Problematika prevence sociálně patologických jevů u příslušníků národnostních a etnických menšin na základních školách Mgr. Barbora Kovářová Anotace: Příspěvek pojednává o systému prevence sociálně patologických jevů v resortu školství, podrobněji se zabývá šikanou a záminkami k ní, především odlišností jedinců a sociokulturním handicapem. Dále je zdůrazněna potřeba systematické multikulturní výchovy právě jako prevence sociálně patologických jevů.
S problematikou sociálně patologických jevů se dnes setkáváme stále častěji. Jejich prevence se odehrává na všech úrovních školství – ministerstvem počínaje přes krajské úřady, ředitele škol a školských zařízení, třídními učiteli a školnímu třídami či jinými výchovněvzdělávacími skupinami konče. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky v této oblasti vydává několik metodických pokynů, mezi nimi kupříkladu pokyn k prevenci a řešení šikanování u žáků škol a školských zařízení, pokyn k jednotnému postupu při uvolňování a omlouvání žáků z vyučování, prevenci a postihu záškoláctví, pokyn k výchově proti projevům rasismu, xenofobie a intolerance či přímo souhrnný Metodický pokyn k primární prevenci sociálně patologických jevů u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních. Krajské úřady na poli prevence koordinují činnosti jednotlivých institucí, školy potom vypracovávají vždy na příslušný školní rok nebo v delším časovém horizontu Minimální preventivní programy, které jsou součástí výchovně vzdělávacího programu školy a přesněji je definuje Metodický pokyn k primární prevenci sociálně patologických jevů u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních. Velkým problémem a často diskutovaným tématem v oblasti sociální patologie zejména ve školách a školských zařízeních je dnes šikana. Šikanování můžeme definovat jako úmyslné chování jednoho či více žáků, kteří opakovaně týrají a zotročují spolužáka nebo spolužáky prostřednictvím agrese a manipulace. (Kolář, 2005) Důležitým faktorem je i výrazná převaha agresora nad obětí a také opakování násilného chování. Za šikanu tedy nelze považovat jedinou bitku mezi dvěma stejně starými a silnými spolužáky, například o přízeň dívky.
1
Záminkou k šikaně často bývá odlišnost, třeba i barva vlasů, na níž jedinec nemůže nic změnit. Jedná se o rozdílnost v positivním smyslu, obětí tedy mohou být žáci nadaní, bystří, inteligentní, spolužáky označovaní jako „šprti“, ale stejně tak může být předmětem odlišnost negativní, jako obezita, neobratnost nebo tělesný handicap. Společným jmenovatelem potom bývá neschopnost obětí se jakkoli bránit. „Člověk, který bývá odlišný, je obtížněji akceptován, a často právě proto získává nižší sociální status. Odlišnost vyvolává v lidech nejistotu a v souvislosti s ní i další nepříjemné pocity. Nevíme, jací odlišní jedinci vlastně jsou, neznáme je a nejsme si jisti, jak bychom se k nim měli chovat. Odmítání je nejjednodušším obranným mechanismem, který představuje únik z nepříjemné situace.“ (Vágnerová, 1999, s. 356) A právě odmítání je charakteristické pro první z pěti stadií šikany, označované jako zrod ostrakismu. „Jde o mírné, převážně psychické formy násilí, kdy se okrajový člen necítí dobře – je neoblíbený a není uznáván. Ostatní ho více či méně odmítají, nebaví se s ním, pomlouvají ho, spřádají proti němu intriky, dělají na jeho účet ,drobné‘ legrácky apod.“ (Kolář, 2005, s. 36) V dalších stadiích se stupňuje agrese, k agresorům se přidávají další a další spolužáci, až jejich postoj nakonec zaujme celá třída. Dle Koláře (2005) následují tato stádia fyzická agrese a přitvrzování manipulace, vytvoření jádra, většina přijímá normy agresorů a totalita neboli dokonalá šikana. Uzdravení kolektivu závisí vždy na tom, v jakém stadiu je šikana rozpoznána. Obecně lze říci, že čím dříve se problém rozkryje, tím snazší je jej vyřešit a tím více zmůže sám pedagog. V pozdějších stadiích je již nutná spolupráce externího odborníka. Odlišností, která jedince odsunuje na okraj společnosti, není jen znevýhodnění zdravotní, tělesné, či smyslové. Může jím být i socikulturní handicap. „Hranice, v níž se odlišnost mění v handicap, je dána aktuální společenskou normou. Handicap představuje odchylku od normy, která přináší zatížení, znevýhodnění. Má svoje sociální důsledky, může svého nositele více či méně stigmatizovat. Sociokulturní handicap vyplývá z odlišnosti sociální příslušnosti a s tím souvisejícího omezení v oblasti zkušeností, jež jsou v tomto případě jiné nebo nedostatečné. Jde o nedostatky či odlišnosti dané působením jiných sociokulturních vlivů, odlišné socializace.“ (Vágnerová, 1999, s. 356) S odlišnostmi velmi těsně souvisí předsudky a stereotypy, zejména zaměřené na určité etnické nebo rasové skupiny. Pro vývoj předsudků je rozhodující prostředí, z něhož člověk pochází, a jeho kultura. Je dokázáno, že děti si osvojují hodnoty a postoje, tedy i předsudky a stereotypy, od svých rodičů a příbuzných a jsou schopny vnímat rozdíly mezi jednotlivými etnickými a národnostními skupinami již od raného věku. Vznik těchto postojů významně souvisí se sociokulturním prostředím, v němž dítě vyrůstá. Rasové předsudky se častěji 2
objevují u dětí z rodin s nižším socioekonomickým statusem a s nižším vzděláním rodičů. (Průcha, 2004) Abychom ve školách předešli negativním jevům, jako je právě šikana, rasismus a xenofobie, ale i záškoláctví nebo závislostní chování, je třeba nejprve zjistit, zda se již problém vyskytl a podle aktuální situace s ním začít pracovat. V oblasti sociálně patologických jevů je třeba se zaměřit nejen na žáky, ale i na učitele. Ti by měli vědět, jak využívat nabízené programy, jak s tématem pracovat ve svých vyučovacích hodinách a hlavně by měli mít zkladní informace a znalosti týkající se problému, měli by jej umět pojmenovat a adekvátně a citlivě na něj reagovat. Pedagogům, ale i jejich žákům jsou dnes k dispozici různé vzdělávací kurzy, semináře či jiné zážitkové aktivity zaměřené právě na multikulturalitu. Například zde můžeme uvést kurzy a semináře pro pedagogy a studenty vysokých škol pořádané v rámci vzdělávacího programu Varianty společnosti Člověk v tísni. Na rozvojovou spolupráci a rozvojové vzdělávání se potom zaměřuje kupříkladu olomoucká Agentura rozvojové a humanitární pomoci Olomouckého kraje s názvem Arpok. Ta do škol přináší projekty pro žáky i pedagogy zaměřené zejména na rozvojové země, s nimiž Česká republika spolupracuje. Jsou to Angola, Bosna a Hercegovina, Jemen, Moldavsko, Mongolsko, Srbsko, Vietnam a Zambie. Projekty seznamují s jejich kulturou, polohou a podnebím, ale i s potížemi, které obyvatele těchto zemí provázejí. Prostřednictvím prezentací, diskusí, výtvarných a pohybových technik, ochutnávek typických pokrmů nebo hraním her se žáci seznamují s konkrétní zemí, naučí se vnímat rozdíly a dozvědí se také o konkrétních projektech humanitární pomoci realizovaných v rozvojových zemích. Dále jsou na trhu k dispozici i nejrůznější publikace s informacemi o zemích, z nichž mohou žáci pocházet, o jejich zvycích, jazyce a životě v vůbec. A tyto publikace také mimo jiné nabízejí náměty pro multikulturní výchovu. Jako příklad může sloužit publikace Náměty pro multikulturní výchovu autorek Evy Cílkové a Petry Schönerové zaměřená primárně na aktivity pro žáky. Na úvodu každé kapitoly věnované jednomu státu, je přehledná tabulka s oficiálním názvem, hlavním městem, rozlohou, úředním jazykem či měnou a počtem obyvatel. Poté následují samotné výtvarné, hudební, pohybové či naučné aktivity zaměřené vždy na tu kterou konkrétní zemi a nakonec jsou uvedeny zajímavé internetové odkazy a adresy na společnosti či sdružení zabývající se problematikou dané země. Další seznam doporučené literatury včetně periodik jak pro školní knihovny, tak pro další vzdělávání pedagogů je v příloze Metodického pokynu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy k výchově proti projevům rasismu, xenofobie a intolerance. 3
Zmíněné kurzy, semináře a literární inspirace se snaží žákům základních i středních škol nové informace přinést zajímavou a atraktivní formou, kdy poznatky nemusí pouze pasivně přijímat, ale mohou s nimi aktivně pracovat, zažít si je. Zejména pro mladší děti je tato podoba vhodná, neboť z interaktivních zážitkových setkání si odnesou daleko více informací, které mohou ovlivnit jejich hodnotový systém, než z dlouhých monologických přednášek. Vzhledem ke stále se zvyšujícímu počtu žáků z řad cizinců (dle Českého statistického úřadu studovalo ve školním roce 2007/2008 na všech typech škol 2.081.884 žáků a studentů, z tohoto počtu bylo 50.366 cizinců a z nich 12 963 na školách základních), je nutné žáky z většinové společnosti (ale nejen je) vést k toleranci k odlišnostem a naučit je se vzájemně respektovat. Zároveň je také třeba se na prevenci sociálně patologických jevů zaměřit komplexně, tedy nejen v průběhu celé školní docházky, ale je nutné sledovat i souvislosti mezi jednotlivými fenomény a snažit se je od sebe neoddělovat, naopak je co nejefektivněji propojovat.
Literatura: CÍLKOVÁ, Eva – SCHÖNEROVÁ, Petra. Náměty pro multikulturní výchovu. 1. vyd. Praha: Portál, 2007.ISBN 978-80-7367-238-6. KOLÁŘ, Michal. Bolest šikanování. 2. vyd. Praha: Portál, 2005. ISBN 20-7367-014-3. PRŮCHA, Jan. Interkulturní psychologie. 1. vyd. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178-885-6. PRŮCHA, Jan. Multikulturní výchova: teorie – praxe – výzkum. 1. vyd. Praha: ISV, 2001. ISBN 80-85866-72-2. VÁNEROVÁ, Marie. Psychopatologie pro pomáhající profese. 1. vyd. Praha: Portál, 1999. ISBN 80-7178-214-9. ZIMOVÁ, Ludmila. O jazycích, zemích a kultuře našich spolužáků. 1. vyd. Ústí nad Labem: Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, Pedagogická fakulta, 2005. ISBN 80-7044-718-4. Metodický pokyn k jednotnému postupu při uvolňování a omlouvání žáků z vyučování, prevenci a postihu záškoláctví [online]. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. [cit. 2009-09-17]. Dostupný z WWW:
. Metodický pokyn k primární prevenci sociálně patologických jevů u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních [online]. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. [cit.
4
2009-09-17]. Dostupný z WWW: . Metodický pokyn Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy k výchově proti projevům rasismu, xenofobie a intolerance [online]. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. [cit. 2009-09-17]. Dostupný z WWW: . Metodický pokyn k prevenci a řešení šikanování u žáků škol a školských zařízení [online]. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. [cit. 2009-09-17]. Dostupný z WWW: . Vzdělávání [online]. Český statistický úřad. [cit. 2009-09-17]. Dostupný z WWW: .
Mgr. Barbora Kovářová Ústav speciálněpedagogických studií PdF Univerzity Palackého v Olomouci Žižkovo nám. 5 771 01 Olomouc E-mail: [email protected]
5
