Pro sbory Havlíčkův Brod, Ledeč nad Sázavou a skupinu Chotěboř

První vydání 2012

Pro sbory Havlíčkův Brod, Ledeč nad Sázavou a skupinu Chotěboř

Patří moje království jenom mně? „Nebo tvé jest království, i moc, i sláva, na věky, Amen.“ (Matouš 6,13 - Bible kralická)

Z OBSAHU Úvodní slovo Patří moje království jenom mně? Verše na rok 2012 Víkend v Kroměříži Nejčtenější kniha Vagonek a sruby Příběhy z not a slov Podzimní život v Chotěboři Vánoční pobožnost Novoroční besídka Modlitby 24/7 Oznámení Možnost zakoupení dárku pro BANGLADÉŠSKÉ DĚTI a jejich rodiny Kalendář narozenin Modlíme se za… Inspirace pro kuchařky S úsměvem jde všechno líp Závěr

Ke konci uplynulého roku se v médiích objevil první souhrn z loňského sčítání lidu. Mimo jiné je ve výsledcích také zpráva o kolo-nce, ve které jsme byli dotazováni na své náboženské přesvědčení. Pro tři největší církve, které se v tomto prvním souhrnu objevily jmenovitě, není výsledek nijak příznivý. Počet těch, kteří se po deseti letech hlásí k některé z těchto církví, opět klesl zhruba na polovinu. Podle dostupných čísel se propad zájmu o věci víry bude týkat takřka všech dalších náboženských společenství, tedy alespoň těch křesťansky založených. Komentátoři médií mají o čem mluvit, duchovní a jejich ovečky mají jistě o čem přemýšlet. Tím pádem se toto přemýšlení týká i mne, a to jak jako pastýře, tak jako ovečky. A co to má co dělat se začátkem roku? Víte jako já, že nikdo z nás není dokonalý. Naším životem procházíme, a často si ani nevzpomeneme na Dárce života, na našeho Stvořitele a Spasitele. Pouhá třetina obyvatel naší země je ochotná si připustit, že život není dílem náhody a nad námi je cosi jako Vyšší moc. Podobáme se v tom pubertálním dětem, které mají geneticky (Stvořitelem) dáno, že se musí v určitém věku osamostatnit a odstřihnout od svých rodičů. Většinou to není příjemné nejméně jedné ze dvou zúčastněných stran.

První vydání

Úvodní slovo - Patří moje království jenom mně?

strana 2.

Mluvím tím i o sobě, když konstatuji, že ani my nedokážeme projevovat vděčnost a vzdávat dík. A to je pravděpodobně jeden z důvodů, proč nás vzorová Modlitba Páně na svém konci vrací k počátku modlitby „Otče náš, kterýž JSI…“, ale zároveň i k Počátku všeho stvoření. Neboť: „Tvé jest království…“ Hospodin je Pánem všech králů, dosazuje je na jejich trůny, a nám nezbývá než uznat, že právě Jemu patří „…moc i sláva“. Nechce se nám do toho, hledáme důvody, proč právě On a ne ten „můj bůh“ by měl být ten pravý. Každý z nás, ať víc anebo méně, totiž hledáme „své“ království, usilujeme o „svou“ moc a nejméně v duchu si alespoň občas představujeme „svou“ slávu. Prohlašujeme o „svém“ životu, že tohle je „moje království“ a do toho ať mi nikdo nemluví. Ani kdyby (to) byl Bůh. Naše doba se klaní těm, kdo mají v rukou světskou moc, kdo se prokážou dostatkem z finančního království anebo celebritám s pochybným původem jejich slávy. A Hospodin je trpělivý. Nechává nás se vydovádět a čeká, až nám to dojde. Hospodinova sláva, moc i království totiž má v Ježíšových ústech důležitý přívlastek. Nejsou dány pro pouhou délku lidského života. Je o nich řečeno, že platí „na věky“! Kam se hrabe dočasná sláva filmových hvězd, jak by se s tím mohla srovnávat moc byť i nejmocnějšího, ale smrtelného obyvatele naší planety. Milé sestry a bratři, zvu vás do království, které je zaslíbeno trvat na věky věků. Ten, kdo toto království zaslíbil, sice obětoval svého Syna, ale protože je spravedlivý, neváhal Jej po několika dnech vzkřísit z mrtvých. Slibuje, že to, co uplatnil na Jednoho, díky Jeho zástupné oběti bude platit i na nás. Slibuje lásku, vyznává lásku a prokazuje lásku každému, bez rozdílu. Přeji vám, ať je pro vás rok 2012 předchutí budoucího setkání s Ním. Navěky. A k tomu Pán Ježíš na konci své modlitby už jen připojí své „Amen“. Aleš Kocián

První vydání

Verše na rok 2012

strana 3.

Havlíčkův Brod „Chci na věky pobývat v tvém stanu, utéci se do stínu tvých křídel.“ Žalm 61, 5

Chotěboř „Vy jste světlo světa. Město ležící na hoře nemůže být skryto. Stejně tak se nerozsvěcí lampa, aby ji postavili pod vědro, ale na svícen a tehdy svítí všem, kdo jsou v domě. Tak ať vaše světlo září před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.“ Matouš 5, 14 – 16

Ledeč nad Sázavou „Člověk má všechny své cesty za čisté, jeho pohnutky však zkoumá Hospodin. Hospodinu svěř všechny své činy, tvoje úmysly se potom naplní.“ Přísloví 16, 2 - 3

První vydání

Víkend v Kroměříži

strana 4.

O víkendu 7.- 9. 10. 2011 probíhal v Kroměříži seminář br.Dybdahla - Hlad po Bohu. Zaměřil se na obnovu vztahu s Bohem, duchovní oživení a probuzení. Bratr Dybdahl je misionář, učitel (nyní v důchodu), přesto jezdí a přednáší na různých částech planety. Byl vedoucím katedry na Anderews misiologie a také poradcem. Bratr měl přicestovat do České republiky již před dvěma lety, ale na poslední chvíli cestu odřekl z rodinných důvodů. Jeho dcera byla vážně nemocná a onen podzim nakonec podlehla rakovině. Jon Dybdahl je sám dvakrát vyléčen z rakoviny a bere svůj čas jako přímý Boží dar, ve kterém má předat to, co mu Bůh uložil na srdce. Měla jsem radost, že přímý přenos z přednášek vysílala hopetv a já i když jsem byla nemocná je mohla sledovat. Nejvíce mne povzbudilo sobotní kázání. Br.Dybdahl začal vyprávěním z dětství, když musel začít nosit brýle a všichni se mu za to smáli, protože v té době byl výjimkou... Poukázal tak na důležitost tělesného zraku a následně zraku duchovního.

První vydání

Víkend v Kroměříži

strana 5.

V Číně se prý vypráví tento příběh : Jeden sedlák měl k obživě jediného koně, se kterým mohl orat, byla na něm závislá celá jeho rodina. Tento kůň se mu jednoho dne ztratil. Přišli k němu jeho sousedé a říkali: "To je ale neštěstí." Sedlák na to : " Štěstí, neštěstí, kdo ví?" Po čtyřech dnech se tento kůň vrátil a přivedl sebou tři další koně. Přišli k němu jeho sousedé a říkali: "To je ale štěstí." Sedlák na to : " Štěstí, neštěstí, kdo ví?" Jeho syn nové koně cvičil a jednou z koně spadl a ošklivě si poranil nohu a nemohl chodit. Přišli k němu jeho sousedé a říkali: "To je ale neštěstí." Sedlák na to : " Štěstí, neštěstí, kdo ví?" Za nedlouho poté do vesnice přišli verbíři a všechny mladé muže odvedli na vojnu. Ve vesnici zůstal jediný mladík, syn sedláka, který měl zraněnou nohu a tak nemohl být odveden. Zase přišli sousedi a řekli "To je ale štěstí." Sedlák na to : " Štěstí, neštěstí, kdo ví?" Ano, my nevidíme, co nás čeká a vůbec nevíme co je pro nás dobré. A tak je pro nás důležité vidět duchovním zrakem a nenechat se zmalomyslnět, když zrovna nevyhází vše podle našich představ. Pane, děkuji ti za vedení a Tvoji pomoc ve chvílích kdy jsme bezradní a nevíme kudy dál. Přeji Vám všem pevné zdraví, ale pokud náhodou onemocníte a nebudete moci jít do sboru nezapomeňte na vysílání internetové televize Hopetv.cz IS

První vydání

Nejčtenější kniha

strana 6.

Milí čtenáři. Co jste během uplynulého roku přečetli zajímavého? Chtěli byste se o něco ze svého čtení podělit? Mám tu velkou příležitost, že díky svému povolání se mohu, a dokonce i musím sdílet o tom, co čtu a co mi dělá radost. Máte, nebo přinejmenším mohli byste o mě mít vcelku slušný přehled. Jak jsou na tom ostatní čtenáři v naší republice? Nechci vás unavovat čísly, ale kupodivu se čtenáři to u nás není až tak špatné, jako třeba v sousedním Polsku. Podle našeho největšího odborníka na téma čtenářství, prof. PhDr. Jiřího Trávníčka, M.A., se v naší zemi stále ještě čte. Ufff. I když to třeba nezní přesvědčivě, pan profesor to skutečně nemyslí nijak ironicky, když ve své zprávě píše, že 79% obyvatel České republiky přečte za rok alespoň jednu knihu. Zdá se vám to málo? Je to jen jedna z položek výzkumu, který srovnával čtenáře v roce 2007 a následně roku 2010.¹ Povzbuzující prý je, že za uvedené dva roky se čtenářské návyky vcelku nijak zvlášť nezměnily. Nejvíce čtou lidé v důchodovém věku a hned za nimi jsou největšími čtenáři mladí lidé do dvaceti let… Na počátku srpna 2010 se objevila v médiích následující zpráva: „Nedělní Blesk s 819 tisíci čtenáři je nově nejčtenějším společenským časopisem na trhu a všechny konkurenční tituly nechal daleko za sebou. Jedničkou je i dlouhodobě nejčtenější deník Blesk (1,379 mil. čtenářů) a také celkově nejčtenější titul na českém trhu – páteční Blesk magazín (1,815 mil. čtenářů). Téměř padesátitisícový nárůst čtenářů zaznamenala jednička mezi ženskými tituly – týdeník Blesk pro ženy (aktuálně 732 tis. čtenářů), výborně si vedou i ostatní časopisy značky Blesk – Blesk zdraví, s 143 tis. čtenáři nejčtenější titul ve svém segmentu, Blesk Hobby s 174 tis. čtenáři či Blesk Křížovky s 309 tis. čtenáři.“²

První vydání

Nejčtenější kniha

strana 7.

Máte radost? Ano, obyvatelé naší republiky nečtou tolik, jako jejich dědové a babičky, ale čtení stále milují. Jak napovídá název nejčtenějšího média a všech jeho „dětí“, nejraději máme bleskové, rychlé zprávy. Něco, co sklouzne po povrchu a zase rychle běžíme dál. Víte co ale prokazují veškeré průzkumy na téma čtenářství? „Rozhodující vliv na čtení má to, že se doma četlo“.³ Dovoluji si za tuto větu vsunout mnoho vykřičníků! Milí přátelé, můžeme si stěžovat na to, jak povrchní jsou média, kterým dnešní čtenáři věnují svou pozornost. Ale milé sestry a milí bratři, milí čtenáři, milí rodiče, milí prarodiče, co jste svému okolí, své rodině letos ukázali v oblasti čtení? Jste dobrým příkladem? Co o vás ví vaše okolí skrze vaši četbu? Je možné, že máte souseda, nebo spolupracovnici, kteří jsou čtenářem Blesku a patří mezi dvacet jedna procent těch, kteří si za poslední roky nepřečetli žádnou knihu. Možná patří i mezi polovinu všech obyvatel Čech, Moravy a Slezska, kteří nikdy v životě nečetli dobrovolně poezii. Přesto si troufám tvrdit, že je jedna kniha, kterou čtou pravidelně, někdy v ní listují i několik let pozpátku a srovnávají to s čtením pro dnešní den. Tušíte, o jaké knize mluvím? Je to kniha našeho já. Náš příklad. Věci, pro které žijeme, čemu věříme, naše pravdivost nebo pokrytectví, naše nasměrování, prostě náš život. I kdyby vaše děti, vnoučata, sousedé, spolupracovníci v životě nepřečetli jedinou knihu z nakladatelství Advent-Orion, i kdyby nepřečetli Bibli, i kdyby na druhé straně nečetli romány nebo brakovou literaturu, existuje jedna kniha, ze které mohou číst svobodně a dokonce i rádi.

První vydání

Nejčtenější kniha

strana 8.

Skutečnost, že naše životy jsou knihou či dopisem vyjádřil už i apoštol Pavel, když píše: „Je přece zjevné, že vy jste listem Kristovým, … napsaným ne inkoustem, nýbrž Duchem Boha živého, ne na kamenných deskách, nýbrž na živých deskách lidských srdcí“ 2 Korintským 3,3. Přeji vám, aby inkoust, kterým se píše právě ta vaše kniha, nikdy nadlouho nezasychal. A i když vás možná psaní po vašem vlastním těle občas lechtá, občas škrábe, možná sem-tam i bolí, přeji vašim čtenářům záživnou, výživnou a hlavně do tématu evangelia o Ježíši Kristu vtahující četbu. Váš Aleš Kocián

¹Ústav pro českou literaturu Akademie věd ČR, Čtenáři a čtení v České republice (2010), Dostupné na WWW: http://www.ucl.cas.cz/cs/aktuality/1044-tenai-a-teni-v-eske-republice-2010 ²Zdroj: SKMO – Mediaprojekt, 4.Q2010-1.Q2011, 1.-2.Q2011 ³Tisková zpráva o průzkumu Čtenáři a čtení v České republice (2010), str. 4. Dostupné na WWW: http://www.ucl.cas.cz/images/stories/tiskove_zpravy/Tiskovka_CTENARI_zari_2010.pdf

První vydání

Vagonek a sruby

strana 9.

Naším domovským sborem je sbor Havlíčkův Brod. Chodíme do něj moc rádi. Je to naše druhá rodina. Na každém člověku, který do sboru patří, nám záleží a předkládáme ho Bohu na modlitbách. Péče o sbor ale přináší i hodně práce a úsilí, což někdy tlačí člověka k tomu, aby se chystal na bohoslužbu spíš jako do „ zaměstnání“, než jako do shromáždění. Proto cítíme za nutné, abychom alespoň občas vyjeli mimo náš domovský sbor, někam, kde nebudeme mít žádné úkoly, funkce apod., a mohli jen tak „nasávat“, relaxovat a vnímat. K tomuto účelu nám výborným způsobem napomáhá právě Vagonek. Jsme moc rádi, že Elenka může od loňského roku do Vagonku patřit. Vše, co se v něm a kolem něj děje nás celý rok obohacovalo. Vagonek stojí tiše vedle kolejí v obci Vlastějovice. Celá krajina kolem je krásná a tichá. To vyhovuje mě i Davidovi. Elenku vysadíme na schůzku ve vagonku a my se jdeme projít do okolí. Krása. Vždycky si to moc vychutnáváme a užíváme. Samotné schůzky vagonku nejsou tak tiché a klidné, ale to zase vyhovuje Elence, takže spokojenost je na obou stranách. Na podzim jsme navštívili i takzvané podzimní sruby, kde se nám také moc líbilo, kratičkou zprávu si můžete přečíst na konci tohoto článečku. Jedná se o internetovou zprávu, kterou jsem posílala bezprostředně po návratu z Vlkanova. Chtěli bychom jako rodina moc poděkovat všem lidem, kteří mají s Vagonkem co dočinění. Jsme moc rádi, že jste nás vzali mezi sebe a vážíme si toho. Pán Bůh Vám žehnej ve Vaší práci i v celém roce 2012.

První vydání

Vagonek a sruby

strana 10.

Milí přátelé, dnes jsme nebyli v našem mateřském sboru - H. Brodě, a tak Vás zdravíme alespoň na dálku a věříme, že jste prožili také požehnanou sobotu. My jsme jako rodina navštívili podzimní sruby Vlastějovického vagonku, které se tentokrát konají ve Vlkanově (obec mezi Leštinou a Ledčí). Jak by název akce napovídal, mělo by se jednat o pobyt ve srubech, ale není tomu tak, je to akce zakotvená v opuštěné škole, která jak se ukázalo, je pro takovou akci ideálním místem. Prožili jsme tam jen sobotní dopoledne, ale i tak to bylo obohacující a milé být s tolika dětmi a lidmi, kteří se jim věnují. Chtěla jsem nás spočítat, ale nějak se mi nedařilo, odhaduji počet kolem 30 lidí a taky nějaký ten pes :o). Celá sobotní pobožnost byla směřována k příběhu Abrahama, jeho návštěvníků, Lota, Sodomy a Gomory. Zahráli jsme si divadlo, zpívali, vyslechli moc pěkné kázání a chvíli pobyli venku. Moc se nám tam líbilo a všem, kteří mají s touto akcí co dočinění moc a moc děkujeme. Ščerbovi

První vydání

Schůzka ve Vagónku - listopad

Vagonek a sruby

strana 11.

První vydání

Vagonek a sruby

Sruby Vlkanov - 29.10.2011

strana 12.

První vydání

Příběhy z not a slov

strana 13.

Pozadí vzniku známých křesťanských písní Kapitola 1 Jak vzácná milost (Zpěvník Zpívejme Hospodinu č. 43) Píseň Jak vzácná milost, je jedním z nejznámějších křesťanských nápěvů. Autorem jejího textu je John Henry Newton (24. června 1725 – 21. prosince 1807). Původ melodie je neznámý. Někteří autoři tvrdí, že šlo o americkou lidovou píseň, jiní že je to melodie písně, kterou si zpívali otroci na plantážích, dočteme se i to, že tato melodie se poprvé objevila v roce 1813 ve zpěvníku jménem Virginia Harmony, a sice pod názvem Loving Lambs. Ale to se citů obyvatel České republiky asi moc nedotkne. Zkusme to tedy z jiného soudku. John Newton se narodil v Londýně, jako syn kapitána obchodní lodi. Nejednalo se ale o žádnou obyčejnou obchodní loď s nákladem třeba kakaových bobů. Johnův otec se živil převážením otroků. Maminka byla zbožná žena, která se i přes své chatrné zdraví velice věnovala synově výchově a vzdělávání. Číst ho prý začala učit už v jeho třech letech. Ovšem zemřela ve svých pouhých třiceti, když Johnovi bylo pouhých šest. Otec se poté vcelku brzy oženil a Johnovi už se nikdo pořádně nevěnoval. Nejdříve ho poslal do internátní školy v Essexu, kde, jak se dá i očekávat, mládenec vůbec nebyl nijak zvlášť spokojen. Když mu bylo jedenáct let, otec si ho vyzvedl, aby byl zaučen práci na moři. Podnikli společně šest cest, poslední roku 1742 než otec odešel na odpočinek. V tom roce zařídil otec Johnovi místo u svého blízkého přítele na Jamaice, (otcovým plánem, který se nakonec nenaplnil, bylo zajistit Johnovi místo otrokáře na polích s cukrovou třtinou). Před odjezdem si John měl ještě vyřídit jakousi záležitost v Kentu.

První vydání

Příběhy z not a slov

strana 14.

Tam se setkal s tehdy čtrnáctiletou Mary Catlettovou, do které se okamžitě zamiloval. Zdálo se mu nemožné, aby ji opustil po třech dnech, zůstal tedy tři týdny. Loď na Jamajku odplula bez něj… Co hůř, píše se rok 1843 a Anglie se chystá do války s Francií. John, jako zdatný námořník, je nucen nastoupit do služby na válečné lodi jménem H. M. S. Harwich. Podmínky na palubě se jeho volné mysli zdály neúnosné. Proto během přistání v Plymouthu opustil loď a dezertoval. Jenže ho během dvou dnů chytili. Před zraky třistapadesátičlenné posádky byl svlečen do půl těla, přivázán k mříži a veřejně zbičován 96 ranami. Následně byl ještě degradován a uvězněn. V té době přemýšlel buď o sebevraždě, nebo o vraždě kapitána. Jenom naděje, že se zase setká s Mary, mu pomáhala situaci zvládnout. Nakonec byl po několika dalších měsících na vlastní žádost převeden na otrokářskou loď Pegasus, která plula s nákladem zboží do Guiney. Protože kapitán lodi Pegasus byl přítel Johnova otce, zacházel s ním slušně. Ale i posádce Pegasa Newton dělal neustálé potíže. Proto ho, ke své úlevě, zanechali v západní Africe s obchodníkem s otroky Amosem Clowem. Na počátku roku 1748 byl John nalezen kapitánem lodi Greyhound (Chrt), která vezla náklad včelího vosku a dřeva pro barvíře. Nejednalo se ovšem o žádnou náhodu. Kapitána Chrta totiž požádal Newtonův otec o nalezení syna. Na palubě lodi našel John mezi několika málo knihami i knihu Tomáše Kempenského Následování Krista. Ta se stala jedním ze semínek budoucího návratu ke křesťanství. Loď u severoirského pobřeží potkala silná bouře a málem se potopila. Udělala se v ní totiž díra a udržet ji nad vodou se rovnalo zázraku. Jak říká sám John Newton, nad ránem, když už se zdálo, že je vše ztraceno, protože se podpalubí beznadějně plní vodou, a jistě brzy půjdou ke dnu, poklekl a vykřiknul: „Bože, smiluj se nad námi.“ Později, když ve své kajutě přemítal nad tím, co se stalo, uvěřil, že Bůh si tu bouři použil, aby k němu promluvil.

První vydání

Příběhy z not a slov

strana 15.

„Jako bych viděl ruku Boží, která zasáhla v náš prospěch. Začal jsem se modlit“, píše ve svém deníku. Od té doby až do konce svého života slavil každoročně 10. března 1748 jako den svého obrácení, kdy se podvolil vůli Vyšší moci. Jak vyjádřil později ve své písni: „Skrze mnohá nebezpečí, lopotu i nástrahy jsem prošel. Byla to Milost, která mne jimi bezpečně provedla. A Milost mne povede až domů…“ Od toho památného dne také přestal klít, hrát hazardní hry a pít alkohol. Ačkoli se nadále ještě několik let věnoval otrokářství, získal k otrokům značné sympatie, a dbal, aby se s nimi zacházelo lidsky. Přesto - hledat nově obráceného křesťana mezi otrokáři, se nám asi může zdát poněkud podivné, jistě. Sám Newton později napsal: „Skutečným věřícím, v pravém slova smyslu, jsem se stal až mnohem později.“ Jak už bylo řečeno, John se stále zabýval obchodem s otroky. Podnikl tři další cesty, tentokrát už jako kapitán otrokářských obchodních lodí: Duke of Argyle (1750) a African (1752-53 a 1753-54). Pro svou posádku pořádal pravidelné nedělní bohoslužby, dále na palubě svých lodí pečlivě dbal na to, aby otroci měli dostatek hygieny. V důsledku toho na jeho palubách nedocházelo k tak vysoké úmrtnosti, (obvykle v těch dobách vyšší než 20%). Na jedné z cest je v lodním zápise potvrzeno, že během plavby zemřelo pouze 6 otroků. Nám se to může jevit jako cynické, ale na tehdejší dobu to byl skutečně nevšední výkon. Mořeplavectví a obchodu s otroky se John Newton zřekl roku 1754, po prodělané těžké mrtvici (bylo mu 29 let), avšak ještě nějakou dobu potom vytrvale investoval své úspory do obchodu s lidmi. V roce 1750 se oženil s o 3 roky mladší Mary Catlettovou, kterou, jak už víme, mnoho let miloval. Zemřela na rakovinu po 40 letech manželství. Roku 1755 se Newton stal celním dozorcem (vybíral daně) liverpoolského přístavu. Ve volném čase studoval řečtinu, hebrejštinu a syrštinu a vůbec i jinak se vzdělával v duchovní oblasti. Roku 1757 se začal ucházet o úřad anglikánského kněze.

První vydání

Příběhy z not a slov

strana 16.

Nepovedlo se. Odmítání ze strany anglikánské církve jej natolik frustrovalo, že se o vstup žádal i metodisty, nezávislé a presbyteriány. Ale pro pořádek nutno říci, že nakonec byl do anglikánské církve přijat, byl ordinován na kněze a získal svou farnost. Stalo se tak 17. června 1764 v Olney, když mu bylo 39 let. Pro zajímavost, jednalo se v tu dobu o obec s asi 2000 obyvateli a 500 domy. Jako vikář byl John Newton částečně finančně podporován věřícím dobrodincem Johnem Thorntonem, který přidával k běžnému ročnímu platu kazatele, (obvykle 60 liber), dalších 200 liber na "pohostinnost a pomoc chudým". Newton se v tomto kraji brzy stal známým právě díky nabízené pastorační péči, kterou začal vykonávat s kolegou Williamem Cowperem. V Olney strávil šestnáct let a jeho kázání byla tak populární, že kostel musel být rozšířen, aby se do něj vešly davy lidí, které Cowpera a Newtona, „toho obráceného námořního kapitána“, vyhledávaly. Nejen, že se zde pořádaly nedělní bohoslužby, ale každý týden zde byla i modlitební setkání. Na každém takovém setkání učili oba duchovní shromáždění novou píseň. Společně vydali několik vydání kancionálu jménem Olney Hymns. Vydání z roku 1779 obsahovalo asi 66 písní od Cowpera a zbývajících 282 od Newtona. Tou nejznámější z nich se stala Amazing Grace. V onom roce 1779 nabídl Newtonovi zmiňovaný křesťanský obchodník John Thornton, aby se stal rektorem kostela svaté Marie v Londýně. Newton přijal a na tomto místě sloužil až do své smrti. Mimo jiné sem za ním přišel s prosbou o radu mladý člen britského parlamentu William Wilberforce. Zamýšlel opustit parlament, ale Newton ho povzbudil, aby zůstal a "sloužil Bohu tam, kde je". Nám v české kotlině jeho jméno jistě nic neřekne. Ale právě jeho lvím přispěním byl v Anglii nakonec schválen zákon o zrušení obchodu s otroky. Stalo se tak v roce Newtonovy smrti, roku 1807. Více se o tom můžete dozvědět ve filmu Michaela Apteda Nezlomná vůle, který doporučuji vaší pozornosti. Film byl natočen roku 2006 a v originále nese název Amazing Grace.

První vydání

Příběhy z not a slov

strana 17.

Film je to dost specifický. Povětšinou se odehrává v soudní síni. Proto se z něj nedozvíte, jaké byly další zajímavé Wilberorceovy názory. Byl to politik, kterých má jakákoliv doba málo. Odvážný a jdoucí proti proudu většiny. Mimo jiné například vyzýval k zachovávání soboty o mnoho let dříve, než se stejným důrazem začali vystupovat sobotní adventisté, dnes známí jako adventisté sedmého dne. Ale to už by byla jiná kapitola. John Newton byl nejen obdarovaným pastorem, autorem duchovních písní, bojovníkem za práva otroků. Psal si i deníky a udržoval rozsáhlou korespondenci. Historikové jsou dodnes velmi vděční za to, co se z jeho dopisů a deníků dozvěděli o obchodu s otroky v 18. století. Psal a kázal až prakticky do své smrti. A to i přesto, že v posledním roce svého života oslepnul. Roku 1792 obdržel doktorát teologie na Vysoké škole v New Jersey (dnes známý Princeton). Až do konce svého života, John Newton zemřel v 82 letech, se nikdy nepřestal podivovat Boží milostí, která ho tak dokonale proměnila. Krátce před svou smrtí si zaznamenal následující myšlenku: „Má paměť je už ta tam, ale přesto si pamatuji dvě věci: Že jsem velký hříšník, a že Kristus je jedinečný Zachránce!“

První vydání

Příběhy z not a slov

strana 18.

AMAZING GRACE Amazing grace! (how sweet the sound) That sav'd a wretch like me! I once was lost, but now am found, Was blind, but now I see.

The earth shall soon dissolve like snow, The sun forbear to shine; But God, who call'd me here below, Will be forever mine.

'Twas grace that taught my heart to fear, And grace my fears reliev'd; How precious did that grace appear, The hour I first believ'd!

When we’ve been there ten thousand years Bright shining as the sun, We’ve no less days to sing god’s praise Than when we’ve first begun.

Thro' many dangers, toils and snares, I have already come; 'Tis grace hath brought me safe thus far, And grace will lead me home.

Sloka kurzívou byla doplněna paní Harriet Beecher Stowe, bílou bojovnicí za práva černých otroků. V jejím románu Chaloupka strýčka Toma ji jakoby mimochodem zpívá hlavní hrdina, když mu je ouvej. Sloku si spisovatelka vypůjčila z jiné písně, není tudíž její autorkou. Co je ale zajímavé, že dnes je právě tato sloka součástí většiny anglo-amerických zpěvníků, zatímco Newtonova šestá sloka, (která ji ve sloupci předchází), se většinou ze zpěvníků vytrácí.

The Lord has promis'd good to me, His word my hope secures; He will my shield and portion be, As long as life endures. Yes, when this flesh and heart shall fail, And mortal life shall cease; I shall possess, within the veil, A life of joy and peace.

První vydání

Příběhy z not a slov

strana 18.

ÚŽASNÁ MILOST Ó milosti! Jak sladký hlas, jenž zbavuje mne pout! Já slepý byl, tys přišla zas dát očím procitnout!

Až tělo, srdce doslouží, a život ustane, nebeská radost, milost, mír pro věky nastane.

Ó milosti, jež vzbouzíš strach a strach pryč zaháníš, tys přišla, když jsem uvěřil, a jdeš mi stále blíž!

Záhy Zem jak sníh se roztaje, ten tam je Slunce žár; pak Bůh, léta mne volaje, navždy bude můj král.

Nebezpečí, strázeň, ni past, mne z cesty nesvede. Milost, jež vším mne provedla, domů mne dovede.

Až přejde deset tisíc let zpět v slunce pralátku, dál budou věky chvály pět, jak bylo v počátku.

Pán království nám přislíbil, naději, Slovo dal. On můj je štít, má obrana, dokud jde život dál.

Nejpovedenější, možná lépe řečeno nejinspirativnější překlad písně jsem našel v časopisu Zápas o duši č. 1. Autor překladu je zde schován za iniciálami J. F., pod text se podepsal roku 1988. Kurzívou je uveden překlad šesté sloky Newtonovy písně; přeložil jakýsi A. K., 2010

JOHN NEWTON je autorem původního textu písně č. 43, ale i dalších dvou písní ve zpěvníku Zpívejme Hospodinu: a sice č. 284 – Kéž nás vede a č. 293 – Další týden vedl nás. Podle zahraničních pramenů zpracoval Aleš Kocián

První vydání

Podzimní život v Chotěboři

strana 20.

Všechny vás moc zdravím. Stručně vám popíši aktivity, které jsme prožívali v Chotěboři tento podzim. Třetí říjnový čtvrtek od 18.oo začal Klub zdraví, v úterý 25.10. od 18.00 Kurz hubnutí a první pátek v listopadu v 17:30 Povídání o vztazích. A teď pár informací k týdnu, ve kterém jsme měli v Chotěboři knižní evangelisty. KE prodali 209 knih z toho 27 duchovních a jednu Bibli. Utržili něco přes 44 000,- Kč. Miloš Šimek – knižní evangelista, který má tuto oblast na starosti, pokračuje v činnosti i nadále, dokud nebude celá Chotěboř včetně blízkého okolí projitá. Kolportéři si práci v Chotěboři moc chválili - otevřenost lidí, ubytování i stravu. Finanční náklady akce bez topení byly 4 224,- Kč. Na den a osobu to činilo 84,50 Kč. Jedni manželé si přáli osobní návštěvu, Pavel k nim od té doby každý týden chodí. Při každé návštěvě si povídají nad Biblí a na konec se vždy pomodlí. Je to velice zvláštní a složitý pár. Tam opravdu platí na 100% verš z Marka 2:17 - Když to Ježíš uslyšel, řekl jim: "Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem volat spravedlivé, ale hříšníky." Prosím myslete na celou Chotěboř na svých modlitbách. S pozdravem a přáním Boží milosti Chotěbořáci. Bůh dává každému to, co ho naplňuje radostí a touhou jít dál a blíž k Bohu. U nás to jsou zkušenosti. Toužíme po tom, abychom s Bohem prožívali další a další příběhy – radostí nás naplňuje především to, když se můžeme „dívat Bohu pod ruce“. To jsou okamžiky, kdy vidíme, že Pán Bůh na druhého člověka působí a mění ho a my můžeme být při tom. Nejlepší je takové příběhy vyprávět, o mnoho horší psát. Aspoň stručně to ale zkusíme.

První vydání

Podzimní život v Chotěboři

strana 21.

Během října, listopadu a dalších měsíců jsme toho prožili spoustu, zkusíme popsat alespoň to nejpodstatnější. V říjnu začaly Kurzy zdraví a Kurzy hubnutí. Hubnout se lidem nechce, takže jsou zatím přerušené. Uvidíme jak teď po vánocích. S Kurzy zdraví to je ale podstatně lepší. Jednou za čtrnáct dní máme na domečku dýchánky, na které chodí 5 – 8 lidí. Povídáme si o zdraví, o tom, co se nám přihodilo za minulých čtrnáct dní a něco dobrého si uvaříme. Co se bude vařit, rozhodují účastníci kurzů podle toho, co je zajímá nebo co jim moc nejde. Jsme moc rádi, že nám Pán žehná, dává nápady a kurz může díky Boží milosti fungovat už dva roky. Dalším kurzem, který se hezky rozjel a pokračuje je kurz „Povídání o vztazích“. Na začátku jsme si povídali o tom, jak se sami můžeme poznat a co se o sobě můžeme dovědět. Udělali jsme si také psychologickou diagnostiku osobnosti, během které jsme se dověděli, jak velké máme sklony si o sobě lhát, jak umíme pracovat s pocity, jak moc potřebujeme vztahy s druhými lidmi a jaký je náš temperament. Při zatím posledním setkání jsme si povídali o tom, jaké metody psychické obrany používáme a proč. Jaký vliv to má na naši schopnost budovat vztahy a jak rozlišit události, při kterých obranu použít a kdy ne. Příště už si začneme povídat o komunikaci a budeme se učit třeba smysluplně hádat. Každý kurz trvá hodinu a kromě poslouchání při něm diskutujeme nebo si hrajeme. Bývá nás tam tak 9 – 12. Pavel tyto kurzy vidí takhle: „Cítím se tam moc dobře, i když jsem hodně s dětmi.

První vydání

Podzimní život v Chotěboři

strana 22.

Někteří rodiče nebo prarodiče na ně s sebou berou i své ratolesti. No řekněte, není to krásný? Často tak můžeme zažívat příběh, který nás donutí kleknout před Hospodinem a děkovat. Tenhle pátek k nám mamka přivedla devítiletou Sašenku. Sotva si sundala bundu, přezula se a hned letěla do klubovny se slovy „ Já vím, že tam budou děti“. Čtrnáctiletá slečna Jana po první návštěvě řekla „ Je to super, mami, sem chci chodit“. Příště už přišla i s mladší sestrou. Na kurzy chodí paní, které brzo bude sedmdesát i slečna, které je teprve 14 let. Pánu je to jedno, On volá všechny a my se s nimi můžeme díky tomu potkat.“ Poslední událost, o které se chceme zmínit je Dětský Silvestr, který jsme slavili od 29.12. 2011 do 1.1. 2012 na Domečku. Sešlo se nás celkem 19 a nebyli jsme jenom z Chotěboře a okolí. Dvě slečny jsou od Náchoda, přijely děti ze Světlé nad Sázavou a dokonce i jeden kluk ze Slovenska. Jel za námi až z Čadce u Košic. Program byl nabitý hrami a zábavou. Nezapomněli jsme ani na kratičká zastavení u Bible. Po silvestrovské oslavě se nejlépe osvědčila hra „Dračí vejce“. Probíhala v lese a pomůckou nám byla syrová vejce. Děti to opravdu bavilo a tak se vydržely prohánět 3 hodiny. Kupodivu unavení byli jenom vedoucí. Rovnou jsme se proto dohodli, že další rok se potkáme zase. Asi nejkrásnější příběhy ale zažíváme v sobotu. Nejsou tak vidět, nejsou tak velké, ale jsou hlubší a víc nás mění. Přijeďte se podívat a ochutnat Boží milost, kterou nám dává. PM, PMM, VM

První vydání

Vánoční pobožnost

strana 23.

V roce 2006 jsme si nalepili na zeď v malé místnosti (je to na wc) kalendář. Jsou na něm čtyři obrázky – tři malá koťátka v košíku, holčička v bazénu, hrst barevného listí a sněhulák se šálou. Pod obrázky jsou jednotlivé měsíce, dny a jmenininy. Takový normální kalendář, ale nám se nějak zalíbil, takže na zdi visí ještě v roce 2011. Mám takovou hru, když v oné malé místnosti sedím - hledám si jednotlivé datumy, které mě zrovna napadnou a přepočítám si, např. když měl David narozeniny v roce 2006 v úterý, který den je bude mít v roce 2011? Apod. A tak se mi tak jednoho dne stalo, že jsem si přepočítala, že Štědrý den bude v sobotu. Á jé. To bude problém. Hned mi začalo vyskakovat několik důvodů, proč není dobrá kombinace Štědrého dne a soboty – např. většina lidí vůbec nepřijde do sboru, a ti co přijdou (včetně nás) budou mít myšlenky stejně jen na to, aby se skončilo včas a mohli jsme pelášit domů a věnovat se přípravám na ten jedinečný večer v roce. Po nějakém čase jsem seděla ve sboru, probíhala právě sš – občas se mi stane při sš, že se rozvine diskuze, která mě ale z nějakého důvodu míjí. To se stalo i tuto sobotu a já si říkala, že to samé by se mi mohlo přihodit i na Štědrý den, protože budu beztak duchem nepřítomna – a to bych nerada – vážím si práce každého učitele sš, a tak jim nepřeji ani jednoho žáka duchem nepřítomného. A v tom mě to napadlo. Co kdybychom udělali z nevýhody přednost – Vánoční pobožnost. To u nás ještě nebylo. Chybí mi dar slovní zdrženlivosti, takže jsem svůj nápad hned vybalila na ostatní. Pamatuji si kladnou odezvu, což bylo v tu chvíli rozhodující. Nastaly přípravy, těšení i obavy z neznámého a nezdaru. A jaká byla naše první Vánoční pobožnost? Nerada hodnotím něco, v čem se příliš angažuji, raději to nechám na ostatních. Já osobně jsem měla radost z toho, že všichni, kteří přišli, vypadali spokojeně a „naplněně“. Radost byla i z toho, že přišlo pár lidí, kteří běžně na pobožnost nechodí – někteří úplně poprvé v životě.

První vydání

Vánoční pobožnost

strana 24.

Měla jsem radost i ze zpětné kladné odezvy od takového člověka. Měla jsem radost, že středem Vánoční pobožnosti byl Ježíš Kristus, vždyť je to především Jeho den. A taky jsem měla pocit úlevy, že to dobře dopadlo – někdy si přijdu až dost drzá ve svých smělých plánech a omezených schopnostech - naštěstí ostatní nás v tom nenechali a vydatně pomohli. Všem moc děkuji. Nejsem teolog, a tak mě až tak moc netrápí, kdy přesně se Pán Ježíš narodil – pro mne je hlavní, že se narodil. A tak, Pane Ježíši, doufám, že se Ti oslava Tvých narozenin u nás líbila a byl jsi s námi rád. JŠ PS – Víte co jsme dostali? Nový kalendář. Co já teď budu v té malé místnosti hrát? ...už to mám – když má letos David narozeniny v sobotu, kdy je asi tak bude mít třeba v roce 2016? – jo, ono to půjde, ale chvíli jsem měla strach, to víte, zvyk je zvyk.

První vydání

Vánoční pobožnost

strana 25.

První vydání

Novoroční besídka

strana 26.

7. ledna 2012 se v našem sboru konala Novoroční besídka. Děkujeme všem organizátorům a účinkujícím za její vznik a úžasný průběh. Hned na začátku dne jsme byli všichni mile překvapeni příjezdem Standy, Markétky a Šimonka Slaninových. Měli jsme velkou radost, že je můžeme opět vidět. Téma besídky se odvíjelo od příběhu z Bible, tak jak ho vnímají tři věkově i sociálně různí lidé v naší současnosti. Přepracovaný manažer, kritická studentka i odevzdaná důchodkyně si v příběhu Jóba dokázali najít poučení, útěchu i vzor. Herci (Radek, Pavlínka a Iva) pojali své úlohy velmi zodpovědně, a jejich výkony byly překvapující a obdivuhodné. Vypravěč (Adélka) pozorně provázel celým příběhem. Program doplňovala i hudební čísla, na kterých se aktivně podíleli Elenka a Jaruška Ščerbovy, Vlasta a Lucie Marušákovi, Iva, Adélka a Pavlínka Sochorovy, Radim Jakubský a Bohouš Hrubeš. Na téma Jób měl posléze promluvu kazatel Aleš Kocián. Naše často kladená otázka „Proč?“ byla v kázání několikrát zmíněna a také nám bylo doporučeno, abychom se ptali: „Jak…jak dále Pane Bože..“?

První vydání

Novoroční besídka

strana 27.

Po kázání jsme si každý mohl vytáhnout svůj verš na celý rok 2012 – takový vzkaz od Pána Boha pro nás. Děti se mohly potěšit milými dárky a na všechny pak čekalo menší pohoštění Agape, při kterém jsme si mohli popovídat, nebo si prohlédnout přichystaný vzorek naší sborové knihovny. Toho mnozí využili a hned se půjčilo deset knih. Pane Bože, děkuji Ti za náš sbor, děkuji Ti za rodiny Šcerbovu a Sochorovu, které tuto besídku vymyslely a představily, děkuji Ti za další lidi, kteří se na ní podíleli, a děkuji za každého, kdo v sobotu do sboru přišel a mohl mít užitek z Tvého díla. Pane Bože, prosím, řekni každému z nás jak dál… Amen. NV (JŠ)

První vydání

Novoroční besídka

strana 23.

První vydání

Modlitby 24/7

strana 22.

Dnes jsem se poprvé zúčastnila modlitebního "řetězce" 24/7, který organizuje Církev bratrská v Havlíčkově Brodě. Chtěla jsem Vám popsat svoje dojmy, abych třeba napomohla rozptýlit Vaše obavy z neznámého a usnadnila Vám tak cestu k Vašemu zapojení do této akce. http://www.modlitby24-7.cz/havlickuvbrod/

Na této adrese se můžete podívat, jaká je obsazenost jednotlivých sobot. Každý člověk se tam může zapsat na jednu hodinu, někdo se píše i na dvě. Modlitby probíhají v areálu CB, kde se scházíme i my na pobožnosti, jenže v klubovně, která je na dvorku. Místo je označené na dveřích. Uvnitř jsou krbová kamna, ve kterých každý účastník topí, stůl, židle, nástěnka, mapy a polštář. Polštář neslouží ke spaní :o), ale můžete na něm klečet při modlitbách. Když dáte přednost sezení u stolu, tak je na něm hořící svíčka, Bible, ve které si můžete také číst. Stůl je u zdi a o zeď je opřená velká nástěnka, na kterou může každý dle libosti přilepit lístek se svojí modlitbou - něco oč stojí, aby se za to modlili i ostatní účastníci. Papírky a pera jsou na stole. Na stěnách a zástěnách jsou také zavěšené vytištěné verše z Bible, které jsou motivující a oslovující. Za Vámi jsou dvě mapy. Jedna našeho okresu a druhá světa. Na tyto mapy také můžete přilípnout papírek s přáním za koho se na jakém místě modlit. Je tady k dispozici také kytara a cd přehrávač s pár cd. Moje hodina byla od deseti do jedenácti. V deset jsem vystřídala milého pána a čtyři minuty před jedenáctou mě přišla vystřídat starší paní. Vše bez komplikací. Stačí jen si zarezervovat svoji hodinu na výše uvedené adrese a přijít. Modlitby probíhají každou sobotu od 8 hodin do neděle 8 hodin. To k organizačním věcem.

První vydání

Modlitby 24/7

strana 22.

Teď k vnitřním pocitům. Jsem moc ráda, že jsem v klubovně byla. Bylo tam ticho, praskání dřeva v krbu a zase ticho. Ze všech stran mě obklopovaly duchovní věci a modlitby - zvláštní atmosféra, která člověka přímo přivede na kolena, k Bibli, sebezpytování, chválám, prosbám... Nejdřív jsme mysleli, že s Davidem půjdeme spolu, ale David měl sborové povinnosti a šla jsem sama. A byla jsem tomu moc ráda. Člověk občas potřebuje být sám jen s Bohem... Takže jsem moc vděčná, že jsme byli přizváni k tak krásné akci a všem bych jen doporučila, abyste se nenechali ošidit o toto požehnání, které nám bylo naservírováno. JŠ

První vydání

Oznámení

strana 22.

- z Bangladéše dorazilo ručně malované přání k novému roku od naší malé holčičky Shamoli Murmu. Zároveň s tímto přáním přišlo poděkování od týmu programu Bang Baby, za naši spolupráci s nimi. V dopise byl také výhled činností v roce 2012. - 18. 2. Přijede posloužit Božím slovem bratr Muzikář do Havlíčkova Brodu. Pobožnost bude společná pro všechny tři naše skupiny (Hb, LnS i Ch). Bratr Muzikář je ředitelem adventistické Základní školy Eliáš v Praze. Po dopolední pobožnosti bude krátké agape a následně bratr pohovoří o této škole a bude jistě příležitost k diskuzi. - 10. 3. Do Havlíčkova Brodu zavítají na pobožnost bratři a sestry ze Žďárského sboru, kázáním poslouží jejich kazatel bratr Ludvík. Po pobožnosti bude agape. - Další společnou pobožností pro všechny tři skupiny by měla být sobota 12. května, kdy by nás měli navštívit manželé Květa a Pepa Ceplovi. Také můžeme počítat s tím, že bude po pobožnosti agape a prostor k vzájemnému sdílení s Ceplovými. - 7. 4. Budou Velikonoční sruby, pořádané Vlastějovickým Vagonkem. Tentokrát opět v bývalé škole ve Vlkanově. - Bohoslužby v nemocnici máme na starosti tyto neděle 22. 1., 18. 3., 13. 5. a 8. 7. – vždy od 17 hodin - Bohoslužbu v domově důchodců máme na starosti v sobotu 2. 6. od 14 hodin.

První vydání

BANGLADÉŠSKÉ DĚTI

strana 22.

Možnost zakoupení dárku pro BANGLADÉŠSKÉ DĚTI a jejich rodiny

Vážení a milí dárci, zdravíme Vás z programu BangBaby a přejeme Vám krásný a smyslem-naplněný rok 2012. Jak jsme Vás již před časem informovali, nadále není možné dětem do Bangladéše zasílat dárky, pouze dopisy a fotky. K tomuto rozhodnutí nás vedly vysoké náklady za poštovné, jak na naší, tak na bangladéšské straně, dále také dlouhé celní prodlevy či občasné ztráty balíčků ještě před doručením do rukou místní organizace BCSS.

Abyste však nepřišli o radost podporovanému dítěti něco poslat, připravili jsme pro Vás novinku v podobě „dárkových balíčků", které můžete zakoupit pro Vámi podporované děti či jejich rodiny. Místo poštovního balíčku s nakoupenými dárky pošle dárce jednoduše přesnou finanční částku a nákup v Bangladéši provede spolu s rodinou či s dítětem zástupce místní organizace BCSS, se kterou v Bangladéši spolupracujeme. Tímto se vyhneme dlouhému poštovnímu procesu, finančně náročnému posílání balíčků i možnosti, že dárek k dítěti nemusí ani nikdy nedorazit.

První vydání

BANGLADÉŠSKÉ DĚTI

strana 22.

Dárkové balíčky představují různé formy podpory: osobní a školní potřeby pro studenty, potravinový balíček, balíček s potřebami do domácnosti, užitková zvířata, dopravní prostředek či předmět podporující rodinné řemeslo – opravdu je z čeho vybírat. Ve druhém přiloženém souboru naleznete přehled jednotlivých dárkových balíčků, které můžete pro děti či jejich rodiny zakoupit, i s příslušnými cenami a možnou frekvencí jejich zasílání. Jak tedy bude zakoupení a předání dárků probíhat? 1. Ze seznamu si, prosím, vyberte dárkový balíček, kterým byste chtěli dítě či jeho rodinu obdarovat. 2. Kontaktujte, prosím, koordinátorku programu BangBaby, Šárku Hejnákovou, na [email protected] či na tel. 733 169 637. Šárka si Vaše přání poznamená, zkontaktuje příslušného koordinátora z organizace BCSS, který má na starosti školu, kde studuje Vámi podporované dítko, a sdělí mu Vaše přání. Zároveň Vás bude informovat o údajích k provedení platby. Šárka Vám také bude nápomocna v případě jakýchkoli dotazů ohledně výběru vhodného dárkového balíčku. 3. Pošlete, prosím, danou finanční částku pro vybraný dárkový balíček na číslo účtu 19-1453090277/0100, variabilní symbol 793, uveďte také svůj specifický symbol, který naleznete v posledním vyúčtování plateb (noví dárci jej naleznou v darovacích smlouvách).

První vydání

BANGLADÉŠSKÉ DĚTI

strana 22.

Výše cen za balíčky se může měnit v závislosti na cenách a kurzových rozdílech. Aktuální ceny balíčků najdete vyvěšené na webových stránkách programu BangBaby: http://www.adra.cz/bangbaby/podpora-deti/darkove-balicky. Z ceny balíčku je 5 % určeno na pokrytí nákladů se zajištěním balíčku na naší straně, organizace BCSS použije ze zbylé částky 8 %. 4. BCSS koordinátor zajistí nákup dárkového balíčku přímo na místě. Protože je pro nás důležité, abyste obdrželi zpětnou vazbu z předání dárku, jakmile to bude možné, budeme Vás informovat o zakoupení balíčku a pošleme Vám fotky dokumentující předání. Nákup některých dárků či jejich doručení do odlehlejších částí Bangladéše může být časově náročnější, v procesu nákupu a předání dárkového balíčku Vás proto prosíme o trpělivost. Děkujeme Vám za vstřícnost a ochotu zapojit se do nového systému podpory dětí a jejich rodin. Věříme, že nákupem dárku přímo v Bangladéši zprostředkujeme časově i finančně efektivnější pomoc dítěti či jeho rodině a zároveň podpoříme místní bangladéšskou ekonomiku. V případě jakýchkoli dotazů se na nás, prosím, neváhejte obrátit. Těšíme se na další spolupráci s Vámi. S díky a s přáním krásných dnů v novém roce, Tým programu BangBaby: Šárka Hejnáková, Jarmila Szkutová a Radomír Špinka

První vydání

Narozeniny

strana 36.


Únor: 1.2.1992 Šturcová Michaela, 4.2.1960 Loudátová Jana 6.2.1985 Patík Tomáš, 15.2.1992 Mandlová Gabriela 21.2.1979 Jakubský Radim, 23.2.2009 Slanina Šimon 26.2.1960 Hromasová Věra


Březen: 5.3.1992 Vojtová Kateřina, 9.3.1974 Hořínková Marta 10.3.1999 Mandlová Denisa, 12.3. Ceplová Květa 18.3.1971 Marušák Vlastimil, 20.3.2010 Kocián Tomáš 21.3.2008 Šulistová Lucie, 25.3.2007 Krupička Filip


Duben:

10.4.1947 Štědrá Jaroslava, 16.4.1965 Šturcová Běla 22.4. Šulista Pavel, 30.4.1994 Mandl Pavel


Květen:

4.5.1970 Mandl Pavel, 4.5.1971 Krupičková Jitka 7.5.1938 Sochorová Libuše, 10.5.1951 Vendlová Jaroslava 12.5.1961 Cepl Josef, 19.5.1980 Ščerba David 20.5.1978 Kociánová Elena, 21.5.1969 Sochorová Iva

První vydání

Motivace k modlitbám za druhé

Církev, ADRA Sbory Ledeč, Havlíčkův Brod s Chotěboří (za jejich jednotlivé členy) Členové našich sborů a jejich rodiny Vzájemný soulad a Boží duch mezi našemi sbory Upevnění naší víry a za Boží klid v našich srdcích Teologický seminář Akce PATHFINDER a mládeže Osobní duchovní růst Bangladéšské Děti Senioři z domova důchodců Bývalí přátelé ze sboru

strana 37.

Ejemovi Ceplovi J. a L. Czopikovy Slaninovi Kociánovi Míchalovi Pavel Harvánek Zmrhalovi Ježkovi Lenka Mandlová s rodinou Jarmilka Tomšů Paní Lukavská Jaruška Štědrá s rodinou Jindra Marušák s rodinou

První vydání

Inspirace pro kuchařky

strana 35.

Soběšínská květáková polévka Základ polévky připravíme z malého květáku a světlé máslové jíšky. Květák povaříme do měkka a přidáme jíšku. Do polévky vytvoříme knedlíčky, které připravíme ze dvou namočených rohlíků, kousku másla, vajíčka, soli a strouhanky. Rohlíky vymačkáme, vidličkou rozmělníme, přidáme rozpuštěné vlažné máslo, vajíčko, sůl a strouhanku. Vytvoříme knedlíčky. Jeden zkusíme povařit v polévce. Když se rozpadá, přidáme ještě strouhanku. Poté uvaříme zbylé knedlíčky v polévce – asi dvě až tři minuty a polévku dochutíme.

Kuřecí řízky nakládané v marinádě Kuřecí prsa mírně naklepeme a připravíme si marinádu: 4 vajíčka 4 stroužky česneku 1 masox (bujon) 2 lžičky magi, worčestru, sojovky, solamylu 1 lžička červené papriky, sůl Marinádu rozšleháme obalíme v ní řízky a necháme 24 hodin naložené. Na mírném ohni pak smažíme. Dobrou chuť. VH

První vydání

S úsměvem jde všechno líp

strana 38.

Tři sousedi diskutovali o správné pozici a postoji při modlitbě. Jeden řekl: "Měl bys klečet na kolenou se skloněnou hlavou, v bázni před Všemohoucím." Druhý muž promluvil a řekl: "Pamatujte na to, že jste byli stvoření podle Božího obrazu. Pozice, ve které se máme modlit, je stát s pohledem upřeným do nebe do Boží tváře a mluvit s ním jako dítě se svým otcem." Třetí muž promluvil a řekl: "Já teda o těch pozicích moc nevím, ale tu nejkvalitnější modlitbu jsem se modlil hlavou dolů ve studni." DŠ

Foto příloha

První vydání

Šulistovi v HB

strana 38.

Vítání Aleše Kociána s rodinou

Studenti TS v Havl. Brodě

První vydání

Závěr

strana 39.

Všem nám přeji krásný, Bohem vedený a požehnaný rok 2012. Kéž si nás Pán Bůh používá pro svoje dílo a my jsme při tom spokojení a šťastní. JŠ

Příští číslo vyjde na konci června 2012. Příspěvky zasílejte na adresu: [email protected] Zpravodaj pro své členy vydává sbor CASD HB*. Příspěvky: Vlasta Marušák (VM), Iva Sochorová (IS), Aleš Kocián, Naďa Vrbatová (NV), David Ščerba, Jaroslava Ščerbová (JŠ), Pavel Mandl (PM), Věrka Hromasová (VH) Grafická úprava David Ščerba a pro internetovou verzi Jaroslav Čáp, Telefon redakce: 739 471 368, 739 327 601 *Neprodejné.