Problematika škod působených zvěří na zemědělských plodinách

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Ústav biologie obratlovců AV ČR v Brně Redakce časopisu Svět myslivosti

Problematika škod působených zvěří na zemědělských plodinách Brno, 2. dubna 2006

Sborník příspěvků ze semináře

Editoři: Ing. Jan Dvořák,Ph.D, Ing.Jiří Kamler,Ph.D., Ing. David Vaca, Ph.D.

Seminář je organizován v rámci řešení projektu NAZV MZe č. QF4192 Metodika hodnocení škod působených zvěří na polních plodinách

OBSAH: Ing. Martin Žižka Problematika škod zvěří na polích z hlediska státní správy myslivosti………….………3 Ing. Jiří Kamler, Ph.D., RNDr. Marta Heroldová, CSc., RNDr. Miloslav Homolka, CSc., Ing. Jan Dvořák, Ph.D. Volně žijící býložravci a polní plodiny…………….……………………..……….………..8 Ing. Radim Cerkal, Ph.D., Ing. Jan Dvořák, Ph.D., Ing. Jiří Kamler, Ph.D., Ing. Karel Vejražka, Ing. Hana Šejnohová, Ph.D. Zhodnocení ztrát na výnosu a kvalitě vybraných polních plodin po simulovaném poškození listové plochy rostlin……………………………………………………….…….15 Ing. Jan Mikulka, JUDr. Antonín Charvát, Ing. Jan Štrobach Škody zvěří na polních plodinách………………………………………………….….…….29 Ing. Pavel Kopecký Černá zvěř - problém pěstitelů kukuřice……………………………………………….….34 Zdeněk Novák Zkušenosti s ochranou atraktivních porostů cílenou agrotechnikou a repelenty…………………………………………………………………………………….39

Za jazykovou úpravu a obsah příspěvků jsou odpovědní jejich autoři.

2

PROBLEMATIKA ŠKOD ZVĚŘÍ NA POLÍCH Z HLEDISKA STÁTNÍ SPRÁVY MYSLIVOSTI Ing. Martin Žižka Škody zvěří jsou často diskutovaným tématem. Tuto problematiku do jisté míry řeší zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů. Před uvedením opatření učiněných ze strany Ministerstva zemědělství České republiky a jednotlivých ustanovení zákona o myslivosti k této problematice, je nutno poznamenat možnosti vlastníků honebních pozemků při prevenci těchto škod. Samotný problém vzniku škod zvěří je způsoben velkým množstvím faktorů. Je nutno zmínit například velkoplošné hospodaření s plodinami jako je kukuřice nebo řepka, které poskytují značné potravní a krytové podmínky. Velké nerozčleněné plochy jedné plodiny až k hranici lesa, nedodržení agrotechnických lhůt a osevních postupů , špatná komunikace a spolupráce zemědělsky hospodařících subjektů s uživateli honitby ale i řada dalších věcí ke škodám působených zvěří přispívá. Zásadní je i přístup samotných vlastníků honebních pozemků k mysliveckému hospodaření se zvěří. V posledním desetiletí jsou původcem škod na polních plodinách a pozemcích zejména divoká prasata a jelení zvěř. Vývoj početních stavů, který můžeme posuzovat na základě rezortního statistického zjišťování prováděného ministerstvem, ukazuje trvalý nárůst početních stavů většiny druhů spárkaté zvěře a v případě prasete divokého výrazně strmý nárůst za poslední desetiletí. Potvrdit tento trend lze i využitím údajů o skutečném odlovu a tzv. zpětného propočtu. Vývoj početních stavů zvěře a tomu odpovídající škody je do značné míry podpořen současným systémem mysliveckého hospodaření v honitbách s omezenými pravomocemi orgánů státní správy myslivosti a zdůrazněním vlivu vlastníka honebního pozemku na mysliveckém hospodaření, který byl přímo prosazen zástupci zájmových skupin vlastníků honebních pozemků při tvorbě zákona o myslivosti. Možnost odpovídajícího ovlivňování myslivecké činnosti vychází již ze samých základů vytváření honiteb, jako základních jednotek mysliveckého hospodaření. Tvorba honiteb a jejich využití je na základě současného zákona o myslivosti, stejně jako v předchozím období, již od roku 1992 spojena s vlastnictvím pozemků. Vlastníci pozemků vytvářejí honitby a později prostřednictvím držitelů honiteb (nejčastěji honebních

3

společenstev) rozhodují o jejich využití, tedy o tom, zda v honitbě budou hospodařit sami, či zda bude honitba pronajata, komu a za jakých podmínek. Dále pak rozhodují v mezích stanovených právními předpisy o stanovení minimálních a normovaných stavů jimi určených druhů zvěře. Při pronájmu honitby pak nesou odpovědnost za výběr subjektu, který bude v honitbě hospodařit i za kvalitu tohoto hospodaření. Pokud držitel honitbu pronajme, má vždy možnost vypovědět nájemní smlouvu v případě nesouladu hospodaření nájemce v honitbě s představami a cíli vlastníků pozemků. Vlastníci pozemků, jakožto držitelé honiteb mají nezastupitelné místo při plánování mysliveckého hospodaření. V souladu s ustanovením § 36 zákona o myslivosti, se neobejde vypracování plánů mysliveckého hospodaření bez vyjádření držitele honitby. Pokud se uživatel honitby dohodne na plánu mysliveckého hospodaření s držitelem honitby, je v honitbě hospodařeno podle takto dohodnutého plánu. V případě, že k dohodě nedojde, určí plán hospodaření orgán státní správy myslivosti na návrh jednoho z nich. Tyto zájmy vlastníků si při schvalování zákona o myslivosti prosadili sami vlastníci, stejně jako omezení většiny dřívějších kompetencí orgánů státní správy myslivosti, které umožňovaly státní správě zasahovat do mysliveckého hospodaření v honitbách. Z výše uvedeného vyplývá, že zákon o myslivosti klade hlavní důraz při zajišťování odpovědného mysliveckého hospodaření se zvěří na vlastníky honebních pozemků a následně na držitele honiteb. Na základě jejich rozhodnutí je určován charakter jednotlivých honiteb, jejich využívání i přístup k vlastnímu hospodaření se zvěří. Do tohoto procesu mohou orgány státní správy vstupovat pouze v případech a rozsahu, který jim stanoví právní předpisy. Někdy uváděná diskriminace malých vlastníků při prosazování zájmů ve věci snížení škod je zavádějící, neboť pokud dochází ke vzniku škod, pak se tak děje na pozemcích vlastníků malých i velkých výměr rovnocenně, a proto bývá zájem na řešení situace společný. Pro udržení početních stavů zvěře na únosné výši je nutno využívat především řádných možností mysliveckého plánování. Tyto možnosti jsou obsaženy v zákoně o myslivosti. Základem udržování početních stavů zvěře na stavech optimálních jsou plány mysliveckého hospodaření. Zákon o myslivosti nechává jejich vypracování na uživatelích honiteb, kteří mají povinnost tyto plány projednat s držiteli honiteb. Do tohoto procesu vytváření plánů nemají možnost orgány státní správy myslivosti vstupovat, berou plány pouze na vědomí, kromě případů, kdy se uživatelé a držitelé nemohou o plánech dohodnout. Z pohledu vytváření podmínek pro provádění odlovů, například divokých prasat, které škody působí v největší míře, dávají právní předpisy na úseku myslivosti, a to jak zákon o myslivosti, tak vyhláška č. 245/2002 Sb., o době lovu jednotlivých druhů zvěře a o bližších 4

podmínkách provádění lovu, ve znění pozdějších předpisů, dostatečný prostor pro naplnění úkolů lovu. Je umožněn celoroční odlov nejmladších věkových kategorií, tj. selat a lončáků. O výši jejich odlovu v honitbách, kde jsou stanoveny minimální a normované stavy, si rozhodují uživatelé honiteb ve spolupráci s jejich držiteli podle svých potřeb. V honitbách, kde nejsou stanoveny minimální a normované stavy, lze lovit selata, lončáky, bachyně a kňoury do věku 2 let celoročně po vyjádření orgánu státní správy myslivosti, a to

bez omezení a bez

vypracování a projednání plánu. Toto opatření, uvedené v § 36 odst. 5 zákona o myslivosti, lze využít i pro další druhy zvěře. Lov kňourů starších 2 let lze povolit prostřednictvím mimořádných opatření podle § 39 zákona o myslivosti. V ostatních případech, u vyšších věkových kategoriích, tedy starších 2 let, stanoví výše citovaná vyhláška dobu lovu od 1. srpna do 31. prosince. O výši odlovu v honitbách, kde jsou stanoveny minimální a normované stavy si opět rozhodují uživatelé honiteb s jejich držiteli v rámci plánů mysliveckého hospodaření sami. Doba stanovená pro odlov vyšších věkových kategorií, podle dosavadních zkušeností, dává dostatečný časový prostor pro úspěšné provedení lovu dospělých jedinců, kterých je zastoupeno v celkové populaci pouze 15 - 20 %. Takto stanovená doba lovu pro bachyně, odpovídá i základním principům ochrany zvířat proti týrání, neboť vytváří odpovídající klidové podmínky, jejichž zajištění je vyžadováno v období péče o mláďata. Zákon o myslivosti upravuje, kromě možností řádného hospodaření se zvěří, i možnosti přijetí mimořádných opatření ke snížení jejich stavů a zrušení chovu zvěře. V případě, že se vlastníci pozemků nemohou mezi sebou dohodnout o výši lovu tak, může o přijetí mimořádných opatření rozhodnout na základě žádosti samostatného vlastníka pozemku orgán státní správy myslivosti podle § 39 zákona o myslivosti. Uvedeného ustanovení lze využít i pro povolení lovu ve zvláštních případech, vyžaduje-li zájem vlastníka, popřípadě nájemce honebních pozemků nebo zájem zemědělské nebo lesní výroby, ochrany přírody nebo zájem mysliveckého hospodaření. V rozhodnutích orgánů státní správy myslivosti o mimořádných povolení, popřípadě uložení úpravy stavu zvěře v honitbě nebo zrušení chovu určitého druhu zvěře, může být uvedeno, že při této úpravě stavu zvěře neplatí některé zakázané způsoby lovu (§ 45 odst. 2 písm. g), m), t) a u) zákona o myslivosti). Ministerstvo při celorepublikovém posouzení situace zejména s černou zvěří vydalo pro usnadnění řešení situace obecné doporučení, zveřejněné na internetových stránkách www.mze.cz/rmv. Toto doporučení ministerstva bylo vydáno se záměrem sjednotit postup orgánů státní správy myslivosti a v případě žádostí o úpravu stavu zvěře podle § 39 zákona o myslivosti tuto úpravu stavů povolovat včetně výše uvedených možností.

5

Ministerstvo dále pro posuzování škod zvěří zadalo komplexní řešení této problematiky Výzkumnému ústavu rostlinné výroby a výsledky této práce budou obsaženy v samostatném příspěvku. Současný zákon o myslivosti se problematikou škod zabývá v části šesté. V ustanovení § 52 stanoví odpovědnost uživatele honitby. Podle § 52 odst. 1 písm a) zákona o myslivosti je uživatel honitby povinen hradit škodu, která byla v honitbě způsobena při provozování myslivosti na honebních

pozemcích nebo na polních plodinách dosud

nesklizených, vinné révě nebo lesních porostech. Uživatel honitby je povinen hradit škodu kterou v honitbě na honebních pozemcích nebo na polních plodinách dosud nesklizených, vinné révě, ovocných kulturách nebo na lesních porostech způsobila zvěř( § 52 odst 1 písm b)). Vykonává-li právo myslivosti sdružení, ručí jeho členové za závazek k náhradě škody společně a nerozdílně. Škody způsobené zvěří, která unikla z obory, je povinen hradit uživatel obory. Uživatel obory se zprostí odpovědnosti tehdy, prokáže-li, že uniknutí zvěře bylo umožněno poškozením ohrazení obory neodvratitelnou událostí nebo osobou, za niž neodpovídá. Opatření k zábraně škod působených zvěří je uvedeno v § 53 zákona o myslivosti. Vlastník, popřípadě nájemce honebního pozemku činí přiměřená opatření k zabránění škod působených zvěří, přičemž však nesmí být zvěř zraňována. Stejná opatření může učinit se souhlasem vlastníka honebního pozemku uživatel honitby. Ustanovení zvláštních právních předpisů ukládající vlastníkům, popřípadě nájemcům honebních pozemků provádět opatření k ochraně před škodami působenými zvěří nejsou dotčena. Neuhrazované škody způsobené zvěří jsou v § 54 zákona o myslivosti. Nehradí se škody způsobené zvěří na pozemcích nehonebních, na vinné révě neošetřené proti škodám působeným zvěří, na neoplocených květinových školkách nebo zahradách ovocných a zelinářských, na stromořadích a stromech jednotlivě rostoucích, jakož i na vysokocenných plodinách. O tom, která plodina je vysokocenná, rozhoduje v pochybnostech orgán státní správy myslivosti. Nehradí se rovněž škody způsobené zvěří na zemědělských plodinách nesklizených v agrotechnických lhůtách a dále škody na zemědělských plodinách uskladněných na honebních pozemcích, pokud osoba, která plodiny uskladnila, neprovedla zároveň opatření za účelem účinné ochrany proti škodám působeným zvěří. Škody způsobené zvěří, jejíž početní stavy nemohou být lovem snižovány, hradí stát. V případě zvláště chráněných živočichů se postupuje podle zákona č. 115/2000 Sb., o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy. 6

Nárok na

náhradu škody způsobené zvěří musí poškozený u uživatele

honitby

uplatnit u škody na zemědělských pozemcích, polních plodinách a zemědělských porostech do 20 dnů ode dne, kdy škoda vznikla. Současně s uplatněním nároku na náhradu škody způsobené zvěří vyčíslí poškozený výši škody. Na polních plodinách a zemědělských porostech, u nichž lze vyčíslit škodu teprve v době sklizně, ji poškozený vyčíslí do 15 dnů po provedené sklizni. Poškozený a uživatel honitby se mají o náhradě škody způsobené zvěří dohodnout. Pokud uživatel honitby nenahradí škodu do 60 dnů ode dne, kdy poškozený uplatnil svůj nárok a vyčíslil výši škody nebo ve stejné lhůtě neuzavřel s poškozeným písemnou dohodu o náhradě této škody, může poškozený ve lhůtě 3 měsíců uplatnit svůj nárok na náhradu škody u soudu. Nárok na náhradu škody způsobené zvěří zaniká, nebyl-li poškozeným uplatněn ve lhůtách uvedených v § 55 odst. 1 až 3. Spory z dohody uzavřené podle § 55 odst. 3 rozhoduje soud. Autor působí na Ministerstvu zemědělství ČR, v odboru rybářství, myslivosti a včelařství, oddělení myslivosti.

7

VOLNĚ ŽIJÍCÍ BÝLOŽRAVCI A POLNÍ PLODINY Ing. Jiří Kamler, Ph.D.1, Ing. Jan Dvořák, Ph.D.2, RNDr. Marta Heroldová, CSc.1, RNDr. Miloslav Homolka, CSc.1 Volně žijící býložravá zvěř je přirozenou a významnou součástí naší přírody s nezpochybnitelnou kulturní a společenskou hodnotou. Většina druhů spárkaté zvěře se dokázala přizpůsobit podmínkám dnešní krajiny a úspěšně osídlit i zcela nové biotopy. Vedle hospodářských přínosů z mysliveckého obhospodařování těchto druhů ovšem stojí škody, které zvěř působí lesnímu hospodářství a zemědělství, a které snižují ekonomické přínosy chovu zvěře. Existence škod zvěří je stejně stará jako zemědělské využívání krajiny a pokud se v přírodě zvěř bude vyskytovat, nelze je zcela eliminovat. Jejich výše závisí na mnoha faktorech a zdaleka ne jen na druhovém složení a početnosti zvěře v prostředí. Obecně přitom platí, že čím intenzivněji je krajina obhospodařována, čím více jsou zhoršeny životní podmínky zvěře a čím vyšší je její početnost, tím větší disharmonii lze očekávat ve vztazích mezi vegetací a zvěří. Pokud tedy vyjdeme z předpokladu, že zvěř má své místo v krajině, je odpovědnost za případné škody rozdělena mezi všechny subjekty, které krajinu ovlivňují. Přítomnost divoké zvěře byla reálnou hrozbou již pro neolitické rolníky, kteří byli na úrodě životně závislí a býložravá zvěř proto byla jejich hlavním nepřítelem. Ani v pozdějších dobách se škody zvěří nepodařilo uspokojivě vyřešit a ze středověku pocházejí první doklady o snahách ochránit rolníky hospodařící na půdě, jejichž pole trpěla invazemi zvěře. Drobní zemědělci velké druhy zvěře nemohli lovit, protože právo lovu zvěře v lesích náleželo panovníkovi a později šlechtě. V 18. století došlo v souvislosti se zvyšujícím se zalidněním naší krajiny a s rozvojem zemědělství k výraznému vyhrocení vztahů mezi zemědělci a šlechtou. V této době se pořádaly okázalé hony s několikatisícovými výřady a zvyšovala se potřeba zvěřiny, což vedlo ke snahám zvyšovat stavy zvěře v lesích. Např. stavy jelení zvěře na lovecky využívaných majetcích bývaly kolem 150 – 200 kusů na 1000 ha lesa. Jejich důsledkem bylo poškozování polí a také škody na lesích. Koncem 18. století vzrostly stavy zvěře natolik, že sílící protesty zemědělců vedly později k zavedení nařízení, ochraňujících zemědělce. Např. v zimě 1792/93 došlo v městě Springe v dnešním Německu k povstání sedláků, kteří ozbrojeni klacky táhli do polí, aby zahnali zvěř, jež jim žrala osení a rozdupávala pole. Vláda tenkrát poslala armádu, která protestující rozehnala střelbou, ale trvalá nespokojenost sedláků a obavy z pokračujících násilností nakonec vedly k tomu, že

8

vláda, která se nechtěla vzdát chovu vysokých stavů zvěře, nechala oplotit velký kus lesa. 16,5 km dlouhá zeď stojí dodnes a ohrazuje „Saupark Springe“, kde dnes již zdaleka nejde o chov vysokých stavů zvěře pro ukojení loveckých vášní a celoroční zásobování kuchyně. K řadě menších konfliktů zemědělců a vrchnosti docházelo i u nás a poměry se postupně začaly měnit. Na místech, kde šlechta chtěla zachovat vysoké stavy zvěře pro potěšení a produkci zvěřiny, se začaly budovat ploty zamezující zvěři vstup na okolní pole, případně vznikaly první obory a o zvěř se začalo cíleně pečovat. Zemědělce byli v 18. století důležitou součástí národního hospodářství s vysokým podílem na tehdejším HDP a prvořadým cílem panovníků bylo uživení rozrůstající se lidské populace a také početné armády. Vláda proto zájmy rolníků bránila i přes odpor šlechty. K regulaci chovu zvěře přispěl i neutěšený stav lesů, kde se do té doby prakticky jen těžilo, zvěř bránila regeneraci porostů a společnost začala pociťovat nedostatek dřeva jako strategické suroviny. V našich zemích proto císařovna Marie Terezie v roce 1754 vydala „Císařský královský patent lesů a dříví v království českém se týkající“, který nařizoval ochranu lesních porostů. Následně v r. 1766 patentem nařídila vrchnosti platit škody, které zvěř způsobila na polích sedláků a o čtyři roky později zakázala chovat černou zvěř ve volnosti. Tato nařízení v krátké době přinesla snížení stavů zvěře, zmenšení jejího tlaku na polní plodiny a také snahu myslivců dalšími cílenými opatřeními omezovat působené škody. Až do poloviny dvacátého století byly stavy spárkaté zvěře ve volné, odlesněné krajině udržovány na velmi nízké úrovni. Po druhé světové válce došlo u většiny druhů spárkaté zvěře k jejich zvyšování a zvěř se na příhodných místech opět stala jedním z významných faktorů, ovlivňujících lesní a zemědělské hospodaření. K růstu početních stavů zvěře přispěli i samotní zemědělci, kteří před rokem 1989 škody zvěří vesměs tolerovali. Poslední roky přinesly ekonomické obtíže zemědělských subjektů, kteří si začali uvědomovat, že zvěř limituje jejich hospodaření a začali hledat možnosti, jak se bránit. Situace trochu připomíná polovinu 18. století, ale dnešní vlády nemusí řešit problém dostatečné produkce potravin z domácích zdrojů, zemědělstvím se zabývá jen minimum lidí a chybí i osvícený monarcha, který by se pustil do nepříjemného boje. Proto se současné zákony věnují ochraně zemědělců před škodami zvěří jen okrajově, ale přesto je možné dopady pastvy zvěře na polních plodinách významně omezit. Zvěř v porostech polních plodin v první řadě uspokojuje své potravní potřeby a intenzita využívání zemědělských ploch zvěří je ovlivněna zejména druhem pěstovaných plodin a potravní nabídkou v lese. Pro výši škod má význam i sněhová pokrývka, potravní specializace zvěře, její prostorová aktivita, intenzita rušivých antropických aktivit (polní a 9

lesní práce, blízkost lidských sídel a turistika, lovecké aktivity, houbaření) a také možnosti krytu v lesních kulturách a porostech polních plodin. Některé zemědělské plodiny jsou pro býložravou zvěř vysoce atraktivní a druhy zvěře s velkou prostorovou aktivitou (jelen, prase divoké) migrují do míst s kvalitními zdroji potravy na větší vzdálenosti (např. sezónní přesuny v období zrání kukuřice), nebo podnikají za atraktivními zdroji potravy každodenní noční přesuny na vzdálenost větší než kilometr. Do polí může zvěř vyhnat i zvýšený ruch v lesích a v tomto případě se zvěř naopak za potravou v noci vrací do lesa. O využívání jednotlivých zemědělských plodin a výši škod, které takto zvěř způsobuje máme jen neúplné údaje. Největší škody, jak vyplývá z dílčích informací, vznikají na zrajících obilovinách a zejména na kukuřici. Velmi frekventované jsou také škody na travních porostech. Z hlediska sezónní dynamiky využívání zemědělských plodin se dají rozlišit tři období: 1. Období vegetačního klidu od pozdního podzimu do časného jara. V této době zvěř nemá dostatek přirozené kvalitní potravy v lese a na polích může konzumovat ozimé obiloviny, řepku či posklizňové zbytky. Kvalita těchto potravních zdrojů převyšuje potravní nabídku v lese a pro zvěř jsou pole v této době atraktivní. Využívání těchto zdrojů je ovšem relativně malé pro jejich malou kvantitu a nutnost vycházení na otevřené plochy, navíc po napadnutí sněhu je potrava na poli málo dostupná. Ani dopady takovéto pastvy na očekávaný výnos nejsou příliš významné, jak ukázalo několik studií v zahraničí a výsledky našich experimentů. 2. Konec jara a začátek léta. V této době je využívání plodin zpravidla málo významné. Rostliny v této době intenzivně rostou, takže úbytek biomasy je stěží patrný a zvěř nalézá v lesním prostředí dostatek kvalitní mladé zelené pastvy a nemá takovou potřebu do polí vycházet. Toto období je proto celkově málo významné, i když místně vznikají trvalá poškození zejména u porostů slunečnice a kukuřice. 3. Období zrání. K dalšímu zlomu ve využívání plodin dojde, jakmile se na obilí a kukuřici objeví klasy. Zejména v období počínaje mléčnou zralostí jsou plochy obilovin pro zvěř vysoce atraktivní. Kvalita potravy, kterou zvěř pastvou na obilovinách získává je výrazně vyšší, než u zvěře, která nemá možnost na zemědělské plochy vycházet. Zvěř se v období zrání obilovin snaží vytvořit tukové rezervy a maximalizuje denní příjem stravitelných živin. Pokud má zvěř možnost, tak porosty obilovin či kukuřice pravidelně navštěvuje a vzhledem k dostatečnému příjmu ostatních složek potravy jí příjem i vysokých dávek zrnin zpravidla nepůsobí výraznější zažívací problémy. Obiloviny běžně tvoří 40-60% objemu potravy zvěře, ale výjimkou není ani 90%. V době maximální atraktivity porostů obilovin se v okolí polí 10

často vyskytuje trus neobvyklé řídké konzistence jako následek překyseleného bachoru a místy se také objevuje netypické ohryzávání kůry stromů, čímž zvěř vyrovnává začínající acidózu. Takto intenzivní příjem obilí se již v závislosti na početnosti zvěře v oblasti může zřetelně projevit na poškození porostů, protože denní spotřeba sušiny jelena je kolem 3 kg. Právě na období před sklizní by se měla zaměřit maximální pozornost. Zvláštním případem je kukuřice, která je pro svoji značnou atraktivitu, dlouhou vegetační dobu a vzrůst, kterým zvěři poskytuje kryt jednou z nejvíce poškozovaných plodin nejen u nás, ale i jinde ve světě. Například odhadované hektarové ztráty na produkci kukuřice v Pensylvánii (USA) vlivem pastvy zvěře jsou 0,48 m3, z toho připadá na škody jelencem 0,35 m3 při výnosu 7,31 m3/ha. Z toho vyplývají odhadované finanční ztráty ve výši 50,31 USD na ha. I u nás je kukuřice vítaným zpestřením jídelníčku veškeré spárkaté zvěře a zejména černá zvěř zde působí vysoké škody. Divoká prasata dokáží poškozovat sotva zaseté porosty vyrýváním osiva, ale jejich hlavní chvíle přijde, jakmile porosty kukuřice povyrostou tak, že v nich najdou kryt a potravu. Pokud se prasata do porostů kukuřice nastěhují, jsou schopná v nich přebývat i po delší období a působit velké škody nejen vlastní konzumací palic, ale i poválením rostlin. Pro uplatnění náhrady škod je nezbytné splnit ve stanovených termínech zákonné povinnosti, ale také přesně zjistit míru poškození a určit původce poškození. Náhradu je možné získat pouze za škody zvěří, ne za škody způsobené např. drobnými savci. Stanovení původce poškození vyžaduje znalost pobytových stop jednotlivých druhů zvěře i ostatních volně žijících živočichů. Na zemědělských plodinách škodí zejména přežvýkavá spárkatá zvěř (jelen, srnec, muflon aj.), prase divoké, zajíc polní a někteří drobní savci (hraboš polní, myš domácí, myšice rodu Apodemus). Nejspolehlivější způsob jak určit druhy zvěře, která vychází na pastvu do zemědělských kultur je její přímé pozorování. Tato metoda je však ve většině případů časově neúnosně náročná a v případě vzrostlých kultur (kukuřice, slunečnice) nemožná. Proto je výhodnější použít některou z nepřímých metod – monitorování výskytu stop, trusu, požerků a jiných znamení. Zvěř, která vychází z lesa za pastvou do polních kultur zpravidla nejintenzivněji využívá části polí přilehlé k lesním porostům (v nerušených místech) a často se také zdržuje v okrajových částech lesa. V těchto partiích je proto nejefektivnější získávat informace o druzích zvěře, která využívá v dané lokalitě polní plodiny. Na ochozech zvěře je možné identifikovat jednotlivé druhy podle zanechaných stop. Zjišťování pobytových stop je nejefektivnější v době, kdy je půda vlhká a stopy jsou v ní dobře zřetelné. Na suchém

11

ztvrdlém povrchu se dají stopy identifikovat obtížně a jejich kvantitativní zhodnocení je nemožné. Významné pro identifikaci druhu zvěře jsou i požerky na poškozených rostlinách. Trus Herbivorové produkují velké množství výkalů, které odkládají i na místech pastvy. Nalezené hromádky trusu jsou proto nejspolehlivějším indikátorem přítomnosti býložravců. V prostředí přetrvávají zpravidla déle než jiné pobytové stopy a je možné přibližně odhadnout i jejich stáří a posoudit, zda jsou kultury využívány aktuálně nebo byly navštěvovány v minulosti. Tvar trusu býložravců je závislý především na složení potravy. V období, kdy spásají zelenou vegetaci, čerstvý trus je měkký, po vyschnutí má mnohem menší rozměry než trus zimní. U spárkaté zvěře mají výkaly v létě často podobu šišek stlačených bobků nebo jednotlivé bobky jsou kapkovitého nebo nepravidelného tvaru a po vyschnutí svraskalé. V zimě býložravci zpravidla produkují tuhé bobky pravidelných tvarů které ani po vysušení nemění výrazně tvar.

Při druhové identifikaci bobků je jediným relativně spolehlivým

ukazatelem jejich průměr, který je v korelaci s hmotností zvířete. Zajíc polní – spolehlivá identifikace. V létě kapkovitý tvar, v zimě čočkovitý, velký podíl hrubých rostlinných částí (v porovnání s přežvýkavci). Průměrná velikost cca 1,5 - 2,0 cm. Bobky odkládá jednotlivě, v malých skupinách i na otevřených plochách daleko od krytu. Záměna možná u mladých jedinců s králíkem. Prase divoké – spolehlivá identifikace. Trus má zpravidla podobu více či méně kompaktní šišky, která se skládá z velkých bobků nepravidelného tvaru s hrbolatým povrchem a výrazným nepříjemným zápachem. Nepřítomnost trusu na poli nemusí znamenat, že jej prase nevyužívá. Přežvýkavci – od výše uvedených druhů se bobky liší tím, že obsahují rostlinné zbytky rozmělněné na malé částečky, jejich povrch je zpravidla hladký a bobky v hromádce mívají zpravidla stejnou podobu. Druhové rozlišení v případě výskytu přibližně stejně velkých zvířat je nespolehlivé. Stopy Podobně jako u trusu, je velikost stopy závislá na velikosti zvířete a je hlavním orientačním znakem pro rozlišení druhů, pokud mají výrazně odlišnou velikost těla. Pro druhovou identifikaci stop je možné využít i nemetrické znaky, pokud najdeme výrazně otištěné spárky.

12

Požerky Požerky představují okousané části rostlin a jejich zbytky zanechané na místě pastvy zvířat. Tyto pobytové stopy mohou pomoci při identifikaci škod na polních plodinách. Pozor je třeba dávat zejména u obilovin. Klasy v období zrání konzumuje zvěř i drobní savci. Drobní savci z klasů vybírají zrno a tak pokud je porost poškozený od nich, nachází se na zemi zbytky rozkousaných klasů. Spárkatá zvěř okusuje a polyká celé klasy a na zemi po ní nezůstávají žádné zbytky. Hraboš intenzivně spásá rostliny v okolí jednotlivých kolonií a při vysoké denzitě se v porostech mohou postupně objevovat holá místa nejčastěji kruhovitého tvaru, která jsou nápadná. Přítomnost nor a rozkousaných zbytků bezpečně prozradí jeho přítomnost. Hraboš stébla překusuje na krátké kousky (cca 5 cm), které můžeme nalézt na povrchu země na malých hromádkách. V některých případech tyto zbytky ale nelze nalézt, protože celé lodyhy hraboš zatahá do svých nor pod zem. Po hrabošovi zůstává relativně nízké strniště, protože stébla překusuje u země, následně klas pokácí, případně ještě několikrát překousne a na zemi vykouše zrno. Myšice jsou oproti hraboši mnohem obratnější. V obilovinách se na jižní Moravě hojně vyskytuje myšice malooká, která vylézá na stébla a odkusuje jenom klasy. Myšice křovinná si po stéble povyleze a kácí stébla tak, že zanechává strniště mnohem vyšší než hraboš. Podle výšky strniště tak lze rozlišit škody způsobené hrabošem nebo myšicemi. Klasy myšice rozebírají na zemi a vykoušou z nich zrno a nechají zbytky. Spárkatá zvěř odkusuje celé klasy nebo jejich části, aniž by poškodila stéblo. Časté, zejména u srnce je, že ukousne jenom polovinu klasu. Pro rozlišení mezi spárkatou zvěří a myšicemi je třeba porosty prohlédnout na přítomnost zbytků klasů po myšicích a identifikaci druhu zvěře je možné udělat podle dalších pobytových stop. Prase divoké se ve zrajících porostech projevuje nejvýrazněji, protože porost nejdříve pošlape a potom teprve konzumuje klasy. Naopak srnčí zvěř dokáže procházet porostem obilovin tak, že za sebou prakticky nezanechá stopní dráhu v podobě polámaných stébel. Závěr Plochy zemědělských plodin představují pro volně žijící spárkatou zvěř alternativní zdroj potravy, jehož kvantita i kvalita je v určitých obdobích vyšší, než přirozené zdroje potravy v lesním prostředí. Polní plodiny jsou zvěří využívány celoročně a na některých lokalitách jí mohou zajišťovat podstatnou část celoroční potravy. Zejména v zimním období a v době dozrávání je potravní nabídka na polích výrazně kvalitnější, než jsou přirozené potravní 13

zdroje v lesním prostředí. Přesto polní plodiny zpravidla nemají pro existenci velkých býložravců zásadní význam a přiměřené stavy zvěře jsou schopné se uživit i v čistě lesním prostředí bez možnosti pastvy na polích. Při hledání způsobů, jak vznikající škody omezit je na prvním místě nutné zjistit, které druhy zvěře a kdy plochy poškodily. Pro stanovení původce poškození lze vedle přímého pozorování pasoucích se zvířat využít i pobytové stopy jako jsou stopy, trus nebo požerky. Poděkování: Tento příspěvek byl vypracován s podporou NAZV, projekt č. QF4192. Autoři působí v Ústavu biologie obratlovců AV ČR v Brně1, resp. v Ústavu ochrany lesů a myslivosti LDF MZLU v Brně2.

14

ZHODNOCENÍ ZTRÁT NA VÝNOSU A KVALITĚ VYBRANÝCH POLNÍCH PLODIN PO SIMULOVANÉM POŠKOZENÍ LISTOVÉ PLOCHY ROSTLIN Ing. Radim Cerkal1, Ing. Jan Dvořák, Ph.D.2, Ing. Jiří Kamer, Ph.D.3 Ing. Karel Vejražka1, Ing. Hana Šejnohová, Ph.D.4 Polní plodiny jsou v průběhu vegetace vystavovány stálému nebezpečí poškozování svých orgánů především abiotickými faktory, které mohou být podle intenzity a doby působení příčinou výnosových ztrát i ztrát na kvalitě produkce. Mezi faktory s negativním vlivem na růstové a vývojové procesy rostlin patří fytopatogenní mikroorganismy i druhy z početných skupin fytofágního hmyzu. Z výčtu potenciálně nebezpečných škodlivých činitelů zemědělských kultur nelze vyjmout ani evolučně vyspělejší skupiny živočichů – býložravce. Interakci všech uvedených faktorů s rostlinami je pak nutno chápat jako proces dynamický, ve kterém hrají významnou úlohu stresové reakce postižené rostliny. Bylo prokázáno, že syntéza toxických metabolitů, např. inhibitorů proteáz, se může až překvapivě rychle zvýšit po narušení rostliny živočichem. Ke zrychlení syntézy dochází nejen v narušeném orgánu, ale i v ostatních částech rostliny, které nebyly narušeny (PROCHÁZKA et al. 1998). Hlavní příčinou výnosových ztrát a ztrát na kvalitě produkce jsou tedy obranné reakce rostlin, provázené změnami v jejich biochemismu a úbytkem plochy fotosynteticky aktivních orgánů. V posledních letech, kdy je zaznamenáván výrazný sezónní nárůst početnosti druhů zvěře v agrocenózách (jelen, prase divoké, ale i muflon a daněk), je z pohledu mnoha pěstitelů uvedený stav vážným problémem, protože zvěř svým pobytem v kulturách polních plodin porosty specifickým způsobem poškozuje (KALUZINSKI 1982). Problém je nejvýznamnější u polí v okolí lesních komplexů, kde zvěř uspokojuje své potravní potřeby. V okamžiku, kdy sběr potravy dosáhne takového stupně, že dojde ke snížení hospodářského výnosu plodiny při sklizni, hovoříme o vzniku škody. Intenzita využívání zemědělských ploch zvěří je přitom ovlivněna druhem pěstovaných plodin, potravní nabídkou v lese, sněhovou pokrývkou, která na otevřených plochách rychleji mizí, potravní specializací zvěře a její prostorovou aktivitou, intenzitou rušivých antropických aktivit na polích a v lese (polní a lesní práce, blízkost lidských sídel a turistika, lovecké aktivity, houbaření) a také možností krytu v těchto dvou prostředích (WELCH et al. 1990, THIRGOOD 1995, MÁTRAI et al. 2004). Pro množství faktorů,

15

které mají na výskyt zvěře v polích vliv, je obtížné získání obecně platných závěrů. Důkazem toho je množství dílčích studií z různých prostředí, v rámci kterých byly zjištěny rozdílné výsledky (např. HOLIŠOVÁ, OBRTEL 1987; DUBAS 1996). Aktuální otázkou subjektů zabývajících se zemědělskou výrobou jsou náhrady škod působených zvěří. Zjišťování a vyčíslení škod na polích je ale komplikované a nepřesnosti jsou příčinou stále častějších sporů mezi dotčenými subjekty. Problémy jsou při vyčíslení škod jak nákladovou (vynaložené náklady na poškozené plochy), tak výnosovou metodou (rozdíl mezi výnosy poškozených a nepoškozených ploch). Poškození porostů je často plošné a nalézt identické plochy bez poškození je prakticky nemožné. Ve výjimečných případech kdy dojde k totální destrukci porostů je řešení jednoznačné, ale v naprosté většině dochází ke sporným situacím. Řešení stále ostřejších sporů by významně napomohla směrodatná metodika ohodnocování škod působených zvěří na polních plodinách, která by byla vodítkem při následném výpočtu úhrady škody vzniklé na zemědělských plodinách. Předmětem další části příspěvku je popis a zhodnocení výsledků dvouletého pokusu simulujícího škody okusem zvěří na porostech vybraných polních plodin a jeho vliv na výnos a kvalitu produkce. METODIKA Vliv redukce listové plochy rostlin na výnos a jakostní parametry ječmene jarního (Hordeum vulgare L.), pšenice ozimé (Triticum aestivum L. emend. Fiori et Paol.), řepky ozimé (Brassica napus L. (partim)), řepy cukrové (Beta vulgaris L. var. altissima Döll), slunečnice roční (Helianthus annuus L.) a kukuřice (Zea mays L.) pěstované na zrno byl sledován v letech 2004 a 2005 v rámci maloparcelních pokusů na stanici ŠZP MZLU v Žabčicích (kukuřičná výrobní oblast). Pokusy s řepkou ozimou byly realizovány v řepařské zemědělské výrobní oblasti na lokalitách Bystrovany (v roce 2004) a Týnec (v roce 2005; pokusné plochy společnosti DITANA spol. s r.o.). V letech 2004 a 2005 bylo simulováno poškození listové plochy z 25 a 50 %, v roce 2005 i ze 75 %. Rostliny byly poškozovány manuálně nůžkami, poškození porostů obilnin (ječmene a pšenice) bylo provedeno travní sekačkou nastavenou dle varianty na požadovanou výšku. Poškozeny byly vždy všechny rostliny příslušné varianty na celé ploše parcely. Srovnávací variantou byla v obou letech kontrola bez redukované listové plochy. Všechny pokusné varianty byly založeny ve třech (2004), resp. čtyřech opakováních (2005). Základní údaje o agrotechnice jednotlivých plodin jsou shrnuty v tabulkách 7 až 12. V tabulce 13 je uveden přehled použitých odrůd, sledovaných znaků 16

a další charakteristiky pokusu. V průběhu vegetace byl sledován zdravotní stav porostů a jejich vývoj. Porosty byly ošetřovány v souladu s platnými metodikami na ochranu rostlin. VÝSLEDKY - Ječmen jarní Bylo zjištěno, že redukce listové plochy rostlin na konci odnožování nebyla příčinou průkazných diferencí v hospodářském výnosu zrna a v roce 2004 ani ve sledovaných základních jakostních parametrech zrna (viz tab. 1). Výsledky analýz zrna ze sklizně roku 2005 naznačily pouze průkazný trend poklesu obsahu dusíkatých látek v zrnu se stupňující se intenzitou poškození listového aparátu (v rozmezí od 0,43 do 0,65 %; tab. 1). Tab. 1

Průměrné hodnoty znaků sledovaných u ječmene jarního odrůdy Amulet a výsledky testování rozdílů mezi úrovněmi faktoru Tukeyovým testem (Žabčice-

Obora, 2004-2005).

Rok

4

7,60a

100

30,0

51,63a

100

2,87

93,15a

100

3,06

25 %

4

8,02a

105,5

19,0

51,15a

99,1

1,70

92,82a

99,7

1,54

50 %

4

7,99a

105,1

10,1

52,21a

101,1

1,76

93,07a

99,9

1,96

0%

4

6,47a

100

8,96

50,94a

100

4,46

90,26a

100

6,58

25 %

4

6,75a

104,3

5,19

52,72a

103,5

2,11

89,74a

99,4

4,71

50 %

4

7,01a

108,3

4,85

51,17a

100,5

2,85

90,36a

100,1

4,76

75 %

4

6,90a

106,6

1,01

52,44a

102,9

2,94

93,32a

103,4

0,73

2005

2004

Rok

2005

0% 2004

Výnos [t.ha-1]

% redukce listové plochy

n

% redukce listové plochy

n

0%

x

HTZ [g]

% rel.

V

x

Škrob [%]

Podíl nad sítem 2,5 mm [%]

% rel.

V

x

N látky [%]

% rel.

V

Extrakt [%]

x

% rel.

V

x

% rel.

V

x

% rel.

V

4

63,48a

100

0,80

9,50a

100

12,21

82,43a

100

1,27

25 %

4

63,60a

100,2

0,13

9,55a

100,5

10,47

82,38a

99,9

0,34

50 %

4

63,38a

99,8

0,52

9,43a

99,3

7,32

82,58a

100,2

0,71

0%

4

63,25a

100

0,49

12,33a

100

8,67

80,2a

100

1,31

25 %

4

62,88a

99,4

1,16

11,9ab

96,5

7,82

80,4a

100,2

1,18

50 %

4

63,13a

99,8

1,10

11,68b

94,7

7,08

81,0a

101

1,16

75 %

4

62,88a

99,4

0,49

11,68b

94,7

6,31

81,0a

101

0,45

Průměry označené odlišnými písmeny představují statisticky významné rozdíly na 95% hladině významnosti; V – variační koeficient (%). Ukázalo se, že s úbytkem listové plochy neprůkazně narůstal absolutní výtěžek předního zrna, tedy podíl zrna nad sítem 2,5 mm. Nárůst výtěžku předního zrna u poškozených variant oproti kontrolní variantě představoval konkrétně v roce 2004 průměrně 5,5 % (přibližně 390 kg.ha1

), v roce 2005 pak 3,4 až 9,2 % (200 až 540 kg.ha-1).

17

Obecně lze konstatovat, že poškození listového aparátu rostlin ječmene jarního v době přechodu z vegetativní do generativní fáze (na počátku sloupkování) ve zkoumaném simulovaném rozsahu není pro rostliny fatální a z pohledu hospodářského výnosu redukující faktor za předpokladu, že nedojde k totálnímu poškození rostlin v důsledku přerušení kontaktu kořenové části s půdou (povytažením) nebo poškozením vzrostného vrcholu (může nastat až při poškození rostlin v pozdější růstové fázi).

Pšenice ozimá Na základě výsledků pokusů nebyl statisticky prokázán vliv redukce listové plochy rostlin na hospodářský výnos zrna (tab. 2). V rámci hodnocení parametrů pekařské jakosti byl zjištěn nárůst hodnot čísla poklesu po poškození listové plochy rostlin z 25 % až o 11,5 % (2004), resp. z 50 % až o 5,7 % (v roce 2005; viz tab. 2).

18

2005

2004

Rok

2005

2004

Rok

Tab. 2

Průměrné hodnoty znaků sledovaných u pšenice ozimé odrůdy Sulamit a výsledky testování rozdílů mezi úrovněmi faktoru Tukeyovým testem (Žabčice-Obora, 2004-2005). Výnos [t.ha-1]

% redukce listové plochy

n

0%

Objemová hmotnost [g.l-1]

HTZ [g]

x

% rel.

V

x

% rel.

V

x

% rel.

V

4

10,03a

100

8,67

36,52a

100

5,4

819,8a

100

0,70

25 %

4

10,27a

102,4

2,43

37,03a

101,4

5,4

819,3a

99,9

0,55

50 %

4

10,05a

100,2

6,57

37,25a

102

2,4

818,5a

99,8

0,93

0%

4

8,16a

100

9,80

35,60a

100

4,52

772,5a

100

12,12

25 %

4

8,72a

106,9

5,62

36,68a

103

4,91

773,3a

100,1

9,29

50 %

4

8,61a

105,5

6,27

36,46a

102,4

2,47

778,5a

100,8

8,27

75 %

4

8,40a

102,9

6,43

37,13a

104,3

1,86

777,5a

100,6

9,75

% redukce listové plochy

n

0%

Podíl na sítech nad 2.5 mm [%]

Číslo poklesu [sec]

Zelenyho test [ml]

x

% rel.

V

x

% rel.

V

x

% rel.

V

4

339,4b

100

6,84

91,82a

100

1,50

34,38a

100

3,81

25 %

4

378,5a

111,5

2,76

91,94a

100,1

1,58

34,38a

100

13,35

50 %

4

368,6ab

108,6

5,94

91,55a

99,7

2,41

33,00a

96

12,24

0%

4

388,9a

100

9,45

77,61a

100

7,36

55,75a

100

16,39

25 %

4

384,0a

98,7

6,99

78,79a

101,5

7,08

47,38a

85

18,55

50 %

4

411,1a

105,7

2,95

81,04a

104,4

5,37

46,38a

83,2

12,33

75 %

4

393,1a

101,1

5,67

80,48a

103,7

8,19

46,13a

82,7

17,28

Průměry označené odlišnými písmeny představují statisticky významné rozdíly na 95% hladině významnosti; V – variační koeficient (%). To znamená, že v zrnu se stupňující se intenzitou poškození listové plochy klesala aktivita alfa-amylázového systému. Hodnoty Zelenyho testu vykazovaly v obou letech neprůkazné snížení, a to také se vzrůstajícím stupněm poškození listové plochy. Podíl zrna nad sítem 2,5 mm byl v roce 2004 u všech variant velmi vyrovnaný, v roce 2005 byl zjištěn nárůst podílu předního zrna u variant po 50% redukci listové plochy o 4,4 % oproti kontrolní variantě.

Řepka ozimá Na základě výsledků pokusů s řepkou ozimou nebyl statisticky prokázán vliv redukce listové plochy rostlin na hospodářský výnos zrna (tab. 3). V obou letech byl však zaznamenán trend poklesu hospodářského výnosu semene s narůstající intenzitou redukce listové plochy rostlin (cca o 10 % v roce 2004, resp. o 12 % v roce 2005 při 50% poškození). Nejvýraznější pokles výnosu semene byl zjištěn po redukci listové plochy rostlin řepky ze 75 % v roce 2005, a to o 19 %. Na hmotnosti tisíce semen se vliv redukce listové plochy rostlin neprojevil. Olejnatost semen byla negativně ovlivněna redukcí listové plochy, v roce 2004 představoval

19

pokles výtěžnosti řepkového oleje u variant s 50% redukcí listové plochy 2,8 %. Hodnoty obsahu oleje v semeni ze sklizně 2005 nejsou dosud k dispozici.

2005

2004

Rok

Tab. 3

Průměrné hodnoty znaků sledovaných u řepky ozimé odrůd Embleme (2004) a Artus (2005) a výsledky testování rozdílů mezi úrovněmi faktoru Tukeyovým testem (Olomouc-Bystrovany, Týnec, 2004-2005). Výnos [t.ha-1]

% redukce listové plochy

n

0%

HTS [g]

Olejnatost [%]

x

% rel.

V

x

% rel.

V

x

% rel.

V

4

5,19a

100

5,01

4,82a

100

3,7

42,3a

100

9,7

25 %

4

5,22a

100,6

6,51

4,76a

98,8

5,3

41,7a

98,6

13,2

50 %

4

4,68a

90,2

3,21

4,69a

97,3

5,8

41,1a

97,2

15,6

0%

4

5,72a

100

34,44

5,01a

100

7,39

25 %

4

4,83a

84,4

4,35

5,03a

100,4

4,97

50 %

4

5,03a

87,9

13,52

4,91a

98

3,67

75 %

4

4,65a

81,3

11,61

4,90a

97,8

12,45

Výsledky nejsou dosud k dispozici

Průměry označené odlišnými písmeny představují statisticky významné rozdíly na 95% hladině významnosti; V – variační koeficient (%).

Řepa cukrová Na základě výsledků pokusů s řepou cukrovou odrůd Monza (2004) a Compact (2005) nebyl statisticky prokázán vliv redukce listové plochy rostlin na výnos bulev (tab. 4). Průměrný pokles výnosu bulev ale po největší redukci listové plochy rostlin (z 50 %) představoval v roce 2004 přibližně 7 %, v roce 2005 byl naopak u rostlin s nejvíce redukovanou listovou plochou (ze 75 %) zaznamenán neprůkazný nárůst výnosu (oproti kontrole přibližně o 14 %). U rostlin s redukovanou listovou plochou došlo k neprůkaznému snížení cukernatosti bulev pouze v roce 2005. V bulvách poškozených rostlin byl v roce 2005 zjištěn dále statisticky průkazně větší obsah draslíku [v mmol/100g], v důsledku čehož byl u těchto bulev zaznamenán také statisticky průkazný nárůst hodnot parametru PCM(B) [%], tedy zbytkového, nežádoucího odpadního cukru v melase (o 4 až 7 %).

20

2005

2004

Rok

2005

2004

Rok

Tab. 4

Průměrné hodnoty znaků sledovaných u řepy cukrové odrůd Monza (2004) a Compact (2005) a výsledky testování rozdílů mezi úrovněmi faktoru Tukeyovým testem (Žabčice-Obora, 2004-2005). Výnos bulev [t.ha-1]

% redukce listové plochy

n

0%

Cukernatost [%]

a-N [mmol/100g]

x

% rel.

V

x

% rel.

V

x

% rel.

V

3

69,76a

100

2,56

19,90a

100

1,81

0,68a

100

24,48

25 %

3

65,94a

94,5

10,39

20,17a

101,3

0,76

0,72a

105,9

5,56

50 %

3

64,82a

92,9

13,20

20,27a

101,8

1,59

0,61a

90,2

17,96

0%

4

75,62a

100

4,65

17,08a

100

3,75

3,89a

100

2,41

25 %

4

70,26a

92,9

10,46

16,85a

98,7

1,24

4,01a

103,1

7,91

50 %

4

74,72a

98,8

13,73

16,68a

97,7

3,96

4,30a

110,4

2,78

75 %

4

86,15a

113,9

8,80

16,65a

97,5

3,88

4,03a

103,5

11,32

% redukce listové plochy

Na [mmol/100g] n

0%

K [mmol/100g]

PCM(B) [%]

x

% rel.

V

x

% rel.

V

x

% rel.

V

3

0,36a

100

21,70

4,4a

100

4,10

1,21a

100

5,61

25 %

3

0,32a

89,8

4,72

4,3a

97,7

6,04

1,21a

99,5

1,73

50 %

3

0,34a

94,4

28,97

4,1a

93,2

4,40

1,16a

95,6

3,76

0%

4

1,51a

100

10,45

5,55b

100

6,62

2,26b

100

2,53

25 %

4

1,68a

111,6

12,99

5,86ab

105,6

8,71

2,35ab

103,9

6,01

50 %

4

1,50a

99,5

7,26

6,05ab

109,0

5,84

2,42a

107,0

2,85

75 %

4

1,69a

111,9

21,44

6,45a

116,2

6,52

2,42a

107,2

6,04

Průměry označené odlišnými písmeny představují statisticky významné rozdíly na 95% hladině významnosti; V – variační koeficient (%).

Slunečnice roční Na základě výsledků pokusů se slunečnicí roční odrůd Alexandra (2004) a Alisson RM (2005) byl statisticky prokázán vliv redukce listové plochy rostlin na výnos semene pouze v roce 2005 (tab. 5). Úbytek výnosu představoval u variant po 75% redukci listové plochy oproti kontrolní variantě přibližně 33 %. Redukce listové plochy rostlin z 50 % představovala v roce 2004 neprůkazné snížení HTS o přibližně 5 %, v roce 2005 způsobila 75% redukce listové plochy rostlin statisticky průkazné snížení HTS o téměř 11 % (tab. 5). Olejnatost semen nebyla stupněm redukce listové plochy rostlin v roce 2004 průkazně ovlivněna, v roce 2005 byl zjištěn pokles obsahu oleje v semeni z rostlin s redukovanou listovou plochou z 50 %

21

o téměř 5 %. Obecně se dá říci, že slunečnice reagovala na redukci listové plochy velmi citlivě, vysoký stupeň redukce listové plochy představoval u rostlin s minimální možností autoregulace výnosotvorných prvků značný úbytek výnosu semene, zejména z důvodu produkce průměrově menších úborů. Pro rostliny slunečnice se jeví jako velmi kritické poškození rostlin v raných fázích vývoje, zejména poškození vegetačního vrcholu, které vede k tvorbě více adventivních vrcholů nesoucích drobné úbory s hmotnostně menšími semeny v úboru.

2005

2004

Rok

Tab. 5

Průměrné hodnoty znaků sledovaných u slunečnice roční odrůd Alexandra (2004) a Allison RM (2005) a výsledky testování rozdílů mezi úrovněmi faktoru Tukeyovým testem (Žabčice-Obora, 2004-2005). Výnos [t.ha-1] 8 % vlhkost

% redukce listové plochy

n

0%

HTS [g]

Olejnatost [%]

x

% rel.

V

x

% rel.

V

x

% rel.

V

3

3,04a

100

4,28

51,32a

100

4,21

51,17a

100

1,70

25 %

3

3,19a

104,9

11,29

50,48a

98,4

3,76

50,67a

99

1,16

50 %

3

3,00a

98,7

6,33

48,84a

95,2

4,03

51,60a

100,8

2,34

0%

4

3,12a

100

10,90

60,39a

100

1,99

50,16a

100

1,70

25 %

4

3,03a

97,1

12,21

59,02a

97,7

2,89

50,0ab

99,7

2,63

50 %

4

3,19a

102,2

12,85

59,24a

98,1

3,94

47,96b

95,6

4,06

75 %

4

2,09b

67

7,66

53,97b

89,37

5,48

49,7ab

99,1

0,95

Průměry označené odlišnými písmeny představují statisticky významné rozdíly na 95% hladině významnosti; V – variační koeficient (%).

Kukuřice Na základě výsledků pokusů s kukuřicí na zrno odrůd Reseda a (2004) a Ribera (2005) bylo zjištěno, že stupňující se intenzita redukce listové plochy rostlin negativně ovlivňovala výši hospodářského výnosu zrna, výnosové diference byly ale statisticky neprůkazné (tab. 6). Úbytek výnosu při 50% redukci listové plochy rostlin představoval v roce 2004 7 %, v roce 2005 3 %, při 75% poškození rostlin v roce 2005 pak téměř 12 %. Mezi variantami nebyly zjištěny průkazné diference v hodnotách HTZ.

22

Průměrné hodnoty znaků sledovaných u kukuřice odrůd Reseda (2004) a Ribera (2005) a výsledky testování rozdílů mezi úrovněmi faktoru Tukeyovým testem (Žabčice-Obora, 2004-2005). Rok

0%

3

14,32a

100

9,43

420,0a

100

3,24

2004

Výnos [t.ha-1] 14 % vlhkost

% redukce listové plochy 25 %

3

13,70a

95,7

18,10

386,4a

92

11,88

50 %

3

13,26a

92,6

17,80

420,3a

100

3,55

0%

4

10,90a

100

0,09

412,3a

100

4,32

25 %

4

10,77a

98,8

5,66

426,1a

103,3

6,52

50 %

4

10,59a

97,2

5,67

415,4a

100,8

1,64

75 %

4

9,64a

88,4

9,75

426,7a

103,5

3,16

2005

Tab. 6

n

x

% rel.

HTZ [g]

V

x

% rel.

V

ZÁVĚR Poškození asimilačních orgánů představuje z hlediska produkčních procesů rostlin významný faktor. Přitom reakce rostlin na stresové podněty je specifická v závislosti na druhu, růstové fázi, zdravotním stavu rostliny, intenzitě poškození a působení komplexu abiotických činitelů – zejména průběhu počasí v období následujícím po poškození. Našimi pokusy bylo prokázáno, že pro rostliny nemusí z pohledu hospodářského výnosu a jeho kvality představovat redukce listové plochy v nekritické růstové fázi redukující faktor (za předpokladu, že nedojde k totálnímu poškození rostlin nebo vzrostného vrcholu). Velmi citlivě reagují na poškození listového aparátu rostliny druhů s nízkou, resp. žádnou autoregulační schopností výnosotvorných prvků (např. slunečnice).

Příspěvek vznikl jako dílčí výstup projektu Národní agentury pro zemědělský výzkum číslo QF4192 s názvem „Metodika hodnocení škod působených zvěří na polních plodinách“.

Autoři působí v Ústavu pěstování, šlechtění rostlin a rostlinolékařství, AF MZLU v Brně1, v Ústav ochrany lesů a myslivosti, LDF MZLU v Brně2, v Ústavu biologie obratlovců, AV ČR v Brně3 a v Ústavu zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství, AF MZLU v Brně4.

23

LITERATURA DUBAS J. W. , 1996: Skody lowiecke w przylesnych upravach rolnych w pólnocznowschodniej Polsce. Sylwan, 10: 45 – 56. HOLIŠOVÁ V., OBRTEL R., 1987: Potrava polní srnčí zvěře a její změny v průběhu roku. Myslivost, 7: 151. ISSN 0323-214X. HORÁKOVÁ V., BENEŠ F., MEZLÍK T., 2005: Přehled odrůd 2005: obilniny a hrách. ÚKZÚZ, Odbor odrůdového zkušebnictví. ISBN 80-86548-65-1. JUREČKA D., 1999: Aktuální stav odrůdové skladby jarního ječmene. Úroda, 47 (2): 12 – 15. ISSN 0139-6013. KALUZINSKI J., 1982: Composition of the food of roe deer living in fields and the effects of their feeding on plant-production. Acta theriologica, 27 (25-3): 457 – 470. ISSN 00017051. MÁTRAI K., SZEMETHY L., TÓTH P., KATONA, K., SZÉKELY J., 2004: Resource use by red deer in lowland nonnative forests, Hungary. Journal of Wildlife Management, 68 (4): 879 – 888. ISSN 0022-541X. PROCHÁZKA S., MACHÁČKOVÁ I., KREKULE J., ŠEBÁNEK J. et al., 1998: Fyziologie rostlin. Academia Praha, 1. vydání. ISBN 80-200-0586-2. SRBA V., 2001: Odrůdy cukrovky registrované v roce 2001. Listy cukrovarnické a řepařské, 117 (4): 106 – 108. ISSN 1210-3306. SRBA V., HAKAUFOVÁ L., 2003: Odrůdy cukrovky registrované v roce 2003. Listy cukrovarnické a řepařské, 119 (2): 47 – 49. ISSN 1210-3306. SVORAD M., 2000: Výsledky štátnych odrôdových skúšok s jačmeňom jarným a ozimným na Slovensku. In: Zborník z odborného seminára so zahraničnou účasťou „Jačmeň, výroba a zhodnotenie“. Nitra, SPU, 1. Marca 2000: 19 – 24. ISBN 80-7137-681-7. THIRGOOD S. J., 1995: The effects of sex, season and habitat availability on patterns of habitat use by fallow deer (Dama dama). Journal of Zoology, 235 (4): 645 – 659. ISSN 09528369. WELCH D., STAINES B. W., CATT D. C., SCOTT D., 1990: Habitat usage by red (Cervus elaphus) and roe (Capreolus capreolus) deer in a Scottish Sitka spruce plantation. Journal of Zoology, 221 (3): 453 – 476. ISSN 0952-8369. ZEHNÁLEK P., HOLUBÁŘ J., 2003: Přehled odrůd olejnin a kmínu 2003. ÚKZÚZ, Odbor odrůdového zkušebnictví. ISBN 80-86548-28-7.

24

PŘÍLOHY Tab. 7

Základní údaje o agrotechnice ječmene jarního v letech 2004 a 2005 společné všem pokusným variantám. Rok (odrůda)

Pracovní operace – ječmen jarní

2004 (Amulet)

2005 (Amulet)

Předplodina

brambory

kukuřice

6.4.

1.4.

8.5.

nehnojeno

14.5.

12.5.

18.5.

-

-

13.5.

Setí -1

Hnojení (dle výsledků ARR v DC21 – AMOFOS 15 kg.ha N č.ž.) Redukce listové plochy porostů (počátek sloupkování DC30-31) (2004: 1 – neredukováno, 2 – 25 %, 3 – 50 %; 2005: K – neredukováno, 1 – 25%, 2 – 50%, 3 – 75%)

Chemická ochrana Herbicidy (Dicopur M 750 0,5 l.ha-1 + Basagran Super 0,75 l.ha-1) -1

-1

Herbicidy (Granstar 75 WG 20 g.ha + Monitor 75 WDG 13 g.ha + aditivum Trend 0,1%) Fungicid (Falcon 460 EC 0,6 l.ha-1) + herbicid (Puma Extra 0,9 l.ha-1) -1

26.5.

-

-1

-

13.6.

-1

16.6.

-

9.8.

27.7.

Fungicid (Falcon 460 EC 0,6 l.ha ) + insekticid (Nurelle D 0,6 l.ha ) -1

Fungicid (Tango Super 1 l.ha ) + insekticid (Vaztak 10 EC 0,1 l.ha )

Sklizeň

Tab. 8

Základní údaje o agrotechnice pšenice ozimé v letech 2004 a 2005 společné všem pokusným variantám. Rok (odrůda) 2004 2005 (Sulamit) (Sulamit) hrách hrách

Pracovní operace – pšenice ozimá

Předplodina Základní hnojení NPK 15:15:15 (300 kg.ha-1) podzim 2003 NPK 15:15:15 (30 kg č.ž.) 26.9.2003 Setí Regenerační hnojení N LAV 27,5 % 15.3. (2004: 30 kg.ha-1 č.ž. N; -1 2005: cca 40 až 50 kg.ha č.ž. N) Redukce listové plochy porostů (výška rostlin cca 20 cm, konec odnožování DC 29) (2004: 1 – neredukováno, 2 – 25 %, 3 – 50 %; 2005: K – neredukováno, 1 – 25%, 2 – 50%, 3 – 75%)

21.9.2004 5.10.2004 25.3.

23.4.

23.4.

6.5.

16.5.

25.4. 10.5. 26.5. 16.6. 26.7.

2.5. 16.5. 28.7.

Produkční hnojení N - LAV 27,5 (30 kg.ha-1 N č.ž.)

Chemická ochrana Herbicid (Mustang 0,6 l.ha-1) Herbicidy (Granstar 75 WG 20 g.ha-1 + Monitor 75 WDG 12 g.ha-1) Fungicid (Tango Super 1 l.ha-1) Fungicid (Falcon 460 EC 0,6 l.ha-1) Insekticid (Nurelle D 0,6 l.ha-1)

Sklizeň

25

Tab. 9

Základní údaje o agrotechnice řepky ozimé v letech 2004 a 2005 společné všem pokusným variantám.

Pracovní operace – řepka ozimá Předplodina Hnojení před setím (Amofos 200 kg.ha-1 + K60 sůl 300 kg.ha-1) Setí Chemická ochrana Herbicid (Gallant Super 0,6 l.ha-1) Herbicid (Galera 0,35 l.ha-1)

Rok (odrůda) 2004 2005 (Embleme) (Artus) pš. ozimá pš. ozimá 27.8.2003 28.8.2003 28.8.2004 22.10.2003

5.10.2004 -

17.3. 29.3. -

22.3. 6.4.

Insekticid (Nurelle D 0,6 l.ha-1) Herbicid (Galera 0,4 l.ha-1) + insekticid (Nurelle D 0,6 l.ha-1)

2.4. -

7.4.

Hnojení - DAM 75 l.ha-1 + SAM 75 l.ha-1 (29,25 + 18 kg.ha-1 N) Redukce listové plochy porostů (BBCH 19)

22.4.

15.4.

13.4. -

18.4.

23.4. 14.5.

27.4. -

-

3.5.

2.-3.8.

26.5. 23.-24.7.

Hnojení - LAV 27 150 kg.ha-1 (40,5 kg.ha-1 N) - LAV 27 2,5 q.ha-1 (67,5 N kg.ha-1) - LAV 27 90 kg.ha-1 (24,3 kg.ha-1 N) Aplikace rodenticidu (Lanirat 5 kg.ha-1) Chemická ochrana

(2004: 1 – neredukováno, 2 – 25 %, 3 – 50 %; 2005: K – neredukováno, 1 – 25%, 2 – 50%, 3 – 75%)

Chemická ochrana Insekticid (Nurelle D 0,6 l.ha-1) Insekticid (Vaztak 0,1 l.ha-1) + kapalné hnojivo s obsahem bóru (Rosabor 1 l.ha-1) Insekticid (Vaztak 0,15 l.ha-1)

Hnojení - DAM 100 l.ha-1 Chemická ochrana Fungicid (Alert S 1 l.ha-1) + insekticid (Mospilan 20 SP 150 g.ha-1 (300 l vody na ha))

Sklizeň

26

Tab. 10 Základní údaje o agrotechnice řepy cukrové v letech 2004 a 2005 společné všem pokusným variantám. Rok (Odrůda) Pracovní operace – řepa cukrová

2004 2005 (Monza) (Compact) NPK 15:15:15 (300 kg.ha-1)

Hnojení před setím Předseťová aplikace herbicidu (zapravení do půdy kombinací brány + smyk) Setí přesným secím strojem

Goltix Top (5,5 l.ha-1) 28.4.

25.4. -1

Betanal Expert (1 l.ha ) + Lontrel 300 (1,5 l.ha-1)

První dělená aplikace herbicidu (10 dní po vzejití)

LAV 27 (40 kg.ha-1 N č. ž.)

Hnojení + Druhá dělená aplikace herbicidu (7 dní po první aplikaci)

Pantera 40 EC (1,5 l.ha-1)

Redukce listové plochy porostů (BBCH 18 – 19) (2004: 1 – neredukováno, 2 – 25 %, 3 – 50 %; 2005: K – neredukováno, 1 – 25%, 2 – 50%, 3 – 75%)

Sklizeň

16.6.

-

-

13.6.

12.10.

20.10.

Tab. 11 Základní údaje o agrotechnice slunečnice roční v letech 2004 a 2005 společné všem pokusným variantám. Pracovní operace – slunečnice roční Předplodina Hnojení (NPK 15:15:15 – 37,5 kg.ha-1 č.ž., resp. 30 kg.ha-1 č.ž. v roce 2005) Setí Chemická ochrana Herbicid preemergentně (Afalon 45SC 1,5 l.ha-1) Hnojení LAV (30 kg.ha-1 č.ž.)

Redukce listové plochy porostů (BBCH 19) (2004: 1 – neredukováno, 2 – 25 %, 3 – 50 %; 2005: K – neredukováno, 1 – 25%, 2 – 50%, 3 – 75%) Sklizeň

27

Rok (Odrůda) 2004 2005 (Alexandra) (Alisson RM) brambory kukuřice 4.5.

29.4.

5.5.

2.5.

-

9.5.

16.6. -

13.6.

29.10.

19.10.

Tab. 12 Základní údaje o agrotechnice kukuřice v letech 2004 a 2005 společné všem pokusným variantám. Rok (Odrůda) 2004 2005 (Reseda) (Ribera) brambory kukuřice 29.4. 10.5.

Pracovní operace – kukuřice na zrno Předplodina Setí Chemická ochrana Herbicidy (Callisto 480 SC 0,25l.ha-1 + Dual Gold 960 SC 1,2l.ha-1 + ATPlus 463 0,5%)

Hnojení - DAM 30 kg.ha-1 N č.ž. - LAV 40 kg.ha-1 N č.ž. Chemická ochrana Herbicid (Lontrel 300 0,4 l.ha-1) Herbicid (MaisTer 150 g.ha-1) Redukce listové plochy porostů (BBCH 16) (2004: 1 – neredukováno, 2 – 25 %, 3 – 50 %; 2005: K – neredukováno, 1 – 25%, 2 – 50%, 3 – 75%)

-

1.6.

2.5. -

5.6.

27.5. 8.6.

-

16.6. -

13.6. 20.10.

Sklizeň

Tab. 13 Specifikace pokusů. Plodina

Sklizňová plocha parcely, výsevek

Odrůdy

Fáze poškození

Ječmen jarní

20 m2; výsevek 4,5 MKZ.ha-1

Amulet

DC 30-31

Pšenice ozimá

20 m2; výsevek 4 MKZ.ha-1

Sulamit

DC 29

Řepka ozimá

Řepa cukrová

Slunečnice roční Kukuřice (na zrno)

19,6 m2; výsevek 3 kg.ha-1 (2004) 19,04 m2; 2,7 kg.ha-1 (2005) 25 m2; výsevek 100 tis. semen.ha-1 (2004) 2

Embleme (2004) Artus (2005)

Monza (2004)

25 m ; výsevek 80 tis. semen.ha-1 (2005)

Compact (2005)

25 m2; výsevek 70 tis. semen.ha-1

Alexandra (2004)

25 m2; výsevek 80 tis. semen.ha-1

Reseda (2004)

Alisson RM (2005)

Ribera (2005)

28

BBCH 19

BBCH 18 – 19

Sledované znaky Výnos [t.ha-1] HTZ [g] Podíl nad sítem 2,5 mm [%] Škrob [%] N látky [%] Extrakt [%] Výnos [t.h-1] HTZ [g] Objemová hmotnost [g.l-1] Číslo poklesu [sec] Podíl na sítech 2,5 mm [%] Zelenyho test [ml] Výnos [t.ha-1] HTS [g] Olejnatost [%] Výnos bulev [t.ha-1] Cukernatost [%] a-N [mmol/100g] Na [mmol/100g] K [mmol/100g] PCM(B) [%]

BBCH 19

Výnos [t.ha-1] HTS [g] Olejnatost [%]

BBCH 16

Výnos [t.ha-1] HTZ [g]

ŠKODY ZVĚŘÍ NA POLNÍCH PLODINÁCH Ing. Jan Mikulka,CSc., JUDr. Antonín Charvát, Ing. Jan Štrobach K posuzování škod zvěří na zemědělských pozemcích, polních plodinách a zemědělských porostech (z hlediska množství a rozsahu) je potřeba přistupovat diferencovaně. Drobná zvěř (zajíc, králík, bažant aj.) působí škody na polních plodinách v přijatelném rozsahu, až na některé výjimky. I přes uvedené konstatování by nebylo správné, aby škody působené drobnou zvěří na tomto úseku byly podceňovány a brány na lehkou váhu. Mohou nastat i výjimky, kdy početní stavy drobné zvěře budou neúměrně vysoké a úživnost zemědělských plodin v dané lokalitě bude pro zvěř z hlediska její nutné obživy nedostačující, a proto se škody působené touto zvěří mohou výrazněji projevit. Význam škod působených drobnou zvěří na polních plodinách bývá vlastníky honebních pozemků v některých případech mnohdy nadhodnocený. Dokladem jsou poznatky bývalých rozhodčích komisí, které škody zvěří v jednotlivých regionech okresů ve smyslu zákona č. 23/1962 Sb., o myslivosti, v uplynulém období řešily. Je třeba brát v úvahu, že celá řada zemědělských plodin má poměrně značnou regenerační schopnost, a proto škody způsobené zvěří v tomto směru jsou už po několika dnech minimální nebo téměř žádné. Jde například o jetel, vojtěšku, luční porosty aj. V daleko větší míře, jak vyplývá i z prováděného šetření v regionech vybraných bývalých okresních úřadů se na působených škodách na polních kulturách a zemědělských porostech podílí především zvěř spárkatá (zvěř jelení, daňčí a zejména zvěř černá). Z objektivního hodnocení této problematiky vyplývá, že škody působené zvěří na polních plodinách jsou dlouhodobým problémem a nelze ani do budoucna počítat s tím, že se nám jej podaří zcela vyřešit. Existence zvěře v naší přírodě je dána a současně podmíněna potravou, která je pro její život nezbytná. Volně žijící zvěř v naší přírodě je koneckonců součástí národního bohatství a jedním z jeho přírodních zdrojů. Střet zájmů vlastníků honebních pozemků (jejich uživatelů) a uživatelů honiteb v tomto směru se v mnohých případech odvíjí od vzájemných vztahů mezi uvedenými subjekty. Obecně je možno konstatovat, že vlastníci honebních pozemků a jejich uživatelé, ale i uživatelé honiteb nepřistupují v celé řadě případů k řešení škod zvěří na polních plodinách a zemědělských porostech s požadovanou odpovědností a pocitem vlastní viny. Jde především o naplňování § 53 zákona č. 449/2001 Sb., který ukládá mimo jiné vlastníkovi, popřípadě

(uživateli)

honebních pozemků – činit k zabránění škod zvěří

29

přiměřená opatření. Stejná opatření může učinit se souhlasem vlastníka honebního pozemku i uživatel honitby. V návaznosti na ustanovení § 53 zákona č.449/2001 Sb., o myslivosti, směřující k zabránění nebo snížení škod působených zvěří na přijatelnou úroveň, je třeba konstatovat, že při celkovém posuzování škod zvěří na polních plodinách se, až na malé výjimky, dělá velmi málo. Ve většině případů se spoléhá na odstřel zvěře, což je sice vhodné, ale z hlediska požadavků právních předpisů o předcházení škodám zvěří to je velmi málo. Jde v podstatě o nejjednodušší cestu odporu, jak naplnit přiměřená opatření. Prioritou ve vědomí vlastníků a uživatelů honebních pozemků jsou převažující ekonomické ukazatele, což je možné do značné míry respektovat, na druhé straně to však vede mnohdy k nerespektování zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, který v tomto směru taxativně vymezuje a ukládá vlastníkům a uživatelům honebních pozemků i uživatelům honiteb, jak uvedený problém zabezpečit a řešit. Při posuzování míry odpovědnosti za způsobené škody a výše úhrady se jeví potřebné ze strany vlastníků a uživatelů honebních pozemků a uživatelů honiteb, aby do budoucna věnovali náležitou pozornost zejména následujícím otázkám. Ze strany uživatelů honiteb je žádoucí, v návaznosti na škody způsobené zvěří polních plodinách a zemědělských porostech, věnovat pozornost důslednému sledování početních stavů zvěře a jejich regulaci řešit průběrným odlovem, s důrazem na zvěř černou – selata a lončáky, která se svým počtem a rozsahem na škodách podílí nejvíce. K zabezpečení současných stavů spárkaté zvěře, zejména jelení a daňčí je třeba zaměřit lov této zvěře v časovém období na plnění plánu lovu samic a mláďat. U mufloní zvěře je vhodné pečlivě zvažovat její rozšíření do nových lokalit. V honitbách, kde není spárkatá lovná zvěř vedena v kmenových stavech je třeba požádat okresní úřady o mimořádný odlov. Problémy související se vznikem škod zvěří na polních plodinách lze spatřovat i ve zkreslování výsledků sčítání zvěře, jejichž stavy jsou mnohdy podhodnoceny. V neposlední řadě má značný vliv na počet, rozsah a výši škod

účelné rozmístění

krmných zařízení ve vybraných problémových lokalitách honiteb, včetně zabezpečování požadovaného množství krmiva s ohledem na počet a druh zvěře. Vlastníci honebních pozemků a jejich uživatelé by měli v návaznosti na předpokládaný vznik škody působené zvěří kvalifikovaněji zvažovat pěstování některých ohrožených plodin v určitých lokalitách, čímž by škodám do značné míry i předcházeli. To znamená v rizikových oblastech a lokalitách, kde se každoročně škody zvěří opakují, nepěstovat plodiny jako je kukuřice, brambory aj., i když to pro mnohé bude značně problematické. 30

Pokud tomu ale tak bude, je vhodné velké plochy oseté zemědělskými plodinami typu kukuřice aj., uspořádat tak, aby v případě zvýšeného počtu zvěře a případných škod v dané lokalitě mohla být tato odlovena uživateli honiteb, případně plašena apod. V praxi to znamená prokládat velké plochy plodinami nízkými, čímž by byly vytvořeny možnosti zvěř lépe pozorovat a bezpečně lovit. Důležitým faktorem omezení škod působených spárkatou zvěří (a zvěří obecně) je snižování sklizňových ztrát následným dosběrem kukuřičných palic, brambor apod. Při sklizni dodržovat agrotechnické lhůty. Stává se skutečností, že při velkých ztrátách zemědělských plodin při sklizni (kukuřičné palice, brambory aj.) jsou tyto zbytky vyhledávány černou zvěří i v následujícím roce a tím dochází k významnému poškození i takových kultur, které nejsou běžně poškozovány. Tak například obilniny (brambory, kukuřici aj.), které černá zvěř vyrývá a tím i významně poškozuje nově oseté plodiny. Vzájemnou spoluprací uživatele honiteb s vlastníky či nájemci pozemků je možné více než doposud využívat různých poplašných (světelných), zvukových a jiných zařízení, odpuzujících příchod zvěře do osetých ploch, kde je potenciální nebezpečí vzniku škod zvěří. Velmi málo nebo vůbec se nepoužívá k odpuzování zvěře proti nežádoucímu vstupu zvěře na osetou plochu rizikovými plodinami různých nátěrů aj. Z hlediska předcházení škodám zvěří na polních plodinách by nemělo být opomíjeno ze strany vlastníků a uživatelů honebních pozemků a uživatelů honiteb trvalé sledování příčin a jejich vývoje. Současně s tím i účinnými opatřeními škodám zabraňovat. V posledních letech došlo na celém území ČR ke značnému nárůstu početních stavů černé zvěře. Jde především o okresy s intenzivním využíváním půdy pro pěstování obilovin, kukuřice, řepky, brambor aj. Důvody nárůstu početních stavů černé zvěře lze je spatřovat především v pěstování těchto atraktivních plodin, které mají sice svůj význam pro zemědělce z hlediska ekonomického, na straně druhé však vytváří pro černou zvěř výhodnou krytinu a zdroj potravy. Výše uvedené plodiny jsou pěstovány převážně na velkých souvislých plochách, většinou u lesních komplexů, do nichž má tato zvěř velice vhodný přístup. Po vniknutí černé zvěře do těchto velkých ploch osetých atraktivními plodinami (kukuřicí, řepkou, bramborami, slunečnicí aj.) se zde zdržuje několik dnů, týdnů, ba dokonce i déle, čímž je pro značnou část roku výrazně snížena či znemožněna možnost černou zvěř lovit. V podstatě každoročně už začátkem měsíce května jsou kultury řepky natolik vzrostlé, že poskytují absolutní kryt, klid a zejména zdroj potravy pro černou zvěř. Tato zvěř se postupně

31

přemisťuje do obilnin, slunečnice a zejména pak do kukuřice, kde setrvává v návaznosti na dobré životní podmínky až do sklizně této plodiny. Nemalý vliv na přesun černé zvěře z našich lesů do polí v období léta až podzimu má také masové využívání lesů obyvatelstvem za účelem turistiky, rekreační činnosti, ale zejména potom sběru lesních plodin a hub. Z uvedených skutečností vyplývá, že intenzivní lov zvěře v této době (od května do října) není prakticky možný a stává se věcí náhody. Důsledkem chybného mysliveckého hospodaření není v mnohých regionech vhodná struktura populace – zejména se to týče poměru pohlaví. V populaci je neúměrně vysoké zastoupení mladé zvěře – selat a lončáků. Chybí zde zejména staří kňouři a do procesu reprodukce se zapojuje zvěř mladá, často i ve věku lončáků. Z rozboru výše uvedených skutečností vyplývají nejenom souvislosti vzniku škod zvěří na polních plodinách a zemědělských porostech, ale současně jsme nuceni se zamyslet nad tím, jak škodám předcházet, jak je řešit, aby dosahovaly požadované únosné míry. V polovině roku byla vydána metodická příručka autory tohoto příspěvku ve spolupráci Mze ČR a VÚRV, která obsahuje postupy a návody, jak řešit problém škod zvěří na polních plodinách jak ze strany vlastníků, či uživatelů pozemků, tak ze strany uživatelů honitby. Metodiky byly distribuovány na jednotliví krajské úřady a ty zajistily další distribuci na městské a obecní úřady, které jsou pověřeny řešením této problematiky a kde jsou k dispozici. Snahou a cílem metodické příručky je přiblížit objektivní příčiny vzniku škod zvěří na zemědělských pozemcích, polních plodinách a zemědělských porostech, konkretizovat celý komplex skutečností, které mohou do značné míry rozsah a výši škod ovlivnit. V neposlední řadě ukázat na současný stav a východiska řešení škod v následujícím období. Jak již bylo řečeno, tato příručka je určena jednak pro vlastníky nebo uživatele honebních pozemků, ale současně i pro uživatele honiteb na území ČR, při uplatňování náhrady škod způsobených zvěří (provozem) na zemědělských pozemcích, polních plodinách a zemědělských porostech, ve smyslu zákona o myslivosti č. 449/2001 Sb. V obsahové části metodické příručky jsou konkretizována jednak některá obecná pojednání o škodách způsobených zvěří na zemědělských pozemcích, polních plodinách a zemědělských porostech, ale především jsou zde zvýrazněna příslušná ustanovení zákona č. 449/2001 Sb. o myslivosti, týkající se škod způsobených užíváním honitby zvěří a na zvěři. Komentář k jednotlivým ustanovením zákona o myslivosti č. 449/2001 Sb., konkretizuje nejenom odpovědnost uživatele honitby, ale i vlastníků nebo uživatelů honebních pozemků, jak škodám zvěří předcházet a společným úsilím je řešit. 32

V návaznosti na příslušná právní ustanovení zákona o myslivosti č. 449/2001 Sb., ale i dalších právních předpisů souvisejících s řešením škod způsobených zvěří na zemědělských pozemcích, polních plodinách a zemědělských porostech, dává vodítko nejen vlastníkům honebních pozemků, ale také uživatelům honiteb, jak řešit ve smyslu všech právních předpisů škody způsobené zvěří (provozem) v podmínkách jednotlivých honiteb. Zejména je zvýrazněna posloupnost jednotlivých úkonů při vymáhání výše náhrady způsobené škody vlastníky a uživateli honebních pozemků soudní cestou, což vyžaduje celou řadu náročných administrativních úkonů, které jsou s tímto spojeny. Pro ujednocení všech postupů při řešení dané problematiky je v obsahové části zapracována celá řada příloh a různých vzorů, kterých je možno vlastníky nebo uživateli honebních pozemků, ale i uživateli honiteb plně využít. Použitá literatura 1. Charvát A. – Mikulka J.: Problematika a řešení škod černé zvěře v zemědělské výrobě. In: Sborník. Černá zvěř 2003. 4. – 5. červenec Písek. S. 61 – 68. 2. Charvát A. – Mikulka J.: Metodická příručka při uplatňování škody způsobené zvěří na zemědělských pozemcích, polních plodinách a zemědělských porostech ve smysli zákona č. 449/2001 sb., o myslivosti. Mze ČR, odbor státní zprávy lesů a myslivosti. 2003. 84 s. 3. Charvát A. – Mikulka J.: Pravidla a postupy pro oceňování škod způsobených užíváním honitby a zvěří na honebních pozemcích, polních plodinách, vinné révě, ovocných kulturách a lesních porostech. VÚRV Praha 6 – Ruzyně – Mze ČR, 2003, 53 s. 4. Charvát A. – Mikulka J.:

Problematika a řešení škod černé zvěře v zemědělské

výrobě. Seminář – Černá zvěř Pardubice, 18.10. 2003. s. 7 – 14. 5. Mikulka J. – Charvát A.: Jak řešit škody páchané zvěří. Zemědělec. 39/2003. s. 12 Autoři působí ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby v Praze 6 – Ruzyni.

33

ČERNÁ ZVĚŘ - PROBLÉM PĚSTITELŮ KUKUŘICE Ing. Pavel Kopecký Škody způsobené černou zvěří na kukuřičných porostech jsou v posledních letech velmi rozsáhlé a ze všech pěstovaných kulturních plodin právě na kukuřici největší. Pro černou zvěř je monokultura kukuřice zcela přirozený úkryt. Na jaře z rozsáhlých lesních ploch černá zvěř migruje do obilovin, pak se přemisťuje do ozimých řepek a v době sklizně řepek se stěhuje do porostů s kukuřicí. Celé tlupy černé zvěře v kukuřičných porostech vylamují palice, ale také mnoho rostlin poškodí uválením a sešlapáním. Černá zvěř si většinou vybírá porosty kukuřice s palicemi již vyzrálejšími než např. u sousedních porostů s kukuřicí s vyšším číslem ranosti. Tato skutečnost není výjimkou a často je možné tuto souvislost vypozorovat v různých pokusech s kukuřicí, kdy odrůdy s vyzrálejším zrnem v palici jsou zcela poškozené a odrůdy s vyšším číslem ranosti, tedy s méně vyzrálými palicemi, na tom samém pozemku, jsou téměř nepoškozené. Na základě těchto odrůdových pokusů jsme společně se zemědělci došli k závěru, že právě zralost kukuřice rozhoduje o chutnosti a tedy i stupni poškození pěstované kukuřice černou zvěří. V některých oblastech se stále nedaří tyto škody eliminovat. Zvyšující se populace černé zvěře není pouze problémem České republiky, ale také sousedních států, jak z hlediska škod na kulturních plodinách, tak z hlediska nebezpečí rozšíření infekčních chorob mezi domácí chovy prasat. Na druhé straně je třeba otevřeně říci, že černá zvěř do volné přírody patří a je nutno hledat rovnováhu mezi únosnými stavy černé zvěře a škodami, které způsobují na porostech. Možností, jak se těmto škodám bránit, není mnoho, ale přece existují, i když některé z nich se velmi obtížně provádí. První základní možností zemědělce je volba pozemků, kde bude proveden osev kukuřice. Pokud je to vůbec možné, dál od lesních porostů. Ale černá zvěř při hledání potravy umí za noc ujít 40 - 50 km a tak se z velké části na řadě pozemků toto opatření míjí účinkem. Další způsob ochrany kukuřice je chemickou cestou, kdy by se měla repelentní chemická látka ve formě granulí rozmístit kolem pozemku, a tím černou zvěř odpudit. Tato možnost se ukázala jako neúčinná a zemědělské podniky od ní ustoupily. Prodej těchto repelentních přípravků chemickými distribučními firmami je prakticky nulový. Přesto se

34

zkoušejí stále nové repelentní chemické látky, u kterých se jejich účinnost ověřuje v praxi a výsledky jsou nadějné, viz článek v časopisu Myslivost - Stráž myslivosti v čísle 9/2005. Zde je v článku " Jak se bránit škodám černé?" popisovaná kladná zkušenost s přípravkem s názvem Hukinol - patentovanou účinnou látkou je koncentrát lidského potu. Dobré zkušenosti s tímto přípravkem mají i v ZOD Bílá na Liberecku, kde agronom pan Zdeněk Novák se již léta zabývá eliminací škod způsobených černou zvěří. Další kladné zkušenosti s aplikací tohoto přípravku mají také v ZD Milevsko - Velká na okrese Písek, kde se této problematice intenzivně věnuje pan Martin Čunát. Nedostatkem je velká náročnost na ruční aplikaci a snižování repelentního účinku vlivem povětrnostních podmínek. Po určité době je nutné aplikaci přípravku obnovovat. Přesto doporučuji v případě zájmu si již výše zmiňovaný článek přečíst, možno i na stránkách www.myslivost.cz. Na bázi repelentní účinnosti se také částečně osvědčilo použití ostříhaných lidských vlasů. Chomáčky vlasů se daly do rašlových sáčků (tak , aby mohly větrat) a přivázaly se na kolíky, které byly kolem kukuřičných porostů rozmístěny ve vzdálenosti cca 15 - 25 m od sebe. Tento způsob se ukázal jako účinný, ale po určité době je třeba vlasy opět obměnit, protože ztrácí svůj přirozený lidský pach - repelentní účinnost. Taktéž tento způsob ochrany před černou zvěří je náročný na ruční práci a jako u předešlého způsobu hrozí, že černá zvěř po určité době by se mohla stát méně vnímavá k těmto repelentním látkám tj. k lidskému pachu. Za nejdůležitější způsob ochrany kulturních plodin, tedy i pěstovaných porostů kukuřice ve vztahu k černé zvěři, považuji úzkou spolupráci mezi zemědělci a myslivci. Mnozí zemědělci se ve svém volném čase věnují myslivosti a právě oni se dokážou dívat na problém s divokými prasaty velmi objektivně a fundovaně. Jako velmi pěkný příklad chci uvést zemědělský podnik VOD Hvožďany, okres Příbram. Tento podnik hospodaří v oblasti Podbrdska a jeho pozemky o výměře 1388 ha přímo sousedí s rozsáhlým lesním komplexem. Podnik hospodaří v průměrné nadmořské výšce 550 metrů nad mořem. Kromě běžných plodin jako obilovin, řepky ozimé,trvalých travních porostů, pěstují ve výše zmiňovaném podniku také kukuřici na siláž o výměře cca 200 ha. Hybridy silážní kukuřice od firmy ADVANTA pěstují z celkové výměry plochy kukuřice cca na 90 %. K velmi drsným půdním a klimatickým podmínkám, jako jsou nízké teploty při vzcházení kukuřice, častý výskyt pozdních jarních přízemních mrazíků, srážkový stín a chudé písčité půdy přistupuje další významný negativní faktor, a to jsou právě zmiňované škody od černé zvěře.

35

A jak se v podniku VOD Hvožďany brání těmto škodám? Předseda VOD Hvožďany pan Ing. Milan Žid má s místním mysliveckým sdružením domluvu o hlídání kukuřice před černou zvěří ihned po zasetí osiva až do té doby než kukuřice vzejde. V této době je totiž osivo kukuřice z již zasetých řádků velmi lehce a rádo bráno černou zvěří. Další ochrana v tomto podniku je v podobě již výše zmiňované repelentní účinnosti z ostříhaných lidských vlasů a nových chemických repelentních látek, které se rovněž po určité době musí obměňovat, jak již bylo uvedeno. Nejlépe tyto odpuzující látky aplikovat kolem celého pozemku, nebo alespoň v místech dlouhodobých ochozů černé zvěře, většinou mezi lesem a polem. V neposlední řadě předseda VOD Hvožďany pan Ing. Milan Žid projednává s místním mysliveckým sdružením vytvoření volných neosetých pásů v rozsáhlých kukuřičných porostech. Tyto volné neoseté pásy mají umožnit myslivcům správný selektivní odstřel černé zvěře v době, kdy se tato zvěř v porostech kukuřice dlouhodobě vyskytuje a přes volné pásy přechází. Výměra neosetých pásů ve VOD Hvožďany z celkové plochy silážní kukuřice je cca 4 ha. Herbicidní ochrana se na neosetých pásech aplikuje stejně jako u pěstované kukuřice. V zemědělském podniku VOD Hvožďany si velmi dobře uvědomují, že tyto 4 ha připadající na neoseté pásy jsou pro jejich ekonomiku ztrátové, ale v konečném důsledku se jim tato opatření vyplatí ve vztahu k možným a mnohem větším škodám způsobeným divokými prasaty. V ochraně kukuřičných porostů před černou zvěří je třeba využít více možností. Tento příspěvek nemůže sloužit jako stoprocentní návod, jak vyřešit problém škod s černou zvěří na zemědělských plodinách, ale má také upozornit na možnost a potřebnost spolupráce zemědělských podniků a mysliveckých organizací. Autor působí v a. s. Oseva Uni Choceň jako odborný poradce Advanta, tel.: 602 494 528

36

Při umístění mysliveckých zařízení ve volných pásech porostů kukuřic musí být kladen velký důraz na bezpečnost možné střelby na černou zvěř.

37

Klíčící zrna osiva kukuřice bere často černá zvěř v celých řádcích

Kolíky s lidskými vlasy ze strany od lesního porostu.

38

ZKUŠENOSTI S OCHRANOU ATRAKTIVNÍCH POROSTŮ CÍLENOU AGROTECHNIKOU A REPELENTY Zdeněk Novák

Agro Bílá, a. s., hospodaří na Liberecku na 870 ha orné půdy a 360 ha travních porostů, převážně strání. Výměrou obhospodařovaných pozemků se z celorepublikového pohledu řadíme mezi menší podniky, ale v Podještědí patříme k větším. V posledních deseti letech se v oblasti začalo velmi dobře dařit černé zvěři a narůstaly škody jí působené na polních plodinách. Vyvrcholením byly roky 2002 a 2003, kdy škody vystoupily vysoko nad úroveň předchozích let. Bylo nutné hledat možnosti řešení nastalého stavu. V r. 2002 jsem se přesvědčil o tom, jak dobře vyvinuté chuťové buňky má černá zvěř. V průběhu 11 let jsem pokusně pěstoval hybridní odrůdy kukuřice. Ve zmíněném roce divočákům určité odrůdy obzvláště chutnaly. Některé pokusné plochy černá zvěř zlikvidovala takovým způsobem, že z dálky vypadaly, jako by přes ně přejela řezačka. Vycítil jsem, že nastal vhodný okamžik k jednání s myslivci o tom, jak budeme společně řešit vzniklé škody. Tehdy odpověď myslivců zněla: „Z okresu máme nařízeno ulovit na každých sedm selat jeden větší kus“. Pochopil jsem, že někteří lidé na okresním úřadě jsou daleko od reality a nevědí, co se děje na polích obhospodařovaných zemědělskými podniky. Vymáhat náhradu škody na mysliveckých sdruženích nemá význam. Daleko větší úspěch by přineslo uvolnění odstřelu v rámci mysliveckého zákona. Před uspořádáním Dne kukuřice, který každoročně organizujeme v polovině září a během něhož hodnotíme pěstitelské výsledky na pokusných plochách s různými odrůdami kukuřice, bylo třeba posoudit škody působené černou zvěří v kukuřičných porostech a ukázat představitelům státní správy myslivosti, kam vede jejich přístup. Členové MS tehdy divočáky raději moc nestříleli, aby neulovili větší kus a neměli s ním problémy. Nastal zlomový okamžik. Na Den kukuřice jsem pozval redaktora televize Nova a poškozené porosty jsme natočili včetně prchajících divočáků, kteří škody způsobili. Druhý den večer bylo vše odvysíláno v televizi. Většina těch, jichž se problém týkal, byla o vysílání předem informována. Na Dni kukuřice odpovědní pracovníci státní správy myslivosti uznali, že je nutné uvolnit odstřel.

39

Od té doby proběhlo mezi zemědělci a myslivci z naší oblasti několik schůzek, na nichž byla hodnocena účinnost opatření jak státní správy myslivosti, tak zemědělců a myslivců. V uplynulých dvou letech se v Liberci konaly myslivecké konference, kde jsem odbornou veřejnost informoval o našich zkušenostech s ochranou kukuřice před černou zvěří. Pro úspěšné snížení škod působených černou zvěří bylo důležité, jak se vyvíjela spolupráce s uživateli honiteb (mysliveckými sdruženími), jejichž honitby leží na pozemcích obhospodařovaných našim podnikem.

ZEMĚDĚLSKÁ OPATŘENÍ VEDOUCÍ KE SNÍŽENÍ ŠKOD PŮSOBENÝCH

ČERNOU

ZVĚŘÍ

V PODMÍNKÁCH

PODJEŠTĚDÍ Příprava půdy Již v r. 1995 jsme zakoupili secí stroj Howard pracující na principu rotavátoru. Veškeré rostlinné zbytky tak zůstávají na povrchu půdy a černá zvěř nemusí pole při hledání potravy znovu „přeorat“. Technologie se nám vyplatila hlavně u zasetých ozimů.

Výběr vhodných hybridů kukuřice V r. 2005 jsme přestali pěstovat kukuřici na pokusných plochách na výnos. Od letošního roku budeme pěstovat pouze ty odrůdy kukuřice, které černá zvěř v uplynulých letech na pokusných políčkách nelikvidovala. V posledních dvou letech již pěstujeme na většině ploch kukuřičné hybridy, které černá zvěř nepoškozuje a výnosy jsou podle našich představ.

Jak chránit porost kukuřice od zasetí až po sklizeň - hned po zasetí (nejlépe druhý den) aplikovat postřik proti plevelům Guardian Safe Max v dávce 2,5 l/ha. Postřik obsahuje látku, která se částečně vsákne do půdy a černá zvěř následně nesbírá osivo. Přejde přes pole, občas rýpne a odejde, - při setí vynechávat každý 49. řádek. To vše - po dohodě s mysliveckým sdružením - bylo vyzkoušeno na pozemku sousedícím s lesem, který v minulosti černá zvěř hojně navštěvovala. V třicetihektarovém lánu mohou myslivci lépe sledovat stopy zvěře, protože ta většinou chodí v takto připravených mezerách.

40

- používat přípravek Hukinol - první rok jsme aplikovali repelent na hadříky připevněné na kolících po obvodu pole, které jsme chtěli ochránit. S účinností jsme byli spokojeni, ale po osmi až deseti dnech bylo třeba opatření opakovat. Rozhodli jsme se problém řešit jinak. Získali jsme plastové lahvičky od vzorků mléka z kravína, do víček provrtali dírku, protáhli jí knot a lahvičku z poloviny naplnili Hukinolem. Takto nainstalované odpuzovadlo fungovalo 1,5 - 2 měsíce. Podle délky knotu, který vyčnívá, lze nastavit intenzitu pachu. Nutno však upozornit: čím delší knot, tím větší spotřeba Hukinolu. Pro ty, kteří nevěří Hukinolu, mám ještě jeden příklad. V loňském roce jsem na zkoušku ponechal jedno pole ležící nejblíže k Ještědskému hřebeni neochráněné. Čekal jsem, až je černá zvěř začne navštěvovat. U pozemku bydlí myslivec, ale pole nepatří do jeho honitby. O svém záměru jsem ho neinformoval a on se jednoho dne ozval: „Přijď se podívat, jak ti prasata likvidují pozemek. Chodí sem po tři dny 20 - 30 kusů. Slyším je z okna a nemohu spát, protože moji dva psi celou noc štěkají.“ Nic jsem mu neřekl a s kolegou jsme podél lesa upevnili na keře lahvičky s Hukinolem. Za čtyři dny jsem se ho zeptal, jak to vypadá s divočáky. On na to: „Od té doby, co jsi tady byl, štěká již jen jeden ze psů. Cítí divočáky v lese, ale jim se do kukuřice nechce.“ Vše opět natočila TV Nova včetně aplikace Hukinolu. Měl jsem spoustu telefonických dotazů týkajících se Hukinolu. Ve dvou případech mi lidé telefonovali, že přípravek není účinný. V naší oblasti funguje Hukinol spolehlivě. Velkou roli hraje to, které tlupy pole navštěvují. Pokud tlupu vede zkušená bachyně, nepustí ji na pole, když ucítí pach Hukinolu. V tomto ohledu leží úkol na myslivcích: musí intenzivně a zodpovědně lovit divočáky, hlavně selata a lončáky. Domnívám se, že Hukinol se neosvědčil především tam, kde je černá zvěř významně přemnožená, má v kukuřičných porostech klid a nikdo ji intenzivně neloví.

SPOLUPRÁCE S MYSLIVCI Spolupráce naší akciové společnosti s třemi mysliveckými sdruženími, jejichž honitby zasahují na námi obhospodařované území, je velmi dobrá. Každý rok jsme zváni na výroční členské schůze, kde jednáme o spolupráci vedoucí k usnadnění lovu. V kvetoucích řepkách vytváříme mulčovačem mezery proti posedům. Pro letošní rok jsme se s myslivci domluvili na tom, že kukuřičná pole před sklizní nejprve obsekáme a vytvoříme průseky, aby myslivci měli lepší lovecké podmínky. Okraj pole u lesa hodláme přejet radličkovým podmítačem, aby bylo možné sledovat čerstvé stopy a migraci zvěře.

41

Doporučuji zemědělským podnikům, majícím na některých kukuřičných polích velké problémy s černou zvěří, dohodu s příslušným uživatelem honitby o tom, aby nechali na takovém poli asi do půl hektaru kukuřice stát a myslivcům umožnili odkoupení kukuřice na stojato nebo jim tento porost věnovali za symbolickou cenu. Tato investice se do budoucna zemědělskému podniku vrátí, pokud nepotřebuje příslušný pozemek osít ozimem. Na tomto pozemku bude nejvyšší odstřel, protože zvěř o něm dobře ví a vrací se na něj. Přes zimu poskytujeme „našim“ mysliveckým sdružením za výhodných podmínek kukuřičnou siláž k vnadění černé zvěře. Výsledky, které jsem očekával, se začínají dostavovat, stavy černé zvěře se snižují a spotřeba na vnadištích je tuto zimu podstatně menší než v předchozích letech. Velice mě těší, že se v každém mysliveckém sdružení zapojuje do lovu na vnadištích mnohem více členů než před několika lety. Svoji aktivitu zvýšili rovněž okolní uživatelé honiteb. Domnívám se, že společnými silami v naší oblasti zvládneme problémy s černou zvěří. Loňský podzim a zimní období ukázaly, že jsme připraveni i do příštích let. Autor pracuje jako agronom v Agro Bílá, a. s..

42