Prof. ing. Zdeněk Kolíbal, CSc. kandidát do Senátu Parlamentu ČR za KDU-ČSL
Zpovídala jsem Prof. ing. Zdeňka Kolíbala, CSc., a strávila jsem s jeho rodinou několik dnů. Ráda bych vám jej představila tak, jak ho neznáte.
PhDr. Marie Formáčková, spisovatelka a publicistka
Prof. ing. Zdeněk Kolíbal, CSc. Kandidát do Senátu ČR za KDU-ČSL
„Strojírenská dílna mi voní stejně jako ženám kadeřnictví nebo parfumerie“ Podstatnou část svého života spojil s fakultou strojního inženýrství Vysokého učení technického v Brně, kde vystudoval a léta se věnoval – a věnuje stále – vědecké práci i výchově svých následovníků. Má nade vše rád své rodné Brno, svoji práci, rodinu, přírodu a život jako takový.
Prozradíte, z jaké pocházíte rodiny? Jsem z rodiny pravověrných Brňanů, pouze dědeček pocházel z Tišnova. Vypracoval se však s maturitou z obchodní akademie na post účetního ředitele Zemské pojišťovny v Brně. Zúčastnil se například výstavby zotavovny Morava v Tatranské Lomnici a mnoha dalších projektů. Můj tatínek už se narodil v Brně, vystudoval stavební fakultu, stal se stavebním inženýrem, jenomže dostudoval těsně před válkou, kdy neměl šanci na nějaké dobré místo. Dědeček mu však postoupil svůj post v Zemské pojišťovně,
tatínek v jeho práci pokračoval a stal se v pojišťovně odhadcem. Těsně před válkou se oženil s mojí maminkou Marií, rozenou Uhdeovou, a celý život spolu bydleli na Veveří ulici v Brně. Maminka byla učitelkou ve škole pro dívky, která se jmenovala Vesna, a když se narodil můj o devět let mladší bratr Jaromír, byla v domácnosti. Má maminčino jméno něco společného s rodinou spisovatele a dramatika Milana Uhdeho? Ano, Milan je můj bratranec. Máme tedy
v rodině nejen techniku, ale i kulturu. K Uhdeovým jsem chodil poměrně často, zejména na Velikonoce a narozeniny strýčka Theodora, Milanova tatínka a bratra mé maminky. Milan to rozhodně neměl jednoduché, nesměl po roce 1968 publikovat pod svým jménem, bylo mu znemožněno jakkoliv pracovat, nicméně svoji úroveň měl stále a dovedl si vždycky v životě poradit. Rád jsem si s ním povídal a také jsem občas použil ve společnosti některé jeho bonmoty a míval jsem s tím velký úspěch. Milan prostě býval studnice znalostí a vědomostí a takový je pořád.
důležitější. Každý člověk má v životě nějaké problémy, ale důležité je nezbláznit se z toho, nevzdávat se a nepodléhat skepsi. Když můj strýc, jako náčelník Sokola, zemřel během války v koncentračním táboře, musela rodina podpořit tetu, aby měla sílu se s tím vyrovnat. Nebo když můj dědeček přišel po znárodnění o dům, který koupil s vizí, že v něm jednou bude žít celá rozvětvená rodina. Také jsme si řekli, že v životě jsou podstatnější věci a smířili jsme se s tím.
Jak vaše rodina žila?
Byl jsem hodně živý a zvídavý. Pamatuji si na jednu epizodu. Tatínka svého času vytlačoval z jeho pracovního místa jakýsi pan Mikulka. I mě se stále na něco vyptával
Měli jsme se vždycky rádi, vycházeli jsme spolu a byli si oporou, což považuji za nej-
Jaký jste byl jako dítě?
Paní doktorka Marie Formáčková mě zpovídala do nejmenších detailů
Fotbal to je hra a fandí i holky, jak vidíte na mé vnučce Elince
Starší vnuk David je malý vědátor. Rád si s ním povídám
a já všechno bral dětsky upřímně. Tehdy se v jedné písničce zpívalo, že kdo je komunista, tak je mladý a to mi vrtalo hlavou: „Tatínku, jak to, že pan Mikulka je starý, když je komunista?“ Tatínek mi to nějak vysvětloval, ale já začal mít o podobných výrocích velké pochyby a nedůvěra v tuto ideologii mi zůstala dodnes. Měl jsem však štěstí, že jsem se mohl hodně vyřádit venku. Sice skaut už byl zrušen, ale potkal jsem jednoho skvělého člověka, říkali jsme mu Jasper, který zorganizoval pod hlavičkou turistického kroužku oddíl pro kluky, dokonce jsme měli klubovnu, jezdívali jsme na tábory,
které jsme si sami stavěli a všechno si tam dělali. Bylo to báječné a myslím, že nám to všem pro život dalo hodně. Jak jste se učil? Byl jsem premiant, známky jsem měl vždycky dobré, pouze temperament se mi občas postaral o nějakou poznámku. Ale nikdy to nebylo nic závažného, takže jsem školu absolvoval velmi dobře a bez problémů. Dostal jsem se na jedenáctiletku, dnešní gymnázium. Ovšem když jsem byl asi ve druhém ročníku, tatínka zavřeli za podvracení republiky, nikdo ani nevěděl proč. Psal se rok 1958, po udá-
lostech v Maďarsku byl režim velmi ostražitý a zavíralo se často bez příčiny. Pro mne to znamenalo zákaz studia na vysoké škole. Ředitel školy mě aspoň nechal odmaturovat. Co jste potom dělal? Nastoupil jsem jako dělník v Zetoru Líšeň do třísměnného provozu v kalírně, což pro mne bylo dost drastické, vůbec jsem s takovým vývojem životních plánů nepočítal. Chtěl jsem studovat, ale místo toho jsem musel začít vydělávat a stejně na tom byla i maminka. Ta zase šla pracovat do Králova Pole do Dětského ústavu pro tělesně postižené. Práce ji ale natolik zaujala, že tam zůstala až do důchodu. Také pro mne byla zkušenost s fabrikou osudová. Obdivoval jsem tam automatické linky na výrobu traktorových převodových skříní a zamiloval jsem si obráběcí stroje. Dílna mi dodnes voní stejně tak, jako asi ženám parfumerie nebo kadeřnictví.
tenkrát teprve začínalo, a jelikož jsem v tom asi byl dobrý, armáda mi dala doporučení na vysokou školu. Začal jsem studovat strojní fakultu, studium jsem doslova hltal, byl jsem vážně šťastný, že to mohu dělat. Po promoci si mě ve škole vedoucí katedry nechal a já mohl působit na škole dál. Vše se tedy v dobré obrátilo, kromě toho jsem se seznámil se svou budoucí ženou Aničkou a byl jsem vážně šťastný. Žena byla vaše spolužačka? Žena studovala biofyziku na Masarykově univerzitě, na naší fakultě dívky nebyly. Seznámili jsme se při jazové gymnastice, kam já jsem chodil hrávat na klavír a tím si trochu přivydělával. Ona se mi okamžitě zalíbila a považoval jsem za velké štěstí, že ani já jí nebyl lhostejný. Byla krásná, inteligentní, milá a jsme spolu již 41 let.
Ale na školu jste se nakonec dostal… Tatínka pustili z vězení už po roce, ale moc platné mu to nebylo. Nechtěli ho nikde zaměstnat a já musel na dva roky na vojnu. Ovšem tam jsem se dostal k výpočetní technice, s níž se
Knihovna je moje velká láska
Mé největší lásky: manželka a dcera
Jakou jste měli svatbu?
Máte děti? A co dělají?
Brali jsme se ještě ve škole, oba jsme studovali čtvrtý ročník. Svatbu jsme měli na brněnské radnici, později proběhl ještě církevní obřad. Bydleli jsme u mých rodičů, kteří nám nechali jeden pokoj, a bylo nám fajn. Když jsme končili školu, byl rok 1968 a do země vtrhla tak zvaná spřátelená vojska Varšavské smlouvy. Zvažovali jsme, zda máme zůstat nebo odejít do emigrace, jako spousta jiných. Ale nakonec jsme zůstali a já jsem tomu dneska rád. Svobody jsme se nakonec dočkali a ani jeden z nás nechtěl dělat problémy rodinným příslušníkům. Kromě toho se domnívám, že bylo často větší hrdinství zůstat doma a zachovat si čistý štít.
Máme syna Marka a dceru Libušku. Libuška má dva syny, Davídka a Míšu, syn má dcerku Elu. Syn je podnikatel, dcera pracuje jako zapisovatelka na Nejvyšším soudu ČR. Co všechno jste v životě dělal? Vlastně jsem se stále věnoval své oblíbené strojařině. Byl jsem zaměstnancem vysoké školy, ale pracoval jsem na konkrétních úkolech pro průmysl. V dobách normalizace bylo občas problematické se na škole udržet a proto bylo výhodou, že moje práce nebyla od počátku jen pedagogická a aspoň mi měli v roce 1974 co zakázat a já jsem mohl dále pracovat na
Náš domácí mazlík. Přestože se zabývám i technickou robotikou, mám jej raději než japonské umělotiny
výzkumných projektech a na konstrukčních zakázkách. Když pak v sedmdesátých letech začala u obráběcích strojů fungovat číslicová technika, věnoval jsem se jí naplno, poté jsem se stal spolutvůrcem robotické školy na naší univerzitě. Vychoval jsem si tam i své žáky, nedávno byl jeden z nich jmenován prezidentem republiky profesorem. Vedle toho jsem vychoval i několik docentů. Nezanechal jsem za sebou pustinu, ani jsem si své zkušenosti a znalosti nenechal pro sebe. Vše jsem předal dál a dělám to stále, protože dosud učím a mám své aspiranty. Proč jste se rozhodl jít do politiky? Mám pocit, že mám co říci a plno věcí mě štve. Zejména celá řada určitých nespra-
vedlností. Například nedávno ukradli kolejnice na úzkorozchodné trati u Jindřichova Hradce. Samozřejmě se nabízí otázka, proč to sběrny vykupují, proč jsou různé zastavárny a podobná zařízení otevřena nonstop, takže zloději tam vždy mají možnost své lupy zpeněžit. Proč může exekutor něco někomu sebrat, i když je to neprávem? To jsou přece loupeže, krádeže… Proč jsou chráněni a utajováni školou povinní vrazi? To je absurdní argument, že jde ještě o kluka. Ohledy nezasluhuje vrah, ale oběti, jejich rodiče, blízcí… Proč sprejer chodí se spreji po nádražích a když ho chytí, tak ho zase pustí, protože tvrdí, že udělal jen jednu čárku. Naposledy se jen u nás v Brně zaplatilo za rok šest milionů na odstranění jejich „děl“ na
Ela je neustále v pohybu. Mám co dělat, abych jí stačil
poškozených tramvajích, trolejbusech a autobusech. Společnost je třeba umravnit a je otázkou, jak na to. Je to složité, ale musíme se o to pokusit. Celý život jsem někoho vychovával a ne špatně. Moje děti si nikdy nedovolily něco v přírodě vyhodit, něco zničit nebo někomu vědomě ublížit. Jsem přesvědčen, že je nejvyšší čas věnovat se výchově celé společnosti a začít se musí v rodinách a ve školách. Jak dlouho jste v KDU-ČSL? Asi jedenáct let, já totiž nikdy v žádné straně nebyl, pouze s jedinou výjimkou. V roce 1968 jsem vstoupil do Společnosti pro Moravu a Slezsko, ale byli jsme záhy rozprášeni. Když došlo po roce 1989
k obnovení této Společnosti a Hnutí pro samosprávnou demokracii Moravy a Slezska, vstoupil jsem tam zase. Jsem totiž zastáncem obnovení někdejšího rozčlenění republiky na Čechy, Moravu a Slezsko. Hodně jsem se prosazení této myšlenky věnoval, ale když došlo k přeměně Hnutí na Českomoravskou stranu středu, odešel jsem. Nechtěl jsem být v žádné straně „ani ve středu, ani ve čtvrtek“, ale nakonec jsem zamířil do strany lidové, která má u nás na Moravě svou váhu a jejíž program je mi blízký. Jelikož jsem chtěl pracovat alespoň v komunální politice, kandidoval jsem do Zastupitelstva města Brna, kde jsem čtyři roky pracoval v dopravní komisi a kus práce se podařilo udělat. Ať už šlo o tunely na Pražské radiále, či navrácení za-
David a Michal rádi naslouchají mému čtení pohádek
stávky tramvaje v České ulici nebo o znovu vybudování železniční zastávky Brno-Lesná, kterou jsme museli doslova vybojovat. Původně tam bylo vše hotové, z dřívější doby tam dokonce zůstaly i nástupiště, ale České dráhy nástupiště rozbily, aby zastávka nemohla být tak lehce obnovena. Nehodilo se jim to do krámu. Nakonec musel zasáhnout až náš ministr dopravy ing. Šimonovský. A musím dodat, že je to tak u nás s každou dobrou věcí, kterou chcete prosadit. Jaké máte koníčky? Hru na klavír, četbu, tu a tam něco udělám na chalupě. Ale mým opravdovým ko-
A ještě pohádka na dobrou noc
níčkem je doprava. Vystudoval jsem soudní znalectví, takže dneska jsem soudním znalcem v oboru dopravy. Věnuji se také turistice a to dost aktivně. Před časem se mi dostala do ruky kniha Jana Šmída Zapomenuté krásy vlasti, kde autor popisuje jedno neuvěřitelně krásné místo – jezero ve starém lomu, ovšem neprozradil, kde se nachází, prý aby tam nevtrhly davy. Mně to ale vrtalo hlavou, a tak jsem se za autorem rozjel do Prahy a on mi to prozradil. Samozřejmě, že jsem se tam hned vydal, byl jsem tam několikrát. Ovšem poslední návštěva byla smutná, narazil jsem na plot a ceduli, že jde o soukromý pozemek, na který je vstup zakázán.
S klavírem musíme opatrně, Michale
Jak jste na tom s vařením, co máte rád a co umíte sám uvařit? Uvařit neumím nic, asi bych spálil i vodu. Nikdy jsem totiž neměl příležitost sám se do vaření pustit. Výborná kuchařka byla moje maminka a naprosto skvělá je moje manželka. Ta dokáže úplně všechno a nikdy se nestalo, že bych si nepochutnal. Miluji polévky a maso v jakékoliv úpravě, ovšem za největší lahůdku považuji rostbíf. Navíc moje žena vaří ráda, považuje to za výbornou relaxaci, takže nemám výčitky svědomí, že se pro mě obětuje. Chutnají mi opečené brambory, bifteky, ze zeleniny si dám špenát, miluji pravé vídeňské nočky. Nemám rád sladké, dort bych si po obědě neobjednal. Nevyhý-
S Davidem jsme velcí kamarádi
bám se ani zelenině, salát si v létě dám s velkou chutí. Ovšem na polévkách jsem přímo závislý, mám rád vývary, nikoliv smetanové krémy. Polévky si dávám i v automatech, vždycky se na ni zastavím třeba i u benzinové pumpy při cestách. Které místo na světě máte nejraději? Miluji Brno, které považuji za nejkrásnější místo na světě. Říká se o něm, že je to největší vesnice a zároveň nejmenší velkoměsto. Svým způsobem je to pravda, Brno opravdu má všechny výhody města i venkova, je tu všechno, lidé se dobře znají a zároveň mají soukromí. Je to prostě můj domov.
Dovedete si představit, že byste musel Brno opustit? Třeba v souvislosti s politikou? Nikdy ho neopustím. Maximálně si z něho odskočím, ale pak se zase velmi rád vrátím. Proto jsem vstoupil do politiky, abych byl svému městu prospěšný, abych byl platný svým spoluobčanům, abych mohl všechnu energii, kterou ještě mám, dát Brnu jako svůj osobní vklad do jeho budoucnosti.
Odměnou za dobrou snídani je sladký polibek
Práce nekončí ani doma
Snídaně pro manželku
CO MI CHUTNÁ Hovězí polévka 500 g předního hovězího masa 1,5 l vody 3 zrnka pepře 2 zrnka nového koření 1 cibule 100 g mrkve 100 g řapíkatého celeru 100 g hrášku sůl Maso zalijeme studenou vodou, přidáme pepř, nové koření, celou cibuli, osolíme a uvedeme do varu. Pak snížíme teplotu, zakryjeme pokličkou a vaříme asi 2 hodiny. Pak přidáme na kolečka nakrájenou mrkev a řapíkatý celer, přidáme hrášek a vaříme ještě půl hodiny. Poté vyndáme maso, nakrájíme je na kousky, které vrátíme do polévky, dochutíme a podáváme.
Kuřecí čtvrtky spolu s mrkví nakrájenou na kolečka, celerem nakrájeným na malé kostičky, nakrájenou cibulí a nasekaným česnekem dáme do hrnce, zalijeme vodou a vaříme. Naběračkou několikrát sebereme pěnu. Pak osolíme, opepříme a vaříme do změknutí masa. Maso vyjmeme, do polévky zavaříme vlasové nudle. Maso nakrájíme a vrátíme do polévky. Nakonec přidáme nasekanou petrželku. Zeleninová polévka 200 g hovězího masa 200 g květáku 100 g mrkve 100 g petržele 100 g celeru 100 g pórku 1,5 l vody sůl pepř
Kuřecí nudlová polévka 1 kg kuřecích čtvrtek 500 g mrkve ½ celeru 1 cibule 5 stroužků česneku několik snítek petržele 3 l vody sůl, pepř 120 g vlasových nudlí
Maso zalijeme vodou a dáme vařit. Mezitím očistíme kořenovou zeleninu a nakrájíme ji – mrkve na kolečka, celer a petržel na malé kousky. Květák rozebereme na růžičky a pórek nakrájíme na kolečka. Vše přidáme k poloměkkému masu a zvolna vaříme asi půl hodiny. Poté maso vyjmeme, nakrájíme, vrátíme do polévky. Osolíme, opepříme a ozdobíme zelenou petrželkou.
Boršč 300 g hovězího masa 1,5 l vody sůl 2 lžíce oleje 2 cibule 2 červené řepy 100 g kořenové zeleniny 2 rajčata 3 zrnka pepře 2 bobkové listy ¼ hlávky zelí 2 brambory 2 stroužky česneku 1 lžíce octa 1 lžička cukru 1 kelímek zakysané smetany
Hovězí maso zalijeme studenou vodou, osolíme a uvaříme doměkka. Maso vyjmeme a nakrájíme. Na oleji osmahneme nakrájenou cibuli, řepu a kořenovou zeleninu. Zalijeme vývarem z masa, přidáme koření, nakrájené zelí, brambory nakrájené na kostičky a oloupaná rajčata. Vaříme, dokud není zelenina měkká. Pak přidáme rozdrcený česnek, ocet, cukr, nakrájené maso a povaříme. Do každé porce dáme na talíři lžíci zakysané smetany.
Špenátová polévka
Anglický rostbíf (pro 8 osob)
200 g špenátu 1 lžíce másla 1 lžíce hladké mouky 1 l vody 300 g hovězího masa pepř sůl 100 g rýže
3 kg nízkého roštěnce 60 g rozpuštěného másla 2 polévkové lžíce hladké mouky sůl, pepř 1 cibule Omáčka: 150 ml červeného vína 150 ml hovězího vývaru
Maso zalijeme vodou a dáme ho vařit. K poloměkkému masu přidáme nasekaný špenát a vaříme. Poté maso vyjmeme, osolíme, opepříme, a špenát ručním mixérem rozmixujeme. Maso nakrájíme, vrátíme do polévky a vsypeme propláchnutou rýži. Z másla a mouky uděláme světlou jíšku, kterou polévku zahustíme, ale není to nutné.
Maso položíme na pekáč a potřeme máslem. Posypeme moukou, osolíme a opepříme. Přidáme oloupanou a rozčtvrcenou cibuli a pečeme 20 minut v předehřáté troubě při teplotě 200 stupňů. Maso potřeme vypečenou šťávou a snížíme teplotu na 180 stupňů. Pak potíráme a pečeme podle chuti. Chceme-li mít rostbíf krvavý, pečeme hodinu a půl, středně propečený hodinu a tři čtvrtě, propečen 2 hodiny. Poté rostbíf přemístíme na prkénko, překryjeme fólií a necháme na teplém místě. Mezitím si připravíme omáčku. Ze šťávy v pekáči sebereme tuk, postavíme na oheň, přilijeme víno a vývar a za stálého míchání přivedeme k varu. Vaříme do té doby, až omáčka bude mít konzistenci sirupu. Rostbíf nakrájíme na plátky, které přelijeme přecezenou omáčkou.
Roštěnky na zázvoru
Vepřové plátky na medu
4 roštěnky 2 lžíce oleje 1 lžička mletého zázvoru 1 cibule 1 lžíce worcesterské omáčky 1 lžíce hořčice sůl bambusové výhonky
4 vepřové kotlety sůl pepř 1 lžíce hladké mouky 1 lžíce medu 1 lžíce sójové omáčky 2 lžíce oleje
Roštěnky lehce naklepeme, osolíme a potřeme směsí hořčice a mletého zázvoru. Pak opečeme po obou stranách na oleji. Do oleje pak přidáme nakrájenou cibuli, kterou osmahneme, přidáme worcesterskou omáčku, bambusové výhonky a promícháme. Směs na talířích klademe na roštěnky.
Kotlety naklepeme, osolíme, opepříme a namočíme ve směsi medu a sójové omáčky. Poté je obalíme v hladké mouce a opečeme na oleji.
Indické kuřecí řízky
Hovězí Wellington (pro 8 osob)
4 kuřecí prsa Marináda: 1 lžička kari 1 lžíce sójové omáčky 1 lžíce worcesterské omáčky 1 lžička cukru 3 lžíce oleje
1,5 kg svíčkové sůl pepř 2 lžíce oleje 1 cibule 175 g jemné játrové paštiky 400 g hotového plundrového nebo listového těsta 1 vejce
Olej, kari, cukr, sójovou a worcesterskou omáčku smícháme a do směsi naložíme lehce naklepaná kuřecí prsa. Necháme několik hodin v chladu a pak dáme i s marinádou na pánev, kde je z obou stran osmažíme.
Maso opepříme, v pekáči rozpálíme olej, vložíme na něj maso, které zprudka ze všech stran osmahneme. Pak pekáč přemístíme do předehřáté trouby a pečeme při 220 stupních podle chuti. Krvavé maso pečeme 25 minut, střední 30 minut, propečené 40 minut. Poté maso vyjmeme a necháme vychladnout. Pak maso trochu osolíme, potřeme paštikou a zabalíme do vyváleného těsta. Potřeme rozšlehaným vejcem a pečeme asi 40 minut při 220 stupních. Ke konci zakryjeme pečícím papírem, aby nám těsto příliš nezhnědlo. Necháme chvíli odstát a nakrájíme na plátky.
Prof. ing. Zdeněk Kolíbal, CSc. kandidát KDU-ČSL do Senátu PČR: Volební obvod č. 60 Sídlo: Brno-město, část okresu Brno-město, tvořená městskými částmi Brno-Žabovřesky, Jundrov, Komín, Královo Pole, Řečkovice, Medlánky, Ivanovice, Jehnice, Ořešín, Útěchov, Brno-sever
Volební program pro senátní volby 2008: Základní heslo:
Lidská práva také slušným lidem! Nazývat věci pravými jmény! • • • • • •
Malá krádež – taky krádež a ne jen přestupek Stop krádežím kovů a jejich překupníkům! Stop sprejerům a vandalům! Stop anonymitě a toleranci školou povinným vrahům! Stop šikaně učitelů a vychovatelů! Stop pirátským exekucím na nevinných lidech!
Pro Brno: • Stop nulové variantě R-43 ponechávající všechnu dopravu ze severu na Svitavské radiále, Hradecké a v tunelech VMO. Všem okolním městským částem musí být odlehčeno a proto: R-43 musí být urychleně postavena podle původního plánu! • Neopustit záměr „Severojižního kolejového diametru“ Řečkovice – Královo Pole – Technologický park – Centrum – Hl. nádraží – Komárov – Letiště Brno s podpovrchovou trasou v centru města • Prodloužení tramvaje na Lesnou Zdravotnictví: • Pacientům Úrazové nemocnice zajistit fungující důstojnou náhradu • Opravit a modernizovat polikliniku na Lesné • Zrušit poplatky dětem, mládeži a seniorům – kojenci se už dočkali Kultura a sport: • Rozvoj cyklostezek v městě Brně, nový fotbalový a zimní stadion • Janáčkovo kulturní centrum
Prof. ing. Zdeněk Kolíbal, CSc. Příklady dřívějších úspěšných aktivit, zejména ve funkci předsedy komise dopravy Rady města Brna a soudního znalce v oboru dopravy
• Tunely na Pražské radiále • Původní důsledná snaha o zřízení linky ke královopolskému nádraží
o sobotách a nedělích, později realizovaný závlek linky č. 43 na Vychodilovu – spojení Bystrce, Komína a Žabovřesk na nádraží Královo Pole; • Přestupní terminál Královo Pole – nádraží pro linky 44 a 84; • Dlouholetá iniciace zřízení vlakové zastávky Brno–Lesná; • Zavedení okružní linky 44 a 84 na Halasovo náměstí – Lesná; • Sdružená zastávka tramvají na České směrem na Veveří ulici
(Bystrc, Komín, Královo Pole – Tesla) • Zastávka tramvají na Nerudově ulici k tehdy otevřeným dveřím
do Polikliniky Zahradníkova; • Most přes tramvajovou linku a Kníničskou radiálu u vozovny Komín; • Parkoviště na ulicích: Pod kaštany, G. Preissové, Technická; • Jiné další úpravy systému dopravy (v současné době například snaha
o zřízení zastávky autobusů 44 a 84 u Kauflandu v Králově Poli);
• Trvalá snaha o realizaci R-43;
