(pro vnitřní potřebu OTOKODATE DOJO)
- etiketa bojových umění (pro vnitřní potřebu OTOKODATE DOJO) V Japonsku se říká, že bojové umění začíná a končí pozdravem (zdvořilostí). Dodržování BUDO REIGI je prvním krokem na cestě k mistrovství těla i duch, neboť jen ukázněná mysl dokáže neobyčejným způsobem vybudit tělo k neobvyklým výkonům a ukázněné (vycvičené) tělo zpětně umožňuje rozvíjet mysl, která dále rozvíjí schopnosti těla. Tak jako je IN a YO (jin a jang), je i mysl a tělo, jedno bez druhého být nemůže, v tom spočívá dokonalost a harmonie. REIGI je prvním stupněm na cestě k dokonalosti bojového mistrovství i obyčejného lidství, dalším stupněm je fyzické cvičení těla, které zpětně zdokonaluje dobrovolně přijaté REIGI. Třetím stupněm, který vychází z prvních dvou, je filosofie BUDO, neboť na základě ukázňování mysli i těla za pomoci technik BUDO si člověk sám vytváří svoji vlastní filosofii (pokud praktikuje správně a s otevřeným srdcem, je to vždy filosofie BUDO) a filosofie zpětně rozvíjí bojové techniky a upevňuje etiketu v srdci BUDOKY. Nejvyšším stupněm vývoje BUDOKA je rozvoj nejvyššího zákona přírody, kterým je esoterika, která dává jak etiketě, tak fyzickému cvičení bojových technik, ale i filosofii BUDO další, zcela nový, dá se říci nekonečný rozměr. REIGI takto, jako nejnižší a základní stupeň, má zcela nezastupitelný význam a je zcela na SENSEI, aby v žácích probudil dobrovolné přijetí REIGI, což může učinit mnoha způsoby. Nejpřirozenějším a také nejúčinnějším způsobem je vlastní příklad a demonstrace principů REIGI a jejich důsledků cestou demonstrací vlastního mistrovství tím nejpravdivějším způsobem, který má ve svém srdci. Následující řádky pomohou usnadnit orientaci každému BUDOKA v otázkách REIGI, jak se zcela přirozeně každodenně praktikuje v tradičních japonských DOJO. Tyto řádky nejsou určeny k diskusím, ani nejsou dogmaticky dané, neboť v různých odvětvích BUDO existují různé varianty, důležitý je však princip, a ten je nutno co nejdůsledněji dodržet. Je jen na každém BUDOKA, jak se s REIGI srovná svým srdcem. Pokud k následujícímu textu BUDOKA přistoupí s otevřeností ducha a pravdivostí srdce, nebude mít žádné problémy pochopit tato slova, protože sám pocítí nutnost přečtené vyzkoušet a dodržovat. Proto dál nechť čte ten, kdo sám cítí určitou prázdnotu v části své praxe BUDO. REIGI není více než REIGI ale také není méně než REIGI – toto je přístup, který si zasluhuje, proto čtěte dále: Ke cvičení v DOJO je nutno se dostavit včas. Každý BUDOKA si před vstupem do DOJO řádně připraví všechny věci a na vlastní cvičení by měl přijít zcela připraven, bez starostí, zda má nebo nemá věci ke cvičení (oblečení, přezůvky a jiné vybavení). Při vstupu do DOJO musí být BUDOKA již komplet oblečen do GI včetně pásu a je upraven. Též musí mít s sebou všechny potřebné zbraně a pomůcky. GI se obléká na holé tělo, pouze v případě žen je možno si pod kabát GI obléct spodní prádlo. Na těle nesmí mít nic kromě KEIKOGI, žádné prstýnky, přívěsky, náušnice. Rovněž je nutno mít ostříhané nehty na rukou i na nohou ve vlastním zájmu a zájmu spolucvičících z důvodu možnosti poranění. Taktéž je zcela nemožné při cvičení žvýkat žvýkačku nebo cvičit BUDO pod vlivem alkoholu. Cvičenci „BUDOKA“, kteří toto nebudou dodržovat, nebudou připuštěni ke cvičení a budou vykázáni z DOJO. Není myslitelné během cvičení odbíhat mimo DOJO, ani se občerstvovat. Při vstupu do DOJO a při vstupu na TATAMI je nutno provést pozdrav RITSUREI duchu místa praxe válečných umění. Též ze stejných důvodů je nutno provést RITSUREI provést i při odchodu z DOJO a při odchodu z TATAMI. Na TATAMI je nutno se pohybovat naboso (i bez ponožek – s výjimkou TABI), přičemž přezůvky jsou pečlivě uloženy vedle TATAMI. POZOR! Nikdy ne na straně, kde je SHINZA! Po vstupu do DOJO na TATAMI a před zahájením vlastní praxe BUDO se BUDOKA dle možností sám připravuje na praxi rozcvičením, nebo se soustředí na nadcházející fyzickou a psychickou zátěž (nejvhodněji je v pozici SEIZA). Rozhodně není vhodné rušit klid DOJO jakýmkoli zbytečným hovorem. Vzhledem k tomu, že „bojové umění začíná i končí zdvořilostí“, se cvičení zahajuje společným nástupem a pozdravy všech zúčastněných. Povel k nástupu dává SENSEI, příp. „nejstarší“ SENPAI, pokud není SENSEI přítomen. Na toto znamení se ostatní praktikující seřadí do řady. příp. do více řad (dle počtu cvičenců, s většími nebo menšími rozestupy dle vybavení, které mají praktikující s sebou), vždy od nejstarších žáků k nejmladším (od nejvyšších stupňů - tmavé pásy - k nejnižším - bílé pásy) zprava doleva, s výjimkou SENPAI, kteří jsou vždy první v řadě a pokud mají mistrovský stupeň, tak mohou sedět před ostatními v čele, kolmo na ostatní. Pokud cvičení v DOJO
navštíví oficiální návštěva účastnící se praxe cvičení, tak pokud tato má mistrovský stupeň, si nastoupí vedle SENSEI před ostatní praktikující. Pokud tato návštěva nemá mistrovský stupeň zařadí se mezi ostatní praktikující dle svého stupně nebo dle pokynu SENSEI. Následný pokyn je „SEIZA“ ("sedět vzpřímeně"), který dává SENSEI (někdy může jen pokynout), na základě kterého všichni zúčastnění na praxi pokleknou a posadí se na paty. Variantou je, že SENSEI nebo v případě jeho nepřítomnosti SEMPAI dá povel „SEREC“, na který si cvičící nastoupí do řad a rovnou do pozice SEIZA. Po zklidnění SENPAI dá povel „MOKUSO“ („zavřete oči“, „meditace“). Po skončení meditace opět SENPAI dává povel „MOKUSOYAME“ („skončete MOKUSO“) nebo jen „YAME“, na který všichni otevřou oči. Poté se SENSEI otočí v SEIZA čelem ke KAMIZA a všichni společně provedou dvakrát za sebou SHINZENNIREI, následně všichni současně dvakrát tlesknou a poté se opět provede jedenkrát SHINZENNIRE. Poté se SENSEI otočí zpět k ostatním a všichni provedou OATAGAINIREI, přičemž všichni BUDOKA vysloví „ONEGAISHIMASU“ („zachovejte nám přízeň“). Pokud není v DOJO KAMIZA, provádí se pozdravy stejně, pouze se vynechává SHINZENNIREI.(je možné provést „SHOMENNIREI“). Po pozdravech SENSEI povstane a dává pokyn „OKIRU“ (vstaňte) nebo "KIRITSU" ("postavte se") a další pokyn „RITSUREI“ („pozdrav vstoje“). Poté již začíná vlastní praxe zpravidla přípravou organismu na následující zátěž rozcvičení), kterou vede zpravidla SENPAI, případně jiný ze starších = déle cvičících žáků dle pokynů SENSEI. Po dobu praxe se všichni cvičící (SENSEI, SENPAI, KOHAI) maximálně koncentrují na předváděné cvičení a provádění vlastních technik, nenechávají se ničím vyrušovat, zejména z důvodu možného zranění partnera, zbytečně nehovoří mezi sebou, praktikuje se na povel „HAJIME“ („začátek“), cvičení technik se vždy vykonává s největší ohleduplností vůči ostatním, ale se 100% důsledností, pozorností, koncentrací a nasazením až do povelu „MATE“ („přerušte, počkejte“) nebo „YAME“ („přestaňte“) případně.„YAMESOREMADE“ („přestaňte, to stačí“). Pokud cvičící provádí techniku s partnerem, tak před zahájením cvičení se oba současně navzájem pozdraví způsobem RITSUREI. Pokud spolu přestávají cvičit, taktéž na znamení úcty a poděkování se pozdraví RITSUREI. Není nutno zdravit RITSUREI po každé technice a při každém přerušení cvičení, pokud i nadále budou oba partneři cvičit spolu. Praktikující z DOJO zbytečně neodcházejí, pokud musí nevyhnutelně odejít nebo něco chtějí SENSEI sdělit, dostaví se k němu, pozdraví RITSUREI a čekají až jim SENSEI věnuje pozornost, pokud je zrovna SENSEI nevidí (např. zrovna předvádí techniku). Až mu SENSEI věnuje pozornost, osloví jej slovy „SHITSUREIISSHIMASU“ („promiňte, že vyrušuji“), poté mu sdělí svůj problém, opět se pozdraví RITSUREI a problém se vyřeší. Pokud musí cvičící odejít z DOJO, tak při návratu se opět dostaví k SENSEI a stejným způsobem se u něj ohlásí (SENSEI musí vědět, co zrovna praktikující dělají a kde jsou, nebylo by dobré, kdyby cvičící např. zkolaboval na toaletě a SENSEI by ani nevěděl, že odešel z DOJO). Pokud se kdokoli dostaví na praxi do DOJO pozdě, vstoupí s nezbytným RITSUREI do DOJO, posadí se stranou do pozice SEIZA a čeká na pozornost SENSEI (Pozor, pokud si tohoto žáka SENSEI nevšímá, může se stát, že takto stráví žák i celou dobu praxe a že to udělal SENSEI záměrně, např. z výchovných důvodů - může se to stát, zejména v japonských DOJO, v našich končinách mi není znám zatím žádný případ.) Přihodí-li se v průběhu praxe cvičícímu jakékoli zranění nebo nevolnost, dostaví se ihned!!! k SENSEI, KANCHO, příp. k nejstaršímu SENPAI, oznámí mu svůj problém a on rozhodne o řešení. Není-li praktikující kvůli svému problému tohoto schopen, oznámí to nejbližší jiný BUDOKA. Pokud se v průběhu praxe cvičícímu uvolní OBI, GI nebo HAKAMA cvičící pozdraví RITSUREI partnera, odvrátí se od něj, příp. odejde mimo TATAMI, usedne do SEIZA, co nejrychleji se upraví a pokračuje v praxi - není totiž vhodné, aby BUDOKA ukazoval ostatním, jak je neupraven, či jakoukoli jinou svoji slabost. Ukončení celé praxe ohlašuje povel „YAMESOREMADE“ nebo "OWARIGEIKO" ("konec cvičení"). Na toto praktikující nastoupí jako před zahájením cvičení. Následuje SEIZA, MOKUSO, MOKUSOYAME, a pozdravy stejně jako na začátku praxe. Při některých zvláštních cvičeních a v japonských DOJO si cvičící společně děkují "DOMO ARIGATO GOZAIMASHITA" současně s pozdravem OTAGAINIREI. Ve starých tradičních DOJO po praxi každý žák samostatně zvlášť děkuje SENSEI "DOMO ARIGATO GOZAIMASHITA". Je to součást tradice, která se v Japonsku velmi přísně dodržuje.
BUDO: BUDOKA: BUJUTSU:
VYSVĚTLENÍ JAPONSKÝCH VÝRAZŮ (čti budó) doslova „bojová cesta“ - KARATEDO, JUDO, AIKIDO, KENDO, IAIDO, apod. (čti budóka) doslova „ten kdo praktikuje BUDO“, odvozeně KARATEKA, JUDOKA, AIKIDOKA, apod. Tedy nikoli karatista, judista, atd. (čti budžuc) doslova "bojové umění" - JUJUTSU, NINJUTSU, KENJUTSU atd.
DOJO: GASSHO:
GI:
HAKAMA: KANCHO: KOHAI:
OKIRU:
MOKUSO:
OBI: RITSUREI:
RYU: SEIZA:
SENPAI:
SENSEI:
(čti dódžó) doslova "místo cesty", místo praxe BUDO, nebo též ZEN. (čti gasšó) doslova „dohromady, spolu“, sepnuté dlaně jako při modlení, dlaně jsou drženy výše než je úroveň srdce, lokty jsou zvednuty do jedné linie a vysunuty do stran. Konečky prostředníků jsou v úrovni očí. možno i KEIKOGI (čti kejkogi) - cvičební oděv, např.KARATEGI, JUDOGI - skládá se z kabátu GI, kalhot ZUBON nebo HAKAMA a pásu OBI. Nesprávným všeobecně oblíbeným omylem je KIMONO - jedná se o slavnostní oděv tradiční kalhotová sukně u některých BUDO nebo BUJUTSU (čti kančo) ředitel DOJO, domácí SENSEI (čti kóhaj) doslova „mladší kolega, žák“ avšak nikoli věkem, ale tím, že praktikuje BUDO kratší dobu, že je v BUDO méně zkušenější. Provádějí úklid DOJO, připravují a uklízí pomůcky ke cvičení. Jsou vděční SENPAI za jejich pomoc při zvládání praxe. "vstaňte" nebo také KIRITSU (čti kirits) „postavte se“ - na tento pokyn se všichni BUDOKA zvednou ze SEIZA tak, že se pozvednou na kolenou a současně zvednou nárty a chodidla opřou o zem bříšky pod prsty (KOSHI - čti koši). Potom přemístí vpřed před sebe pravou nohu na chodidlo, které umístí na úroveň levého kolena, a povstane, přičemž levou nohu připojí k pravé (čti moksó) doslova „zavřete oči“ nebo „meditace“ - BUDOKA zavře oči, začne zhluboka dýchat do břicha tak, že výdech je nucený, dlouhý nosem i ústy současně a po úplném výdechu dochází samovolně k nádechu nosem vlivem způsobeného podtlaku. Jazyk přitom spočívá lehce na horním patře za zuby a mysl se koncentruje na vlastní dýchání, zejména však na výdech. Tělo přitom relaxuje, uvolní se zejména ramena a kyčle a BUDOKA nevnímá nic z okolí. pás ke gi (čti ricurei) BUDOKA stojí vzpřímeně, nohy jsou u sebe tak, že paty jsou u sebe, špičky chodidel jsou vytočeny ven na šířku chodidla od sebe, ruce visí volně podél těla v připažení. Tělo je relaxované, dýchání pravidelné a hluboké jako při MOKUSO do břicha. Na tento povel BUDOKA předkloní trup s rovnými zády do mírného předklonu (cca 30o- 45o od svislé osy). Je třeba mít na paměti, že dle východní tradice se hlouběji uklání žena muži, mladší staršímu, začátečník zkušenějšímu, žák učiteli. Ruce jsou stále připaženy, pohled se nesklání, směřuje stále vpřed, hlava je mírně skloněná. V této pozici BUDOKA chvíli setrvá (po dobu jednoho nádechu a výdechu - cca na tři doby), poté se opět napřímí. (čti rjů) japonsky „škola“ „sedět vzpřímeně“, BUDOKA zakročí levou nohou a poklekne na ni tak, že chodidlo levé nohy se o zem opírá bříšky prstů. Poté poklekne i druhá noha stejně jako levá. Pokud má BUDOKA oblečenou HAKAMA, mírně se předkloní, pravá ruka rozhodí do stran vnitřní cípy nohavic a pokleká současně na obě kolena, přičemž levé koleno dokleká o okamžik dříve než pravé, chodidla se opírají o zem bříšky prstů. Poté se obě nohy opřou o zem nárty a tělo dosedne na paty, záda se napřímí včetně krku a hlavy, brada je zatažená, ramena, paže a ruce se uvolní, dlaně (ruce mohou být v pěst) spočívají na stehnech, prsty směřují směrem ke tříslům, lokty jsou uvolněně u těla. Kolena jsou na šířku dvou pěstí od sebe (ženy mají kolena u sebe). Říká se, že bychom měli mít pocit, že hlava podpírá nebe, ale možná je lepší ten pocit vyjádřit, jako že je hlava zavěšená na niti z nebe, v praxi se zadní strana krku dotýká límce. (čti sempaj) „starší žák“, nikoli věkem, ale tím, že praktikuje BUDO déle než ostatní, nesouvisí to ani s výškou stupně, jak je v současnosti stále častěji vidět. Zpravidla má mistrovský stupeň 1.-4.DAN, je samozřejmě možné, aby SENPAI měl i žákovskou třídu KYU. Jeho hlavním úkolem je pomáhat SENSEI při vedení cvičení a pomáhat KOHAI, aby neměli problémy při cvičení. Společně s KOHAI se především stará o to, aby učitelé měli co nejvíce času na učení, aby KOHAI prováděli úklid DOJO, připravovali a uklízeli pomůcky ke cvičení. Nejstarší SENPAI dává pokyny k nástupu apod., SENPAI taktéž připravují a uklízí KAMIZA, pokud je to třeba. (čti sensej) „učitel“ nebo „starší“. Jedná se zpravidla o starší osobu, přičemž nemusí být výrazně starší věkem, stačí pokud praktikuje BUDO déle než ostatní, je v něm zručnější než ostatní a, což je asi nejdůležitější, zároveň vyučuje. Nejedná se o oficiální titul, jak je to mnohdy chápáno a ob¨čas i vyžadováno, je to spíše vyjádření vztahu mezi tím, kdo takto oslovuje a tím, kdo je takto oslovován. Nikdo, a to ani držitel nejvyšších mistrovských stupňů o sobě nemůže říci, že je SENSEI, to není
možné. (čti zarej) „pozdrav vsedě“ lze rozlišit SENSENIREI (čti sensenirej), SHINZENNIREI (čti šinzenirej) a OTAGAENIREI (čti ótagenirej). Všechny tyto tři pozdravy prováděné vkleče se nazývají souhrnným názvem ZAREI. Jedná se o pozici SEIZA, kdy v HAKKORYU JUJUTSU na uvedené povely BUDOKA se opře oběma pěstmi vedle kolen a ukloní se trupem vpřed. (V jiných BUDO přesune levou ruku ze stehna na podlahu před levým kolenem a opře se o ni s nataženým loktem, současně přidá stejným způsobem i pravou ruku před pravé koleno tak, že ukazováky a palce obou rukou tvoří trojúhelník. Poté se pokrčí oba lokty tak, až se opřou o zem, tím se současně ohne trup k zemi, nos směřuje do středu trojúhelníku tvořeného palci a ukazováky). V této pozici BUDOKA setrvá po dobu jednoho nádechu a výdechu (cca na tři doby), poté opět natáhne lokty a trup se poněkud napřímí. Potom BUDOKA opět přemístí ruce ze země na stehna. Tím je celý pozdrav ukončen. SHINZENNIREI: (čti šizenirej) „pozdrav shinze“, provádí se pouze pokud je na čestném místě v DOJO, které se nazývá SHINZA, ve výklenku TOKONOMA, umístěna KAMIZA (sídlo bohů) skládající se z KAMIDANA (polička bohů) a svitku KAKEJIKU (čti kakedžik), či jiný pro BUDOKA významný symbol - svitek s kaligrafií, státní vlajka, fotografie již zemřelého zakladatele RYU apod. Provádí se tak, že se BUDOKA ukloní dvakrát způsobem popsaným v ZAREI nebo RITSUREI (to podle toho, zda provádí SHINZENNIREI vstoje nebo vsedě) a poté co se napřímí několikrát nataženými dlaněmi přejede po sobě navzájem v pozici GASSHO a dvakrát tleskne, poté po dobu jednoho nádechu a výdechu (cca na tři doby) setrvá se zavřenýma očima v pozici GASSHO a poté se opět jedenkrát ukloní. Tento způsob je obvyklý v svatyních SHINTO JINJA (čti šintó džindža) a je zcela identický. V JAPONSKU JSOU UVEDENÉ POZDRAVY ZCELA PŘIROZENÁ VĚC, NENÍ TO CHÁPÁNO JAKO TECHNIKA, DRIL, NEBO VYNUCENÁ ÚCTA, ALE VYCHÁZEJÍ Z TRADIČNÍ JAPONSKÉ ZDVOŘILOSTI. TABI: japonské tradiční plátěné ponožky s odděleným palcem. Jediné ponožky v nichž je povoleno praktikovat některé druhy BUDO na TATAMI TATAMI: žíněnka, na níž se praktikují BUDO a BUJUTSU beze zbraně, tradiční je vyrobena z rýžové slámy, sportovní TATAMI bývá zpravidla z gumy a koženky. Po TATAMI je nutno se pohybovat naboso (žádné boty ani ponožky! - jen TABI). V historii BUDO se praktikovalo většinou venku na písku nebo v DOJO na prkenné podlaze. Buďme vděční. ZAREI:
S použitím zahraničních materiálů, japonsko-českého slovníku a vlastní neocenitelné, mnohdy velmi bolestivé zkušenosti zpracoval:
RNDr. Zdeněk Minařík 3.DAN HAKKORYU JUJUTSU, 2.DAN JU-JITSU WJJKO OTOKODATE DOJO
