díky své historii, spojené s ojedinělou architekturou původního německého obyvatelstva, na hodnoty kulturní.
Obr. 5 Orientační poloha mikroregionu Větrník
Obr. 6 Pohled v jižní části území na drobná políčka (záhumenky)
2
VÝVOJ ZEMĚDĚLSTVÍ Zemědělskou vyspělostí se vyznačovali zejména Římané a Keltové, od nichž
Slované osídlující naše území převzali způsoby pěstování rostlin a obdělávání půdy. Vyznačovali se rodovým zřízením, vyspělou kulturou a s tím související pevnou vazbou k zemědělství, jež se vztahovalo nejen k obdělávání půdy a chovu dobytka, ale též k rybaření, lovu zvěře či chovu včel. Prvním uspořádaným střídáním plodin bylo v našich zemích zavedení trojhonného hospodaření asi v 8. – 9. století, které umožnilo trvalé a stálé obdělávání půdy střídáním ozimu, jařiny a úhoru. Dlouhá století též napomáhalo vyspělé zemědělské nářadí Slovanů procesu zúrodňování půdy a zemědělství konkurovalo vyspělejším státům Evropy. V 16. století se zvyšuje potřeba zemědělských produktů, vlivem rostoucí populace, obchodu i řemesel. Tento slibný vývoj byl však přerušen válečnými událostmi a poddanským systémem. Období stagnace končí ve 2. polovině 18. století, kdy dochází k oživení hospodářství v českých zemích. Podílí se na tom mimo jiné reformy Marie Terezie a Josefa II.. Rok 1848 znamenal pro rolníky definitivní konec feudální závislosti a celkový
hospodářský
rozmach
ve
společnosti,
tzv.
průmyslová
revoluce.
V zemědělství se rozvíjí střídání plodin ve správně volených osevních postupech a hnojení. Konec 19. stol. a první desetiletí 20. stol. bylo dynamickým obdobím pro vývoj zemědělského
strojírenství.
Mezi
oběma
světovými
válkami
však
dochází
k hospodářské krizi, což se negativně projevilo i v zemědělství u nás. Po druhé světové válce dochází ke združstevňování rolnických hospodářství a zestátnění velkých statků. Vznikala jednotná zemědělská družstva (JZD) a státní statky. Půda byla koncentrována do velkoplošných pozemkových útvarů. S rozvojem vědy a techniky se postupně vyvíjela zemědělsko-průmyslová soustava, která vedla k přesunu pracovní síly do mimozemědělské činnosti. Tato situace trvá prakticky do současnosti. Vlivem dovozu zemědělských a potravinářských výrobků ze zahraničí se snižuje výměra zemědělské půdy. Dochází spíše ke změnám plodin v osevních postupech či rozšiřování trvalých travních porostů. Budoucnost zemědělství po vstupu České republiky do EU v roce 2005 je spatřována ve funkci krajinotvorné, nikoliv produkční, jako tomu bylo doposud. (Kostelanský, 2000)
3
VLASTNICKÉ VZTAHY V OBDOBÍ FEUDALISMU
3.1 Počátky pozemkové evidence a rozdělování pozemků v českých zemích O počátcích evidence užívání půdy se zmiňuje již kronikář Kosmas ve své Kronice o Čechách. Zmiňuje se zde o krajinách „lesních“ i „polních“. První osídlované prostory – kotliny a bažiny – byly, po vyčerpání půdy pro zemědělské účely, opuštěny a začalo osídlování kopcovitého terénu, podhůří i hor. Vesnice byly postaveny jen z malého počtu zemědělských usedlostí, tzv. dvorcové usedlosti. Docházelo k jejich rozšiřování upravováním pastvin, klučením lesů a zabíráním. Platila zásada, že půda nemající pána, patří knížeti. Knížata usazovala na této půdě sedláky, nebo dávala půdu do zástavy a do držby za různé dluhy a závazky. Tato vnitřní kolonizace, která byla vynucena růstem populace a zájmem feudálů zakládat nové poddanské vesnice trvala asi do 12. stol., kdy dochází k vyčerpání domácí pracovní síly poddaných. V této době platilo pro veškeré sociální skupiny selského domácího obyvatelstva v Čechách a na Moravě právo české, resp. moravské. Podle tohoto práva byla pozemková držba selského lidu nájmem nesvobodným, zpravidla nedědičným, kdykoliv vypověditelným. Výše nájmu nebyly pevně stanoveny a byly uzavírány jen ústně. Ve 12. a 13. stol. dochází u nás k velké kolonizaci, kdy panující šlechta přiděluje rozsáhlá území převážně německým a holandským kolonistům. Organizace půdního fondu byla svěřena tzv. lokátorovi – osoba jejíž úkolem bylo určení místa, způsobu zastavění vsi, vyměření a rozvržení půdního fondu (určení hranic mýcení lesa, rozmístění orné půdy, pastvin, zpřístupnění pozemků sítí cest, vytyčení odvodňovací sítě apod.). Noví kolonisté zavádějí užívání pluhu, a proto vzniká i nový protáhlý tvar pozemků. Tyto úpravy sehrály důležitou roli ve vývoji pozemkových úprav. Zavádí se právo emfyteutické čili zákupní právo, kdy osídlencem musel být svobodný nájem zakoupen, tj. zaplacen feudálovi určitý poplatek dle počtu lánů – tzv. peníz zákupní. Daň z lánu zavedl již kníže Oldřich z rodu Přemyslovců roku 1022. Na rozdíl od práva českého resp. moravského bylo nájmem svobodným, dědičným, časově neomezeným a prakticky vrchností nevypověditelným. Emfyteutické právo dávalo nájemci mimo jiné také tu výhodu, že dovolovalo postoupit – prodat – svůj statek jinému nájemci. Byl to však prodej práva nájmu, nikoliv pozemků. Tato změna nájemce byla však podmíněna souhlasem majitele půdy, tj. feudála. Postavení cizích kolonistů osídlených na zákupním
právu bylo rozhodně lepší než postavení domácího selského obyvatelstva na právu českém. Počátkem 15. stol. byl již dostatek pracovních sil, zájem o cizí kolonisty u feudálů ochabuje a příliv kolonistů končí. Postupným upevňováním moci panovníka a zvyšováním státní moci se zvyšoval i požadavek na odvádění poplatků do státní pokladny – daní. Pro jejich spravedlivý předpis bylo třeba spolehlivého přehledu o výměře a kvalitě půdy. První odhady výměr tzv. lánů (cca 18 ha), byly značně nepřesné a z toho pramenily opakující se stížnosti na nespravedlivé daňové výměry. (Toman, 1995)
3.2 První a druhá berní rula Roku 1571 podala Česká komora návrh na zaměření země, Dvorská komora ho však zamítla, obávala se pravidelnosti vybírání a možnosti zdanění panské půdy, tzv. dominikálu. Daň se odváděla pouze z půdy poddanské, tzv. rustikálu. První daňový soupis poddanské půdy byl sestaven v Čechách v roce 1654. Daň byla rozdělována dle usedlostí. Soupis měl vzniknout na základě šetření komise v terénu. Vzhledem k nedostatky času byly převzaty údaje přiznané vrchností a vyhotoven soupis dle panství. Tento soupis bývá též označován jako první berní rula, který podává přehled o hospodářských poměrech v zemi po třicetileté válce. Na Moravě byl podobný soupis vyhotoven teprve roku 1678. Daň byla vyměřena dle počtu lánů. (Vitásková a Matějík, 2002) Lán tvořil pomyslnou měrnou jednotku a měl různou velikost podle jakosti úrodné půdy. Lánové rejstříky tvoří nejstarší zachovaný moravský katastr – 358 svazků pro jednotlivá panství. Byly psány německy na pergamenovém papíře a ve svazcích byly zápisy uspořádány po vsích. Nejprve se zapisovali tzv. hospodáři osedlí – přiznán grunt do roku 1657, poté hospodáři nově osedlí a zpustlí. (Kocman a kol., 1954) Roku 1684 byla rozdělena půda do tří skupin dle úrodnosti a byla provedena revize – druhá berní rula. Tento druhý rustikální katastr platil až do roku 1748.
3.3 Třetí berní rula Dne 1. 5. 1749 vstoupil v platnost první tereziánský rustikální katastr, tzv.třetí berní rula, vydaný Marií Terezií. Obsahuje výsledek katastrálních prácí z let 1713 – 1748, snahou bylo získat daň z půdy nejen rustikální, ale i dominikální. To bylo hlavním důvodem nového šetření na základě přiznávacích listů (fasí) s podrobným popisem usedlostí, polí apod. Rozvržení daní se opět řídilo v Čechách podle počtu
poddanských usedlostí a na Moravě podle počtu lánů. K tomuto elaborátu však opět byly připomínky a námitky.
3.4 Čtvrtá berní rula V roce 1757 vydala Marie Terezie druhý tereziánský rustikální katastr – čtvrtá berní rula, kdy byly ochotny stavy přistoupit na daňové vyrovnání, ale jen tehdy pokud se vykoná i generální vizitace rustikální půdy. Půdní úrodnost byla rozdělena do 8 tříd a společně s hrubým výnosem pozemků (reale) se stala základem pozemkové daně. Docházelo zde však mnohdy ke zkreslení.
3.5 Panské vyrovnání (exaeqatorium dominicale) Exaeqace – vyrovnání z roku 1757 mělo přinést zjištění vzájemných majetkových poměrů jednotlivé vrchnosti a získat tak klíč pro stanovení poměrné výše příspěvku. Výsledný elaborát je známý pod názvem Exaeqatorium dominicale – panské vyrovnání. Toto daňové vyrovnání mělo důsledky na omezení zápisů v zemských deskách,
do
kterých
se
mohla
zapisovat
půda
v exaeqatoriu.
(Vitásková
a Matějík, 2002)
3.6 Raabizace Roku 1775 pověřuje Marie Terezie F. A. Raaba provedením návrhu aboliční soustavy na území Čech a Moravy. Podstatou tohoto návrhu bylo rozdělení půdy velkostatků, prodání hospodářských budov a dobytka poddaným. Poddaný se stával dědičným nájemcem, původní majitel dostával od nájemce stálý roční plat. Tato reforma byla provedena na panstvích státních, královských měst, církevních a jezuitských. Výsledné realizované pozemkové úpravy byly zobrazeny v raabizačních mapách a byly založeny písemné operáty, tzv. geometrické tabely, což jsou první pozemkové knihy. Raabizace probíhala do roku 1785, kdy byla císařem Josefem II. zastavena. Rozdělením dvorců velkostatků vzniklo v Čechách 128 a na Moravě 117 vesnic.
3.7 Pozemkový katastr (josefinský katastr) Výsledek práce zemské komise pro regulaci daní na Moravě z let 1785 – 1789 a zkušenosti v Itálii při budování Milánského katastru, byly podkladem pro vydání patentu Josefa II. o reformě daně pozemkové a vyměření půdy ze dne 20. 4. 1785, podle
kterého se zdanění týkalo rustikální i dominikální půdy a za základní jednotku pro daňové účely se považuje již jednotlivý pozemek. Zaměřil se a stanovil se výtěžek i kvalita (bonita). Výsledky měření a šetření byly zapsány v operačních žurnálech, knihách fasí, tabelách apod. Soupisy a měření se týkaly pouze úrodné půdy, včetně lesů. Před vlastním měřením byly určeny a popsány hranice každé berní obce, která tvořila nejnižší správní jednotku. Každá obec byla obvykle zaměřena samostatně. Zobrazena byla na náčrtu, tzv. brouillonu. Nakonec každý pozemek obdržel své tzv. topografické číslo a určila se jeho výměra v jitrech. Výsledky měření dále sloužily k sestavení map jednotlivých obcí. Šlechta si v roce 1792 vymohla zrušení a byl zaveden kombinovaný, tzv. tereziánsko-josefinský katastr, kdy pro dominikální majetek se předepisovaly daně na podkladě tereziánského katastru. Takto upravený operát byl podkladem pro nové zakládání zemských desek, pozemkových knih a pro předpis daní do počátku platnosti stabilního katastru, což bylo v Čechách v roce 1860 a na Moravě v roce 1851.
4
VLASTNICKÉ VZTAHY V OBDOBÍ KAPITALISMU
4.1 Pozemková držba v období kapitalismu Další etapa nastává nástupem kapitalismu – patent Josefa II. o zrušení nevolnictví. Kapitalismus je charakterizován tím, že značná část půdy je soustředěna v rukou velkostatkářů, kteří se snaží zvětšovat výměrů statků i jednotlivých pozemků. Základní změny v pozemkových poměrech přinesl rok 1848, kdy byl vydán patent o zrušení poddanství a robot. Tím se bývalý poddaný stává majitelem, ovšem převzetí pozemků do vlastnictví bylo spojeno se značnými finančními potížemi. Vznikla zadluženost rolníků a dochází k rozsáhlému dělení gruntů, které do zániku feudalismu nebylo možné bez souhlasu vrchnosti dělit. K dalšímu dělení – tzv. tříštění, docházelo při odprodávání pozemků, při sňatcích, vliv měla i výstavba technických děl (železnice, silnice, regulace toků apod.). Neupravenost pozemkové držby je charakterizována znaky: a) rozptýlenost a rozdrobenost pozemků (důsledek původního osidlování krajiny) b) nevhodný tvar pozemků (úzké a dlouhé pozemky souvisí se zavedením pluhu) c) nepřístupnost pozemků (příjezd pouze přes sousední pozemky souvisel se vznikem
obůrové vázanosti – tj. vázanost v osevním postupu tak, aby
nevznikaly škody) d) nepravidelné tvary katastrálních hranic (z dob Josefa II.)
4.2 Scelování půdy (komasace) Národohospodáři i zemědělci viděli v rozdrobenosti a neupravenosti pozemkové držby jednu z hlavních brzd rozvoje a pokroku zemědělství. Již od poloviny minulého století byly snahy o změnu, hlavně zaokrouhlováním hranic (arondace), zpřístupněním pozemků dokonalejší cestní sítí (konsolidace) a někde i budování samostatných dvorců s ucelenou půdní držbou (separace). V našich podmínkách se nejvíce rozšiřovalo scelování půdy – tzv. komasace. Podstatou bylo scelení půdní držby do několika málo pozemků se současným vybudováním vodohospodářských, dopravních, melioračních a společných zařízení. V roce 1855 byl vypracován návrh 1. scelovacího zákona, který však nebyl realizován. Protože se potřeba scelování pozemků ukazovala stále naléhavější, docházelo ke scelovacím dobrovolným akcím. Prvním průkopníkem u nás a velkým propagátorem scelování byl starosta obce Záhlice na Hané a říšský poslanec
František Skopalík, který ve své obci provedl v letech 1856 – 1858 první scelování. Teprve v roce 1866 byl vydán Říšský arondační zákon, který umožňoval dobrovolné směny pozemků, avšak bylo stále jasnější, že dobrovolné scelování není správným řešením. O scelování hospodářských pozemků byl roku 1883 vydán Říšský rámcový zákon v německých zemích. Uvádí účel a zásady komasací, organizaci scelovacích úřadů, scelovací řízení a způsob hrazení nákladů. V důsledku různé politické situace v českých zemích se vyvíjely rozdílně i pozemkové úpravy a scelování. V roce 1884 byl přijat zemský zákon pro Moravu a v roce 1887 pro Slezsko. Roku 1888 je zřízena v Brně Zemská komise pro agrární operace, která řídila scelovací práce na Moravě. Od roku 1890 do roku 1940 bylo provedeno scelení pozemků na území 323 obcí. V Čechách byla situace zcela odlišná. Na Čechy se Říšský zákon nevztahoval, neboť jej zemský sněm nepřijal. Scelování zde bylo prováděno na základě dobrovolnosti a za 100 % souhlasu všech účastníků. Na území Čech provedeny scelovací práce pouze ve dvou obcích. Teprve v roce 1948 byla rozšířena působnost moravských zemských scelovacích zákonů i na Čechy. Vlastní scelovací práce tvořily: a) určení a zaměření scelovacího území b) odhad pozemků – bonitace – tj. jakost půdy c) projekt společných zařízení – komunikace, vodohospodářská zařízení, odvodňovací kanály apod. d) nové rozdělení náhradních pozemků – dle zásad průměrné vzdálenosti, bonity (± 2,5% z ceny), plošné výměry (± 5%). Tyto provedené scelovací práce se mohly stát po roce 1945 základem pro rychlý přechod zemědělství na moderní formy hospodaření tak, jak je známe s vyspělých západoevropských států, avšak nástup kolektivizace tento příznivý vývoj na dlouhou dobu přerušil.
4.3 Stabilní katastr Plošné výměry pozemků zapsaných v josefinském katastru nemohly vyhovět rostoucím požadavkům na přesnost v souvislosti s intenzivnějším obděláváním půdy, s růstem její ceny i s požadavkem spravedlivého daňového výměru. Základy dnešního novodobého katastru nemovitostí byly položeny nejvyšším patentem rakouského císaře Františka I. ze dne 23. 12. 1817 o dani pozemkové a vyměření půdy. Jejím základem byl přesný soupis a geodetické vyměření veškeré půdy. Stabilní katastr byl již zcela založen
na vědeckých základech velkoměřítkového mapového díla. Pro nové mapové dílo bylo zvoleno Cassini-Soldnerovo nekonformní transverzální válcové zobrazení a systém pravoúhlých souřadnic s počátky v trigonometrických bodech Gustenberg (pro Čechy) a Svatý Štěpán (pro Moravu). Zvolené základní měřítko zobrazení (1:2880) vycházelo z tehdejšího požadavku, aby se jedno dolnorakouské jitro (tj. čtverec o straně 40 sáhů) na mapě zobrazilo jako jeden čtvereční palec (1 sáh = 6 stop, 1 stopa = 12 palců, 40 sáhů x 6 stop x 12 palců = 2880). Hranice všech pozemků byly za účasti jejich držitelů řádně vyšetřeny a označeny. Pro stabilní katastr se u pozemků určoval čistý výnos, tj. výnos, kterého držitel pozemku mohl dosáhnout při obvyklém obhospodařování půdy v roce průměrné úrodnosti pro odečtení všech nutných výloh (na osev, zpracování půdy, sklizeň apod.). Podrobné měření bylo realizováno ve většině případů metodou měřického stolu (grafickým protínáním). V Čechách probíhalo podrobné měření v letech 1826-1843, na Moravě 18241836. Všechny zaměřené pozemky byly zobrazeny a očíslovány jako parcely. Z měřického operátu stabilního katastru je dodnes odvozena většina platných katastrálních map na území České republiky (cca 70 %). Z geometrického hlediska šlo o zeměměřičské dílo vysoké kvality, na rozdíl od písemného elaborátu, což souviselo s velkým časovým rozpětím mezi počátkem a koncem vceňovacích prací. (Toman, 1995)
4.4 Pozemková kniha Pozemkové (gruntovní) knihy byly vyhrazeny pro zápis rustikálního majetku vedeného v josefinském katastru. Vznikaly až od 15. stol., jejich předchůdkyněmi byly zemské desky, které měly obsahovat zápisy o všech nemovitostech. Nedostatky vceňovacích prací měly být odstraněny zákonem ze dne 24. 5. 1869 o úpravě daně pozemkové – reambulace katastru. Práce byly prováděny s velkým spěchem, jelikož v roce 1871 byl vydán zákon č.95/1871 o založení pozemkové knihy, na jejíž list statkové podstaty měly být opsány údaje o všech nemovitostech z pozemkového archu. Hlavní zásady pro práce vceňovací: a) dani podléhají všechny pozemky zemědělsky a lesnicky užívané, b) základem daně je čistý výnos, c) byly stanoveny druhy obdělávání půdy (kultury),
d) bonita byla vyjadřována třídami 6 – 8. Zápis v pozemkové knize měl konstitutivní charakter. Předmětem zápisu byly všechny nemovitosti v katastrálním území, s vyjímkou nemovitostí tvořících veřejný statek či nemovitosti zapsané v jiných veřejných knihách. Platila zásada, že každá nemovitost může být zapsána jen v jedné veřejné knize, které se skládala z hlavní knihy a knihovní vložky (složena ze tří listů A – list podstaty statkové, B – list vlastnictví, C – list závad). Písemné doklady, na jejichž podkladě se prováděly zápisy do pozemkových knih, tvořily sbírku listin. (Vitásková a Matějík, 2002) Reambulace map stabilního katastru ukázala, že katastr může být brzy znehodnocen, nebude-li zajištěn systém jeho nepřetržitého doplňování a údržby. Řádná evidence a údržba pozemkového katastru byla zavedena zákonem ze dne 23. 5. 1883 č. 83, o evidenci katastru daně pozemkové, který u nás platil až do roku 1927. Od roku 1898 bylo i v katastru zavedeno používání metrické míry. Pro nové zaměřování se postupně přestalo využívat metody grafické a zavedena byla metoda číselného měření. Výhodou číselného měření byla přesnost, síť pevných trvale stabilizovaných bodů (trigonometrických a polygonových), možnost vyjádření polohy každého zaměřeného bodu pravoúhlými souřadnicemi, možnost zpětné rekonstrukce zaměřeného bodu a možnost zobrazení zaměřeného území v jakémkoliv měřítku. (Olivová a Kuba, 2005)
4.5
Pozemkový katastr Zákon č. 177/1927 o pozemkovém katastru přesně definoval pojmy pozemek -
část přirozeného zemského povrchu, která je oddělena od sousedních částí trvale viditelným rozhraničením. Každý pozemek je v pozemkovém katastru geometricky zobrazen, očíslován a evidenčně veden jako parcela. Plošnou jednotkou vedenou mapově i evidenčně v jednom souboru je území jedné původní politické obce, které nazýváme katastrální území. Stal se nepostradatelnou součástí všech právních jednání o nemovitostech a jeho původní daňové poslání se začalo přetvářet na účel právní a všeobecně hospodářský. Pozemkový katastr sestává z měřického a písemného operátu, úhrnných výkazů. Měřický operát se skládá z katastrální mapy a příruční katastrální mapy v měřítkách 1:2880, 1:1000, 1:2000. Nově vyhotovené katastrální mapy byly využívány v lokálním národním souřadnicovém systému Jednotné trigonometrické sítě katastrální (S-JTSK), charakterizovaným Besselovým elipsoidem a Křovákovým konformním kuželovým zobrazením v obecné poloze. Katastrální mapa zobrazuje katastrální území a je na ni
polohově i v průmětu na vodorovnou rovinu v daném měřítku zakreslena podrobně situace. Není zde uveden výškopis. Každý pozemek je zde zakreslen jako parcela a očíslován parcelním číslem, tím je pozemek polohově určen. Parcelní čísla jsou vedena v písemném operátu, mnohdy bylo použito dvojího číslování parcel, a to jednou číselnou řadou pro stavební parcely (červeně) a druhou číselnou řadou pro ostatní pozemkové parcely. V současné době se užívají všechna čísla černá a pro odlišení stavebních parcel se před číslem parcely dělá tečka nebo čárka. Písemný pozemnostních
operát archů,
se
skládá
rejstříků
z rejstříku
držitelů,
parcel,
seznamu
parcelního
parifikační
protokolu,
půdy
(odňata
zemědělskému či lesnímu užívání), záznamu změn a sbírky listin. Nejdůležitější součástí písemného operátu, z pohledu držitele, jsou: - parcelní protokol (obsahuje všechny parcely evidovaného katastrálního území, u každé parcely je uvedeno číslo mapového listu, název polní tratě, parcelní číslo, číslo pozemnostního archu, druh (kultura) pozemku, jakostní třída (bonita), výměra, katastrální výtěžek apod.) - pozemnostní arch (zakládal se pro každého držitele v evidovaném území; uvedeno zde bylo číslo archu, jména držitelů a spoludržitelů s vyznačením podílu a adresy; údaje o parcelách sestavených v pořadí čísel knihovních vložek, údaje o parcelách a poznámky). Pozemkový katastr byl velmi přesný a spolehlivý především do r. 1938, později vlivem konfiskace a přídělových řízení, se začal rozcházet se skutečností (Olivová a Kuba, 2005).
4.6 Pozemkové reformy a přídělová řízení S pozemkovými úpravami úzce souvisejí pozemkové reformy a přídělová řízení, od nichž mnoho vlastníků odvozuje původ svých nemovitostí. První pozemková reforma se v naší zemi uskutečnila vydáním: -
zákona záborového č. 215/1919 Sb., o zabrání velkého majetku (pozemky nad 150 ha zemědělské půdy a 250 ha veškeré půdy pro účely pozemkové reformy);
-
zákona přídělového č 81/1920 Sb., o přídělu zabrané půdy o úpravě právních poměrů k ní (přiděloval se tzv. rolnický nedíl – tj. 6 -10 ha, což byl soběstačný zemědělský celek stačící k obživě přídělce a jeho rodiny);
-
zákona náhradového č. 329/1920 Sb., o převzetí a náhradě za zabraný majetek pozemkový (stanovoval zásady pro výpočet finančních náhrad).
Revize první pozemkové reformy byla provedena zákonem č. 142/47 Sb., o revizi první pozemkové reformy a jeho novelizací, zákonem č. 44/48 Sb. Do záboru přešla veškerá půda velkostatků, zbytkových statků a církví nad 50 ha. Nová pozemková reforma č. 46/48 Sb., se vztahovala na půdu nad 50 ha a na půdu na níž vlastník nepracoval. Přídělová řízení – osídlování zkonfiskovaných zemědělských usedlostí, byla prováděna ve smyslu: a) Dekretu prezidenta Beneše č. 12 ze dne 21.6. 1945 o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa. Byl zřízen Národní pozemkový fond, jenž měl povinnost zajistit zapsání přídělů do pozemkových knih. b) Dekretu prezidenta Beneše č. 28 ze dne 28.7. 1945 o osídlení zemědělské půdy Němců, Maďarů a jiných nepřátel státu českými, slovenskými a jinými slovanskými zemědělci. Dnem převzetí „přídělové listiny“ přecházela půda do vlastnictví přídělce. Obsahovaly pouze číslo popisné usedlosti či číslo přídělu, vyjímečně výměru, ale bez parcelních čísel. Proto Okresní národní výbory vydávaly osvědčení o věcné náplni přídělu, které spolu s přídělovou listinou již představovalo listiny vyhovující pro zápis do evidence nemovitostí. Přídělový operát nebyl všude založen zcela jednotně. Jeho měřickou část tvořil zejména grafický přídělový plán, který byl vyhotovován zpravidla na zmenšeninách katastrálních map do měřítka 1 : 5000. Vytyčené hranice parcel byly v terénu označeny většinou jen kolíky. Nové hranice byly do plánu zakreslovány co nejjednodušším způsobem. Dne 8. 5. 1947 byl přijat zákon č. 90/1947 Sb., o provedení knihovního pořádku stran konfiskovaného nepřátelského majetku a o úpravě některých právních poměrů vztahujících se na přidělený majetek, který velice zjednodušil zápisy do pozemkových knih a zásadně změnil principy desítky let platného knihovního práva. Připuštěno bylo používání provizorních a málo přesných měřických podkladů. Během několika let vznikl neutěšený stav, který nebyl dodnes napraven. Příděly nebyly zaměřeny a nové hranice nebyly v katastrálních mapách zobrazeny. Původní technické podklady (grafické přídělové plány) jsou přitom často nečitelné, poškozené či jsou i ztraceny. Většina započatých scelovacích řízení nebyla nikdy dokončena a na takovém území vznikl chaotický právní stav. Kompetence k dokončování započatých scelovacích řízení a k upřesňování či rekonstrukci přídělů přísluší v současné době pozemkový úřadům na základě zákona č. 284/1991 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech. (Toman, 1995)
4.7 Pozemkové úpravy v letech 1945 -1950 Po druhé světové válce se stále více ukazovalo, že dosavadní scelovací předpisy nevyhovují novým poměrům. Do popředí stále více vystupuje politické řešení zemědělské problematiky. Je přijat zákon o nové pozemkové reformě č. 46/1948 Sb. a zákon o některých technickohospodářských úpravách pozemků (THÚP) č. 47/1948 Sb., který obsahoval jednotné právní normy pro celou republiku. THÚP mohly ještě pozitivně ovlivnit naše zemědělství, výhodou bylo, že veškerá iniciativa měla být v rukou samotných zemědělců. Scelování se mělo provádět prostřednictvím scelovacích družstev, jejichž členy byli všichni přímí účastníci pozemkové úpravy a zástupce obce. Nejvyšším dozorčím orgánem bylo ministerstvo zemědělství a veškeré náklady měly být hrazeny státem. Provádění THÚP bylo rozděleno na tři etapy: 1) Předběžné řízení – zahrnovalo vyznačení scelovacího obvodu, odhad pozemků aj. 2) Hlavní řízení – se skládalo z vypracování, projednání a provedení projektu společných zařízení (cestní síť, vodohospodářská a půdoochranná opatření), vypracování scelovacího plánu, stanovení náhradních pozemků a peněžitých náhradních částek. Před tímto vypracováním plánu se účastníci mohli vyjádřit, kde by chtěli mít náhradní pozemky. 3) Závěrečné řízení – obsahovalo podklady a pomůcky pro změnu a opravu nebo založení pozemkové knihy a pozemkového katastru. Velký důraz kladl nový scelovací zákon při řešení nároků na náhradní pozemky. Měla být zachována kvalita, výměra a vzdálenost nových pozemků ve srovnání s pozemky původními. Nepatrné rozdíly mohly být vyrovnány penězi. V roce 1949 byl přijat zákon o jednotných zemědělských družstvech (JZD) č. 69/1949 Sb., který dal pozemkovým úpravám zcela nový politický směr – co nejrychleji zavést tzv. socialistickou zemědělskou velkovýrobu.
5
VLASTNICKÉ VZTAHY V OBDOBÍ SOCIALISMU
5.1 Vznik JZD 5.1.1
První etapa Tato etapa spadá do období 1950 – 1960, kdy vznikala JZD, avšak jejich členská
a půdní základna nebyla ještě ustálená. Úpravy prováděné v této době se ještě řídily scelovacím zákonem č. 47/1948 Sb., avšak byl zvýrazněn přesun důrazu z otázek technických a organizačních na otázky politicko-hospodářské. Projekty jsou přejmenovány na Hospodářsko-technické úpravy pozemků (HTÚP). Jednoduchý projekt HTÚP (JHTÚP) řešil jednoduchými způsoby scelení roztříštěných pozemků zemědělců tvořících družstvo do půdních celků. Do roku 1960 byla socializace vesnice v podstatě dokončena. 5.1.2
Druhá etapa (1960 – 1972) Družstva jsou již organizačně a hospodářsky stabilizována. Dochází k prvnímu
slučování malých družstev ve větší celky s výměrou do 1000 ha. Proto byla roku 1962 vydána metodika pro zpracování tzv. souhrnných projektů HTÚP, která řešila scelování pozemků do dalších větších celků, ale i návrhy na reorganizaci sítě společných zařízení. Cílem bylo maximální využití půdního fondu pro zemědělskou výrobu. V průběhu této etapy byl v převážné míře vytvořen obraz krajiny, který existuje v současné době. 5.1.3
Třetí etapa (po roce 1974) Po skončení prací na Okresní studii rozvoje koncentrace a specializace
zemědělské výroby v kooperačních seskupeních byly zpracovávány pouze tzv. Generely pozemkových úprav (GPÚ), jejichž neblahým důsledkem bylo vytvoření pozemkových bloků. Vznikly neodbornými zásahy do krajiny a slučováním podniků se vytvořily seskupení o výměře několika tisíc hektarů. Pro ně se začínají dělat projekty souhrnných pozemkových úprav (SPÚ). Převládalo hledisko maximálního využití mechanizace. Opatření ke zlepšení stavu životního prostředí zůstávala pouze v návrhu. JZD se po roce 1989 stávala nevyhovující a nestabilní právní formou. Docházelo proto k transformacím na akciové společnosti, družstva či majetek přecházel do soukromého vlastnictví.
5.2 Jednotná evidence půdy (JEP) Po roce 1945, vlivem osídlování pohraničí, pozemkových reforem a postupným budováním socialistického zemědělství, došlo k rozsáhlým změnám ve vlastnických a užívacích vztazích k pozemkům. Nebylo technicky zvládnutelné všechny přeměny podchycovat v dosavadních evidencích. Rychlá kolektivizace zemědělství na vesnici vyžadovala novou evidenci, která by poskytovala všechny potřebné údaje pro plánování a řízení zemědělské výroby. Orgány geodesie založily v roce 1956 Jednotnou evidenci půdy (JEP), která vyhovovala v tom, že evidovala uživatelské vztahy bez ohledu na vlastnictví. Od roku 1951 byl zrušen konstitutivní princip zápisu v pozemkových knihách a byla zrušena povinnost provádět knihovní zápisy při změnách vlastnických a jiných práv. Povinnost zápisu zůstala pouze pro organizace, které to však nedodržovaly.
5.3 Evidence nemovitostí (EN) Nesoulad zápisů v pozemkových knihách byl tak velký, že jejich uvedení do souladu se skutečností se jevilo jako neekonomické. Výhodnější bylo doplnit JEP o zjednodušenou evidenci právních vztahů k nemovitostem a za tímto účelem byl vydán zákon o evidenci nemovitostí č. 22/1964 Sb., platný od 1. 4. 1964. Vedením evidence nemovitostí byly pověřeny v jednotlivých okresech střediska geodesie. V evidenci nemovitostí se vyznačovaly nejen technické údaje o nemovitostech (zemědělská i nezemědělská půda), ale též právní vztahy, tj. vlastnické vztahy. Zejména ty, jež byly nutné pro plánování a řízení hospodářství. Zápisy byly prováděny na základě listin a pravomocných rozhodnutí orgánů. Vedla se pro každou obec dne katastrálního území. Nemovitosti byly vyznačeny v měřických a písemných operátech evidence nemovitostí. Každá nemovitost je označena parcelním číslem. Operáty: A) Měřický -
mapa pozemková (všechny nemovitosti jsou zobrazeny svým půdorysem a označeny parcelními čísli)
-
mapa pracovní (kopie mapy pozemkové, používalo středisko geodesie při měřických pracech v terénu)
-
mapa evidenční (rovněž kopie mapy pozemkové, využívaly MNV)
B) Písemný
-
výkaz změn (podklad pro zápis změn v operátech EN),
-
soupis parcel (všechny parcely obce sestavené v aritmetickém pořadí parcelních čísel; nejvíce používaná část EN – rychlé vyhledávání potřebných údajů),
-
evidenční list (vyhotovoval se pro každého uživatele a obsahoval údaje o všech nemovitostech jím užívaných),
-
list vlastnictví (založen pro každého vlastníka nemovitostí, rozdělen do čtyř částí: A – vlastník, organizace; B – parcelní čísla, způsob užívání; C – omezující vlastnické právo; D – poznámky),
-
seznam uživatelů a seznam vlastníků (jména a adresy uživatelů či vlastníků sestavené dle aritmetického pořadí čísel evidenčních listů a listů vlastnictví),
-
rejstřík uživatelů a rejstřík vlastníků (abecední pořadí jmen a adresy),
-
seznam domů (obsahuje čísla popisná, evidenční, parcelní apod.).
C) Sbírka listin Obsahovala soubor listin a technické podklady. Patřily sem např. geometrické plány, záznamy podrobného měření změn, výpočty geodetických údajů, seznam nesouladů se skutečným stavem kultur, změny vlastnických a užívacích vztahů a podobně. D) Sumarizační výkazy Nacházely se zde souhrnné údaje týkající se operátu EN. Byly to např. úhrnné hodnoty druhů pozemků, rozbory změn v půdním fondu, přehledy velikostních skupin JZD apod. (Vitásková a Matějík, 2002)
6
SITUACE PO ROCE 1989 – RESTITUČNÍ ZÁKONY V průběhu padesáti let mezi roky 1939 a 1989 ztratily desetitisíce občanů životy,
svobodu, možnost rozvinutí svých snah i schopností a majetek, který byl výsledkem jejich práce a práce jejich předků. 23. dubna 1990 schválilo shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky zákon č. 119/1990 Sb. o soudních rehabilitacích. Tímto zákonem byly zrušeny všechny tresty, které komunistický režim uvalil na občany v rozporu s mezinárodními závazky, které podepsal, jakožto i se svou vlastní ústavou. Rozsudky byly zrušeny ke dni, kdy byly vysloveny, tedy byly zcela smazány jako kdyby nikdy neexistovaly. 2. října 1990 byl schválen první restituční zákon č. 403/1990 Sb. o zmírnění následků některých majetkových křivd. Tento zákon umožnil vrácení movitého i nemovitého majetku, který byl vlastníkům odejmut podle různých vyhlášek po roce 1955. 21. února 1991 byl schválen zákon 87/1991 o mimosoudních rehabilitacích. V tomto zákoně je množství různých podmínek pro vydání zabaveného majetku. Všechny musí překonávat a důkazy obstarávat poškozený majitel. V témže roce byl schválen i zákon 229/1991 o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku. Ten měl kromě dosažení zlepšení péče o zemědělskou a lesní půdu i zmírnit následky některých majetkových křivd. Šlo o majetek, který přešel na stát či jinou právnickou osobu v důsledku výroku propadnutí majetku, odnětí, vyvlastnění bez náhrady, apod. Zákon vymezuje podmínky, za nichž budou nemovitosti vydány oprávněným osobám. (Toman, 1995) 19. července 1995 rozhodl Výbor pro lidská práva Spojených národů, že podmínka občanství v restitučních zákonech porušuje článek 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a požádal Českou republiku o nápravu do 90 dnů. Protože Česká republika tento pakt podepsala a k jeho dodržování se zavázala je rozhodnutí tohoto výboru pro ni právně závazné. 14. prosince 1995 vydal Evropský parlament Rezoluci B4-1493/45, v které vyzývá všechny státy střední a východní Evropy, aby přijaly příslušné zákony na vrácení majetků uloupených nacisty a komunisty a jejich spoluviníky jejím pravoplatným vlastníkům.
6.1 Katastr nemovitostí (KN) Po obnově demokratických politických poměrů v roce1989 nebylo již nadále únosné vycházet z neúplného obsahu EN, ani pokračovat v nedokonalých principech, na kterých byla založena a vedena. Od 1. 1. 1993 nabyla účinnost zcela nová právní úprava – zákon č. 264/1992 Sb., zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí ČR (novelizován zákonem č. 120/2000 Sb.) a zákon č. 359/1992 Sb., o zeměměřických a katastrálních orgánech. Katastr nemovitostí integruje do jediného instrumentu funkci bývalé pozemkové knihy i bývalého pozemkového katastru. Dle zákona o katastru nemovitostí ČR je katastr soubor údajů o nemovitostech v České republice, zahrnující jejich soupis a popis, geometrické i polohové určení. Součástí katastru je evidence vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem. Evidují se zde katastrální území, pozemky (orná půdy, chmelnice, vinice, ovocné sady, trvalé travní porosty, vodní plochy, lesní pozemky, zastavěné plochy a ostatní plochy), stavby spojené se zemí pevným základem, byty a nebytové prostory ve vlastnictví osob, právní vztahy, nájmy a výpůjčky zemědělských a lesních pozemků. Katastrální operát tvoří soubor geodetických informaci (SGI) – katastrální mapa s body polohového pole určené v souřadnicovém systému Jednotné trigonometrické sítě katastrální (JTSK); soubor popisných informací (SPI) – údaje o katastrálním území, o parcelách, o stavbách, o vlastnících apod.; souhrnné přehledy o půdním fondu; dokumentace výsledků šetření a měření; sbírka listin. Katastrální úřad je veřejný, na objednávku vyhotoví výpisy, opisy, kopie či identifikace parcel ze svého operátu. Zákon o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem se opírá o zásady: 1) zásada konstitutivní (právotvorná) – právní účinky kterékoliv smlouvy nastanou teprve vkladem do katastru nemovitostí 2) zásada priority – vklad do KN musí být proveden na základě listiny, která byla doručena jako první (katastrální úřad je povinen po obdržení listiny vyznačit datum a čas, provést tzv. plombu, signalizující změnu u nemovitosti) 3) zásada formální publicity – každý může nahlédnout do KN 4) zásada materiální publicity (veřejné víry) – každý kdo vychází ze zápisu v KN po dni účinnosti zákona, je v dobré víře, že stav katastru odpovídá.
5) zásada dispoziční – řízení o povolení vkladu práva se zahajuje výhradně na návrh účastníka smlouvy 6) zásada legality – zápisy lze provést až po přezkoumání úplnosti a náležitostí předkládaných listin Dle zákona se zápisem do katastru rozumí vklad (právotvorný účinek – má vliv na vznik, změnu a zánik práva k nemovitostem, rozhodují katastrální úřady dle přezkoumání listin); záznam (evidenční povaha, nemá vliv na vznik, změnu a zánik práva k nemovitostem, rozhodují soudy, stavební či pozemkové úřady) a poznámka (též nemá právotvorný účinek, slouží k zapisování o zahájení řízení týkající se prodeje nemovitosti v tzv. soudní dražbě, vyhlášení konkurzu, hypotéky apod.). (Olivová a Kuba, 2005)
7
VÝVOJ VLASTNICKÝCH VZTAHŮ V K. Ú. LYSOVICE
7.1 Nejstarší historické souvislosti obce O nejstarších dějinách Lysovic se toho neví příliš mnoho. Jak zmiňuje kronikář obce Jan Malý, byl kraj osídlen gallským lidem. „Zápisky o válce gallské“ podávají na četných místech charakteristické údaje o způsobu života gallských kmenů, které se u nás usídlily. Dále se v kronice uvádí, že ve 13. stol. vymřeli původní obyvatelé české národnosti na zhoubnou nemoc moru a jen několik jich zůstalo mezi obyvateli německé národnosti. Roku 1348 - v Moravských zemských deskách, kdy byly zapisovány změny ve vlastnictví majetku, není k Lysovicím uveden jediný zápis. Roku 1465 - první písemná zmínka o Lysovicích, kdy je obec uvedena jako Lissowitz v souvislosti s placením poplatků olomouckému biskupství (jednalo se o naturálie - vejce, sýr nebo slepice), avšak není uveden majitel vsi. Roku 1513 - Lysovice prokazatelně patřily ženskému dominikánskému klášteru sv. Kateřiny v Olomouci, jež je doložen do roku 1287. Moravský zemský archiv v Brně datuje tuto skutečnost v knize Dominikánky Olomouce (E 18). Pod klášter tehdy spadaly obce Brodek, Cistov, Kožušany, část Olšan, Topolan, Žešova, Posluchova, jen Lysovice byly dosti vzdálené – na Slavkovsku. Dne 14. 9. 1513 potvrzuje král Vladislav dominikánskému klášteru sv. Kateřiny v Olomouci listy ohořelé při požáru v klášteře.
Obr. 7 Potvrzení krále Vladislava dominikánskému klášteru sv.Kateřiny
Protože - jak už bylo řečeno - v zemských deskách zápis chybí, je docela možné, že obec existovala již před založením zemských desek, tj. před rokem 1348, a po celou dobu stále patřila stejnému majiteli (klášter dominikánek v Olomouci). Protože nedošlo k žádné majetkové změně, nemohlo ani dojít k žádnému zápisu do zemských desek. Roku 1519 - v obci bylo třicet dva usedlostí. Podle jmen osadníků - v zápisu, který se týká „placení berně“, jsou uvedeni poddaní Kristián, Kryštof, Vít - můžeme usuzovat, že byli obyvatelé vesnice Němci. Dne 10. 2. 1606 - byl zaznačen v Dekretu královské české dvorské kanceláři spor mezi občany Brodku a Magdalenou Píchovou z Lysovic, přeborkou kláštera sv. Kateřiny v Olomouci, ohledně roboty, vedení sirotčích peněz a části luk i polí. Více informací k této události není dochováno.
Obr. 8 Dekret královské české dvorské kanceláře
Roku 1608 - uvádí Kučerovská farní matrika, že v obci Lysovice se nachází 34 domů, 260 obyvatel a je zde 26 lánů. Roku 1685 - byl prodán klášter Lysovice Dominiku Ondřejovi, hraběti z Kounic, za deset tisíc zlatých. Důvodem zřejmě byla poměrně velká vzdálenost obce od domovského kláštera a s tím spojené obtíže při řízení hospodářství. Můžeme proto předpokládat, že v obci byl hospodářský dvůr a správce, který byl klášterem pověřen vedením prací. Dominik Ondřej hrabě z Kounic přičlenil 29. 11. 1685 Lysovice ke svému Slavkovskému panství a roku 1691 vydal osvobozující dopis, který zbavil Lysovice roboty. Záznam dopisu byl uchován, a proto jej v úryvku cituji:
Obr. č. 9 – Seznam čísel domovních (pozemková kniha 1775)
„My Dominikus Andreaš hrabě z Kounic, dědičný pán se Slavkova, Uher, Brodku, Moravských Prus a Velkého Ořechova, rytíř řádu zlatého rouna, římského císařského majestátu tajný rada a komoří, potvrzujeme a oznamujeme tímto na vědomí, protože nás poddaná obec vesnice Lysovice poníženě prosí, jí od povinné zemědělské roboty na příští časy osvoboditi a od ní příslušnou roční činži zato milostivě příjmuli, tedy my vyslyšely tuto milostivě poníženou prosbu.......“ a dále pak ...“hrabě z Kounic dává na vědomí, že vyhovuje jejich prosbě a osvobozuje Lysovické od roboty pod podmínkou, že budou vlastníci půdy ročně 12 dní pro pána pracovati, jednak obdělávati ladem ležící pole, jednak obilí svážeti a zlatým ročně pravidelně platiti.“ (kronikář J. Malý, 1945) Roku 1775 – bylo v Lysovicích 51 usedlostí. Obec tvořilo 44 sedláků (14 celoláníků, 18 půlláníků, 12 čtvrtláníků) a sedm domkařů, což byli majitelé usedlostí bez větších výměr polností. Roboty v Lysovicích byly odlišné od okolních vesnic: a) Láník: měl za povinnost robotovat se dvěma koňmi na jaře čtyři dny (různé práce), šest dnů musel vozit hnůj, dva dny svážet obilí, čtyři dny orat úhory, šest dnů vykonávat další pomocné práce, na podzim (k ozimům) robotoval čtyři dny. b) Pololáník: vykonával stejné práce, ovšem v polovičním rozsahu. c) Čtvrtláník: pak robotoval pěšky, o senoseči šest dnů, dále musel věnovat šest dnů trhání chmele a další dny žetí a vázání pšenice (čtyři kopy) a vázání ječmene (čtyři kopy). d) Domkař: robotoval jeden den v týdnu nebo platil ročně 2 zl. Práce začínaly v létě mezi sedmou a půl osmou ráno a končily v sedm večer, na podzim začínalo mezi osmou a půl devátou a končilo se v pět odpoledne. Na krmení dobytka byly ponechány volné dvě hodiny. Při svážení sena mohli robotníci krmit tažný dobytek panským senem, robotníci také měli o žních nárok na jeden a půl libry chleba a o dožínkách na půl sudu piva. Kromě robot se ovšem platily i daně, činže a dávky (ty v naturáliích, např. vejce, oves nebo slepice).
7.2 Lysovice v období kapitalismu Roku 1822 - bylo v Lysovicích 54 usedlostí. Podíváme-li se na strukturu obyvatel, pak v obci převažovali sedláci, celkem 44 usedlostí - zajímavé je, že počet sedláků se od roku 1775 nezměnil, což svědčí o úplném rozdělení využitelné půdy, menší část tvořili domkaři – osm. Ve srovnání s okolními vesnicemi patřily Lysovice
mezi ty chudší. Možná i proto si Lysovičtí přivydělávali i jako povozníci, jezdili
Obr. č. 10 – Dekret o vlastnictví půdy (1945)
dokonce až do Polska. V obecním majetku byl jeden domek, zaznamenána je dále i hospoda a škola. Drtivá většina půdy patřila sedlákům, kteří vlastnili celkem 870 jiter polností. Pro zajímavost - obci patřilo pouhých 40 jiter. Roku 1880 - bylo v obci 81 domů, v Lysovicích tehdy žilo 397 obyvatel (379 německé a 18 české národnosti). Roku 1900 - žilo v 88 domech 420 obyvatel (výhradně německé národnosti). Dne 1. 8. 1914 - v 5 hod. ráno byla vyhlášena mobilizace a mnoho občanů narukovalo, což se projevilo i v hospodaření. Projevoval se nedostatek potravin, petroleje i ostatních věcí nezbytných k životu. Dne 28. 10. 1918 - vznikl Československý stát a v Lysovicích žilo 426 Němců a 11 Čechů. V první polovině dvacátého století tedy můžeme zaznamenat poměrně silný nárůst počtu obyvatel i celkový rozvoj obce.
7.3 Přídělová řízení po 2. sv. válce v Lysovicích Dne 20. 4. 1946 - došlo na základě dekretů presidenta Beneše č. 12/1945 Sb. a č.28/1945 Sb. v obci Rostěnice ke slavnostnímu předání přidělené půdy do vlastnictví osídlenců. Slavnost byla zahájena vztyčením státní vlajky a hymnou. Předání dekretů nebylo celkové, jelikož obec Lysovice byla stále osídlována novými obyvateli. Komisařem pro přidělení usedlostí se stal František Hradský. V první řadě šlo o „Volyňské Čechy“, 17 rodin, kteří měli na osídlení přednostní právo a byly jim usedlosti uvolňovány. Charakterizovalo je národní myšlení, neboť jejich dědové odešli před 100 lety na Volyň, zde žili a hospodařili. Po druhé světové válce jim bylo umožněno se vrátit zpět do vlasti. Šlo např. o č.p. 31 – Naděžda Novotná, č.p. 35 – Stanislav Zumr, č.p. 101 – Arnošt Vendolský, č.p. 20 – Stanislav Bačovský apod. Dále šlo o rodiny, jimž 2. sv. válka zničila domov - Josef Celý, č.p. 26 a jiní. Nejmenší část obyvatelstva pocházela z horských oblastí. Roku 1947 – scelování, na rodinu do 3 dětí se dostalo nejvýše 8 ha, pouze vystěhovalcům z Volyně byla vyměřena taková část, kterou vlastnili tam. Současně k půdě byla přidělena usedlost v obvyklé ceně cca 112.000 Kč. Dlouho trvalo, než se scelované pozemky dostaly dohromady ve stejné kvalitě. Po scelování dostaly pozemky nové pojmenování – v tratích (např. U Boží muky, Nivy, Na zahradách apod.)
7.4 Obec v období socialismu 7.4.1
První etapa – vznik JZD Rok 1949 - byl prvním krokem k založení přípravného výboru zemědělského
jednotného družstva (dále jen JZD) v Lysovicích. 14. 7. 1949 byl utvořen přípravný výbor, který měl 10 členů, právně však ještě družstvo nevzniklo. Rok 1950 - byl rokem přerodu soukromého hospodaření k socializaci vesnice. Lidé si přestali důvěřovat, a to mělo vliv na společnost i celkové dění v obci. Ve smyslu vyhlášky Ministerstva zemědělství č. 612/49 a její novely č. 1048/49 došlo k vykoupení strojů pro místní JZD. K právnímu ustanovení JZD Lysovice došlo 20. 4. 1950, členský podíl činil 100,-- Kčs. Řada zemědělců nemohla plnit dodávkové úkoly, což mělo vliv na jejich vstup do JZD. Nesplnění dodávek mělo totiž za následek nepovolení domácích porážek. Roku 1951 - vzniklo 11 skupin o výměře asi 40 ha, každá skupina měla svého vedoucího a katastr byl rozdělen na celky o přibližně stejné výměře i bonitě. Každá skupina měla svůj dodávkový úkol, stroje a pracovní síly. Tento způsob hospodaření se některým lidem nezamlouval, chtěli vyměřit své pozemky a odejít z JZD. To jim bylo umožněno, ale do budoucna se počítalo s jejich návratem. Zeměměřičské družstvo Z.S.S.R Krajská skupina 10 – Brno provedlo vytyčení pozemků (29 přídělů nad 1 ha a 8 přídělů pod 1 ha) za cenu 75.665,--Kč. Zbývající část družstevníků buduje myšlenku socializace vesnice dále, i když se JZD v této době příliš nedařilo. Důvodem byly, přes všechny úlevy na dodávkách i daních, špatná organizace práce a řádné hlídání polních prací. O rok později si situace v hospodaření dle dobových zápisů zlepšila. Družstvo mělo 64 členů a rozšiřovalo se. Roku 1958 - byl proveden další nábor zemědělců ze soukromého sektoru do JZD, poslední dva soukromí zemědělci byli Pektor Alois a Marie (č. p.30) – 8 ha a Rája Jan (č. p.12) – též 8 ha. Rok poté končí pomalu socializace vesnice a členem JZD se stali i Pektorovi. Nastínění sklizně z roku 1960 přináší obr. 11. 7.4.2
Druhá etapa Toto období trvalo přibližně do roku 1973. V průběhu se postupně zvětšovala
obhospodařovaná plocha JZD (r.1965 – 724 ha) mimo to je v obci 6 samostatně hospodařících rolníků, ale každý obdělává výměru jen do 0,5 ha. Politická situace roku
Obr. č. 11 – Přehled rostlinné a živočišné výroby JZD Lysovice (1965)
1968 nepříliš ovlivnila dění v obci, i když byl členům nabízen odchod z družstva, nikdo tak neučinil. Dne 17. 12. 1973 - došlo ke sloučení JZD Rostěnice, Hlubočany, Kučerov a Lysovice, což bylo z důvodu rozvoje zemědělské velkovýroby. JZD Lysovice zaniklo, zůstává zde jen farma. 7.4.3
Třetí etapa JZD Po sloučení JZD byla dána nová úprava stanov, což obnášelo hospodařit bez
záhumenek a členům se odprodávalo obilí v množství 1 q za odpracovaných 1000 Kčs. Roku 1976 - obdělává JZD Rozvoj všechny pozemky v k. ú. Lysovice a došlo k přidružení dalších obcí (Terešov, Luleč, Tučapy, Nemojany, Podbřežice, Dražovice, Komořany a Čechyně), což dohromady představuje obhospodařovanou plochu 5 267 ha (orná půda 5 085 ha). JZD má 1 318 členů a je rozděleno do hospodářských středisek. (Kronika obce Lysovice, 1945)
7.5 Lysovice v současnosti 7.5.1
Pozemkové úpravy (2001 – 2006) Roku 2001 - byly z podnětu Pozemkového úřadu Vyškov zahájeny v k. ú.
Lysovice komplexní pozemkové úpravy (KPÚ) v souladu se zákonem č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a s dalšími předpisy. Hlavním důvodem bylo: a) nedokončené přídělové řízení, b) chybné grafické podklady, c) listiny vyhotovené podle dřívějších předpisů a nepředložené k zápisu do katastru nemovitostí, d) nezapsané kupní smlouvy, darovací příp. postupní smlouvy, e) dle evidence zapsaní vlastníci bez identifikačních údajů (rodných čísel), f) nedokončená dědická řízení po zemřelých vlastnících, g) komplexní prostorové a funkční uspořádání pozemků, h) řešení vodohospodářských a dopravních poměrů včetně opatření na ochranu a tvorbu životního prostředí, i) zabezpečení protierozní ochrany a systému ekologické stability krajiny, j) provázání území, vazby na investiční výstavbu, k) obnova vesnice a další celospolečenské zájmy v území.
Řešené zájmové území je intenzivně zemědělsky obhospodařováno ZD Rostěnice, a. s.(cca 380 ha orné půdy), o čemž svědčí to, že zemědělský půdní fond je v zájmovém území charakterizován mírou zornění 97,4 %. Vlastníci pronajímají pozemky nejen výše uvedenému zemědělskému podniku, ale také soukromě hospodařícím rolníkům, zejména pak panu Sychrovi (cca 26 ha orné půdy). Pozemky drobných uživatelů (záhumenky) se nacházejí pouze v bezprostředním okolí obce. Podstatná část záhumenků tvoří pás území šířky cca 100 m podél severozápadního okraje obce o výměře cca 7 ha. Další pozemky drobných uživatelů se nacházejí při východním okraji obce (za hřbitovem) ve výměře cca 2 ha. Zbývající 2,6 % ZPF připadá převážně na louky, zahrady a sady.
Obr. 12 Letecký snímek obce Lysovice
Vzhledem k tomu, že jižní část území, které je obhospodařováno jako orná půda, trpí vodní erozí, bylo v návrhu KPÚ (společných zařízení) navrženo zkrácení délky svahů protierozními mezemi. Současně bylo v ohrožených lokalitách navrženo zatravnění údolnic. Protierozní funkci budou plnit i prvky územního systému ekologické stability (ÚSES) – biokoridory, biocentra a interakční prvky. Jihovýchodní výběžek k. ú. Lysovice je zalesněn – cca 7,7 ha (Lysovický hájek) a patří společně s větrolamy do správy Lesů ČR, s. p., Lesní správa Bučovice. Veškeré vodoteče protékající řešeným územím jsou zregulované, mnohdy bez dostatečného vegetačního doprovodu. Rovněž tak stávající cestní síť postrádá dostatečný doprovod vegetačních prvků. Při přechodu do terénních depresí vykazují
svahy větší svažitost. Území má v podstatě tvar trychtýře, do jehož středu, ve kterém leží intravilán obce, stékají z okolních svahů téměř veškeré povrchové vody a dochází k narušení půdotvorného procesu vodní erozí. Součástí komplexních pozemkových úprav v k. ú. Lysovice je bezproblémové zvládání odtoku povrchových vod. Navrženy jsou tři poldry, a to v údolnicích, kam přitékají povrchové vody do obce z jihu až jihozápadu. Jejich účelem bude snížit kulminační průtok a současné prodloužení doby průchodu vod. Dále v území navrženo: -
doplnění stávajících vodotečí dvěma svodovými příkopy,
-
dvě zatrubnění,
-
čtyři zatravněné údolnice,
-
čtyři protierozní meze s příkopy.
Všechny výše uvedené protierozní opatření jsou součástí Mapy návrhu polyfunkční kostry – příloha č. 12 a 13, kde je též uveden návrh polních cest a doplnění plánu územního systému ekologické stability (ÚSES) o biokoridory i biocentra.
Tab. č.1 Současný stav zemědělského půdního fondu Výměra v ha před KPÚ Kultura (2001) Orná půda (dříve role) Zahrady Ovocné sady TTP (dříve louky a pastviny) Zemědělská půda celkem Lesní pozemky Vodní plochy Zastavěná plocha Ostatní plochy Výměra k. ú. celkem
460,1923 7,9738 0,6291 3,5491 472,3443 21,966 5,1183 6,9446 23,3187 529,6919
Výměra v ha po KPÚ (2006) 425,2321 8,8139 1,0644 8,3914 443,5018 24,0888 11,3212 6,9446 33,0747 518,9311
Z výše uvedené tabulky je patrný vliv KPÚ v k. ú. Lysovic na pokles orné půdy a celkově zemědělské půdy. Naopak ke zvýšení došlo u kultury TTP, lesy, vodní i ostatní plochy. Nepatrné jsou pak změny u zahrad a ovocných sadů, které do KPÚ vstupují jen omezeně, zastavěné plochy pak vůbec.
8
IDENTIFIKACE PARCEL Jelikož ve vybraném k. ú. Lysovice žije značná část naší rodiny, zaměřila jsem
se v této části na pozemky s ní související. Přichází do obce až v období 2. sv. války v roce 1944, kdy jejich původní domov v obci Kulířov museli opustit z důvodu vytvoření německé střelnice. Bohumila a Josef Celý (babička s dědečkem) dostali přidělenu usedlost č. p. 26 jak uvádí Dekret o vlastnictví půdy (viz obrázek č. 10) na základě zákona č. 12 a č. 28 Sb. prezidenta Beneše o konfiskaci a osídlení německého, maďarského i zrádcovského pozemkového majetku. Vracím se však ještě nejprve k nejstarším zápisům k této nemovitosti a jejím vlastníkům v pozemkové knize na Katastrálním úřadě ve Vyškově, kde je zapsána pod knihovní vložkou 60n (viz obrázek č. 13, 14, 15): Zápis je uveden v německém jazyce a jsou zde uvedeny jednotlivá parcelní čísla., kultura, dále pak i údaje o vlastnících. Nejstarší zápis na listě B je datován z roku 1836, vložka 292 a vlastníky jsou Drábek Josef a Mariana. Poté zápis z 23. června 1896, vložka 6964 uvádí přepis vlastnické práva na syna Drábka Josefa a o čtyři roky později rozdělení nemovitosti na polovinu s jeho manželkou Drábkovou Theresiou, což se ale 24. března 1910 opět mění pouze na Drábka Josefa. Zde končí těžko identifikovatelný zápis v německém jazyce a další zápisy jsou již prováděny v jazyce českém. 11. srpna 1924 bylo dle odevzdací listiny č. 381/22 vloženo vlastnické právo pro nezletilého Drábka Matěje, Josefa a Jana (každý podíl 1/3). 1. září 1925 a 1. února 1927 došlo dle usnesení k vymazání poznámky nezletilosti Jana a Josefa, kteří později 14. května 1934 přepsali svůj vlastnický podíl na bratra Matěje. Poslední uvedený zápis je z 19. listopadu 1945 - dle dekretu prezidenta Beneše byla poznamenána Národní správa této nemovitosti. Tab. 2 Přehled do roku. 1945 – údaje z pozemkové knihy – rodina Drábkova Rok 1836 1896 1900 1910 1924 1934 1945
Vlastníci (knihovní vložka 60n, č. p. 26) Drábek Josef a Mariana syn Drábek Josef syn Drábek Josef a manželka Theresia Drábek Josef Drábek Matěj, Josef, Jan (nezletilí) Drábek Matěj Národní správa této nemovitosti
Soupis parcelních čísel s uvedením kultury, ale bez výměr – viz. obrázek 13,14.
Obr. 13 Pozemková kniha – list A (1836 – 1945)
Obr. 14 Pozemková kniha – list B (1836 – 1945)
Obr. 15 Kopie mapy z Moravského zemského archivu v Brně (19. stol.)
Tab. 3 Přehled po roce 1945 (rodina Celá – č. p. 26) Rok
Vlastníci
Par. čísla
Výměra (m2)
Kultura
LV
BPEJ
Kč k BPEJ
Přídělová řízení dle dekretů presidenta Beneše – pouze uvedení usedlosti a výměry 95894 1945 Celý Josef a Bohumila č. p. 26 Stav parcel dle Přídělového plánu či jiného podkladu (GP – grafický příděl) 36/7/PO 1831 role 232 30100 1960 Celý Rostislav (syn) a Bohumila 3/14/PO 3106 role 36200 (PO - projekční 2/20/PO 44189 role 30100 oddělení) 30110 30810 4/48/PO 35256 role 30100 5/54/PO 9670 role 30850 st. 49 1006 zastav. pl. 86 40/26 80 zahrada 30100 68/1 1031 zahrada 30100 68/2
32 zahrada
30100
12,00 7,70 12,00 10,20 8,10 12,00 6,30 12,00 12,00 12,00
Stav parcel (po digitalizaci zjednodušené evidence) před komplexní pozemkovou úpravou v k. ú. Lysovice 2075 1831 orná p. 232 30100 14,31 2000 Celý Marek a Veronika 2108 3106 orná p. 36200 8,99 2129 44189 orná p. 30100 14,31 30810 9,58
Celá Jana a Zdeňka
2304 2332 st. 49 40/26 68/1 68/2
35256 9670 1006 80 1031
orná p. orná p. zastav. pl. zahrada zahrada
32 zahrada
30110 30100 30850
13,17 14,31 7,15
30100 30100
14,31 14,31
30100
14,31
86
Stav parcel KN po komplexní pozemkové úpravě v k. ú. Lysovice 2563 2138 orná p. 232 30100 2006 Celý Marek a Veronika (pozemky v obvodu KPÚ – řešené) 2699 59221 orná p. 30810 30110 30100 2857 9670 orná p. 30850 2881
24084 orná p.
31914 30810
14,31 9,58 13,17 14,31 7,15 5,42 9,58
Celá Jana a Zdeňka (pozemky v obvodu KPÚ – neřešené)
30110 30100
13,17 14,31
st. 49
1006 zastav. pl.
86
40/26 68/1
80 zahrada 1031 zahrada
30100 30100
14,31 14,31
68/2
32 zahrada
30100
14,31
Tab.4 Přehled do roku 1945 – údaje z pozemkové knihy (rodina Legnerova – č. p. 20)
Rok
Vlastníci (knihovní vložka 29n, č. p. 20)
1864 - 1879 Legner Josef, Butschek Mariana a Wenzel 1898
Legner Josef
1899
Legner Elisabett
1940
Legner Josef a Katharina
1945
Národní správa této nemovistosti
Tab. 5 Přehled po roce 1945 (rodina Bačovská – č. p. 20) Rok
Vlastníci
Par. čísla
Výměra (m2)
Kultura
LV BPEJ
Kč k BPEJ
Přídělová řízení dle dekretů presidenta Beneše 1945 Bačovský Stanislav
77064
č. p. 20 Stav parcel dle Přídělového plánu či jiného podkladu (GP - grafický příděl) 29/7/PO 2394 role 58 30100 1960 Bačovský Stanislav 2/2/PO 26876 role 30100 2/14/PO 3000 louka 36200 3/40/PO 30000 role 30100 1/46/PO 3448 role 30810 1/46a/PO 9634 role 30100 30810 st. 37 906 zastav. pl. 57 st. 38 158 zastav. pl.
12,00 12,00 7,70 12,00 8,10 12,00 8,10
40/19
190 zahrada
60/1 610 zahrada Stav parcel (po digitalizaci zjednodušené evidence) před komplexní pozemkovou úpravou v k. ú. Lysovice 2068 2394 orná p. 215 30100 14,31 2000 Bačovský Jiří (syn) 2018 26876 orná p. 30100 14,31 36200 8,99 3000 orná p. 36200 8,99 2107 Kusalová Petra (vnučka) 2112 2409 orná p. 58 36200 8,99 2257 30000 orná p. 30100 14,31 2294 3448 orná p. 30810 9,58 2295 8808 orná p. 30100 14,31 30810 9,58 Bačovská Hana (vnučka) st. 37 906 zastav. pl. 57 st. 38 158 zastav. pl. 40/19 190 zahrada 60/1
610 zahrada
Stav parcel KN po komplexní pozemkové úpravě v k. ú. Lysovice 2521 29878 orná p. 215 30100 14,31 2006 Bačovský Jiří (syn) 36200 8,99 2568 2393 orná p. 30100 14,31 Kusalová Petra (vnučka)
2683
30000 orná p.
(pozemky v obvodu KPÚ – řešené)
2831
14663 orná p.
58 30100 14,31 30810
9,58
30110 13,17 36200 8,99 Bačovská Hana (vnučka)
st. 37
906 zastav. pl.
(pozemky v obvodu KPÚ – neřešené)
st. 38
158 zastav. pl.
40/19
190 zahrada
60/1
610 zahrada
57
Tab.6 Přehled do roku 1945 – údaje z pozemkové knihy (rodina Grossova – č. p. 34) Rok 1868 1903 1945
Vlastníci (knihovní vložka 33n, č. p. 34) Gross Anton a Rosina Gross Johann a Maria Národní správa této nemovistosti
Tab. 7 Přehled po roce 1945 (rodina Bastlova – č. p. 34) Rok
Vlastníci
Par. čísla
Výměra (m2)
Kultura
LV BPEJ
Kč k BPEJ
Přídělová řízení dle dekretů presidenta Beneše – pouze uvedení usedlosti a výměry
1945 Bastl Josef a Aloisie č. p. 34
96285
Stav parcel dle Přídělového plánu či jiného podkladu (GP – grafický příděl)
1960 Bastl Antonín (syn)
11/26PO 5/44PO 3/42PO 1/54PO 3/20PO
4698 3600 47745 9366 27947
st. 70 st. 71 st. 100 1/8 10 11
773 187 115 190 36 2208
role louka role role role
33 30110 36200 30100 30810 30110 30810
zastav. pl. zastav. pl. zastav. pl. zahrada zahrada zahrada
33
12,00 7,70 12,00 8,10 12,00 8,10
Stav parcel (po digitalizaci zjednodušené evidence) před komplexní pozemkovou úpravou v k. ú. Lysovice
2000 Bastl Antonín a Petr (vnuk)
Bastl Petr
2172 2286 2268 2328 2130
4698 3600 47745 9366 27947
orná p. louka orná p. orná p. orná p.
st. 70 st. 71 st. 100 1/8 10 11 2095 2159
773 187 115 190 36 2208 1680 18970
zastav. pl. zastav. pl. zastav. pl. zahrada zahrada zahrada orná p. orná p.
33 30110 36200 30100 30850 30110 30810 33
13,17 8,99 14,31 7,15 13,17 9,58
173
Stav parcel KN po komplexní pozemkové úpravě v k. ú. Lysovice
2006 Bastl Antonín a Petr (pozemky v obvodu KPÚ - řešené)
2689 2776
45754 orná p. 200 zahrada
33 30100
14,31
30110
13,17
Obr. č. 16 – Přehled parcel před KPÚ v k. ú. Lysovice
Obr. č. 17 – Přehled parcel po KPÚ v k. ú. Lysovice
2787
5092 orná p.
2861
9367 orná p.
2882
32656 orná p.
Bastl Petr
2799 2908 2925
10556 orná p. 2429 orná p. 7951 orná p.
Bastl Antonín a Petr (pozemky v obvodu KPÚ - neřešené)
st. 70 st. 71 st. 100 1/8 10 11
773 zastav. pl. 187 115 190 36 2208
30100 30110 30810 30850 30810 30810 30110 30100 173 30100 34177 30110 30100 33
zastav. pl. zastav. pl. zahrada zahrada zahrada
Obr.18 Pohled z jižní strany na Lysovický rybník
14,31 13,17 9,58 7,15 9,58 9,58 13,17 14,31 14,31 0,78 13,17 14,31
9
ZÁVĚR V první části práce jsem se zaměřila na obecný vývoj zemědělství v českých
zemích a na komplexní přehled vývoje vlastnických vztahů u nás, a to od 12. stol. po současnost. Zvýrazněny jsou zejména důležité mezníky ve vývoji pozemkové držby a související informace. Při zpracování praktické části jsem potřebné údaje získala zejména na Katastrálním úřadě ve Vyškově, kde jsem pracovala s pozemkovými knihami (1836 – 1945). Dále jsem pak k analýze historických souvislostí v katastrálním území Lysovice využila podklady Moravského zemského archivu v Brně, kde jsem měla možnost nahlédnout i do cenných listů, knih a map z 16. stol. Také Kronika obce mi posloužila k utvoření konečné představy historického vývoje a vlastnických vztahů ve vybraném území. Katastrální území Lysovic vždy bylo a patrně ještě bude řadu let z důvodů vysoké bonity půdy využíváno k zemědělské činnosti. Z historických pramenů je tato skutečnost patrná. Roku 1775, kdy Lysovice patřily Dominiku Ondřejovi hraběti z Kounic, hospodařilo zde 44 sedláků (14 celoláníků, 18 půlláníků, 12 čtvrtláníků) a 7 domkařů o jejichž robotě se podrobně zmiňuje v kapitole 7. 1. Po období feudalismu nastupuje kapitalismus a veškerá využitelná půda je v tuto dobu rozdělena, neboť se počet sedláků na počátku 19. stol. již nezvyšoval. Celkový rozvoj obce nastává zejména po 2. sv. válce, kdy byla obec osídlována českými obyvateli a němci jsou nuceni dle Benešových dekretů toto území opustit. V tuto dobu přichází do vesnice i moje rodina, po zničení domova v Kulířově dostává Josef a Bohumila Celý na základě Dekretu presidenta Beneše (viz. obr. 10) přidělenou půdu o výměře 9,5894 ha. Jejich tři děti se zde nastálo později usadily a hospodařily zde. Můj otec jako nejmladší z rodiny zůstává s rodiči. Dcera Věra se provdala za Stanislava Bačovského, který přišel z Volyně a jemu přidělená půda činila 7,7064 ha. Dcera Marie se provdala za Antonína Bastla - 9,6285 ha přidělené půdy. Popisné i geodetické informace z období přídělových řízení jsou značně omezené a někde neexistují vůbec, proto byla práce dosti obtížná. V 60. letech 20. století se všichni výše jmenovaní z rodiny stávají členy JZD Lysovice. K hospodaření jim byly ponechána drobná políčka (záhumenky – viz. obrázek č. 6) do 1 ha, ostatní ornou půdu obhospodařovalo družstvo. Po roce 1989 došlo k transformaci družstva. Důvodem byla jeho nestabilní právní forma, a proto vznikla akciová společnost ROSTĚNICE. Kdo chtěl soukromě hospodařit, tomu byly pozemky
vráceny, ostatní pronajali pozemky firmě a stali se akcionáři. ROSTĚNICE, a. s. v současné době prosperuje a patří s 8600 ha orné půdy k největším zemědělským podnikům na jižní Moravě. K identifikaci parcel jsem využila znalosti a možnosti z praxe, kterou jsem v této firmě vykonávala na pozemkové evidenci. Zdejší intenzivně využívaná agrární krajina má vysokou bonitu půdy, což souvisí s mírou zornění 97,4 % ZPF. Není proto divu, že v zájmovém území dochází k vodní i větrné erozi a celkový krajinný ráz byl a ještě bude na desetiletí určován člověkem. Závěrem lze tedy zhodnotit vývoj kultur zemědělského půdního fondu v časové řadě u naší rodiny – viz. tabulka č. 8. Z uvedeného je patrné, že k výrazným změnám nedocházelo. Vývoj nastal zejména u orné půdy, jejíž podíl do roku 1963 vzrostl nepatrně, poté však v roce 2000 až o 25 233 m2. Důvodem byla jednak kupní smlouva uzavřená mezi kupujícím Petrem Bastlem a prodávajícím Grycem Zdeňkem v roce 1998, která se týkala p. č. 2095 (1 680 m2 ) a p. č. 2159 (18 970 m2) v dohodnuté kupní ceně 50.000,-- Kč. Dále pak šlo o směnnou smlouvu uzavřenou mezi Kusalovou Petrou a firmou ROSTĚNICE, a. s., týkající se směny pozemků o nižší bonitě půdy, ale větší rozloze, jež nabyla Kusalová Petra - nově p. č. 2112 (2 409 m2 ) a část parcely č. 2295 (z 9 634 m2 na 8 808 m2). Dále zde ještě došlo ke změně kultury louka (dnes TTP) na ornou půdu o výměře 3 000 m2 parcelní č. 2107. Nárůst v roce 2006 byl z důvodu provedených komplexních pozemkových úprav, a to dodržení přiměřené ceny ± 4 %, výměry ± 10 % a vzdálenosti ± 20 %. Patrný pokles u trvalých travních porostů (TTP) je pravděpodobně z důvodu rozorávání mezí či melioracemi, tedy odvodnění území. Tyto plochy jsou zakresleny v příloze č. 13. Z původních 6 600 m2 nezůstal ve vlastnictví naší rodiny žádný podíl TTP, avšak zastavěné plochy i zahrady zůstaly během cca 50 let beze změn.
Tab. č. 8 Změny výměr vybraných kultur v naší rodině v letech 1945 – 2006
Kultura Orná p. (dříve role) Zahrada Zastavěná pl. TTP (dříve louka) CELKEM
1945 255 121 4 377 3 145 6 600 269 243
Rok (údaje v m2) 1960 2000 256 160 281 393 4 377 4 377 3 145 3 145 6 600 3 600 270 282 292 515
2006 285 852 4 377 3 145 293 374
Nedokončené přídělové řízení a s tím související duplicity vlastnictví s chybnými grafickými podklady, ale také prostorové a funkční uspořádání pozemků či protierozní ochrana a ekologická stabilita krajiny, měly vliv na zahájení komplexních pozemkových úprav v k. ú. Lysovice, v souladu se zákonem č. 138/2002 Sb. o pozemkových úpravách, pozemkových úřadech a dalších doprovodných předpisů. (viz. kapitola 7.5.1). Aktuální informace jsem potom získala prostřednictvím Pozemkového úřadu ve Vyškově, a to zapůjčením veškeré dokumentace k ukončeným KPÚ (2001 – 2006) v Lysovicích. K dispozici jsem měla jak dokladovou tak grafickou část. V tab. č. 9 je vidět celkový vývoj v katastrálním území Lysovic. Došlo zde v průběhu 50 let vlivem KPÚ k poklesu orné půdy na cca 425 ha. Celkově došlo v k. ú. ke snížení výměry o cca 25 ha. Naopak ke zvýšení došlo u výměry lesů na cca 24 ha, vodní plochy na cca 11 ha i ostatní plochy na cca 33 ha. Tato situace vznikla návrhem společných zařízení, tedy novým uspořádáním územního systému ekologické stability (ÚSES) – nové či rozšířené biokoridory i biocentra, dále pak navržené zalesnění, zatravnění údolnic či tři poldry. Důvodem bylo jednak zabezpečení protierozní ochrany území a řešení vodohospodářských i dopravních poměrů včetně opatření na ochranu životního prostředí. Grafický přehled nabízí příloha č. 12 a 13. Výrazný pokles od roku 1945 však nastal v kultuře TTP (dříve louky a pastviny), což je patrně z důvodu meliorací a rozorávání mezí. Úměrný je pak nárůst zastavěných ploch a zahrad v souvislosti s rozšiřováním obce. Tab. č. 9 Srovnání ve vývoji kultur v k. ú. Lysovice Kultura Orná půda (dříve role) Zahrady Ovocné sady TTP (dříve louky a pastviny) Zemědělská půda celkem Lesní pozemky Vodní plochy Zastavěná plocha Ostatní plochy Výměra k. ú. celkem
Přídělová Výměra v ha Výměra v ha řízení (1945) před KPÚ (2001) po KPÚ (2006) 459,0666 6,5561 -
460,1923 7,9738 0,6291
425,2321 8,8139 1,0644
24,8835 490,5062 15,606 1,4849 5,8524 30,9852 544,4347
3,5491 472,3443 21,966 5,1183 6,9446 23,3187 529,6919
8,3914 443,5018 24,0888 11,3212 6,9446 33,0747 518,9311
10 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 1. KOSTELANSKÝ, F., Obecná produkce rostlinná. 1.vyd. Brno: MZLU, 2000. 212 s. ISBN 80-7157-245-4 2. TOMAN,F., Pozemkové úpravy. 1. vyd. Brno: MZLU, 1995. 144 s. ISBN 80-7157148 - 8 3. MATĚJÍK, M., VITÁSKOVÁ, J., Geodézie – katastr nemovitostí. 1. vyd. Brno: MZLU, 2002. 100 s. ISBN 80-7157-568-2 4. KUBA, B., OLIVOVÁ, K., Katastr nemovitostí ČR. 9. aktualizované vyd. Praha: Linde Praha, a. s., 2005. 469 s. ISBN 80-7201-545-1 5. KOCMAN, J. a kol., Průvodce po Státním archivu v Brně. Brno: 1954 6. MALÝ, J. Kronika obce. 1945. 175 s. 7. DUMBROVSKÝ, M., MEZERA, J., STŘÍTECKÝ, L., Metodický návod pro vypracování návrhu pozemkových úprav. 2. vyd. Praha: Českomoravská komora pozemkových úprav, 2004. 190 s. 8. PŮŽA, P., POSPÍŠIL, P. Komplexní pozemková úprava Lysovice – Souhrnná zpráva. Brno: projektová kancelář, 2006. 39 s. 9. PŮŽA, P., POSPÍŠIL, P. Komplexní pozemková úprava Lysovice – Návrh společných zařízení. Brno: projektová kancelář, 2006. 61 s. 10. Pozemková kniha 11. Zákon č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech
Internetové zdroje: http://vetrnik-obce.cz/IndexL.html http://encyklopedie.seznam.cz/heslo/6546-benesovy-dekrety http://farmar.mze.cz/portal/page/portal http://www.czechoffice.org/zákony/htm http://katastrnemovisti.cz
11 SEZNAM OBRÁZKŮ Obr. č. 1 – Znak obce Obr. č. 2 – Národní přírodní rezervace Větrníky Obr. č. 3 – Žudrový dům č. p. 33 (před rekonstrukcí v roce 2006) Obr. č. 4 – Žudrový dům č. p. 33 (po rekonstrukci v roce 2006) Obr. č. 5 – Orientační poloha mikroregionu Větrník Obr. č. 6 – Pohled v jižní části území na drobná políčka (záhumenky) Obr. č. 7 – Potvrzení krále Vladislava dominikánskému klášteru sv. Kateřiny Obr. č. 8 – Dekret královské české dvorské kanceláře Obr. č. 9 – Seznam čísel domovních (pozemková kniha 1775) Obr. č. 10 – Dekret o vlastnictví půdy (1945) Obr. č. 11 – Přehled rostlinné a živočišné výroby JZD Lysovice (1965) Obr. č. 12 – Letecký snímek obce Lysovice Obr. č. 13 – Pozemková kniha – list A (1836 – 1945) Obr. č. 14 – Pozemková kniha – list B (1836 – 1945) Obr. č. 15 – Kopie mapy z Moravského zemského archivu v Brně (19. stol.) Obr. č. 16 – Přehled parcel před KPÚ v k. ú. Lysovice Obr. č. 17 – Přehled parcel po KPÚ v k. ú. Lysovice Obr. č. 18 - Pohled z jižní strany na Lysovický rybník
12 SEZNAM TABULEK Tab. č. 1 – Stav zemědělského půdního fondu Tab. č. 2 – Přehled do r. 1945 – údaje z pozemkové knihy (rodina Drábkova č. p. 26) Tab. č. 3 – Přehled po r. 1945 (rodina Celá – č. p. 26) Tab. č. 4 – Přehled do r. 1945 – údaje z pozemkové knihy (rodina Legnerova č. p. 20) Tab. č. 5 - Přehled po r. 1945 – (rodina Bačovská – č. p. 20) Tab. č. 6 - Přehled do r. 1945 – údaje z pozemkové knihy (rodina Grossova č. p. 34) Tab. č. 7 - Přehled po r. 1945 – (rodina Bastlova – č. p. 34) Tab. č. 8 – Změny výměr vybraných kultur v naší rodině v letech 1945 – 2006 Tab. č. 9 – Srovnání ve vývoji kultur v k. ú. Lysovice
13 PŘÍLOHY č. 1 - 4 KOPIE PŘÍDĚLOVÉHO PLÁNU č. 5
HISTORICKÁ MAPA – 1. vojenské mapování (1764 – 1783)
č. 6
KOPIE MAPY EVIDENCE NEMOVITOSTÍ
č. 7
VÝPIS Z EVIDENCE NEMOVITOSTÍ
č. 8
VÝPIS Z KATASTRU NEMOVITOSTÍ
č. 9
VÝPIS Z KATASTRU NEMOVITOSTÍ
č. 10
OPIS ÚDAJŮ Z LISTU VLASTNICTVÍ
č. 11
LETECKÝ SNÍMEK K. Ú. LYSOVICE
č. 12
KPÚ LYSOVICE – MAPA NÁVRHU POLYFUNKČNÍ KOSTRY (1 : 10 000)
č. 13
KPÚ LYSOVICE – MAPA NÁVRHU POLYFUNKČNÍ KOSTRY (1 : 5 000)
