Pro sbory Havlíčkův Brod, Ledeč nad Sázavou a skupinu Chotěboř

Druhé vydání 2012

Z OBSAHU Úvodní slovo Verše na rok 2012 O malověrnosti Musím zvládnout všechno? Pyžamová párty 26. – 27. 5. 2012 Jsi jedinečný! Slavnostní sobota 12. 5. 2012 Lék je účinný až po požití Co je to citrón? Dar pro Shamoli a její rodinu Oznámení Foto příloha Recept Pro Naše Kuchtíky Kalendář narozenin Modlíme se za… S úsměvem jde všechno líp Závěr

Pro sbory Havlíčkův Brod, Ledeč nad Sázavou a skupinu Chotěboř

Vítejte v novém čísle Habru. Jsme potěšeni, že jste si našli čas, který věnujete jeho obsahu. Kéž v něm najdete posílení, povzbuzení, inspiraci, či právě to, co pro svůj život víry nejvíce potřebujete. JŠ

Druhé vydání

Verše na rok 2012

strana 2.

Havlíčkův Brod „Chci na věky pobývat v tvém stanu, utéci se do stínu tvých křídel.“ Žalm 61, 5

Chotěboř „Vy jste světlo světa. Město ležící na hoře nemůže být skryto. Stejně tak se nerozsvěcí lampa, aby ji postavili pod vědro, ale na svícen a tehdy svítí všem, kdo jsou v domě. Tak ať vaše světlo září před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.“ Matouš 5, 14 – 16

Ledeč nad Sázavou „Člověk má všechny své cesty za čisté, jeho pohnutky však zkoumá Hospodin. Hospodinu svěř všechny své činy, tvoje úmysly se potom naplní.“ Přísloví 16, 2 - 3

Druhé vydání

O malověrnosti

„Proč jste tak ustrašení, vy malověrní?“

strana 3.

Matouš 8,26

Z tohoto verše chci vycházet a ozřejmit toto Kristovo napomenutí. Co to je malověrnost? Malověrnost je stav mysli; je to nedostatek víry a sebedůvěry, je to skepse, přesvědčení, že všechno špatně dopadne. Nedůvěra ve vztahu k bližním, očekávání podrazů, otrávenost, zpochybňování všeho. Malověrnost je hřích, který nás odděluje od Boha, je to určitá nečistota srdce, protože všechno důležité vzniká uvnitř, v našem nitru, v našem srdci. Ježíš říká v Kázání na hoře: „Blahoslaveni čistého srdce, neboť oni uzří Boha.“ Malověrnost je zpochybňování toho, že Bůh má všechno pod kontrolou, že je to On, kdo na vše dohlíží, všechno řídí. Kdybychom skálopevně věřili ve všemocnost Boha a v jeho lásku a dobrotu, nebyli bychom nikdy malověrní. A přece někdy malověrní jsme. S malověrnosti úzce souvisí malomyslnost. Je to něco podobného, projevuje se jako sklíčenost, stísněnost, skleslost, soustavně špatná nálada. Projevuje se i fyzicky: malomyslnost nám svírá hrdlo, dusí nás, bolí nás kolem žaludku, formuje naši tvář do utrápeného výrazu. Je to deformovaný životní postoj. Je to pokřivené vidění světa. Je to něco, co nás ničí, co nás zbavuje klidu a radosti ze života. Malověrní někdy sami sebe pokládají za obzvlášť prozíravé a inteligentní. S oblibou říkají: „Já jsem to říkal-a, že to špatně dopadne.“ Jejich nedůvěra v dobrý průběh událostí někdy sama vyvolá špatný konec. Vzpomeňme na jednu scénu z filmu Rozmarné léto. Provazochodec kráčí po laně mezi dvěma tyčemi, vtom přiběhne jakýsi skeptický stařík, začne jednou tyčí lomcovat s voláním:

Druhé vydání

O malověrnosti

strana 4.

„Člověče, nechte toho, vždyť spadnete.“ A provazochodec opravdu z toho staříkem rozhoupaného lana spadne. Na jeho slova došlo. Něco podobného se stalo učedníku Petrovi, v té známé situaci, kdy Petr chce napodobit Pána Ježíše a také kráčet po vodní hladině. Tam nebyl potřeba žádný pochybovačný stařík, byly to jeho vlastní pochybnosti, jeho malověrnost, které způsobily, že začal tonout a volat o pomoc. „Ježíš hned vztáhl ruku, zachytil ho a řekl mu: 'Malověrný, proč jsi zapochyboval?‘“ Matouš 24,31.

Při jakých dalších příležitostech Ježíš své současníky kárá pro malověrnost. Např. v Matoušově ev. v 8. kapitole od v. 23 je perikopa nazvaná „Utišení bouře“. Když jednou byl Ježíš i s učedníky na lodi na moři, strhla se bouře a učedníci už mysleli na nejhorší. Ježíš však klidně spal. Když ho s křikem probudili, řekl jim: „ Proč jste tak ustrašeni, vy malověrní?“. Obraz moře – to je to lidské hemžení, obraz bouře – to jsou nebezpečí, protivenství, zkoušky, kterými musíme v životě projít. Někdy se trápíme i pro docela obyčejné věci, nepodstatné. Učedníci nebyli jiní než jsme my. V 16. kap. u Matouše se můžeme dočíst, že si učedníci dělali starosti, protože zapomněli vzít sebou chleba a kolem byly zástupy lidí. Dělali si starosti i přesto, že nedlouho předtím už byli svědky toho, jak Ježíš nakrmil zástupy. Ježíš učedníkům řekl: „ Proč mluvíte o tom, vy malověrní, že nemáte chleba?“ Ježíš tehdy mluvil o důležitých věcech, varoval před kvasem farizeů, ale učedníci se utápěli v těch nejobyčejnějších starostech. Není to napomenutí i pro nás? Neděláme si i my zbytečné starosti o živobytí, o situaci v rodině, o mnoho dalších věcí? Marta, sestra Marie a Lazara, si také pořád dělala starosti se vším možným a Ježíš ji napomíná. I my míváme starosti, které prozrazují naši malověrnost. Pro starosti zapomínáme na důležité věci. Tu se stává, že je to s námi jako s dobrým semenem, které nemůže vyklíčit, anebo vyklíčí, ale je zadušeno mohutně rostoucím trním. Tak před mnohými zbytečnými starostmi varuje Ježíš v podobenství o rozsévači. Matouš 13. kap.

Druhé vydání

O malověrnosti

strana 5.

Češi – skeptici. Typickou vlastností nás Čechů je skepse. Jistě se v tom odráží životní zkušenosti našeho národa. Možná si to sami ani neuvědomujeme. Cizinci nás vidí z odstupem a tak si spíš všimnou toho, co my sami nevidíme a co je pro nás charakteristické. Před sedmnácti lety jsem v létě chodila do kurzu angličtiny. Učil nás jeden asi šedesátiletý sympatický Američan. Ptala jsem se ho, co by označil jako typicky českou vlastnost. On mi řekl: „Vy jste hodně nedůvěřiví, pochybovační.“ Já jsem mu odpověděla: „Vy Američani zase nám připadáte naivní jako malé děti. Vy jste schopni uvěřit všemu.“ On odpověděl: “Ano, my věříme, že všechno je možné“. To je to, čemu se říká americký sen. Jistě není třeba naivně věřit všemu, ale bylo by dobré přijmout za svou trochu té americké dětské důvěřivosti. Naše malověrnost a malomyslnost v každodenním životě má mnoho podob. Někdy nás postihnou opravdu velké ztráty nebo těžké zkoušky. Asi bychom nebyli lidmi, kdybychom nebyli smutní, když nám někdo blízký zemře, nebo těžce onemocní nebo když nás samotné nějaká opravdu zlá rána postihne. I Ježíš byl někdy smutný, dokonce měl i slzy v očích. Bylo mu líto židů, včetně Marie a Marty, když oplakávali Lazara. Bylo mu líto naimské vdovy, která pochovávala jediného syna. Ježíš tato lidská hnutí znal a ani jemu nebyla cizí. Jsou situace, kdy smutek je na místě a pláč je očistný. Neměli bychom se ale ve smutku příliš utápět a setrvávat v něm dlouhé měsíce i roky. Vždyť co to všecko je proti věčnosti a žádná zkouška není nad naše síly! My se však bojíme o všecko možné. Často ani nejde o nic důležitého, nejde o život, a přece jsme se trápíme: o kariéru v zaměstnání, o to, abychom si nepopudili mocné, abychom všechno stihli, abychom byli vzorní. Anebo si stěžujeme buď nahlas nebo jen v myšlenkách, že – na rozdíl od jiných - jsme málo obdarováni. Cožpak to také není malověrnost? Bůh přece obdaroval každého z nás. Anebo shromažďujeme staré krámy (boty, krabice, děravé hrnce, rozbité květináče), které jsou už stěží použitelné; dokonce se některým z nás už ani nevejdou do bytu.

Druhé vydání

O malověrnosti

strana 6.

Shromažďováním věcí dáváme najevo, že se musíme pro příští události zabezpečit sami, že se nespoléháme na Boha. Uvažujme o tom, jak se zbavit malověrnosti. Ve sboru je třeba vyhledávat radostné křesťany. Je dobré hovořit s těmi, kdo nešíří negativní myšlenky, naslouchat těm, kdo šíří pokoj, těm kdo jsou klidní a vyrovnaní a od nich se učit. Určitě bychom takovými chtěli být i my sami. Jak tedy na to? Především zbavit se negativních myšlenek, očistit své nitro. „Čím srdce přetéká, to ústa mluví“, říká Ježíš. Přemýšlejme a mluvme tedy o tom, co je pravdivé, čestné, cokoliv je hodno lásky, co má dobrou pověst, co se považuje za ctnost a co sklízí pochvalu. Tak to formuloval apoštol Pavel v listu Filipským. Můžeme k tomu výčtu přidat ještě mnoho dalšího; zkrátka, připomínat jen dobré věci. Na druhých si všímat především jejich dobrých vlastností. Každý nějaké má. Je třeba myslet na to, co se podařilo a tím ostatním se netrápit, nechat to na Pánu Bohu. Negativní myšlenky jsou jako červ, který nás užírá zevnitř. Když z našeho nitra vypudíme špatné myšlenky, můžeme své nitro naplnit něčím lepším, pak i naše řeč bude příjemná. Není to laciný, ničím nepodložený optimismus. Máme přece našeho nebeského Otce, ten všechno může a všechno řídí. On chce pro nás jen dobré, protože nás miluje. Všechno zná, i všechna naše přání a potřeby. Celý náš život spolehlivě řídí. Proč bychom se tedy čehokoliv báli? Nerozumíme Božím záměrům. Je snadné být optimistou plným víry, když vše vychází podle našich přání. Představme si však situaci, že někdo náš blízký bude vážně nemocen a my se budeme modlit za jeho uzdravení. Když se ten náš blízký uzdraví, budeme v tom vidět Boží zásah, Boží milost, Boží přiznání. Ale co když se neuzdraví, je mu stále hůř i přes naše modlitby nakonec zemře? Znamená to, že Bůh neexistuje nebo že není láskyplný, že to s námi nemyslí dobře? Jistěže ne! To jenom my nerozumíme tomu proč to Bůh takto chce, neznáme jeho cesty a jeho úradky a nemůžeme posuzovat jeho záměry. Vším, co se nám v životě stane, nás Bůh

Druhé vydání

O malověrnosti

strana 7.

vychovává a připravuje pro Boží království. Lidský život se všemi jeho trápeními je přece nepatrný proti věčnosti v Božím království. Přijímejme tedy s pokorou i trápení, která život přináší. V konečném součtu to vždy bude pro naše dobro. Když si toto uvědomíme a ze všech svých sil se toho přidržíme, pak nás opustí malověrnost i malomyslnost. Ježíš však nepřišel proto, aby nás soudil, ale aby nás zachránil. Mnohokrát nás varuje před zničující malověrností. Nabízí nám úžasný prožitek při hledání Božího království, ke kterému bude vše ostatní přidáno. Přečtěme si Matouš 6,25-34. Václav Havel přišel s výrokem “Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.“ To heslo se nám z počátku líbilo, ale později se mu mnozí začali vysmívat. Dokonce se zrodil posměšný termín „pravdoláskaři“. Nenechme si však všelijakými cyniky, pragmatiky a skeptiky namluvit, že víra v Boha, pravdu a lásku je jen iluzí, že ve světě vítězí naopak lež a nenávist a že jedině správnou životní strategií je přizpůsobivost, snaha nevyčnívat, starost o hmotné zabezpečení, o kariéru, chameleónské mimikry bez zásad, přesvědčení a víry. Nenechme se těmito řečmi zviklat a otrávit. Pravda a láska často prohrávají, ale nic nepotřebujeme k životu víc než pevnou víru v to, že nakonec zvítězí. Pravda a láska, to je Bůh. A On nakonec vždycky zvítězí. Ježíš je vítěz. K životu potřebujeme nejvíc víru, která hory přenáší, ztišuje bouře a která nás bezpečně přenese přes všechny vichřice života. Modlitba: „Pane Ježíši, prosíme tě, posiluj naši víru, zbav nás malověrnosti a malomyslnosti. My dobře víme, že s Tebou se nemusíme ničeho bát. Ty jsi náš ochránce a bezpečný přístav. Děkujeme ti za tu jistotu. Amen…“ Marie Hronová - únor 2012

Druhé vydání

Musím zvládnout všechno?

strana 8.

Pokud chceme začít plánovat lepší organizaci, musíme se zbavit všech zbytečností. Nepořádek nás dusí. Dobrým nápadem je pravidelně se zbytečných věcí zbavovat. Já sama nenávidím zbytečné věci natolik, že můj manžel obvykle znervózní, když mě vidí, jak se chystám věci „uklízet“. Katalogy, reklamní letáky a nevyžádaná pošta končí v našem koši v rekordním čase. Není přece žádný důvod, abychom tyto věci odkládali na pozdější čtení. Stejně na ně nebudeme mít čas. Klidně je hoďte do koše. Budete se pak dobře cítit. Když procházíme svůj majetek, velmi často zjišťujeme, že máme příliš mnoho věcí – šaty, do kterých doufáme, že se vejdeme, až shodíme pár kil, kabelky a boty, které se už nehodí k žádnému našemu oblečení, domácí spotřebiče, které chtěl manžel opravit už před deseti lety, prostěradla, která nepasují na žádnou z našich postelí atd. Odborníci doporučují, abychom si vytvořily tři skupiny věcí: ty, kterých se chceme zbavit (a hned je vyhodíme), ty, které můžeme někomu darovat, a ty, které si necháme, protože je používáme. Nepadněte do pasti tím, že budete přerovnávat a kontrolovat hromadu věcí, které jste už chtěly vyhodit, ale bojíte se, že byste je snad mohly ještě někdy upotřebit. Pokud jste nějakou věc už déle jak rok nepoužívaly a leží někde v temném koutě domu nebo garáže, pak je čas najít pro ni nového vlastníka. Zkuste se pustit do organizování a budete za to odměněni... Dobré jitro 19. 6. 2012

Druhé vydání

Pyžamová párty 26. – 27. 5. 2012

strana 9.

Již podruhé byl vagonek cílem těch nejkrásnějších, nejstřelenějších a nejroztomilejších dětských pyžámek. Ano, opět po roce se konala módní přehlídka v pyžamech. To je samo o sobě dost zajímavé, ale jistě nezůstalo jen u této netradiční módní přehlídky. A tak jsem si pozvala k popovídání naší Elenku, která se víkendu také účastnila. Eli, můžeš nám povyprávět, co vše se na takové pyžamové párty dělá? Já vím, že už je to skoro dva týdny, co jsi tam byla, ale snad si na něco vzpomeneš. „Nejdřív nám strejda Imra donesl nanukáče, moc dobrý. Potom jsme dostávali takové papírky a na nich byly různé otázky. Třeba, co bys dělal, kdyby ti najednou na ulici spadly na zem kalhoty, nebo jak pomáháš mamince, co ráda děláš apod. Každý si vytáhl nějakou otázku, na kterou odpovídal a teta Kytka pak četla odpovědi. Potom už se chystala samotná módní přehlídka. To si vezmeš svého plyšáka, oblečeš se do pyžama a předvedeš se ostatním, jak jsi krásná. A po přehlídce byla polštářová bitva. Tak jsme se s Jarouškem pořádně nabušili. A už byl skoro večer a začali jsme hrát různé hry – na komára, na gorily, Honzo vstávej, na Mrazíka, cukr káva limonáda, na tučňáky.“ Tak to jste měli spoustu her. A když jste si dost vyhráli, tak co bylo potom? „Ale to ještě nejsou všechny hry. Ještě byly soutěže družstev v běhu, malovali jsme obrázek v džungli apod. Po těch hrách jsme si opékali buřty – výborný. To byla večeře. Po ní jsme si pouštěli večerníčky – Rákosníčka, Křemílka a Vochomůrku, Dědu Lebedu, Pata a Mata. A už byl čas jít spát. Andrejka nám přečetla příběh

Druhé vydání

Pyžamová párty 26. – 27. 5. 2012

strana 10.

o dětech, které šly s tatínkem na koncert. A když se vraceli všichni domů, tak se děti pořád o něco hádaly – o tatínkovu ruku, o sedadlo v autobuse apod. Ten kluk si přál být dirigentem a v noci se mu zdálo, že jím byl, ale v orchestru ho nikdo neposlouchal a každý si hrál, co ho napadlo. Bylo to hrozné, až křičel ze spaní. Tak mu pak ráno rodiče řekli, že to je stejné, jako s ním a jeho sestrou, když se pořád hádají. A tak už se nehádali. Pak jsme šli spát.“ A jak se spí v takovém železničním vagonku. Většina z nás ve vagonu ještě nespala? „Jsou tam čtyři postele. Dvě děti spí v jedné posteli. Některé děti spaly i na zemi. Noc jsem zvládla dobře, i dojít si ven na záchod. A ráno jsme měli ke snídani výbornou marmeládu od tety Věrky Hromasové. Snědla jsem tři půlky krajíce. Pak už měla Andrejka bohoslužbu a ještě jsme si chvíli i hráli. Jo a abych nezapomněla, teta Běla byla v sobotu v noci v práci a tak jsme se za ní šli podívat a ona nám tam ukazovala krabičku na spouštění závor, výhybky. A já jsem dala čudlíkem dolů závory  a Jaroušek dal ty závory zase nahoru. A všechno možný nám tam ukazovala. A taky říkala, že má moc hodnýho ředitele vláčků, jako toho, co jí zaměstnává. A mávali jsme vláčkům.“ Tak už je to všechno, co jsi nám chtěla říct? „Ne, ještě napiš, že potom pro nás přijel můj tatínek a spravil jim tam schody do vagonku, a taky se při tom trochu říznul do prstu. A potom už jsme jeli domů. Nejvíc se mi tam líbilo opíkání buřtů, hry, spaní ve vagonku s kamarádkou na jedné posteli a u tety Běly v práci. Teď už je to všechno.“ No, vidíš a já se bála, že si na nic nevzpomeneš. Ještěže jsem ty dva týdny počkala. Eli, tak děkuji, že jsi nám to tak pěkně povyprávěla. E + JŠ

Druhé vydání

Jsi jedinečný!

strana 11.

V jednom městečku žili samí dřevění lidičkové – říkali si Wemmíci. Všichni pocházeli z dílny řezbáře Eliho, který žil na kopci nad městečkem. Každý človíček byl originál. Jeden měl malé oči, druhý veliké, jeden velký nos, další jen takový knoflík, no prostě každý z nich vypadal trošičku jinak. Človíčkové měli každý dvě dřevěné schránky. V jedné z nich byly nálepky ve tvaru zlaté hvězdičky a v té druhé byly šedé nálepky ve tvaru puntíku. Človíčkové trávili nejvíce času tím, že chodili po ulicích městečka a dávali si jeden druhému nálepky. Když někdo uměl vysoko skákat přes dřevěné bedny, pak dostal zlatou hvězdičku, nebo když někdo uměl krásně zpívat, nebo vyslovovat složitá slovíčka, pak také dostal zlatou hvězdičku. Pokud se ale někomu něco nepodařilo, nebo něco hloupého řekl, pak dostal šedý puntík. A tak to šlo pořád dokola. V městečku žil jeden malý nešťastný človíček, který se jmenoval Punchinello. Skoro nic se mu nedařilo. Když se pokusil skákat přes bedničky, tak zakopl a upadl a hned mu několik dalších lidiček přilepilo šedé puntíky. Pak jednou šel po ulici a omylem šlápl do kaluže. To vám hned bylo šedých puntíků! Když se pak chtěl omluvit, tak se mu podařilo říci jen něco opravdu hloupého. Došlo to tak daleko, že mu lidé dávali šedé puntíky bez důvodu, jen proto, že už jich měl na sobě tak hodně. Punchinello se cítil mezi ostatními lidmi čím dál hůře a tak se snažil vyhledávat především ty, co také měli hodně šedých puntíků, protože mezi nimi se cítil aspoň o trošičku lépe.

Druhé vydání

Jsi jedinečný!

strana 12.

Jednoho dne se stala zvláštní věc. Punchinello potkal na ulici dívenku, která se jmenovala Lucilla a neměla na sobě žádnou nálepku. To bylo velice podivné. Někteří lidičkové ji proto, že nemá žádnou nálepku, obdivovali a snažili se jí dát hvězdičku, ale žádná na ní nechtěla držet. Pak někteří další lidičkové, když viděli, že nemá žádnou hvězdičku, pomysleli si, že je s ní asi něco v nepořádku a snažili se jí přilepit puntíky – ale ani ty na ní nedržely. Punchinello se rozhodl, že musí vypátrat, co za tím je a zeptal se Lucilly: „Jak to, že nemáš na sobě žádné nálepky?“ Lucilla mu na to odpověděla: „To proto, že každý den ráno jdu na návštěvu k řezbáři Elimu. Měl bys k němu také zajít na návštěvu.“ Tahle krátká rozmluva nedala Punchinellovi spát. Večer, když se setmělo, se díval nahoru na kopec, kde v dálce svítily okna řezbářské dílny Elího a nahlas přemýšlel: „Co se může stát, když se tam jednou zajdu podívat, když tam zajdu na návštěvu? Ta Lucilla je velice zvláštní, ale asi na tom něco bude.“ A tak druhého dne hned ráno se Punchinello vydal na návštěvu řezbáře. Když vstoupil do dílny, musel úžasem otevřít pusu. Všechno bylo úžasně veliké. Kladívko jako jeho celá jeho paže! Punchinello měl chuť vzít nohy na ramena a honem utíkat pryč, když tu najednou uslyšel hluboký hlas, jak říká: „Punchinello, to jsem rád, že jsi přišel na návštěvu, už dávno jsem tě čekal, že přijdeš.“ Punchinello se úlekem nemohl ani pohnout, když tu najednou ho velká ruka zvedla ze země a postavila na stůl.

Druhé vydání

Jsi jedinečný!

strana 13.

Řezbář si jej prohlížel laskavýma očima a říká: „Vidím, že máš na sobě hodně šrámů a šedých puntíků.“ Slabým, ustrašeným hláskem se Punchinello snažil omlouvat: „Ale já jsem se snažil, ale nic se mi nedaří.“ Řezbář se na něj usmál a říká: „Můj milý, vy lidičkové se tak strašně moc staráte o to, co si o vás myslí ti ostatní …, já jsem tě vyřezal takového, jakého jsem tě chtěl mít. Pro mě jsi ten jediný nejlepší Punchinello, jaký existuje, a mám tě rád takového, jaký jsi. To, co si o tobě myslí ostatní, pro mne nic neznamená. Teď jdi domů a zase brzo mě přijď navštívit, protože tě rád vidím.“ S těmito slovy milého Punchinella postavil na zem. Punchinello najednou cítil, že se něco změnilo. Řezbář Eli si o něm nemyslí, že je človíček, který si zaslouží jen šedé puntíky, ale má ho doopravdy rád! Punchinello z radosti přeskočil práh dílny a tu jeden z jeho šedých puntíků odpadl s velkou ránou na zem a odkutálel se do neznáma. I když se nejmenujete právě Punchinello a ani třeba nepocházíte z vesničky človíčků Wemmíků, mějte na paměti jednu věc: „Člověk se dívá na to, co má před očima, ale Hospodin se dívá na srdce.“ (1. Samuelova 16,7) (Napsal Max Lucado, přeložila Pavla Svobodová, užito v programu Mladí mladým – večerníčky Oldy Svobody 1999)

Elen Kociánová

Druhé vydání

Slavnostní sobota 12. 5. 2012

strana 14.

12. 5. 2012 přivítal náš sbor jednoho z kazatelů, který působil v našem městě a okolí, a to bratra Josefa Cepla s jeho rodinou. Na tuto sobotu se jistě všichni těšili. I já jsem si říkala, jak budou Ceplovi vypadat a jak se jim daří. První osobu rodiny jsem poznala – krásnou Alenku. Za ní šel mladý muž – říkala jsem si, že to asi bude její přítel. Ale pak tam byla ještě jedna dívka…Nakonec to bylo jasné, byl to Ondra – syn – a jeho přítelkyně. Omlouvám se Ondrovi, že jsem ho hned nepoznala, stal se z něho dospělý charizmatický muž. Květu a Josefa jsme přivítali bez zaváhání. Jsou stále stejní – usměvaví, příjemní, vstřícní, velkorysí… Sobota probíhala v podstatě tradičně a potěšilo nás jistě zejména to, že Josef nám velice poutavě přiblížil svoji práci v Praze a sílu Ducha Svatého v evangelizaci tak velkého města, jako je Praha. Sobotní škola se přímo nabízela svým úkolem ke vzájemnému sdílení. Ač nás bylo tentokrát v kruhu skutečně hodně, věřím, že z ní měli všichni velký zážitek a užitek. Společná sobota i s ledečskými a chotěbořskými byla skutečně mimořádná. Mimořádné bylo i kázání, které jsme společně od bratra Cepla vyslechli.

Druhé vydání

Slavnostní sobota 12. 5. 2012

strana 15.

Žalm 24 chválí Hospodina a zdůrazňuje, že Hospodinova je země se vším, co je na ní. Historický text je stále mocný a živý a promluva kazatele byla opravdu aktuální a výchovná. Znovu jsem si uvědomila, jak velké požehnání v sobě nosí Boží Duch a jak ho může každý okusit. Přeji si, aby druzí na nás viděli, že nás Boží Duch mění a naplňuje. 12. 5. 2012 měl bratr Josef Cepl i narozeniny. Dostal od nás dort, který jsme mu pak společně snědli, a my všichni mu přáli a přejeme pevné zdraví a Boží ochranu. Dopolední slavnost byla zakončena společným agape. Děkuji Bohu za štědrost a péči o každého z nás. Žijeme v bohaté a klidné zemi. Máme všeho dostatek, můžeme se volně navštěvovat, scházet se k modlitbám. Bože, chválím Tě a děkuji! Amen… NV

Druhé vydání

Lék je účinný až po požití

strana 16.

„…Věřím v Ducha Svatého, svatou církev obecnou, společenství svatých…“ Můj táta odešel ze života dobrovolně před necelými třiceti lety. Nikdy už se nedozví, jak mi chyběl. Nikdy se s ním nebudu moci poradit při jakémkoliv neúspěchu, stejně tak se nebudu moci ješitně pochlubit při jakémkoliv úspěchu. Věříte v gravitaci? Gravitace je zákon, jistě. Ani si neuvědomujeme, že v gravitaci věříme, stačí, že s ní v životě počítáme. Ale věřte mi, jsou chvíle, kdy bych gravitaci zrušil. To tahle síla dokonala tátovo rozhodnutí ukončit své bolesti. Věřit. Věřit v něco, nebo věřit někomu. V obou případech je nutné být přesvědčen, že to něco nebo někdo je. Naučil jsem se, díky teologii, v poslední době používat následující vztahovou trojčlenku. Dá se snadno aplikovat do jakékoliv oblasti života, ale nejlépe ve vztazích: Věřit je základ. Důvěřovat je druhý krok, který prověří až čas. Dlouhodobé důvěře a víře se říká věrnost. Ale i kdyby byla narušena věrnost a s tím pak důvěra, tím spíš budu přesvědčen, že ten, kdo mi ublížil, je, tedy existuje. Na počátku křesťanství, ve chvíli, kdy se Ježíš loučil se svými učedníky, říká svým následovníkům, které my nazýváme apoštoly: „…dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky…“ Je možné dostat sílu, když v ní nevěříte? Je možné s ní disponovat, i když jí nedůvěřujete? K čemu jsou mi plná ústa síly, které ale nejsem věrný? Ve svých letošních zamyšleních v této rubrice mluvíme o Apoštolském vyznání. Pravdou je, že dějiny křesťanského vyznání víry jsou složité. Nezůstalo u jediné formulace a církev, která měla být jedno, se rozdělila v množství útvarů s nejednoduchými vzájemnými vztahy.

Druhé vydání

Lék je účinný až po požití

strana 17.

Ale podle apoštola Pavla je původní vyznání křesťanů vcelku jednoduché. V 1 Korintským 12,3 říká, že „nikdo nemůže říci: "Ježíš je Pán", leč v Duchu svatém.“ Všichni počítáme s gravitací, ale ne všichni počítáme s Ježíšem Kristem. Málo lidí je věrných větě: Ježíš je Pán. Přitom o Kristu je psáno, že je Původcem a Stvořitelem všeho, tedy i gravitace. Je o něm psáno, že „Kristus je hlavou církve, těla, které spasil.“ Věřím v Ducha svatého, církev patřící Ježíši Kristu a věřím také společenství věřících lidí, pokud svou víru prohloubili v důvěru a věrnost. Ale jak v Bibli píše Jakub – věřit nestačí. „Ty věříš, že je jeden Bůh. To je správné. I démoni tomu věří, ale hrozí se toho.“ Věříte, že vám pomůže předepsaný lék? Ale k čemu by vám to bylo, pokud byste ten lék neužili podle návodu lékaře? Lék, jak je známo, je účinný až po požití. Stejné tomu je s vírou náboženskou. Věřit nestačí. Důležité je naučit se důvěřovat a také být věrný nejdůležitějšímu krédu ve vesmíru. Ježíš je Pán. Přeji vám Bohem (po)vedený zbytek léta Aleš Kocián článek byl určen do červencového čísla litomyšlské Lilie

Druhé vydání

Co je to citrón?

strana 18.

Doktor Gerald Stalh nám podává zprávu o nespočetných případech očních katarů, které byly vyléčeny používáním kapek stejného poměru citrónové šťávy a destilované vody do očí třikrát denně. Atletická noha nepotřebuje žádná drahá léčiva. Citrónová šťáva spolu ze šťávou z papáji se nazývá „vstřebávač“ těchto problémů. Několik předních zubních lékařů předepisuje citrónovou šťávu a sůl na těžké stádium paradentózy. Citron je jedním z nejrychleji reagujících nepřátel proti bacilům. Průmysloví chirurgové používali citrón v případech zánětu rány, což mělo úžasný úspěch. Královští specialisté z Harley Street v Londýně dávají dětem královské rodiny citrón a med při bolestech v krku. Mnoho lidí, kteří vynaložili velké sumy k vyléčení tvrdohlavých ekzémů, byli přivedeni k domáckému citrónu, když už neměli žádné další peníze, aby zjistili, že se ekzém velmi rychle ustálil a po čase je nenávratně opustil úplně. ASTMA - Dr. Joseph H. Greer nemá žádné obavy, že by se jeho pacientům vrátilo astma. K všeobecné detoxikační dietě jim dává 2 polévkové lžíce citrónu před každým jídlem a před spaním. KAŠEL - Pečené citróny – peč na sucho celý citrón, dokud nerozpukne a neotevře se – se dávají na kašel a nachlazení pacientům všeho věku s obrovským úspěchem. Když se citrón rozevře, smíchej z něho vymačkanou šťávu se šťávou z čerstvého ananasu (půl na půl) a trochou medu. Pacient pocítí okamžitou úlevu. Ananasová šťáva k citrónu dodá své mocné „trávicí“ enzymy, čímž uvolní hleny v krku.

Druhé vydání

Co je to citrón?

strana 19.

ŽLUČNÍK - Existují lékaři, kteří zakazují jakékoliv léky při potížích se žlučníkem a poučí své pacienty, aby omezili aspoň na jeden den všechno, kromě citrónové šťávy. Stav spojený s pocitem na zvracení, nedostatkem chuti k jídlu, s trávicími problémy, špatnou chutí v ústech je velice často zapříčiněn „lenivými“ játry. RŮŽE - Mnoho lidí se hrozí při pohledu na infekční zarudnutí kůže! Obklady z citrónové šťávy jsou obrovskou úlevou poté, co se všechny mocné léky ukážou jako neužitečné. OTOKY - Oloupejte z citrónu kůru, nasekejte dužninu na malé kousky a přikryjte medem. Na začátek si vezmi jeden citrón a takto vymačkej posléze šťávu s medem; postupně každý den přidávej, dokud nebudeš brát šťávu z 8 nebo 10 citrónu za den. ZIMNICE a TEPLOTA může vzniknout z několik příčin; navzdory tomu je citrón vždy velkou pomocí. Španělé to nazývají přítelem, který nikdy neselže. Tady je ta španělská metoda, jak je popsána doktorem Woodem: „Šťáva z jednoho citrónu se přidá do hrníčku čaje z červeného jetele nebo vojtěšky alfalfa a vypije se najednou dvakrát denně bez mléka a cukru.“ REVMA - Užívej šťávu z poloviny citrónu před každým jídlem a před uložením se k spánku. Může to být před použitím ředěno destilovanou vodou anebo použito ve forma silné citronády, také dvakrát denně aplikuj citrónovou šťávu na postiženou oblast z venku – externě. Většina lékařů, kteří používají tuto léčbu, tvrdí, že po třech dnech, jistý ale pomalý proces léčby citrónem ukazuje své očistné a bolesti utišující kvality.

Druhé vydání

Co je to citrón?

BOLENÍ HLAVY - Citrónová šťáva s několika lžičkami červeného jetele nebo vojtěšky alfalfa) je skvělou léčbou barmana pro ty, kteří mívají nepřetržité bolení hlavy – jiných příčin. Takto se jeho zákazníci mohou naprosto proti bolesti.

strana 20.

horkého čaje (nejlépe z důmyslného Newyorského nebo taky bolesti hlavy z zbavit užívání všech léků

ZUBNÍ KÁMEN - Citrónová šťáva je sama o sobě úžasný prostředek pro čistění zubů. Pokud namáčíte kartáčky do zředěné citrónové šťávy, budete mít čisté jak kartáčky tak zuby. POSÍLENÍ - Mnoho žen, mužů a dětí, kterým chybí vytrvalost, mají nedostatek vápníku. Pokud se 30 dní dvakrát denně užívá citrónový koktejl, tak dojde ke změnám v chemii těla, což velmi posílí organismus, zlepší se paměť a výdrž, stejně jako se člověku vrátí barva do tváří. Citrónový koktejl se dělá z citrónové šťávy, sojového mléka a medu rozmíchaného v mixéru nebo ještě lepší roztřepaného v šejkru. VYČERPANOST - Poutníci na dlouhých cestách, stejně jako cestovatelé a badatelé se dívají na citrón jako na dar z nebe. Když začnou pociťovat únavu, vysají trochu šťávy z citrónu skrze díru, kterou udělají nahoře ve slupce. Je to velmi rychle účinný lék, který dodává téměř neuvěřitelné občerstvení. Badatelé používají citrón jako ochranu před mnohými tropickými infekcemi. Trocha citrónové šťávy uhasí žízeň daleko lépe než mnohonásobně větší množství vody. Zkušení cestovatelé tvrdí, že když přidali citrónovou šťávu do běžné pitné vody v různých oblastech, je to jako desinfekční prostředek a zabraňuje to vzniku nemocí, které by vznikly z rozdílných vodních zdrojů.

Druhé vydání

Co je to citrón?

strana 21.

ARTROZA - se citrónovou šťávou a olivovým olejem jemně masírují klouby po předchozím zahřátí horkou koupelí nebo suchými horkými obklady v posteli. Obklady z citrónové bílé dužiny se všeobecně používají na vředy, abscesy a poranění kůže. Vnitřně se při tom také užívá citrónová šťáva. Při bronchitidě je dobré používat citrón a olej pro kloktání (žvýkání – poté vyplivnout) a také pro vnější masáž krku a hrudi. Při cirhóze jater se denně používá i tucet citrónů ve zdravotním domě doktora Malleta. Pacienti dále ve své stravě nedostávají škrob a jí hodně ovoce jako jsou rozinky, pomeranče, ananasy atd. Úžasných výsledků se dočkali ti, co trpěli kolikami, když masírovali břicho dvakrát denně (když leželi) citrónovou šťávou a olivovým olejem. Při průjmu doktor Mallet používal jablečnou dužinu a citrónovou šťávu jak pro mladé tak i pro staré. Při ekzémech se citrónová šťáva s ananasovou šťávou podává každou hodinu a k tomu strava bez škrobů, dokud není nemoc vyléčena. Chřipka, bolest hlavy, porucha trávení se léčí se zvyšujícím se použitím citrónové šťávy jak vnitřně tak z venku. Při žloutence se citrónová šťáva podává spolu s mrkvovou šťávou. Doktor Mallet dosáhl úžasných výsledků při léčbě neurózy pomocí olivového oleje a citrónové šťávy. Důležitý vápník, kterého je většinou při neuróze málo, je takto podán spolu s nervy vyživujícími látkami v olivovém oleji, což dodá pacientovi do jeho stravy šmrnc. Denní masáž olivovým olejem a citrónovou šťávou musí být také přísně dodržována.

Druhé vydání

Co je to citrón?

strana 22.

Léčba hemeroidů v tomto citrónovém zdravotním středisku je také velmi úspěšná. Strava je podávána suchá. Žádná voda se nepoužívá – pouze ovoce a zelenina. V noci se jemně dovnitř rektálně aplikuje (klystýr) malý hrníček teplého olivového oleje a citrónové šťávy – a nechá se působit. ALKOHOL - Člověku by mělo být ukázáno zlo tohoto jedovatého nápoje a požehnání absolutní abstinence. Měl by se vzdát věcí, které zničily jeho zdraví, a nahradit je množstvím ovoce. Pomeranče, citróny, švestky, broskve a mnohé jiné ovoce. Boží svět je produktivní, pokud se budeme pořádně snažit. Je zjištěno, že čím více se dodá do stravy ovoce, zvláště citronů, tím menší je chuť po alkoholických nápojích. STŘEVA - Šťáva z jednoho citrónu ve sklenici teplé vody je velmi efektivním simulantem trávení. Zácpě se dá velmi úspěšně předejít pitím dvou až čtyř sklenic citrónové šťávy hned po ránu. Ve většině případů se může citrónová šťáva použít místo octu, jako je třeba zavařování či zálivky do salátu, ochucení polévek atd. Takto se člověk vyhne škodlivým účinkům, které tělu ocet způsobuje. Přeloženo z materiálů Abundant Life Ministy, P.O.BOX 913; Chadron, NE 69337; USA

Z internetu zpracovala Marie Nováková

Druhé vydání

Dar pro Shamoli a její rodinu

strana 23.

Před časem přišla z Adry nabídka v projektu Bangbaby – seznam věcí, potravin či zvířat, která bychom mohli sponzorsky pořídit našemu adoptovanému dítěti v Bangladéši. Tady se projevila výhoda toho, že je nás do této adopce zapojeno víc a mohli jsme tedy vybrat i něco dražšího. Nevěděli jsme ale, co by se naší Shamoli nebo jejich rodině nejvíc hodilo, proto jsme poprosili pracovníky Adry, jestli by to mohli zjistit. Ti tak ochotně udělali a za nějaký čas přišla odpověď z několika možnostmi. Mezi nimi byla i mladá kravka. Pro tu jsme se tedy rozhodli. A aby to byla radost i pro děti, ještě jsme přidali nějaký peníz i na hračky a dětské potřeby.

Druhé vydání

Dar pro Shamoli a její rodinu

strana 24.

Finanční hotovost odešla na účet Adry a pak už jsme jen čekali, jak to celé dopadne. Když už jsme na vše téměř zapomněli, tak přišly najednou fotografie mladé krávy a jejích nových majitelů – naší Shamoli s její rodinou – maminkou, tatínkem a malým bratrem. Myslím, že když se podíváte na fotky, tak není potřeba nic dalšího psát. Jsme moc vděční Pánu Bohu i pracovníkům Adry, že jsme mohli být nepatrným nástrojem k štěstí jiných. Tak ať Pán Bůh žehná naší spřátelené rodině v Bangladéši a kravka je jim k požehnání. JŠ

Druhé vydání

Oznámení

strana 25.

VE fotografiích si můžeme připomenout hezké chvíle návštěv, které jsme mohli v uplynulých měsících u nás přivítat. - 18. Února to byli manželé Muzikářovi, kteří nám pohovořili o adventistické základní škole Eliáš. -10. Března jsme u nás přivítali spřátelený sbor Žďár nad Sázavou. - 12. Května jsme se potěšili s celou rodinou Ceplových. Návštěvu Muzikářových a Ceplových zprostředkoval Jaroslav Čáp, díky mu za to. - 9. Září – v neděli, chceme s pomocí Boží zorganizovat koncert na náměstí v Havlíčkově Brodě. Hrát by měla skupina Jindřicha Černohorského GRACE. Koncert by měl být od 15 hodin. Skupina by měla být na místě už po poledni, aby mohli rozestavět apartůru na náměstí. Trvat by měl cca jeden a půl hodiny, tedy do 16,30. Asi by bylo dobré, kdybychom měli u podia také nějaký stánek s literaturou ap. - Od 3. Listopadu bychom po tři sobotní večery rádi uvítali bratra Vladimíra Krále, který by měl v Havlíčkově Brodě přednášky. Tématicky je teprve budeme vybírat. Pokud to bude možné, tak první sobotu, tedy toho 3. Listopadu, by byl bratr Král u nás celý den a posloužil by nám i slovem Božím. Byla by tedy společná bohoslužba pro všechny tři sbory

Druhé vydání

Foto příloha

Návštěva br. Zbyňka Muzikáře s rodinou

Společná bohoslužba se Ždárem n S.

strana 26.

Druhé vydání

Foto příloha Křest Gábinky Mandlové

strana 27.

Druhé vydání

Foto příloha Křest Gábinky Mandlové

strana 28.

Druhé vydání

Recept Pro Naše Kuchtíky

strana 29.

DOMÁCÍ OVOCNÝ ČAJ 1 kg černého rybízu /i jiného ovoce-co mrazák a zahrada dá /- lepší tmavého pro barvu 7OO až 8OO gramů cukru 1 vanilkový cukr /dávám jich víc/ 6 lžic rumu Za stálého míchání vařit maximálně 10 minut /záleží na tuhosti ovoce/.Nandat do sklenic, kdo chce, může přidat ještě lžičku rumu i více -zase podle velikosti sklenice. Já ho ale už nedávám. Zavřené skleničky - ještě horké otočit dnem vzhůru. A pak už jen pít a pít... Nejvíc k chuti přijde v zimě. Vodu jsem do ovoce přidávat nepotřebovala. Jak se rozváří s cukrem, uvolní šťávu. Čaj dělám především z červeného rybízu, ten má šťávy dost, stejně jako jahody nebo ryngle. "Čaj" se nekazí, když je nenačatý. Jakmile se otevře, dávám skleničku do lednice dobře zavřenou. Ale protože ho dávám do malých skleniček, brzy se spotřebuje. Do hrnečku si dáte cca dvě čajové lžičky ovocného čaje a zalijete vařící vodou. MN PS – My si jej přidáváme do slabšího bylinkového čaje a je to moc dobré. JŠ

Narozeniny

Druhé vydání

strana 30.

ČERVENEC: 3. Evička ŠULISTOVÁ, 14. Lucka Marušáková, Jaroslav Čáp, 16. Matouš Kocián, 18. Mirka Šulistová, 31. Vlastík Šturc

SRPEN: 3. Vlasta Marušáková, 6. Davídek Krupička, 12. Lenka Zmrhalová, 15. Jaroslava Ščerbová, 30. Karel Caska

ZÁŘÍ: 2. Aleš Kocián, 3. Karel Mottl, 7. Jiřinka Fialová, 17. Petr Hořínek, 24. Mirka Kroužková, 25. Jaroslav Marušák, 27. Jan Marušák

Druhé vydání

Motivace k modlitbám za druhé

Církev, ADRA Sbory Ledeč,Havlíčkův Brod s Chotěboří (za jejich jednotlivé členy)

Členové našich sborů a jejich rodiny Vzájemný soulad a Boží duch mezi našemi sbory Upevnění naší víry a za Boží klid v našich srdcích Teologický seminář Akce PATHFINDER a mládeže Osobní duchovní růst Bangladéšské Děti Senioři z domova důchodců Bývalí přátelé ze sboru Koncert 9. Září Přednášky listopad Marcel Honzíček

strana 31.

Ejemovi Ceplovi J. a L. Czopikovy Slaninovi Kociánovi Míchalovi Pavel Harvánek Zmrhalovi Ježkovi Lenka Mandlová s rodinou Jarmilka Tomšů Paní Lukavská Jaruška Štědrá s rodinou Jindra Marušák s rodinou

Druhé vydání

S úsměvem jde všechno líp

strana 32.

Pouští jde poutník, když najednou zpozoruje, že jej pronásleduje lev. Začne utíkat, avšak lev je stále blíž. Když už je těsně u něho, padne na kolena a prosí Boha: "Pane, vnukni tomu lvovi, prosím, křesťanské smýšlení!" Lev okamžitě padne na kolena, sepne packy, vzhlédne k nebi a říká: "Pane, děkuji ti za tento pokrm, který mi tak milosrdně posíláš do cesty..." ……………………………………………………………………………………………………………………… Přečetli jsme si ve sborových časopisech: * Rev. Merriwether hovořil krátce, k potěšení všech posluchačů. * Z důvodu onemocnění faráře jsou pravidelná středeční uzdravovací shromáždění až do odvolání zrušena. * Veškerou hudbu pro dnešní bohoslužby složil Georg Friedrich Händel k 300. výročí svého narození. * Nedovolte starostem, aby vás úplně zničily. Sbor rád pomůže. * Pamatujte v modlitbách na všechny, kdo jsou nemocní z našeho společenství. * V šest hodin budeme mít ke společné večeři pečené fazole. Hudba bude následovat. * Téma odpoledního kázání zní “Co je to peklo?” Přijďte dřív a poslechněte si zkoušku naší chválící skupinky DŠ

Druhé vydání

Závěr

strana 33.

Ať žijí prázdniny a dovolené. Hodně si odpočiňte, osvěžte, zažijte hodně krásného, láskyplného, letního... A v tom všem ať vám dává Pán Bůh moudrost a ochranu. JŠ

Příští číslo vyjde na přelomu září a října 2012. Příspěvky zasílejte na adresu: [email protected]

Zpravodaj pro své členy vydává sbor CASD HB*. Příspěvky: Marie Hronová, Elen Kociánová, Aleš Kocián, Naďa Vrbatová (NV), Marie Nováková (MN), Elen Ščerbová, David Ščerba (DŠ), Jaroslava Ščerbová (JŠ) Grafická úprava David Ščerba a pro internetovou verzi Jaroslav Čáp, Telefon redakce: 739 471 368, 739 327 601 *Neprodejné.