PROBLÉMY ETNICKÝCH A MENŠINOVÝCH SKUPIN
Prof. Šafaříková
Zkoušková práce na téma nám blízké (min. 7 stran) + naše názory, myšlenky. Nejpozději týden před termínem naší zkoušky.
1
POJMY
-
-
-
Menšina = minorita Je to skupina lidí, kteří se odlišují nějakým společným znakem, kterým zbytek společnosti nedisponuje. Jsou v početní menšině (např. pohlaví, náboženské přesvědčení, sexuální orientace, národnost, atd.). Každá menšina má právo na svou existenci, na své specifické znaky, a z nich plynoucí potřeby (ne na úkor jiných). Menšina má právo stát se většinou, pokud chce. Většina = majorita Skupina lidí, která je v početní převaze. Disponuje jinými znaky než menšina. Příslušnost k většině je pohodlnější, anonymní, když nechci, tak nevyčnívám. Nepodložené strachy z menšiny = Xenofobie (strach z „cizinců“ z jinakosti). Často spojená se souborem utkvělých představ, názorů, předsudků na skupiny, se kterými člověk nemá špatnou zkušenost („Všichni rómové kradou.“, „Žádný Róm pracovat nebude.“). Stereotyp = vžitý soubor názorů, chování, jednání, myšlení, postojů k nějaké skupině lidí.
Národ - Velká lidská skupina s mnoha společnými znaky: kulturní, politické, psychologické subjektivní znaky, které lidi spojují (jazyk, historie, společenské normy, ohraničené území, politická autonomní jednotka, vědomí skupinové identity, národní povaha). Národnost - Přihlášení se k určitému národu. Např. můžu být čistokrevná běloška, ale hlásím se k Rómům. Národnostní menšina - Skupina osob, která se hlásí k národnosti, která není v dané společnosti většinová. Např. Německá národnostní menšina u nás. Národnostní menšiny obývají především hraniční oblasti. Etnikum - Skupina lidí se společnou etnicitou (např. etnická menšina). Etnicita je souhrn znaků, které daná skupina považuje za tak zásadní, že jsou jejími definičními znaky. - Skupina si znaky sama určí. Kulturní, materiální znaky, původ, teritoriální znaky, často mají vlastní jazyk (někdy i dva jazyky a někdy žádný), náboženství, atd. (např. Rómové, Baskové ve Španělsku). - V rámci jednoho národa může existovat více etnik (Češi, Slováci), etnická skupina může utvářet národ, ale nemusí. Obyvatelstvo a populace - Obyvatelstvo je souhrn osob žijících na určitém vymezeném území (obyvatelstvo města, kraje, republiky). - Populace je všechno živé (i zvěř i rostliny) je to soubor lidí obývající určitý prostor, jsou nějakým způsobem etnicky příbuzní. 2
- Mezi obyvatelstvem může být více populací.
-
-
-
-
Migrace (= stěhování) Horizontální pohyb spojený se změnou místa bydliště. Vnitřní migrace – pokud nejsou překročeny státní hranice. Vnější migrace – stěhujeme se mimo území jednoho státu. Emigrace = vystěhování. Imigrace = přistěhování. Sledujeme-li počet obyvatelstva, tak musíme sledovat migrační přírůstek a přirozený přírůstek → bilance obyvatelstva. Kultura Všechno kromě přírody (náboženství, věda, atd.). Každá skupina, národ má svou kulturu, ta lidstvo spojuje. Kulturní antropologové pojmenovávají kultury. Samuel Huntington – 8 civilizačních okruhů: Západní okruh (naše kultura, USA, Austrálie, Nový Zéland, Západní Evropa), Pravoslavný okruh (Rusko, Bulharsko, Černá Hora, atd.), Islámský okruh (7. století na území Saudské Arábie), Hinduistický okruh (Indie, atd.), Konfuciánský okruh (Čína, Konfucius byl čínský filosof, který vytvořil vlastní názor na svět, zformuloval čínskou kulturu), Japonský okruh, Latinsko-americký okruh a Africký okruh. Samuel Eisentadt – izraelský sociolog. Tvrdí, že žádná alternativa kultury vůči západu není možná. Francis Fukuyama – komunistická alternativa, která mohla být alternativou k západu, padla. Do Západní kultury (ČR) se stále více vměšují jiné kultury a my ztrácíme svou autonomii X jiné teorie říkají, že u nás byla vždy multikulturní společnost. V Osvícenství se začaly formovat jednotlivé národy (národní kultury, civilizace). V době Osvícenství vede Západní kultura, ale ve 20. století je „masová imigrace“ → Evropa se stává multikulturní. Naše republika byla od ostatních kultur izolována (kvůli uzavřeným hranicím), ale od 90. let jsme také republikou velkých imigrací (Číňané, Vietnamci, Islámisté, Rusové, atd.). MODELY SOUŽITÍ RŮZNÝCH KULTUR VE SPOLEČNOSTI Multikulturní integrovaná společnost (pluralita) – tam, kde se mají kultury dobře (Austrálie). Asimilace (splynutí) – dlouhodobý proces, během kterého dochází ke stírání rozdílů mezi kulturami. Majoritní kultura předává prvky své kultury minoritním kulturám, jejichž kultury postupně vymizí, což není žádoucí. Segregace (vyčlenění) – více kultur, které žijí odděleně. Např. typický příklad státem organizované segregace je režim Apartheidu v Jihoafrické republice – bílí byli hlavní a černí byli oddělování, přistěhovalci bílí na tom byli lépe než černí domorodci. Jasné rasové znevýhodňování. Poprvé v roce 1994 byly první všerasové volby. Stratifikace – imigranti jsou zařazování do nižších společenských vrstev, jsou diskriminování např. na trhu práce. Např. v ČR Vietnamci – přestože jsou vzdělaní, stali se z nich trhovci. Anihilace (vypuzení) – hlavně v minulosti (nacismus), nejhorší je fyzická likvidace. Konflikt – jde o to, jakou formou konflikt probíhá, a jak je řešen.
3
Melting pot = přetavování původních pout, teoretický konstrukt. Salátová mísa = pluralitní.
-
Etmocentrismus Spočívá v posuzování druhých na základě vlastní kultury a neschopnost povznést se na vlastní kultury. Další formy: rasismus, xenofobie, nacionalismus. Každý z nás svým způsobem je etnocentrikem, ale jde o míru našeho přesvědčení o své kultuře. Když si logicky uvědomím, že i jiné kultury jsou logické, pak se stávám kulturním relativistou.
Kulturní relativismus - Alternativa vůči etnocentrismu, snaha vyvarovat se přenášení vlastních kulturních norem na kulturu cizí. Snaha o pochopení jiných kultur, a to nejlépe v typickém prostředí, které je vlastní dané kultury. - Extrém: ztráta svázanosti s vlastní kulturou, rovnítko všem kulturám. Multikulturní společnost - Před 90. lety naše společnost byla spíše monokulturní, ale po 90. letech se ČR stala lákavým místem pro přistěhovalce. Potíže však mají více starší lidé a extremisté. Multikulturní výchova = interkulturní výchova - Příprava na život v multikulturní společnosti.
-
-
-
-
Historie multikulturní výchovy V USA koncem 60. let 20. století se počalo hledání možností multikulturní výchovy (řada hnutí hledala alternativu, touha po respektu a svobodě). Multikulturní výchova se zaváděla do škol + byly různé programy. Dále reagovali Velká Británie, Francie a další západní státy. V ČR až od druhé poloviny 90. let a nové formy multikulturní výchovy až po roce 2000. Angažovanost především nestátních subjektů např. Multikulturní centrum (koncerty, výstavy, výukové programy), Člověk v tísni (pozornost obrací především na učitele a studenty → projekt Varianty – manuál pro interní multikulturní výchovu ve školách, www.varianty.cz, přímo na ZŠ Angelovova). Národní program vzdělávání v ČR – rozvíjet individualitu, demokracii, toleranci. Interkulturní výchova je zakomponována do nových rámcových programů. ZŠ a gymnázia používají inter. Výchovy v různých průřezových tématech. Pro SOU – interkulturní výuka je vtělena do občanské výchovy, občan demokratické společnosti. Interkultura jako samostatný předmět, ale doufá se, že se obsahy a principy stanou součástí standardních předmětů. Cílem je připravit člověka na život v multikulturní společnosti, ale i na ekonomické a hospodářské změny. Přinést nové vědomosti. Pěstovat v žácích žádoucí postoje. Pracovat s informacemi a osvětou. Lidi hlavně ovlivňuje: masmédia (filmy, dokumenty, atd.), vzdělávací organizace, různé kampaně. Multikulturní X interkulturní: multi – více (možnost žít také jen vedle sebe), inter – mezi (větší otevřenost k interakcím a spolužití).
4
LIDSKÉ RASY - Rasa = skupina živočišných druhů, kteří jsou si fyziologicky podobní. Musí být přítomen syndrom rasy.
-
Rozdíly mezi rasami jsou v antropologii: Velikost a tvar lebky → index hlavy (70 – 85): hlavy kulaté, protáhlé, středohlavé. Podle výšky je lidstvo rozděleno do třech skupin: trpaslíci (méně než 150 cm), normální (150 – 200 cm) a obři (více než 200 cm). Barvy pleti (antropologové mají vzorkovnici barev pleti). Barva očí (také vzorkovnice barev očí). Barva a tvar vlasů (např. rovné, hladké, zvlněné, vlnité, kučeravé, černé vlasy neexistují, pouze tmavě hnědé, atd.). Dále mohou být rozdíly v tělesných proporcích, tvar nosu, tvar očí, atd. NA ZEMI JSOU TŘI ZÁKLADNÍ RASY – JEJICH IDEÁLNÍ PODOBY
-
Mongoloidní rasa → mongoloid – žlutohnědá rasa Tvoří polovinu celé populace na Zemi, je to nejzastupitelnější rasa. V rámci jedné rasy je více „podras“ (např. centrálně-asijský typ, americký-indiánský typ). Jsou to všichni eskymáci a indiáni. Typické znaky: vystouplé lícní kosti, kulatější obličej, výška kolem 150 – 160 cm., barva pleti je světle žlutá až rudá až rudohnědá, širší nos, šikmé oči (horní oční víčko překrývá spodní oční víčko = epikantus), mongoloidní skvrny (hnědofialové pigmentové skvrny, na zádech na dolním krčním obratli je menší skvrna a větší je těsně nad zadkem, mohou se vzácně objevit i u europoidního typu, pokud byli více v kontaktu s mongolama, ale u většiny se později vytratí), nemají žádné ochlupení, rovné vlasy.
Negroidní rasa → negroid - Také jsou vnitřně variabilní: staročernošská rasa (světlejší a menší, nejpůvodnější obyvatelé USA) a mladočernošská skupina (tmavší a menší). - Typické znaky: spíše široký nos, plné masité rty, protáhlejší lebka, barva očí vždy hnědá, vlasy tmavě hnědé. - Negroidní rasy jsou např. trpasličí kmeny – Pygmejové (jsou nejmenší na světě). Europoidní rasa → europoid - Typické znaky: mají největší ochlupení, normální výšku, užší nos, velmi variabilní barva vlasů, očí i pleti. - Je velmi mnoho typů europoidní rasy: typ alpínský, baltický, dinárský, nordický, atd. 2 TEORIE VZNIKU RAS 1) Monogenetická – všichni vzešli z jediného předka a přizpůsobili se prostředí, kde žili. 2) Polygenetická – lidé vznikli jako zastánci jednotlivých ras. Mulat – míšenec negroida a europoida. Mestic – míšenec bělocha a indiána. Zambo – míšenec černocha a indiána. STUPNĚ MÍSENÍ 1. Asimilace – míšení společenské a kulturní. 2. Amalgamace – začíná stírání některých rasových rozdílů v důsledku míšení mezi různými rasami. 5
3. Pamnixie – absolutní míšení, úplné zmizení rozdílů mezi jednotlivými rasami (někdo to předpovídá za 1000 let). - Obtížně zařaditelné kmeny, které žily dlouho izolovaně, a pak byly objeveny. Např. ostrov tisíce jazyků. RASISMUS - Rasismus je soubor nevědeckých představ a koncepcí založených na předpokladu fyzické a duševní nerovnosti mezi různými rasami a etniky. Bývá s ním spojen netolerantní až nepřátelský postoj a činy. - Rasismus: ideologie; lidový rasismus (každý v sobě máme kousek rasismu). - Bývá spojován s nacionalismem, ale není to totéž, nacionalismus je vyvyšování vlastního národa. Možné příčiny rasismu - Rasisté mívají většinou osobní problémy, pomáhá jim idea, že patří k „vyšší rase“. - Příčinou může být také strach a neznalost vůči ostatním rasám. - Příčinou může být i vypočítavost – pragmatický důvod (území, peníze, apod.). - Typickým projevem rasismu jsou jakékoli útoky: fyzické, slovní, výzvy k akci (např. výzvy k rasové válce), diskriminace (záměrná – vědomé a chtěné znevýhodňování skupin obyvatelstvy v něčem; strukturální – chyba systému – špatné návyky, systém je pouze pro majoritní společnost, ale nerespektuje příslušníky minorit (např. testy školní zralosti – předkládají se problémovým dětem před nástupem do 1. třídy, předkládaly se rómským dětem: „Vyber jídlo, které řadíme mezi ovoce, ale rómové nemají pojem ovoce).
-
-
-
První projevy rasismu Ideologický rasismus se rozvíjí v 19. století, ale už předtím se objevovaly známky rasismu. Hlavně po rozvoji sociologie. Nenávist proti židům byla hlavně kvůli ekonomickým a náboženským důvodům, až potom kvůli jejich tělesné „odlišnosti“. Původ rasismu je v tom, kdy Evropané chtěli získávat územní mimo Evropu (zámořské objevy) → tehdy se objevovalo první násilí proti tzv. „méněcenným“. V 19. století se používaly objevy v biologii (Darwin), snažili se potvrdit rozdíly mezi rasami vědecky. Galton – Jak zlepši plemenné vlastnosti lidstva? → Založil eugeniku (80. léta 19. století) – disciplína, která chtěla zajistit co nejkvalitnější potomstvo. Která rasa je nejlepší? (Gobinau) → Árijská rasa – vznešený typ člověka hoden úcty. Prof. E. Haeckel a Egon von Eicksedt říkali, že nejáričtější je nordický typ (skandinávci). V 19. století vznikl rasismus jako ideologie. 20. století: přišly velké problémy, např. 1. světová válka, Španělská chřipka, velká neúroda, velká hospodářská krize ve 20. letech → nacionální socialismus je vyzdvižen na nacismus – za všechno, hlavně za porážku němců v 1. světové válce mohou židé. V roce 1935 byly vydány Norymberské zákony (velmi diskriminační) – aplikace rasismu v praxi. Občanství byli zbaveni všichni míšení a jiní než němci, hlavně židé, rómové, postižení, homosexuálové a svědkové Jehovovi → stali se neplnohodnotnými cizinci bez základních lidských práv, byli vyčleňováni a diskriminování (nesměli chodit do určitých budov, směli nakupovat jen v určitou hodinu, atd.) → vydělení – vznik geth. Cílem bylo udělat dostatečný prostor pro árijce z celé Evropy. Nejprve je chtěli jen někam vystěhovat (negativní eugenika). Potřebovali vytvořit prostor pro množení árijců (pozitivní eugenika).
6
Prosinec 1935 organizace Lebensborn (Hainrich Himler) – cíle Lebensborn: a) Nutné podporovat rasově vhodné německé rodiny. b) Zákaz ženám pracovat a měly výhody, když rodily děti. c) Starat se o ženy nejlepší potenciální matky. d) Vznikl rasový úřad. e) Péče o narozené vhodné děti a jejich matky. f) Vdané Němky mohly děti plodit doma, ale pokud neměly rasově vhodného manžela, tak bydlely v domech Lebensborn a otcové dětí byli příslušníci SS. Pokud byla žena politicky odpovědná, mohla si dítě nechat a vychovávat ho sama, některé ženy dítě odevzdaly dobrovolně, politicky neschopným ženám a neněmkám byly děti odebrány. Takto přišlo na svět přes 11 000 dětí. g) Dále se hledaly a byly unášeny rasově vhodné děti i z jiných zemí (200 000 dětí). Pokud je rasová komise shledala jako vhodné, tak šly do adopce k německým rodinám, pokud vhodné nebyly, tak šly do pracovních táborů nebo k vyhlazení. Holokaust - Tento termín je užíván jen v souvislosti se 2. světovou válkou. Znamená „úplnou zápalnou oběť“. Židé pro to užívají termín „Šoa“ a rómové termín „Porojmos“. - 1940 – 1941 – plán konečného řešení: vyvézt židy co nejdále a udělat místo pro árijce. Když ale němci prohrávali, tak začali úplně vyvražďovat židy, hlavně co nejlevněji a co nejefektivněji → Cyklon B (nejprve ho zkoušeli na retardovaných dětech, pak na válečných zajatcích a nakonec na židech).
-
Ghetto Je to uzavřená část města, kde byli shromažďováni židé. Gettha trpěla přelidněností. Byly tam o něco mírnější podmínky než v koncentračních táborech. Častá podvýživa a nemoci (tyfus). V ČR bylo gettho v Terezíně.
-
Koncentrační tábor Byly tam vězeňské podmínky, mundúry. Z počátku byly jen pro odpůrce režimu. Lidé zde měli šanci na přežití, nebyly zde plynové komory. Velmi málo jídla, choroby, museli zde pracovat.
Likvidační tábor - Měl jediné poslání – masově vyvražďovat rasově nevhodné lidi. - Osvětim, Treblinka, Březinka, Bersen – Jelsen, Dachau, Birkenau. - Z vězňů vybraná komanda pálily mrtvá těla, měli výhody, ale smrt je neminula (nepohodlní svědkové). Pochod smrti - Souvisel s holocaustem. - Ke konci války, kdy už se zdálo, že Němci prohrají, se potřebovali zbavit co nejvíce židů (svědků), tak je vzali na smrtelný pochod bez jídla, bez přestávky museli jít a cestou odpadávali. Ti, co přežili došli do koncentračního tábora v Německu, kam se takto zanesly nemoci jako tyfus. Řešila se takto nedostatečná kapacita plynových komor.
7
Potíže s rasismem byly také v USA - V roce 1864 bylo zrušeno otroctví, ale vznikly rasistické organizace bílých – Ku-KluxKlan (KKK) → stala se teroristickou organizací, byli to bývalí farmáři. Oblékli se do bílých hábů a útočili na obydlí černochů, hlavně svých bývalých otroků. Zanechávali symboly (např. hořící kříž). Dostali se i do Evropy, dnes už jich mnoho není. RASISMUS V SOUČASNOSTI - V každé společnosti je alespoň mírný rasismus. - Tvrdý rasismus – neonacistické skupiny.
-
-
-
1) 2) -
-
-
Hnutí skinheads = kůže na hlavě – musí být oholená Vzniklo v 60. letech 20. století v Británii, tehdy byla velmi bouřlivá doba, vznikalo mnoho alternativ a skupin, které se chtěly lišit od tradiční společnosti (hippies, skinheads). Původně to byla nepolitická subkultura – dobový sociální proces dělnické mládeže. Skinheads vzniklo jako alternativa vůči jiným alternativám, připravovali se na dělnickou profesi nebo už byli vyučení, pocházeli spíše z nižších vrstev. Měli odpor k hippies, hlavně k drogám, k zahálce, k anarchii. Typické: hrdost na dělnický původ, vlastenectví, úcta k autoritám, k řádu, fyzická zdatnost, síla, bojová umění → výtržnosti, rvačky, útoky na studenty z lepších rodin, agrese na fotbale. Měli vlastní hudbu. Symboly: oblečení, martensy, bombry, džíny, pracovní košile, oholená hlava (nejdříve jen ostříhaná na ježka). Zpočátku to nebylo rasistické hnutí, příslušníci byli i tmavé pleti. Vývoj hnutí skinheads: Počátkem 70. let bylo hnutí velice oslabeno. Zaniklo by, kdyby na konci 70. let nevzniklo hnutí Punk. Punk – subkultura, která také vznikla v Británii. Kritika vůči tradiční společnosti, vůči tradičnímu životnímu stylu. Mají blízko k anarchii, nihilismu (popírání). Zároveň chtěli budit odpor – oblečení, styl, číra, kohout. Měli svojí hudbu – styl punk. Měli hodně blízko k drogám. V 80. letech neonacisté využili hnutí skinheads k realizaci svých cílů → počátkem 80. let se skinheads dělí na: Tradiční nepolitické skinheads Pravicové nacionalisty a neonacisty V polovině 80. let se šíří hnutí do Evropy (Německo, Španělsko, Itálie). Neonacisté skinheady organizují a manipulují s nimi, financují jejich akce. Skinheads jsou vedeni k agresivitě a uvědomělosti. Dostali se i do USA → spojili se s KKK, Hamer skinheads (protižidovsky orientovaní). V Evropě v 1981 Blood and Honour (krev a čest) – neonacistická politická skupina kolem britského hudebníka Donaldsona. Existuje i Blood and Honour Bohemia (north, south, east, west). Důležité je rozšiřovat se a vychovávat nové členy. Hierarchie členů hnutí skinheads: Nejvyšších je asi 50, jsou dobře situovaní, vydělávající, „kravaťáci“ (na první pohled to na nich není vidět). Pak je okolo 30 lidí, kteří organizují mezinárodní setkáni. Nakonec je většina, většinou teenageři a starší 20 let, hlavně učňové a dělnická mládež. Jsou utvrzováni v rasistickém světonázoru, podnikají rasově orientované útoky. Kromě nacistických skinheadů zde existují i klasičtí skinheadi nepolitičtí (v Praze je jich asi 50), ti chodí na Bohémku a dělají tam brdel, dělají spíše přátelská setkání. Pokud se ale setkají s nacistickými skinheady, tak je to průšvih.
8
- Sharpeři (skinheadi proti rasovým předsudkům) – jsou dobře organizovaní, bojují proti rasismu, vydávají protirasistický časopis. - Red skins (rudí skini) – bojují proti komunistické ideologii, mají blízko k anarchistům, kamarádí se s nimi. Radikální pravice - Dříve strana: „Národní odpor“, „Národní aliance“ (to byly nacistické strany) a „Vlastenecká republikánská strana“ → tyto strany se sešly v březnu 2001 a pokusily se vytvořit jednotnou nacionalistickou stranu „Národní sociální blok“.
-
1)
2) -
-
-
-
NACIONALISMUS Nacionalismus byl součástí nacismu. Je to soubor nevědeckých postojů a přehnaná víra národního sebevědomí. Přehnaná identifikace sama sebe s vlastním národem. Je to spojeno s podceňováním jiných národů a národností, i „agrese“ vůči jiným národům a národnostem. Výlučnost vlastního národa → negativní postoj vůči příslušníkům jiných národů. Určitá míra identifikace s národem je přirozená. Může mít kulturní („Naše kultura je nejlepší“) a politickou (národ by měl mít svůj vlastní stát) rovinu. Nacionalismus nemůže vzniknout bez existence národa. → Kdy vznikají národy? 2 pojetí: Modernistié – „Národ není skupina, která by tady byla odjakživa. Dříve byli lidé, kteří si žili svou každodenností, pravidla určoval panovník. Národ vzniká až s osvícenstvím, s ním vzniká i nacionalismus. Protože národy vznikaly.“ Primordialisté – „Národy tady byly odjakživa a své sebevědomí dávaly najevo jen někdy. Protože národy byly probuzeny.“ Konec 18. století a v 19. století se rozvíjí nacionalismus, země jako Francie, Anglie se už z hlediska území nezměnily, rozvíjely svůj jednotný spisovný jazyk, a tak hrdě formovaly svůj národ. Guseppe Mazzini – nacionalista a zároveň autor termínu nacionalismus, italský revolucionář. Strana „Mladá Itálie“ – za sjednocení Itálie. Organizace „Mladá Evropa“ – nespasené národy (také Němci a Poláci), je třeba nastolit novou Evropu, to mají udělat národy, které byly zatím opomíjené (němci, Italové, atd.) – skupina byla odhalena a rozpuštěna. 1859 – 1861 – revoluce – Garibaldi → sjednocení Itálie. Podobná situace byla v Německu – 1871 sjednocení Německa z pohnutek „z hora“. Nacionalismus nejmenších národů Evropy: ČR, SR, Poláci. T. G. Masaryk: „Zanikne-li jakýkoli národ, je to škola pro celý svět.“ Úloha malých národů je dokázat, že mají nárok na existenci. V ČR – Josef Linda a Václav Hanka zfalšovali Rukopis Královedvorský a Rukopis Zelenohorský. Řekli, že je někde našli, ale přitom je napsali sami. Lidé tomu věřili, bylo to na úkor Německu. T. G. Masaryk na to přišel, ale se zlou se potázal (Josef Dobrovský měl také pochybnosti).
9
Projevy nacionalismu (např.): - Teroristická organizace ETA (Baskitsko a svoboda) – na severu Španělska je etnikum baskitů, ti si chtěli vydupat vlastní území, když jim to nevyšlo, tak pořádali atentáty, teroristické útoky. Dnes už jen občas udělají individuální atentát na nějakou „nevhodnou“ osobu. - Československo + Podkarpatská Rus → někteří Slováci nesouhlasili se společnou republikou za Hitlera se od nás odtrhli a až po válce se k nám opět připojili. Po válce jsme také přišli o Podkarpatskou Rus. Každá republika měla vlastní parlament a vládu, ale společného prezidenta. Od 1.1.1993 jsme rozděleni na ČR a SR. - Jugoslávie: mnohonárodnostní země (Srbové, Chorvati, Albánci, jugoslávští Muslimové, Slovinci, Makedonci, Černohorci, atd.). Jako první se oddělili Slovinci, pak Chorvati, a pak byla občanská válka mezi ostatními – Bosna a Hercegovina (vyvrcholení nacionalismu každého z národů). Srb Miloševič řídil genocidu ostatních národů. Nacionalistické strany - Např. Heidrova strana svobodných, LePenovci, atd. - Tyto strany jsou a čekají na příležitost až budou moci oslovit dav. JUGOSLÁVIE - Jugoslávie svůj komunistický režim neřídila tolik podle Ruska (východu), proto jí ostatní země příliš nebraly. - Před válkou se tam jezdilo na dovolenou, ale pro ČR byla „trnem v oku“. - Etnická pestrost, setkávání různých kultur a náboženství, historická křivda → nestabilní oblast. - Po pádu komunismu se chtěly jednotlivé kultury a národy osamostatnit: - Jako 1. se osamostatnilo Slovinsko v r. 1991. To se ostatním nelíbilo. - Pak se začalo osamostatňovat Chorvatsko, tak se zájem Jugoslávie obracel k němu. - Jugoslávie se tedy postupně rozpadala. - Válka v Chorvatsku skončila až v r. 1995. - V červnu 1991 Slovinsko a Chorvatsko prohlásili svou nezávislost. - Bosna a Hercegovina se také chtěla osamostatnit, lidé si to zvolili referendem, v r. 1992 dostali mezinárodní uznání. Národy Bosny a Hercegoviny: a) Srbové – pravoslavní, nábožensky mají blízko k Rusku, chtěli, aby zůstala Jugoslávie zachována. b) Chorvati – katolíci, západní civilizační okruh, byli neutrální. c) Bosenští muslimové – islámský kulturní okruh, usilovali o osamostatnění. → Po osamostatnění houstlo napětí mezi jednotlivými národy, Jugoslávie podporovala Srby. - Srpen 1992 se měli Jugoslávští vojáci stáhnout z Bosny do Jugoslávie a v Bosně začala občanská válka. Srbové měli vojenskou převahu → prováděli etnickou čistku (vyhánění, vyvražďování, mučení, znásilňování, ničení majetku, apod.). - Srebrenica – vyhlášená neutrální zónou, pod ochranou OSN. Utekli sem bosenští muslimové, ale Srbové Srebrenici obklíčili a vojska OSN se stáhla, nemohli zaútočit. Srbové tedy zaútočili a začali je vyvražďovat. - Vojska NATO bombardovala srbské pozice v r. 1995 a Srbové byli donuceni k ústupu. - V USA v listopadu 1995 – sešli se všichni zástupci znepřátelených skupin a další, aby podepsali mírovou dohodu a co dál? → Bosna a Hercegovina se rozdělí na 2 poloviny
10
(1/2 pro Srby a ½ pro bosenské muslimy) → Republika Bosna a Hercegovina: Federace Bosny a Hercegoviny a Republika srbská. - Co bude s Bosnou a Hercegovinou do budoucna? Buď to tak zůstane nebo se obě části osamostatní nebo dojde opět ke konfliktu.
-
-
Poslední konflikt byl na konci 90. let 20. století. Zbylá Jugoslávie – její části: Vojvodina, Beograd, Srbsko, Černá hora a Kosovo. O Kosovo vedou Srbové a Albánci boj, Kosovo se chce osamostatnit. Podle Srbů jsou v Kosovu doma oni, a podle Albánců zase oni. Kosovo má autonomii, Albánci tvoří většinu Kosova – Srbové byli vytlačováni, stávali se minoritou. Miloševič (Srb) chtěl učinit přítrž konfliktům a chtěl Kosovo od Albánců vyčistit → genocida Albánců. Počítal opět s pasivitou OSN a NATO, ale tentokrát NATO zaútočilo na srbská vojska a válka skončila. Když se Albánci vraceli domů, tak se začali mstít zbylým Srbům. Dnes jsou NATEM a UMPROFOR hlídáni zbylí Srbové a bráněni proti Albáncům. NÁRODNOSTNÍ A ETNICKÉ SLOŽENÍ OBYVATELSTVA ČR
1) 2) 3) 4)
-
-
-
-
Dělení obyvatelstva podle občanství Občané ČR – příslušníci majority: češi, Moravané, Slezané. Cizinci – nemají české občanství, můžou mít povolení k pobytu, nebo tu jsou nelegálně. Národnostní menšiny – hlásí se k jiné, než k české národnosti, ale mají české občanství. Malé národnostní skupiny – mohou a nemusí mít české občanství (Vietnamci, Albánci). NÁRODNOSTNÍ MENŠINY Národnostní menšiny je právní termín. Zákon č. 273/2001 Sb. O právech příslušníku národnostních menšin v ČR. Národnostní menšina je společenství občanů ČR žijících na území současné ČR, kteří se odlišují společným etnickým původem, jazykem, kulturou, tvoří početní menšinu obyvatelstva a zároveň projevují přání být považováni za národnostní menšinu za účelem společného úsilí o zachování a rozvoj vlastní identity a za účelem vyjádření a ochrany zájmů jejich společenství, které se historicky utvořilo. Příslušník národnostní menšiny je občan ČR, který se hlásí k jiné než české národnosti a projevuje přání být považován za příslušníka národnostní menšiny spolu s dalšími, kteří se hlásí ke stejné národnosti. Oficiální národnostní menšiny v ČR: Bulhaři, Chorvati, Maďaři, Němci, Poláci, Rakušané, Romové, Rusíni, Rusové, Řekové, Slováci, Ukrajinci. Podle zákona mají právo např. na ochranu před násilnou i nenásilnou diskriminací; na plnou integraci do společnosti; na vzdělávání a šíření informací v mateřském jazyce; právo užívat mateřského jazyka v úředním styku; sdružovat se v národnostních sdruženích; účastnit se řešení otázek týkajících se vlastní národnostní menšiny, atd. Všechna tato práv byla zajištěna už v 90. letech s přijetím Listiny základních práv a svobod (hlava 3 je věnována právům příslušníka národnostních a etnických menšin).
VÝVOJ EXISTENCE A POSTAVENÍ NÁRODNOSTNÍCH MENŠIN NA ÚZEMÍ ČR OD R. 1918 - Po vzniku Československa vznikl stát čechů, Slováků a mnoha národnostních menšin: 30% našeho obyvatelstva byli němci, Maďaři byli početní hlavně na Slovensku, dále tu byla řada Ukrajinců.
11
- Národnostní menšiny se sem dostaly: migrací nebo geopolitickými příčinami (vznik nových hranic, posuny hranic). - Měli stejná práva jako obyvatelé Československa. - Výjimku tvořili Romové – etnická minorita, kočovníci. Snaha usídlit je – domestikovat. Ke kočování museli mít speciální povolení. - Hitler zlákal pohraniční němce na svou stranu, chtěl sudetské území → Mnichovská dohoda – uchovat mír a sudety připadly Německu. - Po 2. světové válce – vyrovnávání se s minulostí (organizovaný odsun němců po Mnichovské dohodě).
-
-
Československo po 2. světové válce Sčítání lidu 1921 (pouze na území ČR): česká národnost 6 758 983 obyvatel, Slováci 15 723, němci 3 061 369, Poláci 103 521. Sčítání lidu 1930: česká národnost 7 300 000, němci 3 150 000, Slováci 44 451. Sčítání lidu 1950: česká národnost 8 343 558, němci 159 938, Slováci 258 000. Vítězný únor 1948 – vše řídí komunisté – Ústava 9. května ČSSR – národnostními menšinami se vůbec nezabývá. Počátkem 50. let komunisté povolují zřídit 3 národnostní organizace (Poláci, Maďaři, Ukrajinci), které působily na Národní frontě – zastřešovala všechny politické strany, církve, spolky, všecko bylo pod kontrolou komunistu. 1968 přijat ústavní zákon o postavení národností v ČSSR – Německo také přijato jako národnostní menšina. Romové nikdy za totality nebyli považováni za národnostní menšinu. Sami si dělali organizace, ale ty komunisté po dvou letech zakázali. Přístup k Romům se zásadně změnil až po roce 1989. 1994 česká vláda přijala Koncept přístupu Vlády k otázkám národnostních menšin v ČR.
Bulhaři - V r. 1991 zde bylo 3 487 a v r. 2001 4 383 Bulharů → patří spíše k menší národnostní menšině. - Žijí hlavně ve městech a v Praze – disperzní osídlení – jsou roztroušeni po celé ČR. - Z počátku sem přicházeli jako ovocnáři, zemědělci. 1. Vlna přišla v 19. století. 2. Vlna 20. léta 20. století – prchli z politických důvodů z Bulharska, kde vládl fašistický režim. 3. Vlna po 2. světové válce mezi léty 1946-67 – osídlovali hlavně pohraničí, které bylo vysídlené po Němcích. 4. Vlna v 50. letech – Bulharsko mělo dobré vztahy s naší komunistickou vládou. Emigranti zastupovali hlavně stavební dělníky (Most, Chomutov). → Někteří se vrátili zpět do Bulharska a ostatní zůstali. - Bulharská kulturně-osvětová organizace v ČR – sídlí v Praze. - Svaz Bulharských studentů – sídlí v Praze, vydávají časopis. Chorvati - První Chorvaté k nám začali přicházet v 16. století – utíkali tehdy před Turky, kteří osídlovali Balkán. Zachovali si identitu až do teď. Žili hlavně na jižní Moravě kolem obce Jevišovka. → Komunisté je pak chtěli rozptýlit, obvinili je tedy z kolaborace za 2. světové války, to byla záminka pro to, aby se buď odstěhovali nebo alespoň rozmístili → Chorvati se pak rozstěhovali po celé Moravě.
12
- Chorvatský kulturní svaz – centrem je Jevišovka. - Ti, co přišli v 90. letech během války v Jugoslávii, tak většina z nich se po válce zase vrátila. - V r. 2001 jich tu bylo 1 585.
-
-
-
-
-
-
Maďaři Ti jsou u nás velkou početní národnostní menšinou, hlavně ale na Slovensku. V r. 1991 jich zde bylo 19 932 a v r. 2001 jich bylo 14 073. Patří k novodobým národnostním menšinám – 1. vlna je zde od r. 1918 – tehdy přicházeli hlavně studovat. 2. vlna přišla po 2. světové válce – přišlo jich asi 45 000 ze Slovenska, kde byli odsouváni. Někteří šli dále na západ a jiní zpět do Maďarska. Maďarská národnostní menšina byla za komunistů jedna ze 4 povolených. Maďarské kulturní centrum – sídlí v Praze. Němci Němci jsou nejvýznamnější národnostní menšinou v ČR. Poprvé je pozvali už Přemyslovci. Před válkou tvořila asi 40% obyvatelstva. Němci žijí hlavně v sudetách. Po 2. světové válce – vyhánění Němců z pohraničí – tzv. „divoký odsun Němců“. Benešovy dekrety zbavovaly Němce, Maďary, zrádce a kolaboranty občanství, majetku. Někteří Němci neodešli zpět do Německa, ale byli posláni do pracovních táborů. V r. 1959 jich zde bylo 3 159 938. Za komunistů byli Němci v ČR utlačování. 1968 – Němci byli přijati jako národ, hned založili Kulturní sdružení občanů ČSSR Německé národnosti – trvala až do sametové revoluce. Po r. 1989 – vydávali noviny, časopisy, vysílání pro Německou národnostní menšinu. www.bundesversammlung.cz Poláci Koncentrovaně sídlí na severní Moravě. Jako národnostní menšina se u nás už od začátku měli nejlépe. 1989: Rada Poláků; Kongres Poláků v ČR. Mají v ČR 26 organizací. Mají zde mateřské školy, základní školy, gymnázium, speciální polské třídy na středních školách. Ve školách pracují podle českých osnov, ale mají polské učebnice. Rusíni Přišli z Podkarpatské Rusi, hlavně po r. 1918. Komunisté postoupili Podkarpatskou Rus Sovětskému Svazu, Češi, kteří tam žili, se rychle odstěhovali. SSSR slíbila náhradu za majetek, který tam Češi nechali, ale i to, co SSSR dala, to komunisté nepředali Čechům. Zakládají si na svém jazyce, kultuře, zvycích. Společnost přátel Podkarpatské Rusi (1990). Občanské sdružení Rusínů a přátel Podkarpatské Rusi. Vydávají časopis Podkarpatská Rus.
Rusové - První početné vlny přišli ve 20. letech 20. století z politických důvodů v Rusku (před tím jich tu bylo jen pár). Někteří z těch, co přišli, před tím žili na Podkarpatské Rusi. 13
-
-
-
-
-
-
-
-
-
Před 2. světovou válkou přišly další vlny. Po 2. světové válce byla většina Rusů zatčena a popravena (totalitní režim). Po r. 1989 byli Rusové uznáni jako národnostní menšina v ČR. Organizace: Oščag – Sdružení krajanů ze země rosijské. V 90. letech přicházejí noví hlavně majetnější Rusové (kupují pozemky a podnikají). Řekové Spíše menší a novodobá národnostní menšina. V r. 1991 – 3 391 Řeků v ČR. První Řekové přišli hlavně po 2. světové válce, kdy byla v Řecku občanská válka (1946 – 49). Nejprve přišli ženy s malými dětmi a od r. 1948 zde hledali azyl hlavně řečtí komunisté, kteří prohráli v občanské válce – dostali zde politický azyl, zde vládl komunismus. Koncem 70. let řecké úřady vydaly povolení k návratu pouze „etnických Řeků“. Spolek řeckých obcí v ČR. Slováci Nejmladší národnostní menšina (od r. 1993), ale patří po Romech k nejpočetnějším. Podobný jazyk, kultura, společná historie. Největší vlna přišla po 2. světové válce (práce, bydlení v pohraničí, které bylo vylidněné po Němcích). Přišlo také mnoho Romů. Mnoho organizací: Obec Slováků v ČR, Svaz Slováků v ČR, Demokratická aliance Slováků v ČR, apod. Ukrajinci 1. větší vlna přišla ještě za Rakouska Uherska (19. století), přišli hlavně za prací. 20. léta 20. století – politická emigrace Ukrajinců do ČR. Mají zde systém školství, kulturní organizace, 2 ukrajinská gymnázia, vysokou školu, atd. Po 2. světové válce byli Ukrajinci uznáni jako národnostní menšina. Ukrajinská iniciativa v ČR. Romové Za totality byli Romové pouze kriminogenní sociálně slabou národnostní skupinou. Neměli možnost hlásit se k romství a rozvíjet svou kulturu, proto teď neumějí ani romsky ani česky, dělají prostitutky, děti jsou v dětských domovech, atd. neměli šanci se zde uchytit. Od 90. let 20. století jsou uznáni jako národnostní menšina. Dnes jsou Romové světový národ, řadí se k europoidní rase. Mají společný původ, jejich jazyk se liší dialektem, dále se Romové liší kulturou, sociálním postavením. Romština – plnohodnotný indoevropský jazyk, předával se pouze ústní formou, pracuje se na vytvoření písemné romštiny. Má různé romské dialekty – Romové se mezi sebou domluví, kromě Olašských Romů. Od poloviny 90. let můžeme studovat romanistiku. Romové se vyskytují na celém světě, je jich celkem asi 15 milionů, nejvíce v Evropě (8 milionů), pak v jihozápadní Asii. V Evropě jich je nejvíce v Rumunsku, pak v Bulharsku (protože, když přicházeli z Asie, tak šli přes Balkán a někteří se zde hned usídlili). Nejméně jich je ve Skandinávii (je tam zima). Každá z výraznějších skupin Romů je jedinečná, má své mluvčí, komunikuje se zákonem, atd. → co skupina, to jiná reprezentace.
14
- Mezinárodní Romská unie – reprezentanti nejvýraznějších skupin Romů po celém světě. 1971 v Londýně měli první mezinárodní kongres Romů → tam byl přijat pojem „Romové“ (= muž, manžel, žena = Romni). Romové byli od té doby považováni za národ. Mají i národní symboly: hymna (Gelem, Gelem = Šel jsem, šel jsem) a vlajka (rozpůlená nahoře modrá, dole zelená, uprostřed je kolo od vozu). - Autoetnonymum – sebeoznačení (Rom). - Exoetnonymum – označení etnika někým, kdo do něj nepatří (cikán, gypsy). - Cigán = athinganoi (acinganoj). - V roce 1770 student Valyi zkoumal, odkud přišli Romové. Srovnal jazyk Indů s jazykem Romů a zjistil souvislosti, že pravlastí Romů je Indie – oblast dnešního Paňdžábu. - Původně se Rómové živili prací s kovy, se dřevem a obchodovali s tím. - Dříve měli vysoké postavení, ale postupně klesali až nejníže, pak odešli z Indie (protože měli nízké postavení a byli zvyklí kočovat). - 1. vlny do Evropy přišly v kolem roku 700, 2. vlna kolem roku 1000 – nejvíce jich zůstalo na Balkáně, kde jich je nejvíce do dneška. - K nám přišli spolehlivě už ve 14. století. - Vzhledem k tomu, že kočovali a trochu lhali o svém původu (ale věřili tomu), se proti nim nejprve postavila církev, pak evropští panovníci, vyvrcholilo to ve 14. století. Ferdinand I. vypovídal Romy ze země (persekuce). - Marie Terezie – byla osvícená, nevyháněla je, ale podmínkou k tomu, aby mohli zůstat, bylo, že přestanou kočovat, začnou pracovat, chodit do školy, zakázala jim mluvit romsky – při nerespektování těchto podmínek byli trestáni a vyháněni ze země. - Za 1. republiky – neurčitý počet Romů, Zákon č. 117/1927 Sb. měl omezit potulný život cigánů a tuláků žijících po cigánsku + kontrola nad Romy a kočovníky + získávání seznamů Romů. Kočovat mohli jen na základě povolení. - 1938 v Německu Zákon o potírání cigánského zlořádu – nucená deportace do cigánských táborů. - Kárné pracovní tábory pro lidi, kteří nechtěli pracovat (Lety u Písku, Hodonín u Kunštátu) – ty pak byly vyklizeny od gádžů a staly se koncentračními tábory pro Romy – měly malou kapacitu, tedy špatné hygienické podmínky, nemoci (Tyfus). - Poté téměř všichni Romové byli vyvražděni v Osvětimi. - Za 2. světové války bylo Slovensko pronacistickou zemí, a proto se jejich Romové z velké části holocaustu vyhnuli, ale ke konci války je smrt stejně neminula. - 1958 Zákon o trvalém usídlení polokočovných a kočovných osob. Kočovali hlavně Olašští Romové – jejich kočování bylo násilně přerušeno a dostali byt – oni ale protestovali proti tomu, že nemůžou žít velké rodiny po hromadě, a proto, že žijí z různými skupinami Romů, byty ničili. - 1962 Zákon o likvidaci Romských osad (hl. na Slovensku) → 1968 – Na Slovensku Svaz cigánů a Romů, v r. 1969 stejná organizace vznikla i v Čechách. Chtěli Romskou národnost – v 70. letech je komunisté zrušili a nesměli se přihlásit k romské národnosti. - Komunisté se snažili regulovat počet Romů (sterilizace žen). - Chtěli Romskou národnost – v 70. letech je komunisté zrušili a nesměli se přihlásit k romské národnosti. - Začaly se objevovat romské prostitutky. - Romské děti byly odebírány a dávány do dětských domovů, pro Romy je ale rodina a děti posvátná, rodina, která opustí své dítě, tedy absolutně nežije podle romských tradic. - Po r. 1989 se stali Romové naprosto svobodnými, byly jim odebrány výhody a sociální jistoty a byli zrovnoprávněni s většinovou populací, získali svou národnost → vysoká nezaměstnanost Romů (byli nevzdělaní). - Od r. 1997 je romská otázka velmi diskutované téma.
15
- 2001 – Rada vlády pro záležitosti romské komunity. - Romové jsou velmi náchylní k závislostem (alkohol, automaty, drogy), hlavně Olašští Romové, kteří jsou nejbohatší z Romů. - Občanské sdružení Pomozte olašským Romům. - Skoro všechny romské děti chodí do zvláštních škol. Řešení: nulté ročníky, romští pedagogičtí asistenti, méně dětí ve třídě, individuální přístupy, spolupráce rodičů. Romští poradci a kurátoři (zaměstnanci obecních úřadů, musí mít minimálně VOŠ). ŽIDOVSKÁ KULTURA SVÁTKY Biblické: - Šabat - Vysoké svátky - Poutní svátky: jsou 3: Pésach (8 dní na jaře), Šavuat (jaro), Sucat (podzim) Pobiblické (připomínají historické události a nejsou popsány v Tóře) - Chanuka - Purin - Smuteční dny -
-
Ghetto zrušeno 1849, 1850 založen Josefov v Praze. Pravý Žid musí mít židovskou matku. Haskala – židovské osvícenství (konec 18. století) → otroctví, reformování. Původní židovské centrum postavil Šalamoun – do synagogy přinášeli oběti, to se pak nahradilo různými rituály. Tóra – základní židovský text, skládá se z 5 knih Mojžíšových (Starý Zákon). Modlí se 3x denně – hlavně chlapci starší 13 let, ženy se mají starat o děti. Žena musí chodit do rituální lázně a zapalovat sabatní oheň. Muži si před vchodem do synagogy pokrývají hlavu (rituál). Pro modlitbu muž potřebuje: např. modlitební řemínky, šál, čepička, boty (oddělení od vnějšího světa), ale pohřbívá se bez bot. Talmud = komplex náboženských předpisů. Princip oddělení – základní princip Judaismu. Židé pocházejí z 12 kmenů – kmeny Levi a Juda jsou nejdůležitější. Reformovaní židé: předpis obřízky, slaví Šabat. Smějí jíst maso jen sudokopytníků co přežvykují.
Šabat - Začíná každý pátek večer a trvá celou sobotu. - Žena zapálí šabatní svíci. - Nesmějí pracovat (tvůrčí práce), nesmějí ujít dál než 1 km od domova, modlitby, chleba (vánočka), víno, koření, procházka. Vysoké svátky - Nový rok, 7 dní, den smíření. - Teď je pro ně rok 5 766 (od stvoření).
16
- Rozhoduje se, kdo ten rok zemře, kdo bude žít a o kom se to ještě neví, jsou zapisováni do knih (kniha života, atd.). během 7 dnů se každý snaží dostat do knihy života. V den smíření se všichni usmiřují a dělají dobré skutky. - Celé toto období se chodí v bílém a nesmějí se nosit boty. Chanuka - Znovuzasvědcení, 8 dní – každý den se zapálí jedna svíce. Purin - V Persii chtěl Haman vyvraždit židy, královna Ester (židovka) je zachránila → Esteřin půst. Muži se musí opít. Smuteční dny - Přelom června a srpna. - 1. a 2. zboření chrámu, vyhnání z ráje, vyhnání židů. MIGRACE - Migrace = pohyb osob spojený se změnou místa bydliště.
-
-
-
-
Typy migrace Vnitřní – uvnitř sledovaného území (stát, kraj, obec). Vnější – překračuje hranice určitého území. Imigrace – přestěhování. Emigrace – vystěhování. VNĚJŠÍ MIGRACE Překročení hranic státu, nemusí být trvalá. Důvody migrace: práce, politické důvody, válka (občanská), náboženské důvody, rodina, partner, rasové důvody, ekonomické důvody jsou nejčastější. Cca 2% lidstva jsou neustále v pohybu. Migruje se z méně ekonomický vyspělých zemí do více ekonomicky vyspělých zemí. Mezinárodní organizace pro migraci (IOM). SPECIFICKÁ SKUPINA CIZINCŮ, MIGRANTŮ JSOU UPRCHLÍCI Cizinec – osoba, která nemá občanství: legální – má povolení k pobytu X nelegální. Uprchlíci – mají právo na ochranu jinou, než cizinci (speciální ochrana), řídí se uprchlickými zákony. Dočasný azyl – pro uprchlíky před válkou. Mezinárodně platná definice vydaná v Úmluvě o právním postavení uprchlíků – Ženevská úmluva z roku 1951: „Uprchlík je osoba, která se nachází mimo svou vlast a má oprávněné obavy z pronásledování z důvodů: rasových, národnostních, náboženských, politických nebo pro svou příslušnost k určitým společenským vrstvám, kvůli tomu odmítá ochranu své vlasti.“ Každá země, která přijala Ženevskou úmluvu, má svůj „Zákon o azylu“ – ten se zabývá detaily, např. kdo nemůže být uprchlíkem, jak dostat azyl., jak o něj můžeme přijít, atd. Uprchlíci jsou chráněni před návratem do vlasti. X cizinec, kterému vyprší povolení k pobytu, musí zemi opustit.
17
-
-
-
VÝVOJ PŘÍSTUPU K UPRCHLÍKŮM VE SVĚTĚ Lidé prchali už odjakživa. Azyl = územní ochrana, jakákoli ochrana na určitém území. Ve 20. letech 20. století – k uprchlíkům by se mělo přistupovat jednotně, nejsou nástroje na pomáhání uprchlíkům. → 1921 jmenování „vysokého komisaře pro uprchlíky“ (prvním komisařem byl diplomat pan Nansen) – repatriace uprchlíků (navrácení uprchlíků do vlasti) → vydán Nansenův pas (doklad pro uprchlíky umožňující jim vrátit se do vlasti). 1931 – Nansenova kancelář pro uprchlíky. 1933 – první úmluva o uprchlících (definovala uprchlíka), podepsalo jí 8 zemí včetně ČSSR. Po 2. světové válce se začíná uprchlická otázka řešit mezinárodně. → 1950 – Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) – centrum v Ženevě (ve Švýcarsku) a pobočky v 16 zemích světa (včetně ČR). Cílem je poskytovat bezprizorním lidem útočiště, najít jim domov v jiné zemi, umožnit jim návrat domů, zajistit jim jídlo, léky, atp. v uprchlických táborech. Nynější šéf UNHCR je Antonio Guterez. 1967 – Newyorský protokol – uprchlíci nejsou pouze do roku 1951, ale i po tom. V 70. letech příliv uprchlíků hlavně do Švýcarska, Británie, Francie → uprchlíci začínají štvát i domorodce západních zemí, je potřeba zpřísnit, ale i urychlit azylové řízení → „Bezpečná země původu“, „bezpečná třetí země“ (země, ve které byl uprchlík před tím, než požádal o azyl. V roce 2003 nařízení Rady Evropského společenství – postupy, které určí stát odpovědný za uprchlické řízení.), „zjevně nedůvodná žádost“ (projde zrychleným řízením do 3 dnů, důvody např. lež, bezpečná země původu, atp.).
UPRCHLÍCI V ČR - 1990 – přecházejí přes nás cizinci, kteří jdou dále na západ, jsou u nás zadržováni a neví se, co s nimi. → Zákon o uprchlících (teď už neplatí) – řada chyb, azyl dostala více jak 1/3 všech žadatelů. - V ČR Zákon č. 325/1999 Sb. ve znění Zákona č. 2/2002 Sb., ve znění Zákona č. 350/2005 Sb. řeší podmínky vstupu a pobytu cizince, který žádá o azyl, proces řízení o udělení azylu, uprchlická azylová zařízení, určuje práva a povinnosti žadatele o azyl, kompetence orgánů ministerstva vnitra, státní integrační program.
1) 2) 3) 4)
5) 6)
7) 8)
Když chce někdo požádat o azyl Učiní prohlášení, že chce požádat o azyl (na hranicích, ve vězení, v nemocnici, na úřadě, atp.). Do 24 hodin se musí dostavit do přijímacího střediska, kde se provede naprostá identifikace, karanténa, zde je 3 týdny. Zde dostane formulář žádosti o azyl. Pak ministerstvo vnitra žádost posuzuje, rozhoduje – odbor azylové a migrační politiky. Když minimálně do 3 týdnů nerozhodne, tak je pak uprchlík v soukromí nebo využije pobytového azylového zařízení (zdarma všechno), děti žadatelů musí chodit do školy, která je nejblíže zařízení, čeká se na rozhodnutí ministerstva vnitra. Kladné rozhodnutí – uprchlík jde do 3. typu zařízení – integrační zařízení. Záporné rozhodnutí – uprchlík může podat žalobu ke krajskému soudu v místě, kde právě pobývá. Když i to je záporné, může podat tzv. kasační stížnost k nejvyššímu správnímu soudu v Brně, který většinou jen potvrdí rozhodnutí krajského soudu. Na rozhodnutí se může čekat až 2 roky, což některým uprchlíkům vyhovuje. Po dobu žádosti nesmí mít uprchlík zaměstnání.
18
9) Při záporném rozhodnutí je pak nařízena repatriace (návrat) nebo rozkaz opustit do určité doby ČR. 10) Nestátní organizace: Poradna pro integraci českého helsinského výboru, OPU, atd. NÁRODNOSTNÍ A ETNICKÉ SLOŽENÍ OBYVATELSTVA EVROPY - Bez území Ruska. - Autochtonní – původní populace – populace ve větším počtu, která je na území déle než 100 let. V Evropě kolem 80 původních populací, odlišují se kulturou – hlavně jazykem. - Kritéria: početnost – 80 populací rozdělených do 4 podskupin:
-
1. Velké národy Skupina nejméně 25 milionů lidí. Je jich v Evropě 6: Němci, Francouzi, Španělé, Italové, Britové, Poláci. Většina z nich má národní stát = dominuje jedna národnost – asi 95 populace je 1 národ. Národní stát = Němci, Italové, Poláci.
2. Středně velké národy - 7 z 25 milionů obyvatel. - ČR, Maďaři, Řekové, Švédové, Bulhaři, Nizozemí, Rumuni, Romové 3. Malé národy - 1 – 7 miloionů. - Rakušani, Slováci, Švýcaři neexistují, Finové, Dánové, Irové, Chorvaté, Slovinci, Albánci, Makedonci, Bosenští muslivé, Fr. Galijci?
-
4. Malá etnika Malé skupiny, nemají často svůj vlastní stát. Do jednoho milionu příslušníků, často to není ani národ. Stát mají Malťané, Islanďané (čístě národní stát – 98% Islanďanů). Patří sem Baskové, Welšané, Bretonci, Laponci, Lužíčtí Srbové. Židé – nemusí být menšina, ale jsou typická náboženská skupina.
- 95% - populací tvoří indoevropské jazyky (Slovácké, Germánské, Románské jazyky). - 5% - populací tvoří ugrotinské jazyky: Turečtina, Baskitština, Malťané, Maďarština. - Zvláštní skupina indoevropských jazyků je Řečtina, Albánština. - Národnostní státy: Makedonie, Chorvatsko, Švýcarsko (etnická pestrost neznamená konfliktnost, ale schopnost tolerance a žít dle demokratických principů, roli hraje i historie. - Na Západě – více etnických národnostních menšin (nemají vlastní jazyk, ani většinou stát). - Na Východě – národnostních menšin vlastní jazyk, vlastní stát, kdysi mohli být.
-
Baskové Sever Španělska a jih Francie. Typická etnická menšina. Už od konce Antiky první zmínky o Bascích. Králvství – zamítlo v 19. století..... Španělští baskové – vydobyli si specifická práva a určitou mírou samostatnost – v 19. století jim chtěli odebrat práva, tak se zbouřili → vrátili jim je ve 20. století Baskové 19
sdíleli osud celého Španělska. Baskové bojovali na straně republiky → prohráli – chtěli jim Francouzi vzít zase práva → Baskové vytvořili radikální skupiny – Baskytsko a svoboda – Askatuna = ETA → slovní výpady, sabotáže – v r. 1968 1. krvavý atentát (na politického důstojníka) – stali se tak teroristickou organizací ETA. Po smrti diktátora pořád bojovali, stáhli přízeň i Basků, chtěli samostatnost, ale umírali i oni – to se baskům nelíbilo, ETA stáhla podporu. V březnu 2006 ETA vyhlásila definitivní přměří a o samostatnosti budou vyjednávat.
-
Lužičtí srbové Žijí v oblasti Lužických hor – Lužice (na německé straně). Poslední slovanské etnikum na území německé země. Lužice – patřila k tzv. vedlejším českým zemím, po bitvě na Bílé hoře část přípsána k Prusku a část k Sasku. V Německém státě čelili germánskému tlaku. Hornolužičtí srbové – jiný jazyk, podobá se staročeštině – asi 40 tisíc lidí, odlišné náboženství – katolíci. Dolnolužičtí srbové – jazyk ovlivněn němčinou –mluví jim 10 tisíc liidí, jsou pravoslavní. Centrum Lužice – Německé město – Budyšín (duchovním centrem) – mají své školy, budyšinský rozhlas, vlastní nakladatelství. Ovládají i němčinu. Slavnosti – velikonoční jízdy jsou v krojích.
20
