Proč se houby schovávají Jedno krásného podzimního dne se Kačenka vydala s dědečkem Karlem a babičkou Alenkou na procházku do lesa. Chodili tam často, v létě na lesní ovoce, na podzim sbírat houby a na jaře bylinky, které, jak říkává babička Alenka, se musí sbírat hned z kraje jara, když jsou mladé, aby měly ty nejlepší účinky. No jo, babičky vědí, která bylinka pomáhá na všelijaké neduhy a kdy má největší moc. Kačenka se na vycházky s nimi velmi těšila, děda Karel jí vyprávěl o lesních skřítcích a jiných bytostech lesa, o které se stará paní Příroda…………………… ………….. „Dědo, dneska bych chtěla najít obrovský hřib Pravák! S kloboukem velkým jako talíř!“, povídala Kačenka dědovi. „No tak to musíš mít oči na šťopkách!“, odvětil jí děda Karel a potutelně se usmál. „Abych ti ho třeba nevyfoukl!“
„Néé, to né, já ho najdu první a bude největší! Uvidíš“, hrdě zahlásila Kačenka a popoběhla o kus před babičku s dědou, aby jí žádný hříbek neunikl. Oči měla jako baterky, dívala se vlevo, pak hned vpravo a před sebe a zase nalevo a tak stále dokola, div si hlavu neukroutila. „Jé! Mám ho! Já jsem ho opravdu našla!! Babi, dědo! Pojďte se podívat!“ A opravdu, před Kačenkou se tyčil hřib Pravák s kloboukem velkým jako talíř na pizzu! …………… ……. „Ne ne, houby nejsou hloupé, to ty! Haha“, ozvalo se tenkým hláskem za Kačenkou. „Hlupák a kazisvět, hihi“, ozvalo se kousek vedle. „Kdo to je?! Dědečku?“, váhavě se otázala Kačenka. „Kdepák, to jsem já! Hubert! Lesní skřítek“. A opravdu, před Kačenkou stál malý mužík, na hlavě měl klobouk, okolo pasu zástěrku a na nohách dřeváky. Kačenka na něj valila oči, nemohla uvěřit, co vidí. Natáhla ruku a šťouchla ho do břicha. „Au! Co to děláš!“, odskočil Hubert o kus zpět. „Ty se mi nezdáš? Ty opravdu žiješ?“, divila se Kačenka. „No ano, někdo ti přeci musí domluvit, copak se to dělá? Abys kopala do hub? Podívej se na ty chudinky, celou noc mi tu brečely a já s nimi nemůžu nic udělat, když jsi je vytrhla z hlíny.“ „Nedělá“, posmutněle řekla Kačenka a podívala se do země. „Podej mi ruku, něco ti ukážu“, pravila a jen co se ho Kačenka dotkla, vše se zatmělo a najednou byli v nějaké
místnosti, plné hub a skřítků a v tom ho Kačenka uviděla. Její hřib stál přímo před ní. „Ale, kde to jsme? Jak se sem dostal můj hřib!“, tázala se. „Tady pracujeme a bydlíme. Máme na starosti všechny houby v našem lese, tady je na noc ukládáme, umýváme, ošetřujeme rány, které způsobili slimáci, umýváme jim klobouky a ráno zase všechny vrátíme na svá místa. Tedy skoro všechny, většinou se netrefíme a oni rostou o pár metrů dál, ale o tom se nezmiňuj prosím, hihi“, uculil se Hubert a mrkl očkem. Kačenka na něj nevěřícně hleděla. „Takže to vy jste mi vzali můj hřib?“ „Ano, za chvíli bychom ho vrátili, ale protože ses chovala tak ošklivě k malým hříbkům, velký se bál, aby nedopadl stejně a nechtěl se ti ukázat.“
„Omlouvám se, opravdu moc se omlouvám, nechtěla jsem těm houbám ublížit. Už to nikdy neudělám!“, slibovala Kačenka. ……………………….
Jedna Borůvková Jednoho letního dne chtěla Kačenka babičce udělat radost a vydala se do lesa nasbírat jí plnou misku borůvek. Les nebyl daleko, byl prakticky hned za brankou a Kačenka tam chodila od malička. Věděla, že když se bude držet cestičky, nic se jí nemůže stát.
Vzala si tedy misku, plechový hrníček a dubovou píšťalku, kterou s dědou Karlem sama utloukla, a vydala se k lesu. Chvíli zpívala, chvíli pískala a vesele si dohopsala až na lesní cestičku, kde začínalo borůvčí. Dřepla si a začala sbírat. Protože to bylo blízko cesty, nestačily borůvky rychle zrát, jak je každý, kdo šel okolo, jedl, a tak se podél borůvčí vydávala dál a dál do lesa, aby naplnila misku i hrníček pro babičku. U sbírání si broukala písničku, co ji naučila maminka.
Nikdo ani netuší Jak krásně voní borůvčí Pozor dávej, kam si šlapeš Ať kuličku nerozšlápneš Odměnou ti bude pak Dobrý koláč, je to tak!
………. „Kačenko, víš, cos dokázala? Tys osvobodila všechny dětičky, které zlá Vranina za ta léta uvěznila, aby se mohly vrátit domů k rodičům. Teď už bude les bezpečný a nikdo nebude děti lákat na otrávené borůvky. Ty jsi kouzelná dívenka Kačenko“, řekl děda Karel a vzal Kačenku domů. Tam jim babička upekla parádní koláč z borůvek, které Kačenka nasbírala, a veselili se celý večer. A co se stalo s tou zlou paní? Že by konečně zmizela a už se neukázala? Kdepak.
V lesích je stále a je potřeba si na ni dávat velký pozor. Rostlina, ve kterou ji Kačenka začarovala, se jmenuje Vraní Oko, a protože je v ní jen zloba a hořkost zlé sestry Vraniny, je prudce jedovatá. Zjevuje se u borůvčí a na okrajích lesa, aby zmátla všechny, kteří se chtějí nabažit dobrých borůvek, ale sladkost borůvek nemůže nic nahradit. Proto až uvidíš v lese tuto rostlinu, netrhej ji, ale zazpívej té zlé babizně nějakou hezkou písničku, protože tím ji potrestáš úplně nejvíc.
