Problematika digitalizace

Projekt oblasti podpory OP VK „Další vzdělávání pracovníků kulturních institucí Královéhradeckého kraje“

Problematika digitalizace Pavel Douša

metodika přednášky


Obsah: 1. hodina: Co je digitalizace? (úvod, legislativa, situace v ČR a v zahraničí, multimédia a vliv na muzea) 2. hodina: Základní pojmy a standardy (metadata, xml, harvestování dat,mapování, OAI-PMH) 3. hodina: Databázové systémy (tuzemské, zahraniční, CES) 4. hodina: Evropský digitální prostor (Europeana, harvestování dat) 5. hodina: Elektronická publikace eSbírky 6. hodina: Licencování a autorská práva (DEA, otevřená data, osiřelá díla) 7. hodina: Virtuální výstavy (autenticita, uživatel a jeho přístup, virtuální muzeum, virtuální dědictví, nové technologie) 8. hodina: Muzeologický projekt online (muzeum v informační společnosti, management, evaluace, sbírka nových médií a kurátor, sbírkotvorná činnost online)

Co je digitalizace? Úvod - využití a význam digitalizace při výzkumu, ochraně, interpretaci a prezentaci kulturního dědictví Moderní informační technologie dnes umožňují publikovat téměř jakýkoliv projev lidské aktivity a tvořivosti milionům lidí jedním kliknutím. Každý si může vytvořit svůj web, svůj blog, nafotit fotografie, natočit film a během chvíle je zpřístupnit lidstvu a přes noc se stát světoznámým. Práce s digitálními zdroji se stala významnou součástí dnešní společnosti. Tento moment je základním impulzem, který ovlivnil a ovlivňuje samotnou digitalizaci muzejních sbírek. V popředí zájmu problematiky digitali-

zace sbírek tedy nestojí pouze konverze dat, ochrana sbírek a využití materiálu pro vědecké účely, ale především možnost a výzva zpřístupnění digitalizovaného a digitálního obsahu široké veřejnosti a v podstatě komukoliv. Úzké pojetí digitalizace = převod vybraných měřitelných základních veličin objektu do numerických hodnot, jejich kódování, uložení a transport za účelem následného vygenerování jiných fyzikálních veličin s cílem umožnit uživateli fyziologické vjemy, obvykle nahrazující přímé vnímání originálu. Širší pojetí digitalizace = proces, odlišná metodologie managementu sbírky – tezaurace a prezentace. V tomto pojetí není digitalizace jen vytvářením obrázků a manipulace s nimi. Významnou roli zde hraje výběr „oněch obrázků“, dodatečná informace a kontext, který je doprovází. Termín „digitalizace kulturního dědictví“ se v dnešním muzeu objevuje v daleko širších souvislostech a bývají s ním spojovány i další oblasti: např. informační technologie či audiovizuální prvky Odlišné přístupy paměťových institucí k digitalizaci (archiv x knihovna x muzeum). Digitální dokumenty jsou nové objekty, rozdílné od digitalizovaného originálu. Digitální modely především ztrácí autenticitu, základní moment muzeální hodnoty. Digitální dokumenty v sobě nesou jen část informací, které představuje originál jako celek, mohou ale stejně dokonale zpřístupnit svědectví v originálech obsažené. Digitalizované předměty přinášejí možnost komukoliv pracovat s informacemi obsaženými v originálech. Vznik digitálních dokumentů je oprávněný, budou-li tyto dokumenty nyní a v budoucnu jakkoli používány. Na první pohled samozřejmá definice smývá v oblasti digitalizace rozdíly mezi knihovnou, archivem a muzeem. Řadí digitalizovanou sbírku muzea mezi sbírky ostatních paměťových institucí. U digitalizované sbírky mluvíme

Problematika digitalizace

3


o informační kapacitě nikoliv autenticitě. Digitalizace je proces vytváření digitálních souborů konvertováním analogového materiálu. Výsledná digitální kopie či digitální náhrada je pak klasifikována jako digitální materiál a setkává se stejně širokou škálou problémů spojených s jejich zpřístupněním, stejně jako je tomu u původně digitálních dokumentů (materiály vytvořené v digitálním formátu, který nemá analogový ekvivalent).

Legislativa a metodické materiály Doporučení EU ze dne 24. srpna 2006 o digitalizaci kulturního materiálu a jeho dostupnosti on-line a o uchovávání digitálních záznamů + Závěry Rady o digitalizaci kulturního materiálu a jeho dostupnosti on-line a o uchovávání digitálních záznamů Národní strategie digitalizace Metodický pokyn Ministerstva kultury (Koncepce digitalizace, Směrnice, Centrální pracoviště) Koncepce digitalizace (zhodnocení aktuálního stavu, cíle a záměry, harmonogramu prací, zvolené postupy a řešení, finanční náročnost) Dotační titul MK: ISO B

Otázky: Jak mohou být digitální technologie využity v muzeu? Jakým způsobem digitalizace transformuje muzeum především ve vztahu k veřejnosti? Vztah mezi „materiálními“ sbírkovými předměty a digitálními objekty (umělecká sbírka, původní artefakt) VIRTUAL vs. REAL Virtuální kulturní dědictví?

Základní pojmy a standardy Hologram – pasivní 2D fotografická konstrukce, která vyvolává dojem, že jde o 3D předmět Komprese dat – (také komprimace dat) je speciální postup při ukládání nebo transportu dat. Úkolem komprese dat je zmenšit datový tok nebo zmenšit potřebu zdrojů při ukládání informací. Rozlišujeme ztrátovou a bezeztrátovou kompresi. Při ztrátové kompresi jsou některé informace nenávratně ztraceny a nelze je zpět rekonstruovat. Bezeztrátová komprese obvykle není tak účinná jako ztrátová. Velkou výhodou je, že komprimovaný soubor lze opačným postupem rekonstruovat do původní podoby. To je nutná podmínka při přenášení počítačových dat, výsledků měření, textu apod., kde by ztráta i jediného znaku mohla znamenat nenávratné poškození souboru. Metadata – definice nebo popisy dat. Na webu jsou metadata používána k poskytování informací o dokumentech a datech, které nemusí být zobrazeny na obrazovce. Tyto informace mohou být potom využity softwarovými nástroji, jako jsou např.vyhledávací stroje nebo řídící systémy. Příkladem informací, které jsou ukládány jako metadata, může být autorství, datum publikování, datum změny, copyright a vlastní klíčová slova. Za základní metadatovou sadu jako standard pro popis informačních zdrojů je považován Dublin Core. Multimédia – koordinované sloučení textu, zvuku (řeči, hudby), obrazu, pohybu, animace a videa na obrazovce pomocí počítače za účelem zprostředkování informací a jejich sloučení do jediného kompaktního celku uloženého v digitální podobě, obvykle na disku CD-ROM. Pod pojmem časově nezávislá (statická) média se rozumí texty, grafika a nepohyblivé obrázky, pojem časově závislá (dynamická) média obsahuje pohyblivé obrázky, animaci, zvuky. Důraz je však kladen nejen na užívání různých médií k efektivnímu zprostředkování informací pomocí


4


počítače, ale zejména na podílu uživatele na vytváření a na průběhu aplikace podle svých požadavků. V současné době kladen další požadavek na multimediální systémy, kterým je možnost komunikace na velké vzdálenosti pomocí sítí.

Web 2.0 – ustálené označení pro etapu vývoje webu, v níž byl pevný obsah webových stránek nahrazen prostorem pro sdílení a společnou tvorbu obsahu. Tento moment hraje rozhodující roli při interaktivním zapojení návštěvníka např. do virtuální výstavy.

Podcast – složenina slova (iPOD broadCAST). V podstatě jde o audio průvodce, který je dostupný na internetových stránkách institucí, které tuto službu poskytují. Zde si může uživatel stáhnout audio či video soubory do svého počítače či iPODu. Nahrávku, která se vztahuje k tomu kterému exponátu tak může návštěvník vzít s sebou do muzea a poslechnout si ji během návštěvy. Prvotním cílem této novinky (podcasting muzea využívají zhruba dva roky) bylo poskytnout alternativního audio průvodce, dnes se však podcast objevuje v mnoha formách. Může jít o odborný výklad odborníka, samotného autora, diskuzi specifické skupiny nebo komentář podstatě kohokoliv.

3D objekt – předmět prezentovaný ve třech dimenzích – šířka, délka a hloubka.

Sémantický web – je rozšíření současného webu, v němž informace mají přidělen dobře definovaný význam, který počítačům a lidem umožňuje lépe spolupracovat. Sémantický web představuje reprezentaci dat na webu. Je založen na technologii Resource Description Framework (RDF), která integruje širokou škálu aplikací využívajících syntaktický zápis v XML a identifikátory URI pro pojmenovávání Virtuální muzeum – muzeum v reálném světě neexistující, představuje „nový“ prostor a nové formy zprostředkované interakce a kontextu sbírek Virtuální návštěva – zkušenost prostřednictvím internetové stránky (muzea), virtuální návštěvník je ten, kdo navštěvuje internetové stránky muzea Virtuální výstava – výstava, která splňuje všechny formální znaky výstavy reálné, zpřístupněna a vytvořena je prostřednictvím moderních komunikačních technologií

Nástroje, doporučení a pravidla, se zaměřením na vícejazyčnost, sémantiku, metadata a slovníky, strukturu dat a problematiku ochrany práv k duševnímu vlastnictví Digitální data (digitalizované předměty x born digital x evidence) Digitální repozitář - organizace lidí a systémů Infrastruktura repozitáře Digitální knihovna – aplikace nad daty v repozitáři Metadata - standard pro metadatový popis digitálních objektů např. Dublin Core Otevřená data Data provider, service provider, agregátor XML,CSV,API, OAI-PMH MARC, Z39.50 Object-ID (UNESCO, Getty Trust) Harvestování dat – mezinárodní nástroje pro harvestování – LIDO, Spectrum, Museumdat Cloud computing, cloud hosting

Digitalizační postup Pracovní postup je definován účelem digitalizace. Příklady mohou být: poskytování přístupu k málo využívaným jednotkám, ochrana exemplářů, vytváření virtuální sbírek/expozice, orientace na specifickou skupinu uživatelů, přispívání do regionální, národní či mezinárodní sítě.


5


Postup je stanoven základě zodpovězení následujících otázek: Co má být digitalizováno?, Kdo bude provádět práci?, Kde bude práce prováděna?, Jak bude prováděna?, Strategie uchovávání?, Legislativní otázky, autorská práva, výběr digitálního formátu, hardware apod… Ať již pro digitalizaci zvolíme jakýkoliv přístroj, je v každém případě žádoucí předmět na digitalizaci připravit. Měl by být zbavený nečistot a v případě poškození i konzervován/restaurován. Výstupem snímání by měla být maximální dosažitelná kvalita obrazu, kterou použitý hardware a software umožňuje. Tento přístup předchází možnému opakování digitalizačního procesu v případě, že bude v budoucnu požadována vyšší kvalita digitalizovaného objektu. Po konverzi je vhodné provést kontrolu vzniklého dokumentu, a ten popřípadě dodatečně upravit v grafickém editoru, tedy provést tzv. postprocessing. Vzniklé soubory se obvykle označují inventárním číslem, které je jedinečné a umožňuje lehké propojení digitalizovaného objektu s databází. Digitalizované objekty bývají ukládány do důvěryhodných digitálních uložišť, externích disků, na pásky, CD, DVD nebo mikrofilmy. Formáty pro uchování obrazu jsou nejčastěji JPG a TIFF, často využívané jsou také DjVu, PDF, BMP, JBG, GIF a PNG. Pro uchování zvuku bývají užívané formáty MP3, WAV, WMA, AIFF nebo RealAudio. Video využívá formáty AVI, FLV, MOV, MP4, MPG-2, RM, WMV (Windows Media Video). Některé doporučené formáty souboru obrazové, video a audio dokumentace určené pro archivaci jsou specifikovány příslušnými normami ISO (http://www. iso.org), (dále například: http://www.jpeg.org pro JPEG, ISO 12639:2004 pro TIFF, http://www.chiariglione.org/ mpeg/ pro MPEG). Formát elektronické databáze pro ukládání a správu digitalizované dokumentace by měl obsahovat následující popisné atributy (vychází z RLG REACH Element Set) – EVIDENČNÍ ČÍSLO PŘEDMĚTU, DRUH PŘEDMĚTU (plastika, rytina, malba etc.), NÁZEV PŘEDMĚTU, AUTOR PŘEDMĚTU, DATACE (v libovolném rozsahu přesnosti), MEŘITELNÝ ATRIBUT (tuto položku lze

asociovat s některou z fyzikálních měřitelných veličin charakterizujících předmět – nejčastěji rozměry, u hudebních a zvukových záznamů délka stopáže, počet listů v případě knihy apod.), TECHNIKA A MATERIÁL, MÍSTO ULOŽENÍ PŘEDMĚTU, VLASTNÍK PŘEDMĚTU, POPIS PŘEDMĚTU, DOKUMENTACE PŘEDMĚTU (foto a video dokumentace, zvukový záznam). Elektronická databáze (jakákoliv) musí umožňovat import a export do nejběžnějších formátů (např. XML). Standardů popisujících dokumentaci a digitalizaci v oblasti muzejnictví je celá řada. Nejobsáhlejší a nejvíce propracovaný je SPECTRUM. Jedná se o standard, který vznikl ve Velké Británii a pokrývá veškeré muzejní aktivity, které se věnují správě a dokumentaci sbírkových předmětů. Metadatová schémata pro popis jsou Dublin Core, CDWA, CDWA Lite, Museumdat apod. Ontologií v popise se zabývá CIDOC/CRM. Digitální objekty, tedy textová data, statická obrazová data, videosekvence a zvuk je vhodné propojit s informacemi v databázové aplikaci. Pro evidenci bývají v českém prostředí nejčastěji užívané databáze Demus nebo ProMuzeum, některé instituce pak využívají vlastní databáze připravené jim na míru.

Repozitář Data je vhodné ukládat vždy nejméně na dvě různá místa v systému důvěryhodného digitálního úložiště (repozitáře). Takové úložiště musí dle Trusted Digital Repositories: Attributes and Responsibilities přijmout odpovědnost za dlouhodobou péči o svěřené digitální dokumenty, navrhnout systém pro jejich správu, zpřístupnit a zabezpečit uložiště v souladu s platnými konvencemi a standardy a prokázat jeho současné i budoucí finanční zajištění. Je nutné vyškolit odborný personál, který bude celý proces digitalizace a následnou úpravu dat provádět. Kvalitu archivovaných digitálních dat je také nutné pravidelně kontrolovat.


6


Digitalizační pracoviště Proces digitalizace sestává z celé řady po sobě následujících činností, které v paměťových institucích zajišťují a metodicky vedou tzv. digitalizační pracoviště. Je vhodné, aby činnost pracoviště byla upravena digitalizační směrnicí, jež jasně určí pracovní úkoly a kompetence, harmonogram činnosti pracoviště a postup jednotlivých prací. Sbírkové předměty je možné snímat prostřednictvím digitálního fotoaparátu, skeneru, popř. 3D skeneru. Digitální fotoaparát je zpravidla užívaný k dokumentaci prostorových sbírkových předmětů, ale i pro záznam krátkodobých jevů formou reportážní fotografie nebo momentky. Pro pořízení tzv. mikrofotografie se užívá mikroskop. Pokud snímáme sbírkový předmět digitálním fotoaparátem v ateliéru, je vhodné aranžovat jej před pozadí a upravit nasvícení. Do záběru se obvykle umisťuje měřítko, kalibrační tabulka, popř. identifikační číslo předmětu. V případě, že chceme snímat prostorový objekt, je vhodné zachytit jej z více pohledů, aby výsledek co nejvíce odpovídal originálnímu předmětu. Skener pracuje na systému odražení světla od předlohy, které se proměňuje na elektrický proud, jehož intenzita odpovídá množství odraženého světla. Pomocí systému RGB (zkratka s anglických názvů Red, Green a Blue) pro reprodukci barev je následně vytvořen barevný obraz. Skenery se dělí na ruční, knižní, bubnové, speciální a robotické. Pro digitalizaci citlivých materiálů je nutné sledovat výši UV záření, které by mohlo negativně ovlivnit jejich životnost. V muzejnictví bývají nejčastěji využívané ruční a stolní skenery, které umožňují snímat dokumenty velikosti A4 a A3. Využívají se ke skenování textu nebo obrazových dokumentů. Skenovat je možné i průhledné předlohy, které představují například fotografické filmy. Robotické knižní skenery se užívají pro hromadnou digitalizaci knih zejména 20. století, naopak zcela nevhodné jsou k digitalizaci velmi křehkých, poškozených nebo starých knih. Tyto skenery tvoří kolébka, na které je kniha položena, robot otáčející stránky a kamera, jež snímá stránky. 3D skenery

umožňují převést prostorový předmět do trojrozměrné digitální podoby tím, že snímají poziční značky na povrchu předmětu a vytvářejí tzv. mračna bodů.

Databázové systémy Česká republika: DEMUS (CITEM) BACH IMBUS ESMUS Strada I3S Muzejní databázový a archivační systém Digitální galerie (Logica) MUSEION (Musoft)

Zahraniční: PastPerefect 5.0 (USA) Vernon CMS (Austrálie) TMS 2010 - GallerySystems (USA, Evropa) Mimsy XG (Kanada) EMu (Přírodovědná muzea) MOSAIC ADLIB Museum (UK, Evropa)

Open Source CollectiveAccess ColletionSpace Madrona Jednotná informační brána: www.jib.cz


7


Systém managementu sbírky Systém managementu sbírky obvykle zaznamenává: administrativní data, pohyb předmětu, nabytí, výpůjčka, deakcese), popisné/evidenční údaje, podmínky uložení/vystavení, konzervátorskou kartu, autorská práva/copyright, jiné podmínky (informace o dárci), inventury, lokace. Požadavky na databázový systém: mezinárodní standardy (CIDOC, SPECTRUM), všechny sbírky, vyhledávání, otevřený systém, velká/malá muzea, publikování dat, nejen evidenční katalog, vícejazyčnost, API, tiskové sestavy, bezpečnost, výběr databázové platformy, workflow, podpora pro čárové kódy, QR, RFID.

OAI: Open Archives Initiative Smyslem platformy otevřených archivů je zpřístupnění na webu dostupných materiálů prostřednictvím vzájemného sdílení metadat mezi repozitáři, jejich publikování a archivace. OAI platforma vzešla z komunity institucí zabývajících se publikováním vědeckých prací v elektronické podobě (e-prints), kde narůstala potřeba nalézt snadné a efektivní řešení pro zpřístupnění různorodých elektronických úložišť. OAI vyvíjí a prosazuje snadno použitelný výměnný rámec a připojuje k němu standardy, původně pro účely zpřístupnění vědeckých prací.

Evropský digitální prostor Projekty na podporu digitalizace ACTIVATE, AGAMEMNON, CALIMERA, CASPAR, CIPHER, COINE, CULTIVATE, DigiCULT, DPE, EDL, EVA, ERPANET, MENHIR, MESL, MICHAEL, MICHAELplus, MINERVA, NINCH, OPENHERITAGE, RAMA, VITRA, EUROPEANALOCAL, EFG, ATHENA, APENET, BHL – EUROPE, EUROPEAN FILM GATEWAY, GAMA, EUROPEANA TRAVEL.

Europeana EUROPEANA je tematická síť financována Evropskou komisí v rámci programu eContent plus, který je součástí politiky iniciativy i2010. Původně známá jako Evropské digitální knihovny (EDLnet) 2007-2009. 23 milionů předmětů (17 763 muzeí v EU) 28 agregátorů 21 projektů 1 500 spolupracujících institucí 36 000 předmětů z paměťových institucí ČR


8


Contribution by country

Europeana.eu Content Types


9


Virtuální výstavy Europeany Metodika sběru dat

Příručka pro použití volných děl (Europeana usage guide for public domain works) Creative commons licence DEA - Data Exchange agreement Creative Commons

Evropské projekty v rámci programu Europeana a muzejním sbírkám: ATHENA (Access to cultural heritage network across Europe) a ATHENA PLUS Cíle: Sběr digitálního muzejního obsahu a jeho umístění v Europeaně, Problematika mapování metadat, Ontologie v popisu kulturního dědictví, Technické normy související s digitalizací, Protokoly pro výměnu dat, Analýza problémů autorského práva. Licencování a autorská práva (DEA, otevřená data, osiřelá díla) Legálně digitalizovat a zpřístupnit jednotlivý obsah veřejnosti či jednotlivému uživateli je možné jenom za předpokladu, že na něm neváznou právní překážky pro takový způsob použití. (zákon č. 121/2000 Sb.). Obsah určený k digitalizaci by měl splňovat tyto podmínky: - není předmětem autorskoprávní ani jiné ochrany (nesplňuje zákonná kritéria pro poskytnutí takové ochrany, a to jako celek, ani jeho část) - je volný (trvání autorskoprávní ochrany nebo obdobné ochrany již uplynulo) - zákonná omezení/výjimky z autorskoprávní ochrany nebo jiné ochrany umožňuje takovéto použití - autorská nebo obdobná práva jsou prokazatelně vyrovnaná (autor/nositel práv souhlasil s takovýmto použitím

Europeana využívá Creative Commons licence a jejich prostřednictvím může instituce zvolit, zda může a chce uvolnit digitalizované objekty k dalšímu užití. Ty jsou rozděleny do několika stupňů. Digitalizované objekty, které nejsou chráněny autorským právem, jsou v Europeaně označeny známkou volné dílo. Pokud je poskytovatel dat také držitelem práv a chce, aby byl digitální objekt k dispozici pro opětovné použití, může použít CC licenci Zero Public Domain. Poskytovatel dat je také držitelem práv a chce využít informaci o vyhrazení práv. V tomto případě může zvolit čtyři varianty ochrany svých informací.


10


Práva vyhrazena – volný přístup, uživatelé mohou využívat digitalizované objekty zdarma. Práva vyhrazena – placený přístup, Volí se v případě, že uživatelé dat musí poskytovateli pro získání přístupu k digitalizovanému dílu například na týden. Práva vyhrazena – omezený přístup, Používá se v případě, kdy je k přístupu k digitalizovanému objektu nutná například registrace nebo jsou k dispozici jen náhledy nebo úryvky. Digitální objekty, k nimž je stav autorských práv nejasný – může se například jednat o osiřelá díla.

Elektronická publikace eSbírky Portál eSbírky je on-line aplikace, která umožňuje představit reprezentativní výběr muzejních či galerijních kolekcí, a to i takových, které v posledních letech neprošly žádnými expozicemi ani výstavami. Touto cestou je tedy možno přiblížit veřejnosti i méně známé kulturní fondy. Esbírky zároveň umožňují předávání informací do Europeany popř. dalších prezentačních projektů. Národní agregátor muzejních sbírek do Europeany. Referenční místo digitalizovaného kulturního dědictví na internetu. Posun od centralizovaného modelu k rozptýlenému. Nástroj managementu sbírky, prostředí pro prezentaci sbírek paměťových institucí.


11


Cíle: - zprostředkování kulturního dědictví široké veřejnosti - popularizace zastoupených institucí - zlepšení komunikace mezi muzeem a návštěvníkem - zastřešení digitalizačních aktivit - zvyšování kvality digitalizace - podpořit vznik on-line služeb (nejen muzeí) - inspirovat tvorbu nového obsahu (UGC - user generated content) - nové formy přístupu ke kulturnímu dědictví - diskuze eSbírky splňují veškeré podmínky pro publikování do Europeany, nově i prostřednictvím protokolu OAI – PMH (Open Archive Initiative – Protocol for Metadata Harvesting). eSbírky také využívají poslední verzi prvků

Europeana Semantic Elements, které říkají, jakým způsobem se budou na stránkách Europeany popisné informace k předaným sbírkám zobrazovat. eSbírky zároveň umožňují bezplatné využívání databázového evidenčního systému Museion pro malá muzea do 3.000 sbírkových předmětů, ovšem s tou podmínkou, že tyto musí být zároveň prezentovány veřejnosti.

Licencování a autorská práva (DEA, otevřená data, osiřelá díla)


12



13


Virtuální výstavy První virtuální výstavy v souvislosti s výstavami 1492: Plavba pokračuje, Svitky od Mrtvého moře, Odhalení Ruských archivů. Psal se rok 1992 a k zpřístupnění obrázků a textů byl používán protokol FTP. Otázky Co je online výstava? Je soubor obrázků na internetových stránkách muzea výstavou? Je ze strany veřejnosti zájem o takový druh prezentace?

Virtuální výstava vs. Výstava kamenná Virtuální výstava není výstavou stejného druhu jako výstava „kamenná“. Virtuální výstava je však nástrojem interpretace sbírek a jejich zpřístupnění veřejnosti. Umožňuje muzeu komunikovat s veřejností a pokrývá jeho další funkce. Je veřejnou službou. Pro online výstavu platí stejná kritéria: Muzejní výstava je vždy jen jednou z forem interpretace svázané s naší přítomností. Muzejní výstavu musíme chápat jako poselství. Rozlišujeme výstavy estetické, emotivní, didaktické, systematické a konceptuální. Výstavy mohou být založeny na vystavování objektů, sdělování informací a idejí, určitého příběhu. Charakteristickým rysem všech online výstav je míra jejich zábavnosti (otevřenost a dynamický rozvoj, prostor pro interakci, zpětná vazba)

Návštěvník či uživatel Návštěvník výstavy je chodec, kterého bolí nohy, je unavený, zamyšlený nad svými problémy a je na cestě někam jinam, naopak návštěvník virtuální výstavy hledá odreagování. Statistika zájmu uživatelů muzejních internetových stránek: 15 % virtuální prohlídka (75 % návštěvníků předpokládá online výstavu na internetových stránkách muzeí,

52 % návštěvníků předpokládá, že si bude moci stáhnout obrázky). Průměrný věk návštěvníků internetových stránek muzea je 40 – 60 let. 10 % cena vstupenky 10 % popis výstavy 8 % zajímavosti Při otevření portálu www.24hurmuseum.org.uk bylo zaznamenáno v prvním měsíci 1,5 milionu vstupů, Tate Gallery – 200 000 vstupů denně.

Digitální sbírka a online výstava Nevystavují se digitální sbírky, ale připravují se virtuální / online výstavy. Vždy je nutné digitální obsah zařadit do kontextu. Stejně jako u výstavy skutečné. Výstavy umístěné na webu by neměly nabízet samostatné obrázky. Online výstava přetrvává „kamennou výstavu“ a žije svým životem. Výhody online výstavy jsou zřejmé: Možnost ukázat předměty, které bychom jinak ukázat nemohli (poškození, cena, manuskript ukazujeme jen z jedné stránky, cena, zpřístupnění širokému publiku) Virtuální výstava může propojit obraz výjimečného - nadčasového – předmětu s tím co člověk běžně zná Zapojení uživatele do procesu přetváření digitálního obsahu: Virtuální výstava aktivuje návštěvníka. Podle odborníků si pamatujeme 10 % z toho, co si přečteme, 90 % však z toho co říkáme či děláme. Virtuální prezentace nemá nahradit skutečný prožitek výstavy, ale různým způsobem je doplnit a rozšířit. Zásady tvorby virtuální výstavy: Je interaktivní – nemá tedy před definovaný konec. Má otevřené zakončení, sleduje různé cíle. Není reaktivní – návštěvník něco zmáčkne a ono se něco objeví. Virtuální výstava má edukativní cíle. Je připravena pro návštěvníky rozdílného věku a schopností.


14


Její prohlídka je intuitivní. Funguje na různých úrovních. Podporuje sociální interakce. Poskytují zábavu a zanechávají v něm dojem, že návštěvník pochopil více než při minulé návštěvě. Splňují návštěvníkovo očekávání. Vzbuzuje zvědavost a fantazii. Online prezentace neovlivňuje hodnotu (autenticitu) sbírkového předmětu, naopak umožňuje nalézat nové významy a kontexty. Tím nám zprostředkovává přístup k autentickému předmětu. Online prezentace / virtuální expozice využívající moderních technologií odpovídají způsobu vnímání dnešní společnosti. Virtuální výstava rozvíjí a posouvá interpretační funkci muzea. Nejde již jen o reprezentaci a komunikaci, ale tvorbu nových objektů, významů a kontextů. Je významným katalyzátorem interaktivity a je výzvou pro interpretační funkci muzea. To, co stimuluje rozvoj prezentace digitálního obsahu muzeí je rozvoj informačních technologií, které přímo vyhledávají řečeno pohledem z (jejich) druhé strany zdroje dat - digitální obsah (muzeum a jeho sbírky) za obchodovatelnou komoditu. Uplatnění digitálního obsahu: Digitální média, E-knihy, E-seriály, Vizualizace, Internet, GIS, Kiosky, Animace, 3D vizualizace a modelování, PDA, iPOD, Mobilní telefon, Podcast

Moderní technologie nový rozsah komunikace, který pomáhá zasáhnout na nové publikum. Proměňuje se i prostředí: stoupá počet návštěvníků a především jejich požadavky, muzea nabízejí interaktivní vzdělávání, je podporováno zapojení návštěvníka Zapojení moderních – digitálních technologií je jak všeprostupující tak permanentní. Moderní technologie nejsou izolovaným nástrojem k realizaci specifických úkolů. Staly

se infrastrukturou. Jsou nezbytné k vykonávání muzejních činností. Stejně jako infrastruktura musí být podporovány, udržovány a nahrazovány, pokud se stanou zastaralými Moderní (digitální) technologie nejsou statické a muzeum musí rozvíjet svou adaptaci – odpověď na tyto stále se měnící nástroje Tradiční prostor muzea umožňuje znázornit jen tradiční kontext (provenience a chronologie – např. Neústupného expozice pravěku) Multimédia a moderní technologie nabízí příležitost zařadit exponát do více kontextuálních rovin umožňujících srovnání, interpretaci a kontextulalizaci (případně rekontextualizaci) Autenticita versus smyslová simulace a dva paradoxy: nová média zastiňují velikostí tak charakterem sbírkové předměty, nová média reprezentují simulace a ne opravdové věci

Proměna muzea jako společenské instituce Moderní technologie posunuly muzeum jako institucí od: Věcí k lidem Od jednoho klasifikačního systému k mnohovýzamovosti Od předmětů vystavených expozici ke sbírkám otevřeným veřejnosti Od prostorově vymezených organizací k znalostně orientovaným institucím Od ústředních/centrálních institucím k rozčleněným institucím Od autoritativní správy/řízení sbírek k demokratizaci a kreativitě Stále jde o klasifikaci obsahu, ale do popředí se dostalo vyhledávání (digitalizované obrazy, virtuální realita, personifikace (avatar, tourbot - interactive TOUr-guide RoBOT) Moderní technologie jako příslib demokratizace znalostí, nabídky kontextové informace, zvýšení návštěvnosti muzeí, zvýšení flexibility, oživení výstav, různost výkladů , podpora sociální interakce mezi návštěvníky


15


Zapojení moderních technologií klade větší nároky na strategické plánování instituce Není naším cílem využívat nejmodernější a nejnovější technologie – obava návštěvníka prd něčím, čemu nerozumí. Otázka nesmí znít: „Jak můžeme využít moderní technologie a multimédia na výstavě/v muzeu?“ ale např.“ „Jaký druh interakce podpoří vztah mezi návštěvníky a tímto předmětem?“

Muzeologický projekt online Výchozí stav: sdílení informací je normou, online přístup je dnes je jednou ze základních cest jak prezentovat kulturní dědictví. výhody pro uživatele: důvěryhodný zdroj, jednoduchý nástroj, opakované využití výhody pro poskytovatele: viditelnost, služby, příjem, součást workflow

Příklady: Živé virtuální muzeum online - Německé historické muzeum. Maxwell museum of Antropology – Nové Mexiko (http:// americanimage.unm.edu). ČMVU (GASK):“Sbírky online“: http://sbirky.cmvu.cz/ Sbírky Regionálního muzea v Litomyšli online: http:// www.sbirky.rml.cz/historicke-sbirky.php Příkladem uplatnění digitálních sbírek v oblasti profesionální vizuální tvorby, publikace, médií a tisku: www. museum-images.com (soukromé využití je možné zdarma), s respektem k obrazu a k hodnotě sbírkového předmětu, portál si klade za cíl zvýšit hodnotu (muzejní) sbírky – na první pohled jde o hodnotu finanční, ale

zvyšuje se i povědomí o muzeu a sbírce. Jedna z největších vzdělávacích on-line služeb na světě: SCRAN – Scotish Cultural Resources Acces Network: www.scran.ac.uk. Služeb využívají školy, knihovny, univerzity, 300 kulturních institucí, 360 000 obrazů, zvukových a video nahrávek, 14 milionů přístupů za měsíc.

Podcast Podcast je krkolomnou složeninou slova (iPOD broadCAST). iPod je velmi populární multimediální přehrávač, který nachází uplatnění i v muzeích a galeriích prostřednictvím jevu nazvaného broadcast. V podstatě jde o audio průvodce, který je dostupný na internetových stránkách institucí, které tuto službu poskytují. Zde si může uživatel stáhnout audio či video soubory do svého počítače či iPODu. Snahou muzeí a galerií poskytujících tyto služby je oslovit především mladé publikum, pro které se prostředí internetu zdrojem informací a v podstatě způsobem orientace ve světě. Nahrávku, která se vztahuje k tomu kterému exponátu tak může návštěvník vzít s sebou do muzea a poslechnout si ji během návštěvy. Prvotním cílem tohoto nástroje (podcasting muzea využívají zhruba čtyři roky) bylo poskytnout alternativního audio průvodce, dnes se však podcast objevuje v mnoha formách. Může jít o odborný výklad odborníka, samotného autora, diskuzi specifické skupiny nebo komentář podstatě kohokoliv. Podcasting v současné době umožňuje Museum of Modern Art v New Yorku, Tate Modern v Londýně, Victoria and Albert Museum v Londýně či Anglesey Abbey v Cambridge. Uplatňuje se tedy především v galeriích, která jsou zaměřena na moderní umění. Výhodou podcastingu, který pracuje se systémem iTunes, je to, že je velmi levný a tak jako blog může být vytvořen a publikován v podstatě kýmkoliv. Učitelé i studenti tak mohou vytvářet jejich vlastní „neautorizované“ výklady uměleckých děl, které jsou díky rozšířenosti mp3 přehrávačů přístupné kdekoliv. Sami návštěvníci muzeí


16


si pak mohou vytvořit vlastního audio průvodce pro svou příští návštěvu muzea. Na internetových stránkách Tate modern je možné nalézt fotografii sbírkového předmětu a vyslechnout si komentář, který by měl – podle přání autorů projektu – inspirovat k návštěvě muzea spolu s iPodem a nahrávkou v kapse. Podle statistik MoMA si podcast stáhne měsíčně okolo 1 500 uživatelů. Není průkazné, že všichni pak galerii navštíví, ale je zřejmé, že podcasting má budoucnost. Podcast je zaměřen na interaktivitu.

již dnes ve virtuálním světě pořádá nejrůznější vzdělávací interaktivní akce. Alternative museum, Digital Art museum – muzea, která nemají kamennou podobu a jsou celá digitální .

Doporučená literatura: Second Life – virtuální muzea ve virtuálním světě Současná postmoderní fascinace virtuálnem donutila některá světová muzea postoupit o krok dál. „Běžná“ virtuální muzea obvykle prezentují své sbírky na internetu v podobě speciálních webových stránek. Nedávno ale muzea pronikla i mimo naši běžnou realitu - do virtuálních světů on-line her. On-line hry jsou vlastně obrovskými smyšlenými světy, kde žijí a komunikují desítky lidí představovaných fiktivními postavami – avatary, které ovládají přes obrazovky a klávesnice svých počítačů. Jedním z těchto virtuálních světů-her je i projekt Second Life. Jde o 3D virtuální svět, který se každým dnem rozrůstá a má miliony obyvatel. Virtuální prostředí umožňuje nejen pohybovat se ve fiktivním elektronickém světě, ale i vytvářet jakékoliv objekty od židlí, domů až po věci, na které v normálním životě nenarazíte. Do virtuálního světa pronikají i muzea (Exploratorium, Drážďanská galerie) Jedním z těchto „virtuálních muzeí ve virtuálním světě“ je i International Spaceflight Museum. Společný projekt lidí z celého světa zahrnuje exponáty a akce z našeho reálného světa, týkající se kosmonautiky a cestování do vesmíru. Druhým muzeem je pak plánovaná „virtuální pobočka“ kamenného muzea Exploratorium ze San Franciska v USA zaměřeného na popularizaci vědy a techniky, které

Barrett, E.: Sociomedia. Multimedia, Hypermedia and the Social Construction of Knowledge. MIT Press: Cambridge, 1992. Jones-Garmil, K. (ed.): The Wires museum. Emerging Technology and changing paradigma. Američan Association of Museum: Washington, 1997. Keene, S.: Digital Collections: Museum and the Information Age, Butterworth and Heinemann : Oxford, 1998. Kesner, L.: Marketing a management muzeí a památek. Grada: Praha, 2005. Quality Principles for Cultural Websites: a Handbook. Minerva Working Group 5: Řím, 2005. Stiff, M.: Managing new technology projects in museum and galleries. Mda: Cambridge, 2002. Still, J. M.: Creating Web-Accesible Databases. Information Today : New Jersey, 2001. Technical Guidelines for Digital Cultural Content Creation Programmes. UKOLN : Řím, 2005. Thomas, S. – Mintz, A. The Virtual and the Real (Media in the museum). American Association of Museum: Washington, 1998. Wallace, M.A.: Museum Branding. Altamira: New York, 2006. Zorich, D. M.: Introduction to Managing Digital Assets. Gatty Information Institute, 1999.


17


Odkazy: http://www.europeana.eu http://www.esbirky.cz http://www.michael-culture.org/cs/home http://www.digitalpreservationeurope.eu/ http://www.ukoln.ac.uk/ http://www.wepreserve.eu/ http://www.youtube.com/watch?v=AqsxTgUJepw http://dublincore.org/ http://www.cidoc-crm.org/ http://www.citem.cz http://www.collectionstrust.org.uk http://www.getty.edu/ http://www.museumdat.org http://www.museum-images.com http://www.scran.ac.uk


18



19

Problematika digitalizace metodika přednášky PhDr. Pavel Douša, Ph.D. ředitel Historického muzea Národního muzea Národní muzeum Václavské nám. 68, 115 79 Praha 1 tel.: +420 224 497 276 e-mail: [email protected] www.nm.cz, www.esbirky.cz

Muzeum východních Čech v Hradci Králové Eliščino nábřeží 465, 500 01 Hradec Králové 1 tel.: +420 495 512 391, +420 495 512 392 e-mail: [email protected] www.muzeumhk.cz

Problematika digitalizace

Recommend Documents