Problematika péče o novorozence v rozvojových zemích (Uganda) a možnosti humanitární pomoci

Masarykova univerzita Lékařská fakulta Katedra Porodní asistence

Problematika péče o novorozence v rozvojových zemích (Uganda) a možnosti humanitární pomoci Bakalářská práce

Autor: Martina Bellušová Vedoucí práce: Mgr. Jaroslava Fendrychová

Brno 2008

Čestně prohlašuji, že text závěrečné práce jsem zpracovala samostatně, za odborného vedení vedoucí práce a uvedla jsem všechny zdroje k tomu použité.

V Brně, dne 25.4.2008

…………………… Martina Bellušová

Tato závěrečná práce je koncem mé dlouhé cesty za získáním vzdělání porodní asistentky. Jsou zde lidé, kteří mi psaní práce ulehčili a bez kterých by asi nikdy nevznikla. Největší poděkování patří vedoucí práce, Mgr. Jaroslavě Fendrychové. Její praktické rady a odborné připomínky mi vždy dodaly sílu jít dál a naději, že práci dokončím. Velké poděkování ovšem patří i všem těm, kteří pomohli Vám, aby jste si mohli moji práci přečíst. Proto zvláštní poděkování směruji vždy věrným přátelům a rodině.

DĚKUJI!

…………………………. Martina Bellušová

Obsah 1 Úvod............................................................................................................................... 7 2 Cíl a metodika práce .................................................................................................... 9 3 Humanitární pomoc ................................................................................................... 10 3.1 Historie humanitární pomoci ................................................................................. 11 3.2 Humanitární pomoc a Česká republika ................................................................. 11 3.3 Humanitární organizace v České republice ........................................................... 13 3.3.1 Český červený kříž ......................................................................................... 13 3.3.2 Arcidiecézní charita Praha .............................................................................. 13 3.3.3 Nadace mezinárodní lékařské pomoci ............................................................ 14 3.4 Lékaři bez hranic ................................................................................................... 14 3.4.1 Principy organizace Lékařů bez hranic........................................................... 15 3.4.2 Charta organizace Lékařů bez hranic.............................................................. 16 3.4.3 Lékaři bez hranic a Česká republika ............................................................... 16 3.4.4 Cíle a úkoly organizace Lékaři bez hranic...................................................... 17 3.4.5 Financování organizace Lékaři bez hranic ..................................................... 18 3.5 Humanitární organizace ve světě .......................................................................... 18 3.5.1 OSN ................................................................................................................ 19 3.5.2 WHO ............................................................................................................... 19 3.5.3 UNICEF .......................................................................................................... 19 3.5.4 UNESCO ........................................................................................................ 20 4 Uganda ........................................................................................................................ 21 4.1 Perla Afriky ........................................................................................................... 21 4.2 Problém zvaný zdravotnictví ................................................................................. 22 4.2.1 Prenatální péče ............................................................................................... 23 4.2.2 Postnatální péče .............................................................................................. 24 4.2.3 Rozdíly mezi bohatými a chudými ................................................................. 24 4.2.4 Imunizace dětí ................................................................................................. 24 4.2.5 Návaznost péče ............................................................................................... 25 4.3 Země dětí ............................................................................................................... 25 4.4 Uganda, země mnoha nemocí ............................................................................... 26 4.4.1 AIDS ............................................................................................................... 27 4.4.2 Malárie ............................................................................................................ 27 4.4.3 Krvácivá horečka Ebola .................................................................................. 29 4.4.4 Mortalita a morbidita ...................................................................................... 29 4.4.5 Infekce ............................................................................................................ 31 4.4.6 Sepse ............................................................................................................... 31 4.4.7 Kojení a prevence infekcí ............................................................................... 32 4.4.8 Asfyxie ............................................................................................................ 32 4.4.9 Nízká porodní hmotnost ................................................................................. 32 4.4.10 Průjem ........................................................................................................... 33

5 Humanitární činnost v Ugandě ................................................................................. 34 5.1 Velký příběh malé nemocnice ............................................................................... 34 5.1.1 Začátky Česko-ugandské nemocnice .............................................................. 34 5.1.2 Proč právě Buikwe .......................................................................................... 35 5.1.3 Cíle projektu Česko-ugandské nemocnice...................................................... 36 5.1.2 Financování nemocnice .................................................................................. 37 5.1.3 Personál nemocnice ........................................................................................ 38 5.1.4 Vybavení nemocnice ...................................................................................... 38 5.1.5 Dispozice nemocnice ...................................................................................... 38 5.2 Médecins Sans Frontiéres ...................................................................................... 39 6 Praktické aspekty humanitární práce ...................................................................... 41 6.1 Co vše je potřeba než se můžete stát pracovníkem humanitární organizace......... 41 6.1.1 Vhodní kandidáti ............................................................................................ 41 6.1.2 Výběrové řízení a úspěšní uchazeči ................................................................ 42 6.1.3 Život a humanitární mise ................................................................................ 44 6.2 Zkušenosti a zážitky z misií .................................................................................. 45 6 Závěr ........................................................................................................................... 50 7 Souhrn ......................................................................................................................... 52 8 Seznam literatury ....................................................................................................... 54 9 Seznam zkratek .......................................................................................................... 60 10 Seznam příloh ........................................................................................................... 62

Pregnant women and infants, publikováno v (39).

Život každé matky a dítěte je důležitý!

1 Úvod Výběr tématu bakalářské práce ovlivnil můj osobní postoj, názor a dlouho přetrvávající touhu účastnit se humanitární mise. Jelikož jsem si vybrala profesi porodní asistentky, mým snem je pomáhat těhotným ženám, aby porod pro ně nebyl posledním okamžikem v životě a stejně tak, aby tuto šanci měli i novorozenci. Chudší, rozvojové krajiny v Asii, Africe a Latinské Americe nazývány jako třetí svět (5), jsou právě ty země, které humanitární pomoc potřebují a mnohdy jsou na ni odkázány. Neexistují jednoznačná kritéria, dle kterých by se dalo určit, zda daná země patří mezi rozvojové nebo nikoli. Důvodem je, že se nedají přesně určit všechny jejich společné vlastnosti. Byli však vytvořeny dva základní přístupy. První, užší přístup je založen na koloniálních vazbách. Podle něho je rozvojovou zemí každá kolonie, polokolonie nebo závislá země, která získala nezávislost. Je to metoda historicky starší a dnes již málo používaná. Širší přístup Světové banky je založen na hrubém domácím produktu na hlavu. V obou případech dochází ke změnám. Protože každá země je něčím jiná a žádná charakteristika nebude obsahovat všechny znaky a tedy žádný seznam ani nebude zahrnovat všechny rozvojové země.

Nejčastěji se za rozvojové země označují krajiny, kde je: • nízký hrubý domácí produkt na osobu, • vysoké přírůstky obyvatel nebo velikost populace, • vysoká nezaměstnanost, • vysoký podíl obyvatelstva žijící pod hranicí chudoby, • vysoké příjmové nerovnosti, • dominance zemědělství na HDP (hrubý domácí produkt) i zaměstnanost, • zahraniční obchod tvořící jen malý podíl na HDP a jeho zaměření na export primárních komodit (19).

Přestože těchto krajin je nespočetné množství, každá je něčím jiná. Mě zaujala země, kde žije více dětí než dospělých. Kde obyvatelé nevědí, co je to stáří. Kde pro ženy den porodu není očekávaný „den D“. Vybrala jsem si Ugandu – zemi dětí. Porod dítěte je v Ugandě hlavní sociální problém (52) a míra mateřské mortality je jedna z nejhorších ve světě (60). Uganda patří mezi ty nejchudší země na světě 7

(příloha č.1) a také se řadí k nejméně vyspělým krajinám (příloha č.2). Dlouhá léta ji sužují AIDS, malárie, infekce a mnoho banálních nemocí, které zde způsobují prudký nárůst sirotků. Uganda je typickým příkladem rozvojové země, která nutně potřebuje pomoc od vyspělých zemí. Potřebuje humanitární pomoc.

8

2 Cíl a metodika práce V bakalářské práci jsem se zaměřila na problematiku péče o novorozence v rozvojových zemích, konkrétně v Ugandě a také na možnosti humanitární pomoci jako řešení tohoto problému. Cílem je informovat o závažnosti dané situace a motivovat k aktivní účasti prostřednictvím humanitárních organizací. Jelikož jde o práci nevýzkumného charakteru, z tohoto důvodu nejsou stanoveny žádné hypotézy, pouze cíl, s jakým byla práce napsána. Protože jsem zatím v Ugandě nebyla, musela jsem se uspokojit s literárními zdroji. Tato krajina je ovšem dost jedinečná a sehnat v České republice materiál potřebný k dostatečnému zpracování bakalářské práce byl takřka nemožný. Obrátila jsem se proto na Velvyslanectví České republiky v Ugandě, lépe řečeno v Nairobi (Keňa). Česká republika nemá přímo v Ugandě své velvyslanectví. Dalším, dost podstatným zdrojem informací, byla pro mne humanitární organizace Lékaři bez hranic. Ochota jejich kanceláře byla pro mne přínosem a také „Setkání s Lékaři bez hranic“, které se konalo u nás na lékařské fakultě. Zbytek informací jsem musela čerpat ze zahraniční literatury, které je sice mnohem více než tady u nás, pro mne však byla nedostupná a tak jsem si musela vystačit pouze s její internetovou podobou. Přes všechny překážky a nedostatek zdrojů v českém jazyce, jsem nakonec získala množství zajímavých informací, na podkladě kterých jsem vytvořila bakalářskou práci. Jelikož já sama jsem měla problém s nedostatkem materiálu o této problematice v České republice, doufám, že tato bakalářská práce bude sloužit právě těm, kteří by sice měly zájem o účast v humanitárních misích, chybí jim však dostatečné informace.

9

3 Humanitární pomoc Humanitární pomoc zahrnuje aktivity, které představují bezprostřední reakci na humanitární krizi. Ta se obecně popisuje jako situace, ve které jsou běžné prostředky lidí, které jim garantují důstojný život, ohroženy v důsledku přírodní katastrofy nebo lidmi zaviněné krize. Jde tedy pouze o krátkodobou pomoc, uspokojení základních životních potřeb. Humanitární pomoc vychází z principu humanity. Zachování lidské důstojnosti je jednou z nejdůležitějších zásad. Hlavním cílem humanitární pomoci je zmírnění útrap lidí, ochrana životů a respekt vůči lidské důstojnosti (23).

Aby byla pomoc efektivní a kvalitní, je potřeba vědět, co daná země potřebuje. Špatně naplánovaná a realizovaná pomoc je nejen málo účinná, ale může mít okamžité či dlouhodobé negativní následky. Důležitá je neutralita a nestrannost. Jednou ze zásad je také nikdy neposkytovat pomoc na základě východiska: „Nemají nic, tak musejí být vděční za všechno“. Ještě důležitější však je, aby se na realizaci poskytované pomoci zúčastnili i samotní příjemci této pomoci (23).

Špatně plánovaná a organizovaná pomoc: • může škodit - např. nedostatek mateřského mléka u kojících žen je většinou následkem šoku z katastrofy. Tento stav však rychle přejde a dítě může být opět kojeno. Vážné problémy ale naopak způsobí náhrada kojení instantní formulí (mlékem v prášku), které se připravuje v nesterilním prostředí. • je neefektivní nebo nesmyslná - např. nákup balených vod: často je rychlejší a levnější zajistit přísun pitné vody na místě (oprava pumpy). • ponižuje a vytváří závislost: - např. vepřové muslimům: pomoc, která nerespektuje vyznání, ponižuje lidskou důstojnost.

Humanitární pomoc je právně zakotvena v tzv. Mezinárodním humanitárním právu (International Humanitarian Law, IHL). Na tomto právním podkladě definuje největší humanitární organizace Mezinárodní federace Červeného kříže a Červeného půlměsíce (International Federation of Red Cross and Red Crescent Societies, IFRC) svoje principy v tzv. Kodexu chování (Code of Conduct). Tato pravidla znamenají především, že pomoc není politická a nesmí tak ani být vnímána, že při poskytování humanitární pomoci nesmí 10

být nikomu straněno a že má být založena čistě na potřebách lidí bez ohledu na rasu, vyznání nebo národnost (23). 3.1 Historie humanitární pomoci Poskytování

humanitární

pomoci

má

dlouhou

historii

(4).

Základy

jedné

z nejznámějších humanitárních organizací - Mezinárodního výboru červeného kříže (International Council of the Red Cross — ICRC), jsou datovány do roku 1863 ve švýcarské Ženevě (59). V roce 1919 pak vznikla slavná britská organizace Zachraňte děti (Save the Children), věnující se hlavně humanitární pomoci dětem po celém světě (23). Kolem roku 1930 byl vytvořen americký Mezinárodní výbor pro záchranu (International Rescue Committee - IRC) na pomoc Židům, který se později stal jednou z největších světových humanitárních organizací. Jako reakce na druhou světovou válku vznikly také britský Oxfam (The Oxford Committee for Famine Relief – Oxfordský výbor pro pomoc hladovějícím) nebo americký CARE (Cooperative for Assistance and Relief Everywhere – Sdružení pro radu a pomoc kdekoli). Ve Francii začala fungovat francouzská organizace Lékaři bez hranic (Médecins Sans Frontiéres - MSF) a postupně mnoho dalších nevládních neziskových organizací, které poskytují pomoc v různých částech světa. V České republice to byly hlavně Česká katolická charita a společnost Člověk v tísni (59). 3.2 Humanitární pomoc a Česká republika Česká republika už v současnosti patří do kategorie vyspělých zemí. Přeřadila se tak ze skupiny zemí rozvojových. Oficiálně se tak stalo 1.3.2006, i když dohoda byla ujednána už více jak rok. Do této skupiny ji v Praze slavnostně povýšil šéf Světové banky Paul Wolfowitz. Důvodem byla ekonomická stabilita ČR (Česká republika), která zabezpečila ekonomickou nezávislost od Světové banky. Povýšení do kategorie vyspělých států v praxi znamená, že ČR už nebude od Světové banky přijímat úvěry, ale naopak bude pomáhat chudším státům (24). Česká republika poskytuje pomoc do zahraničí prostřednictvím zasílání finančních prostředků, rozvojové pomoci (cílem je přispět zejména k omezení chudoby v méně vyspělých částech světa cestou ekonomicko-sociálního udržitelného rozvoje), zasílání materiální humanitární pomoci, vysílání vojáků a speciálních sil (např. záchranné operace za pomoci psovodů) a vysílání lékařských týmů pro ošetřování a zaškolování místních zdravotníků (17). 11

Humanitární pomoc do zahraničí je nedílnou součástí zahraniční politiky České republiky, která ji poskytuje podle naléhavosti situace a potřeb postiženého státu, podle možností ekonomiky, disponibilních zdrojů státního rozpočtu, v souladu se zásadami a rezolucemi mezinárodního společenství (Organizace spojených národů, Mezinárodního výboru Červeného kříže a Červeného půlměsíce atd.) a s vlastními prioritami a zájmy. Děje se tak buď na bilaterální úrovni nebo jde o přímou pomoc postiženému státu. Další možností je využití mezinárodních vládních i nevládních mechanismů na pomoc konkrétním skupinám obyvatel. Pro mnohostrannou humanitární pomoc využívá ČR mezinárodních humanitárních organizací. Může také jít o spolupráci s nevládními humanitárními organizacemi jako je např. Člověk v tísni, Český červený kříž a z církevních organizace ADRA (Adventist Developement and Relief Agency, Adventistická agentura pro pomoc a rozvoj) a Česká katolická charita. Tyto patří v ČR k těm nejatraktivnějším, které mají bohaté zkušenosti v poskytování pomoci (18). Česká republika již několik let poskytuje na základě předpisů uvedených v příloze č. 3 následující typy pomocí do zahraničí: • Záchranářská humanitární pomoc do zahraničí: připraveny jsou speciální typy odřadů složeny vždy tak, aby odpovídaly potřebám v místě mimořádné události (požární odřad, povodňový odřad, USAR (Urban Search and Rescue Team, Vyhledávací a záchranný odřad do obydlených oblastí),…), členy odřadu jsou hlavně příslušníci HZS ČR (Hasičský záchranný sbor ČR) a dále mohou být součástí odřadu také příslušníci kynologických brigád, Policie ČR, apod. • Materiální humanitární pomoc do zahraničí: potom, co je podána konkrétní žádost postiženého státu a zvážena českou stranou, humanitární pomoc je případně Českou republikou

poskytnuta.

Rozhoduje

také

Ministerstvo

vnitra

v

dohodě

s Ministerstvem zahraničních věcí. • Finanční humanitární pomoc do zahraničí: zde rozhoduje Ministerstvo zahraničních věcí ČR ve spolupráci s MV (Ministerstvo vnitra) - generálním ředitelstvím HZS ČR. Většinou je poskytována prostřednictvím mezinárodních organizací. Druhá možnost je přímo na bankovní konto určené postiženým státem. • Poradenská. • Kombinovaná (38).

12

3.3 Humanitární organizace v České republice Původně Československá rada pro humanitární spolupráci, dnes

Česká rada

humanitárních organizací, vznikla 2.5.1990. Cílem bylo zmírnit lidské utrpení realizací nejrůznějších humanitárních projektů v duchu humanitních ideálů, na jejichž základě vznikla Československá republika. Do dnešní doby se do České rady humanitárních organizací přihlásilo 225 členských organizací (příloha č. 3). Spolu zaměstnávají více než 8 000 pracovníků v sociálních službách (10). Z důvodu velkého počtu těchto organizací zde zmíním pouze ty, které jsou důležité z hlediska historie poskytování humanitární pomoci, aktivní pomoci v Ugandě nebo jsou jinak významné. 3.3.1 Český červený kříž Dá se říci, že Český červený kříž, humanitární občanské sdružení působící na celém území České republiky, je počátkem humanitární pomoci v ČR. Má celkem 69 tisíc členů a dobrovolníků sdružených v 1 598 místních skupinách. Český červený kříž je jedinou státem uznanou národní společností Červeného kříže na území České republiky ve smyslu mezinárodního práva. Cílem tohoto sdružení je především předcházet a zmírňovat utrpení, chránit zdraví, život a úctu k lidské bytosti, podporovat vzájemné porozumění, přátelství a mír mezi národy bez rozdílů národnostních, rasových, náboženských, třídních a politických a usilovat o naplňování základních principů hnutí Červeného kříže (humanita, neutralita, nestrannost, nezávislost, dobrovolnost, jednota a světovost) (11). 3.3.2 Arcidiecézní charita Praha Arcidiecézní charita Praha je organizační jednotkou římskokatolické církve. Byla založena zřizovací listinou pražského arcibiskupa. Jde o organizaci, která poskytuje pomoc lidem v nouzi a to na základě křesťanské lásky. Náboženská, politická či rasová příslušnost zde nehraje roli (1). Jedním z projektů organizace je i Adopce na dálku, který byl založen v roce 1993. Jde o možnost poskytnou vybraným dětem vzdělání prostřednictvím sponzorů z ČR. V současnosti projekt pomáhá více jak 16 000 dětem v mnoha zemích a jednou z krajin je i Uganda (7). Projekt Adopce na dálku je však pouze pro ty nejchudší, které vybírá místní komunita dané oblasti. Není zde žádná protekce, diskriminace nebo náboženská diferenciace. Jedinou podmínkou je být chudý. V Buikwe (asi 50 kilometrů od

Kampaly

-

hlavního

města

Ugandy,

nedaleko

Viktoriina

jezera)

je

již

4 000 sponzorovaných dětí (48).

13

3.3.3 Nadace mezinárodní lékařské pomoci Nadace mezinárodní lékařské pomoci je nezisková, nevládní a nezávislá charitativní organizace, která má tři hlavní cíle - zdraví, léčba a naděje. Zdraví, protože se zaměřuje na hlavní příčiny nemocí a utrpení, výživu, zdravotní služby a hygienu. Léčbu, protože se rozhodla podílet na záchranných zásazích a humanitární pomoci, při kterých poskytuje vhodné léčebné postupy a pomoc. Důležitá je zde role klinik, nemocnic a dalších zařízení. Naději, protože se zaměřuje na nejchudší, nejzoufalejší rozvojové země, kontaktuje charitativní organizace a slučuje své zdroje, aby vyřešili dlouhodobé i krátkodobé zdravotní problémy a poskytli humanitární pomoc (30). Nadace mezinárodní lékařské pomoci poskytuje pomoc třemi způsoby. Jednak jde o naléhavou zdravotnickou a humanitární pomoc vycházející z dlouhodobých potřeb veřejného zdraví. Dále pak poskytuje vhodnou následnou pomoc, včetně zdravotnického vybavení, zásob, jídla, léků, vitamínů a dalších předmětů potřebných v daném místě. V neposlední řadě také pomoc v kritických dobách (30). Sedm klíčových oblastí působnosti Nadace mezinárodní lékařské pomoci: humanitární pomoc v nouzi, zdravotnický materiál a humanitární pomoc, veřejné povědomí a vzdělání, zdraví v komunitě, týmy krátkodobých misí, zdravotní dobrovolníci, nové přístupy a služby (30). 3.4 Lékaři bez hranic Lékaři bez hranic (Médecins Sans Frontières) je mezinárodní humanitární organizace, která poskytuje odbornou zdravotnickou pomoc lidem v ohrožení a v případě krizí. Mnohdy musí pracovat v odlehlých a jen těžce přístupných oblastech. Motivace, profesionalita a připravenost vzdát se na určitý čas vlastní životní úrovně s cílem poskytnout přímou pomoc. Bez těchto předpokladů nelze být pracovníkem organizace Lékaři bez hranic. Organizace vznikla v roce

1971 a byla založena skupinou

francouzských lékařů a novinářů. Má přes 2 500 mezinárodních a více jak 23 000 místních spolupracovníků. Tam, kde je to potřeba, zabezpečují zdravotnickou péči, uvádějí do provozu kliniky, vykonávají zde chirurgické operace, snaží se bojovat s epidemiemi a provádí také kampaně v oblasti očkování. Jejich úkolem a jedním z hlavních cílů je vzdělávat, aby byl domorodý personál schopen poskytovat kvalitní péči. Dále zabezpečují provoz výživových center pro podvyživené děti, provozují programy mentální péče a ošetřují pacienty postižené infekčními nemocemi jako jsou tuberkulóza, spavá nemoc 14

a AIDS (Acquired Immunodeficiency Syndrome). Poskytovat lékařskou pomoc tam, kde není přístup k zdravotnickým zařízením, to je hlavním cílem organizace Lékaři bez hranic (59). V současné době jsou Lékaři bez hranic největší nezávislou neziskovou lékařskou humanitární organizací na světě, která je svými sekcemi zastoupena v 19 zemích. V 5 humanitárních centrech, které se nacházejí v Paříži, Amsterdamu, Bruselu, Ženevě a v Barceloně, jsou organizovány jednotlivé humanitární akce. Celkem se jedná o přibližně 400 humanitárních programů ve více než 70 zemích světa. V příloze č. 4 je úplný seznam zemí, kde Lékaři bez hranic působí. V roce 1999 byla organizaci Lékaři bez hranic udělena Nobelova cena za mír jako „uznání jejich průkopnické humanitární práce na různých kontinentech“ (27). 3.4.1 Principy organizace Lékařů bez hranic Zdravotnická pomoc - poskytování odborné léčebné a preventivní zdravotnické péče je hlavním posláním. Základ je pomoci překonat krizi a zabezpečit návrat k původnímu způsobu. Zajištění zdravotnické pomoci je tak hlavní činností všech akcí Lékařů bez hranic. Svědectví - jde o pomoc lidem v nouzi a zlepšení jejich situace prostřednictvím svědectví, které lze podávat různými způsoby. Jde také především o to, poukázat na příčiny krize. Nejde o cíl, ale prostředek. Lékařská etika - povinností lékaře je dodržování zásad lidskosti, poskytovat pomoc v duchu úcty ke každému lidskému životu od jeho počátku až do jeho konce a se všemi ohledy na důstojnost lidského jedince. Jejich úkolem je také chránit zdraví a život, mírnit utrpení a to bez ohledu na národnost, rasu, barvu pleti, náboženské vyznání, politickou příslušnost, sociální postavení, sexuální orientaci, věk, rozumovou úroveň a pověst pacienta či osobní pocity lékaře. Diskriminace není přípustná. I v těchto zemích má pacient právo na důvěrnost informací. Lidská práva - podmínkou je také dodržování Všeobecné deklarace lidských práv a Mezinárodního humanitárního práva. Patří sem i Právo na ochranu a pomoc civilistům, nemocným a raněným vojákům a válečným zajatcům v ozbrojených konfliktech a Právo na ochranu dětí ve válečných konfliktech.

15

Nezávislost - důležitá je politická, vojenská, náboženská, ekonomická nezávislost nebo nezávislost na jiných zájmech a vlivech. Povolena je pouze finanční nezávislost, protože tak je možné prostřednictvím soukromých dárců zabezpečit pomoc všem lidem v nouzi. Nestrannost - nebere se ohled na rasu, etnický původ, náboženské či politické přesvědčení. Zaměřeno je pouze na lidské utrpení. Neutralita - v případě konfliktu se pracovníci Lékařů bez hranic zdržují jakýchkoliv reakcí a nekomentují politickou situaci. Ovšem to neznamená, že nebude dodržováno lidských práv nebo Mezinárodního humanitárního práva. Transparentnost - organizace nese plnou odpovědnost, účinnost a kvalitu prostředků použitých na svoji práci a pravidelně poskytuje informace o použitých prostředcích. Dobrovolnictví - organizaci Lékaři bez hranic tvoří motivovaní a profesionální pracovníci, kteří jsou ochotni vzdát se na určitý čas vlastní životní úrovně s cílem poskytnout pomoc lidem v nouzi. Misí se zúčastňují dobrovolně a přebírají plnou zodpovědnost za své konání (27). 3.4.2 Charta organizace Lékařů bez hranic Lékaři bez hranic pomáhají lidem v nouzi, obětem přírodních katastrof nebo katastrof způsobených lidským přičiněním, obětem ozbrojených konfliktů, bez diskriminace a bez ohledu na rasu, etnický původ, náboženské nebo politické přesvědčení. Ve jménu všeobecné lékařské etiky a práva na humanitární pomoc pracují Lékaři bez hranic neutrálně a nestranně a vyžadují plnou a neomezenou svobodu při výkonu své činnosti. Spolupracovníci Lékařů bez hranic se zavazují respektovat zásady profesní etiky a zachovávat úplnou nezávislost od jakéhokoliv politického, ekonomického nebo náboženského vlivu. Jako dobrovolníci jsou si členové Lékařů bez hranic vědomi rizik a nebezpečí, kterým jsou na misích vystaveni a nemají právo požadovat pro sebe ani pro své blízké jiné odškodnění, než jaké je organizace schopna poskytnout (27). 3.4.3 Lékaři bez hranic a Česká republika V docela nedávné minulosti, roku 2006, byla založena i Česká kancelář, která patří k rakouské sekci organizace. Cílem je nábor a školení dobrovolníků z České republiky a Slovenska a v neposlední řadě také poskytování informací ze zemí, kde Lékaři bez hranic působí. Zároveň poskytují veřejnosti informace o humanitární situaci v krizových oblastech. Pro organizaci pracují i dobrovolníci, bez nároku na odměnu (27). 16

3.4.4 Cíle a úkoly organizace Lékaři bez hranic Cílem humanitárních misí není nahradit stávající personál, ale předat jim vědomosti, vyučovat, aby se zabezpečila relativně kvalitní péče. Tato organizace se zaměřuje na pohotovostní (akutní) situace, tedy země, které potřebují neodkladnou pomoc. Proto pak po určité době (někdy třeba i 10 – 15 let), kdy už je potřeba, aby MSF zemi opustila, předá se jiné organizaci (třeba americké), které se zaměřují na dlouhodobé projekty. Pokud by totiž MSF odjela a nechala oblast nezabezpečenou, situace by se vrátila do starých kolejí. Jestli se vyskytne situace, kdy je práce nad hlavu (např. uzavírání projektu MSF v zemi a předání jiné organizaci), každý dělá všechno (sestra účetnictví apod.). Lékaři bez hranic poskytují pomoc lidem po celém světě, kteří nemají dostatečný přístup k lékařské péči. A proto je hlavním cílem humanitárních akcí zajistit zdravotní péči lidem v nouzi. Neméně důležité je také poskytnou i psychologickou podporu lidem, kteří utrpěli trama. Je-li to potřeba, zabezpečují v postižených oblastech humanitární pomoc a potraviny, pitnou vodu a sanitární zařízení. Organizace pomáhá i lidem vyloučeným ze zdravotního systému. Práce organizace Lékaři bez hranic vychází z přesvědčení, že každý člověk v nouzi má právo na pomoc bez ohledu na svůj původ, názory nebo náboženské vyznání. Aby mohla organizace zodpovědně usoudit, zda je jejich pomoc v dané zemi opravdu potřebná a má vůbec smysl akci realizovat, před zahájením každé akce je nejprve do oblasti vyslán malý tým. Ten je složený nejen z lékařů, ale i odborníků – logistiků. Jejich úkolem je zjistit, co postižené obyvatelstvo potřebuje. Důležité ale také je posoudit bezpečnostní rizika a technické problémy, které by se mohly vyskytnout. Pokud je akce schválena, mohou v průběhu několik hodin do krizového regionu odletět letadla s posádkou pracovníků a humanitární pomocí na palubě. Práce v místě krize by ovšem nebyla možná bez podpory domorodého personálu z daného regionu. Humanitární programy často trvají i několik let a bývají ukončeny teprve tehdy, když se situace dostatečně zlepší nebo pokud mohou tyto činnosti převzít jiné organizace. Práce Lékařů bez hranic je často důkazem, že

potřebná péče může fungovat

i ve ztížených podmínkách a při omezeném množství prostředků. Řada jejich programů, ať už v oblasti HIV/AIDS (Human Immunodeficiency Virus), tuberkulózy nebo malárie, je příkladem, který lze následovat. Diagnostické a terapeutické možnosti jsou ovšem omezené. To je často problém u tzv. „zapomenutých nemocí“, jako je například spavá

17

nemoc. Cílem všech misí pořádaných organizací Lékaři bez hranic je dostat pod kontrolu zdravotní problémy lidí v krizových situacích a zlepšit tak jejich životní podmínky. Úkolem logistiků je zajištění přepravy a skladování materiálu, léků a potravin. Patří sem i podmínky pro hospitalizaci pacientů a ubytování humanitárních pracovníků. Důležitý je taky dohled na fungování komunikace mezi centrálou a jednotlivými místy, kde je humanitární pomoc realizována. Právě díky dlouholetým zkušenostem, které organizace Lékaři bez hranic má, pro ně není problém odhadnout, jaký humanitární materiál bude v příslušné krizové oblasti zapotřebí. V logistických centrech jsou připraveny zabalené a již proclené kontejnery s materiálem a léky pro nejrůznější katastrofy (zemětřesení, záplavy nebo epidemie cholery). Pro různé krizové situace organizace sestavila celkem 150 variant takovýchto kontejnerů s humanitárním materiálem (obr. č. 1). Pak už je snadné je rychle naložit do nákladního letadla, odbavit a dopravit do krizové oblasti. Kromě léků a lékařského materiálu obsahují nejrůznější věci, jako například nářadí, stany, pláštěnky, nádoby na vodu, osvětlovací přístroje nebo dieselové agregáty. Největší logistické centrum organizace Lékaři bez hranic se nachází ve francouzském Bordeaux. Další distribuční sklady se nacházejí v různých zemích, kde humanitární akce probíhají (27). Obr. č. 1 Kontajner s humanitárním materiálem

3.4.5 Financování organizace Lékaři bez hranic Organizace by samozřejmě nemohla fungovat bez soukromých dárců, kteří jsou nejdůležitějším zdrojem financí organizace. Pomoc se tak může poskytovat rychle a hlavně nezávisle na vládách příslušných států. Minimálně 80 % všech výdajů organizace je určeno na poskytování pomoci. Pouze 20 % je použito na péči o dárce a na správu organizace (27). 3.5 Humanitární organizace ve světě Čím více krajin získává nezávislost, tím více vzrůstá potřeba mezinárodních organizací, které je spájejí (5). V dnešní době je už nespočetné množství těchto organizací. Kromě

18

Červeného kříže, který se zabývá zmírněním lidského utrpení a podporou zdraví, jsou zde další organizace známé po celém světě: 3.5.1 OSN Organizace spojených národů (OSN) neboli United Nations Organisation (UNO, hovorově UN) má univerzální celosvětový charakter a působí v zájmu zachování míru a porozumění (5). Byla založena hned po 2. světové válce roku 1945. Konference Spojených Národů, která se konala 25. dubna 1945 v San Franciscu, měla za úkol vytvořit základy pro novou mezinárodní organizaci. Chartu OSN podepsalo 50 zúčastněných delegací (13). Platnou začala být po ratifikaci dne 24. října 1945 (36). Sídlem se stal New York, kde se 27. února 1952 poprvé sešli představitelé z krajin celého světa. OSN je výhradně financována z příspěvků členských států. Kritériem pro vyměřování je velikost státu a hospodářská vyspělost. Mezi úředními jazyky OSN patří angličtina, španělština, čínština, ruština, francouzština a na důležitějších schůzích také arabština (13). Všechny členské státy souhlasí se zásadou řešit spory mírovou cestou bez použití síly proti jiným krajinám kromě sebeobrany. Dnes je v OSN téměř 99 % obyvatelstva světa ze 185 států (5). 3.5.2 WHO Světová zdravotnická organizace (SZO) neboli WHO (World Health Organisation) je mezinárodní organizace systému OSN, se sídlem v Ženevě ve Švícarsku. Den založení organizace, 7. duben 1948, se na celém světě oslavuje jako Světový den zdraví. Předchůdcem WHO byla Zdravotnická organizace neboli HO (Health Organisation), agentura Spojených národů. Cílem je dosáhnout nejvyšší možné úrovně zdraví pro všechny. Hlavní úkol je ničit nemoci, především klíčové infekční nemoci. WHO také definovalo zdraví jako: Stav kompletní fyzické, mentální a sociální pohody, a ne pouze absenci nemoci nebo tělesných vad. Spolu s členy OSN (kromě Lichteštajnska) má WHO 192 členů. Západní Timor je od 20. května 2002 nejnovějším členem (47). 3.5.3 UNICEF United Nations International Children's Emergency Fund (The United Nations Children's Fund – zkrácená forma, Dětský fond OSN) je hlavní světovou organizací, která se zabývá ochranou a zlepšováním životních podmínek dětí a podporou jejich všestranného rozvoje. Ve 157 zemích na celém světě poskytuje humanitární pomoc, ale také dlouhodobý 19

rozvoj v oblastech zdravotní péče, vzdělání a ochrany dětí. Přesvědčením této organizace je, že základ rozvoje lidstva je péče o děti a jejich zdraví vývoj, kam patří výživa, přístup k nezávadné vodě, očkování, vzdělávání, ochrana dětí před jakýmkoliv vykořisťováním. UNICEF se zakládal s cílem odstranit překážky, jako chudoba, násilí, nemoci a diskriminace, které se dětem staví do cesty (63). 3.5.4 UNESCO The United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization bylo založeno 16. listopadu 1945. Patří pod OSN a jeho cílem není pouze výstavba školních tříd ve zdevastovaných zemích nebo publikování vědeckých objevů. Vzdělávání, sociální a přírodní věda, kultura a komunikace mají za cíl budovat pokoj v myslích lidí. UNESCO šíří

mezinárodní

spolupráci

v rámci

vzdělávání,

vědy,

kultury

a

komunikace

ve 193 členských státech a 6 asociovaným členům (stav k říjnu 2007). UNESCO založilo 37 krajin, které 16. listopadu 1945 podepsaly Ústavu UNESCA. V platnost vstoupila 4. listopadu 1946 potom, co ji ratifikovalo 20 krajin: Austrálie, Brazílie, Kanada, Čína, Československo, Dánsko, Dominikánská republika, Egypt, Francie, Řecko, Indie, Libanon, Mexiko, Nový Zéland, Norsko, Saudská Arábie, Jižní Afrika, Turecko, Velká Británie a Spojené státy americké. Uganda se k UNESCU připojila 19.listopadu 1962 (61).

20

4 Uganda Winston Churchill kdysi řekl o Ugandě, že to je „Perla Afriky”. Skutečně je to jedna z nejkrásnějších afrických zemí. Má mimořádné přírodní scenérie s horami, jezery a vodopády a velké množství národních parků. Světově proslulá jsou safari. Uganďané jsou lidé přátelští, pohostinní, plní humoru (69). 4.1 Perla Afriky Uganda se řadí mezi 15 nejchudších zemí světa (48). I když Winston Churchill nazýval Ugandu „Perla Afriky“, v roce 1986 však byla naprosto rozvrácená a zničená. V letech 1971-1979 byl v Ugandě při moci prezident Idi Amin. Krajina existovala v období diktatury, kdy tisíce lidí bylo pronásledovalo a vražděno. Když si ostatní země uvědomili, jaká je Aminova vláda zkorumpovaná, přerušili mezinárodní pomoc. I když byl Amin v roce 1979 svržen, rozvrat pokračoval. Změna nastala až roku 1986, kdy se dostal k moci prezident Yoweri Museveni. Až jeho vláda přinesla zemi pokoj. Znovu byla nastolena demokracie a začaly hospodářské proměny. Uganda, oficiálně Ugandská republika, s hlavním městem Kampala, má rozlohu 236 040 km2. Pro srovnání, Česká republika má rozlohu pouze 78 864 km2 (69). Nachází se v oblasti východní Afriky. Celkový počet obyvatel z roku 2007 je 30 262 610 (53). Nil, nejdelší řeka Afriky, přetéká i Ugandou. Další nej patří Viktoriině jezeru, které jako největší jezero a druhé největší na světě, se částečně nachází také v Ugandě. Právě do tohoto jezera byli před 30 lety nasazeni velké nilské ostříže. Důvod byl prostý. Měla se zvýšit produkce ryb a turistům zlepšit podmínky na sportovní rybolov. Od té doby se však ostříže rozšířili do všech oblastí jezera a zlikvidovali tak většinu původních druhů ryb (5). Uganda je zaostalý, vnitrozemní stát, kde se asi 80 % obyvatel věnuje především pěstování plodin pro domácí spotřebu, aby se uživilo. V období sucha je dokonce mnoho Uganďanů nuceno živit se i hlodavci (35,69). Významný je chov skotu a rybolov v jezerech. Důležitá je těžba dřeva z lesů, které pokrývají ¼ plochy země. Je zde silnice, která patří k nejlepším v Africe. Železnice spojuje Kampalu s doly na západě a s Mombasou v Keni. Na jezeře Ukerewe (Viktoriino jezero) existuje lodní doprava. Mezinárodní letiště je v Entebbe (35). Obyvatelé jen zřídka vycházejí ven bez deštníku. Většinu dní totiž bývá odpoledne silný déšť. Kampala má průměrně 242 dní v roce prudké

bouřky, večer déšť ustane a vzduch se ochladí. Město bylo zničeno během Aminovy vlády i po ní. Dnes, díky zahraničním investicím, se opět obnovuje (5). Země je rozdělena na 56 regionů (54). I když angličtina je úředním jazykem, hojně se zde mluví svahilsky. Platí se ugandským šilinkem (UGX). Uganda je členem mezinárodních organizací jako je OSN a Commonwealth (Britské společenství). Nyní je v krajině plná náboženská svoboda bez jakéhokoliv omezení (69). Uganda ale patří mezi země, kde

žije nejvyšší počet obyvatel pod hranicí bídy. Asi 12 % obyvatel žije

ve městech, zbytek pak na venkově (29). Úplná plnoletost je v Ugandě věk 18 let. Den osamostatnění Ugandy od Velké Británie, 9. Říjen 1962, se stal Dnem nezávislosti (56). 4.2 Problém zvaný zdravotnictví Jedním ze způsobů posuzování úrovně zdravotní péče v krajině, je ukazovatel počtu osob připadajících na jednoho lékaře. V bohatých zemích nebo v těch, které mají dobře vypracovaný systém zdravotnictví, je lehký přístup ke zdravotnickým službám. V průměru je na jednoho lékaře 390 obyvatel. Naopak v nejchudších oblastech připadají na jednoho lékaře až desítky tisíc lidí. Navíc přes polovinu obyvatelstva žije dál jak 10 km od lékaře nebo nemocnice (5). Úroveň zdravotní péče v Ugandě lze jednoznačně označit za velmi nízkou. Pouze 49 % populace v Ugandě má přístup ke zdravotnickým zařízením. Jsou zde státní i soukromé nemocnice, ale ordinace dětských lékařů (tak jak je známe v naší zemi) zde k dispozici nejsou. Dětské ambulance jsou vždy součástí nemocnice nebo zdravotního centra. Státní nemocnice by měly poskytovat ošetření a léky zdarma, avšak často trpí nedostatkem lékařů, nevyhovujícím a nedostatečným vybavením, chybí i základní léky a čekací doby jsou neúnosné. V ugandských nemocnicích je pak běžné, že ve 100 lůžkové nemocnici, kde leží 150 pacientů pracují 3 lékaři. Dle statistiky z roku 2002 Světové zdravotnické organizace je v Ugandě 1,3 zdravotnického personálu na 1000 obyvatel, což je číslo značně nízké i na africké poměry (25). Hlavním problémem je nedostatek kvalifikovaného zdravotnického personálu nemocnice (9). V Ugandě je 11 nemocnic s označením Baby-friendly hospitals (nemocnice přátelsky nakloněná dětem). Na 1 000 obyvatel připadá téměř nulový počet- 0,12 - porodních asistentek, co značí, že pouze jedna porodní asistentka je k dispozici pro více než 1 000 obyvatel (26). Poskytování zdravotní péče mimo Kampalu je limitované a ani neodpovídá evropským standardům (53). Právě díky špatnému stavu zdravotnictví 22

v Ugandě lidé umírají na běžné nemoci (55). V podstatě zde zdravotní pojištění neexistuje. „Kdo má peníze, má nějakou zdravotní péči. Aspoň tu akutní. Chudí lidi nemůžou prakticky nic“, říká doc. MUDr. Josef Donát, DrSc. z gynekologicko-porodnického oddělení lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové (48). Zdravotní péče je nedostatečná. I proto se běžně se vyskytuje malárie, střevní cizopasníci, úplavice a především AIDS (35). Tradiční medicína je běžně používána i v těhotenství a za porodu (44). Protože inkubátor je v Ugandě pro hodně předčasně narozených novorozenců (z chudých vesnických oblastí) nedostupná věc, vláda ženám navrhla, aby je místo toho umístila do pece na dřevěné uhlí (sigiri). Vytvoří se tak podmínky podobné prostředí dělohy. Díky podvýživě a malárii nejsou předčasné porody v Ugandě raritou (50). Co se týče prevence nemoci, je to očkování, které chrání lidi před zánětem příušnic, tetanem a pod. V některých chudých státech však využívá tuto péči pouze 30 % dětí. Pro zachování zdraví má také důležitou úlohu kvalita vody, hygiena stravy a zdravé bydlení (5). Péče o matku zahrnuje prekoncepční péči a plánované rodičovství, péči v těhotenství rutinní péče (prenatální péče, péče během porodu, postnatální péče) a péče v naléhavých případech (péče před porodem, za porodu a po porodu, řadí se sem i péče během potratu), a neméně důležitou postnatální péči (44). 4.2.1 Prenatální péče Prenatální péče v Ugandě je skoro univerzální. Ženám je většinou poskytována péče prostřednictvím zdravotnických profesionálů: 83 procentům poskytuje péči zdravotní sestra nebo porodní asistentka, v 9 procentech je to lékař. Za těchto podmínek tvoří tradiční porod zanedbatelné jedno procento. Ženám z urbanizovaných oblastí se dostává prenatální péče od lékaře 3 a půl krát více (26 %) než ženám na vesnici. Na druhé straně, těmto ženám poskytují prenatální péči zdravotní sestry nebo porodní asistentky v 85 %, zatím co žen ve městě, kterým se věnuje zdravotní sestra nebo porodní asistentka, je 71 %. Sedm z deseti žen využívá veřejného zdravotnického zařízení pro prenatální péči. Většina z těchto zařízení jsou vládní zdravotnická centra (38 %) a vládní nemocnice (28 %). Většina porodů v Ugandě probíhá doma (62 %). Tento názor zastávají spíše starší ženy, zatímco ty mladší preferují zdravotnické zařízení. Jakési pravidlo venkova potvrzuje i procento žen z této oblasti, které nerodí doma (32 %), na rozdíl od městských oblastí, kde v nemocnici rodí až 79 % žen. Značný rozdíl, kdy se žena rozhodne rodit spíše 23

v zdravotnickém zařízení, ovlivňuje i středoškolské vzdělání. Těchto žen je 72 % oproti 21 %, kterým vzdělaní chybí (58). Porodů v zdravotnickém zařízení bylo v letech 2000 – 2006 evidovaných 41 %. Téměř stejný počet porodů v letech 2000 -2006 byl pod odborných dohledem - 42 % rodiček (59). Služby poskytovány těhotným ženám v rámci prenatální péče zahrnují vakcinaci proti tetanu, aplikaci antimalarik, měření krevního tlaku, suplementaci železa, poučení o příznacích komplikací, vyšetření krve a vyšetření moče (44). Reference prenatální péče v letech 2000 – 2006 byla 94 % (59). 4.2.2 Postnatální péče Postnatální péče je důležitá pro zdraví obou, matky i jejího dítěte, zejména v prvních 6 týdnech po porodu (šestinedělí). Informace z UDHS (Uganda Demographic and Health Survey, Přehled o demografii a zdravotnictví Ugandy) ukazují, že pokud žena porodila mimo zdravotnické zařízení, postnatální péče je špatná. Více jak 9 z 10 žen není tato péče poskytována. Zatímco u žen, kterým se postnatální péče dostane, je tak většinou učiněno do dvou dnů od porodu. Jsou ženy (z městské oblasti, lépe vzdělané a ženy žijící ve středních a východních regionech), kterým se péče poskytuje více než ostatním (58). 4.2.3 Rozdíly mezi bohatými a chudými Nijak zvlášť rozdíl mezi ženami z bohatých a ženami z chudých domácností není, co se týče poskytování prenatální péče. V nejchudších oblastech je to 93 % žen, v nejbohačších je o něco více – 96 %. Obdobně je to i v oblasti celkové základní vakcinace. Bohaté ženy tvoří 48 % a chudé 41 %. Podstatné rozdíly jsou však v odborném dohledu u porodu a taky místě porodu. Tady mají ženy z bohatých oblastí vysoký náskok. V 77 % mají zabezpečen dohled zdravotnického profesionálu (s čím souvisí i 76 % žen, které rodí v nemocnici), u žen z chudých oblastí je to pouze 28 % (27 % nerodí doma). V poskytování postnatální péči do dvou dnů od porodu už takový rozdíl není, no i tak ty lépe zabezpečené jsou ve 40 %, ve 20 % se dostane ženám chudým (46). 4.2.4 Imunizace dětí Údaje UDHS z období 2000 – 2001 ukazují, že pouze 37 % dětí ve věku od 12 do 23 měsíců, bylo plně imunizováno. Naproti tomu, v roce 1995 to bylo 47 %. Současné studie ukazují, že plně imunizováno je 29 % dětí ve věku 12 měsíců. Situace je

24

lepší v západním regionu. S možností dítěte být plně imunizováno souvisí i vzdělání matky. Pouze 28 % dětí má matky bez vzdělání (58). 4.2.5 Návaznost péče Zdraví novorozence je citlivou známkou fungující následné péče, protože zdraví dětí se spoléhá na dobrou vazbu mezi programy zdraví matek a dětí a minimalizuje opoždění v péči o komplikace během porodu a o děti s nemocí. Efektivní návaznost péče se týká zdraví matky, novorozence i dítěte. Zahrnuje starostlivost během celého dospívání, období těhotenství, porodu, postnatálního období a v období novorozeneckém i dětském. Například lepší podmínky pro dospívající dívky, včetně poskytování potřebných informací ohledně plánovaného rodičovství, může ovlivnit načasování těhotenství ve správný čas. Dále pak dobrá péče během těhotenství zvyšuje šance na relativně nekomplikovaný průběh porodu. A taky následná okamžitá odborná péče po porodu snižuje riziko úmrtí nebo komplikací jak pro matku, tak i pro dítě (8). 4.3 Země dětí Kam se v Ugandě podíváte, vidíte děti. Maličké, větší i mládež. Mluví se o štěstí, když se někdo dožije 40 let. Nejvýznamnější příčinou je AIDS. Dle ugandské vlády a její statistiky se situace lepší. Pravdou však je, ze se šíří dál stále stejnou rychlostí. Ať už v důsledku nevzdělanosti, polygamie, děsivé chudoby, nedostupnosti zdravotní péče či prostě lidské ignorance (12). Průměrný počet dětí v rodině je 8 až 12 (3). Na jednu ženu připadá 6,6 dětí (57). Zejména v rodinách, žijících na venkově, se děti považují za ekonomickou nevyhnutelnost, protože tak mohou pomáhat s prácí na polích (5). Ročně zde přibude 1 412 000 dětí (26). Přírůstek obyvatel (3,5 % ročně) se Uganda řadí k nejvyšším v Africe (35). Celkový počet obyvatel (pod 18 let) v roce 2006 byl 16 828 000 a z toho pod 5 let bylo 5 840 000 (59). Průměrný věk je zde pouze 15 let (2006) (69). Je dokonce nejnižší na celém kontinentu (9). Až 50 % obyvatel je ve věku od 0 do 14 let. Střední věk, od 15 do 64 let, je zastoupen 47,8 % a pouze 2,2 % má 65 a více let (69). Střední délka života v 2006 byla pouze 50 let (59). Odhaduje se, že celých 8 % obyvatel Ugandy jsou sirotci. Hlavní příčinou je úmrtí rodičů na AIDS. Kolik jich však je přesně a kolik z nich je také nakaženo není přesně zjištěno. Je zvykem, že se těchto dětí ujímají příbuzní (69). Každá čtvrtá rodina se stará o dítě osiřelé kvůli AIDS (3). V Ugandě však neustále počet obyvatel stoupá (29). Je zde nejvyšším počtem rodících se dětí (43). V roce 2050 by počet obyvatelstva Ugandy měl 25

podle statistik dosáhnout až 90 milionů (2007 - 28 milionů obyvatel) (41). Důvody, proč tomu tak je: Děti se v Ugandě rodí, aby pomáhaly rodičům, a ne aby je "zatěžovaly" svými potřebami a nároky. Například 4leté dítě buď pracuje a nebo se aspoň stará o mladší sourozence. Děti jsou znakem bohatství. Porod dvojčat se odměňuje krávou. Otázkou prestiže hlavně mezi muži je nejen počet dětí ale i žen. Děti často umírají. Rodiče si vlastně dělají děti "do zásoby". Čím větší počet, tím větší naděje, že některé z nich přežije. Dělat děti je příjemné. Zvlášť v situaci, kdy jiných substitučních aktivit je málo (29). 4.4 Uganda, země mnoha nemocí Do skupiny „top 10“ nemocí, které jsou příčinou úmrtí v Ugandě patří tuberkulóza, spalničky, tetanus a průjmová onemocnění (9). Mezi zdravotní problémy, které tuto zemi trápí patří i HIV/AIDS, malárie, schistosomóza (onemocnění způsobené motolicí Schistosoma),

trypanozomiáza

(horečnaté

onemocnění

vyvolané

trypanozomou),

leishmanióza, cholera, amébóza (onemocnění způsobené měňavkou), tyfus, lepra, onchocerkóza (zamoření cizopasnými hlísty vlasovce), lymfatická filarióza a meningitida (54). Dalším zdravotním problémem Ugandy je i vysoká úmrtnost rodiček. Dle údajů Světové zdravotnické organizace 880 žen z každých 100 000 zemřelo v roce 2000 v Ugandě při porodu. Ve stejném roce pak pouze 39 % porodů bylo s asistencí školeného zdravotnického personálu. Nejvyšší riziko spadá na mladé ženy ve vesnických oblastech. Neexistuje zde prakticky žádná prenatální zdravotní péče. Porovnatelným problémem je i vysoká dětská a novorozenecká úmrtnost (9). Problémy týkající se ugandských dětí jsou jednak malárie, infekce dýchacích cest a průjem (hlavní důvody úmrtnosti dětí pod 5 let), přibližně 200 000 novorozenců ročně je infikováno HIV v důsledku přenosu z matky na dítě a skoro polovina dětí z odhadovaných 2 milionů se stala sirotky kvůli AIDS (očekávaný nárůst na 3,5 milionu do roku 2010) (62). Trojice pro nás exotických onemocnění, ale v Ugandě příčina mnoha úmrtní, je AIDS, malárie a ebola.

26

4.4.1 AIDS V roce

1982

byl

v Ugandě

diagnostikován

první

případ

AIDS

(Acquired

Immunodeficiency Syndrome, Syndrom získaného imunodeficitu) (28). Uganda je jednou z krajin s nejvyšším počtem lidí postižených AIDS (5). Zároveň je však nyní jedinou zemí na světě, ve které se podařilo epidemii AIDS zastavit. Většina odborníků se shodla, že hlavní příčiny jsou ve změně vládní politiky a podpoře osvětových programů. Mnohé z těchto programů vychází z církve. (69). Dle statistik, které Ministerstvo zdravotnictví Ugandy poskytuje WHO, je průměrně pouze 7 % HIV pozitivních v produktivním věku. Tyto údaje jsou ale pravděpodobně zkreslené, protože většinou nemají o lidech s HIV/AIDS žádné informace. Nechtějí se přiznat a nezajdou ani do nemocnice. Bojí se, aby se na to nepřišlo. Důvodů je více, říká doc. Donát: „Vyhodili by je z práce, taky kvůli ekonomice, aby byl přísun peněz, aby to nebyla odepsaná země, otázka turistického ruchu – lidi by se tam báli jezdit.“ Úmrtí na průjmy, horečky a zápaly plic jsou ve skutečnosti oběti AIDS. Všichni to ale tají. Šíření HIV je také důsledek vysoké migrace (odchod manželů za prácí apod.) (48). Jeden z nejkrutějších a nejnespravedlivějších způsobů nákazy je přenos z matky na dítě (66). AIDS je zodpovědný v Ugandě za smrt 14 000 dětí ročně. Přenos HIV z matky na dítě způsobuje přibližně 25 000 HIV pozitivních novorozenců každý rok (64). Mnoho žen rodí bez toho, aby věděly, že jsou HIV pozitivní. „Naše pravidlo je jednoduché: pro každou matku musí být dítě, které se s ní vrátí a pro každé dítě musí být matka, která se s ním vrátí domů“ říká jeden z porodníků v regionální nemocnici (31). Existují tři mechanizmy vertikálního přenosu HIV infekce z matky na plod. Buď jde o intrauterinní, transplacentární přenos nebo intrapartálně krví, cervikálním a vaginálním sekretem. Třetí možností je postpartálně kojením (HIV byl v mateřském mléku prokázán v nízké infekční dávce). Pro tyto důvody je doporučováno vést porod primárním císařským řezem a kojení je kontraindikováno (7). 4.4.2 Malárie Malárie je velmi časté onemocnění komplikující těhotenství v tropických rozvojových zemích. Mezi příznaky patří epizodické záchvatovité febrilní stavy, s bolestmi hlavy a myalgie. Léčba spočívá v dlouhodobém podávání antimalarik (7). Pokud dítě přežije záchvaty malárie, většinou má poškozen mozek, který není schopen učit se (49).

27

Problémem zůstává ohrožení těhotných žen a jejich nenarozených dětí (49). Může dojít k transplacentární infekci plodu parazitem, která vede k hypotrofizaci plodu. Infikovaní novorozenci trpí teplotami, ikterem, křečemi a někdy edémem plic (7). Malárie je hlavní příčinou novorozenecké úmrtnosti kvůli nízké porodní váze a kvůli anémii (49). Malárie v těhotenství je příčinou anémie, epilepsie, nízké porodní váhy a předčasného porodu. Následkem toho je pak vysoké riziko úmrtí, jelikož péče o tyto děti je většinou velice omezená. Důsledkem je také zaostávání v duševním vývoji v důsledku poškození mozku a neurologických problémů. Děti postiženy malárií mají díky horečce sníženou chuť k jídlu. To má za následek vyšší riziko podvýživy (49). Zatím nebyl objeven lék. Existuje však jednoduché, ale přitom velice účinné opatření sítě proti moskytům (obr.č. 2). Jsou napuštěné insekticidem. Kromě omezení přenosu malárie, snižují i dětskou úmrtnost. Když je chráněna matka, je chráněno i dítě, které s ní pod sítí spí. Používání sítí proti moskytům vedlo ke snížení počtu případů onemocnění malárií a počtu úmrtí těhotných žen a jejich dětí (49). V letech 2003 – 2006 spalo pod ochrannými sítěmi 22 % dětí pod 5 let (59). Studie provedená v oblasti s vysokým přenosem malárie v Keni ukázala, že pokud se ženy každou noc chránily sítěmi proti moskytům, u jejich prvních čtyř těhotenství se vyskytovalo o 25 procent méně případů předčasných

porodů

a novorozenců s nízkou porodní váhou. Aby byl efekt

prevence

co

nejvyšší, měla by být těhotným

ženám

proti

síť

moskytům

zabezpečena

už

od začátku těhotenství. Mohou

totiž

výrazně

omezit riziko nákazy (49). Obr. č. 2 Síť proti moskytům, publikováno v (33).

28

4.4.3 Krvácivá horečka Ebola Ebola je virové onemocnění ze skupiny krvácivých (hemorrhagických) horeček. Představuje jednu z nejnebezpečnějších nákaz, s jakou se kdy lidstvo setkalo. Virus byl poprvé objeven v roce 1976. Úmrtnost dosahuje 50 až 90 %. V letech 2000 – 2001 se v Ugandě vyskytlo 425 případů Eboly podtypu Sudan. Úmrtnost byla 53 % (224 zemřelých). Způsob přenosu je přímým stykem s infikovanými tělesnými tekutinami (krev, sliny, …). I když je inkubační doba od 2 do 4 týdnů, jde většinou o záležitost pouze 2 až 3 dnů. Obvykle jde o náhlý začátek provázený vysokými horečkami, skleslostí, svalovými bolestmi, bolestmi v kloubech, bolestmi v oblasti břicha a bolestmi hlavy. Častým symptomem je zvracení, průjem, poškození ústní části, zánět spojivek, krvácení jak vnitřní tak i vnější, obvykle nejprve skrz trávicí ústrojí (často zaměňováno s příznaky úplavice či tyfu), posléze ze všech tělesných otvorů. Dochází k těžkému poškození vnitřních orgánu, zejména jater. Zda-li to infikovaný přežije závisí jak na kmenu viru, tak i na fyzické kondici daného jedince. V rozmezí 6 až 10 dnů buď dojde k postupnému uzdravování nebo smrti. Léčba je velice komplikovanou záležitostí. Problém je, že virus prakticky nereaguje na léčbu interferonem. Všechny známé virostatika jsou prakticky neúčinná nebo jen velice málo. První testy vakcíny na lidech se uskutečnily 18. listopadu 2003 (15). 4.4.4 Mortalita a morbidita Mortalita (úmrtnost) je definována jako relativní počet úmrtí, vztaženo na určitou populaci a určitý časový úsek. Morbidita (nemocnost) znamená počet registrovaných případů onemocnění definované nemoci v určitém časovém úseku, vztaženo na počet obyvatel. Neonatální mortalita zahrnuje počet případů úmrtí do 28. dne života na 1 000 živě narozených dětí. Perinatální úmrtnost definujeme jako mrtvorozenost a novorozenci zemřelí v prvních 7 dnech života na 1000 živě na mrtvě narozených dětí. (16) Mezi příčiny mateřské mortality patří závažné krvácení, příčiny nemající přímý souvis s těhotenstvím, porodem nebo šestinedělím, infekce, riskantní potraty, eklampsie a jiné příčiny (44). Mateřská mortalita je celosvětově sledovaný statistický údaj, který je porodnickým problémem zejména v rozvojových zemích (7). Ženy začínají rodit brzy. Průměrný věk při prvním porodu je 18,7 let a zvlášť vysoká a ohrožující je plodnost u žen ve věkové skupině 15 – 19 let. Ugandě tak patří první místo ze všech zemí Subsaharské Afriky. Až 31 % dětí má dospívající matku a u těchto matek je také vyšší riziko během 29

porodu. Navíc pouze 38 % žen rodí alespoň za dohledu porodní asistentky. Možnosti převozu do nemocnice v případě komplikací jsou minimální, velké vzdálenosti, špatné komunikace. Dá se odhadnout, že v podstatě každá 50. žena během či na následky jednoho ze svých (v průměru osmi) porodů (včetně nelegálních potratů) zemře. Kvůli nedostatečně vybaveným nemocnicím (obr. č. 3 a 4) v zemích s nedostatkem lékařů, gynekolog místo péče o rodičku sedí v klimatizované kanceláři. Proto by možná byla efektivnější poskytnout přímo zařízení než finanční podporu (29). Redukce totiž spočívá v zdokonalení technologií a zlepšení porodnické péče (7). Co se týče mateřské morbidity, nejvíce se na nemocnosti žen během těhotenství podílý malárie. Stejně tak jsou pro těhotné ženy problémem sexuálně přenosné nemoci, především syfilis, kapavka a HIV/AIDS (44). Novorozenci tvoří v Ugandě 21 % ze zemřelých dětí (46). Pokud by se základním zásahů dostalo 90 % žen a novorozenců, mohlo by být v Ugandě zachráněno 32 000 životů novorozenců (46). Odhadované příčiny neonatální úmrtnosti jsou infekce (31 %), asfyxie (26 %), předčasně narození novorozenci (24 %), nízká porodní hmotnost (12 %), vrozené vývojové vady (7 %), tetanus (3 %), průjem (2 %) a jiné (7 %) (26). Perinatální morbidita (statisticky se obtížně vyhodnocuje) zahrnuje pestrou škálu onemocnění a poruch vývoje, mezi které patří: dětská mozková obrna (DMO) – perinatální encefalopatie, mentální retardace a poruchy intelektu, poruchy smyslové, převážně oční a sluchové, epilepsie, lehká mozková dysfunkce, se životem slučitelné vývojové vady (7).

Obr. č. 3 Vybavení nemocnice, publikováno v (29).

Obr. č. 4 Vybavení nemocnice, publikováno v (29).

30

4.4.5 Infekce Ze statistik, i když odhadovaných, vyplývá, že právě infekce jsou nejčastější příčinou neonatální úmrtnosti. Infekce novorozenců mohou být: •

Získané – prenatálně (STORCH): S – syfilis, T – toxoplazmóza, O – ostatní (streptococcus agalactiae, mykoplazmata, chlamydie, listerióza), R – rubeola, C – cytomegalie, H – hepatitis B,C, HIV, Herpes virus, Human parvovirus 19.

•

Získané – intranatálně: gonokoková infekce s hrozící konjunktivitidou a následným oslepnutím, herpes virus genitalis s hrozící encefalitidou se smrtelným průběhem, mykotické infekce, syndrom infikovaného amnia – definován jako infekce, která vznikla ascendentní cestou, histologicky je charakterizován amniálním typem zánětu placenty, může a nemusí být přítomen předčasný odtok plodové vody.

•

Infekce vzniklé postnatálně a nozokomiálně: Vzhledem k fyziologické imunodeficienci je novorozenec zvýšeně náchylný k infekcím. Původcem se může stát jakýkoliv mikroorganizmus, virus nebo kvasinka, záleží na jeho virulenci, na aktuálním stavu novorozence, na hygienicko-epidemiologické úrovni pracoviště, na dodržování správných zásad asepse a sterility při terapeutických zásazích (7).

4.4.6 Sepse Každá bakteriální osídlení nebo léze může vést u novorozence rychle k sepsi. Obzvláště to platí pro manifestní orgánovou infekci (např. pneumonie). První klinické známky sepse jsou většinou diskrétní a nespecifické (16). •

Anamnéza (rizikové faktory): předčasný odtok plodové vody (více než 24 hodin před porodem), horečka, leukocytóza matky, zapáchající plodová voda, vaginální osídlení matky streptokoky,

intrauterinní tachykardie plodu,

nedonošený,

hypotrofik, asfyxie, katétr, tracheální tubus (16). •

Klinické známky: kůže = bledě-mramorovaná, ikterus, cyanóza („dítě vypadá špatně“), pohybová chudost, hypotonií svalstvo, atrofie, krevní oběh = chladná periferie, nízký krevní tlak, zpomalené plnění kapilár, nechutenství, zvracení, vzedmuté břicho, horečka nebo hypotermie (teplotní labilita), apnoe nebo 31

tachypnoe,

dušnost,

hepatomegalie,

vzácně

splenomegalie,

tachykardie,

bradykardie, sklon ke krvácení (pozdní projev), projevy meningitidy – křeče, napjatá fontanela, apatie, kóma, renální selhání (16). 4.4.7 Kojení a prevence infekcí Dítě je v podstatě odolné vůči infekcím prodělaných matkou. V posledních měsících těhotenství prochází placentou do krve plodu ve velkém množství protilátek. Jednak proti infekcím, které matka prodělala a jednak proti kterým byla očkována. K zajištění dokonalé obrany proti infekcím však chybí živé buňky. Ty ale placentou projít nemohou. Organizmus dítěte si je buď vytvoří sám, nebo je dostane během kojení z mateřského mléka. Pokud se pak kůže a sliznice novorozence osídlí bakteriemi a to zejména v rizikovém prostředí, je chráněn proti mnohem nebezpečnějším infekcím. Novorozenec narozený předčasně je však v nevýhodě. Nestačil totiž získat dostatek protilátek a jeho vlastní imunitní obranný systém, stejně jako mnoho jiných funkcí v organizmu, je nedokonale vyvinutý. Pokud nemůže být kojen, nebo aspoň živen mateřským mlékem, znamená to pro něj zvýšené riziko infekce (43). 4.4.8 Asfyxie Při asfyxii jde buď o nedostatek kyslíku před porodem (intrauterinní asfyxie), během porodu (intrapartální asfyxie) nebo po porodu (postpartální asfyxie). Stejně tak i okamžité následky nedostatku kyslíku. Většinou jde o příčiny, kterým lze jen z části zabránit nebo je kauzálně léčit. Některé z nich však jde předvídat. Jedna z nejdůležitějších příčin tkví v tom, že přes předpokládané riziko není u porodu přítomen dostatečně školený tým k zabezpečení dítěte. Problémem taky zůstává prostředí, ve kterém žena rodí. Tudíž nemožnost ji zabezpečit adekvátní péči (16). 4.4.9 Nízká porodní hmotnost Sedm z deseti novorozenců se v době porodu neváží. Než se dítě zváží, 89 % z nich má normální porodní váhu, což je na ugandské poměry 2,5 kg a více (58). Každý den se však v Ugandě narodí 15 – 20 % novorozenců s nízkou porodní váhou. Většina z nich nikdy neměla možnost se poprvé nadechnout. Mnoho žen, které porodí předčasně neví, jak se o své děti postarat. Taky nedostatečně poskytované služby v mnoha Ugandských nemocnicích vedla ke zvyšování dětské úmrtnosti. Tito novorozenci vyžadují zvláštní péči, aby přežili. Narodili se před 37 týdnem těhotenství a váží pod jedno kilo. Mohou mít 32

spoustu zdravotních problémů právě proto, že jejich organizmus neměl dostatek času na vývoj. Nedonošené děti (tzv. preemies) potřebují speciální lékařskou péči na jednotkách intenzivní péče pro novorozence (JIPN). Tady zůstávají až do doby, kdy bude jejich organizmus schopen žít bez podporní péče. Většina nemocnic v Ugandě neposkytuje kvalitní neodkladnou porodnickou péči, což následně vede ke komplikacím jak ze strany matky, tak dítěte (32). Do skupiny novorozenců nízké porodní hmotnosti jsou zahrnuti jednak novorozenci narození předčasně a jednak novorozenci hypotrofičtí. Nedonošený novorozenec je zatížen vysokou mortalitou a morbiditou, která je závislá na gestačním věku. Charakteristické fyziologické znaky nedonošených dětí a jejich problémy jsou uvedeny v přílohách č. 5 a č. 6. Jako hypotrofického označujeme novorozence, jehož porodní hmotnost a obvykle i další parametry růstu jako délka, obvod hlavy, jsou pod dolní hranicí rozptylu normálních hodnot růstu pro daný týden gravidity, ve kterém nastal porod (43). 4.4.10 Průjem Průjem a s ním spojená horečka je důsledkem konzumace vody z pochybných zdrojů malými novorozenci. Dehydratace, která je způsobena průjmem, je příčinou vysoušení dásní a tím se zubní kazy zdají v dásních světlejší. To bylo taky důvodem, proč si rodiče a prarodiče mysleli, že průjem je důsledkem zubního kazu (6). Pouze 29 % dětí pod 5 let, v letech 2000 až 2006, trpících průjmem, byla poskytnuta orální rehydratace a bylo obnoveno krmení (59).

33

5 Humanitární činnost v Ugandě V současné době největším úspěchem České republiky v humanitárních aktivitách je projekt humanitární organizace Arcidiecézní charita Praha. Jde o unikátní a vcelku úspěšné spojení České republiky a Ugandy, kterého výsledkem byl vznik Česko-ugandské nemocnice. Součástí této kapitoly jsou podrobné informace o zmíněném projektu a také o pomoci ČR prostřednictvím největší humanitární organizace na světě. 5.1 Velký příběh malé nemocnice Sedmého května 2006 byla v rámci projektu Arcidiecézní charity Praha (příloha č. 7) slavnostně otevřena Česko-ugandská nemocnice ve městě Buikwe v Ugandě (obr. č 5). Je to první nemocnice v rovníkové Africe postavená za české peníze, se zařízením, přístroji a materiálem z České republiky. Vzniklo tak zařízení s padesáti lůžky s cílem hospitalizovat, rodit a operovat. Toto humanitární dílo je další krok k naplnění afrického snu (14).

Obr. č. 5 Česko-ugandská nemocnice, publikováno v (40).

5.1.1 Začátky Česko-ugandské nemocnice „Od dětství jsem chtěl být lékařem proto, abych mohl jít do Afriky a léčit černochy a abych tam třeba i postavil tu nemocnici.“, objasňuje doc. Donát vznik projektu Českougandské nemocnice. Tento jeho dětský sen se mu nakonec podařilo realizovat. Tvrdí, že za to může jeho žena. Ta jim totiž asi před deseti lety adoptovala dvě děti v Indii. Nápad

34

podpořila i situace, kdy se projekt Adopce na dálku, který realizuje Arcidiecézní charita Praha, rozšířil i do Ugandy. Byly by to v podstatě vyhozené peníze. Poskytnout dětem možnost vzdělání, ale oni zemřou na banální nemoc, jak se to v této krajině běžně děje. Krajina se přitom na projektu nemocnice podílela jen ve výběru stavební firmy. Proto je taky budova přízemní, dle afrického stylu. Od počátku bylo plánem postavit nemocnici pro děti. Situaci popisuje Doc. Donát: „ Děti umírají na zánět slepého střeva, velice časté jsou kýly. Je tam obrovská dětská úmrtnost. 40 % dětí umírá do šesti let. Ženy rodí doma, v chýších, na podlaze, na hlíně, s těmi tradičními porodními bábami. Když je nějaká komplikace, žena vykrvácí, bez jakékoli pomoci. Když má špatnou polohu plodu, tak umře na rupturu dělohy, taky vykrvácí, umírají na infekce atd.“ Protože ale cílem projektu nebylo úplně odstavit domorodý personál, představa byla rozšířena o porodnici s výukou porodních asistentek. Místem, kde měla být nemocnice vybudována, se stala středisková obec Buikwe, pod ní je asi 30 vesnic. Ideální situace by byla, kdyby byla pro každou tuto vesnici jedna porodní asistentka. Ta by ovšem byla vyučena tak, aby byla schopna poznat patologii. To je totiž docela častá příčina úmrtí matky během porodu. Tyto porodní asistentky pak budou mít mobilní telefon, aby právě v případě patologie, mohly nemocnici informovat. Převoz pacientky je potřeba zabezpečit terénním autem. V období dešťů je totiž i nemožnost transportu důvodem, proč se ženě nemůže poskytnout adekvátní péče, a to život zachraňující operace. Dnes se ugandské porodní asistentky vzdělávají ve třídě, která je krytá, z obou stran otevřená, aby byl zabezpečen přístup vzduchu. Je zde i tabule a lavice. Ze začátku slouží nemocnice jako porodnice a dětské oddělení (s kapacitou 50 lůžek). Později pak přibude dalších 50 lůžek pro chirurgické, interní oddělení pro dospělé a taky infekční oddělení (48). 5.1.2 Proč právě Buikwe V současné době má oblast Buikwe 45 000 obyvatel. Kvalifikovaná zdravotní péče je pro tyto lidi pouze představou. Je zde jedno lůžkové zařízení a i to postrádá základní vybavení, léky i kvalifikovaný personál. Proto mnoho dětí umírá na banální nemoci, jelikož se jim nedostane odborné péče. Těhotným ženám není poskytována žádná prenatální péče (20). Zdravotní péče v regionu Buikwe je obrovským problémem. Mnoho žen z odlehlých oblastí umírá při porodu, protože jim nekvalifikovaná porodní asistentka (provádějící svou praxi v šílených podmínkách) nedokáže pomoci (37).

35

Oblast Buikwe byla pro projekt Česko-ugandské nemocnice vybrána, proto že zde již jedna nemocnice existovala a byla tu i elektřina a železnice. Jednalo se o soukromou nemocnici, jestli se tak dají nazvat čtyři přízemní domky bez zasklených oken, vody a bez odpadu. V průčelním domku byla čekárna, ambulance a operační sál. Nábytek byl v žalostném stavu a všude panoval neuvěřitelný nepořádek. Na rozvrzaných policích z hrubých prken se válely léky a rozházené desky s dokumentací. Lékařskou ordinaci připomínaly jen digitální teploměry a fonendoskop, které jsem zdejším lékařům přivezl už před časem. Ve druhém domku byla laboratoř a zároveň zubní ordinace. Jako zubařské křeslo sloužila ubohá dřevěná židle. Ve třetím stavení byl porodní sál a čtyři místnosti pro pacienty. Jedno nevzhledné lehátko na vysokých nohách - to byla porodnická postel. Světlo tu bylo jen jedno, obyčejná stolní bakelitová lampička. Vzdálenou souvislost s porodnictvím dokazovala váha na novorozence, stetoskop, chirurgické rukavice v krabici a stojan s infuzní lahví. Nic víc tady nebylo. Za nemocnicí stál hliněný kurník a dva turecké záchody, jeden pro personál a jeden pro pacienty. V nemocnici pracovali jen dva lékaři, dvě porodní asistentky a tři sestry. Za jedno vyšetření dostávají lékaři v přepočtu asi 15 Kč, řada pacientů však platí ovocem, rybami či slepicemi. Obdivuhodná je zručnost dvou mladých porodních asistentek, které zde pracovaly. V otřesném prostředí dokázaly rodit děti a řešit komplikace s krvácením či neodlučováním placenty. Rozuměly porodnictví víc než oba lékaři. Poporodní oddělení docela mile překvapilo. Matky měly děti zabalené do čistých barevných šátků. Otřesně vypadal jediný operační sál nemocnice. Nebyl tu anesteziologický přístroj a operační stůl pamatoval zřejmě ještě druhou světovou válku. Všude byl neuvěřitelný nepořádek. Najít něco funkčního ve změti nástrojů, kanyl, hadic, trubek a různých věcí se rovnalo zázraku. Zelené operační prádlo bylo schumláno v obrovské zelené kouli, z níž si každý vytáhl to, co potřeboval. (14). A právě tato bídná situace byla důvodem k vypracování projektu Česko-ugandské nemocnice. V příloze č. 10 je znázorněna výstavba nemocnice. 5.1.3 Cíle projektu Česko-ugandské nemocnice Porodnictví je zde v naprosto zoufalé úrovni (3). Cílem projektu Česko-ugandské nemocnice v Buikwe nebylo a ani to není možné, aby se vybodovala nemocnice evropského stylu v Africe. I když je potřeba pracovat odborně a kvalitně, na prvním místě vždy musí být respektování jejich africké kultury. Cílem je výuka personálu, aby mohla být poskytována kvalitní péče a také napojit financování nemocnice na místní zdroje. V budoucnu tedy půjde spíše o odbornou než finanční pomoc. Nemocnice je svým 36

rozsahem i kvalitou velmi ojedinělým rozvojovým projektem. Poskytuje na místní poměry velmi nadstandardní služby jak v oblasti ambulantní péče, tak základní chirurgické zákroky. Zprovozněna je také dětská a ženská lůžková část nemocnice. Služby Českougandské nemocnice využije denně 70-90 pacientů. Jde o velice úspěšný projekt (70). Snahou projektu Česko-ugandské nemocnice je zajistit kvalitní lékařskou péči pro obyvatele kraje Buikwe, zvláště pro těhotné ženy a děti (včetně „adoptovaných“ dětí). Založit vzdělávací a školící středisko pro stávající porodní asistentky a vyškolit nové porodní asistentky, cílem je zajistit profesionální prenatální a gynekologickou péči pro všechny vesnice v daném okrese. Dále je to osvěta mezi obyvateli Buikwe – informování o nebezpečí HIV/AIDS a dalších závažných problémech (pohlavně přenosné nemoci, hygiena, prenatální a postnatální péče, plánované rodičovství aj.). Spolupráce s českými lékaři a zdravotníky, kteří si mohou prohloubit znalosti tropické medicíny, a také s mediky, kteří budou moci v rámci povinné praxe strávit rok v Ugandě (45). V neposlední řadě také rozšířit projekt Adopce na dálku o kvalifikovanou zdravotní péči pro podporované děti a zajistit preventivní péči dětem (40). 5.1.2 Financování nemocnice Hrazení provozu nemocnice je zabezpečeno ze třech zdrojů. „1/3 ze sponzorských příspěvků českých rodičů, 1/3 z přímých plateb, 1/3 od Ugandského státu“, vysvětluje doc. Donát. Dotace od státu je však vázána na dva roky. Po tuto dobu se musí chod nemocnice obejít bez podpory (35). Pak ji bude přidělena registrace a bude mít tak nárok na příspěvek od státu. A finance jsou samozřejmě problém vždy. „Mohli bychom říct, balíme, víc na to nemáme. Tady vám předáváme, co jsme postavili a nakoupili, dál už musíte sami. Nemocnice by se změnila ve Zdravotní centrum Buikwe II., kde by byly ambulance, občas by se tam rodilo, ale neoperovalo, většina rodiček by dál umírala ve svých chýších a děti českých rodičů by nedostaly péči, o kterou usilujeme. Byly by tam sice nové budovy s okny, nepršelo by do nich, ale zařízení by rychle chátralo, ztrácelo by se a nikdo by ho nedoplňoval“, popisuje situaci doc. Donát. Zakladatel a otec nápadu České nemocnice v Ugandě se jejího konce v podstatě obával už od samého počátku. Protože na to všechno nestačí pouze ochota, ale hlavně peníze a to ne několik tisíc, ale miliony (51).

37

5.1.3 Personál nemocnice Otázka zajištění personálu je dost obtížná. Jak říká doc. Donát: „Lékaři si evidentně umějí představit, že to bude náročná práce.“ Problémem je také venkov. Nejbližší možnost zábavy je 11 km a pak až 60 km vzdáleno hlavní město Kampala. Jakýsi ideál by bylo sloužit po dvou, tedy mít k dispozici celkem 4 lékaře. Službu by měly vždy dva po 48 hodinách, aby pak měli možnost

mít 48 hodin volno. Člověk sem musí jít

s přesvědčením, ne s představou dovolené a už vůbec ne za vidinou výdělku. Je ovšem snaha, aby plat pracovníků byl alespoň takový jako v ČR. Kromě lékařů je minimálně potřeba 2 všeobecné sestry, 1 porodní asistentka, instrumentářka. V případě zájmu by teoreticky mohli vycestovat i s partnery. Problémem zůstává, že by tam pravděpodobně neměli co dělat (48). 5.1.4 Vybavení nemocnice „Celé zařízení odkupujeme za minimální ceny v Česku od nemocnic, které ruší svá chirurgická či gynekologická oddělení. Velkou výhodou je, že do Buikwe vede železnice, takže tam vybavení přivezeme poměrně snadno,“ říká docent Donát (3). Za zmínku jistě stojí z ČR dovezené přístroje jako: sterilizační přístroj s příslušenstvím, narkotizační přístroj, defibrilátor, monitor životních funkcí po operaci, inkubátor, resuscitační přístroj, automatický biochemický analytický přístroj, operační stůl, gynekologické vyšetřovací lůžko, operační lampy a mnohé další přístroje a vybavení, které budou prostředkem při poskytování kvalitní péče (40). 5.1.5 Dispozice nemocnice V objektu příjmové části jsou umístěny tři vyšetřovny. Jedna z nich disponuje samostatným vchodem a je určena pro ošetřování infekčních nemocí. Místnost pro rentgen s temnou komorou, malý operační sál a laboratoř jsou umístěny také v příjmové části budovy. Nemocnice je vybavena chirurgickým operačním sálem a dvěma porodními sály. K těmto jednotkám přiléhají potřebná lůžková oddělení. Objekty příjmové části, gynekologicko-porodnického oddělení a chirurgického operačního sálu vytvářejí mezi sebou atrium, které bude po zakrytí lehkou konstrukcí využito jako přednáškový sál pro výuku porodních asistentek a ošetřovatelů. Součástí objektu jsou další provozní prostory (služební část pro lékařský a zdravotnický personál, sklady, sociální zařízení, prádelny, úklidové komory, sterilizační místnosti atd.) včetně kaple. Přímo v komplexu

38

nemocnice je k dispozici ubytování pro český a slovenský lékařský tým. Areál nemocnice je napojen na nový vodovod. Přívod elektrického proudu se vyřešil napojením na stávající elektrorozvodnou síť. Součástí vybavení je generátor. Splaškové vody jsou likvidovány na vlastním pozemku ve dvou septicích. Je zde i márnice. Celková zastavěná plocha činí 956 m2. Celé rozvržení nemocnice je navrženo s ohledem na případná rozšiřování a přístavby v budoucnosti (40). 5.2 Médecins Sans Frontiéres Většina projektů Lékařů bez hranic v Ugandě se věnuje poskytování zdravotnické pomoci vnitřně vysídleným osobám žijících v uprchlických táborech. I porodnictví je jejich součástí. I když porodní asistentky tvoří z celého počtu pracovníků organizace pouze malou část, jejich význam je obrovský. WHO odhaduje, že ročně umírá více než 500 000 žen v souvislosti s těhotenstvím a porodem. Úkolem porodních asistentek je proto boj proti vysoké úmrtnosti matek a novorozenců. Nezaměřují se tolik na bezprostřední péči o těhotné ženy nebo o vedení porodů. Jejich hlavním cílem je školení místních porodních asistentek, zdůrazňování pravidel hygieny a procvičování schopností asistentek. A to jednak v rozpoznávání komplikací těhotenství a porodu a taky v poskytování odborné péče v akutních porodnických situacích. Důraz se klade na respekt vůči kulturním zvyklostem a odlišnostem. Povinnosti, které na porodní asistentky při práci na misiích čekají: •

zavádění a organizace adekvátní zdravotnické péče, zajištění dodržování zdravotnických protokolů a zavádění adekvátních kontrolních systémů

•

vypracování léčebných protokolů pro porodnické, resp. gynekologické patologie ve spolupráci s lékařem nebo se specializovaným gynekologem – porodníkem

•

podpora, vzdělávání a školení místních porodních asistentek a eventuálně také místních lékařů

•

zřízení a kontrola dodržování pravidel hygieny a zavedení adekvátního systému sterilizace zdravotnických nástrojů a materiálů

•

v případě potřeby asistence při normálních i komplikovaných porodech

•

organizace a dohled nad veškerými pracovními aktivitami místního zdravotnického personálu (rozdělení úkolů, pracovní doby, zajištění směnného provozu) 39

•

pomoc při náboru nových místních porodních asistentek

•

odpovědnost za včasné objednávky, distribuci a užívání léků a zdravotnického materiálu (a také léků pro operační sál) a za vedení lékárny

•

aktivní účast a spoluodpovědnost za řízení likvidace nemocničního odpadu

•

identifikace zdravotních rizik a vypracování a příprava opatření na jejich snížení nebo úplné odstranění

•

poskytování pomoci a poradenství místním orgánům, které mají na starosti zajišťování zdravotnické péče

•

dohled nad shromažďováním údajů a informací, monitorování trendů nemocí, vypracování analýz a pravidelné podávání zpráv.

Protože děti ještě rostou a jejich imunitní systém není tak dokonalý jako u dospělých, jsou vždy prvními oběťmi podvýživy v případech hladomoru. Dětí pod 5 let trpících podvýživou lehce i závažně v letech 2000 – 2006 bylo 20 %. Dětí pod 5 let trpících podvýživou vážně bylo 5 % (59). Z hlediska léčby je nutné určit, kdo potřebuje urgentní pomoc. Pro tento účel Lékařům bez hranic vytvořili takzvaný „náramek života“ (MUAC = mid – upper – arm – circumference, obvod nadloktí) (příloha č.11). Změřením obvodu nadloktí dětí mladších 5 let tak humanitární pracovníci orientačně, ale rychle zjistí závažnost stavu dítěte a mohou určit další postup. Princip měření je velice jednoduchý. Náramek se stáhne kolem nadloktí dítěte a v příslušném políčku odečteme obvod. Rychlá orientace je možná i díky barevnému rozlišení. Náramek života určuje kdo potřebuje pomoc: •

červená pole (obvod nadloktí méně než 110 mm): těžká podvýživa – dítě umírá hladem,

•

oranžová pole (obvod nadloktí od 110 do 124 mm): střední podvýživa – dítě je v ohrožení života,

•

žlutá pole (obvod nadloktí od 125 do 134 mm): v ohrožení – dítě musí být sledováno,

•

zelená pole (obvod nadloktí více než 135 mm): přiměřená výživa – dítě není ohroženo.

40

6 Praktické aspekty humanitární práce Tato kapitola je určena především pro ty, kteří mají třeba i jen skrytou touhu poznat něco nového a pomáhat lidem v nouzi. Jsou ochotni se vzdát svého pohodlí a obětovat se pro druhé. Vše pro jediný cíl a to zlepšit kvalitu jejich života. Zde najdete potřebné informace k tomu, aby jste se mohli stát pracovníkem humanitární organizace a být účastníkem na některé z humanitárních misí. 6.1 Co vše je potřeba než se můžete stát pracovníkem humanitární organizace Nejnebezpečnější zemí světa pro cestovatele je Afrika. Co se týče jednotlivých krajin, údaje z 29. 02. 2008 poukazují především na Kongo, Středoafrickou Republiku, Somálsko, Libérii a pobřeží Slonoviny. Mezi nejnebezpečnější země Afriky patří i Uganda (21). V případě vycestování do Ugandy je potřeba si posunou čas o jednu hodinu dopředu. Prvním krokem pro lidi, kteří mají zájem se zapojit aktivní účastí a stát se členem organizace Lékaři bez hranic, je projít výběrovým řízením (80). Je však potřeba také splňovat určitá kritéria. 6.1.1 Vhodní kandidáti Musí být splněny následující požadavky: •

ukončené vzdělání a minimálně 2 roky praxe, v případě specialistů ukončená specializace, tzn. minimálně I. atestace v oboru,

•

velmi dobrá znalost anglického jazyka slovem i písmem. Znalost dalších jazyků (francouzština, španělština, portugalština, ruština, arabština) je výhodou,

•

pro všeobecné lékaře a zdravotní sestry: absolvování kurzu tropické medicíny nebo dalších kurzů (veřejné zdravotnictví, epidemiologie, atd.),

•

možnost účasti na misi v minimální délce 9 měsíců (u chirurgů a anesteziologů existuje možnost i kratších misí),

•

flexibilita, organizační talent a schopnost improvizovat,

•

schopnost řídit a školit tým pracovníků,

•

schopnost pracovat v týmu a schopnost zvládat fyzický a psychický stres,

•

zkušenost ze zahraničí (odborné nebo dlouhodobější soukromé zahraniční pobyty), 41

•

připravenost respektovat humanitární principy Lékařů bez hranic,

•

pro logistiky: ukončené příslušné vzdělání, rozsáhlé technické, řemeslné a účetní schopnosti (27).

Speciální požadavky na pozici Porodní asistentky: •

diplom porodní asistentky,

•

2 roky praxe po dosažení diplomu,

•

možnost účasti na misi v minimální délce 9 měsíců,

•

plynulá znalost anglického jazyka slovem i písmem (znalost francouzského nebo jiného jazyka je výhodou).

I když má někdo touhu pracovat pro humanitární organizaci, protože neexistuje možnost dalšího formálního vzdělávání, nemohou se misí účastnit zájemci s neukončeným vzděláním. Uplatnění tedy nenajdou: studenti medicíny a lékaři bez dostatečné praxe, studenti zdravotních škol, porodní asistentky a laboratorní technici s dosud nedokončeným vzděláním, ošetřovatelé a sanitární pracovníci. A z pochopitelných důvodů sem patři také: radiologové, rentgenologové , a jiné obory jako např. urologie, stomatologie, homeopatie apod. (27). 6.1.2 Výběrové řízení a úspěšní uchazeči Proto, aby vybraní uchazeči splňovali všechna požadovaná kritéria a na misi byli vysláni skutečně jen ti nejvhodnější kandidáti, je výběrové řízení velmi obsáhlé. Součástí tohoto procesu jsou tři skupiny, kterými musí uchazeč úspěšně projít: •

účast na informačním večeru, na kterém se uchazeči seznámí s organizací a její prací a kde se také mohou setkat se zkušenými pracovníky organizace

•

dodání přihlášky, životopisu a ostatních dokumentů (diplomy, osvědčení apod.)

•

po vyhodnocení všech potřebných dokumentů budou úspěšní žadatelé pozváni na osobní pohovor a na další část výběrového řízení, která bude probíhat již ve skupině dalších uchazečů (tzv. Assessment Center), tato část probíhá během celého jednoho dne a koná se buď v Praze nebo ve Vídni, uchazeč bude informován o výsledku výběrového řízení do jednoho týdne

42

Pokud uchazeč zdárně absolvuje celé výběrové řízení, pak následuje účast v tzv. přípravném kurzu. Zde získá všeobecný přehled o zdravotnické i nezdravotnické práci Lékařů bez hranic. Úspěšní kandidáti budou zařazeni mezi ostatní dobrovolníky připravené k odjezdu na misi a bude zahájen tzv. „matching process“ neboli hledání vhodné pozice a vhodného projektu. Pak co nejdříve organizace uchazeče informuje o vhodných pozicích. Pokud nabídka vyhovuje, odchod na misi je možný do 48 hodin až 6 týdnů. Volná místa jsou však v humanitární pomoci těžko plánovatelná a někdy to proto může trvat déle. Nicméně i takovým způsobem může organizace testovat Vaši flexibilitu. Ještě před samotnou účastí na misi se v jednom z center organizace (v Amsterdamu, Bruselu, Paříži, Ženevě nebo Barceloně) absolvuje v průběhu jedno nebo více dnů příprava na projekt (27). Organizace je schopna poskytnout následující: •

uhrazení nákladů spojených s očkováním a náklady za vystavení víz,

•

uhrazení nákladů na cestu, pobyt, ubytování a stravu v době trvání mise,

•

příspěvek na pokrytí domácích nákladů (600 až 800 Euro za měsíc),

•

pojištění (zdravotní, invalidní, cestovní, úrazové, pojištění zavazadel),

•

přípravný kurz případně další vzdělávací kurzy pro pracovníky s minimálně 12ti měsíční zkušeností s Lékaři bez hranic,

•

neposledně: jedinečnou zkušenost, profesní výzvu a možnost poznání jiných kultur,

•

náklady na cestu do Prahy/Vídně, například na přijímací pohovory, nejsou hrazeny (27).

Běžně se mise českých a slovenských pracovníků vyřizuje přes pražskou kancelář, i pokud momentálně žijí v zahraničí. Pro získání pracovních povolení do některých zemí je nezbytné mít splněnou (sesterskou) registraci v České republice (v případě registrace v zahraničí). Nutností pro vstup do Ugandy jsou víza. Poplatek za vybavení víz činí 30 amerických dolarů (53). Pro Ugandu se dají víza získat v Rakousku (vyřizuje vídeňská kancelář), a to šestiměsíční single neb multiple entry víza. Druhou možností je vyřídit si je až po příletu do země přímo na letišti Entebbe v Kampale. Pracovní povolení se vyřizuje až v Ugandě.

43

Požadované dokumenty pro vyřízení pracovního povolení jsou: •

cestovní pas platný aspoň jeden rok, s minimálně 5 prázdnými stranami,

•

fotky (5 ks),

•

vysokoškolské certifikáty a diplomy v angličtině (ověřené kopie),

•

výpis z registru trestů v angličtině (ověřená kopie) – požadovaný v krajině trvalého pobytu,

•

očkovací průkaz (žlutá zimnice),

•

životopis v angličtině,

•

u lékařů potřebný diplom (ověřená kopie),

•

reference od 3 zaměstnavatelů (ověřené kopie),

•

doklad o působení v oboru za posledních 5 let (ověřené kopie) a další případně žádané dokumenty.

Všechna běžná očkování (dle českých předpisů) by měl mít uchazeč vyřízen předem na jeho náklady. Podle země a projektu, na který by byl vyslán, by se pak dodatečně zajistila ta speciální, a to na náklady organizace. Očkování pro Ugandu požadováno organizací Lékaři bez hranic (úplný seznam povinného i doporučeného očkování v příloze č. 8): záškrt, tetanus, černý kašel, hepatitida A a B, dětská obrna, spalničky, vzteklina, tyfus, žlutá zimnice, meningitida. 6.1.3 Život a humanitární mise Během prvních dvou – třech misí je to poznávání sebe samých, jak jsme schopni vycházet s lidmi, s kterými jsme se nikdy neviděli, naše reakce na stres, vypořádání s emocemi. Pokud by uchazeč nesouhlasil s účastí v dané zemi (ví, že by to nezvládl, země je pro něj příliš nebezpečná), může to odmítnout, bez obav z toho, že by ho znovu jinde nevyslali. Stejně tak, pokud by na místě zjistil, že tam není schopen být, dá se dohodnout na odchodu zpět. Po asi dvou misích má pracovník nárok na to, aby s ním mohl vycestovat i přítel/kyně (manžel/ka) eventuálně děti (zabezpečení mezinárodní školy – pokud pořád studují). Po zhruba třech měsících má každý nárok asi na devět dnů dovolené (v nekonfliktní zemi). Buď je dohoda, že se vycestuje mimo zemi nebo se dovolená uskuteční v dané zemi (většinou jde o místa s krásnou přírodou a možnostmi pro odpočinek). V případě náročnějších misí (země, kde jsou konflikty apod.), je právo mít 44

každých šest týdnů delší víkend (pátek, sobota, neděle eventuálně pondělí). Během účasti na misi, účastník dostává k dispozici peníze na jídlo, oblečení apod. a doma (na český účet) mu chodí jakási odměna měsíčně, z čeho pak může žít (eventuálně platit si zdravotní pojištění) dokud si nenajde práci nebo neodjede opět na misi. Důležitý je relax (umět se vypořádat se stresem, emocemi – vzít si fotky rodiny, oblíbenou hudbu apod.). Nevyčerpat svoje síly hned na začátku, protože se necestuje na den, nebo pár týdnů, ale několik měsíců. Z tohoto důvodu, pokud je nějaký problém (vyčerpání, stres, problémy se spaním a následná únava), poskytne se čas na odpočinek. V případě, že by to nepomohlo, zkrátí se doma pobytu a umožní se návrat domů. 6.2 Zkušenosti a zážitky z misií Pro dokonalou představu, jaké úspěchy se podepsaly pod dosavadní činnost Českougandské nemocnice a že Uganda pomoc opravdu potřebuje, uvádím na závěr pár příběhů. Nic nemůže být větším důkazem pozitivního vlivu humanitárních misí, jako zdravá miminka a jejich šťastné matky. Vyprávění české zdravotní sestry poukazuje na alarmující stav zdravotnictví v Ugandě. Od zahájení se první miminko (obr. č. 7) v Česko-ugandské nemocnici narodilo 4. března 2007 a dostalo jméno Henry, prý podle zakladatele Červeného kříže (43). 18. června 2007 se pak narodila první dvojčata (obr. č. 8). Prvorozená Babirye vážila pouhých 1,9 kg. Její porod byl komplikovaný, protože byla otočena hlavičkou nahoru. „Po narození jsme Babiryi museli dlouho resuscitovat“, svěřuje se slovenská anestezioložka Renáta Myšáková, „nakonec se nám však podařilo děvčátko zachránit“ dodává lékařka se spokojeným úsměvem. O čtvrt hodiny později následovala Nakato. Ta se již narodila bez problémů a vážila celých 2,4 kg, což je pro ugandského novorozence přiměřená váha (34). V srpnu přišla maminka s dvojčaty do nemocnice znovu na další očkování. Obě děvčátka se měla čile k světu, málokdo si dnes vzpomene, jak těžký a komplikovaný byl Babiryin příchod na svět. „Děti se očkují při narození proti tuberkulóze a obrně“, vysvětluje ugandská staniční sestra Robina Mbekeka, která má na starosti dětské oddělení a očkovací programy. Po šesti, deseti a čtrnácti týdnech dostávají očkovací vakcíny proti obrně, záškrtu, tetanu, černému kašli, žloutence typu B a chřipce typu B. Po devíti měsících jsou pak očkovány proti spalničkám. Každý půlrok až do věku šesti let dostává dítě A- vitamín a od jednoho roku se každý půlrok odčervuje. Babirye a Nakato se pak 45

objevují v nemocnici opět v září. Maminka je přináší na další očkování, přesně podle rozvrhu ve zdravotní kartě každého z děvčat. Je si vědoma, že díky očkování se už nemusí tolik obávat toho, že se její holčičky nedožijí ani školního věku (34).

Obr. č. 7 První miminko, publikováno v (34).

Obr. č. 8 První dvojčata, publikováno v (34).

46

Zkušená zdravotní sestra Ivana Viktorová ještě do konce loňského roku pracovala na operačních sálech v českolipské nemocnici. Pak odjela do zcela jiného světa do Ugandy, kde nyní působí jako vrchní sestra nemocnice v Gulu. Zde si můžete přečíst výběr z jejích postřehů a zážitků (67,68): „Napíši vám první dojmy z mého pracoviště. Nemocnice je vzdálená asi dva kilometry od našeho bydliště. Máme k dispozici terénní auto, jiným se cesta zvládnout nedá. Je tady pouze jedna normálnější silnice. Jestli si pod tím představujete něco hrozného, tak je to ještě horší. Včera jsme měli poměrně velký neplánovaný operační program. První byl asi devítiletý HIV pozitivní chlapec, pak jsme udělali císařský řez HIV pozitivní matce, dítě však bylo mrtvé. Pak následovaly další dvě operace v podobném duchu. Do práce chodíme na půl devátou, denně máme dvě až tři operace, které by se daly zvládnout za čtyři hodiny, ale my je děláme celý den, protože je tady prostě takové pomalé tempo. Lidé tady mají stejné choroby jako u nás, asi však v menším množství, ještě to nedokážu pořádně odhadnout, protože v naší nemocnici se péče platí a kdo na to nemá, musí do misijní nebo státní nemocnice, kde jsou podmínky daleko daleko horší. Ta naše nemocnice je klinika. Mezi nejčastější výkony, které provádíme patří různé hnisavé komplikace HIV pozitivních lidí a bohužel také dětí, dále gynekologické operace atd. Proti HIV se chráníme, máme dvoje rukavice a štít na oči, jsme moc opatrní. V nemocnici jsou pouze tři oddělení. Mužské, ženské a dětské. Také jakási JIP, kde ovšem neustále není sestra. Je tady jedna místnost pro rodičky, jelikož normálně ženy rodí doma, v nemocnici jen při komplikovaném porodu. Také to podle toho vypadá, co císařský řez, to ohrožené nebo mrtvé dítě. Na oddělen leží všichni se vším dohromady. O pacienty se starají příbuzní, sestry pouze dávají medikamenty a to ještě zvládají velmi těžce. Kdo je sám, nemůže v nemocnici být, nikdo by se o něj nepostaral. Díky pozvání pracovníků holandské humanitární organizace jsem se podívala do tzv. kempu, kde žijí násilně vyhnaní obyvatelé ze severní Ugandy. Je jich tam asi 30 tisíc (a to se jedná o jeden z menších kempů). Lidé tam žijí na malé ploše, v chýších, kde je jedna na druhé, nemají žádný pozemek, nemají nic. Je tam spousta ušmudlaných, ale moc krásných dětiček.

47

Publikováno v (67).

Publikováno v (67).

Když jsem vše viděla, zamyslela jsem se nad tím, jak se naše děti mají dobře. Co vyhazujeme pěkných věcí, ale také jídla a ti chudáci mají třeba jen jedno jediné špinavé a roztrhané triko a jinak NIC. Na hranici kempu teče potok, který slouží ke koupání i praní prádla. Voda úplně hnědá, ale oni jsou rádi, že tam vůbec je. Uprchlíci za hranice potoka nechodí, protože vojáci, kteří tam operují, je znásilňují, pak třeba i zabijí, aby je nemohli žalovat. Strávili jsme tam několik hodin, děti byly šťastné, některé - ty menší - se bály, ale ty ostatní běhaly za námi a byly vděčné za podání ruky. Vím, že této cesty nikdy nebudu litovat, poznávám něco, co pozná málokdo... Domů mohu jet kdykoliv, ale chvíli tady zůstanu.“ Ivana Viktorová (67)

„Byla jsem jmenována tzv. Nurse coordinator, což je vrchní sestra nemocnice. Dát v nemocnici vše dohromady je dřina, která mě ale baví, chvílemi je to i legrace, zejména ta angličtina! Zajišťuji zde prakticky vše, včetně údržby, a pokud se operuje, chodím ještě pomáhat na sál. Také jsem byla nucena napsat tři dopisy za porušení pracovní kázně, což mi dalo práci, a pak jsem to řešila s dotyčnými sestrami. Vedu ranní hlášení sester, objednávám zboží, píšu lékárnu, chodím na ranní hlášení lékařů. Jinak už máme na sále kontejnery, což považuji za svůj velký úspěch. Síta zabalená jen do zelených roušek a považovaná za sterilní jsou již minulostí. Neustále se pohybuji mezi operačním sálem, kde spolupracuji s pomocnou sestrou Grace, která stále zastupuje sestru anesteziologickou, instrumentárku i pomocnici, a oddělením. Pravidelně řeším služby a píšu povolení sestrám, které se cítí být nemocné a chtějí k lékaři. Mám k ruce asistenta Davida, bez jeho pomoci bych snad svou funkci ani nezvládla. Jednou jsem potřebovala sestru Stellu, bývalou vrchní, aby nám pomohla na operačním sále. Sestra Stella však nebyla k nalezení. A jak je to tady všechno zaostalé, 48

tak něco tady přece jen funguje. Zaměstnanci mají karty a přístroj, který zaznamená příchod do práce a odchod z práce. A tak jsem šla za IT managerem, který z chytré mašinky přes počítač vytáhl, že sestra Stella si přišla do práce jen "píchnout" a pak si zase klidně odešla. Je zlé, když bývalá vrchní sestra má takový přístup k práci. Pro ilustraci potíží se zaměstnanci přidávám ještě jednu zkušenost: nedávno jsme na operačním sále pracovali déle, prováděli jsme od rána dvě velké operace, já byla u stolu a dámy se před koncem operace sbalily a beze slova odešly. Není divu, že se musím vyrovnat s řadou stresů, které vyvolávají pohovory se sestrami, nebo akutní operace. Například jsme operovali dvanáctiletého kluka, malého rebela, sirotka, kterému prostřelili hlavu sami rebelové. Ránu jsme museli revidovat a měli jsme s tím hodně práce, navíc se jeden z lékařů poranil o jehlu, dítě neotestované, musela jsem běžet do laboratoře a čekat na výsledky, naštěstí byl negativní. Nejpikantnější na celé operaci bylo to, že jsme ji dělali v obsazení chirurg, chirurg, anesteziolog, já a naše všestranná Grace. Pak jsme si zavolali mého zástupce Davida. Já zašívala nohu po odběru fascie, David stříhal, a naši chirurgové našívali fascii na defekt na hlavě. O sterilitě se raději nezmiňuji. Nejdůležitější je však výsledek. Snad to nezakřiknu, ale dítě je skvělé, tak snad to vydrží. Asi jsou ti rebelové silní. Nás tady v Gulu neohrožují, je tady klid. Mě ohrožují jen velcí švábi. Měli jsme tady teď dvě úmrtí mladých žen, HIV pozitivních, narozené kilové děťátko, které nepřežilo, je tady dost pozitivních případů TBC (tuberkulóza), série případů osteomyelitidy u malých dětí při HIV pozitivitě nebo TBC, tak to je to smutnější. Ale pořád je tady ta spousta dětí, která je neuvěřitelné milá, vděčná a krásná…“ Ivana Viktorová (68)

Publikováno v (68).

Publikováno v (68).

49

6 Závěr Dnešní svět je poměrně extrémistický. Na jedné straně máme skvělé přístroje, moderní techniku, auta, televizi. No a na straně druhé existují místa, kde lidé nemají léky ani jídlo. Většina lidí se k problémům druhých otáčí zády například se slovy: „To se mě netýká, Afrika je daleko.“ Je problém opravdu jenom v dálce? Nebo spíše v nezájmu (66)? Tato bakalářská práce byla psána za účelem informovat čtenáře nejen o tom, že Uganda je jednou z rozvojových zemí a že tedy život je zde hluboce pod úrovní kvalitního života. Především šlo o to, poukázat na závažnou situaci zdravotnictví, hlavně porodnictví. Děti, kterých je v Ugandě nespočetné množství, mají být budoucností lidstva. Avšak děti žijící v této zemi často sami žádnou budoucnost nemají. V současnosti se do poskytování humanitární pomoci zemím jako je Uganda zapojuje mnoho vyspělých krajin. Potom, co se Česká republika stala ekonomicky nezávislou, zařadila se také mezi tyto země. Humanitární organizace jsou mnohdy jedinou záchranou krizové situace i v Ugandě. Rozsáhlá kapitola o humanitární pomoci popisuje její začátky,

rozvoj i úspěchy

současnosti. Například jedna z poboček největší humanitární organizace, Lékaři bez hranic, je i v České republice. Druhá kapitola seznamuje s Ugandou, její historií i současností. Hlavním rozebíraným problémem je zdravotnictví, oblast porodnictví. Těhotenství, porod a péče o novorozence je zde někdy až nepředstavitelný problém. Ugandu, obdobně jako mnoho rozvojových zemí, trápí především díky nekvalitní zdravotní péči a nedostatečným vědomostem, nemoci jako AIDS, všude rozšířená malárie a infekce. Jde o nejčastější příčiny úmrtí jak matek, tak novorozenců. Doposud největší a dá se říct, že velice úspěšný projekt ČR v Ugandě, výstavba a provoz Česko-ugandské nemocnice, je obsahem třetí kapitoly. Nemocnice umožňuje nejen mnoha ženám bezpečně porodit, ale také odejít domů se svými dětmi. Tato situace je v Ugandě často vzácností. Vizí do budoucna je škola pro místní porodní asistentky, jako součást nemocnice. Vybudování, provoz nemocnice a vzdělávání porodních asistentek i lékařů snad pomůže situaci alespoň trochu zlepšit a být možností pro další pomocné aktivity.

50

V závěrečné kapitole jsem se zaměřila na informace, které můžou budoucímu členovi humanitární organizace pomoc v rozhodování. Je zde náhled do života, jaký čeká v humanitárních misích každého, kdo se pro tuto smysluplnou činnost rozhodne. Pevně doufám, že tato bakalářská práce osloví co nejvíce lidí, kteří třeba zatím váhají, zda se do života, kde není místo pro vlastní pohodlí, pustit. Pokud to alespoň malým dílem pomůže zlepšit úroveň a kvalitu života lidí v rozvojových zemích, například i v Ugandě, pak mohu říct, že jsem tuto bakalářskou práci nepsala zbytečně.

51

7 Souhrn Tato práce je zaměřena na problematiku péče o novorozence v rozvojových zemích, konkrétně v Ugandě, a na možnosti humanitární pomoci. Cílem je informovat o závažnosti dané situace a motivovat k aktivní účasti prostřednictvím humanitárních organizací. Práce se zabývá zdravotnictvím, oblast porodnictví. Řešeným problémem je péče o ženu v těhotenství, péče o novorozence a příčiny vysoké mateřské a novorozenecké úmrtnosti. Práce také rozebírá možnosti pomoci působením humanitárních organizací a jejich misí v dané oblasti a poskytuje návod, jak postupovat v případě zájmu stát se aktivním účastníkem a pomáhat druhým.

52

Summary This thesis addresses the issue of care about newborns in developing countries, Uganda in particular, and the realization of humanitarian aid. Its aim is to inform about the seriousness of the situation and motivate masses to take active part through humanitarian organizations. The thesis focuses on health services, midwifery specifically. It handles the problem of care for a pregnant woman and a newborn infant, and the causes of high maternal and newborn death rate. Furthermore the possibilities of help through humanitarian organizations, and their mission in specific areas, as well as an outline as what one needs to do if interested in becoming a volunteer are analyzed.

53

8 Seznam literatury 1. ADCH Praha [online]. Arcidiecézní charita Praha. [staženo 24.9.2007]. Dostupné na: http://www.charita-adopce.cz/index.php?id=0002007 2. Bateman, G.; Eganová, V. Encyklopedie Zeměpis světa. Praha: Columbus, spol. s r. o., 1999. 178 s. ISBN 80-901727-6-8 3. Beščecová, K. První česká nemocnice v Ugandě [online]. Katolocký týdeník. [staženo 17.7.2007]. Dostupné na: http://www .katyd.cz/index.php?cmd=page&type=11&article=95 4. Blahutová, Z., Česká republika a rozvojová spolupráce, Brno, 2006, 48 s. Bakalářská práce na Fakultě sociálních studii na Katedře mezinárodních vztahů a evropských studií , vedoucí práce PhDr. Břetislav Dančák, PhD. 5. Bukovenová, K. Zemepis sveta: Veľká detská encyklopédia. Bratislava: Slovart, 1997. 303 s. ISBN 80-7145-234-3 6. Bwengye, E. Uganda: newborns, false teeth and diarrhoea [online]. RehydratationProject. [staženo 13.10.2007]. Dostupné na: http://rehydrate.org/dd/dd39.htm#page6 7. Co je projekt Adopce na dálku ? [online]. Arcidiecézní charita Praha. [staženo 24.9.2007]. Dostupné na: http://www.charitaadopce.cz/index.php?id=0002011 8. Collective of authors. Practical data, policy and programmatic support for newborn care in Africa [online]. Opportunities for Africa’s Newborns. [staženo 5.4.2008]. 9. Častá závažnější onemocnění a jejich komplikace [online]. Arcidiecézní charita Praha. [staženo 13.11.2007]. Dostupné na: http://www.charitaadopce.cz/index.php?id=0002174 10. Česká rada humanitárních organizací [online ]. [staženo 7.9.2007]. Dostupné na: http://www.crho.org/ 11. Český červený kříž [online]. [staženo 1.8.2007 ]. Dostupné na: http://www.cck-cr.cz/ 12. Danihelková, T. Učitelkou v Ugandě [online]. Infoservis.net. [staženo 13.10.2007]. Dostupné na: http://www.infoservis.net /art.php?id=1069233259 13. Dějiny OSN [online]. Wikipedie, otevřená encyklopedie. [staženo 10.3..2008]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org /wiki/D%C4%9Bjiny_OSN

54

14. Donát, J. Uganda: Česká nemocnice v Ugandě [online]. [staženo 10.3..2008]. Dostupné na: http://www.vtm.cz/Modules/_Common /Print.aspx?Id=2058&sid=4 15. Ebola [online]. Wikipedie, otevřená encyklopedie. [staženo 18.3.2008]. Dostupné na: http://cs.wikipedia.org/wiki/Ebola 16. Gregora, M.; Paulová, M. Výživa kojenců: Maminčina kuchařka. 2. Vydání. Praha: Grada Publishing, a.s., 2005. 148 s. ISBN 80-247-1291-1 17. Humanitární mise [online].Czech Republic , oficiální web České republiky. [staženo 27.8.2007]. Dostupné na: http://www.czech.cz/cz/predstaveni_cr/article_detail.aspx?id=1515Humanitarian-missions 18. Humanitární pomoc poskytovaná do zahraničí [online]. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky. [staženo 27.8.2007 ]. Dostupné na: http://www.mzv.cz/wwwo/mzv/default.asp?id=42954&ido=18888&idj=1&a mb=1 19. Jamborová, M., Možnosti a meze konvergence rozvojových zemí, Brno, 2006, 106 s. Diplomová práce na Ekonomicko-správní fakultě na Katedře ekonomie, vedoucí práce Ing. Libor Žídek, PhD. 20. K výrokům doc. Donáta o nemocnici v Buikwe [online]. Arcibiskupství pražské. [staženo 5.1.2008]. Dostupné na: http://www.apha .cz/k-vyrokumdoc-donata-o-nemocnici-v-buikwe/ 21. Kajankova. Afrika je pre cestovateľov najnebezpečnejšia oblasť sveta [online]. Markíza.sk. [staženo 29.2.2008]. Dostupné na: http://beta.markiza.sk/cestovanie/clanok-431015-afrika-je-pre-cestovatelovnajnebezpecnejsia-oblast-světa 22. Kaplan, M.; Pazderka, J.; Stojanov, R. a kol. Humanitární pomoc a rozvojová spolupráce [online]. [staženo 13.11.2007]. 23. Kolektiv autorů. Novinář, rozvojová spolupráce a humanitární pomoc. Praha: Člověk v tísni, společnost při ČT, o. p. s., 2007. 68 s. ISBN 978-8086961-31—6 24. Kubeczka, J. Česko hlásí přestup mezi vyspělé země [online]. Český rozhlas. [staženo 24.3.2008]. Dostupné na: http://www .radio.cz/cz/clanek/76375 25. Kvalita lékařské péče v Ugandě [online]. Arcidiecézní charita Praha. [staženo 28.2.2008]. Dostupné na: http://www.charitaadopce.cz/index.php?id=0002173

55

26. Lawn, E. – J.; Kerber, K. Practical data, policy and programmatic support for newborn care in Africa [online]. Opportunities for Africa's Newborns 2006. [staženo 24.7.2007]. 27. Lékaři bez hranic [online]. [staženo 27.8.2007]. Dostupné na: http://www.lekari-bez-hranic.cz/ 28. Livingstone S. Luboobi, L.S.; Mugisha, J.Y.T. HIV/AIDS Pandemic in Africa: Trends and Challenges . [online]. Workshop on Infectious Diseases . [staženo 24.9.2007]. 29. Malinová, H. Nad "Perlou Afriky" se již po dlouhá desetiletí stahují mraky [online]. Rozkoš bez rizika – občanské združení. [staženo 13.7.2007]. Dostupné na: http://www.rozkosbezrizika.cz/01_htm/210 _AFRIKA_UGANDA.htm 30. Nadace mezinárodní lékařské pomoci [online]. [staženo 1.8.2007]. Dostupné na: http://nmlp-cz.org/index.html 31. Nakazibwe, C. Maternal health care wins district vote in Uganda [online]. World Health Organization. [staženo 5.4.2008]. Dostupné na: http://www.who.int/bulletin/volumes/84/11/06-031106/en/index.html 32. Natabaalo, G.; Ntabadde, A. Uganda: Special Care for Premature Babies [online]. allAfrica.com. [staženo 27.10 .2007]. Dostupné na: http://allafrica.com/stories/200801090544.html 33. Nejchudší země světa [online]. Celý svět. [staženo 11.4. 2008]. Dostupné na: http://www.celysvet.cz/zemepisy-staty-sveta-nejchudsi-zeme-sveta.php 34. Nemocnice a škola pro porodní asistentky [online ]. Česká republika pomáhá. [staženo 27.7.2007]. 35. Niessen, K. - H. a kolektiv. Pediatrie. 1. vydání. Praha: Scientia Medica, 1996. 608 s. ISBN 80-85526-29-8 36. Organizácia Spojených národov [online]. Wikipédia , slobodná encyclopedia. [staženo 17.8.2007]. Dostupné na: http://sk.wikipedia.org/wiki/Organiz%C3%A1cia_Spojen%C3%BDch_n%C3 %A1rodov 37. Pobavit se a pomoci- Uganda Aid Fest [online]. Muzikus.cz. [staženo 7.9.2007]. Dostupné na: http://www.muzikus.cz/novinky/Pobavit-se-apomoci-Uganda-Aid-Fest~18~kveten~2004/ 38. Poskytování humanitární pomoci do zahraničí [online]. USAR. [staženo 17.8.2007]. Dostupné na: http://www.usar.cz/webmagazine/kategorie.asp?idk=196 56

39. Pregnant woman and infants [online]. World Health Organization. [staženo 27.12. 2007]. Dostupné na: http://www.who.int/malaria/pregnantwomenandinfants.html 40. První česko-slovensko-ugandská nemocnice a škola pro porodní asistentky [online]. Arcidiecézní charita Praha . [staženo 28.2.2008]. Dostupné na: http://www.charita-adopce.cz/index.php?id=000223 41. První miminko v Česko-ugandské nemocnici [online]. Arcidiecézní charita Praha. [staženo 28.2.2008]. Dostupné na: http://www.charita-adopce.cz/index.php?id=100200 42. Přehled očkování do ciziny [online]. Cestovní medicína [staženo 18.3.2008]. Dostupné na: http://www.vakciny.net/CIZINA/DESTINACE/uganda.htm 43. Roztočil, A. Porodnictví. 1. vydání. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví v Brně, 2001. 333 s. ISBN 80-7013-339-2 44. Ssengooba, F.; Neema, S.; Mbonye, A et coll. Maternal Health Review Uganda [online]. Makerere University Institute of Public Health, Health Systems Development Programme. [staženo 5.4.2008]. 45. Stavba první česko-ugandské nemocnice [online]. Arcibiskupství pražské.[staženo 7.9.2007]. Dostupné na: http://www.apha.cz/stavba-prvni-cesko-ugandske-nemocnice/ 46. Strengthening and integrating newborn care in Uganda [online]. Opportunities for Africa’s Newborns 2006. [staženo 7.7.2007 ]. Dostupné na: www.savethechildren.org/.../saving-newborn-lives/ country-documents/Opportunities-Afr-NB-South-Africa-PPT.ppt 47. Svetová zdravotnícka organizácia [online]. Wikipédia , slobodná encyclopedia. [staženo 7.8.2007]. Dostupné na: http://sk.wikipedia.org/wiki/Svetov%C3%A1_zdravotn%C3%ADcka_organi z%C3%A1cia 48. Svobodová, L. Paprsky naděje [audio]. Český rozhlas Praha 2006. [staženo 22.2.2008]. Dostupné na: http://www.rozhlas.cz/praha/uslysime 49. Svršek,J. Malárie [online]. [staženo 7.10.2007]. Dostupné na: http://natura.baf.cz/natura/2004/10 /20041001.html 50. TARS. Ugandským ženám odporučili namiesto inkubátora použiť pec [online]. Zoznam zdravotnických zariadení, zzz.sk. [staženo 7.8.2007]. Dostupné na: http://www.zzz.sk/?clanok=3115 51. Tragická vize velkého příběhu [online]. Hradecký deník.cz. [[online]. Dostupné na: http://hradecky.denik.cz/zpravy_region /vize_20070719.html 57

52. Tumushabe, J. Armed Conflict, HIV /AIDS and Child labour In Uganda [online]. Government of Uganda – UNICEF Country Programme (2001-2005). [staženo 27.10.2007]. Dostupné na: http://www.unicef.org/evaldatabase/files/UGD_2000_004_Part1.pdf 53. Uganda [online]. Dromedar.sk. [staženo 13.7.2007]. Dostupné na. http://dromedar.zoznam.sk/cl /11172/127420/Uganda 54. Uganda [online]. Malaria Country Profiles. [staženo 13.7.2007]. Dostupné na: http://www.afro.who.int/malaria/country -profile/uganda.pdf 55. Uganda [online]. Pápežské misijné diela. [staženo 7.7.2007]. Dostupné na: http://www.papezskemisijnediela .sk/uganda.htm 56. Uganda [online]. Uganda Group. [staženo 17.7.2007]. Dostupné na: http://ugandaci.hope.sk/index.php?co=ozn&kde=uganda&PHPSESSID=daed 9183f12181ab5bcd287aed8d8a07 57. Uganda [online]. Vše o adopci. [staženo 17.7.2007]. Dostupné na: http://vseoadopci.ic.cz/uganda .htm 58. Uganda Demographic and Health Survey 2000-2001 Key Findings [online]. [staženo 17.7.2007]. Dostupné na : http://www.measuredhs.com/pubs/pdf/SR91/UgandaKF.pdf 59. Uganda: Statistics [online]. UNICEF. [staženo 24.7.2007]. Dostupné na: http://www.unicef.org/infobycountry/uganda_statistics.html#25 60. UN Special Rapporteur on the right to the highest attainable standard of health [online]. Oral remarks to the press in Kampala, Uganda . [staženo 13.11.2007]. Dostupné na: http://209.85.129.104/search?q=cache:Rm84fXe_e94J:www2.essex.ac.uk/hu man_rights_centre/rth/docs/press%2520remarks %2520final%2520 final.doc+maternal+mortality+in+Uganda&hl=en&ct=clnk&cd=28 61. UNESCO [online]. Unesco.org. [staženo 7.8.2007]. Dostupné na: http://portal.unesco.org/en / ev.php-RL_ID=29008&URL_DO=DO_TOPIC&URL_SECTION=201.html 62. UNICEF [online]. [staženo 7.8.2007]. Dostupné na: http://www.unicef.org/ 63. UNICEF [online]. Africanlife. [staženo 1 .8.2007]. Dostupné na: http://www.africanlife.estranky.cz/clanky/pomahame-africe/ charity-a-organizace-na-pomoc-nejen-africe 64. UNICEF says 14,000 children die each year due to AIDS in Uganda [online]. Unite For Chidren, Unite Against AIDS . [staženo 7.10.2007]. Dostupné na: http://www.unicef.org/press_30259.htm 58

65. V Česko-ugandské nemocnici v Buikwe se narodila první dvojčátka [online]. Arcidiecézní charita Praha. [staženo 28.2.2008]. Dostupné na: http://www.charita-adopce.cz/index.php?id=1102000982 66. Věchetová, T.; Glaserová, B. Krutá krása Afriky [online]. Člověk v globálním světě. [staženo 24.7.2007]. Dostupné na: http://wokurka .org/data/symposium04.pdf 67. Viktorová , I. Africké pozdravy [online]. ECHO, časopis NsP Česká Lípa Duben 2006. [staženo 13.9.2007]. Dostupné na: http://www.nemcl.cz/myuploadedfiles/File/echo/ECHO-2006-04.pdf 68. Viktorová, I. Africké pozdravy II . [online]. ECHO, časopis NsP Česká Lípa Červen 2006. [staženo 13.9.2007]. Dostupné na: http://www.nemcl.cz/myuploadedfiles/File/echo/ECHO-2006-06.pdf 69. Základní údaje o Ugandě [online]. IN Network. [staženo 7.7.2007]. Dostupné na: http://www.incz .info/04-03-04b.htm 70. Zpráva Arcidiecézní charity Praha k otázce nemocnice v Buikwe nastolené MUDr. Josefem Donátem [online]. Rozvojové středisko Arcidiecézní charity Praha. [staženo 27.7.2007]. 71. Zprávy 2001: 49 nejméně vyspělých zemí světa [online]. Informační centrum OSN v Praze. [staženo 27.7.2007]. Dostupné na: http://www.osn.cz/zpravodajstvi/zpravy/zprava.php?id=766

59

9 Seznam zkratek ADRA -

Adventist Developement and Relief Agency

AIDS -

Acquired Immunodeficiency Syndrome, Syndrom získaného imunodeficitu

CARE -

Cooperative for Assistance and Relief Everywhere, Sdružení pro radu a pomoc kdekoli

ČR -

Česká republika

DMO -

Dětská mozková obrna

HDP -

Hrubý domácí produkt

HIV -

Human Immunodeficiency Virus, Virus lidského imunodeficitu

HZS ČR - Hasičský záchranný sbor ČR HO -

Health Organisation, Zdravotnická organizace

ICRC -

International Council of the Red Cross, Mezinárodního výboru Červeného kříže

IHL –

International Humanitarian Law, Mezinárodní humanitární právo

IFRC -

International Federation of Red Cross and Red Crescent Societies, Mezinárodní federace Červeného kříže a Červeného půlměsíce

IRC -

International Rescue Committee, Mezinárodní výbor pro záchranu

JIPN -

Jednotkách intenzivní péče pro novorozence

MSF -

Médecins Sans Frontiéres, Lékaři bez hranic

MUAC -

Mid upper arm circumference, obvod nadloktí

MV -

Ministerstvo vnitra

OSN -

Organizace spojených národů

Oxfam -

The Oxford Committee for Famine Relief, Oxfordský výbor pro pomoc hladovějícím 60

STORCH – syfilis, toxoplazmóza, ostatní, rubeola, cytomegalie, herpes simplex SZO -

Světová zdravotnická organizace

TBC -

Tuberkulóza

UDHS -

Uganda Demographic and Health Survey

UNESCO - The United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization UNICEF – The United Nations Children's Fund, Dětský fond OSN UNO -

United Nations Organisation (UN – hovorovo)

USAR -

Urban Search and Rescue Team, Vyhledávací a záchranný odřad do obydlených oblastí

WHO -

World Health Organisation

61

10 Seznam příloh Příloha č. 1 – Nejchudší země světa Příloha č. 2 – Seznam 49 nejméně vyspělých zemí světa Příloha č. 3 – Česká rada humanitárních organizací Příloha č. 4 - Poskytování humanitární pomoci do zahraničí Příloha č. 5 – Země, kde Lékaři bez hranic působí Příloha č. 6 – Charakteristické fyziologické znaky nedonošených dětí Příloha č. 7 – Problémy nedonošeného dítěte Příloha č. 8 – Nemocnice a škola pro porodní asistentky v Ugandě Příloha č. 9 – Úplný seznam potřebných očkování do Ugandy Příloha č 10 – Výstavba Česko-ugandské nemocnice Příloha č. 11 – Náramek života

62

Nejchudší země světa

Příloha č. 1

Albánie Bangladéš, Barma, Benin, Bhútán, Burkina Faso, Burundi Čad Džibucko Eritrea, Etiopie Gambie, Ghana, Guinea – Bissau, Guyana Haiti, Honduras Indie Írán Jemen Kapverdy, Keňa, Kiribati, Komory, Kongo, Kyrgyzstán Laos, Libérie Madagaskar, Malawi, Mali, Maroko, Marshallovy ostrovy, Mauretánie, Mikronésie, Mongolsko, Mosambik Nepál, Niger, Nigérie Pákistán, Papua – Nová Guinea Rovníková Guinea, Rwanda Senegal, Severní Korea, Sierra Leone, Somálsko, Středoafrická republika, Súdán, Svatý Tomáš a Princův ostrov Šalamounovy ostrovy Tádžikistán, Tanzanie, Togo, Tuvalu Uganda, Uzbekistán Východní Timor Zair, Zambie (31)

Seznam 49 nejméně vyspělých zemí světa (z roku 2001)

Příloha č. 2

Afghánistán, Angola Bangladéš, Benin, Bhútán, Burkina Faso, Burundi Čad Džibutsko Eritrea, Etiopie Gambie, Guinea, Guinea-Bissau Haiti Jemen Kambodža, Kapverdy, Komory, Konžská demokratická republika, Kiribati Laoská lidově demokratická republika, Lesotho, Libérie Madagaskar, Malawi, Maledivy, Mali, Mauretánie, Mozambik, Myanmar Nepál, Niger Rovníková Guinea, Rwanda Samoa, Senegal (podléhá ještě konečnému potvrzení Valného shromáždění OSN), Sierra Leone, Středoafrická republika, Somálsko, Súdán, Svatý Tomáš a Princův ostrov Šalamounovy ostrovy Tanzanie, Togo, Tuvalu Uganda Vanuatu Zambie (29)

Česká rada humanitárních organizací

Příloha č. 3

Celkem 220 členských organizací České rady humanitárních organizací je dostupný na internetu v abecedním seznamu (86). Zde je uveden začátek seznamu. Agentura Pondělí Agentura zdravotní domácí péče HOME CARE Agnis Rosa o.s. ALEN - neziskové sdružení žen postižených rakovinou Aliance českých organizací a žen s rakovinou prsu, o.p.s. Arcidiecézní charita Praha ARCUS - onko centrum ARKÁDIE - společnost pro komplexní péči o postižené děti a mládež Armáda spásy ARPIDA Asociace muskulárních dystrofiků v ČR Asociace rodičů a přátel zdravotně postižených dětí v ČR Asociace vozíčkářů a zdravotně i mentálně postižených - AVAZ BETANIE - křesťanská pomoc Centrum integrace dětí a mládeže CID Centrum komunitní práce Ústí nad Labem - poradenská organizace Centrum nezávislého života v Českém ráji a v Podkrkonoší Centrum pro zdravotně postižené Jihočeského kraje Centrum pro zdravotně postižené kraje Praha Centrum pro zdravotně postižené Královéhradeckého kraje Centrum pro zdravotně postižené Olomouckého kraje Centrum pro zdravotně postižené Pardubického kraje a další…

Poskytování humanitární pomoci do zahraničí

Příloha č. 4

Podle § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, Ministerstvo vnitra plní úkoly v oblasti zapojení České republiky do mezinárodních záchranných operací při mimořádných událostech v zahraničí a poskytování humanitární pomoci do zahraničí v součinnosti s Ministerstvem zahraničních věcí. Úkoly Ministerstva vnitra na tomto poli plní Ministerstvo vnitra-generální ředitelství Hasičského záchranného sboru České republiky (dále bude uváděno jako MV-generální ředitelství HZS ČR). Na základě § 7 odst. 2 písm. i) zákona č. 239/2000 Sb., Ministerstvo vnitra rozhoduje v dohodě s Ministerstvem zahraničních věcí o humanitární pomoci poskytované státem do zahraničí a zapojování do mezinárodních záchranných operací. Podrobná pravidla stanoví prováděcí předpisy, především nařízení vlády č. 463/2000 Sb., o stanovení pravidel zapojování do mezinárodních záchranných operací, poskytování a přijímání humanitární pomoci a náhrad výdajů vynakládaných právnickými osobami a podnikajícími fyzickými osobami na ochranu obyvatelstva, ve znění nařízení vlády č. 527/2002 Sb. Státní humanitární pomoc ČR do zahraničí je realizována z finančních zdrojů alokovaných vládou na daný rok ve státním rozpočtu do účelově vázané rezervy na humanitární pomoc Všeobecné pokladní správy. Z této účelově vázané rezervy čerpá finanční prostředky Ministerstvo zahraničních věcí a pravidelně (2x ročně) informuje vládu o jejich čerpání. Dalším důležitým právním předpisem je zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů, jenž umožňuje Ministerstvu vnitra ČR soustřeďovat a nasazovat síly a prostředky požární ochrany při poskytování mezistátní pomoci bez ohledu na to, kdo s nimi disponuje. Spolupráci Hasičského záchranného sboru ČR s mezinárodními organizacemi a zahraničními subjekty umožňuje zákon č. 238/2000 Sb., o Hasičském záchranném sboru ČR, ve znění pozdějších předpisů. Hlavní zásady zapojování sil a prostředků České republiky do mezinárodních záchranných operací a poskytování humanitární pomoci do zahraničí byly popsány v materiálu Zapojení České republiky do mírových a záchranných operací a humanitární pomoci, který byl přijat usnesením vlády ČR č. 458 ze dne 9. května 2001 (70).

Země, kde Lékaři bez hranic působí

Příloha č. 5

Afrika Angola, Benin, Burkina Faso, Čad, Etiopie, Guinea, Jihoafrická republika, Kamerun, Keňa, Konžská demokratická republika, Konžská republika (Brazzaville), Libérie, Madagaskar, Malawi, Mali, Maroko, Mauritánie, Mosambik, Niger, Nigérie, Pobřeží Slonoviny, Rwanda, Sierra Leone,Somálsko, Středoafrická republika, Súdán, Tanzanie Uganda, Zambie, Zimbabwe

Asie/Kavkaz Arménie, Bangladéš, Čína, Filipíny, Gruzie, Indie, Indonésie, Irán, Japonsko, Kambodža, Kyrgyzstán, Laos, Myanmar (Barma), Nepál, Pákistán, Severní Korea/Jižní Korea, Srí Lanka, Thajsko, Turkmenistán, Uzbekistán

Amerika Bolívie, Ekvádor, Guatemala, Haiti, Honduras, Kolumbie, Peru

Evropa a Blízký východ Belgie, Bulharsko, Francie, Itálie, Lucembursko, Palestinská autonomní území, Ruská federace/Severní Kavkaz, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Ukrajina

Charakteristické fyziologické znaky nedonošených dětí

Příloha č. 6

Centrální nervová soustava •

komplexní nezralost morfologická, biochemická, elektrofyziologická

Termolabilita •

vede k nutnosti ošetřovat dítě v inkubátorech nebo vyhřívaných lůžkách, příčinou je nedostatečná termoregulace, velký povrch těla a nedostatečná zásoba podkožního tuku

Dýchání •

nezralá struktura plicní tkáně, omezená alveolární plocha a nedostatek plicního surfaktantu vede ke vzniku RDS (Respiratory Distress Syndrom), který ohrožuje dítě respiračním selháním

Zažívání •

menší sekrece trávicích enzymů, zpomalená motilita střev a zpomalená evakuace žaludku vedou často k intoleranci stravy a nutnosti parenterální výživy

Ledviny •

funkční nezralost vede k obtížím s udržením homeostázy, vnitřního prostředí, sklonu k otokům, hyponatrémii, hyperkalémii a acidóze, velká citlivost renálního parenchymu k hypoxii s následným možným selháním ledvin, minimální diuréza u nedonošeného novorozence je 1ml moče na kg hmotnosti a hodinu

Játra •

zpomalená exkrece bilirubinu a tím vznik žloutenky je dán nedostatečnou tvorbou enzymů a nízkou kapacitou transportních proteinů v jaterním parenchymu

Imunitní systém •

jeho nezralost jak morfologická tak funkční vede k fyziologické imunodeficienci nedonošeného novorozence, která je příčinou velmi častých infekcí a těžkých septických stavů s vysokou mortalitou (7)

Problémy nedonošeného dítěte

Příloha č. 7

Hypotermie: •

málo subkutánního a hnědého tuku, velký poměr plocha – hmotnost.

Poruchy dýchání: •

Asfyxie - chybějící dýchací impulz, malá tolerance hypoxie.

•

Kolaps alveolů - nedostatek surfaktantu.

•

Neefektivní, paradoxní dýchání - astabilní hrudník, slabá interkostální muskulatura

•

Periodické dýchání, apnoe, bradykardie - nezralost dechového centra a chemoreceptorů

•

(centrální apnoe), nestabilní hrudník, obstrukce dýchacích cest (obstrukční apnoe).

•

Sklon k aspiraci - nedostatečný polykací/kašlací reflex.

•

Chronické plicní onemocnění (bronchopulmonální dysplazie) - citlivost plicní tkáně na kyslík, tlak a infekci je zvýšena.

Gastrointestinální trakt: •

Nedostatečné pití, zvracení - saní a polykání nedostatečné, malý žaludek, zpomalené vyprazdňování.

•

Vzedmutí břicha, ileus, zvracení - malá střevní motilita.

•

Průjmy - nedostatek enzymů, porucha resorpce.

•

Nekrotizující enterokolitida - porucha mikrocirkulace střeva (roztažení stravou, šok, polyglobulie) dovolí bakteriálním toxinům a klostridiím infiltrovat střevní stěnu, tvořit plyn (nekrózy, perforace).

Sklon k infekci •

Transplacentárně se přenáší jen IgG (ochrana proti virům), redukce fagocytózy (granulocyty, makrofágy), nedostatek komplementu a opsoninů, katétr, tubus.

Anémie, hypotenze, šok •

Odběry krve při malém krevním volumu, sklon ke krvácení, fyziologický nízký krevní tlak (5).

Nemocnice a škola pro porodní asistentky v Ugandě

Příloha č. 8

Název projektu:

Nemocnice a škola pro porodní asistentky v rovníkové Africe - Uganda, Buikwe

Doba realizace:

2004-2007

Sektor:

zdravotnictví

Země:

Uganda

Počet obyvatel:

30,3 milionu (odhad 2007)

Střední délka života:

52 let (odhad 2007)

Obyvatelstvo žijící pod hranicí chudoby (příjem méně než $1/den): 35 % (2001) Řešený problém:

Nedostupnost kvalifikované lékařské a prenatální péče, neodpovídající vzdělání lékařského personálu.

Cíle projektu:

Zajištění kvalitní lékařské péče pro místní obyvatele, zejména pro těhotné ženy a děti a založení vzdělávacího a školícího střediska pro stávající i potenciální porodní asistentky a zdravotníky.

Dosažené výsledky:

Postavení, vybavení lékařským zařízením a zahájení provozu česko-slovensko-ugandské nemocnice a školy pro porodní asistentky v Buikwe, dále poskytování ambulantní péče i provádění základních chirurgických zákroků, služby nemocnice využije denně 70-90 pacientů.

Dopady projektu:

Česko-slovensko-ugandská nemocnice a škola pro porodní asistentky v Buikwe zajistí kvalitní lékařskou péči pro obyvatele kraje Mukono. „Díky založení vzdělávacího a školícího střediska pro stávající i potencionální porodní asistentky a zdravotníky se sníží riziko úmrtnosti rodiček i novorozeňat “ Odhaduje se, že asi 110 000 obyvatel bude mít užitek ze stavby této nemocnice.

Financování projektu:

3.537.559 Kč, Česká republika

Spolufinancování:

6.639.732 Kč, Uganda (58)

Uganda - očkování (aktualizace dne 30.7.07) Povinné a naléhavě doporučené očkování:

Příloha č. 9

žlutá zimnice, hepatitida A a břišní tyfus

Ostatní očkování:

cholera, meningokoková meningitida, vzteklina, hepatitida B, záškrt, tetanus, dětská přenosná obrna, spalničky

Všeobecné ohrožení:

Riziko malárie existuje v celé zemi včetně městských částí, prakticky ve všech nadmořských výškách.

Ostatní zvláštní infekční rizika:

Mor, Skvrnitý tyfus, Echinokokkóza Leishmaniáza, Filarióza, lymfatická + Onchocerkóza + Loa, Klíšťová recidivující horečka, Chikungunya, Horečka Krim-Kongo, O'nyong-nyong, Spavá nemoc, Bilharcióza (10)

Výstavba Česko-ugandské nemocnice v obraze

Publikováno v (93).

Příloha č. 10

Náramek života

Příloha č. 11

Souhlasím se zapůjčením této bakalářská práce pro studijní účely, za dodržení platných citačních norem.

V Brně, dne 25.4.2008

…………………… Martina Bellušová

Anotace Název práce:

Problematika péče o novorozence v rozvojových zemích (Uganda) a možnosti humanitární pomoci

Jméno a příjmení: Martina Bellušová Fakulta:

Lékařská fakulta

Katedra:

Katedra Porodní asistence

Vedoucí práce:

Mgr. Jaroslava Fendrychová

Počet stran:

62

Počet příloh:

11

Počet titulů použité literatury: 71 Klíčová slova:

novorozenec, Uganda, humanitární pomoc