Proč je tato metodika potřebná?...2 O Knize Přístup školy podporující zdraví...5

RŮSTEM DOSPÍVÁME

RŮSTEM DOSPÍVÁME

Kniha 1: Důkazy a přehledy


Obsah Proč je tato metodika potřebná?..............................................................................................2 O Knize 1.................................................................................................................................4 Přístup školy podporující zdraví..............................................................................................5

Část 1: Růst a změny..............................................................................................................9 Kapitola 1.1 Jídlo pro růst......................................................................................................10 Kapitola 1.2 Pohybová aktivita..............................................................................................18 Kapitola 1.3 Přizpůsobení pubertě.........................................................................................27

Část 2: Strava a mladí lidé.....................................................................................................32 Kapitola 2.1 Stravovací zvyklosti a preference.....................................................................33 Kapitola 2.2 Nadváha a obezita.............................................................................................42 Kapitola 2.3 Diety..................................................................................................................48 Kapitola 2.4 Poruchy příjmu potravy.....................................................................................54

Část 3: Obraz a skutečnost......................................................................................................60 Kapitola 3.1 Sebevědomí........................................................................................................61 Kapitola 3.2 Obraz těla (body image).....................................................................................66 Kapitola 3.3 Role médií..........................................................................................................73 Informační listy 1 2 3 4 5 6 7 8 9

Současné stravovací zvyklosti dětí a dospívajících.................................................80 Výživové cíle a pokyny pro pohybovou aktivitu mladých lidí ve Skotsku.............83 Energetická rovnováha a výživové požadavky........................................................86 Iniciativy týkající se výživy ve školách...................................................................89 Zubní a ústní zdraví mladých lidí............................................................................93 Biologické změny v pubertě....................................................................................96 Voda.........................................................................................................................99 Média......................................................................................................................102 Kojení.....................................................................................................................105

Poděkování...........................................................................................................................108

1

RŮSTEM DOSPÍVÁME

Proč je tato metodika potřebná? Je několik důvodů, proč byla tato metodika vytvořena: •

Společnost prochází významnými společenskými změnami, které mají vliv na zdravé stravování a podporu zdraví. Tyto změny zahrnují např.: - měnící se vzorce životního stylu a pohybové aktivity - vliv médií - měnící se charakter pracovního a rodinného života. •

•

Obavy ohledně stravovacích zvyklostí mladých lidí se nemohou řešit pouhým předáváním většího množství znalostí a rad. Klíčové jsou také psychologické a kulturní aspekty, které mohou mít výrazný dopad na to, jak se lidé stravují. Existují pozitivní trendy ve stravovacích zvyklostech dětí školního věku, zejména pokud jde o konzumaci ovoce, syrové zeleniny a salátů, ale objevují se i trendy negativní jako je zvýšená spotřeba potravin s vysokým obsahem tuku, sladkých nápojů a cukrovinek (Todd et al., 2000, Currie et al., 2004).

•

Přibývá důkazů, že stále více mladých lidí je nespokojeno s tvarem svého těla (Todd et al., 2000, Currie et al., 2004) a že se zvětšuje rozdíl mezi tím, jak nahlížejí na svůj skutečný tvar těla a tím, jaký tvar těla považují za ideální.

•

Počet mladých lidí a dospělých ve Skotsku, kteří mají nadváhu, se zvyšuje (Shaw, McMunn and Field, 2000) a s nadváhou spojená zdravotní rizika zavdávají důvod k obavám. Jak stravovací zvyklosti,


tak neaktivní životní styl k tomuto trendu přispívají. Je prokázáno, že ve Skotsku narůstá počet jak dívek, tak také chlapců, kteří drží, nebo někdy drželi dietu (Todd et al., 2000, Currie et al., 2004). Reklama je ve Velké Británii regulována méně než v některých evropských zemích (Dibb and Castell, 1995). Reklamní spoty, které propagují potraviny s vysokým obsahem tuku nebo cukru, v čase, kdy televizi sledují i malé děti (Young, 2002), mohou narušovat úsilí vynaložené na vzdělávání v oblasti zdravé výživy. Hungry for Success: A whole school approach to school meals in Scotland (Scottish Executive, 2003) zdůrazňuje potřebu zabývat se složitou problematikou stravování mladých lidí v rámci přístupu školy podporující zdraví. škol Z projektu evropské sítě podporujících zdraví (Inchley a Currie, 2003) vyplynulo, že učitelé považují otázky týkající se zdravého stravování za důležité, ale někdy si nejsou jistí, jak ve výchově ke zdraví a podpoře zdraví ve škole postupovat dál. Tato metodika spolu s Health Education 5-14 National Guidelines (Learning and Teaching Scotland, 2000), Being Well Doing Well (Scottish Heatlh Promoting Schools Unit, 2004) a Hungry for Success guidelines (Scottish Executive, 2003) nabízí skotským učitelům praktickou podporu při tvorbě uceleného plánu pro výuku o zdravém stravování. Přístup škol podporujících zdraví je nedílnou součástí školní politiky. The Scottish Executive (2003) vyzvala každou školu, aby se do roku 2007 stala školu podporující zdraví.

2

RŮSTEM DOSPÍVÁME Růstem dospíváme uvádí zdravé stravování do kontextu přístupu škol podporujících zdraví.


Hlavní odkazy

Scottish Heatlh Promoting Schools Unit (2004). Being Well Doing Well: A framework for health promoting schools in Scotland. Dundee: Learning and Teaching Scotland.

British Medical Association Board of Science and Education (2003). Adolescent Health. London: BMA.

Shaw, A., McMunn, A., Field, J. (Eds.) (2000). The Scottish Health Survey 1998. London: The Stationery Office.

Currie, C., Roberts, C., Morgan,A., Smith, R., Settertobulte, W., Samdal, O., Rasmussen, V.B. (Eds) (2004). Young People´s Health In Context. Health Behaviours in School-aged Children: A WHO cross-national collaborative study (HBSC International Report from the 2001/02 survey). WHO Series ´Health Policy for Children and Adolescents´, Issue 4. Copenhagen: WHO.

Todd, J., Currie, C., Smith, R., Small, G. (2000). Health Behaviours of Scottish Schollchildren: Technical Report 3: Eating and activity patterns on 1990s. Edinburgh: Research Unit in Health and Behaviour Change, University of Edinburgh. Young, I. (2002). Is Healthy eating all about nutrition? Nutrition Bulletin. 27: 7-12.

Dibb, S., Castell, A. (1995). Easy to Swallow, Hard to Stomach. The Results of a Survey of Food Advertising on Television. London: National Food Alliance. Inchley, J. (2000). The European Network of Health Promoting Schools on Scotland, Healthy Eating Project: Report of Phase 2 of the Baseline Needs Assessment. Edinburgh: RUHBC, University of Edinburg. Learning and Teaching Scotland (2000). 5-14 National Guidelines, Health Education: Guide for teachers and managers. Dundee: Learning and Teaching Scotland. Scottish Executive (2003). Improving Health in Scotland: The challenge. Edinburgh: The Stationery Office. Scottish Executive (2003). Hungry for Success: A whole school approach to school meals in Scotland. Final report of the Expert Panel on School Meals. Edinburgh: The Stationery Office.

3

RŮSTEM DOSPÍVÁME


O Knize 1 Pro koho je Kniha 1? Kniha 1 Růstem dospíváme nabízí komplexní, fakty podložený přehled o zdravém stravování ve vztahu k mladým lidem a řeší mnoho z diskusí, které se tohoto tématu dotýkají. Kniha byla vytvořena pro základních škol (1. i 2. stupně).

učitele

Tato kniha umožní stavět na dosavadních dovednostech a zkušenostech učitelů a zvýšit jejich sebedůvěru při zkoumání široké škály otázek týkajících se mladých lidí a jejich stravování, a to v rámci přístupu školy podporující zdraví. Co Kniha 1: Důkazy a přehledy nabízí? Kniha nabízí informace o tématech týkajících se zdravého stravování mladých lidí. Rozmanité oblasti zkoumají např. růst a vývoj, obraz těla (body image), sebevědomí, pubertu, roli médií, výživu a pohybovou aktivitu. Cílem je zvýšit povědomí o některých klíčových otázkách, které se vztahují k mladým lidem, a prezentovat poznatky o zdravém stravování co nejjasněji a nejaktuálněji. Zdravé stravování se rychle posunulo do výzkumné i politické agendy (WHO, 2003) a znalosti se stále vyvíjí. Kniha by měla tuto problematiku představit z holistické perspektivy, která bere v úvahu širokou škálu faktorů ovlivňujících postoje, přesvědčení, zkušenosti a chování mladých lidí. Zvláštním rysem této metodiky je, že bere

duševní, emocionální a sociální otázky jako základ jakéhokoli zkoumání ohledně zdravého stravování. Jak knihu používat? Každá kapitola představuje základní informace, které pomohou učitelům při přípravě lekcí. Kapitoly zkoumají konkrétní témata a poskytují odkazy a další informace, které může učitel využít k upevnění svých znalostí a k pochopení problematiky. Informační listy nabízejí další podrobnosti a věcné informace o klíčových bodech zmíněných v kapitolách. Učitelé najdou v metodických materiálech některá témata, která se opakují, např. role médií v ovlivňování názorů a chování. To mohou vzít v úvahu jednak při jejich přípravě na lekce a s tím související četbě materiálů z Knihy 1, jednak při přípravě příslušných lekcí, kde mohou zvážit dát některé texty v průběhu lekce k dispozici okopírované.

Hlavní odkazy a další prameny Scottish Executive (2003). Improving Health in Scotland: The challenge. Edinburgh: The Stationery Office. Scottish Executive (2003). Hungry for Success: A whole school approach to school meals in Scotland. Final Report of the Expert Panel on School Meals. Edinburgh: The Stationery Office. World Health Organization European Region (2003). The First Action Plan for Food and Nutrition Policy. Copenhagen: WHO.

4

RŮSTEM DOSPÍVÁME


Přístup školy podporující zdraví Související informační listy Související ukázkové lekce 4: Iniciativy týkající se výživy Zdravé stravování ve škole ve školách podporující zdraví

Související aktivity 9. Kde stojíte? 10. Jaké faktory ovlivňují zdravé stravování? 11. Znaky školy podporující zdraví 12. Jak mohou školy podporovat psychické a emocionální zdraví? 15. Jak se můžeme dozvědět, co si děti myslí a co cítí? 33. Puberta – story-boardy 34. Jaká pomoc může být poskytnuta? 46. Co byste udělali?

5

RŮSTEM DOSPÍVÁME


Přístup školy podporující zdraví Klíčové body • •

•

•

Škola podporující zdraví (ŠPZ) integruje podporu zdraví do všech prvků školního prostředí. Skotská vláda očekává, že všechny školy budou školami podporujícími zdraví do roku 2007. Programy ŠPZ jsou nejefektivnější, pokud jsou mnohostranné, integrované do kurikula, širších školních a komunitních iniciativ a pokud školy spolupracují s rodiči a místními úřady. Studie ukázaly, že ŠPZ má pozitivní dopad na sociální a fyzické prostředí školy.

Všechny systémy a postupy, které má škola k dispozici – výuka a učení, řídicí struktury, komunikační systémy, společenské prostředí – jsou využívány k tomu, aby pomohly žákům, učitelům a ostatním členům školního společenství získat kontrolu nad jejich fyzickým i duševním zdravím a aby jej pomáhaly zlepšovat. Ve výzkumu, který se dětí ptal na jejich názory, děti označily následující klíčové znaky školy podporující zdraví (MacGregor a Curie, 1995). ŠPZ je taková, že: • každý do ní chce chodit • chce, aby byli lidé zdraví, ať jsou kdokoli • má étos, který počítá s každým • umožňuje, aby se každý cítil bezpečně. Základním principem, na kterém škola podporující zdraví závisí, je partnerství. Partnerství je vyvíjeno na všech úrovních – mezinárodní, národní a místní – k upevnění principů, na jejichž základě škola podporující zdraví působí, k šíření dobré praxe a ke stanovování cílů do budoucna.

Efektivní postupy zdraví ve školách

v podpoře

Výzkum škol podporujících zdraví provedený ve Skotsku a jinde ukázal, že efektivní školní programy podpory zdraví a intervence jsou: • celostní (holistické) – založené na širokém chápání zdraví, včetně fyzické, sociální a duševní pohody • mnohostranné – zahrnující učení ve třídě a získávání dovedností, které je zesíleno sociálním a fyzickým prostředím školy

6

RŮSTEM DOSPÍVÁME

•

•


•

participativní – zahrnující učitele a další pracovníky školy, žáky, rodiče a externí subjekty ve všech fázích plánování, rozvoje i evaluace udržitelné – obsahující dlouhodobé plány, postavené na stávající dobré praxi a integrované do školního života.

Školy podporující zdraví podporují hodnocení a autoevaluaci, aby reflektovaly svůj pokrok a identifikovaly priority do budoucna. Školní inspekce (Her Majesty´s Inspectorate of Education –HMIE -, 2004) vyvinul rámcovou strukturu sebehodnocení pro pomoc školám pro jejich evaluaci. Případová výzkumná studie ve škole podporující zdraví (Inchley a Curie, 2003) označila řadu rysů pro úspěšnou implementaci koncepce ŠPZ, mezi něž patří: Vedení • aktivní podpora vedení školy • určení respektovaného školního koordinátora projektu ŠPZ • nadšení a odhodlání klíčových zaměstnanců školy • ustavení výboru koordinujícího projekt ŠPZ Místní úroveň • určení místních potřeb • propojení a návaznost na stávající osvědčené postupy • vhodná školení a podpora zaměstnanců školy • zapojení žáků do plánování a realizace • zapojení příslušných zástupců rodičů od samého počátku Komunikace • jasně vymezené cíle a úkoly • jasná, společně sdílená koncepce ŠPZ ve školním společenství • efektivní komunikace a šíření informací

sdílení příkladů dobré praxe

Partnerská spolupráce • identifikace klíčových místních partnerů • vytvoření partnerských struktur, které umožní sdílet odborné znalosti a zdroje • plánovaný a koordinovaný přístup odborníků do volnočasových aktivit • zapojení rodičů do plánování a realizace Integrace • dlouhodobá integrace do postupů rozvoje školy, zejména do plánu rozvoje školy • zavedení monitorování a hodnocení postupů

Potenciální překážky úspěšné realizace programu ŠPZ zahrnují: • • • • • • • •

nedostatek zaměstnanců a vyučovacího času pracovní vytížení stávajících zaměstnanců nedostatek porozumění a odhodlání k realizaci programu ŠPZ přílišné spoléhání na jednotlivé zaměstnance nedostatek podpory ze strany učitelů a rodičů nedostatečný (nebo nekonzistentní) vstup externích agentur hierarchické struktury řízení rozčlenění předmětů a tematických oblastí

Přínosy programu ŠPZ Studie ukázaly, že ŠPZ má pozitivní dopad na sociální a fyzické prostředí školy (Lister-Sharp et al., 1999). Výsledky výzkumu také ukazují, že úsilí o zlepšení zdraví studentů a jejich škol obohacuje a zlepšuje výsledky vzdělávání. Škola podporující zdraví nabízí přístup, který má 7

RŮSTEM DOSPÍVÁME potenciál zvýšit u žáků schopnost učení (St Leger, 1999). Programy ŠPZ jsou nejefektivnější, pokud jsou mnohostranné, integrované do kurikula, širších školních a komunitních iniciativ a pokud školy spolupracují s rodiči a místními úřady.

Hlavní odkazy a další prameny HM Inspectorate of Education (2004) How Good is our School? The Child at the Centre: The Health Promoting School. Edinburgh: HM Inspectorate of Education. Inchley,J., Curie, C. (2003). Promoting Healthy Eating in Schools Usány a Healthj Promoting School Approach. Final Report of the ENHPS Healthy Eating Project. Edinburgh: Child and Adolescent Health Research Unit, University of Edinburgh.

Inchley,J., Curie, C., Young, I. (2000). Evaluating the health promoting school: a case study approach. Health Education. 100:5, 200 – 206. Lister-Sharp, D., Chapman, S., StewartBrown, s., Sowden, A. (1999). Health promoting schools and heatlh promotion in schools: two systematic reviews. Healthy Technology Assessment. 3:22. MacGregor, A., Curie, C. (1995). Health promoting school in Lothian. Edinburgh: Research Unit in Health, Behaviour and Change, University of Edinburgh. Scottish Executive (2003). Hungry for Success: A whole school approach to school melas in Scotland. Final Report of the Expert Panel on School Meals. Edinburgh: The Stationery Office.

Kniha 1: Důkazy a přehledy Scottish Health Promoting Schools Unit (2004). Being Well, Doing Well: A framework for health promoting schools in Scotland. Dundee: Learning and Teaching Scotland. Stewart Burgher, M., Rasmussen, V., Rivett, D. (1999). The European Network of Health Promoting Schools: The aliance of education and health. Copenhagen: ENHPS. St. Leger, L. (1999) The opportunities and effectiveness of the heatlh promoting primary school in improving child health – a review of the claims and the evidence. Health Education Research. 14:1, 51 – 69. Weare, K. (2000). Promoting Mental, Emotional and Social Health: A whole school approach. London: Routledge. Weare, K. (2004). Developing the Emotionally Literate School. London: Paul Chapman Publishing. Wetton, N., McCoy, M. (1998). Confidence to Learn: A guide to extending health education in the primary school. Edinburgh: Health Education Board for Scotland. Young, I. (2002). Education and Health in Partnership: A European konference on linking education with the promotion of health in schools: the Egmond Agenda. Copenhagen: International Planning Committee (IPC) of the European Network of Health Promoting Schools. Webové stránky http://www.educationscotland.gov.uk/

http://home.scotland.gov.uk/home Scottish Executive (2003). Inproving Health in Scotland: The challenge. Edinburgh: : The Stationery Office.

8

RŮSTEM DOSPÍVÁME


Část 1: Růst a změny Kapitola

Související informační listy 1.1: Jídlo pro 1: Současné stravovací růst zvyklosti dětí a dospívajících 2: Výživové cíle a pokyny pro pohybovou aktivitu mladých lidí ve Skotsku 3: Energetická rovnováha a výživové požadavky 7: Voda 1.2: Pohybová 1: Současné stravovací aktivita zvyklosti dětí a dospívajících 3: Energetická rovnováha a výživové požadavky

1.3: Přizpůsobení pubertě

6: Biologické v pubertě

Související Související aktivity ukázkové lekce Co je zdravé 4. Co si dáme? stravování? 5. Jídlo potřebujeme k .../Jím, protože 8. Jaké informace děti potřebují?

Energetická 20. Udržování rovnováha: význam rovnováhy pohybové aktivity 21. Výpis pohybové aktivity 22. Pohybová aktivita – případová studie/scénáře 23. Priority a společné postoje 24. Co si myslím? změny Přizpůsobení pubertě 29. Body image scénáře 31. Puberta – myšlenková sprcha 32. Být odlišný 33. Puberta – storyboardy 34. Jaká pomoc může být poskytnuta?

9

RŮSTEM DOSPÍVÁME


Kapitola 1.1 Jídlo pro růst Klíčové body •

•

• •

•

Denní množství přijaté energie z jídla a pití by se mělo rovnat množství energie spálené (vydané) prostřednictvím fyzické aktivity a tělesných funkcí. Potřeba energie (kilokalorie) roste během puberty a vrcholí v období adolescence, poté v dospělosti opět klesá. Jídlo uspokojuje nejen náš fyzický hlad, ale uspokojuje také potřeby psychické, smyslové a sociální. Podporovat vyrovnaný příjem energie je podstatné v každém věkovém období, ale je to životně důležité během dětství, kdy se tvoří návyky na celý život. Mladí lidé by měli být povzbuzováni k pití adekvátního množství tekutin.

Obrovský růst, který probíhá u mladých lidí od raného dětství přes dětství, dospívání až do dospělosti je závislý na řadě klíčových faktorů. Například dědičnost má velký význam pro růst a konečnou výšku. Tato kapitola se zaměřuje na to, jak k procesu růstu přispívá strava. Jídlo a růst Normální růst vyžaduje množství energie. Energii – měřenou v kilokaloriích (kcal) nebo kilojoulech (kJ) – poskytuje mladým lidem konzumace jídla a pití. Pro zdravý růst je důležité, že množství energie přijaté v jídle a v pití by se mělo rovnat energii vydané (spálené) fyzickou aktivitou a tělesnými funkcemi – jinými slovy, je důležité být v energetické rovnováze (podívejte se na Informační list 3: Energetická rovnováha a výživové požadavky). U dospělých poměr mezi energetickým příjmem a výdejem určuje přibývání nebo ubývání na váze. V dětství je také nutné počítat s energetickým příjmem nutným pro rychlý růst. Energie získaná požitím stravy a tekutin je v těle využita k mnoha různým účelům: • podporuje normální růst • opravuje zničené tkáně • slouží jako pohonná hmota normálních tělesných funkcí jako je srdeční činnost, termoregulace • slouží jako pohonná hmota pro mozkovou činnost • umožňuje mladým lidem podílet se na pohybové aktivitě.

10

RŮSTEM DOSPÍVÁME Množství energie1, které jedinec vyžaduje, je určováno tím, jak je aktivní. Potřeba energie roste během dospívání a vrcholí v období adolescence, poté v dospělosti opět klesá. Mezi 15. až 18. rokem potřebují chlapci a dívky více energie než dospělí lidé. Průvodce průměrným příjmem energie je ukázán v tabulce č. 1.

Tabulka 1 - Předpokládané průměrné dávky energie (DoH, 1991) Věk 7-10 let 11-14 let 15-18 let Dospělý 19-50

Chlapci (kcal/den) 1970 2220 2755

Dívky (kcal/den) 1740 1845 2110

2550

1940

Jak je vidět v tabulce 1, požadavky s věkem stoupají. Odrážejí množství energie nutné k zajištění normálního růstu a zároveň ke splnění požadavků na úroveň pohybové aktivity mladého člověka v období růstu. Ale hodnoty uvedené v tabulce jsou pouze průměrnými hodnotami - zatímco chlapci jsou obecně více aktivní a mají aktivnější metabolismu, některé dívky potřebují stejné množství energie jako chlapci. Ačkoli je tato kapitola zaměřena na vztah mezi stravou a růstem, je důležité mít na paměti, že jídlo je příjemné a jídlo je zábava. Jídlo uspokojuje fyzický hlad, ale také uspokojuje potřeby psychologické, smyslové a sociální.

1

Standardní jednotkou pro měření energie je kilojoule. Všeobecně je větší tendence používat jako zdroj měrné jednotky Kilokalorie (všeobecně zkracované jako calorie) 1 kilocalorie = 4,2 kilojoulů

Kniha 1: Důkazy a přehledy Například: • jídlo může být spouštěčem sociální interakce - lidé využívají čas jídla k možnosti setkání a popovídání si • jídlo je klíčovým prvkem mnoha oslav a společenských akcí • nabízí se jako možnost, jak projevit lásku, náklonnost a uznání • jídlo a stravování může být zdrojem skvělého potěšení • jídlo nabízí příležitost k novým zážitkům a možnost naučit se něco o jiných kulturách. Mladým lidem bychom měli pomoci pochopit hodnotu jídla a jeho důležitost nejen pro uspokojování fyzických potřeb. Když budou vyrůstat s respektem k jídlu, pomůže jim to si vybrat zdravotně vhodnější jídlo.

Vyvážená strava Podpora vyvážené stravy je potřebná v každém okamžiku života, ale je zřejmé, že významná je zvláště v dětství, protože: • jídelní preference jsou zakládány a učí se v raném věku a jsou ovlivněny postoji, přesvědčeními a chováním • špatné stravovací návyky vytvořené v dětství mohou mít škodlivé účinky na naše zdraví v pozdějším věku, zvyšuje se šance rozvoje cukrovky, onemocnění srdce, rakoviny a vysokého krevního tlaku. Je všeobecně známo, že děti ve Skotsku jedí více tuku, než je doporučeno. Tuky a oleje jsou důležitou součástí stravy, jíme je, protože: • jsou velmi účinné v poskytování základní energie • jsou součástí buněčné struktury každé buňky v těle • jsou součástí nervové struktury a mozkové tkáně

11

RŮSTEM DOSPÍVÁME

• •

pomáhají izolovat tělo, pomáhají regulovat tělesnou teplotu jsou nezbytné pro normální reprodukční vývoj.

Ale některé typy tuků, hlavně nasycených, jsou nebezpečné pro srdce a krevní oběh. Potraviny s vysokým obsahem tuků jsou běžnou a oblíbenou složkou potravy mnoha lidí. Není vhodné pokoušet se je dětem a mladým lidem úplně odpírat. Množství spotřebované energie musí být dostatečné pro podporu růstu a aktivity mladého člověka. Tuky jsou nepochybně pro splnění tohoto účelu cenné, a to aniž by poškozovaly zuby jako cukr, další hlavní zdroj energie. K dosažení zdravější rovnováhy by mělo být sníženo množství energie získané z potravin s vysokým obsahem tuků a měl by být zvýšen příjem komplexních sacharidů čili škrobů. To se může zdát mladým lidem, kteří jsou si vědomi toho, že cukry jsou typem sacharidů, zpočátku matoucí, a nechtějí věřit tomu, že je někdo podporuje v tom, aby jedli více cukru. Je třeba rozlišovat jednoduché cukry, které najdeme v cukrovinkách a v nealkoholických nápojích a které jsou koncentrovanými zdroji energie a poškozují zuby a dásně, a komplexní sacharidy, které jsou obsaženy ve škrobových potravinách, jako je rýže, těstoviny, chléb, obilí, brambory, cereálie. V současnosti se doporučuje podporovat děti a mladé lidi v častější konzumaci komplexních sacharidů – dokonce polovina spotřebované energie by měla pocházet z těchto druhů potravin. Škrobové potraviny mají tu výhodu, že dobře zasytí a uvolňují energii pomalu podle aktuálních potřeb. Děti a mladí lidé by měli být podporováni, aby jedli bohaté porce, které je zasytí a uspokojí rostoucí energetické potřeby.

Kniha 1: Důkazy a přehledy Cílem je v podstatě pomoci mladým lidem jíst dostatečné množství potravin, tak aby poskytly potěšení a zajistily přiměřené množství vhodné energie a živin k uspokojení jejich potřeb, ale zároveň také rozvíjet vyvážené stravovací návyky na základě doporučení v Informačním listu 2 Výživové cíle a pokyny pro pohybovou aktivitu mladých lidí ve Skotsku

Tekutiny Mladí lidé by měli být podporování v pití dostatečného množství tekutin, zejména vody a nízkotučného mléka, což jsou pro zuby nejšetrnější tekutiny. Voda je nutná k zajištění efektivního provádění tělesných funkcí. Doporučuje se, aby voda byla ve školních jídelnách volně dostupná (viz Informační list 7: Voda).

Vitamíny a minerály Vápník, magnézium a fosfor jsou základními prvky pro stavbu kostí a jejich posílení, a to hlavně v období puberty. Vývoj kostí během puberty hraje významnou roli při zajištění maximální hustoty kostní hmoty, což může snížit riziko osteoporózy v pozdějším věku. Pro pružné kosti je nutné dostatečné množství minerálů a vitamínů, stejně tak jako bílkovin. Jinak jsou kosti křehké. Pro vývoj a udržení dostatečné kostní hmoty je rovněž nezbytná přiměřená pohybová aktivita. Hlavním zdrojem vápníku je mléko a mléčné výrobky jako sýry a jogurty. Nízkotučná verze těchto výrobků obsahuje stejné množství vápníku jako plnotučná varianta. Je obtížné naplnit u dětí doporučený denní příjem vápníku (viz tab. 2), aniž by konzumovaly mléko a mléčné výrobky. Pro děti, které mají k mléku a mléčným výrobkům odpor, jsou na ně alergické, nebo se rozhodly je nejíst, je důležité, aby konzumovaly zelenou listovou zeleninu, vápníkem obohacené sójové mléko, tofu a sezamová semínka. 12

RŮSTEM DOSPÍVÁME Toto vše je bohatým zdrojem vápníku. Dívky a chlapci mají v 7-10 letech příjem vápníku vyšší než je doporučený denní příjem, ale u obou pohlaví příjem ve věku 11-14 let klesá na 80 % doporučeného denního příjmu.

Kniha 1: Důkazy a přehledy v tabulce 4. Obecně lze říci, že většina vitamínů je zapotřebí v malých množstvích a konzumace pestré stravy poskytuje dostatečné množství vitamínů k pokrytí potřeb pro zdravý růst.

Železo je důležité pro normální růst a fungování mnoha tělesných funkcí. Navíc je součástí hemoglobinu, červeného barviva v krvi, které přenáší kyslík do tkání v našem těle. Zvýšený příjem železa je pro dívky nezbytný po nástupu menstruace. Ve Velké Británii byl zjištěn nedostatek železa u velmi malých dětí a studie prokázaly přítomnost anémie z nedostatku železa u dospívajících v Londýně (Nelson, 1996). Mladí lidé s anémií mohou trpět poruchami pozornosti, únavou, snížením kognitivních funkcí. Tabulka 2 - Doporučený denní příjem živin – pro vápník a železo u dívek a chlapců Minerály Věk DDP Vápník 7-10 550 mg let 11-18 Dívky Chlapci let 800 mg 1000 mg Železo 7-10 8,7mg/den let 11-18 Dívky Chlapci let 14,8 mg 11,3 mg DDP je množství živin dostačujících k naplnění požadavků všech dětí, a to s přihlédnutím k jejich rozdílné potřebě. Nejlepším zdrojem železa je červené maso, dále zelená listová zelenina, sušené ovoce, luštěniny, obohacené snídaňové cereálie. Z červeného masa je železo snadněji absorbovatelné než z ostatních uvedených potravin. Železo se z těchto potravin vstřebává lépe, pokud se současně jedí i potraviny bohaté na vitamín C (viz tabulka 3). Popis klíčových vitamínů, které mají vliv na naše zdraví (a na další tělesné funkce) je v tabulce 3, popis klíčových minerálů 13

RŮSTEM DOSPÍVÁME Tabulka 3 -Vitamíny a zdravý růst Vitamíny a jejich funkce A

• •


Zdroje Jako retinol ( = předstupeň vitamínu A): mléko, obohacené margaríny, sýr, žloutky, játra, tučné ryby

udržuje a opravuje tkáně nezbytný pro imunitu, Jako karoten ( přetransformován v těle ve pro normální a noční vidění vitamín A): zelenina a ovoce, hlavně mrkev, rajčata a zelená listová zelenina, mango, meruňky B1(thiamin)

• •

Brambory, všechny obiloviny, chléb, mléko a uvolňování energie ze sacharidů, mléčné výrobky, maso a masné výrobky, tuků a alkoholu zelenina nezbytný pro mozek a nervy

B2 (riboflavin)

• •

uvolňování energie ze sacharidů, Mléko a mléčné produkty, obohacené tuků a bílkovin snídaňové cereálie, brambory, ryby pro normální růst

Niacin

•

uvolňuje energii

Maso a masné výrobky, mléko a mléčné produkty,chléb, obohacené snídaňové cereálie, brambory, ryby

B6 (pyridoxin)

• •

metabolismus bílkovin krvetvorba

V mnoha potravinách, zejména v bramborách, snídaňových cereáliích, mase, rybách, vajíčkách

B12 (kyanokobalamin)

•

Všechna živočišná strava: maso a masné pro krvetvorbu, krevní buňky, výrobky, mléko a mléčné výrobky, ryby, vejce, nervová vlákna dále obohacené snídaňové cereálie a kvasnice

Kyselina listová

• •

Zelená listová zelenina (klíčky, špenát, zelené pro správnou krvetvorbu fazole, hrášek), brambory, ovoce (hlavně snižuje riziko defektů neurální pomeranče), mléko a mléčné výrobky, trubice jako je například rozštěp obohacené snídaňové cereálie, chléb, kvasnice v raném stádiu těhotenství

•

stavba kostí a chrupavek, svalů, krevních cév pomáhá hojit rány a vstřebávat

C

•

Ovoce (hlavně citrusy), ovocné džusy, zelená zelenina, papriky, rajčata, brambory

14

RŮSTEM DOSPÍVÁME

•


železo je to antioxidant (chrání buňky před poškozením kyslíkem, což může zapříčinit srdeční onemocnění nebo rakovinu)

D

• • •

pomáhá absorbovat vápník z jídla základní stavební prvek kostí a zubů pomáhá srdeční akci a nervovému systému

Obohacené margaríny a pomazánky, tučné ryby, žloutek, maso, obohacené snídaňové cereálie. Tvoří se také v pokožce působením slunce

E

•

působí jako antioxidant

Rostlinné oleje, margaríny, celozrnné obiloviny, ořechy, zelená listová zelenina Tmavě zelená listová zelenina, rostlinné oleje, obiloviny, maso

K

•

důležitý pro krevní srážlivost

Tabulka 4 - Minerály a zdravý růst Minerály a jejich funkce Vápník

• • • •

stavba kostí a zubů svalová kontrakce nervová funkce srážení krve

Magnesium

• • •

součást kostí a zubů nervová a svalová funkce uvolňování energie

•

stavba zubů a kostí

Zdroje

Mléko a mléčné výrobky, chléb, luštěniny, zelená zelenina, sušené ovoce, ořechy a semínka, kosti rybiček z konzervy, voda

Obiloviny (cereálie) a cereální výrobky, zelená zelenina, mléko, maso, brambory, ořechy, semínka

Fosfor Mléko a mléčné výrobky, chleba, červené maso, drůbež

Draslík

•

Zelenina, brambory, ovoce, ovocné šťávy, kontroluje vyváženost tělesných chleba, ryby, maso, mléko, ořechy, semínka tekutin 15

RŮSTEM DOSPÍVÁME


•

nervové a svalové funkce

•

udržuje vyrovnanou bilanci tekutin nervové funkce svalové kontrakce

Zpracované potraviny, chléb, cereálie, snídaňové cereálie, masné produkty, nakládaná zelenina, konzervovaná zelenina, konzervované a balené párky/polévky, sůl přidávaná v průběhu vaření a během jídla

•

krvetvorba

Maso, masné produkty, cereální produkty, zelenina, luštěniny

• • • •

metabolismus bílkovin, sacharidů, tuků chuť normální růst hojení ran

•

součást řady enzymů

•

součást řady enzymů, některé slouží jako antioxidant

•

reguluje růst, rozvoj a výdej energie

Sodík

• •

Železo

Zinek Maso a masné produkty, mléko a mléčné produkty, chléb, cereální výrobky, vajíčka, fazole, luštěniny, ořechy

Měď Mořské ryby, maso (hlavně játra), chléb a obilné produkty, zelenina, voda

Selen Cereálie a cereální výrobky, maso, ryby, mořské ryby, para ořechy

Jód Ryby, mořská zelenina (řasy), mléko a mléčné výrobky

Fluorid

• •

složka kostí a zubů chrání proti zubnímu kazu

Čaj, ryby, voda

Zdroj: FSA Scotland/SEHD, 2002

16

RŮSTEM DOSPÍVÁME


Hlavní odkazy a další prameny Anderson, A.S., Bell, A. (2000). The impact of a dietary intervention in a community-based breakfast club: nutrient intake and measurement issues. Proceedings of the Nutrition Society. 59: 25A. Crawley, H.F. (1993). The role of breakfast cereals in the diets of 16 to 17 year – old teenagers in Britain. Journal of Human Nutrition and Dietetics 6. 205-216. Department of Health (1991). Dietary Reference Values for Food Energy and Nutrients for th United Kingdom. London: HMSO.

Scottish Executive. (2003). Improving Health in Scotland: The challenge. Edinburgh: The Stationery Office. Todd, J., Currie, C., Smith, R., Small, G. (2000). Health Behaviours of Scottish Schoolchildren: Technical Report 3: Eating and activity patterns in the 1990s. Edinburgh: Research Unit in Health and Behaviour Change, University of Edinburgh.

Webové stránky http://food.gov.uk/scotland/ http://www.nutrition.org.uk/

Food Standards Agency Scotland and Scottish Executive Health Department (2002). Catering for Health: A guide for teaching healthier catering practices. Hayes, Middlessex: Food Standards Agency Publications. Gregory , J., Lowe, S. (2000). National Diet and Nutrition Survey: Young people aged 4 to 18 years. Volume 1: Report of the diet and nutrition survey. London: The Stationery Office. Nelson, M. (1996). Anaemia in adolescent girls: effects on cognitive function and activity. Proceedings of the Nutrition Society. 55: 359-367. Ruxton, C. H., O´Sullivan, K. R., Kirk, T. R., Belton, N. R., Holmes, M. A. (1996). The contribution of breakfast to the diets of a sample of 136 primary-schoolchildren in Edinburgh. British Journal of Nutition. 75: 419-431. Scottish Executive (2003). Hungry for Success: A whole school approach to school meals in Scotland. Final Report of the Expert Panel on School Meals. Edinburgh: The Stationery Office.

17

RŮSTEM DOSPÍVÁME


Kapitola 1.2 Pohybová aktivita Klíčové body •

•

• •

•

Děti by měly být podporovány, aby si kromě sportu, tance, organizovaných pohybových aktivit uvědomovaly význam běžných denních činností jako např. chůze. Pohybová aktivita neznamená jen organizované cvičení a tělesnou výchovu. Děti a mladí lidé by se měli věnovat v součtu alespoň 1 hodinu několikrát týdně středně náročné pohybové aktivitě. Výzvou pro učitele a rodiče je udržovat a rozvíjet časné dětské nadšení a elán pro pohyb. Aktivity, které se člověk vybere sám, si více užije a je větší šance, že v nich bude dále pokračovat, na rozdíl od aktivit, které jsou vynucené. Pohybová aktivita má příznivý vliv na psychickou pohodu a sebevědomí.

Pohybová aktivita je nezbytná pro veškeré fungování v našem životě – chůzi, otevírání dveří, hry, tanec, sportování. Pojmy pohybová aktivita, tělesná zdatnost, cvičení používáme často a v běžné řeči je volně zaměňujeme. Ve skutečnosti ale mají různé významy. Pohybová aktivita je o tělesné aktivitě produkované svaly, jejímž výsledkem je energetický výdej. Může zahrnovat různé aktivity jako chůzi, domácí práce, chůzi do schodů i závody ve sprintu. Standardní definice tělesné zdatnosti je, že se jedná o soubor vlastností, které lidé mají nebo jich dosahují a které se týkají jejich schopnosti vykonávat pohybovou aktivitu (Casperson et al., 1985). Zahrnuje např. vytrvalost, sílu, rychlost, pružnost, hbitost, rovnováhu. O tělesné zdatnosti můžeme uvažovat ze dvou pohledů:

•

•

„výkonově orientovaná“ zdatnost – užívána pro sportovní výkon nebo zdatnost požadovanou v některých profesích, např. u hasičů, policistů, vojáků. „zdravotní“ zdatnost – souvisí s posilováním zdraví a prevencí nemocí. Zahrnuje aerobní kondici, kardio-respirační vytrvalost, svalovou sílu, pružnost.

Pojem cvičení se užívá pro plánované, strukturované a opakující se pohyby (kliky, sedy-lehy apod.), které se obvykle provádějí pro zlepšení nebo udržení určitých stránek zdatnosti. V podpoře zdraví se většinou zabýváme pohybovou aktivitou a „zdravotní“ zdatností.

18

RŮSTEM DOSPÍVÁME

Pohybová aktivita pro děti Hlavní teze ze strategie pro pohybovou aktivitu Let´s Make Scotland More Active (Physical Activity Taskforce, 2003) jsou:

• • •

být aktivní po většinu dní středně náročné aktivity jsou pro tebe dobré buď aktivní alespoň… 1 hodinu, pokud jsi dítě nebo dospívající

Podporovat pohybovou aktivity ze zdravotního pohledu není tak odrazující, jak se může na první pohled zdát. Mnohé aktivity jsou pro děti velmi lákavé, např.: • běh, skákání a přeskakování – aktivity, které mohou přispět k rozvoji aerobní kondice • zvedání, nošení, tlačení a tahání – aktivity, které vyžadují svalovou námahu a budují sílu • protahování a ohýbání – aktivity, které jsou efektivní pro udržování a podporu pružnosti, ohebnosti Některé běžné každodenní činnosti – ty, které děti a dospívající vůbec nepovažují za „aktivní činnosti“ – mohou v souhrnu přispět ke zlepšení energetické bilance. Tab. 1 Získat kondici je jednodušší, než si myslíte (Health Scotland, 2004), stanovuje v kilokaloriích výdej pro řadu každodenních činností a znázorňuje mimořádné rozdíly mezi „sedavými“ a „aktivními“ možnostmi a jejich převod na potenciální zhubnutí během 12 měsíců. Výzvou pro učitele a rodiče je udržovat a rozvíjet rané dětské nadšení z pohybu. Ve škole podporující zdraví to znamená nejen maximální využití všech příležitostí pro pohybovou aktivitu, ale také řešení širších problémů, které je třeba brát v potaz – znalostí, porozumění, dovedností, rozvoje postojů a důvěry pro celoživotní pohybovou aktivitu.

Kniha 1: Důkazy a přehledy Po zveřejnění Report of the Review Group on Physical Education (Scottish Executive, 2004), se skotská exekutiva zavázala k opatřením podporujícím příležitosti pro rozvoj aktivnějšího životního stylu žáků, včetně:

• • •

nejméně 2 hodin tělesné výchovy týdně většího výběru aktivit většího počtu učitelů tělesné výchovy.

Aktivní školní program podporuje pohybovou aktivitu ve všech skotských školách. Koordinátoři Aktivního školního programu pracují ve školách na zvýšení úrovně pohybové aktivity všech žáků. Fyzické změny, kterými chlapci a dívky v pubertě procházejí, mohou ovlivnit jejich schopnosti účastnit se některých aktivit. Před pubertou je mezi chlapci a dívkami ve fyzické síle malý rozdíl, ale v pubertě dochází u chlapců k výraznému nárůstu svalové síly, v menší míře pak i během adolescence. Chlapci a dívky mají tendenci rozvíjet sílu v různých částech těla. U chlapců sílí více ramena a horní polovina těla, u dívek se naopak rozšiřují boky, čímž se jim snižuje těžiště, a tudíž získávají větší stabilitu. Pohybová aktivita hraje významnou úlohu v oblasti prevence nemocí a přispívá k rozvoji zdravého osobního i sociálního růstu. Je nedílnou součástí života a je pro každodenní život nezbytná.

19

RŮSTEM DOSPÍVÁME


Tab. 1 Získat kondici je jednodušší, než si myslíte (Health Scotland, 2004) Sedavý způsob Aktivní způsob Činnost Používání dálkového ovladače k přepínání TV kanálů Sezení během 30minutového telefonického hovoru Najmout si pomoc pro úklid a žehlení Ohřátí jídla v mikrovlnné troubě Nákup krájené zeleniny 30 minut úklidu listí vysavačem na listí Najmout si zahradníka Užívat 1x měsíčně myčku auta Nechat psa vyvenčit se (na zahradě aj.) 40 minut řízení auta, 5 minut chůze Email kamarádovi – 4 minuty Jet výtahem do 3. poschodí Parkovat u vchodu do supermarketu 3x jet na eskalátoru 1 hodinu se dívat na televizi

kcals <1 4 0

Činnost Vstávat a přepínat TV kanály Stání během 30minutového telefonického hovoru 30 minut žehlení, 30 minut luxování

15

30 minut vaření

0

Příprava nenakrájené zeleniny

kcals 3 20 152 25 10-13

100

30 minut hrabání listí

150

0

30 minut sekání trávy

360

18 2

Ruční mytí auta 1x měsíčně (1 hod) Jít na 30 minut na procházku se psem

300 125

22

Jít 15 minut na zastávku autobusu

60

2-3

1 minuta chůze, 3 minuty povídání vestoje

6

0,3

Vyjít do 3. poschodí

15

0,3

Zaparkovat a jít 2 minuty ke vchodu

8

2

Vyjít do 1. poschodí 3x týdně

15

30

1 hodina chůze a nakupování

145

Celkem měsíčně při sedavém Celkem měsíčně při aktivním 1 700 10 500 způsobu způsobu Rozdíl 8 800 kilokalorií za měsíc je energetický ekvivalent ztráty nebo nabrání 1,15 kg za měsíc nebo 13,5 kg za rok.

20

RŮSTEM DOSPÍVÁME

Doporučení pro děti a dospívající Doporučená míra pohybové aktivity pro dospělé - 30 minut středně náročné aktivity několikrát týdně je založena na požadavku minimálního množství pohybu, které je nezbytné k zajištění prevence proti kardiovaskulárním onemocněním. Toto doporučení je podpořeno výsledky výzkumů, které ukazují, že být fyzicky neaktivní nebo vést sedavý způsob života zvyšuje riziko ischemické choroby srdeční nezávisle na jiných faktorech jako je strava nebo kouření. Doporučení pro děti je z řady důvodů složité určit (tab. 2). Tab. 2 Komplikace měření pohybové aktivity u dětí • Při měření úrovně dětské zdatnosti mohou i výsledky neaktivních dětí ukazovat, že jsou fit. • Vyskytují se obtíže při získávání spolehlivých údajů, jak jsou děti aktivní; jejich aktivita je často spontánní a prováděna v krátkých intervalech. • Mnohé nemoci, před nimiž může být pohybová aktivita ochranou, se v dětství nevyskytují a jen velmi málo výzkumných studií sleduje dopad pohybové aktivity v dětství na zdraví v dospělosti. I přes tyto komplikace existují tři hlavní argumenty pro podporu pohybové aktivity u dětí, z nichž každý má svůj teoretický základ: • Aktivní děti jsou pravděpodobně zdravější děti.

•


•

Aktivní dospělí jsou pravděpodobně zdravější dospělí.

Není přesně definováno optimální množství pohybové aktivity, ale jeden krok je vždy lepší než žádný. A v aktivitách, které si sami vybereme a baví nás, budeme spíše dále pokračovat, než v těch, které děláme povinně (nuceně).

Současné trendy pohybové aktivity dětí

úrovně

Jak je zmíněno v tabulce 2, se získáváním údajů o úrovni pohybové aktivity dětí jsou potíže. Existuje ale studie týkající se i tohoto tématu. Světová zdravotnická organizace podporuje mezinárodní kolaborativní výzkumnou studii zaměřenou na životní styl dětí a školáků - HBSC (Health Behaviour in School-aged Children). ČR se této studie účastní od roku 1994. V rámci tohoto výzkumu probíhá každé 4 roky výzkumné šetření mezi školáky ve věku 11, 13 a 15 let. Tento výzkum zahrnuje také několik otázek týkajících se pohybové aktivity. Výsledky českých dětí z HBSC studie z roku 2010 „ Popis indikátoru: Pohybová aktivita je jakákoli činnost, při níž dochází ke zrychlení srdeční frekvence a člověk se zadýchá. Některé příklady pohybové aktivity: běhání, rychlá chůze, jízda na kolečkových bruslích, jízda na kole, na skateboardu, tanec, plavání, basketbal, fotbal. V kolika dnech z uplynulých 7 dnů jsi se věnoval/a pohybové aktivitě celkem alespoň 1 hodinu za den? Prezentován je podíl respondentů, kteří byli pohybově aktivní alespoň 1 hodinu denně.“ (viz další strana)

Aktivní děti budou s větší pravděpodobností aktivní i v dospělosti.

21

RŮSTEM DOSPÍVÁME


Výskyt pohybové aktivity dle počtu dnů v týdnu - dívky

Výskyt pohybové aktivity dle počtu dnů v týdnu - chlapci 100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0%

28 9 13 16 14

30 11 14 16

11 6 3

13 7 6 3

11 let

13 let

25 10 15 16 15 10 6 3

7 dní 6 dní 5 dní 4 dny 3 dny 2 dny 1 den 0 dnů

15 let

Zdroj: Kalman, M. a kol.: HBSC – Česká republika – 2010, Národní zpráva o zdraví a životním stylu dětí a školáků (str. 69)

100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0%

23 9 15 17

19

14

7 dní 6 dní

9

7 13

5 dní

13

4 dny

19

3 dny

19

15

18

12 7 3

13 8 2

11 let

13 let

2 dny

20

1 den 14

0 dnů

9 4 15 let

Dopady pohybové aktivity Fyzické zdraví

Statistická zjištění a výzkumy poskytují cenné informace o úrovni dětské aktivity, důležité ale je, aby neaktivní chlapci a dívky nebyli pojímáni tak, že pohyb nemají rádi. Měli bychom se ptát, zda možnosti pohybových aktivit, které jsou jim umožněny, jsou takového druhu, že jsou pro žáky zábavné. Je správná rovnováha mezi nabídkou kreativních a expresivních pohybových aktivit a aktivit orientovaných na výkon a soutěživost? Jsou běžné denní činnosti jako např. chůze do školy, pomoc při fyzické práci, hry na hřišti uznávány a oceňovány?

Závažná onemocnění spojovaná s neaktivním (pasivním) životním stylem se obvykle projevují až v dospělosti (ischemická choroba srdeční, mrtvice, osteoporóza), a proto je nelze používat jako měřítko výsledků ve studiích zaměřených na děti a úroveň jejich pohybové aktivity.

Děti by měly být podporovány, aby si kromě sportu, tance, organizovaných pohybových aktivit uvědomovaly i význam běžných denních činností spojených s pohybem. Tyto běžné denní činnosti mohou být snáze přístupné pro děti, které se cítí nejisté, mají pro sportovní činnosti nedostatek sebedůvěry, a to v důsledku špatného obrazu vlastního těla, váhy nebo nedostatečně rozvinuté motoriky.

Duševní pohoda

Ačkoli řádné výzkumné poznatky o souvislostech mezi pohybovou aktivitou dětí a rozvojem závažných zdravotních problémů chybí, existují nicméně fyziologické procesy, u kterých je cenné brát je v úvahu (viz tab. 3)

Když zvažujeme přínosy pohybové aktivity pro duševní pohodu, měli bychom brát v úvahu také přínos pro kognitivní a sociální rozvoj. Například: • Studie ukázaly konzistentní a pozitivní vztahy mezi pohybovou aktivitou a podporou duševní pohody, zejména ve vztahu k sebeúctě (Biddle et al.,1998). • Z výzkumu vyplývá, že aktivnější děti mají větší pocit duševní pohody (Steptoe et al., 1996).

22

RŮSTEM DOSPÍVÁME


Tab. 3 Dopady pohybové aktivity na fyzické zdraví

Kognitivní rozvoj

Zdraví kostí a růst • Existují

Řada studií prokázala, že ačkoli se sníží doba výuky nebo času k samostudiu a zvýší se naopak míra pohybové aktivity, intelektuální výkon je zachován nebo dokonce zvýšen (Shepard, 1997). Schopnost soustředit se a učit se se může díky pohybové aktivitě zlepšit v důsledku: • zvýšeného prokrvení mozku • změny v hladinách hormonů • úlevy od nudného sezení ve třídě • zvýšeného sebevědomí.

•

poznatky, které naznačují, že dětské herní aktivity – zejména různé skákání, přeskakování – podporují silné a zdravé kosti díky zvýšené hustotě kostní hmoty. Zvýšená hustota kostní hmoty zajišťuje silnější povrch kosti, který chrání před mnoha úrazy v průběhu života a v pozdějším věku může snížit riziko osteoporózy.

Prevence nadváhy a obezity

•

-

-

Existují tři důvody, kvůli kterým je důležité zvažovat možnosti pohybové aktivity jak v prevenci, tak při léčbě dětí s nadváhou: obezita je významným rizikovým faktorem u onemocnění jako je cukrovka a ateroskleróza (zúžení tepen) obezita u dětí má tendenci přetrvávat i v dospělosti dospělí, kteří byli obézní v dětství, mají větší zdravotní problémy.

Rozvíjení chování podporujícího zdraví

•

Hlavním záměrem by mělo být rozvíjení zdravého chování v raném věku , aby se předešlo zdravotním problémům v pozdějším věku. Osvojení základních motorických dovedností (např. jízda na kole, koordinace oko-ruka) jednak zvýší sebedůvěru dětí, jednak jim přinese potěšení a je pravděpodobné, že povede k pravidelné pohybové aktivitě.

Sociální rozvoj Existuje jen málo prokázaných výsledků výzkumu z této oblasti, nicméně údaje naznačují značný potenciál her a sportovních aktivit v podpoře pozitivního sociálního rozvoje. Nabízí se jasná možnost využít skupinových pohybových aktivit pro rozvoj vůdcovské odpovědnosti a spolupráce se spolužáky. Mnoho sportů a her poskytuje dětem možnost zapojení do aktivit s ostatními dětmi a dospělými jinak, než je to možné ve třídě během výuky. Přesné mechanismy propojení pohybové aktivity, dobré nálady a psychické pohody nejsou sice zcela jasné, ale nabízejí se biochemická, fyziologická a psychologická vysvětlení. Jedním z nejznámějších je zvýšená produkce endorfinů, - hormonů, které způsobují dobrou náladu - ke které dochází mj. také při sportování. Důležitá je též skutečnost, že pohybová aktivita má pozitivní vliv na sebeúctu, sebevědomí. Informační list 1: „Současné stravovací zvyklosti dětí a dospívajících“ a Informační list 3: „Energetická rovnováha a výživové požadavky“ nabízejí více podrobností.

23

RŮSTEM DOSPÍVÁME

Výživové požadavky pro aktivní životní styl Pravidelná a pestrá strava poskytuje potřebné živiny a energii pro pravidelnou každodenní pohybovou aktivitu a pro většinu sportů, kterým se děti a dospívající věnují. Při trénincích se někdy stane, že se čas jídla odkládá, nebo se dokonce jídlo vynechá – je důležité proto děti naučit myslet dopředu a plánovat. Je vhodné nosit s sebou zdravou svačinu a trochu vody. Není zapotřebí, aby děti konzumovaly doplňky stravy, energetické potraviny nebo speciální sportovní nápoje pouze proto, že sportují. Příjem potravin a tekutin bude třeba pečlivěji zvážit pouze tehdy, pokud dítě sportuje na vrcholové úrovni. Sportovní trenér by měl dítěti poradit v otázkách ohledně potravin a výživy. Pokud je to nutné, je třeba hledat radu u sportovního dietologa.

Důsledky pro přístup podporující zdraví

Školy

Existuje mnoho způsobů, kromě přímého využívání sportovišť, tělocvičny, jak mohou školy podporovat pohybovou aktivitu. Např.: • předvést pohybovou aktivitu jako příjemnou věc, která může zahrnovat tanec, drama a další výrazová umění • podporovat zaměstnance školy, rodiče a studenty, aby do školy chodili pěšky nebo jezdili na kole • působit jako „advokáti“ místního prostředí, ukázat jeho atraktivnost pro pohyb a sport (bezpečná hřiště, bezpečné cesty do školy, výcvik v jízdě na kole a v pravidlech silničního provozu, bezpečná místa pro parkování kol u školy)


• •

•

podporovat k účasti na místních aktivitách (v komunitě) uznávat a oslavovat kulturní rozmanitost (např. podporou rodičů, zaměstnanců a žáků vést kroužek etnických tanců aj.) zajistit odpovídající šatny a sprchy

Přemýšlet o činnostech z takto široké perspektivy otevírá mnoho příležitostí pro propojení s dalšími otázkami jako je trvale udržitelný život, aktivní doprava, dobré zdraví a podpora nezávislosti. V této souvislosti je také důležité zapojení mladých lidí a využití jejich potenciálu. Z velké části spontánní pohybová aktivita dětí doma, ve škole, v ulicích a parcích je v podstatě zdravé chování. Jejich honičky, šplhání, lezení bychom měli podporovat. Nejdůležitější je samozřejmě podpora bezpečných pohybových aktivit. Měl by být však přijat vyvážený přístup, který odráží i využití pohybové aktivity pro zdravou samostatnost.

Hlavní odkazy a další prameny Alexander, L., Currie, C., Todd, J. (2003). Gender Matters: Physical aktivity patterns of young people in Scotland. HBSC Breifing Paper 3. Edinburgh: Child and Adolescent Health Research Unit, University of Edinburgh. Alexander, L., Currie, C., Todd, J., Smith, R. (2004). How are Scotland´s Young People Doing? A Cross-national Perspective on Physical Aktivity, TvViewing, Eating Habits, Body Image and Oral Hygiene. HBSC Breifing Paper 7. Edinburgh: Child and Adolescent Health Research Unit, University of Edinburgh. Armstrong, M., McManus, A. (1998). Maturation and physical education. In: Armstrong A. (Ed.) New Directions in

24

RŮSTEM DOSPÍVÁME Physical Education: Change and innovation. London: Cassell. Biddle, S., Sallis, J., Cavill, N. (Eds.) (1998). Young and Active? London: Health Education Autority. Blair, S.N., Clark, D.G., Cureton, K.J., Powell, K.E. (1989). Exercise and fitness in childhood: implications for a lifetime of health. In: Gislofi, C.V., Lamb, D.R. (Eds.) Perspectives in Exercise Science and Sports Medicine. Indianapolis: Benchmark Press. Casperson, C.J., Powell, K.E., Christenson, G.M. (1985). Physical activity, exercise and physical fitness: definitions and distinctions for health-related research. Public Health Reports. 100: 2, 126 – 131. Currie, C., Roberts, C., Morgan, A., Smith, R., Settertobulte, W., Samdal, O., Barnekow Rasmussen, V. (Eds.) (2004) Young People´s Health in Context. Health Behaviour in School-aged Children (HBSC) Study: International report from the 2001/2002 survey. Copenhagen: World Health Organization. Gordon,J., Grant, G. (Eds.) (1997). How We Feel. London: Jessica Kingsley Publisher. Health Education Board for Scotland (2002). The Class Moves! A Classroom Ressource for Primary School to Promote Movement, Balance and Activity. Edinburgh: HEBS.

Kniha 1: Důkazy a přehledy Physical Activity Taskforce (2003). Let´s Make Scotland More Active: A strategy for physical activity. Edinburgh: The Stationery Office. Scott Porter Research Ltd (2002). Let´s Make Scotland More Active – An Exploration if Issues and Attitudes Surrounding the Low Levels of Participation in Physical Activity Amongst: 1. Parents of pre-fives children, 2. Teenager viros, 3. Men in mid years. Edinburgh: Physical Aktivity Taskforce. Scottish Executive (2004). The Report of the Review Group on Physical Education. Edinburgh: The Stationery Office. Scottish Executive (2000). Scottish Health Survey 1998. Edinburgh: Scottish Executive. Shepard, R.J. (1997). Curricular physical activities and academic performance. Pediatric Exercise Science. 9: 113 – 126. Steptoe, A., Hitler, N. (1996). Sports participation and emozional well-being in adolescents. The Lancet. 347: 1789 – 1792. Todd, J., Currie, C., Smith, R., Small, G. (2000). Health Behaviours of Scottish Schoolchildren. Technical Report 3: Eating and activity patterns in the 1990s. Edinburgh: Research Unit in Health and Behaviour Change, University of Edinburgh.

Health Scotland (2004). Getting Fitter is Easier than you Think. Edinburgh: Health Scotland.

Webové stránky

Inchley, J., Currie, C. (2004). Physical Activity in Scottish Schoolchildren (PASS) Report. Findings from the PASS 2003/04 Survey. Edinburgh: Child and Adolescent Health Research Unit, University of Edinburgh.

http://www.bhfactive.org.uk/home/index.ht ml

http://www.bhf.org.uk/

http://www.cyclingscotland.org/ http://www.forestry.gov.uk/

25

RŮSTEM DOSPÍVÁME


http://www.ltl.org.uk/scotland/ http://www.hbsc.org/ http://www.scotland.gov.uk/Topics/Educat ion/Schools/HLivi http://www.jogscotland.org.uk/ http://www.sportscotland.org.uk/Home http://www.sustrans.org.uk/ http://www.youthsporttrust.org/

26

RŮSTEM DOSPÍVÁME


Kapitola 1.3 Přizpůsobení pubertě Klíčové body •

• •

•

•

Puberta neznamená pouze fyzické změny, ale má také důležité sociální, emocionální a kognitivní aspekty. Věkové rozmezí období puberty je široké, s velikými rozdíly v pořadí a tempu vývojových změn. Vývoj primárních a sekundárních pohlavních znaků a hormonálně ovlivněné nálady a pocity mohou vést u dívek a chlapců k řadě emocionálních reakcí. Puberta a související tělesné změny mají za následek změnu reakcí lidí na mladého člověka a také změny v jejich vztazích i v oblíbenosti mezi vrstevníky. Sociální prostředí způsobuje, že pubertu lépe zvládají ti, kteří jsou „v normě“, děti, u kterých přichází puberta buď dříve nebo později budou pravděpodobně čelit vícero obtížím.

Poskytování účinné podpory, poradenství a vzdělávání během puberty je pro výchovu ke zdraví zásadní výzvou. Puberta ovlivňuje mnoho stránek života mladých lidí, a proto je důležitým tématem pro všechny učitele. Pubertální změny signalizují proměnu z dítěte v dospívajícího a přinášejí s sebou výrazný tělesný vývoj, který je často významný jak pro dítě, tak pro jeho okolí. Tyto změny nastávají zároveň v období, pro něž jsou charakteristické proměny v sociálních vztazích a přátelstvích. V období středního školního věku a v rané pubertě stoupá zapojování dětí do vrstevnických skupin a také srovnávání sebe samého s ostatními. Souběh tohoto důležitého fyzického i sociálního vývoje znamená, že se děti v tomto období nevyrovnávají pouze se změnami svého těla a s tím souvisejícími náladami a pocity, ale že svůj vývoj také porovnávají s ostatními dětmi. Jak učitelé vědí, střední školní věk a puberta jsou charakteristické též významným zlepšením kognitivních schopností, jež dávají žákům schopnost uvažovat o jejich těle a jejich vývoji složitějšími způsoby než předtím v dětství. Současně se toto období časově shoduje s obdobím, kdy často klesá motivace k učení, zvláště u žáků, pro které je učení obtížné, nebo u těch, kteří mají obavy ze své budoucnosti. Proto puberta není čistě jen fyzickou změnou, ale má také důležité aspekty sociální, emocionální a kognitivní.

27

RŮSTEM DOSPÍVÁME

Zvykání si na měnící se tělo Přizpůsobit se měnícímu se tělu je pro mladého člověka náročné. Během puberty dochází k rychlým změnám tvaru a velikosti těla. Tyto změny mohou být tak rychlé, že působí nesoulad mezi vnímáním vlastního těla a skutečností. To může vést k dočasné „neohrabanosti“, protože žáci hůře odhadují rozměry svého těla (viz tab. 1, Růstové bolesti). Žáci mohou být v průběhu dospívání ze svého těla rozpačití. Mohou mít obavy z toho, kdy u nich puberta začne, jaké změny je čekají, kdy by měla puberta skončit, jak bude jejich dospívající tělo vypadat. Jak uvádí Informační list 6 Biologické změny v pubertě, věkové rozmezí období puberty je široké, s velikými rozdíly v pořadí a tempu vývojových změn a s obrovskými rozdíly v tělesných tvarech a velikostech. Není proto divu, že mnozí žáci zažívají v období puberty mnoho nejistot a obav (Coleman a Henry, 1999). Na sociálně psychologické úrovni, vývoj primárních a sekundárních pohlavních znaků a hormonálně ovlivněné nálady a pocity mohou vést k řadě emocionálních reakcí, včetně nafoukanosti a rozpaků. Dívky jsou často z brzkého vývoje prsou rozpačité a necitlivé reakce lidí na vývoj prsou mohou tyto pocity zhoršit (Silbereisen and Kracke, 1997). Rovněž je potřeba citlivě přistupovat k obavám z menstruace. Ačkoli existuje málo výzkumů o chlapeckých reakcích na pubertu, existují důkazy o tom, že „mokré sny“ a první ejakulace mohou způsobit velké rozpaky a zmatek.


Tab. 1 Růstové bolesti Růstové bolesti jsou po bolestech hlavy druhou nejčastější formou bolesti u jinak zdravých dětí školního věku. Ve věku 6– 11 let postihují každé šesté dítě, převažují dívky. Přes své jméno nemají tyto bolesti pravděpodobně s růstem spojitost kromě toho, že obvykle nepřetrvávají poté, co chlapec či dívka dosáhne své konečné výšky. Dítě si obvykle stěžuje na intermitentní bolesti ve svalech paží a nohou, v přední části stehen, v lýtkách, v podkolenních jamkách. Děti mohou také v pažích a nohou cítit neklid. Bolesti mohou kolísat od mírných bolestí, někdy spojených s únavou, po silné bolesti, které mohou dítě budit ze spaní. Žádný důvod takových bolesti nebývá nalezen. Bolesti se mohou dostavit náhle nebo postupně. Neobjevují se každý den. Dostavují se obvykle v pozdním odpoledni nebo večer a odeznívají ráno. U starších dětí se bolesti mohou podobat křečím, neklidu v nohách (Brown a Kelnar, 2001). Osgood-Schlatterova choroba má podobné projevy a postihuje především chlapce a dívky mezi 11–18 roky. Projevuje se silnými bolestmi pod kolenem (obvykle pouze na jedné noze). Setkáváme se s ní často u silných, aktivních chlapců po nějaké fyzicky náročné aktivitě. Nejlepším způsobem léčby je podávání mírných analgetik a omezení fyzicky velmi náročných aktivit, dokud bolesti neustoupí (zpravidla rok až dva po nástupu prvních bolestí) (Werner, 1999). Ačkoli jsou nepříjemné a pro dítě často stresující, jsou růstové bolesti neškodné a spontánně vymizí. Lékařskou pomoc je třeba vyhledat, pokud jsou dlouhodobé, postihují klouby, nebo jsou provázeny zarudnutím či otokem, kdy mohou signalizovat nějaký vážnější zdravotní stav.

28

RŮSTEM DOSPÍVÁME Skotská data (HBSC) ukazují, že školy hrají ve vzdělávání o sexuálním vývoji a pubertě klíčovou roli. Nicméně malé, ale významné procento žáků odpovídalo, že sexuální vývoj a puberta nejsou ve škole diskutovány vůbec. Existují také významné rozdíly mezi pohlavími v tom, kde mají mladí lidé přístupu k těmto informacím. Školy mají v tomto směru proto obzvlášť důležitou úlohu pro chlapce, protože je méně pravděpodobné, že by o těchto otázkách diskutovali s přáteli nebo rodiči (Todd et al., 1999).

Kniha 1: Důkazy a přehledy spíše pozitivní vnímaní vlastního těla (Silbereisen and Kracke, 1997). Vazby mezi pubertou, sebehodnocením a sebevědomím jsou složité. Načasování a rychlost fyzického vývoje, pohlaví, kultura, reakce lidí v okolí, to vše bude mít vliv na to, jaké si dítě utvoří vnímání vlastního těla a sebevědomí během puberty (viz Část 3: Obraz a skutečnost).

Puberta a vztahy

Vnímaní vlastního těla, sebevědomí a puberta

Puberta a s ní související fyzický vývoj mají za následek celou řadu změn v reakcích okolí, ve vztazích s vrstevníky a v popularitě mezi nimi. Interakce s rodiči a společné aktivity se mohou nepatrně změnit. Pubertu mohou provázet větší konflikty s rodiči i se širší rodinou, nižší spokojenost ve vztahu k rodičům, třebaže rozsah a závažnost těchto problémů se bude měnit.

Jednou z nejvýraznějších změn, které je nutné se v pubertě přizpůsobit, je změna vnímaní vlastního těla a s tím souvisejícího sebevědomí. Během rané adolescence je posuzování vlastní hodnoty velmi proměnlivé a v některých případech do značné míry závislé na fyzickém vzhledu.

Přátelství s vrstevníky a skupinové aktivity se rovněž mění spolu s tím, jak se začínají rozvíjet citové a sexuálně orientované vztahy s vrstevníky. Rovněž učitelé musí nevyhnutelně přizpůsobit své interakce a zacházení s dospívajícími v reakci na jejich zřejmou vyzrálost.

Když dívky dosáhnou puberty, vyvíjí se často jejich tělo tak, že neodráží zjevné preference západoevropské společnosti upřednostňující štíhlost. Přirozený přírůstek tělesného tuku a s tím související změny tvaru těla často vedou k tomu, že jsou dospívající dívky méně spokojeny se svým tělem, a tudíž mají vytvořeno též negativní vnímaní vlastního těla, což zase vede ke sníženému sebevědomí. Ke snížení sebevědomí a sebehodnocení může přispět také zhoršení kvality pokožky (zvýšená mastnost, pupínky, akné).

Brzký nebo pozdní nástup puberty

Je důležité, aby sexuální výchova nebyla vnímána pouze jako příprava na změny, které mohou být považovány za problematické. Má velký potenciál rozvíjet u žáků pocit hrdosti a úcty k jejich vlastnímu vyvíjejícímu se tělu.

Naopak chlapcům, jimž v dospívání mohutní postava, přibývá ochlupení a prohlubuje se hlas, přinášejí tyto změny

Jedním z hlavních problémů, který ovlivňuje to, jak dobře se dospívající přizpůsobí změnám souvisejícím s pubertou, je její načasování vzhledem k vrstevníkům. U každé věkové skupiny se objevuje široká škála pubertálního vývoje, který ještě stále probíhá „v normě“. Např. mezi 11letými dívkami může jedna začít menstruovat a mít vyvinuté poprsí, zatímco jiná dívka ze stejné třídy nemá žádné pozorovatelné známky pubertálního vývoje. Ten, kdo dospívá současně s většinou, je brán jako ten, kdo dospívá „přesně“. Poměrně malý počet dětí, které nejsou v jejich pubertálním vývoji v souladu 29

RŮSTEM DOSPÍVÁME s většinou, považujeme za děti s brzkým nebo pozdním načasováním pubertálního vývoje. Je jasné, že pubertální vývoj se odehrává ve společenském kontextu, což je zásadní pro to, jak se dítě pubertálním změnám přizpůsobí. Výzkum má tendenci zaměřovat se na problémy, kterým čelí děti, jejichž pubertální vývoj je relativně brzký nebo pozdní. Existuje několik teorií o vlivu brzkého či pozdního pubertálního vývoje na duševní adaptaci (přizpůsobení) (Connolly et al., 1997). Jedna z nich předpovídá, že všechny tyto děti budou mít potíže s přizpůsobením jednoduše proto, že se liší od normy jejich věkové skupiny. Druhá teorie říká, že děti s brzkým pubertálním vývojem prožívají většinu úskalí, jež s sebou puberta přináší, protože po fyzické stránce jsou mnohem vyspělejší než odpovídá jejich sociálním a kognitivním kompetencím. Užijeme-li mírně odlišný přístup, byla vyslovena domněnka, že pokud načasování fyzického vývoje odpovídá sociálnímu kontextu vývoje, pak se u dospívajícího může objevit jen málo problémů souvisejících s pubertálním vývojem. Např. u dívek, které se věnují baletu či gymnastice, může ve srovnání s jejich věkovou skupinou pubertální vývoj začínat později, přesto zde existuje soulad („good fit“) jejich vývoje a společenského kontextu aktivit, které si vybraly. Pro všechny věkové skupiny platí, že společenský kontext nejvíc vyhovuje většině ( = těm, kteří jsou vývojově v normě). Tudíž ti, jejichž pubertální vývoj je brzký či pozdní, mohou zažívat více obtíží. Závěrečnou myšlenkou o vlivu načasování puberty je, že děti mají představu (mentální model) o věku, v němž se puberta obvykle vyskytuje, a je větší pravděpodobnost, že se objeví adaptační problémy, pokud se jejich vývoj od této představy (mentálního modelu) liší (Bee, 1998). Každá z těchto teorií má oporu ve

Kniha 1: Důkazy a přehledy výzkumech a každá přispívá k našemu chápání psychologického dopadu puberty na rostoucí dítě.

Puberta a problémové chování Léta dospívání jsou často spojována s chováním, které lidé vnímají jako problémové a které je někdy (ale ne vždy) konkrétním signálem, že dítě má obtíže s přizpůsobením vývojovým změnám nebo společenskému kontextu. Proto mnoho studií zkoumá spojitost mezi brzkou a pozdní pubertou a problémovým chováním ve snaze prozkoumat, jak se pubertálním změnám děti přizpůsobují. U dětí, kterým začíná puberta dříve, je větší pravděpodobnost než u jejich vrstevníků, že budou čelit emočním obtížím, včetně úzkostí a depresí. K dispozici je také stále více důkazů, že brzký pubertální vývoj je problematický zejména pro dívky. Dívky, u kterých začíná puberta dříve, vykazují také vyšší výskyt poruch příjmu potravy (např. anorexie). Nepublikované skotské výzkumné údaje ukazují, že děti s brzkým pubertálním vývojem častěji kouří cigarety, pijí alkohol a užívají nelegální drogy. Takové chování může být způsobem zvládání této situace, nebo může být též výsledkem toho, že se často dostávají do skupin starších vrstevníků, kde se tohoto jednání účastní. U dětí s pozdním pubertálním vývojem je rovněž zaznamenáno zvýšené riziko problémového chování. U chlapců jak s brzkým, tak s pozdním nástupem puberty, se objevuje zvýšený výskyt problémového chování ve škole i delikventního chování ve srovnání s jejich vrstevníky (Williams a Dunlop, 1999). U chlapců s pozdním pubertálním vývojem se rovněž častěji vyskytuje nadměrné pití alkoholu se záměrem získat prestiž ve skupině vrstevníků.

30

RŮSTEM DOSPÍVÁME


Základní příčiny těchto adaptačních problémů jsou složité a liší se v závislosti na konkrétním problému. Ačkoli brzký či pozdní nástup puberty zvyšuje riziko problémového chování a psychických problémů, nerozvíjí se tyto potíže u všech dětí. Řada dalších faktorů, včetně jejich vlastních osobních způsobů, jak tyto změny zvládnout, podpory nejbližšího okolí, rozhoduje o tom, zda tyto problémy vzniknou. Je tedy jasné, že důležitou roli zde hraje jak domácí, tak školní prostředí.

Coleman, J.C., Hendry, L.B. (1998). The Nature of Adolescence, 3rd Edition. London:Routledge.

Výzvy do budoucna

Currie, C., Roberts, C., Morgan, A., Smith, R., Settertobulte, W., Samdal, O., Rasmussen, V.B. (Eds.) (2004). Young People´s Health In Context. Health Behaviour in School-aged Children: A WHO cross-national collaborative study (HBSC International Report from the 2001/2002 survey). WHO Series „Health Policy for Children and Adolescents“, Issue 4. Copenhagen: WHO. Accessible at: www.hbsc.org

Puberta je potenciálně matoucí, ale také vzrušující vývojová změna, která mladému člověku jak bere, tak i dává. Přes nedostatek srovnávacího výzkumu v oblasti psychologických důsledků puberty (zejména u chlapců), existuje stále více důkazů, že děti jsou na pubertu špatně vybavené. Problémy mohou nastat u těch, jejichž pubertální vývoj se nevyvíjí ve stejném období s vrstevníky (školní třídou, ročníkem). Tyto problémy mohou být vážné a mohou mít pro mladé lidi dlouhodobé následky. Je proto zapotřebí větší povědomí o rizicích brzkého nebo pozdního pubertálního vývoje. Správná podpora ve správný čas může zlepšit jejich budoucí vývoj a adaptaci. Zajištění efektivní podpory, poradenství a vzdělání je zásadní výzvou pro výchovu ke zdraví a školu.

Hlavní odkazy a další prameny Bee, H. (1998). Lifespan Development, 2nd Edition. New York: Longman. Brown, D.C., Kelner, C.J.H. (2001). Growing pains. In: Blakemore, C., Jennett, S. (Eds.) The Oxford Companion to the Body. Oxford: Oxford University Press/The Physiological Society.

Connolly, S.D., Paikoff, R.L., Buchanan, C.M. (1997). Puberty: the interplay of biological and psychological processes in adolescence. In: Adams, G.R., Montemayor, R., Gullotta, T.P. (Eds.) Psychological Development During Adolescence: Progress in development contextualism. Thousand Oaks:Sage.

Silbereisen, R.K., Kracke, B. (1997). Selfreported maturational timing and adaptation in adolescence. In: Schulenberg, J., Maggs, J.L., Hurrelmann, K. (Eds.) Health Risks and Development Transitions During Adolescence. Cambridge: Cambridge University Press. Todd, J., Currie, C., Smith, R., Small, G. (1999). Health Behaviours of Scottish Schoolchildren. Technical Report 2: Sexual health in the 1990s. Edinburgh: Research Unit in Health and Behaviour Change, University of Edinburgh. Werner, D. (1999). Disabled Village Children: A guide for community health workers, rehabilitation workers and families, 2nd Edition. Berkely CA: The Hesperian Foundation. Williams, J.M., Dunlop, L.C. (1999). Pubertal timing and self-reported delinquency among male adolescents. Journal of Adolescence. 22: 157-171.

31

RŮSTEM DOSPÍVÁME


Část 2: Strava a mladí lidé Kapitola 2.1: Stravovací zvyklosti a preference

2.2: Nadváha a obezita

2.3: Diety

2.4: Poruchy příjmu potravy

Související informační listy 2: Výživové cíle a pokyny pro pohybovou aktivitu mladých lidí ve Skotsku 4: Iniciativy týkající se výživy ve školách 5: Zubní a ústní zdraví mladých lidí 8: Média 9: Kojení 1: Současné stravovací zvyklosti dětí a dospívajících 2: Výživové cíle a pokyny pro pohybovou aktivitu mladých lidí ve Skotsku 3: Energetická rovnováha a výživová doporučení 4: Iniciativy týkající se výživy ve školách 1. Současné stravovací zvyklosti dětí a dospívajících 2: Výživové cíle a pokyny pro pohybovou aktivitu mladých lidí ve Skotsku 3: Energetická rovnováha a výživové požadavky

Související ukázkové lekce Co je zdravé stravování?

Související aktivity

Z extrému do extrému

25. „Omlouváme se“ – příběh 30. Co to znamená mít nadváhu

Z extrému do extrému

41. Všechny změnit 43. Módní diety a dietní výstřelky 44. Důvody pro dietu 45. DIETY! 46. Co byste udělali?

3. Příjemné jídlo 5. Jídlo potřebujeme k... /Jím, protože... 6. To jsem já! 7. Trendy ve stravovacích zvyklostech 18. Sochy rovnováhy

3. Příjemné jídlo 5. Jídlo potřebujeme k.... / Jím, protože... 6. To jsem já! 7. Trendy ve stravovacích zvyklostech 18. Sochy rovnováhy

32

RŮSTEM DOSPÍVÁME


Kapitola 2.1 Stravovací zvyklosti a preference Klíčové body •

• •

•

•

•

Obecně lze říci, že stravovací zvyklosti skotských školáků jsou méně zdravé než v mnoha jiných evropských zemích. Děti, které byly kojeny, zažívají v průběhu dětství z kojení významný zdravotní prospěch. Studie ukazují, že děti, které jedí jídlo se svými rodinami, konzumují více ovoce a zeleniny, pijí méně sladkých perlivých nápojů a jedí méně tuku. Existují důkazy o tom, že některé děti ve Skotsku – 20 % z 1115letých i mnozí mladší – pravidelně vynechávají snídani. K podpoře vyvážené stravy, která bude dětem chutnat, by měli rodiče malým dětem nabízet širokou škálu stravy a vybízet dítě k ochutnávání. Dentální zdraví ve Skotsku je horší ve srovnání s jinými místy ve Velké Británii. Je to způsobeno vyšší konzumací cukru a sladkých perlivých nápojů, což se podílí na vzniku zubních kazů.

Máme možnost si jídlo vybírat z široké nabídky potravin a chutě získáváme v průběhu života. Informace o jídle, které nabýváme od rodičů, vrstevníků, z médií nebo kulturními vlivy jako náboženskými obřady (např. halal maso, košer potraviny a půst v postní době či ramadánu), určují do značné míry, co lidé rádi jedí, či nejedí a také to, kde lidé jedí. Biologické procesy, kterými se řídí míra hladu, který pociťujeme, jsou samozřejmě důležité. Vskutku existují důkazy, že lidé jsou biologicky naprogramováni tak, aby vyhledávali k jídlu sladké věci. Toto může být potlačeno kulturními vlivy a učením. Příkladem mohou být náboženské půsty, vyhýbání se jídlu kvůli alergiím, vyhýbání se z důvodu vlastní volby (například vegetariánství). Správné jídlo je dlouhodobou investicí do zdraví, a proto výběr potravin, které lidé denně volí, má dlouhodobý vliv na zdraví. The Scottish Diet Action Plan (Scottish Office, 1996) stanovil rámec pro dosažení cílů pro výživu ve Skotsku do roku 2005. Tento dietní akční plán volal po nárůstu spotřeby:

• • • • •

ovoce a zeleniny chleba snídaňových cereálií polysacharidů (komplexní sacharidy jako rýže, těstoviny, brambory, chléb a cereálie) tučných ryb.

Jeho cílem bylo také zajistit, aby více než polovina všech čerstvých matek kojila své děti alespoň po dobu prvních šesti týdnů života.

33

RŮSTEM DOSPÍVÁME Snížení spotřeby bylo zacíleno na:

• •

•

sůl, o více než 30 % cukr konzumovaný dětmi, o 50 % (s výjimkou mléčného cukru – laktózy, která není škodlivá pro zuby) tuky, ne více než 35 % energie z potravin s obsahem nasycených tuků na více než 11% energie z potravin.

Více informací o cílech je uvedeno v Informačním listu 2: Výživové cíle a pokyny pro pohybovou aktivitu mladých lidí ve Skotsku.

Kojenecká výživa Prvním zdrojem potravy bývají pro děti rodiče, zejména matka, která se rozhodne buď pro kojení nebo instantní kojeneckou výživu. Může se to zdát nepodstatné v úvahách o stravovacích zvyklostech a preferencích dětí školního věku, ale tato volba je zásadní a má na děti dlouhodobé účinky. Děti, které jsou kojeny, získávají tyto výhody:

• • •

snížení alergií snížení rizika dětských infekcí zlepšení aktivní imunitní odpovědi (např. k imunizaci).

Existují také některé důkazy naznačující spojitost mezi kojením a lepším kognitivním vývojem u nedonošených dětí (Lucas et al.,1992), dále nižším rizikem obezity v dětství (Armstrong a Reilly, 2001; von Kreiz et al., 1999). Otevřená diskuze o otázkách kojení je důležitá. Vytvoření prostředí, kde lidé nejsou v rozpacích z kojení na veřejnosti, je klíčovým tématem, které bychom měli s dětmi diskutovat. Existuje mnoho tlaků, které nepřímo podporují krmení z láhve a utvrzují nás, že kojení je něco „náročnějšího“. Vypořádat se s těmito tvrzením je nutné co nejdříve.


Rozvíjení dětství

preferencí

v časném

Děti v předškolním věku, hlavně ve dvou až třech letech, jsou často nedůvěřivé, když se jim prezentuje nové, jinak vypadající jídlo. Rodiče mohou být zoufalí z nedostatku rozmanitosti v jídelních zvycích svého dítěte a bojí se o přiměřenost jejich stravy. Ale děti mohou být opravdu ostražité v braní si něčeho, co neznají a co se jim zdá „nebezpečné“. Děti si oblíbí potraviny převážně jako výsledek častého nabízení. Bohužel mnoho rodičů reaguje na dětské odmítání určitého typu potravin dítěte vyjmutím této potraviny z dětské stravy, protože nejspíš nechtějí mrhat zbytečně jídlem a penězi. Experimenty ale ukazují důležitost opakovaného nabízení jídla, protože postupně narůstá přijatelnost tohoto jídla pro dítě (Wardle et al, 2003). Dalším z efektivních způsobů, jak vylepšovat stravovací zvyklosti dětí, je umožnit jim jíst společně s vrstevníky. Děti v mateřské škole začaly jíst dříve odmítanou zeleninu poté, co dvakrát či třikrát seděly při jídle u stolu s dětmi, které tuto zeleninu jedly. Odměňování dítěte za snězení nepreferované potraviny (např. zelí) tím, že nabídneme preferovanou potravinu (např. zmrzlinu) má z pohledu rodičů smysl, a to zejména v krátkodobém horizontu. Z dlouhodobého pohledu je to ale kontraproduktivní. Vliv na jídelní preference dítěte bývá opačný, než je žádoucí – zelí se stává ještě méně přijatelným, zatímco obliba zmrzliny roste! Tento fakt poskytuje pevnou oporu pro to, abychom nevyužívali sladkosti jako odměnu za požadované chování. Ale kompletně vyloučit tak oblíbené sladkosti je stejně kontraproduktivní. Až se k nim děti konečně dostanou a nebudou pod rodičovskou kontrolou, snědí jich o to 34

RŮSTEM DOSPÍVÁME


více. Rodiče by tedy měli jít raději střední cestou než tyto potraviny úplně zakazovat.

Některé země proto přijaly legislativní kroky k omezení této praxe.

K podpoře vyváženého stravování a dobrého požitku z jídla je třeba, aby rodiče malým dětem nabízeli širokou škálu potravin a povzbuzovali děti v jejich ochutnávání. Nové chutě mohou být představeny jako odměna za snězení stávajících oblíbených jídel, nikoli opačně.

Rozdíl v čistých příjmech a další socioekonomické faktory hrají také důležitou roli v diktování preferencí a v možnostech výběru. Skotská data ukázal, že školní děti z chudších rodin mají vyšší příjem potravin, které obsahují vysoký podíl cukru a tuku, a menší spotřebu ovoce a zeleniny (Inchley et al.,2001). Proto je potřeba, abychom vzali do úvahy i tento fakt a umožnili co nejširší výběr potravin, hlavně těch čerstvých, za rozumné ceny.

Je mnoho společností, které až příliš horlivě poskytují dětem širokou škálu levných, sladkých, tučných a slaných potravin. Speciální dětská menu, která nabízejí rychlá občerstvení a restaurace, mají také tendenci soustředit se na výběr potravin, ve kterých je hodně tuku a cukru. V této souvislosti potřebují rodiče a děti velkou podporu a poradenství, které jim pomůže rozvíjet zdravější stravovací návyky. Ještě děti mladší 4 let, když jsou vyzvány, aby nakreslily jídlo, které udržuje lidi zdravé, nakreslí ovoce a zeleninu a také doporučí nejíst tolik sladkostí. Je zde tedy rozdíl mezi vědomostmi a jejich chováním, zejména když se dostanou do puberty, což je znepokojující.

Rozvoj dospívání

preferencí

v době

Jak děti vstupují do puberty, získají větší autonomii ve výběru jídla tím, že mají více příležitostí vybrat a koupit si vlastní jídlo a pití venku. Dospívající si jídlo vybírají pod vlivem mnoha faktorů, které zahrnují sociální a kulturní tlaky, příjmy, chutě, nabídku jídla a reklamu, osobní zájem o váhu a velikost těla. Zdá se, že reklama, zejména televizní, má zhoubný vliv na stravovací návyky dětí a dospívajících. Nedávný výzkum ukázal, že firmy cílí na dětské programy reklamami na potraviny s vysokým obsahem cukru a tuku (Young, 2002). Reklama často odporuje doporučením zdravé výživy.

Všeobecný zvyklostí

obraz

stravovacích

Stravovací zvyklosti skotských školáků jsou méně zdravé než dětí z jiných zemí Evropy. Skotské děti mají vyšší spotřebu křupek, brambůrků, sladkostí a čokolád ve srovnání se stejně starými dětmi z jiných evropských zemí (Currie et al., 2000, Currie et al. 2004). Tyto rozdíly jsou ovlivněny řadou faktorů zahrnujících historické zvyklosti, kulturní tradice, produkci potravin (ta hlavně ovlivňuje čerstvost, dosažitelnost, chuť, cenu, bezpečnost potravin). Role rodiny má na jídlo zásadní vliv. Americká studie ukazuje, že děti, které jedí se svými rodinami, konzumují více ovoce a zeleniny, pijí méně perlivých nápojů a jedí méně tuku, a to nejen doma, ale i mimo domov (Gillman, 2000). Ale změny v životním stylu rodiny mají vliv i na to, jak rodina jídlo připravuje a konzumuje. Méně času se věnuje přípravě jídla, členové rodiny jedí v jiných a nepravidelných časech. V posledním desetiletí došlo u dospívajících k významnému poklesu, pokud jde o jídlo konzumované společně s rodinou. Ve Skotsku 45 % 11-15letých jí s rodiči každý den, ale zároveň více než jedno z deseti dětí to takto dělá jen jednou týdně nebo méně. 35

RŮSTEM DOSPÍVÁME Je také faktem, že některé děti ve Skotsku – více než 20 % 11-15letých – nikdy nesnídá během týdne a mnoho z této kategorie dětí snídani vynechává. Trend vynechávání snídaní stále roste - hlavně u dívek, které snídani vynechávají jako součást hubnutí. Přínos snídaně je velmi dobře zdokumentován. Ruxton et al. (1996) shledal, že snídaně se podílí více než 14 % na energetickém příjmu skotských 78letých dětí a přináší 9-36 % vitamínů a minerálů. Crawley (1993) zaznamenal vyšší příjem vitamínů a minerálů a nižší příjem tuku u dospívajících, kteří pravidelně snídali snídaňové cereálie. Studie tvrdí, že děti, které nesnídají, jsou ve škole méně aktivní. V důsledku zjištění potřebnosti snídaní volá mnoho pedagogických autorit ve Skotsku po ustavení snídaňových klubů v následujících letech (Anderson and Bell, 2000). Ale snídaně není jediným jídlem, které mladí lidé vynechávají. Jíst obědy ve škole je uspěchaným zážitkem, což je výsledkem krátkého času na jídlo, velkého počtu žáků a nedostatku místa v jídelně. Výsledkem je, že žáci mohou počítat s jídlem, které je snědeno rychle a za pochodu (Inchley and Currie, 2003). Motivace je pro mladé lidi také důležitá. Mohou si více cenit možnosti jít si ven hrát než příležitosti naobědvat se. Samozřejmě je potřeba podporovat touhu zapojit se do pohybových aktivit, ale je třeba si uvědomit, že mladí lidé v tomto případě raději volí oběd takový, který není nejzdravější – tzn. co nejrychlejší (občerstvení) nebo ho rovnou vynechají. Někteří opomíjejí oběd ve snaze zhubnout nebo ve snaze ušetřit peníze za obědy pro jiné příležitosti, další děti mají jiné důvody.

Kniha 1: Důkazy a přehledy Místní úřady a školy ve Skotsku požadují, aby byl poskytován oběd zdarma dětem z rodin, které dostávají sociální dávky. Navíc je jídlo k dispozici pro všechny děti ve skotských školách za přiměřenou cenu. Výživové standardy byly představeny v prosinci 2006 ve školách (Scottish Executive, 2003). Mnoho dětí si bere s sebou do školy zabalený oběd z domova, který může být úplně stejně přitažlivý a výživný jako vařené jídlo. Někdy ovšem mohou vyměnit své zdravého jídla s přáteli, nebo rozšířit své obědy návštěvou místního obchůdku, kde si můžou nakoupit potraviny s vysokým obsahem tuku a cukru. Děti, kterým chybí tato důležitá jídla, mohou trpět nedostatkem základní energie, mohou jim chybět živiny což je rizikové pro jejich pocit fyzické pohody a duševní výkonnost.

Rozvoj zdravého výběru potravin Ve Skotsku je model talíře „Jídlo pro zdraví“ propagován jako prostředek ke komunikaci o pojetí vyvážené stravy (viz Informační list 2: Výživové cíle a pohyby pro pohybovou aktivitu mladých lidí ve Skotsku). „Talíř“ stanovuje obecné poměry, v jakých by měly potraviny z jednotlivých potravinových skupin konzumovány, ne nutně v každém pokrmu, ale během dne, v několika dnech nebo v průběhu týdne. Tyto poměry jsou stejné pro dospělé i děti od pěti let výše, hlavní rozdíl je v tom, že dětské porce jsou obecně menší v závislosti na věku a chuti k jídlu. Jak „talíř“ naznačuje, většina konzumovaného jídla by měla obsahovat škrobové potraviny (sacharidové) jako rýže, těstoviny a brambory a ovoce a zeleninu. Menší množství bílkovin a nízkotučných mléčných výrobků je také důležité. Mělo bychom konzumovat jen minimální množství jídla s vysokým podílem nasycených tuků a cukrů. Tyto potraviny nejsou pro zdravou stravu

36

RŮSTEM DOSPÍVÁME


nezbytné a mohou být s klidem vynechány, či by se měli konzumovat pouze občas. Je také důležité pít dostatečné množství tekutin, abychom zabránili rozvoji žízně.

snímatelnými rovnátky, často nasazenými kvůli podpoře vznikajících dospělých zubů, a proto se děti a mladí lidé častěji navštěvují zubního lékaře.

Cesta k rozvoji těchto stravovacích návyků musí začít už v předškolním věku. S přibývajícím věkem roste neúprosně tlak médií a reklamy na potraviny a poté je pro děti a mladistvé obtížné se těmto věcem bránit (viz Informační list 8: Média).

Světová zdravotnická organizace podporuje mezinárodní kolaborativní výzkumnou studii zaměřenou na životní styl dětí a školáků - HBSC (Health Behaviour in School-aged Children). ČR se této studie účastní od roku 1994. V rámci tohoto výzkumu probíhá každé 4 roky výzkumné šetření mezi školáky ve věku 11, 13 a 15 let. Tento výzkum zahrnuje také několik otázek týkajících se dentální hygieny.

Potraviny jsou módní záležitostí – stejně jako značkové sportovní boty či džíny. Úspěšná kampaň ke správnému stravování si musí tento problém uvědomovat a zároveň nadále pokračovat v informování dětí o výživě. Ve školním prostředí je důležité, aby školního stravování bylo v souladu s tím, co se žáci v rámci nutričního vzdělávání učí a tím důsledně pomáhali zajišťovat podporu správné výživy, jak je uvedeno ve zprávě k „Hungry for Success“ (Scottish Executive, 2003). Navíc může škola zvážit zavedení konkrétních iniciativ zaměřených na podporu správného stravování jako např.:

• • • • •

zavedení snídaňového klubu zřízení ovocného občerstvení instalování zdravých prodejních automatů zlepšení prostředí školní jídelny zlepšení přístupu k pitné vodě ve školách.

Souvislosti s touto tematikou jsou uvedeny v Informačním listu 4: Iniciativy týkající se výživy ve školách.

Výsledky českých dětí z HBSC studie z roku 2010 Popis indikátoru: Jak často si čistíš zuby? • častěji než jednou denně • jednou denně • nejméně jednou týdně, ale ne denně • méně než jednou týdně • nikdy Prezentován je podíl respondentů, kteří uvedli, že si čistí zuby častěji než jednou denně. Děti, které uvedly, že si čistí zuby častěji než jednou denně (v %) 15 let

59

Děti mezi 8.-14. rokem jsou ve stádiu vypadávání prvních zubů a přeměny na dospělý chrup , proto by si tohoto období měly být plně vědomy a měly být seznámeny s tím, co se děje s jejich ústy. Toto období je také často obdobím ortodontické léčby, fixními nebo

dívky

13 let

75 63

11 let

76 66 0

Zubní a ústní zdraví mladých lidí

79

50

chlapci

100

Zdroj: Kalman, M. a kol.: HBSC – Česká republika – 2010, Národní zpráva o zdraví a životním stylu dětí a školáků (str. 64) Dennodenní pití sladkých a „dietních“ perlivých nápojů je vlivem působení kyselin do značné míry příčinou zubního kazu u dospívajících.

37

RŮSTEM DOSPÍVÁME Přístup dětí k těmto nápojům je v posledních letech usnadněn nárůstem počtu automatů se sycenými nápoji ve školách. Minerální voda a mléko by měly být vždy dostupné jako alternativa. Sladké potraviny ke svačině také přispívají k horšímu dentálnímu stavu dětí. Světová zdravotnická organizace podporuje mezinárodní kolaborativní výzkumnou studii zaměřenou na životní styl dětí a školáků - HBSC (Health Behaviour in School-aged Children). ČR se této studie účastní od roku 1994. V rámci tohoto výzkumu probíhá každé 4 roky výzkumné šetření mezi školáky ve věku 11, 13 a 15 let. Tento výzkum zahrnuje také několik otázek týkajících se stravovacích zvyklostí. Konzumace slazených nápojů Popis indikátoru: Jak často za týden piješ colu nebo jiné sladké nápoje s obsahem cukru? • nikdy • méně často než 1x za týden • jednou týdně • 2–4 dny v týdnu • 5–6 dnů v týdnu • každý den • častěji než jednou denně Prezentován je podíl respondentů, kteří uvedli, že konzumují slazené nápoje alespoň jednou denně. Děti, které uvedly, že konzumují slazené nápoje alespoň 1krát denně (v %) 20

15 let

23

13 let

28 dívky 27

16 19

11 let 0

10

20

chlapci

Kniha 1: Důkazy a přehledy Zdroj: Kalman, M. a kol.: HBSC – Česká republika – 2010, Národní zpráva o zdraví a životním stylu dětí a školáků (str. 63) Konzumace sladkostí Popis indikátoru: Jak často za týden jíš sladkosti (bonbony, čokoládu, sušenky)? • nikdy • méně často než 1x za týden • jednou týdně • 2–4 dny v týdnu • 5–6 dnů v týdnu • každý den • častěji než jednou denně Prezentován je podíl respondentů, kteří uvedli, že konzumují sladkosti alespoň jednou denně. Děti, které uvedly, že konzumují sladkosti alespoň 1krát denně (v %) 30 30

15 let 13 let

28

33

dívky chlapci

22 23

11 let 0

20

40

Zdroj: Kalman, M. a kol.: HBSC – Česká republika – 2010, Národní zpráva o zdraví a životním stylu dětí a školáků (str. 62) Zdravější varianta svačiny by měla být vždy dostupná ve školní jídelně nebo v bufetu. Je prokázáno, že zdravější potraviny, které jsou cenou konkurenceschopné ostatním nabízeným potravinám v bufetu a které jsou atraktivně prezentovány, se mohou ve školách dobře prodávat (viz Informační list 4: Iniciativy týkající se výživy ve školách) .

30

Existuje silná souvislost mezi zubním/ústním zdravím a chudobou. Děti

38

RŮSTEM DOSPÍVÁME ze znevýhodněného prostředí jsou mnohem ohroženější zubním kazem.

Přístup dětí k zubnímu/ústnímu zdraví Postoje dospívajících k zubnímu zdraví jsou značně ovlivněny mediálním obrazem dobrých zubů. Zuby jsou považovány za zdravé, pouze pokud jsou bílé a lesklé. Málo dětí chápe, že sem patří i zdravá ústa a zdravé dásně (viz Healthy Teeth in Healthy Mouths, Health Education Board for Scotland, 1996). Většina dětí zná negativní dopad cukru na zubní zdraví, ale nechápe, že četnost konzumace a celkové množství spotřebovaného cukru je důležitým faktorem jejich zničení. Děti rovněž vědí o důležitosti čištění zubů, ale přesto mnoho z nich přiznává, že si je nečistí tak často, jak by měly. Hodně dětí nerozumí významu fluoridu a jeho zásadní roli v ochraně zubů.

Prevence onemocnění dutiny ústní Děti a dospívající mohou hodně získat osvojením si preventivních návyků, které mají vliv na zdraví dutiny ústní v dospělosti. Na zubní a ústní zdraví by se nemělo nahlížet izolovaně od celkového zdraví, životního stylu a otázek spojených s výživou. Strava, především ta s nadměrným příjmem cukrů, je známá svým vlivem na vznik zubních kazů. Kouření souvisí s rozvojem onemocnění dásní a rakovinou dutiny ústní. Mnoho zubařů nabízí léčbu pomocí zatěsnění štěrbin, což je velmi účinné pro snížení výskytu zubního kazu povlakem, který se přichytí na zadních stoličkách. Ale pravidelné čištění zubů zubní pastou s fluorem je nejúčinnější v předcházení zubnímu kazu. Osvojení si návyku čistění zubů pomůže zabránit i onemocnění dásní v pozdějším životě.

Kniha 1: Důkazy a přehledy Tabulka 1 - Klíčové kroky pro zubní zdraví a zdraví dutiny ústní. • Výživa: omezte pravidelnou konzumaci jídla a pití obsahujícího cukr. • Čištění zubů: čistěte si zuby pečlivě 2x denně zubní pastou s fluorem. • Návštěva zubní ordinace: k zubaři choďte pravidelně 2x ročně.

Pro další informace o zubním zdraví viz Informační list 5: Zubní a ústní zdraví mladých lidí.

Hlavní odkazy a další prameny Alexander, L., Currie, C., Todd, J, Smith, R (2004). How are Scotlan´s Young People Doing? A Cross-National Perspective on Physical Activity, TV Viewing, Eating Habits, Body Image and Oral Hygiene. HBSC Briefing Paper 7. Edinburgh: Child and Adolescent Health Research Unit, University of Edinburgh. Anderson, A.S., Bell, A. (2000). The impact of a dietary intervention in a community-based breakfast club: nutrient intake and measurement issues. Proceedings of the Nutrition Society. 59: 25A. Armstrong, J., Reilly, J.J. (2001). Assessment of the National Child Surveillance System as a Tool for Obesity Surveillance at National and Health Board Level. Report submitted to the Chief Scientist´s Office, Scottisch Executive. Crawley, H.F. (1993). The role of breakfast cereals in the diets of 16 to 17 year – old teenagers in Britain. Journal of Human Nutrition and Dietetics. 6:205-216. Currie, C., Hurrlemann, K., Settertobulte, W., Smith, R., Todd, J. (Eds.) (2000). 39

RŮSTEM DOSPÍVÁME Health and Health Behaviour Among Young People. Health Behaviour in School-aged Children: A WHO crossnational study (HBSC) international report. WHO Policy Series „Health Policy for Children and Adolescents“, Issue 1. Copenhagen: WHO. Currie, C., Roberts, C., Morgan, A., Smith, R., Settertobulte, W., Samdal, O., Barnekow Rasmussen, V. (Eds.) (2004). Young People´s Health in Context. Health Behaviour in School – aged children (HBSC) Study: International report from the 2001/2002 survey. Copenhagen. World Health Organization. Gillman, M. W. , Rifas-Shiman, S. L. , Frazier, A.L., Rockett, H.R., Camargo, C.A., Field, A.E., Berkey, C.S., Colditz, G.A.(2000). Family dinner and diet quality among older children and adolescents. Archives of Family Medicine. 9: 235-240. Health Education Board for Schotland (1996). Healthy Teeth in Healthy Mouths. Edinburgh: HEBS. Health Education Board for Schotland (2003). Adventures in Foodland: Ideas for making food fun from an early age. Edinburgh: HEBS. Health Scotland (2003). Is Your Child a Fussy Eater? Edinburh: Health Scotland. Inchley, J., Currie, C. (2003). Promoting Healthy Eating in Schools using a Health Promoting School Approach: Final report of the Healthy Eating Project. Edinburgh: Chilod and Adolescent Research Unit, The University of Edinburgh. Inchley, J., Todd, J., Bryce, C., Currie, C. (2001). Dietary trends among Scotish schoolchildren in the 1190s. Journal of Human Nutrition and Dietetics. 14: 1-11. Levine, R. (1996). Scientific Basis of Dental Health Education. London: Health

Kniha 1: Důkazy a přehledy Education Authority. Lucas, A., Morley, R., Cole, T.J., Lister, G., Leeson-Payne, C. (1992). Breastmilk and subsequent intelligence quotient in children born pre-term. The Lancet. 339: 8788, 261-264. Pitts, N. B., Davies, J. A., Fyffe, H.E. (1997). Scottish Health Boards Dental Epidemiological Programme. Report of the 1996/1997 Survey of 12 Year-old Children. Dundee: Dental Health Servcies Research Unit. Ruxton, C. H., O´Sullivan, K. R., Kirk, T. R., Belton, N. R., Holmes, M. A. (1996). The contribution of breakfast to the diets of a sample of 136 primary-schoolchildren in Edinburth. British Journal of Nutrition. 75: 419-431. Schottish Executive (2003). Hungry for Success: A whole school approach to school meals in Scotland. Final Report of the Expert Panel on School Meals. Edinburgh: The Stationery Office. Scottish Intercollegiate Guidelines Network (SIGN) (2000). Preventing Dental Caries in Children at High Caries Risk: Target prvention of dental caries in the permanent teeth of 6-16 year olds presenting for dental care. Edinburgh: SIGN. Scottish Office (1993). The Scottish Diet (James Report). Edinburgh: HMSO. Scottish Office (1995). Oral Health Strategy for Scotland. Edinburgh: HMSO. Scottish Office (1996). Eating For Health: A diet action plan for Scotland. Edinburh: The Stationery Office. Todd., J., Currie, C., Smith, R., Small, G. (2000). Health Behaviours of Scottish Schoolchildren. Technical Report 3: Eating and activity patterns in the 1990s.

40

RŮSTEM DOSPÍVÁME


Edinburgh: Research Unit in Health, Behaviour and Change, University of Edinburgh. von Kreiz,R., Koletzko, B., Sauerwald, T., von Mutius, E., Barnet, D., Grunert. , V. , von Voss, H., (1999). Breastfeeding and obesity: cross-sectional study. British Medical Journal. 319: 147-150. Wardle, J., Herrera, M. L., Cooke, L., Gibson, E. L.(2003). Modifying children´s food preferences: the effects of exposure and reward on acceptance of an unfailiar vegetable. European Journal of Clinical Nutrition. 57: 341-348. Young, I. (2002). Is healthy eating all about nutrition? British Nutrition Foundation Bulletin. 27:7-12.

Webové stránky www.bhf.org.uk www.dietproject.org.uk http://food.gov.uk/scotland/ http://www.healthscotland.com/ http://www.nidirect.gov.uk/healthy-living http://www.youngscot.org/

41

RŮSTEM DOSPÍVÁME


Kapitola 2.2 Nadváha a obezita Klíčové body •

• •

•

•

Nedávný výzkum ukázal, že výskyt obezity celosvětově roste u dětí a mladých lidí. Míra obezita vzrostla trojnásobně v mnoha zemích; WHO vypočítala, že na celém světě je více než jedna miliarda lidí s nadváhou a více než 300 milionů obézních. S vysokou mírou obezity je spojena sociální deprivace. Zdaleka nejčastější příčinou obezity je kombinace snížené pohybové aktivity a zvýšeného příjmu kalorií. Základem v boji s obezitou u dětí je zvýšit úroveň tělesné aktivity a upravit stravovací návyky a chování. Nadváha nebo obezita mají významné sociální a psychologické důsledky. Obezita je významným rizikovým faktorem v rozvoji závažných onemocnění v dospělosti – např. kardiovaskulárních chorob, diabetu 2. typu, vysokého krevního tlaku, artrózy, deprese a různých typů rakoviny, včetně rakoviny prsu a tlustého střeva. Dokonce i mírné snížení příjmu kalorií může mít významný vliv na hmotnost – úbytek 100 kalorií za den může vést ke ztrátě 4,5 kg za rok.

Míra obezity vzrostla v mnoha zemích až trojnásobně, WHO odhaduje, že na celém světě je právě jedna miliarda lidí s nadváhou a více než 300 milionů obézních (WHO, 2002). Obezita je dnes považována za nemoc v pravém smyslu slova a je také významným rizikovým faktorem pro rozvoj závažných chorob v dospělosti: kardiovaskulárních chorob, diabetu 2. typu, vysokého krevního tlaku, artrózy, deprese, mnoha typů rakoviny, včetně rakoviny prsu a tlustého střeva.

Definice Obezita je definována číselně. Dospělý je považován za obézního při indexu jeho tělesné hmotnosti (BMI)3 vyšším než 30 kg/m2 a bude považován za trpícího nadváhou, pokud je jeho BMI v rozmezí 25-30 kg/m2. To například znamená, že žena, která měří 1,64 m a váží 73,2 kg bude mít BMI 27,2 kg/m2 a bude považována za ženu s nadváhou. Pozornost by měla být věnována interpretaci BMI, a to zejména u dětí. Je důležité propojit věk dítěte a jeho pohlaví s BMI. Je to důležité, protože se užívají samostatné BMI grafy zvlášť pro chlapce a zvlášť pro dívky. BMI u dětí se vyjadřuje pomocí percentilu. Hodnota 50. percentilu ukazuje přibližně průměrnou hodnotu. 10. percentil například znamená, že 10 % populace v tomto věku je menší a 90 % populace větší. Růst dítěte lze sledovat vynesením

3

BMI se vypočítá dělením hmotnosti v kilogramech výškou v metrech na druhou.

42

RŮSTEM DOSPÍVÁME


rozměrů tělesné výšky a hmotnosti do grafu percentilových křivek a pomyslnou spojnicí těchto hodnot rozměrů dítěte.


Výskyt

Příčiny

Světová zdravotnická organizace podporuje mezinárodní kolaborativní výzkumnou studii zaměřenou na životní styl dětí a školáků - HBSC (Health Behaviour in School-aged Children). ČR se této studie účastní od roku 1994. V rámci tohoto výzkumu probíhá každé 4 roky výzkumné šetření mezi školáky ve věku 11, 13 a 15 let. Tento výzkum zahrnuje také několik otázek týkajících se hodnocení svého zdraví. Popis indikátoru: Respondenti uváděli svoji tělesnou hmotnost a výšku a z těchto údajů byl vypočítán body mass index (BMI): váha v kilogramech dělená výškou v metrech na druhou. Za nadváhu a obezitu se považoval BMI, který přesahoval 90. percentil standardních hodnot české populace pro danou věkovou skupinu.

Bazální metabolismus je energie používaná jako palivo pro základní tělesné funkce jako tlukot srdce a dýchání. Pokud je bazální metabolismus a ostatní energetický výdej organismu ve formě pohybové aktivity menší než příjem energie ze zkonzumovaných potravin, pak se bude přebytečná energie měnit na tuk a budeme přibývat na váze (viz Informační list 3: Energetický výdej a výživové požadavky). Tělesný tuk je hlavní způsob, jakým můžeme tuto přebytečnou energii ukládat a čerpat z těchto zásob v dobách nedostatku potravin.

Výskyt nadváhy a obezity - chlapci (v %) 3,1 16,1

2,2 16,6

1,5 17,1

Obezita

Nadváha

80

80,7

79

0,4 13 let

2,4 15 let

1,1 5,8

1 8,3

Obezita

Nadváha 86,8

90,7

1,7

2,4

2,2

11 let

13 let

15 let

88

• •

Výskyt nadváhy a obezity - dívky (v %) 1,7 9,8

• •

Normální

Podváha 0,8 11 let

Zatímco nedostatek potravin se nezdá být pro většinu lidí v evropských zemích akutní, důležité otázky týkající se přístupu, ceny a dostupnosti potravin pro některé komunity zůstávají. Je příznačné, že nejlevnější jídla mají často vysoký obsah tuku. U jídla z fast-foodu a u hodně zpracovávaných jídel je vyšší pravděpodobnost, že budou:

Normální

Podváha

obsahovat více nasycených tuků vysoce energetické ( i malé množství těchto potravin podstatně zvýší příjem kalorií) dodávány ve velkých množstvích (velké porce) mít nižší obsah vlákniny, stopových prvků a antioxidantů

Dospívající jedí více cukru, soli a nasycených tuků, než je doporučeno (The National Diet and Nutrition Survey, 2000) (viz Informační list 1: Současné stravovací zvyklosti dětí a dospívajících). Rovněž konzumace nealkoholických nápojů je co se týče obezity problematická. Není totiž obvyklé, aby energie přijatá navíc v nápojích byla vyrovnána snížením energie v přijatých pevných potravinách 43

RŮSTEM DOSPÍVÁME (Ludvig et al. 2001). Ve srovnání s předchozími generacemi je ve většině evropských zemích k dispozici široký výběr jídel. Dostupnost potravin a jejich spotřeba tedy roste. Na druhé straně se snižuje výdej energie – máme k dispozici „pohybově“ úsporné technologie jako jsou eskalátory, výtahy, dálková ovládání k různým zařízením, automobily a sedavý způsob trávení volného času jako sledování televize a zábava u počítače také vzrůstá. Podíl mladých lidí, kteří se do školy dopravují pěšky nebo na kole, podstatně klesl, především v poslední generaci, což přispívá ke snížení denního energetického výdeje mnoha mladých lidí. Navíc hodně z nás žije v prostředí s ústředním topením, což pro nás znamená vynaložení menšího množství energie pro vlastní zahřátí.4 Důsledkem je velmi reálné riziko, že energetický příjem dítěte (množství kalorií přijatých stravou) bude vyšší než jeho energetický výdej (množství energie, které dítě vydá na pohybovou aktivitu a které vyžaduje jeho metabolismus). Jsou definovány zdravotní příčiny obezity, ty jsou ale relativně vzácné. Roli může hrát genetika, ale výskyt obezity u dětí se může vztahovat k aktivnosti rodiny a jejím stravovacím návykům stejně jako ke genetickému dědictví. Zdaleka nejčastější příčinou obezity je kombinace snížení pohybové aktivity a zvýšení energetického příjmu (viz tabulka 1). Existují důkazy, že z těchto dvou příčin je snížená pohybová aktivita významnější. Reilly a Dorosty (1999) našli důkazy, že

4

Termín „obezitogenní“ byl vytvořen, aby pospal naše moderní prostředí, které podporuje vysoký příjem energie a nízkou aktivitu. Zpráva (WHO a FAO, 2003) dospěla k závěru, že obezitogenní prostředí má obzvláště velký vliv na mladé lidi.

Kniha 1: Důkazy a přehledy nižší energetický výdej (jinými slovy snížení pohybové aktivity) je hlavním důvodem pro zvyšování hmotnosti u dětí zapojených v jejich studii. Tito výzkumníci věří, že to bylo přesvědčivější než to, že by spotřebovávaly větší množství energie (zvýšením příjmu kalorií). Je potřeba být opatrný ve zobecnění těchto výsledků, protože je obtížné přesně změřit jak spotřebu energie, tak výdej energie mladých lidí pro jejich každodenní život. Výsledkem naší úvahy je fakt, že spotřeba potravy a pohybová aktivita jsou významnými faktory, které se vztahují k problému zvyšování hmotnosti. Tabulka 1 - Smutný příběh... Velmi dramatický příklad o dopadech přijetí méně aktivního životního stylu spolu se „západním“ stylem, stravováním s vysokým obsahem tuku a cukru, nabízí příběh o obyvatelích ostrova Nauru v Tichém oceánu. Tento malý ostrov měl díky populaci mořských ptáků jedny z nejbohatších fosfátových rezerv na světě. Prodej fosfátů společnostem zabývajícím se hnojivy vedl během posledních 30 let k výraznému nárůstu příjmu ostrovanů. To následně ostrovany přimělo, aby opustili svou tradiční stravu skládající se z ryb a zeleniny a pochutnávali si na dražších dovážených západních potravinách. Zároveň začali vést méně aktivní životní styl. V průběhu jediné generace se stali obyvatelé Nauru jednou z nejobéznějších populací na planetě. Třicet procent ostrovanů nyní trpí cukrovkou 2.typu. Co a jak se dítě učí o jídle a stravování je také velmi důležité. Experimenty s dětmi předškolního věku naznačují, že se děti učí, jak syté potraviny jsou, a že si přizpůsobují jídlo podle toho, jak se cítí plné. Ale běžnou rodičovskou strategií bývá trvat na tom, aby dítě snědlo vše ze svého talíře a aby dítě jedlo ve stanovenou

44

RŮSTEM DOSPÍVÁME hodinu (bez ohledu na to, zda je hladové nebo ne), a to se může křížit s výše zmíněným druhem učení. V důsledku toho si může dítě zvyknout konzumovat více, než potřebuje, a tento zvyk jej může doprovázet přes dospívání až do dospělosti. Je prokázáno, že stravovací návyky získané v raném dětství se jen těžko mění. Existuje také řada fyziologických a psychologických faktorů, které mohou být spojené s obezitou. Mezi tyto faktory patří např. jídelní styly jako příliš rychlé jedení, nízká citlivost mechanismu zpětné kontroly, která signalizuje plnost, neschopnost kontrolovat puzení k jídlu, nespokojenost a deprese.

Kniha 1: Důkazy a přehledy jako nejlepší přítel a nejčastěji jako někdo, koho si dobíráme, z koho si děláme srandu. Ve Velké Británii studie 9letých dětí zjistila, že si postavu, která má nadváhu, spojují s horším sociálním fungováním, nedostatečným školním úspěchem, vnímají ji jako méně zdravou a málo zdatnou (Hill a Silver, 1995). Dokonce i děti ve věku 5-6 let vykazují známky diskriminace svých obézních vrstevníků. V jedné studii byla dětem ukázána řada kreseb, které zahrnovaly obézní dítě, dítě s normální hmotností a 3 kresby dětí s různým postižením. Děti byly vyzvány, aby seřadily kresby podle toho, s kým by nejraději kamarádily – dítě s normální váhou bylo na prvním místě, dítě obézní na úplně posledním místě.

Následky Opatření ke snižování obezity Naše společnost klade velký důraz na atraktivitu, která je spojována se štíhlostí, a to zejména u žen. Rozdíl mezi podílem žen, které mají nadváhu nebo jsou obézní (přibližně 54%), a těmi, které se snaží držet dietu (přibližně 90%), ukazuje, že zatímco většina diet není ze zdravotního hlediska nezbytná, dieta je stále považována za nezbytnou součást boje o atraktivnější vzhled. Závažným důsledkem toho, že nadváha je považována za neatraktivní, jsou předsudky vůči obézním dětem. Dokonce i v útlém věku mohou být děti vystaveny systematické diskriminaci. Výzkumy z USA ukazují, že děti jsou k obezitě citlivé a spojují s ní řadu negativních vlastností jako je lenost, povrchnost a lajdáctví (Dietz, 1998). Výzkum v USA také uvádí, že děti ve věku 10-11 let, vykazují známky toho, že diskriminují při výběru přátel své obézní vrstevníky. Když byli chlapci vyzváni, aby přiřadili 39 přídavných jmen k jedné ze tří siluet, štíhlé, svalnaté a obézní, obézní postava byla nejméně často popisovaná

Klíčovou strategií při snižování obezity je zvýšení úrovně pohybové aktivity dítěte a posouzení jeho stravovacích návyků a chování. Jednoznačné přínosy pohybové aktivity pro zdraví zdaleka převáží rizika spojená s možným zraněním. Je potřebné zajistit, aby obézní dítě nemuselo provádět takové aktivity, při kterých je v nevýhodě před svými vrstevníky: Význam pohybové aktivity jako je chůze nebo jízda na kole do školy by měl být prodiskutován s rodiči. Děti možná neocení, že tanec nebo energická hra jsou důležitým zdrojem pohybové aktivy. I protahování a mírné cvičení prováděné na konci delšího sezení ve třídě může k pohybové aktivitě významně přispět. U dětí můžeme příjem energie snížit tím, že podporujeme zdravé stravovací návyky v návaznosti na výživová doporučení (viz Informační list 2: Výživové cíle a pokyny pro pohybovou aktivitu mladých lidí ve Skotsku). Mnoho potravin obsahujících

45

RŮSTEM DOSPÍVÁME hodně cukru můžeme nahradit škrobovými potravinami jako jsou brambory, chléb, cereálie. Dítě tak může jíst jídlo přinášející uspokojení, ale zároveň snížit příjem kalorií. Je potřebné klást důraz na snížení příjmu kalorií z potravin s vysokým obsahem cukru, jako jsou sladké nápoje. Je dobré mít na paměti, že i mírné snížení příjmu energie má významný vliv na hmotnost – snížením příjmu 100 kcal denně můžeme shodit za rok 4,5 kg (viz Informační list 2: Výživové cíle a pokyny pro pohybovou aktivitu mladých lidí ve Skotsku). Z dlouhodobé perspektivy se dieta nezdá být účinná při léčbě dospělých s nadváhou nebo s obezitou. Většina dietářů nabere po skončení diety své kilogramy zpátky (viz kapitola 2.3 Diety). Školy jsou důležitým podporovatelem zdravého stravování dětí obecně a můžou poskytnout příležitost pro pohybovou aktivitu při výuce. Školy také významně přispívají k podpoře rovnosti a sociálního začlenění prostřednictvím vytváření a provádění vhodných a účinných školních politik (viz Hungry for Success, Scottish Executive, 2003 a Informační list 4: Iniciativy týkající se výživy ve školách). Strategie proti nadávání a posmívání se dětem kvůli tvaru jejich těla nebo jeho atraktivnosti by měli být prioritou (www.antibullying.net). Učitelé mohou umožnit dětem s nadváhou a obezitou získat důvěru během výuky aktivitami, které nesouvisí s pohybovou aktivitou, využít a oceňovat jejich různé dovednosti a schopnosti. Opatření, která pomáhají dětem rozvíjet odpovědnost za své vlastní tělo a zdraví, podporují jejich pocit kontroly a posílení schopností. Toto je důležité ve všech oblastech zdravotnictví a je to rovněž významným přínosem při regulaci hmotnosti a obezity.


Hlavní odkazy a další prameny Alexander, L., Currie, C., Todd, J., Smith, R. (2004). How are Scotland´s Young Poeple Doing? A Cross-national Perspective on Physical Activity, TV Viewing, Eating Habits, Body Image and Oral Hygiene. HBSC Briefing Paper 7. Edinburgh: Child and Adolescent Health Research Unit, University of Edinburgh. Armstrong, J., Reilly, J.J., Child Health Information Team (2003). The prevalence of obesity and under nutrition in Scottish children: growth monitoring within the Child Health Surveillance Programme. Scottish Medical Journal. 48:32-37. Chinn, S., Rona, R.J. (2001). Prevalence and trends in overweight and obesity in three cross-sectional studies of British children, 1974-94. British Medical Journal. 322: 24-26. Currie, C., RoBerts, C., Morgan, A., Smith, R., Settertobulte, W., Samdal, O., Barnekow Rasmussen, V. (Eds.) (2004). Young People´s Health in Context. Health Behaviour in School-aged Children (HBSC) Study: International report from the 2001/2002 survey. Copenhagen: World Health Organization. Dietz, W. (1998). Health consequences of obesity in youth: childhood predictors of adult disease. Pediatrics. 101: 518-525. Gibbs, W.W. (1996). Gaining on fat. Scientific American. 275: 88-94. Health Education Board for Scotland (2002). The Class Moves! A Classroom Resource for Primary School to Promote Movement, Balance and Activity. Edinburgh: HEBS. Hill, A.J., Siver, E.K. (1995). Fat, friendless and unhealthy: 9 year-old children´s perception of body shape stereotypes. International Journal of

46

RŮSTEM DOSPÍVÁME Obesity. 19: 423-430. Klien, R. (1996). Eat Fat. London: Picador.

Kniha 1: Důkazy a přehledy Diseases: Report of a joint WHO/FAO expert consultatiton (Page 62). Geneva: WHO

Webové stránky: Ludwig D.S., et al. (2001). The relationship between the consumption of sugars in sweetened drinks and childhood obesity: a prospective, observational analysis. The Lancet. 357: 505-508.

www.antibullying.net http://www.nidirect.gov.uk/healthy-living http://www.bbc.co.uk/science/0/21702372

Ogden, J. (1992). FAT CHANCE! The Myth of Dieting Explained. London: Routledge. Reilly, J. J., Dorosty, A. R. (1999). Epidemic of obesity in UK children. The Lancet. 354:1874-1875. Royal College of Physicians of London, Royal College of Pedriatrics and Child Health and The Faculty of Public Health (2004). Storing up Problems – The Medical Case for a Slimmer Nation. London: The Royal College of Physicians. Scottish Executive (2003). Hungry for Success: A whole school approach to school meals in Scotland. Final Report of the Expert Panel on School Meals. Edinburgh: The Stationery Office. Scottish Executive (2003). Improving Health in Scotland: The challenge. Edinburgh: The Stationery Office. Scottish Executive (2004). Eating for Health, Meeting the Challange: Coordinated action, improved communication and leadership for Scottish food and health policy 2004. Edinburgh: The Scottish Executive. World Health Organization (2002). The World Health Report 2002: Reducing risks, promoting healthy life. Geneva: WHO. World Health Organization (2003). Diet Nutrition and the Prevention of Chronic

47

RŮSTEM DOSPÍVÁME


Kapitola 2.3 Diety Klíčové body •

•

•

•

•

•

V posledních letech došlo k výraznému nárůstu 15letých dívek a chlapců, kteří drží dietu, aby zhubli. Je více těch teenagerů, kteří se rozhodnou držet dietu, než těch, kteří jsou obézní nebo mají nadváhu. Věk, kdy se rozhodnou držet dietu, neustále klesá, zprávy hovoří již o 5 až 7letých dětech, které omezují svůj příjem potravy. Tlak, který idealizuje velmi štíhlé tvary u dívek a svalnatou postavu u chlapců, začíná brzy a pokračuje dále prostřednictvím tlaku médií. Dietu pravděpodobně spouští obavy ze vzhledu a ze změny tvaru těla, které pubertu doprovázejí. Tyto obavy se objevují zejména u dívek. Hmotnost lze úspěšně redukovat malými změnami stravovacích návyků dodržovanými po dlouhou dobu. Většina lidí, kteří zhubnou držením diety, nabude většinu své váhy zpět, což vede k dalším pokusům o hubnutí.

Lidé drží dietu, aby zhubli pomocí omezení jídla. Dieta se stala běžnější u mladých žen v posledních desetiletích. Diety jsou na vzestupu také u mladých mužů, ale stále jsou u nich méně časté než u mladých žen. Mnoho výzkumů tvrdí, že držení diet může vést k vleklým problémům s váhou. Držení diety se stává celosvětově výnosným byznysem. Mnoho diet je komerčními produkty a spektrum možností, které se nabízejí (často s protichůdnými nutričními informacemi), přispívá k současnému chaosu kolem postupů účinného a zdravotně přínosného snižování váhy.

Kolik dětí a mladých lidí drží diety? Světová zdravotnická organizace podporuje mezinárodní kolaborativní výzkumnou studii zaměřenou na životní styl dětí a školáků - HBSC (Health Behaviour in School-aged Children). ČR se této studie účastní od roku 1994. V rámci tohoto výzkumu probíhá každé 4 roky výzkumné šetření mezi školáky ve věku 11, 13 a 15 let. Tento výzkum zahrnuje také několik otázek týkajících se stravovacích zvyklostí. Výsledky českých dětí z HBSC studie z roku 2010 Popis indikátoru: Držíš v současné době dietu nebo děláš něco jiného, abys shodil/a váhu? • ne, protože moje váha je v pořádku • ne, ale potřebuji něco shodit • ne, protože potřebuji přibrat • ano Prezentován je podíl respondentů, kteří na otázku odpověděli „ano“, z čehož vyplývá, že drží dietu nebo vykonávají

48

RŮSTEM DOSPÍVÁME

nějakou aktivitu na snížení tělesné hmotnosti. Děti, které uvedly, že drží dietu nebo vykonávají nějakou aktivitu na snížení tělesné hmotnosti (v %) 15 let

25

10

13 let

15

dívky

21

chlapci

18 18

11 let 0

10

20

Kniha 1: Důkazy a přehledy o dětech mezi 5-7 rokem, které omezují příjem potravy (Carper et al., 2000). Zdá se, že toto chování je reakcí na jednání rodičů, kteří podporují děti v jídle a omezují či zakazují jim jíst některé druhy potravin, které by děti měly jíst. Je prokázáno, že matky hrají klíčovou roli v přenosu kulturních hodnot, pokud jde o hmotnost, tvar a vzhled jejich dcer (Carper et al., 2000). Zároveň dcery odpozorují jídelní zvyky a omezování v jídle od svých matek.

30


Proč děti a mladí lidé diety drží? Je více těch teenagerů, kteří se rozhodnou držet dietu, než těch, kteří jsou obézní nebo mají nadváhu (viz kapitola 2.2 Nadváha a obezita). Jaké jsou možné důvody? Odpověď leží ve vystavení neúprosnému tlaku na idealizovanou podobu mladé ženy, podobu, která toho nemá moc společného s realitou biologickou. Došlo k dramatickému posunu ve vnímání „dokonalé“ ženské postavy od plné ženské postavy z poloviny 18. století až po příliš vyhublé obrazy modelek a celebrit současnosti. Míry manekýn v bocích a výpočet množství jejich tělesného tuku ukazují, že pokud by ženy měly takové postavy, jaké jsou prezentovány těmito manekýnami cca roku 1970, přestaly by menstruovat a staly by se neplodnými. Podobně bylo vypočteno, že pokud by průměrná žena měla mít stejné proporce jako panenka Barbie, musela by vyrůst o dalších cca 43 cm a takový tvar těla bychom našli u méně než 1 ženy ze 100 000 v běžné populaci (Norton et al., 1996). Věk, ve kterém děti začíná držet dietu, stále klesá, ojedinělé nejsou zprávy

Tlak, který idealizuje velmi štíhlé tvary u dívek a svalnatou postavu u chlapců, začíná již v raném věku a dále silně pokračuje prostřednictvím časopisů, televize a filmů.

Co spouští držení diet? Spouštěčem držení diet jsou pravděpodobně obavy o vzhled a související změny tvaru těla v období puberty. Toto platí zejména pro dívky. U některých dívek může totiž docházet ke zvýšenému zadržování vody v těle v pozdější fázi menstruačního cyklu. Dále se u většiny objevuje zvýšená chuť k jídlu a zvýšená touha po příjmu sacharidů, a to rovněž ve spojitosti s menstruačním cyklem. V období puberty, kdy bývá sebevědomí křehké, jsou tyto fyziologické změny až moc skutečné a mohou podněcovat nutkavé obavy o to, co jedí a kolik toho snědí. Lehkomyslné poznámky vrstevníků a dospělých o „baculatosti“ či „oplácanosti“ jsou často spouštěčem pro striktní držení diety. Obavy z váhy mohou také urychlit nástup kouření, protože pro určité lidi funguje nikotin, obsažený v cigaretách, jako prostředek k potlačení chuti k jídlu. Dále panuje všeobecné mínění, že přestat s kouřením vede ke zvýšení hmotnosti. Někteří lidé, pokud přestanou kouřit, skutečně během krátké doby přiberou na

49

RŮSTEM DOSPÍVÁME váze a tuto skutečnost je třeba připustit a zohlednit v každém program odvykání kouření určeném pro mladé lidi. Nedávný výzkum v Americe naznačuje, že u 9-14letých dívek i chlapců jsou úvahy o kouření spojovány s obavami ohledně hmotnosti. Je proto důležité, aby školní zdravotně výchovné programy propagovaly zdravé způsoby udržování hmotnosti a naopak vyvracely představy o kouření jako účinném a vhodném způsobu jejího udržování.

Jak drží děti a mladí lidé diety? Mnoho mladých lidí mylně zaměňuje držení diety za zdravou výživu. Některé populární časopisy zaměřené na zdraví a módní trh tuto mýlku posilují. Zejména dívky mají značné povědomí o potravinách, které jsou „zdravější“ volbou ve smyslu nižšího obsahu tuku. Skotské dívky opravdu jedí ovoce, syrovou zeleninu, saláty a vařenou zeleninu častěji než chlapci (Inchley et al., 2001). Na jednu stranu je to dobrá zpráva, protože ve společnosti narůstají srdeční problémy, které množství tuku ve stravě ovlivňuje, na stranu druhou je dostatečný příjem tuku a škrobu z potravin důležitý ve fázi aktivního růstu, a to zejména kolem puberty (viz kapitola 1.1: Jídlo pro růst, Informační list 2: Výživové cíle a pokyny pro pohybovou aktivitu mladých lidí ve Skotsku a Informační list 3: Energetická rovnováha a výživové požadavky). Je patrná vzrůstající tendence vynechávat snídaně (zejména u dívek). Více než polovina 13 a 15letých skotských školáků nesnídá (Todd et al., 2000). Vynechávání snídaní budí obavy také vzhledem k pozornosti dětí při vyučování ve škole.

Kniha 1: Důkazy a přehledy Výsledky českých dětí z HBSC studie z roku 2010 Popis indikátoru: Jak často obvykle snídáš (něco více než sklenici čaje, mléka nebo džusu)? Zaškrtni jen jeden rámeček pro všední dny týdne: • nikdy nesnídám v týdnu • jeden den • dva dny • tři dny • čtyři dny • pět dní Prezentován je počet respondentů, kteří uvedli, že snídají každý den během pracovních dní (pondělí až pátek). Děti, které uvedly, že snídají každý den během pracovních dní (v %) 42 46

15 let

dívky

47 58

13 let

chlapci

61 69

11 let 0

50

100


Jaké jsou efekty držení diety? Držení diety má řadu psychologických efektů. Mnoho z nich bylo identifikováno již před moha lety v americké studii, která se zabývala po dobu několika měsíců dobrovolníky z řad vojáků americké armády. Spočívala v 50 % snížení energetickém příjmu. Vědci zjistili, že se u vojáků vyvinula posedlost jídlem a jídlo se stalo hlavním tématem jejich konverzace. Vojáci popisovali potíže se soustředěním, změny nálad, deprese, apatii. Poté, co bylo omezení příjmu potravin odstraněno, popisovali ztrátu kontroly nad svými jídelními zvyky, občas 50

RŮSTEM DOSPÍVÁME


měli také tendence k přejídání (Keys, 1950).

• Laboratorní studie o příjmu potravy ukazují, že pokud skupina lidí držících dietu a skupina lidí dietu nedržících dostane každá nízkokalorické nebo vysokokalorické pití a pak jsou všichni požádání , aby ochutnali další jídla, dietáři jedí po vysokokalorickém pití více než lidé, kteří dietu nedrží. Tyto paradoxní výsledky výzkumu přispěly k názoru, že držení diety vede více k přejídání než naopak (Herman and Polivy, 1980). Jakékoliv vědomé potlačování chuti k jídlu znamená, že pokud je toto omezování jakýmkoliv způsobem narušeno, ať už na večírku s přáteli nebo tajně snědenou čokoládovou tyčinkou, mají dietáři tendenci hodit všechnu dosavadní obezřetnost za hlavu a o to více si dopřávat. Diety podporují představu, že vysokotučné a vysokokalorické potraviny jako koláče a čokoláda jsou o to atraktivnější pamlsky, a dietář, který si je dopřává, má následně pocit viny. Zdá se, že diety neposkytují dietářům jen kontrolu nad jejich jídlem, ale že jídlo hraje v jejich životě ústřední roli. Tabulka 1 - Proč diety nefungují (Jade, 2000) Hmotnost lze úspěšně redukovat malými změnami stravovacích návyků dodržovanými po dlouhou dobu. „Diety“ mají tendenci soustředit se na velké změny během krátkého časového úseku. Takové diety mohou být dočasně úspěšné, zejména v důsledku ztráty vody v počátečních fázích hubnutí, ale z výzkumů je patrné, že zásadní změny chování v oblasti stravování a pohybové aktivity jsou u „dietářů“ nepravděpodobné. Diety nefungují, protože:

•

Je těžké držet dietu. Většina diet vyžaduje významnou změnu

•

•

•

v obvyklých stravovacích zvycích dané osoby a to na dlouhou dobu. Při držení diety se člověk cítí hladový a deprivovaný. Výzkumy ukazují, že při držení diet jsou lidé hladoví a mají silnou touhu po jídlech, která se při dietě nemají jíst, např. cukry a tuky. Dietáři selhávají. Dieta funguje pouze tak dlouho, jak dlouho ji člověk drží. Většinu lidí začne nudit striktní dodržování jídelního plánu a čas od času z těchto kolejí vybočí. Diety neřeší emocionální stránku přejídání. Lidé velmi často jedí, aby se vypořádali se svými emocionálními problémy jako je stres, tzn. že většinou jedí spíše kvůli stresu než z hladu. Pro tyto osoby není dieta řešením. Dietáři většinou nezvládnou změnit své základní návyky. Lidé, kteří úspěšně zhubnou a váhu si pak udrží, zhubnou díky trvalým změnám ve stravování a pohybové aktivitě.

Držení diet vede často jen k dalšímu držení diet. Je známým faktem, že většina lidí, kteří zhubnou díky dietě, časem vše, co zhubne, opět nabere, což vede k dalším pokusům o hubnutí. Je to začarovaný kruh, všeobecné známý jako „jo-jo“ efekt. Důkazem je i studie na zvířatech, kdy bylo krysám podáváno různé krmení tak, aby zhubly, a poté jim bylo umožněno opět přibrat ztracenou váhu zpět. Tento cyklus se několikrát opakoval. Výzkumníci zjistili, že v každém dalším hubnoucím cyklu se doba ke zhubnutí prodlužuje, zatímco doba nabrání předchozí váhy zpět se zkracuje. Tento úkaz „jo-jo“ efektu platí i u lidí. Dlouhodobé držení diet má za následek to, že při porušení diety dochází snadněji k nárůstu hmotnosti, které se pak obtížněji 51

RŮSTEM DOSPÍVÁME zbavujeme. Je to fyziologicky složitý proces, který zahrnuje řadu faktorů, včetně metabolických změn a poměru tukové a svalové tkáně v těle. U těchto „dietářů“ je hmotnost jako na houpačce a výsledkem je ztráta svalové tkáně ve prospěch tkáně tukové.

Dostat se do rovnováhy.... V moderním světě je velice obtížné regulovat váhu jednotlivce. Lidé si mohou dovolit nakoupit širokou škálu chuťově velmi lahodných potravin, které jsou energeticky vydatné (to znamená, že obsahují velké množství kalorií), ale ve srovnání s předchozími generacemi lidé vynakládají v každodenním životě podstatně méně energie. Navíc obrazy štíhlosti, která je spojována s krásou, popularitou, štěstím a úspěchem, jsou všudypřítomné. Je důležité, aby stravovací zvyky byly nastaveny co nejdříve, tj. v raném věku. Jídlo a stravování jsou přirozenou a příjemnou částí života, a když se zkombinují s pravidelnou tělesnou aktivitou, můžeme si být jisti, že si udržíme vhodnou energetickou rovnováhu.

Hlavní odkazy a další prameny Alexander, L., Currie, C., Todd., J, Smith, R. (2004). How are Scotland´s Young People Doing? A Cross-national Perspective on Physical Activity, TV Viewing, Eating Habits, Body Image and Oral Hygiene. HBSC Briefing Paper 7. Edinburgh: Child and Adolescent Health Research Unit, University of Edinburgh. Alexander, L., Currie, C., Todd, J. (2003). Gender Matters: Physical activity patterns of schoolchildren in Scotland. HBSC Briefing Paper 3. Edinburgh: Child and adolescent Health Research Unit, University of Edinburgh. British Medical Association (2000). Eating

Kniha 1: Důkazy a přehledy Disorders, Body Image and the Media. London: BMA. Brownell, K. (1988). Yo-yo dieting: repeated attempts to lose weight can give you a hefty problem. Psychology Today. 22: 20-23. Carper, J.L., Fisher, J.O., Birch, L.L. (2000). Young girl´s emerging dietary restraing and disinhibition are related to parental control in child feeding. Appetite. 35:2, 121-129. Currie, C., Roberts, C., Morgan, A., Smith, R., Settertobulte, W., Samdal, O., Barnekow Rasmussen, V. (Eds.) (2004). Young People´s Health in Context. Health Behaviour in School-aged children (HBSC) Study: International report from the 2001/2002 survey. Copenhagen: WHO. Currie, C., Todd, j. (2003). Mental Wellbeing Among Schoolchildren in Scotland: Age and gender patterns, trends and crossnational comparisons. HBSC Briefing Paper 2, Edinburgh: Child and Adolescent Health Research Unit, University of Edinburgh. Gilbert, S. (1989). Tomorrow I´ll be Slim. London: Routledge. Herman, C., Polivy, J. (1980). Restrained eating. In Stunkard, A. B., (Ed.) Obesity. Philadelphia: WB Saunders. Inchley, J., Todd., J., Bryce. C., Currie, C. (2001). Dietary trends among Scottish schoolchildren in the 1990s. Journal of Human Nutrition and Dietetics. 14: 207216. Jade, D. (2000). Why Diet´s Don´t Work. http://www.netdoctor.co.uk/womenshealth/ features/dietsdontwork.htm Keys, A. (1950). The Biology of Human Starvation. The University of Minnesota Press.

52

RŮSTEM DOSPÍVÁME


Norton, K.L., Olds, T.S., Olive, S., Dank, S. (1996). Ken and Barbie at life size. Sex Roles. 34: 287-294. Ogden, J. (1992). FAT CHANCE! The Myth of Dieting Explained. London: Routledge. Prentice, M. A., Jebb, S. A. (1995). Obesity in Britain: Gluttony or sloth? British Medical Journal. 311: 437-439. Roberts, S. J., McGuiness, P. J., Bilton, R. F., Maxwell, S. M. (1999). Dieting behaviour among 11-15 year old girls in Merseyside and the north west of England. Journal of Adolescent Health. 25: 62-67. Todd, J., Currie, C., Smith, R., Small, G. (2000). Health Behaviours of Scottish Schoolchildren. Technical Report 3: Eating and activity patterns in the 1990s. Edinburgh: Research Unit in Health, Behaviour and Change, University for Scotland.

Webové stránky http://www.bbc.co.uk/pressoffice/pressrele ases/stories/2003/04_april/02/diet_trials.sht ml http://www.nidirect.gov.uk/healthy-living http://www.nutrition.org.uk/

53

RŮSTEM DOSPÍVÁME


Kapitola 2.4 Poruchy příjmu potravy Klíčové body • • • •

•

•

¨

Mentální anorexie a bulimie jsou nejčastějšími formami poruch příjmu potravy. Poruchy příjmu potravy vznikají důsledkem nízkého sebevědomí a pocitu nespokojenosti. Mladých lidí trpících poruchami příjmu potravy je mnohem víc, než ukazují statistiky. Mladí lidé s poruchou příjmu potravy jsou v uvádění svých stravovacích návyků velmi nespolehliví a zcela běžně popírají, že mají nějaký problém. Pokud u vás ve škole nějaký žák v průběhu velmi krátké doby hodně zhubne, je možné, že může mít začínající problém s poruchou příjmu potravy. Zvládání a léčba těchto onemocnění je často velmi dlouhým a složitým procesem, zvláště pak u anorexie.

Mentální anorexie a bulimie jsou dvěma nejčastějšími onemocněními z oblasti poruch příjmu potravy, a je důležité tyto choroby rozpoznat. Jsou klasifikovány jako psychiatrické choroby. Některé zdroje do těchto psychiatrických chorob zahrnují také velkou obezitu a nutkavé přejídání v rámci spektra stravovacích poruch. Pro účely této knihy se nadváze a obezitě věnuje samostatná kapitola; tato kapitola se zaměřuje na mentální anorexii a bulimii. Nyní má většina středních škol a 2. stupně základních škol ve své škole minimálně jednu osobu, která trpí poruchou příjmu potravy. Mnohem více mladých lidí ale nemusí vůbec vykazovat zjevné známky poruch příjmu potravy (vykazují jen mírné příznaky, které mohou být přehlédnutelné), takže ve skutečnosti je počet osob ohrožených těmito chorobami mnohem vyšší.

Poruchy příjmu potravy Poruchy příjmu potravy jsou charakterizovány jako narušené a přehnané chování a postoje k potravinám, stravování a vnímání tvaru vlastního těla (McPhail, 1997). Název kapitoly je vlastně trošku nesprávný, protože poruchy příjmu potravy nejsou ve skutečnosti o jídle. Tyto poruchy se vyvíjejí v důsledku zkresleného vnímání tělesné hmotnosti, nízkého sebevědomí a nespokojenosti se sebou samým. Osoba ohrožená těmito pocity může dojít k závěru, že jediný způsob, jak vyjádřit své složité pocity, je prostřednictvím jídla. Tendence ke vzniku poruch příjmu potravy se objevuje v období zvratů či přechodů v životě jedince, v době, kdy se lidé musí přizpůsobit novým okolnostem a změnit se. Právě puberta je jedním z takových přechodů, ukončení školní docházky je dalším. Je prokázáno, že v těchto dvou

54

RŮSTEM DOSPÍVÁME obdobích dochází k rozvoji poruch příjmu potravy nejčastěji. Poruchy příjmu potravy se však mohou vyvinout v jakémkoli věku jako reakce na významné životní události. U lidí pocházejících z rodin, kde jeden nebo více jejích členů má poruchu příjmu potravy, je pravděpodobnost, že se u nich též rozvine, větší. Zdá se, že existují souvislosti mezi poruchami příjmu potravy a charakteristickými rysy rodiny jako např.:

• • •

členové rodiny se vyhýbají rodinným konfliktům nerovnoměrné zapojení rodičů do výchovy, jeden rodič příliš aktivní, druhý pasivní členům rodiny přijde těžké narušovat rodinná „pravidla“ (McPhail, 1997).

Kniha 1: Důkazy a přehledy „Někdy samu sebe nenávidím a někdy ne. Dnes se nenávidím, protože si myslím, že jsem tlustá a ošklivá.“

Mentální anorexie Odborný význam termínu anorexie je „ztráta chuti k jídlu čili nechutenství“ , ale to není zásadní problém tohoto stavu. Osoby postižené anorexií trpí zásadním a striktním omezením příjmu jídla. Anorexie byla poprvé uznána jako onemocnění ve 2. polovině 19. století, přestože popisy žen s charakteristickými příznaky jsou známy mnohem déle. Základními příznaky anorexie jsou:

•

Výskyt poruch příjmu potravy je složité stanovit. Novější údaje o anorexii a bulimii jsou citovány níže. Z těchto dvou chorob je častější bulimie a poruchy příjmu potravy jsou všeobecně častější u žen než u mužů (v poměru více než 9:1).

•

Zvláštní důvod k obavám je u mladých lidí, kteří nejsou diagnostikováni jako osoby trpící anorexií či bulimií, protože se u nich příznaky neobjevují v dostatečné míře. Mohou snižovat svůj příjem jídla nebo se přijímaného jídla zbavovat například zvracením či užíváním projímadel, ale ne často. Nebo se mohou přejídat, ale opět ne natolik, aby to u okolí vzbuzovalo obavy. Tito mladí lidé nemusí splňovat přesná kritéria k naplnění diagnózy, ale jsou přesto vystaveni riziku vzniku problémů souvisejících s jídlem v budoucnosti. Mohou mít nízké sebevědomí a negativní obraz vlastního těla (viz část 3: Obraz a skutečnost), tak jako v komentáři náctileté dívky z Gordonu v Grantově knize How We Feel (1997), jež vznikla ve spolupráci s univerzitou v Glasgow:

•

•

ztráta hmotnosti nebo u dětí váha nejméně 15 % pod normu příslušnou pro dítě daného věku a výšky neobvyklý až extrémní strach z tloustnutí – lidé, kteří mají anorexii, jsou vyděšeni při představě, že by měli ztloustnout přísné omezování v tom, kolik toho snědí, a striktní vyhýbání se jídlům, která jsou pokládána za tučná opožděný nebo dokonce zastavený vývoj puberty.

Většina lidí trpících anorexií udržuje svou váhu extrémními dietními opatřeními. Mohou mít pevně stanovené nebo obsedantní chování týkající se jídla, jako třeba krájení na malé kousky, nebo jsou posedlí tím, co jedí ostatní. Často mají úzkost z jídla, bojí se, že pokud začnou jíst, můžou se přejíst a přibrat. Až polovina z nich užívá po jídle projímadla, aby zabránili vstřebávání kalorií, nebo vyvolává zvracení. Delší zneužívání projímadel může vyvolat dlouhodobé střevní problémy a opakující se zvracení může vést k vážnému poškození zubů a k zánětům jícnu kvůli působení kyselého obsahu žaludku. Snižuje se hustota kostní hmoty, což vede k osteoporóze a k nárůstu počtu zlomenin, což jsou důsledky 55

RŮSTEM DOSPÍVÁME podvýživy související s anorexií. Cvičení může sloužit k zvládnutí obtížných emocí a k získání pocitu kontroly, ale lidé s anorexií (a bulimií) dovádějí cvičení do extrémů a využívají ho jako součást snahy ke snižování váhy. Mnohé příznaky anorexie pramení z hladovění, a to včetně problémů s koncentrací a myšlením. Nedávný výzkum ukázal, že mírné poruchy koncentrace a poznávacích schopností jsou přítomny u všech, kteří drží dietu. K dalším fyziologickým změnám při anorexii patří špatný oběh v končetinách, což se projevuje studenýma rukama a nohama, dále zácpa jako důsledek velmi přísné diety. Pokud se jedná už o extrémní podvýživu, přidává se vypadávání vlasů, slabost v důsledku úbytku svalů a oslabení kostí. Nicméně klíčové je, že většina fyzických problémů způsobených anorexií může být reversibilních, tzn. vratných. Společná je pro lidi trpící anorexií přehnaná touha být štíhlý a krásný. Ale příčina je mnohem složitější. Anorexie se rozvíjí kvůli potřebě lidí vypořádat se s problémy, které bývají mimo jejich kontrolu, například rodinné či jiné vztahy. Lidé s anorexií mají na sebe často vysoké nároky a kontrola vlastní váhy může být jediná oblast jejich života, nad kterou cítí nadvládu; tragické je, že to obvykle končí tak, že anorexie ovládá je. Někteří lidé se stávají chronickými anorektiky a chorobou trpí po celý život. Přibližně 6 % lidí s anorexií na ni zemře (McPhail, 1997). Přesný výskyt anorexie je těžké odhadnout, ale poslední čísla ukazují, že ve Skotsku přibližně:

• •

okolo 1 200 žen mezi 15-24 lety trpí příznaky anorexie až 10 % všech postižených poruchami příjmu potravy jsou muži.

Kniha 1: Důkazy a přehledy Ačkoli se anorexie nejčastěji objevuje mezi 15.-24. rokem života, víme, že její začátek může mít kořeny ještě před pubertou v raném dětství, kde může být důležitým rysem nedostatečné přibývání na váze vzhledem k věku. I když jsou poruchy příjmu potravy považovány hlavně za problém mladých žen, asi 10 % dospělých lidí s poruchou příjmu potravy jsou muži, což ukazuje, že tlak na to být hubený má vliv jak na chlapce, tak na dívky. V některých mužských povoláních je zvýšená pravděpodobnost anorexie, a to tam, kde je požadavek na udržení váhy pod stanovenou úrovní – např. u žokejů. Mladí lidé, kteří se pohybují kolem baletu, gymnastiky a jiných atletických disciplín mohou být více náchylní k poruchám příjmu potravy.

Bulimie Toto příbuzné onemocnění bylo popsáno teprve v roce 1979 a formálně bylo přijato jako samostatné onemocnění o 10 let později. Skotské údaje ukazují, že je častější chorobou než anorexie, a to s počtem asi 4 700 žen v věku 15-24 let s příznaky bulimie (Scottish Office, 1997). Ne všichni nemocní mají stejné příznaky, ale společné rysy jsou:

• • •

•

přejídání – rychlá konzumace velkého množství jídla posedlost jídlem a potřeba mít jídlo pod kontrolou vyvolávání zvracení, užívání projímadel nebo diuretik, držení přísných diet, přeaktivní cvičení, aby se zabránilo přibývání na váze upnutí se na svůj vzhled či znepokojení a zkreslený pohled na tvar a hmotnost těla.

Lidé trpící bulimií na rozdíl od těch, kteří trpí anorexií, mají často tělesnou hmotnost v normě, ale tajně si dopřávají časté 56

RŮSTEM DOSPÍVÁME přejídání. Během krátké doby mohou sníst velké množství potravin s vysokým obsahem kalorií, tuků a sacharidů a nedokážou se ovládnout. Tyto epizody přejídání jsou následovány pocitem napětí, které se hromadí, pak následuje pocit viny a deprese, uvolnění přijde přejedením a naordinováním půstu, držením diet, intenzivním cvičením. Dotyčný se zoufale snaží mít svou váhu pod kontrolou. Epizody záchvatovitého přejídání a pročišťování se zacyklí a dochází k nim pravidelně. Dostaví se strach z tloustnutí, který je charakteristický i pro anorexii. Protože hmotnost je u bulimie udržována v mezích normy, menstruace nepřestává, ale může být nepravidelná. Opakované záchvaty přejídání následované zvracením mají negativní vliv na zubní sklovinu a může dojít i k poškození jícnu a hrdla vlivem kyselého obsahu žaludku. Dlouhodobé opakované zvracení má za následek odčerpání draslíku v krvi, což vede k nepravidelnému srdečnímu rytmu a mohou být také trvale poškozeny ledviny. Zneužívání projímadel má za následek trvalé bolesti žaludku a poškození svalů střev, což vede k zácpě.

Kniha 1: Důkazy a přehledy méněcennosti, nízké sebevědomí, pocit neschopnosti. Následkem těchto pocitů může být také sebepoškozování, například řezání (obvykle na částech těla, která jsou překryta oděvem) a pokusy o sebevraždu. Asi 30 % osob s bulimií mělo v některém období svého života příznaky anorexie. Lidé s anorexií mají obavy ze sexuality a sexuálním vztahům se vyhýbají, zatímco pro jedince s bulimií jsou vztahy včetně těch sexuálních snazší. Mladí lidé s poruchou příjmu potravy bývají velmi nespolehliví v poskytování údajů o svých stravovacích zvyklostech a často potíže popírají. Rozhovory s mladými lidmi o jejich stravovacích návycích musí být proto provedeny velmi opatrně a citlivě.

Příčiny I přes velký zájem a mnoho provedených výzkumů, není zcela jasná příčina těchto chorob. Někteří tvrdí, že je způsobují genetické predispozice; tato tvrzení jsou založena na výskytu poruchy příjmu potravy u rodinných příslušníků a na zvyšujícím se výskytu u identických dvojčat.

Mezi další fyzické komplikace patří:

• • • • • • •

oteklý obličej způsobený otokem slinných žláz poruchy menstruace oteklé břicho dehydratace chraplavý hlas, bolesti v krku, špatný dech únava a letargie metabolické poruchy.

Věk nástupu bulimie je o něco vyšší než u anorexie. Začíná kolem 15. roku a vrcholí v pozdních teenagerovských letech nebo krátce po dvacítce. Přestože jsou anorexie a bulimie dvě samostatné choroby, mnoho příznaků a okolností těchto dvou chorob je společných. Převažují pocity

K rizikovým faktorům spojeným s anorexií patří vyšší vzdělání rodičů a vyšší příjem (i když tento vztah se může měnit), časné problémy s jídlem a přehnaně ochranitelské rodinné prostředí. U bulimie je více pravděpodobné, že v minulosti byla dětská obezita, v rodině se držely diety a byly přítomny rodičovské neshody. Zjištění, že poruchy příjmu potravy se nyní nacházejí v částech světa, kde dříve nebyly zaznamenány, může podporovat sociálněkulturní vysvětlení těchto chorob. Silný vliv může mít západní ideál krásy a změněná očekávání sociální role žen. Držení diety může u mladých lidí spustit riziko pro rozvoj poruch příjmu potravy.

57

RŮSTEM DOSPÍVÁME Existují důkazy, že případy anorexie se v průběhu času zvyšují (Eagles st a., 1995).

Zvládání a léčba Zvládání a léčba těchto onemocnění je velmi dlouhý a obtížný proces, hlavně u anorexie. V případě anorexie je počáteční úsilí zaměřené na zajištění nárůstu a udržení hmotnosti, a to v případě život ohrožujících situací. Pak navazuje dlouhodobá psychoterapie a poradenství s důrazem na obnovení sebeúcty. V případě bulimie je léčba navržena tak, aby se pracovalo s hluboce zakořeněnými přesvědčeními o jídle a obrazu těla. Ve škole je důležité, aby studenti, kteří začnou náhle značně hubnout, a můžou se tedy ocitnout v počátečních fázích poruchy příjmu potravy, věděli, kam se můžou obrátit o pomoc. To je důležité zvláště v raném začátku anorexie, která se může objevit již u 8-12letých dětí. Studie ukazují, že léčba v brzkém stádiu nemoci má větší šanci na úspěch. Je pravděpodobné, že příliš velký počet osob trpících poruchami příjmu potravy ve školách nebude, ale zato je v nich více osob se slabými příznaky. Pro školu může být užitečné posoudit své dispoziční řešení a vybavení šaten apod. a všude tam, kde budou žáci nejvíce rozpačití v odhalování těl před svými spolužáky. Přístup školy k šikaně a k nadávkám je důležitý pro žáky s bulimií, stejně jako pro žáky s obezitou; mnoho osob, které měly v minulosti nadváhu, si vyslechlo ve škole komentáře, posměšky a přezdívky, kterými trpěly. Dopad výchovy ke zdraví v rámci vyučování, zejména činnosti zaměřené na diskuse o tělesné hmotnosti, nebo ty, jejichž součástí bude i vážení žáků ve třídě, může být škodlivý. Je potřeba zaměřit se na řešení problémů týkajících se regulace

Kniha 1: Důkazy a přehledy hmotnosti a stravovacích zvyklostí. Důležité je věnovat pozornost také ochraně dětí a učitelé by měli být poučeni, kam se ve svém okolí mohou s touto problematikou obrátit pro pomoc. Někteří lékaři se domnívají, že poruchy příjmu potravy získaly u mladých dívek pozitivní status, a proto zkoušejí, jaký je pocit hladovět, přejídat se a zvracet. Ve společnosti se šíří povědomí o těchto metodách různými spekulacemi o filmových hvězdách, členech královské rodiny a dalších veřejně známých osobnostech a to může idealizovat tyto poruchy příjmu potravy v očích dospívajících, kteří jsou k tomuto náchylní.

Prevence Poruchy příjmu potravy způsobují dlouhodobé potíže a mají vliv na všechny aspekty života nemocného, vliv mají také na celou rodinu. Jak jsme již zmínili výše, poruchy příjmu potravy jsou obtížně léčitelné, proto vše, co podnikneme v rámci jejich prevence, je velmi užitečné. Poruchy příjmu potravy úzce souvisí se sebevědomím a představami o tvaru těla, které jsou podrobněji rozebrány v části 3: Obraz a skutečnost. Klíčovým krokem v prevenci poruch příjmu potravy je změnit pohled mladých lidí na tvar jejich těla a na roli jídla v jejich životě a pomoci jim vytvořit si zdravé postoje jak k vlastnímu tělu, tak k postavám ostatních. Některé způsoby, jak podporovat sebevědomí a pozitivní vztah k vlastnímu tělu jsou uvedeny v kapitole 3.1 Sebevědomí a 3.2 Obraz těla (body image), souvisejícím tématem je Role médií, na kterou je zaměřena kapitola 3.3. Vzhledem k sociokulturnímu pozadí anorexie a bulimie je nutné věnovat se této problematice i v průběhu základního vzdělávání a v preventivních programech. Se vhodnou pomocí rodičů, učitelů a

58

RŮSTEM DOSPÍVÁME


podporou psychologů se drtivá většina mladých lidí postižených poruchou příjmu potravy zotaví a vede normální, zdravý život.

Children and Young People: Framework for standards. Edinburgh: Scottish Executive. Also available at: www.scotland.gov.uk

Hlavní odkazy a další prameny

Szmukler, G., Dare, C., Treasure, J. (Eds.) (1995). Handbook of Eating Disorders. Chichester: John Wiley and Sons.

Boskind-White,M., White, W.C. (1991). Bulimarexia: The binge/purge cycle.London: Norton and Co. British Medical Association (2000). Eating Disorders, Body Image and the Media. London: BMA.

Yellowlees, A. (1997). Working with Eating Disorders and Self-esteem: A practical resource for teachers. Oxford: Heinemann.

Webové stránky Eagles, J.M., Johnston, M.I., Hunter, D., Lobban, M., Millar, H. R. (1995). Increasing incidence of anorexia-nervosa in the female population of North East Scotland. Americal Journal of Psychiatry. 152: 1266-1271. Gordon, J, Grant. G. (1997). How We Feel: An insight into the emotional world of teenagers. London: Jessica Kingsley Publishers.

http://www.antibullying.net/ Tato webová stránka byla spuštěna skotskou vládou pro učitele, rodiče a mladé lidi. Jejím cílem je sdílení myšlenek o tom, jak by se měla šikana řešit. Je volně přístupná všem. http://www.nationaleatingdisorders.org/ Webové stránky americké národní asociace poruch příjmu potravy.

Gordon, R. A. (2000). Eating Disorders: Anatomy of a social epidemic. Oxford: Blackwell. McPhail, K. (1997). Eating Disorders, Body Image and Selfesteem: A resource for schools. Edinburgh: City of Edinburgh District Council. Mental Health Foundation (1997). All About Anorexia Nervosa. London: The Mental Health Foundation. Scottish Office (1997). Framework for Mental Health Services in Scotland. Edinburgh: The Stationery Office. Scottish Executive (2003). National Programme for Improving Mental Health and Well-being Action Plan 2003-2006. Edinburgh: Scottish Executive. Scottish

Executive

(2004).

Protecting

59

RŮSTEM DOSPÍVÁME


Část 3: Obraz a skutečnost Kapitola

Související informační listy

3.1: Sebevědomí

3.2: Obraz těla (body image)

9: Kojení

3.3: Role médií

8: Média

Související ukázkové lekce Zdravé stravování ve škole podporující zdraví

Přizpůsobení pubertě

Související aktivity 10. Jaké faktory ovlivňují zdravé stravování? 12. Jak mohou školy podporovat psychické a emocionální zdraví? 13. Seznam nadání, dovedností a vlastností 14. Porozumění rozvoji dovedností 19. Život v rovnováze 30. Co to znamená mít nadváhu 40. Sebevědomí a média 26. Zprávy o těle 27. Obraz těla – zrakem 28. Barbie a Ken 29. Obraz těla – scénáře 38. Obraz těla – časopisy 39. Obraz těla a celebrity 40. Sebevědomí a média 28. Barbie a Ken 35. Přesvědč mě 36. Vliv médií 37. Reklamy 38. Obraz těla – časopisy 39. Obraz těla a celebrity 40. Sebevědomí a média 43. Módní diety a dietní výstřelky

60

RŮSTEM DOSPÍVÁME


Kapitola 3.1 Sebevědomí Klíčové body • •

• •

Sebevědomí je složitý koncept, který nemá pouze jeden základ. Pocit bezpečí a důvěry ve svět a druhé lidi je od dětství jedním z nejdůležitějších stavebních kamenů nezbytných pro sebevědomí. Škola je jedním z nejdůležitějších prostředí, které ovlivňuje sebevědomí dětí a mladých lidí. Používáním citlivých a kladných přístupů učitelů ve třídě i v běžném životě školy je možné podporovat sebevědomí žáků a mladých lidí.

Přesvědčení, která má jedinec vůči sobě samému, definují jeho sebepojetí. Lidé, kteří věří, že jejich životní volby řídí osud nebo že jsou utvářeny jednáním druhých, budou pravděpodobně méně schopní samostatně se potýkat s obtížnými situacemi. U lidí, kteří věří, že mají kontrolu nad svým životem, je větší předpoklad, že se budou cítit schopni obtížné situace zvládnout a je pravděpodobnější, že budou schopni reagovat takovým způsobem, který může chránit a podporovat jejich zdraví. Tato přesvědčení o sobě samém a o míře kontroly nad svým životem jsou považována za velmi důležitý faktor související se zdravím jedince.

Definice sebevědomí Rosenberg (1965) prokázal, že pocit vlastní hodnoty, vnější vzhled a sociální kompetence přispívají k sebevědomí. Coopersmith (1967) zdůraznil potřebu pocitu schopnosti a síly, jiní poukázali na význam interpretace událostí z vlastního individuálního pohledu. Spojením těchto různých pohledů dohromady definuje Robson (1989) sebevědomí takto: „Pocit spokojenosti a přijetí sebe sama, které jsou výsledkem zhodnocení vlastní hodnoty, významu, přitažlivosti, kompetencí a schopnosti uspokojit vlastní očekávání.“ Robson vyvinul dotazník pro měření sebevědomí, který zahrnuje následující prvky: • Pocit významu • Hodnota • Vnější vzhled a společenská přijatelnost • Kompetence • Odolnost a odhodlání 61

RŮSTEM DOSPÍVÁME

• •

Kontrola nad vlastním osudem Hodnota života

Je zřejmé, že se Robson domnívá, že sebevědomí je složitý koncept, který nemá pouze jeden základ.

Rozvíjení sebevědomí Sociální zkušenosti, včetně reakcí „významných druhých“ jako jsou rodiče, pečovatelé a vrstevníci, hrají důležitou roli během vytváření základů pro rozvoj sebepojetí a sebevědomí. Děti získají z toho, jak na ně lidé reagují, představu, jak jsou oceňovány, jak jsou „dobré“, jak je mají jiní rádi. Panuje obecná shoda, že pocit bezpečí a důvěry ve svět a druhé lidi je od dětství jedním z nejdůležitějších stavebních kamenů nezbytných pro sebevědomí. Když se začne mezi dětmi a pečujícími osobami vyvíjet náklonnost, když je jejich dětský smích i pláč odhodlaně přijímán s láskou a porozuměním, začínají se učit důvěřovat těm, kteří o ně pečují. Coopersmith (1967) nastínil rodinné podmínky, které pomáhají rozvoji sebevědomí, a označil tři důležité prvky, které jsou společné pro děti s vysokým sebevědomím: • Zažily respekt, zájem a přijetí, byly přijímány pro své slabosti a omezení, stejně jako pro své silné stránky a schopnosti. • Byla jasně dána pravidla, normy a očekávání a díky tomu se děti cítily ve svém prostředí v bezpečí – věděly, s čím mohou počítat a co dělat, aby podle očekávání uspěly. • Rodiny prokazovaly vysoký stupeň demokracie – myšlenky a názory dětí byly oceňovány. Existují určité osobnostní rysy, jako např. „samostatnost“ nebo „odolnost“, které

Kniha 1: Důkazy a přehledy pomáhají vytvářet a podporovat sebevědomí, výzkumy však dosud uvádí, že zásadní význam pro rozvoj sebevědomí mají získané zkušenosti a povaha důležitých mezilidských vztahů. The Scottish Executive´s National Programme for Improving Mental Health and Well-being (Skotská vláda, 2003) si uvědomuje význam škol v rozvoji a podpoře mladých lidí. Program také vítá a podporuje práci, jejímž cílem je podporovat lepší porozumění a informovanost o duševním, emocionálním a sociálním zdraví a o duševních nemocech mladých lidí, a také podporuje ty, kteří s mladými lidmi pracují.

Sebevědomí a školy Jak učitelé vědí, škola je jedno z nejdůležitějších prostředí pro ovlivňování sebevědomí mladých lidí a dětí. U dospívajících s psychickými problémy je nezbytná včasná intervence, abychom se pokusili zastavit zhoršování duševního zdraví, zmírnit potíže, minimalizovat vliv duševních poruch na vzdělávání mladých lidí a jejich sociální rozvoj (BMA, 2003). Ve studii Gordona a Granta (1997) uvedla přibližně třetina adolescentů, že jejich přesvědčení, že „ve škole se jim daří dobře“, je něco, z čeho mají „ze sebe dobrý pocit“; což byl největší jednotlivě zmiňovaný vliv. Projekt The Confidence to Learn (Wetton and McCoy, 1998) zřízený the Health Education Board for Scotland zahrnoval i výzkumnou strategii nazvanou Feeling Good to Learn. Ta zkoumala pohled dětí na to, které věci v jejich třídě působí pro učení příznivě, vyhovují tomu, co je po nich ve škole požadováno a umožňují jim dělat jejich práci co nejlépe. Děti byly nejprve vybídnuty, aby nakreslily situaci v jejich třídě v den, kdy

62

RŮSTEM DOSPÍVÁME se cítí při výuce dobře, a aby uvedly všechno, co v tomto kontextu působí pro učení příznivě. Ve druhé fázi děti načrtly den, kdy měly pocit, že se jim neučilo dobře, nebyly schopny podat svou nejlepší práci, a měly říct, co tento pocit způsobilo. V analýze obrázků a ve vyjádřeních k obrázkům se jasně objevilo, že mezi pozitivní vztahy a věci ve třídě, které posilují sebevědomí a duševní pohodu patří: • absence tlaku (stresu) • pocit ocenění • nebát se dělat chyby • naslouchání • přispívat k rozhodování • učit se zajímavé věci • učit se zajímavým způsobem • vyslovení vlastního názoru Velmi málo bylo v souvislosti s vlivem na pohodu při učení zmiňováno vybavení třídy. Bylo vypozorováno, že motivace pocházela z étosu třídy, vztahů a příslušných učebních a studijních přístupů, které vycházely z toho, co už děti vědí. Učitelé, kteří prováděli výzkum ve svých třídách, jej považovali za cenné východisko pro společné úvahy se žáky o efektivních formách výuky, které motivují k učení a napomáhají změnám. Školy mají také významný vliv na sebevědomí učitelů. Pocit, že jejich práce a přínos pro život ve škole jsou oceňovány, má významný pozitivní vliv na to, jak učitelé pracují. U učitelů základních škol, kteří se zúčastnili týdenního kurzu osobnostního rozvoje, bylo na konci týdne zjištěno signifikantní zlepšení jejich sebevědomí (Monaghan et al., 1997). Byl to výsledek toho, že učitelé měli čas na nové zážitky a měli pocit, že jsou oceňováni jako jednotlivci a profesionálové. Učitelé jsou členy školní komunity, je pro to důležité, aby se cítili oceňováni jako profesionálové. To je důležité na individuální úrovni, je to ovšem

Kniha 1: Důkazy a přehledy zásadní i pro efektivitu učitelského sboru napříč školou.


školy

Podle Wettona a Cansella (1993) se lidé učí nejlépe, pokud se cítí schopni učení zvládnout. Tvrdí, že nejlepší podmínky pro učení jsou, pokud máme pozitivní pocity, a jádrem pozitivních pocitů je dobré sebevědomí. Sdílené učení – shared learning (King a Occleston, 1998) je proces, který může být přínosný při vzdělávání dětí, mladých lidí a dospělých. Umožňuje dětem a mladým lidem být rovnocennými partnery při stanovování programu. Z tohoto konceptu je známý pojem komunitní kruh (circle time), který nabízí celoškolní přístup pro posilování sebevědomí a pozitivního chování a vztahů ve škole (Mosley, 1996). V komunitním kruhu se demokratickým způsobem uvažuje o řadě otázek, které se týkají školní komunity. Hlavním cílem je podporovat sebevědomí lidí prostřednictvím možnosti participace, oceňováním jejich přínosu a podporováním respektu a pozornosti druhých. Je třeba vzít na vědomí, že míra sebevědomí jednotlivce není neměnná, ale kolísá vlivem celé řady faktorů a zkušeností. Ve škole učitelé musí brát v úvahu, že snížit sebevědomí některých mladých lidí je mnohem snazší než u jiných. To přináší komplikace jak pro třídní učitele, tak pro vedení školy. Např. na velmi konkrétní úrovni nadávky, slovní šikana nebo vyloučení z jakéhokoli důvodu může mít významný vliv na sebevědomí mladých lidí. Existují však i další problémy, které mají dopad na sebevědomí (viz tabulka 1).

63

RŮSTEM DOSPÍVÁME

Tabulka 1 - Sebevědomí (Wetton a McCoy, 1998) Postup zvolený v Confidence to Learn (Wetton a McCoy, 1998) je založený na strategiích akčního výzkumu zaměřených na školní třídu na základních školách ve Skotsku. Tento postup dětem účinně ukazuje, že jejich znalosti a názory jsou ceněné. Druhá výzkumná strategie poskytla pohled na to, co způsobuje, že se děti cítí při učení dobře, nebo naopak špatně, a to prostřednictvím dětských kreseb a jejich vyjádření k nim. Odpovědi dětí od nejnižších ročníků výše ukazují, že nadávky jsou jen částí problému. Mnohem silnější negativní vliv na sebevědomí má: • kritický postoj ze strany učitelů • strach, že budu pracovat špatně • rušivé chování jiných dětí, které jim brání dokončit práci • nerealistická očekávání ze strany učitelů • být terčem kritiky ve třídě • málo přestávek Mezi faktory, které mají pozitivní vliv na jejich sebevědomí ve vztahu ke školní práci, patří: • poskytování podpory za jejich úsilí • konstruktivní kritika • zajímavá a relevantní školní práce • mít ve své práci úspěch • nebát se zeptat, když něčemu nerozumím • přijímání (zasloužené) pochvaly od učitele, a to jak verbální, tak ve formě drobných předmětů (např. odznaků) Někteří mladí lidé mohou být do určité míry odolní vůči faktorům, které mohou podkopávat jejich sebevědomí (jak je uvedeno výše), nicméně je velmi důležité, aby se školní politika a praxe odvíjela od

Kniha 1: Důkazy a přehledy názorů a postojů dětí a mladých lidí a chránila je před chováním, které by mohlo během doby, kterou tráví ve škole, poškodit jejich sebedůvěru a sebevědomí. Používáním citlivých a kladných přístupů učitelů ve třídě i v běžném životě školy je možné podporovat sebevědomí žáků a mladých lidí. To bude platit zejména tehdy, pokud budou mezi školou a rodiči dobré vztahy, což od školy vyžaduje proaktivní přístup směrem k rodičům, objasňování, že škola vidí rozvoj sebevědomí žáků jako klíčový pro rozvoj jejich důvěry v učení se.

Hlavní odkazy a další prameny Alexander, L., Currie, C., Todd, J., Smith, R. (2004). How are Scotland´s Young People Doing? A Cross-national Perspective on Physical and Emotional Well-being. HBSC Breifing Paper 5. Edinburgh: Child and Adolescent Health Research Unit, University of Edinburgh. Alexander, L., Currie, C. (2004). Mentalhealth and Well-being in the Kontext of School: Young people in Scotland. HBSC Breifing Paper 4. Edinburgh: Child and Adolescent Health Research Unit, University of Edinburgh. British Medical Association Board of Science and Education (2003). Adolescent Health. London: BMA. Coopersmith, S. (1967). The Antecedents of Self Esteem. San Francosco: WH Freeman. Currie, C., Todd, J. (2003) Mental Wellbeing Aminy Schoolchildren in Scotland: Age and gender patterns, trends and crossnational comparisons. HBSC Breifing Paper 2. Edinburgh: Child and Adolescent Health Research Unit, University of Edinburgh.

64

RŮSTEM DOSPÍVÁME Department of Education and Skills (2001). Promoting Children´s Mental Health within Early Years and School Setting. London: DfES. Gordon, J., Grant, G. (1997). How We Feel: An insight into the emotional world of teenagers. London: Jessica Kingsley Publishers. King, P., Occleston, S. (1998). Shared learning in action: children can make a difference. Health Education. 3: 100 – 106. Monaghan, F., McCoy, M., Young, I., Fraser, E. (1997). „Time for Teachers“: the design and evaluation of a personal development course for teachers. Heatlh Education Journal. 56: 64 – 71. Mosley, J. (1996). Duality Circle Time in the Primary Classroom: Your Essentials guide to enhancing self-esteem, self discipline and positive relationships. Columbus, OH: LDA. Mruk, C. (1999) Self-esteem Research, Theory and Practice. London: Free Association Books.

Kniha 1: Důkazy a přehledy Weare, K. (2000). Promoting Mental, Emotional and Social Health: A whole school approach. London: Routledge. Weare, K. (2004). Developing the Emotionally Literate School. London: Paul Chapman Publishing. Wetton, N., Cansell, P., (1993). Feeling Good: Raising self-esteem in the primary schoolclassroom. London: Forbes Publications Ltd. Wetton, N., McCoy, M. (1998). Confidence to Learn. Edinburgh: Health Education Board for Scotland.

Webové stránky http://www.antibullying.net/ http://www.circle-time.co.uk/ http://www.mentalhealth.org.uk/ http://www.youngminds.org.uk/

Robson, P. (1989). Development of a selfreport questionnaire to measure selfesteem. Psychological Medicine. 19: 513 – 518. Rosenberg, M. (1965). Society and the Adolescent Self-image. Princeton NJ: Princeton University Press. Scottish Executive (2003). National Programme for Improving Mental Health and Well-being. Edinburgh: Scottish Executive. Scottish Health Promoting Schools Unit (2004). Being Well, Doing Well: A framework for health promoting schools in Scotland. Dundee: Learning and Teaching Scotland.

65

RŮSTEM DOSPÍVÁME


Kapitola 3.2 Obraz těla (Body image) Klíčové body •

•

•

•

•

•

•

Obraz těla je složitý koncept ovlivněný mnoha psychologickými, emocionálními a sociálními faktory. Výzkumy z posledních let ukázaly, že u dětí a mladých lidí se stále častěji rozvíjí negativní (nerealistický) obraz těla. Pocit vnímání obrazu vlastního těla není u mladých lidí pevně ustálen, ale kolísá vlivem širokého spektra faktorů, zejména sebevědomí. Negativní obraz vlastního těla může vést k rozvoji potenciálně nebezpečného chování jako např. k dietám nebo poruchám příjmu potravy, zvláště v období dospívání. Školy mohou neúmyslně přispět k negativnímu vnímání vlastního těla svými zdánlivě neškodnými zásadami a zásahy. Děti a mladí lidé se mohou cítit nepříjemně při převlékání ve společných šatnách, oblečeni ve sportovních soupravách i při zapojení do sportovních aktivit. Představy a očekávání, které nám o tom, co je považováno za krásné, poskytují média, mohou ovlivňovat mladé lidi a jejich vnímání toho, co je podle nich přijatelnou postavou.

Obraz těla (body image) se týká způsobu, jakým prožíváme své tělo, a jak tyto zkušenosti ovlivňují náš pocit ze sebe samých. Proto je neoddělitelně spjat s naším sebevědomím; ten, kdo má negativní pohled na to, jak vypadá, má pravděpodobněji také nízké sebevědomí. Výzkum v posledních letech ukázal, že děti a mladí lidé mají stále negativnější obraz těla. Zpráva The British Medical Association Eating Disorders, Body Image and the Media (BMA, 2000) uvádí: „vliv médií je v moderní společnosti velmi významný a pronikavý, média poskytují informace o genderových rolích, módě a přijatelných obrazech těla, což může výrazně ovlivnit zejména ty děti a dospívající, když jsou silně vystaveni jejich obsahu.“ Význam médií v zobrazování obrazu těla a v rozvoji sebevědomí je uveden v kapitole 3.3: Role médií.

Co je obraz těla (body image)? Obraz těla (body image) se definuje jako: „Obraz, který má jedinec o vlastním těle, jak vypadá v zrcadle a jak si myslí, že ho vidí ostatní.“ (Health Canada, 1997). Měli bychom si uvědomit, že obraz těla se netýká pouze celkového vzhledu a tvaru těla. Souvisí například také s hustotou vlasů, barvou a strukturou kůže, tvarem a velikostí nosu, očí. Lidé s pozitivním obrazem vlastního těla se cítí v pohodě, pokud jde o vnímání tvaru jejich těla i o jejich fyzický vzhled. Lidé s negativním vnímáním vlastního těla se

66

RŮSTEM DOSPÍVÁME mohou cítit trapně nebo nepříjemně ohledně svého těla, nebo některých jeho částí, mohou mít zkreslené nebo nepřesné vnímání tvaru svého těla. Mohou se cítit rozpačitě nebo se za své tělo stydět. Obraz těla a sebevědomí hrají významnou roli při vytváření sebehodnocení, sebepojetí, které souvisí s tím, jak lidé vnímají a hodnotí své vlastnosti, fyzický vzhled a „hodnotu“. Jak ukázala kapitola 3.1 Sebevědomí, míra sebevědomí mladého člověka není pevně stanovena, ale kolísá vlivem celé řady faktorů a zkušeností; vnímání tělesného vzhledu kolísá podobným způsobem. Snížené sebevědomí může vést k negativnímu vnímání vlastního těla nebo může být sníženým sebevědomím negativní vnímání těla posíleno. To může vést k rozvoji zbytečných a potenciálně škodlivých diet, nebo dokonce k poruchám příjmu potravy zejména v období dospívání, kdy se mladý člověk snaží změnit tvar svého těla ve snaze vylepšit svůj tělesný vzhled a tím i sebevědomí. Ve studii, jíž se Velké Británii účastnilo 594 dívek, bylo zjištěno, že dívky s nízkým sebevědomím ve věku 11–12 let jsou v podstatně vyšším riziku, že se u nich ve věku 15–16 let rozvinou závažné příznaky poruch příjmu potravy a další psychické problémy (Buton et al., 1996). Projekt Confidence to Learn (Wetton a McCoy, 1998) zahrnoval výzkumnou strategii nazvanou A Picture of Health, které se zúčastnilo 22 600 dětí ve věku 4-11 let napříč Velkou Británií. Děti měly nakreslit zdravého člověka. V posledních letech byl v dětských kresbách žen zaznamenán nečekaný trend. Dětské kresby žen vždy obsahovaly konvenční prvky – trojúhelníkový trup, sukni, tradiční postavu se zvýrazněným pasem. V posledních letech stále více dětských kreseb zobrazuje ženské postavy velmi vysoké, rovné, velmi štíhlé a beztvaré.

Kniha 1: Důkazy a přehledy Nejdříve byl tento jev zaznamenán v kresbách 10–11letých dívek. V nedávné době se toto objevuje pravidelně již ve výkresech dívek sedmiletých. Podobné, nikoli však tak dramatické změny se objevují i v chlapeckých kresbách zdravých mužů, kde se vyskytuje velký důraz na svalnatou horní polovinu těla, včetně velmi konkrétních kreseb např. břišních svalů („pekáč buchet“). Tento jev se poměrně rychle šíří u čím dál mladších chlapců. Mnoho dospívajících se na svůj vzhled dívá velmi kriticky, zejména v případě dívek. Ve výzkumné studii HBSC z roku 2002 odpovědělo 60% 11, 13 a 15letých chlapců, že je jejich postava „tak akorát“, zatímco takto odpovědělo 44% dívek. (Currie a Todd, 2003). Výsledky českých dětí z HBSC studie z roku 2010 „Popis indikátoru: Podle tvého vlastního mínění je tvoje postava • příliš hubená • trochu hubená • tak akorát • trochu tlustá • příliš tlustá Prezentován je podíl respondentů, kteří hodnotili svoji postavu jako trochu tlustou nebo příliš tlustou. Děti, které hodnotily svoji postavu jako trochu tlustou nebo tlustou (v %)

15 let dívky

13 let

chlapci

11 let 0

10

20

30

40

Zdroj: Kalman, M. a kol.: HBSC – Česká republika – 2010, Národní zpráva o

67

RŮSTEM DOSPÍVÁME zdraví a životním stylu dětí a školáků (str. 56) Tyto trendy posilují obavy ve školách i mimo školu, že tyto obrázky představují neuskutečnitelný ideál. Některé děti se pokusí dosáhnout tohoto ideálu dietami, cvičením a dalšími prostředky. Mnozí z nich rozpoznají rozdíl mezi ideálem a tím, čeho mohou dosáhnout, což může ovlivnit jejich motivaci stejně jako sebevědomí a duševní pohodu.

Faktory, které ovlivňují obraz těla (body image) Obraz těla je složitý koncept ovlivněný mnoha psychologickými, emocionálními a sociálními faktory. Dvě skupiny kritérií, jedna vnitřní a jedna vnější, se zdají být zásadní: • jak mladý člověk hodnotí vlastní postavu a jak cítí, že vypadá pro ostatní • jak mladý člověk srovnává a oceňuje svou postavu vůči postavám ostatních, zejména vrstevníků. Významný vliv na obě skupiny kritérií a na vývoj obrazu vlastního těla budou mít vztahy mladého člověka. Zvlášť důležité jsou: • vztahy s rodiči a rodinou • vztahy s kamarády a vrstevníky • vztah ke škole • vztah k médiím Média hrají klíčovou roli v ovlivňování vnímání obrazu vlastního těla u mladých lidí a mají vliv i na to, co je vnímáno jako „dobrý“ tvar těla. Toto téma je diskutováno v kapitole 3.3 Role médií. V této kapitole se proto zaměříme na první tři typy vztahů.

Rodiče a rodiny Obrovský dopad na vnímání vlastního těla mají komentáře a poznámky rodičů a členů rodiny. Negativní poznámky nebo škádlení ohledně stravovacích návyků dítěte může

Kniha 1: Důkazy a přehledy být pro dítě zraňující a může vyvolat rozvoj nezdravého vztahu k jídlu. Negativní poznámky ohledně váhy, zejména u dětí s nadváhou, mohou vést už v raném věku k nezdravému hubnutí a rozpačitosti z vlastního těla (Small, 2001). Důležité pro to, jak se bude vyvíjet obraz vlastního těla u dítěte, je také to, jak rodiče mluví o své postavě a o postavách jiných lidí. Z neustále kritiky nebo hanlivých poznámek na adresu vlastní hmotnosti nebo hmotnosti jiných lidí mohou u dítěte např. vytvořit představu, že obavy a starosti ohledně hmotnosti jsou „normální“. Děti poslouchající tyto komentáře se mohou začít také cítit obézní. Když porovnávají svou vlastní postavu s těmi, které jejich rodiče popisují jako „žádoucí“, mají pocit, že se s nimi nemohou poměřovat (Small, 2001).

Kamarádi a vrstevníci Mladí lidé se běžně porovnávají a hodnotí vůči svým vrstevníkům v celé řadě kritérií, přičemž fyzický vzhled je jedním z předních kritérií. Kamarádi hrají v utváření obrazu vlastního těla klíčovou roli zejména mezi dospívajícími dívkami (Small, 2001). Davis (1999) uvádí, že dospívající dívky se zabývají „řečmi o tloušťce“, přičemž si stěžují na svou postavu. Když slyší dívky přátele mluvit tímto způsobem o své postavě, mohou si vytvořit představu, že ony samy jsou obézní a neatraktivní, nebo že by měly být podobně sebekritické, což vede k rozvoji negativního obrazu vlastního těla a následně ke koloběhu nezdravého stravování a diet.

Škola Škola může bezděčně podporovat negativní obraz těla prostřednictvím zdánlivě neškodných zásad a zásahů. Například někteří mladí lidé mohou mít pocit, že školní uniformy zdůrazňují jejich „nejhorší“ tělesné rysy. Ve školách, kde 68

RŮSTEM DOSPÍVÁME není zavedena školní uniforma, se mohou děti z chudších poměrů cítit znevýhodněné, protože na rozdíl od svých bohatších kamarádů si nemohou koupit nejnovější „značkové“ oblečení. Styl oblékání (dress code) obecně vyvolává pro školu a mladé lidi celou řadu složitých otázek, včetně ekonomického dopadu a „podmaňování“ si vůle mladých lidí v souladu se zavedeným stylem oblékání (dress codem) (např. dívky chtějí nosit kalhoty místo kodexem předepsané sukně). To vše vede k tomu, že jsou rozsáhlé konzultace ohledně stylu oblékání považovány za tak důležité. Škola může poskytnout trochu podpory, aby malé děti mohly dosáhnout takových úspěchů, které posílí jejich sebevědomí a vnímání vlastního těla. Ti, kteří jsou nejvíc znepokojeni svým tělesným vzhledem, se například zdráhají využívat společné šatny a vyhýbají se příležitostem, kdy mohou využít organizované pohybové aktivity a sporty (viz dále). Někteří mladí lidé mohou věřit tomu, že lidé vyobrazení na plakátech, v reklamách mají těla naprosto odlišná od jejich, a tudíž mají pocit, že tvar jejich postavy není ten „správný“. Přestože škola může mít nastaveny procesy řešení šikany, někteří mladí lidé, kteří jsou šikanováni kvůli jejich tělesnému vzhledu, se mohou cítit trapně a stydí se oznámit jejich potíže, pokud škola citlivě nevyvíjí snahu, aby se svými problémy přišli.

Obraz těla (body image) zapojení do sportovních aktivit

a

Rituály spojené se sportovními aktivitami zahrnují pořízení „správného“ sportovního vybavení, „správného“ sportovní oblečení a rovněž představu o „určitém způsobu“, jak vypadat. Tento „určitý způsob“ obvykle znamená mít štíhlé, atletické tělo.

Kniha 1: Důkazy a přehledy Děti a mladí lidé, jejichž postavy se nevyrovnají ideálu – nebo kteří tomu věří – se mohou cítit nepříjemně při převlékání ve společných šatnách, oblečeni do sportovních souprav, při sportování. Ashworth (1997) popisuje ve své knize Fat rozpaky jedné dívky: „… problémem u většiny cvičení je, že se musíte svléknout. Ráda plavu, ale nesnáším, když musím jít po břehu do bazénu a každý vidí mé ochablé svaly…“ Pokud učitelé tělesné výchovy předpokládají, že větší děti, hubené děti, nebo děti, které mají zdravotní postižení, jsou méně dovedné, nebo že se stydí být v tričku a kraťasech, situace se ještě umocňuje. Může to vést k tomu, že učitelé podceňují schopnosti dětí, což omezuje jejich možnosti zapojení v tělesné výchově. Negativní zkušenosti z hodin tělesné výchovy mohou vypěstovat celoživotní nechuť k pohybu a zhoršit u dítěte obraz vlastního těla. Studie naznačují, že dívky a mladé ženy sportují výrazně méně než chlapci a spojitost se starostmi ohledně jejich tělesného vzhledu nelze jako faktor tohoto genderového rozdílu vyloučit. Mladí muži jsou pod tlakem, aby měli „ideální postavu“, tzn. trénované svaly a napodobování „macho“ vzhledu sportovních hvězd a filmových herců. Studie týkající se mužů s poruchami příjmu potravy naznačují, že nesoulad mezi vnímaným obrazem vlastního těla a společenskou „normou“ je při propuknutí nemoci klíčovým faktorem.

Kojení a obraz těla (body image) Negativní vnímání kojení pramení částečně z toho, že prsa jsou většinou mužů a žen vnímána především jako sexuální objekty, což jim pak nesedí s fyziologickou rolí prsou pro výživu kojence (Frazier a Rodriguez-Garcia, 1995). Mladí lidé procházející pubertou a zažívající právě

69

RŮSTEM DOSPÍVÁME rozvoj sekundárních pohlavních znaků k tomuto názoru inklinují. Negativní vnímání kojení mladými lidmi je zachyceno v průzkumu, který ukázal, že pouze 54% skotských dospívajících by chtělo, aby jejich vlastní děti byly kojeny (Carter et al., 2001) (viz Informační list 9: Kojení).


•

Strategie pro zlepšení obrazu těla Vnímání obrazu vlastního těla a sebevědomí mohou být považovány za synonymní vzhledem k tomu, jak významně ovlivňují to, jak mladí lidé vnímají sami sebe. Nejúčinnějším způsobem, jak zlepšit vnímání obrazu vlastního těla, je posilování sebevědomí a naopak. Strategie pro posílení sebevědomí uvedené v kapitole 3.1, jako je sdílené učení nebo komunitní kruh mohou být pro tento účel použity. To vyplývá z výzkumu školních dětí, který odhalil, co přispívá k dobrému pocitu dětí z učení, a to pomocí strategií uvedených v Confidence to Learn (Wetton a McCoy, 1998). To ovšem není vše, co je možno pro zlepšení obrazu vlastního těla udělat. Ikeda a Naworski (1992), kteří vyšli z dřívější práce Beana (1992), rozvinuli myšlenku čtyř podmínek nezbytných pro udržení vysoké míry sebevědomí a spojili je s obrazem vlastního těla. Těmito podmínkami jsou: • pocit sounáležitosti: ten umožňuje mladým lidem cítit silné vazby k lidem a místům kolem nich a dává jim ve spojitosti s nimi pocit bezpečí. Povzbuzování respektu a podpory pro studenty a učitele ve škole může pomoci tomu, aby cítili sounáležitost s jejich prostředím a vrstevníky. Pokud nejsou spokojeni se svou postavou, jejich pocit sounáležitosti se může zhoršovat. • pocit jedinečnosti: ten je ohrožen, pokud má mladý člověk pocit, že jeho postava nesplňuje očekávání (ať už jeho vlastní, nebo ostatních).

•

Znamená to, že svou „jedinečnost“ vnímá nikoli pozitivně, ale naopak negativním způsobem. Učitelé mohou obnovit pozitivní pocit jedinečnosti zdůrazňováním kvalit mladého člověka a toho, jak důležitý je pro lidi v jeho okolí. pocit kontroly: znamená, že mají mladí lidé pocit kontroly nad svým životem. Učitelé je mohou povzbuzovat, aby se dokázali rozhodovat a aby přijímali za svá rozhodnutí odpovědnost, a zároveň jim nabídnout návod pro rozhodování a rozvíjení zdravého chování. To je vhodné zejména ve spojitosti s osobnostní a sociální výchovou a výchovou ke zdraví, ve kterých je rozhodování a přejímaní odpovědnosti podporováno napříč všemi tématy a otázkami souvisejícími se zdravím. významné vzory: vzory představují normy a hodnoty, které mladí lidé potřebují, aby jim pomohly porozumět světu a rozvíjet jejich vlastní smysl pro zodpovědnost. Pro některé mladé lidi, např. lidi s nadváhou nebo se zdravotním postižením, může být obtížné identifikovat se se vhodnými vzory, takže by měli mít přístup ke zdrojům, které předkládají lidi všech schopností, kultur, velikostí. Učitelé mají možnost ovlivňovat hodnoty mladých lidí a jejich chování pozitivním způsobem a pomáhat mladým lidem k identifikaci s pozitivními vzory. Je evidentní, že pokud mladí lidé respektují svého učitele, má to velký vliv na podporu jejich vzdělávání.


školy

Jaké druhy zpráv o vnímání vlastního těla a o tělesném vzhledu se přenášejí, vědomě i nevědomě, ve škole? Učitelé by měli být

70

RŮSTEM DOSPÍVÁME nabádáni, aby zvážili některé z následujících otázek: • Jsou ve škole školní uniformy nebo určený styl oblékání (dress code)? Pokud ano, bere jejich design v úvahu rozsah tvarů a velikostí? Platí totéž i pro sportovní soupravy? • Existuje široká škála sportovních a volnočasových aktivit nabízených žákům? • Co udržuje „kulturu držení diety“ ve škole při životě? Provozuje například nějaký zaměstnanec klub hubnutí? Vytvářejí se v době oběda diskusní skupinky, které řeší „proč dieta nefunguje“? Jsou školní prostory nebo areál využívané organizacemi, které se zabývají regulací hmotnosti? • Jaké druhy potravin a nápojů jsou nabízeny ve školní jídelně a bufetu? • Jak vypadají šatny? Poskytují soukromí? Jsou sprchy společné, nebo oddělené? • Co vizuální podoba a vystavené obrázky, snímky ve škole? Odrážejí rozmanitost školní komunity? • Je šikana související s váhou, velikostí konkrétně uvedena v minimálním preventivním programu? Je potřeba zvážit, jak je možné tuto problematiku řešit v rámci: • výzkumné strategie skrze třídní konzultace, tak jak jsou uvedeny v Confidence to Learn (Wetton and Mc Coy, 1998) • školního vzdělávacího programu • podpory žáků a jejich rodin • podpory zaměstnanců školy • zapojení školních zdravotních služeb • vytvoření sítě podpory zdraví se zdravotníky, zaměstnanci místní samosprávy a dalšími, kteří připravují žáky pro reálný život.


„Rovnost při výuce“ V západní kultuře je štíhlost a fyzická atraktivita vnímána nejen jako „žádoucí“, ale také jako „správná“. Důsledkem toho se někteří mladí lidé, kteří se nevnímají jako štíhlí ani atraktivní, mohou vnímat tak, že jsou „nežádoucí“ a „špatní“. Tento druh přesvědčení, plynoucí z negativního obrazu vlastního těla, může mít devastující účinky na sebevědomí mladého člověka a následně i na jeho zdraví, sociální fungování a studijní výsledky. Small (2001) obhajuje myšlenku „rovnosti při výuce“, která se snaží překonat některé problémy, kterým čelí mladí lidé s negativním obrazem vlastního těla a nízkým sebevědomím. Tím nemíní, že bychom měli ke všem mladým lidem přistupovat stejným způsobem. Spíš navrhuje výuku, která „zahrnuje a oceňuje individuální potřeby a schopnosti všech žáků a studentů“ a která zaručuje spravedlivé a nestranné zacházení všem mladým lidem. Small (2001) naznačuje, že školní třídy nebývají vždy „rovnostářským“ prostředím. Mladí lidé, kteří jsou oběťmi (nebo se tak vnímají) nerovného zacházení, mohou mít tímto zacházením dramaticky ovlivněno sebevědomí. Učitelé, kteří si tyto faktory uvědomují a kteří se zaměřují na zvýšení studijního sebevědomí a sebedůvěry podporou individuálních vlastností a schopností u všech mladých lidí, pak pravděpodobně vidí zlepšování v mnoha oblastech sebevědomí, včetně vylepšení obrazu vlastního těla (Small, 2001).

Hlavní odkazy a další prameny Alexander, L., Currie, C., Todd, J., Smith, R. (2004). How are Scotland´s Young People Doing? A Cross-national Perspective on Physical Aktivity, TV Viewing, Eating Habits, Body Image and 71

RŮSTEM DOSPÍVÁME Oral Hygiene. HBSC Breifing Paper 7. Edinburgh: Child and Adolescent Health Research Unit, University of Edinburgh. Ashworth, S. Scholastic.

(1997).

Fat.

Kniha 1: Důkazy a přehledy Davis, B. (1999). What´s Real, What´s Ideal? Overcoming a Negative Body Image. New York: Rosen Publishing Group.

London:

Bean, R. (1992). The four element sof selfesteem: a new approach for elementary and modele schools. In: Ikeda J., Naworski, P. (Eds.) Am I Fat? Helping young children akcept differences in body size. Santa Cruz, CA: ETR Associates. British Medical Association (2000). Eating Disorders, Body Image and the Media. London: BMA. Buton, E.J., Sonugy-Barke, E.J.S., Davies, J., Thompson, M. (1996). A prospective study of self-esteem in the prediction of eating problems in adolescent schoolgirls:questionnaire findings. British Journal of Clinical Psychology. 35: 193 203. Carter, H., Swanson, V., Power, K.G., Shepherd, K. (2001). A theoretically based assessment of knowledge and attitudes towards breastfeeding and bottle-feeding among secondary school pupils in Scotland. Report to Chief Scientist Office, Scottish Executive. Currie, C., Todd, J. (2003). Mental Wellbeing Among Schoolchildren in Scotland: Age and gender patterns, trends and crossnational comparisons. Edinburgh: Child and Adolescent Health research Unit, University of Edinburgh.

Frazier, L., Rodriguez-Garcia, R. (1995). Cultural paradoxes relating to sexuality and breastfeeding. Journal of Human Lactation. 11:2, 111 – 115. Health Canada (1997). Healthy eating and self-esteem: the body image connection. CAPHERD Journal. 63: 1, 27 – 29. Ikeda, J., Naworski, P. (1992). Am I Fat? Helping Young Children Akcept Differences in Body Size. Santa Cruz, CA: ETR Associates. Small, K. (2001). Addressing Body Image, Self-esteem, and Eating Disorder: Semester II independent inquiry. http://people.ucalgary.ca/~egallery/ Wetton, N., McCoy, M. (1998). Confidence to Learn. Edinburgh: Health Education Board for Scotland. Mnoho materiálů v této kapitole vychází z práce Kelly Small a EGallery: Small, K. (2001). Addressing Body Image, Selfesteem, and Eating Disorder: Semester II independent inquiry. http://people.ucalgary.ca/~egallery/. Health Scotland děkuje za svolení k použití jejich práce při tvorbě této kapitoly.

Currie, C., Roberts, C., Morgan, A., Smith, R., Settertobulte, W., Samdal, O., Barnekow Rasmussen, V. (Eds.) (2004). Young People´s Health in Context. Health Behaviour in School-aged Children (HBSC) Study: International report from the 2001/2002 survey. Copenhagen: World Health Organization.

72

RŮSTEM DOSPÍVÁME


Kapitola 3.3 Role médií Klíčové body •

• •

•

Postoje dětí a mladých lidí k jídlu mohou být čím dál víc utvářeny představami o „tloušťce“ a „štíhlosti“, a to především na základě obrázků v médiích. Účinky médií jsou jemné a kumulativní a projeví se po delší době. Kontrast mezi inzerováním potravin s vysokým obsahem tuku na dětských kanálech a zobrazováním „ideálních“ velmi štíhlých postav v médiích může děti mást a působit v pozdějším životě nejednoznačný vztah k jídlu. Rozvíjení mediální gramotnosti u dětí pomůže bojovat s některými negativními vlivy médií.

U mnoha mladých lidí, zejména u dívek, spolu tělesný vzhled, jídlo a sebevědomí úzce souvisejí. Tvrdí se, že lidé v západní kultuře mají tendenci být nespokojeni se svou postavou, a to především mladé ženy. Zatímco poruchy příjmu potravy (Kapitola 2.4: Poruchy příjmu potravy) mohou být extrémními příklady této nespokojenosti, velké množství mladých lidí nespokojených se svou postavou má pokřivený vztah k jídlu. Postoje dětí a mladých lidí k jídlu mohou být čím dál víc utvářeny představami o „tloušťce“ a „štíhlosti“, a to především na základě obrázků v médiích. Tato kapitola se zaměřuje na spojitost mezi obrázky „štíhlosti“ v médiích a jejich vlivem na postoje mladých lidí k jídlu a tělesnému vzhledu. Reakce na mediální sdělení týkající se štíhlosti jsou často ovlivněna pohlavím a etnickým původem a tyto rozdíly je třeba brát v úvahu, když se díváme na vliv médií na mladé lidi.

Význam médií Vliv médií na život lidí je považován za samozřejmý. Jen velmi málo lidí prožije den, aniž by sledovali televizi, přečetli si časopis nebo noviny, surfovali po internetu nebo poslouchali rádio. Sledování televize je ve Velké Británii nejoblíbenější domácí aktivitou. Sledováním televize zde lidé stráví průměrně 25 hodin týdně, přičemž ženy se dívají na televizi více než muži. V roce 1995 mělo televizi 99 % domácností. Studie z roku 2003 zahrnující pouze dospělé ženy ukázala, že sedavý způsob chování, zejména sledování televize, je spojen s výrazně zvýšeným rizikem

73

RŮSTEM DOSPÍVÁME


obezity a cukrovky 2. typu, čím delší sledování televize, tím je riziko vyšší (JAMA, 2003).


Čísla ze Skotska z roku 2002 ukazují, že téměř 30 % dětí různého věku sleduje ve volném čase během všedních dní televizi 4 hodiny a více. Ještě větší počet dětí se dívá na televizi 4 hodiny a více během víkendových dní (Currie et al., 2004).

Děti jsou často důvtipnými diváky a nevěří všemu, co v televizi vidí nebo co si přečtou v časopisech. Ale je pravděpodobné, že mladší děti nemají tak rozvinutou schopnost vyhodnotit, co sledují nebo čtou, zejména pokud jsou schopny dívat se nebo si číst samy bez interakce s dospělými.

Světová zdravotnická organizace podporuje mezinárodní kolaborativní výzkumnou studii zaměřenou na životní styl dětí a školáků - HBSC (Health Behaviour in School-aged Children). ČR se této studie účastní od roku 1994. V rámci tohoto výzkumu probíhá každé 4 roky výzkumné šetření mezi školáky ve věku 11, 13 a 15 let. Tento výzkum zahrnuje také několik otázek týkajících se pasivního trávení volného času. Výsledky českých dětí z HBSC studie z roku 2010 „ Popis indikátoru: Kolik hodin denně se ve svém volném čase díváš na televizi, DVD a video? Počet hodin denně strávených u televize - chlapci 6,5 10,5

4,7 13,6

4,4 14,5

6 a více hodin

4-5 hodin 44,1

54

43,9 2-3 hodiny

38,9

11 let

27,7 13 let

37,2

méně než 2 hod.

15 let

Počet hodin denně strávených u televize - dívky 5,2 10,8

3,6 15,4

3,6 11,3

6 a více hodin

4-5 hodin 40,2

44,2 50,2

2-3 hodiny 43,8 30,8

11 let

13 let

40,9

15 let

méně než 2 hod.

Informace získané z televize a časopisů mohou ovlivnit představy mladých lidí o tělesném vzhledu, atraktivnosti a jejich roli ve společnosti. Diskuse ve třídě a nabádání mladých lidí, aby o problematice médií přemýšleli, poskytuje významné pole pro rozvoj kritického přístupu k mediálním sdělením.

Vliv médií na chování Poměru vlivu médií na chování bylo věnováno mnoho debat, ve kterých bylo vysloveno mnoho různých názorů. Dřívější výzkumy naznačovaly, že lidé jsou televizí přímo ovlivňováni a že by mohli kopírovat chování zhlédnuté v televizi, nebo že jim bude „vymýván mozek“, dokud nepřijmou stanovisko zprostředkované v tisku. Současný výzkum však ukazuje, že diváci mají tendenci vybírat a filtrovat informace a že odmítají ty zprávy, které jsou v rozporu s jejich stávajícími názory. Malé děti si informace, kterým nerozumí, upraví tak, aby je přizpůsobily něčemu, čemu rozumí. Vliv médií nemůže být posuzován podle přímého dokazování příčiny a následku. Například je zjednodušené říct, že se mladý člověk, který se bude dívat na fotografii hubené modelky, stane anorektikem. Účinky jsou jemnější a kumulativní a v kontextu společnosti, která neustále posiluje sdělení ohledně vnímání obrazu těla, krásy a rolí mužů a žen, se projeví po delší době.

74

RŮSTEM DOSPÍVÁME Je pravděpodobné, že mladá žena bude ve Skotsku vyrůstat v kultuře, kde jsou krása a móda považovány za stěžejní prvky její identity a kde se učí spojovat úspěch se štíhlostí. A mladý muž může vyrůstat v kultuře, kde představy o mužské fyzické síle ovlivňují jeho vnímání těla a brání mu vyjadřovat jeho pocity. Zatímco by média mohla posilovat sebevědomí tím, že by mladým mužům a ženám poskytovala příklady různých tvarů těla, různých rolí mužů a žen, různých cest k úspěchu, mají často tendenci zobrazovat omezený počet tvarů těla a zpráv spojujících vnější vzhled s úspěchem. To je pro sebevědomí mladých lidí potenciálně poškozující (BMA, 2000).

Problematický vztah k jídlu a mladí lidé Jak je zmíněno v kapitole 2.2: Nadváha a obezita, významným problémem se ve Velké Británii stává zvyšující se počet obézních. Při pokračování současného trendu bude obézních dospělých ve Velké Británii v roce 2010 více než 25 %. Ovšem podobný nárůst nebyl zaznamenán, pokud jde o množství kalorií, které lidé snědí – ve skutečnosti na úrovni populace důkazy naznačují, že od roku 1970 toto množství klesá. Kapitola 1.2: Pohybová aktivita ukazuje jiné faktory, jako je zvyšující se podíl sedavého způsobu života, pokles pohybové aktivity, které pravděpodobně způsobují obezitu. Přesto se zdá být společnost dietami posedlá, jak naznačuje obrovské množství prodaných knih s touto tematikou. Došlo rovněž k nárůstu počtu lidí, kteří trpí anorexií nebo bulimií. Existuje také mnohem větší počet lidí, kteří nemusejí mít diagnostikovánu poruchu příjmu potravu, ale přesto mají problematický vztah k jídlu. Mohou se přejídat, držet diety, nebo být nešťastní kvůli tvaru svého těla, kvůli svému vzhledu.

Kniha 1: Důkazy a přehledy Držení diety se ve vyšší míře vyskytuje v období puberty, kdy fyziologické požadavky pro normální vývoj vyžadují zvýšený příjem kalorií. Kontrast mezi potravinami s vysokým obsahem tuku, které jsou v televizi obvykle inzerované během dětských pořadů, a mezi mediálním vyobrazováním „ideálního“ štíhlého těla může děti mást a vést později v životě k nejednoznačnému vztahu k jídlu. Výzkum v USA a ve Velké Británii ukázal, že reklama na potraviny tvoří přibližně 60 % reklam vysílaných v televizi v průběhu dětských pořadů. Tyto potraviny bývají většinou „svačinky“ (snacks) s vysokým obsahem tuku, cukru a soli. Výzkum také ukázal, že u dětí, které sledují často televizi, je větší pravděpodobnost, že budou mít horší stravovací návyky. Například jedna studie sledovala dopad dlouhodobé expozice západních televizních pořadů na dospívající dívky na ostrově Fidži. Tyto televizní pořady byly místnímu obyvatelstvu představeny krátce předtím, než byla studie zahájena. Výzkumníci zjistili, že u dívek, které byly nejvíce vystaveny působení těchto pořadů, se s větší pravděpodobností objevovaly indikátory poruch příjmu potravy, tyto dívky projevovaly větší zájem o diety, aby se jejich těla podobala tělům žen, které viděly v televizi. Výzkumníci došli k závěru, že televize má negativní dopad na postoje a chování populace (směrem k poruchám příjmu potravy), která byla relativně „mediálně naivní“ (Becker et al., 2002). Výsledkem tohoto všeho je, že do věku 14 let mohou mladí lidé přijmout špatně stravovací návyky a nezdravé postoje ke svému tělu. Je jasné, že mladí lidé musejí být poučení o výživových požadavcích a o nebezpečí poruch příjmu potravy. Existuje riziko, že se mohou cítit „mimo“ přijatelné společenské normy, což způsobí, že začnou nekontrolovaně držet dietu, jež

75

RŮSTEM DOSPÍVÁME může zpomalit normální růst a v některých případech může vést k poruchám příjmu potravy. Dobře zdokumentovaný je u diet jo-jo efekt, který z dlouhodobého hlediska může zvyšovat riziko obezity, může narušit vztah mladého člověka k jídlu do té míry, že na jídlo začne pohlížet jako na činnost negativní místo toho, aby ji vnímal jako něco příjemného, něco, co ho drží při životě.

Muži, obraz těla (body image) a poruchy příjmu potravy Ačkoli jsou to zejména ženy, které jsou pod tlakem, aby byly štíhlé, rovněž mužům jsou v médiích předkládány nedosažitelné vzory dokonalosti, které mohou poškozovat jejich sebevědomí a měnit jejich pohled na vlastní tělo. Ve Velké Británii tvoří muži 10 % z celkového počtu lidí trpících poruchami příjmu potravy. Pod tlakem jsou však ne proto, aby byli štíhlí, ale naopak mnoho můžu má pocit, že by měli mít větší a silnější svaly ve snaze dosáhnout „ideálních“ tělesných proporcí. To je může od omezování příjmu potravy odradit – pouze 25 % mužů drželo někdy v životě dietu, mezi ženami je to 95 %. U mladých chlapců je větší pravděpodobnost, že budou užívat steroidy nebo nadměrně cvičit, aby dosáhli svalnatého těla spojovaného s mužností. Nejistota ohledně vlastního vzhledu se může projevovat i jinými způsoby, např. nadměrným kompenzováním bolestných pocitů arogancí, přehnanou sebedůvěrou nebo šikanováním jiných.

Vliv médií na postoje k obrazu vlastního těla (body image), k jídlu a sebevědomí Zobrazování v médiích může být obzvláště důležité pro změnu způsobu vnímání a hodnocení vlastního těla. Média se podílí

Kniha 1: Důkazy a přehledy na společensky reprezentované „ideální“ postavě tím, že nabízejí příklady „atraktivních“ žen – modelek, hereček, popových hvězd – s nimiž se pak ženy srovnávají. V posledních letech je společensky reprezentovaná „ideální“ postava stále štíhlejší a štíhlejší – mnohem štíhlejší než průměrný tvar těla v populaci – což na ženy vyvíjí tlak, který způsobuje, že svou postavu vnímají jako tlustší a těžší. Prezentování počítačem generovaných postav např. „Lary Croft“ nebo panenek typu „Barbie“ jako představ o „ideálním“ tvaru těla dospělých žen bude kontrastovat se zkušenostmi mladých dívek s jejich tělem v období puberty, kdy si při tomto srovnání budou pravděpodobně připadat „tlustě“ a nepřiměřeně. Je snad příznačné, že mnoho modelek v módních časopisech a časopisech pro teenagery má prepubertální vzhled. Ve studiích prováděných s dospívajícími dívkami se často ukazuje, že média a módní trendy vyvíjejí na dívky mnohem větší tlak, aby byly štíhlé, než rodiče a vrstevníci. Zejména ženské časopisy běžně podporují hubnutí nebo změny postavy s přímými odkazy na to, jak být fit a zdravý. Ženské časopisy obsahují 10x více reklam nebo článků propagujících hubnutí než časopisy mužské. Ačkoli časopisy zaměřené na mladé dívky nemají tendence podporovat hubnutí, mohou se stát vstupní branou ke čtení ženských časopisů zaměřených na starší věkové skupiny. Větší možnosti přístupu k internetu mohou také dívky povzbuzovat k získávání informací o módě a dietách ze zdrojů, které jsou rovněž zaměřeny až na starší věkové kategorie. Proto je důležité, aby dovednosti pro vyhodnocování mediálních sdělení (mediální gramotnost) byly rozvíjeny už od raného dětství jako součást stávajících programů v oblasti osobnostní a sociální výchovy, výchovy ke zdraví, mediální výchovy apod.

76

RŮSTEM DOSPÍVÁME

Obraz těla (body image) a pop kultura Média inklinují k zobrazování obézních lidí s posměchem. Úspěšné ženské celebrity zjišťují, že jejich váhové výkyvy jsou předmětem zájmu a spekulací médií. Úspěšné silnější ženy jsou známé z jejich komických rolí, ale jen velmi málo silnějších žen je mezi moderátorkami nebo herečkami, které hrají role přitažlivých žen. Výzkumy soustavně zjišťují, že většina žen v televizi v různých typech pořadů, má štíhlejší postavu než je průměr. Odhaduje se, že průměr tělesného tuku u modelek a hereček byl v 90. letech 20. století mezi 10 %-15 %, zatímco průměrná hodnota tělesného tuku se u zdravé ženy pohybuje mezi 22 %-26 %. Přestože může být na muže vyvíjen rostoucí tlak, aby „vypadali dobře“, nezdá se, že by byli až pod tak velkým tlakem na to, aby splňovali přísná měřítka týkající se přijatelnosti jejich postavy. Výzkumy ukazují, že malé děti velmi rychle vstřebávají tyto kulturní postoje a lidem se silnější postavou přisuzují negativní charakteristiky a štíhlým lidem naopak kladné vlastnosti. Děti mají tendenci posuzovat silné lidi jako líné, s nízkou inteligencí a málo přáteli (viz Kapitola 2.2: Nadváha a obezita). Tyto kulturní předsudky mohou vést k popichování a sociálnímu vylučování dětí s nadváhou. Při diskusích ve třídě byste měli zvážit způsoby, jakými jsou mladé ženy v médiích prezentovány, včetně pozitivních příkladů. Toto by mělo být součástí výchovy ke zdraví a podporováno zároveň v jiných částech školního vzdělávacího programu. Pozitivní příklady lze nalézt také v černošských a asijských komunitách. Současné výzkumy ukazují, že poruchami příjmu potravy trpí černošky a Asiatky méně než bělošky v západní společnosti.

Kniha 1: Důkazy a přehledy Širší sociální podpůrné sítě nabízející alternativní způsoby posilování sebevědomí mohou nabídnout ochranu před mediálními obrazy štíhlosti.

Jak mohou pomoci školy? Školy mohou zvážit způsoby, jak pomoci mladým lidem rozšifrovat mediální sdělení, která spojují štíhlost s krásou a zdravím a poskytují informace o zdraví a výživě, a odolávat jim. Pozitivní asociace s jídlem by měly být podporovány iniciativami jako jsou např. školní snídaňové kluby. Učitelé mohou pomoci zvýšit sebevědomí také tím, že budou zmírňovat obavy ohledně tělesného vzhledu (zejména v pubertě) a budou se snažit podporovat pozitivní vnímání sebe sama a vlastního těla. Při výuce mediální výchovy mohou učitelé zjistit, že jejich znalost současných celebrit a trendů v pop kultuře je oproti žákům opožděná. Je důležité, aby by byl dialog brán jako součást obousměrného procesu učení. Další důležitou věcí je nestavět se k médiím odmítavě, mnoho mladých lidí je bere jako zdroj zábavy a informací velmi vážně. Hledejte pozitivní příklady z médií týkající se jídla, obrazů těla (body image) a poruch příjmu potravy. Výzkumy v USA ukázaly, že nejlepší je cílit prevenci na žáky základních škol, především 1. stupně. U nich je větší šance, že v tomto věku převáží autorita rodičů a učitelů vliv vrstevníků. Byly navrženy následující strategie: • zkoumání dětského vnímání pomocí „objasňovacích“ strategií jako je např. požádat děti, aby nakreslily obrázky svých myšlenek (Wetton a McCoy, 1998). • odpíchnout se od dětského vnímání tělesného vzhledu, tloušťky a štíhlosti jako výchozího bodu pro náročné představy a mylné představy o tělesném vzhledu.

77

RŮSTEM DOSPÍVÁME

• •

•

učit žáky akceptovat širší škálu tělesných proporcí. poskytovat žákům dostatek informací o jejich vývoji, aby se zmírnily jejich obavy ohledně puberty. Rozvíjení mediální gramotnosti může pomoci proti některým negativním účinkům. Školní vzdělávací program by se měl zabývat např. těmito tématy: - volba a sestavování mediálního obsahu - způsob reklamy a marketingu je zaměřen na naše emoce - mediální obsah je zaměřen na konkrétní cílovou skupinu vyprávění - používání (narativních technik) k vytváření konkrétní verze reality

Učitelé mohou také vymyslet alternativní způsoby pro zvýšení sebevědomí v jiných oblastech ve škole, např. podporováním a nabízením široké škály možností pro pohybovou aktivitu. Ta může být důležitou součástí rozvoje sebevědomí a poskytnout alternativní zaměření pro ženy, které drží dietu a chtějí si udržet zdravou váhu. Následující opatření mohou podpořit účast všech mladých lidí: - zjistěte názory dětí a dospívajících na to, jak zůstat zdravý. - zdůrazněte důležitost zábavy a zdatnosti. - poskytněte dětem příležitost být úspěšní na takové úrovni, které mohou dosáhnout, spíš než podle předem stanovených kritérií. - najděte způsob, jak rozdělit děti do skupin nebo týmů nezávisle na jejich osobních vlastnostech a dovednostech. - pro rozdělení dětí do skupin nebo týmů použijte herní činnosti. - povzbuzujte týmy ke spolupráci, aby dosáhly pokroku. Pro další informace o vlivu médií viz Informační list 8: Média.


Hlavní odkazy a další prameny Alexander, L., Currie, C., Todd, J., Smith, R. (2004). How are Scotland´s Young People Doing? A Cross-national Perspective on Physical Aktivity, TV Viewing, Eating Habits, Body Image and Oral Hygiene. HBSC Breifing Paper 7. Edinburgh: Child and Adolescent Health Research Unit, University of Edinburgh. Becker, A.E., Burwell, R.A., Gilman, S.E., Herzog, D.B., Hamburg, P. (2002). Eating behaviours and attitudes following prolonged exposure to television among ethnic Fijian adolescent girls. British Journal of Psychiatry. 180: 509-514. British Medical Association (2000). Eating Disorders, Body Image and the Media. London: BMA Buton, E.J., Sonugy-Barke, E.J.S., Davies, J., Thompson, M. (1996). A prospective study of self-esteem in the prediction of eating problems in adolescent schoolgirls:questionnaire findings. British Journal of Clinical Psychology. 35: 193 203. Collins, M.E. (1991). Promoting health body images through the comprehensive school health programme. Journal of Health Education. 22: 5, 297. Currie, C., Roberts, C., Morgan, A., Smith, R., Settertobulte, W., Samdal, O., Barnekow Rasmussen, V. (Eds.) (2004). Young People´s Health in Context. Health Behaviour in School-aged Children (HBSC) Study: International report from the 2001/2002 survey. Copenhagen: World Health Organization. Department for Culture, Media and Sport (2001). Media Literacy Statement: 2001. Douglas, S. (1994). Where the Girls Are: Growing up female with the mass media. London: Penguin.

78

RŮSTEM DOSPÍVÁME


Grogan, S. (1999). Body Image: Understanding body dissatisfaction in men, women and children. London: Routledge. Hu, F., Li, T., Colditz, G., Willet, W., Manson, J. (2003). Television watching and other sedentary behaviors in relation to risk of obesity and type 2 diabetes mellitus in women. JAMA, 289: 1785-1791. Chicago: Journal of the American Medical Association. Todd, J., Currie, C., Smith, R., Small, G. (2000). Health Behaviours of Scottish Schoolchildren. Technical Report 3: Eating and activity patterns in the 1990s. Edinburgh: Research Unit in Health, Behaviour and Change, University of Edinburgh. Wetton, N., McCoy, M. (1998). Confidence to Learn. Edinburgh: Health Education Board for Scotland. Wolf, N. (1990). The Beauty Myth. London: Chatto. Young, I. (2002). Is healthy eating all about nutrition? BNF Nutrition Bulletin. 27: 7-12. Mondon: British Nutrition Foundation.

Webové stránky www.medialit.org Webové stránky amerického Centre for Media Literacy www.mediasmart.org.uk Webové stránky k mediální gramotnosti s částí také pro děti; součást iniciativy financované od soukromých sponzorů a podporované britskou vládou

79

RŮSTEM DOSPÍVÁME

Informační list 1 Současné stravovací zvyklosti dětí a dospívajících (ve Skotsku) Hlavní body • • • • •

Mnoho dětí a mladých lidí ve Skotsku má špatný nutriční příjem. Spotřeba tučných a sladkých potravin je vysoká. Příjem ovoce a zeleniny je nízký, což vede k nedostatečnému příjmu některých důležitých živin. Chlapci mají horší stravovací návyky než dívky. Stravování dětí ze socioekonomicky slabých (znevýhodněných) skupin je v porovnání se stravováním dětí z rodin s vyšším socioekonomickým statusem horší.


Spotřeba ovoce a zeleniny • • • • • •

Příjem živin •

Spotřeba tuků a cukrů • •

•

Denní spotřeba brambůrků, párků, hamburgerů, koláčů, čokolád se zvyšuje u chlapců i dívek. V roce 2002 63 % 11, 13 a 15letých jedlo sladkosti a čokolády skoro každý den, 45% jedlo sušenky a koláče skoro každý den, 36 % brambůrky skoro každý den. Spotřeba sladkých perlivých nápojů je vysoká; v roce 2002, 63 % 11, 13, 15letých pilo tyto nápoje skoro každý den.

•

•

•

Spotřeba mléka • • •

Spotřeba plnotučného mléka se snížila. Spotřeba mléka s nízkým obsahem tuku se zvýšila. Celkový podíl dětí, které konzumují mléko v jakékoliv podobě, se snížil.

Každodenní konzumace čerstvého ovoce se zvýšila. V roce 2002 polovina dětí jedla ovoce téměř každý den v týdnu. Spotřeba ovoce se u mladých lidí snižuje. Každodenní konzumace syrové zeleniny a salátů se u dívek a chlapců zvýšila. Konzumace vařené zeleniny je vyšší u dívek než u chlapců. V roce 2002 přibližně polovina 11, 13, 15letých jedla ovoce a zeleninu téměř každý den v týdnu.

•

Většina skotských dětí má dostatečný příjem energie (kilokalorií), bílkovin a sacharidů, ale existují obavy ohledně vyváženosti jejich stravy, hlavně co se týče příjmu vitamínů a minerálů. Děti a mladí lidé obecně konzumují větší množství tučných a sladkých potravin a mají nižší příjem ovoce a zeleniny, než je doporučováno. Příjem vitamínu A je pod doporučenou úrovní u skupiny 7-10letých a 11-14letých dívek a u chlapců ve věkové skupině 11-14 let. Příjem železa je pod doporučenou úrovní u 11-14letých chlapců a u dívek ve věkových skupinách 7-10 let a 11-14 let. Dívky věku 11-14 let přijímají pouze 60 % potřebného množství železa. Příjem vápníku je nižší než doporučený příjem u 11-14letých dívek a chlapců, obě skupiny mají příjem menší než 80 % doporučeného příjmu živin (což je množství živin dostatečné pro naplnění potřeb všech dětí s přihlédnutím k jejich rozdílné potřebě).

80

Rozdíly mezi pohlavímiKniha v konzumaci RŮSTEM DOSPÍVÁME 1: Důkazypotravin a přehledySkotsko (HBSC, 2002) 80 70 60 50 40 30 20 10 0

chlapci

m lé ko

tu č

né

m lé ko pl no

ot uč né

ní

pe é

sl a

dk

zk

rli vé

ná po

še su a

e lá č ko

je

y nk

st i ko sl ad

rk y bů

br

am

le n ze

ov oc

e

in a

dívky

Rozdíly mezi pohlavími •

Dívky mají vyšší spotřebu ovoce a zeleniny než chlapci.

•

V porovnání s dívkami, mají chlapci vyšší spotřebu brambůrků, sladkostí, koláčů a sušenek, slazených perlivých nápojů a mléka (viz tabulka výše)

Socioekonomické rozdíly • •

•

Existují významné rozdíly ve spotřebě potravin v závislosti na socioekonomickém statusu. Děti ze socioekonomicky znevýhodněných skupin mají tendenci k nižšímu příjmu ovoce, zeleniny a nízkotučných mléčných výrobků, zato jedí více tučných a sladkých jídel. Příjem bílkovin, sacharidů, vlákniny a vitamínů (vitamínů A, C a D) je nižší u dětí se socioekonomicky znevýhodněného prostředí.

Mezinárodní srovnání •

Školní děti ve Skotsku konzumují větší množství sladkostí a slazených perlivých nápojů než většina jejich evropských protějšků.

•

V roce 2002 byla denní konzumace ovoce a zeleniny u 11, 13, 15letých ve Skotsku vyšší než v Anglii a ve Walesu, ale výrazně nižší než v řadě částí Evropy.

Hlavní odkazy a další prameny Alexander.L., Currie,C., Todd, J., Smith,R. (2004). How are Scotland´s Young People Doing? A Crossnational Perspective on Physical Acktivity, TV Viewing, Eating Habits, Body Image and Oral Hygiene. HBSC Briefing Paper 7. Edinburgh: Child and Adolescent Health Research Unit, University of Edinburh. Currie, C., Hurrelmann, K., Settertobulte, W., Smith, R., Todd, J. (2000). Health and Health Behaviour Among Young People. Helath Behaviour in School-aged Children: A WHO cross-national study – international report. Geneva: WHO. Currie, C., Roberts. C., Morgan, A., Smith, R., Settertobulte, W., Samdal, O., Rasmussen, V.B. (Eds.) (2004). Young People´s Health In Context: Health Behaviour in school-aged children: a WHO cross-national collaborative study (HBSC Interntional Report form the 2001/02 survey). WHO Series ´Health Policy for Children and

81

RŮSTEM DOSPÍVÁME


Adolescents´Issue 4. Copenhagen: WHO. Accessible at: www.hbsc.org

Gregory, J., Lowe, S. (2000). National Diet and Nutrition Survey: Young people aged 4 to 18 years. Volume 1: Report of the diet and nutrition survey. London: The Stationery Office.

Inchley, J., Todd, J., Bryce, C., Currie, C. (2001). Dietary trends among Scottish schoolchildren in the 1990s. Journal of Human Nutrition adn Dietetics. 14: 207216. Todd, J., Currie, C., Smith, R., Small, G., (2000). Health Behaviours of Scottish Schoolchildren: Technical Report 3: Eating and activity patterns in the 1990s. Edinburgh: Research Unit in Health and Behaviour Change.

82

RŮSTEM DOSPÍVÁME

Informační list 2 Výživové cíle a pokyny pro pohybovou aktivitu mladých lidí ve Skotsku Cíle Skotského akčního plánu

stravovacího

Tento plán byl vytvořen v roce 1996 jako rámcová opatření pro zlepšení zdraví obyvatel ve Skotsku prostřednictvím podpory zdravého stravování. Cíle jsou stanoveny pro děti od 5 let (za předpokladu, že jsou zdravé) tak, aby děti přijímaly širokou škálu správných potravin a aby uspokojivě rostly. Změn ve stravování by mělo být dosaženo do roku 2010 (Scottish Executive, 2003). Cíle Skotského stravovacího akčního plánu: Potraviny Cíl Ovoce a zelenina Zdvojnásobit průměrný příjem na více než 400 g /den Chléb 45% nárůst od aktuálního příjmu 106 g, preference hlavně celozrnných a hnědých chlebů Snídaňové Příjem zdvojnásobit na cereálie 17 g/den Tuky Průměrný příjem celkového množství tuku snížit ze 40,7 % na ne více než 35 % celkového energetického příjmu z potravin Sůl Snížit ze 163 mmol/den na 100 mmol/den Cukr Příjem cukrů (s výjimkou těch obsažených v mléce) snížit na méně než 10 % z celkového energetického příjmu dětí

Kniha 1: Důkazy a přehledy Komplexní sacharidy (ovoce, zelenina, chléb, snídaňové cereálie, rýže, těstoviny) Ryby

Zvýšit o 25 % ze současného příjmu 124 g/den

Spotřebu tučných ryb zdvojnásobit na 88 g/týden Kojení Zvýšit podíl matek, které své děti kojí i po šestinedělí na více než 50 % Zatímco údaje o procentech energie jsou vhodné i pro děti mladší pěti let, některá z aktuálních množství jsou vhodná pro širokou populaci. Pro děti může být množství zmenšeno, a to poměrným způsobem v závislosti na jejich celkovém příjmu energie. Např. u ovoce a zeleniny to znamená, že děti budou jíst pět porcí denně, ale velikostí to budou porce dětské.

„Jídlo pro zdraví“ Modelový talíř „Jídla pro zdraví“ může být použit ke vzdělávacím cílům tak, aby pomohl dětem a mladým lidem v úsilí k dosažení cílů Skotského stravovacího akčního plánu. Talíř ukazuje obecný poměr, v kterém by měly být potraviny konzumovány v průběhu dne či dokonce týdne (ne nutně dle jednotlivých jídel), a talíř zároveň zdůrazňuje důležitost: • relativně vysoké konzumace škrobových jídel (jako chléb, cereálie, brambory), ovoce a zeleniny • umírněné konzumace potravin obsahujících bílkoviny (například libové maso, drůbež, ryby, alternativní zdroje jako je sója, čočka, luštěniny) a nízkotučných mléčných výrobků • nízké spotřeby vysoce tučných a sladkých jídel

83

RŮSTEM DOSPÍVÁME

Kniha 1: Důkazy a přehledy Pět seznamů obsahuje zároveň písničky k podpoře aktivit. Metodika tohoto programu je zaměřena na kreativní pohyb, relaxaci, uvědomění si vlastního těla a na zábavu. Více informací o „Třída v pohybu!“ najdete na: http://www.worldcat.org/title/class-movespilot-in-scotland-and-wales-anevaluation/oclc/45751264

Pohybová aktivita Nadváha a obezita je ve skotské populaci narůstajícím problémem. Hmotnost není dána pouze množstvím přijatého jídla nebo energie; velmi důležité je také množství energie spotřebované na pohybovou aktivitu a na chod bazálního metabolismu. Ve Skotsku jsou přijaty směrnice týkající se pohybové aktivity a ty jsou navázány právě na doporučení ohledně příjmu potravy. Kolik pohybové aktivity stačí? (Pracovní skupina pro pohybovou aktivitu, 2003) Děti by se měly věnovat středně těžké pohybové aktivitě alespoň jednu hodinu po většinu dní v týdnu. „Středně těžká pohybová aktivita“ vydá asi 5-7 kalorií za minutu – jejím ekvivalentem je například svižná (rychlá) chůze.

Podpořte ve škole aktivitu prostřednictvím „The Class Moves!“ „The Class Moves!“ vychází ze seznamů, které obsahují sedm aktivit a doprovodné manuály, jejichž cílem je pomoci učitelům a jejich žákům objevit potěšení z kreativního pohybu. Každá třída má svůj vlastní seznam aktivit s různou tématikou na každý měsíc.

Nápady pro podporu větší aktivity dětí ve škole • Zeptejte se dětí, jaké aktivity mají rády – je pravděpodobné, že budou dělat něco, co je těší, co si užívají. • Povzbuďte děti, aby si hrály spolu navzájem. • Podporujte běžné aktivity – jízdu na kole, chůzi, plavání, kolečkové brusle. • Pokud k tomu máte vhodné podmínky, tak ve spolupráci s rodiči podporujte chůzi pěšky do školy nebo na kole, můžete se také inspirovat různými iniciativami pro bezpečnější cesty do školy http://www.saferoutesinfo.org/ . • Zjistěte, zda máte v okolí nějaký program typu: Aktivní školy http://www.activeschoolflag.ie/hom e.html . • Zajistěte základní sportovní vybavení – míče, švihadla, dětské hřiště označené čárami pro účel her. • Vytvářejte příležitosti pro učení bezpečné jízdy na kole. • Povzbuzujte děti, aby se zapojily do prací v rámci třídy – úklid, sběr. Rozvíjejte spolupráci s rodiči a místními komunitami s cílem: • podpořit venkovní hry • organizovat skupinové hry • informovat o místních aktivitách během školních prázdnin

84

RŮSTEM DOSPÍVÁME

Kontaktní organizace

Kniha 1: Důkazy a přehledy Movement, Balance Edinburgh. HEBS.

and

Activity.

Grounds for Learning Airthrey Cottage University of Stirling Stirling FK9 4LA Tel: 01786 445922 http://www.ltl.org.uk/scotland/ Health Scotland Education Programme Wodburn House Canaan Lane Edinburgh EH 10 4SG Tel: 0131 536 5500

Health Promoting Wales (1994). The Health Promoting Playground. Cardiff: HPW. Scottish Executive (2000). Guidance: How to Run a Successful Safer Routes to School Campaign. Edinburgh: Scottish Executive. The Physical Activity Task Force (2003). Let´s Make Scotland More Active: A strategy for physical activity. Edinburgh: The Scottish Executive. Scottish Executive (2003). Improving Health in Scotland: The challange. Edinburgh: Scottish Executive.

www.healthscotland.com

Scottish Health Promoting Schools Unit (SHPSU) Gardyne Road Dundee DD5 1NY Tel: 01382 44684

Scottish Office (1996). Eating for Health: A diet action plan for Scotland. Edinburgh: HMSO.

http://www.educationscotland.gov.uk/ Sportscotland Caledonia House South Gyle Edinburgh EH12 9DQ Tel: 0131 317 7200 www.sportscotland.org.uk

Hlavní odkazy a další prameny Health Education Board for Scotland (1997). Physical Activity: A strategic statement. Edinburgh: HEBS. Health Education Board for Scotland (2002). The Class Moves! A Classroom Resource for Primary School to Promote

85

RŮSTEM DOSPÍVÁME

Informační list 3 Energetická rovnováha a výživové požadavky Energetická rovnováha •

•

•

•

Energetická rovnováha se vztahuje k relativnímu množství energie (nebo k množství kilokalorií4, běžněji užíváno kalorií). Kalorie získáváme z potravin a vydáváme je na fungování metabolismu a při pohybové aktivitě. Když o někom říkáme, že je v energetické rovnováze, znamená to, že po určitou delší dobu např. týden nebo měsíc, se jeho energetický příjem rovná výdeji energie. Váha je dobrým ukazatelem energetické rovnováhy: váha roste, pokud příjem energie převyšuje její výdej, a naopak klesá, pokud je výdej energie vyšší než její příjem. Pokud je příjem a výdej energie vyrovnaný, váha zůstává konstantní.

Energetický příjem Průměrná potřeba příjmu energie pro děvčata a chlapce je: Průměrné požadavky na příjem energie u děvčat a chlapců Věk Chlapci Dívky (kcal/den) (kcal/den) 7–10 let 1970 1740 11–14 let 2220 1845 15–18 let 2755 2110 Zdroj: UK Department of Health, 1991

4

Standardní jednotkou měření energie je kilojoule (kJ). Nicméně běžněji se používá kalorie, a proto je použita i v tomto listu. Jedna kalorie = 4,2 kJ.

Kniha 1: Důkazy a přehledy Energii poskytují živiny v potravinách a v nápojích: • Sacharidy, které by měly pokrývat přibližně polovinu energetické potřeby. • Tuky, které by měly pokrývat maximálně přibližně jednu třetinu energetické potřeby. • Bílkoviny mohou také pokrývat naši potřebu energie, ale při zdravé a vyvážené stravě jsou tělem využívány hlavně k růstu a k obnově buněk.

Energetický výdej Energetický výdej způsobuje: • metabolismus těla (veškeré funkce, které jsou zapotřebí k udržení těla v chodu – např. jeho srdečního tepu, dýchání, trávení). • veškerý pohyb a pohybová aktivita. Například dospělý člověk, který si udržuje váhu a má poměrně sedavý způsob života, bude mít následující rozložení výdeje energie: • Přibližně 80 % příjmu energie bude využit na metabolismus. • Přibližně 20 % energie bude využito na pohybovou aktivitu. Jakýkoliv přebytek energie bude uložen ve formě tuku, a to bez ohledu na jeho původní zdroj. Tělo také ukládá cca 0,5 kg jako glykogen, což je komplexní sacharid uložený ve svalech a v malém množství v játrech, jako okamžitý zdroj energie pro tělo.

Průměrná energie potřebná k běžným činnostem u 10letých dětí (v kcal) Aktivita Sledování TV Vaření Hra Plavání Jízda na kole

Chlapci 62kcal 108kcal 144kcal 246kcal 354kcal

Dívky 56kcal 99kcal 132kcal 226kcal 325kcal

86

RŮSTEM DOSPÍVÁME


Aktivita a váha Zvyšování úrovně pohybové aktivity přispívá k udržení váhy či k váhovým úbytkům díky: • spalování přebytečné energie, která by jinak byla uložena ve formě tuku • spalování tuku a zásob glykogenu • zvýšení celkového výdeje energie na pohybovou aktivitu. Množství energie vynaložené na zajištění bazálního metabolismu a ke spálení potravy zůstává za běžných podmínek víceméně stejné. Jedinci, kteří mají v důsledku zvýšené pohybové aktivity vyvinuté svaly, mohou mít také mírně zvýšené požadavky na energii potřebnou k udržení bazálního metabolismu.

Hlavní prameny a další odkazy Department of Health, Commitee on Medical Aspects of Food and Nutrition Policy (COMA) (1991). Dietary Reference Values for Food Energy and Nutrients for the United Kingdom. London: HMSO.

87

RŮSTEM DOSPÍVÁME


Informační list 3 Energetická rovnováha a výživové požadavky Ostatní živiny Průměrná denní potřeba Živina Najdeme ji... Vápník Mléko, sýr, jogurt, brokolice, tofu

Věk 7-10 let 550 mg

Kyselina Fazole, brokolice, mandarinka, arašídy, listová pomeranče, snídaňové cereálie Železo Maso, fazole, rozinky, snídaňové cereálie

0,15 mg

Vitamín A

0,5 mg

Vitamín C

Jako retinol ( = předstupeň vitamínu A): mléko, obohacené margaríny, sýr, žloutky, játra, tučné ryby Jako karoten ( přetransformován v těle ve vitamín A): zelenina a ovoce, hlavně mrkev, rajčata a zelená listová zelenina, mango, meruňky Ovoce (hlavně citrusy), ovocné džusy, zelená zelenina, papriky, rajčata, brambory

8,7 mg

30 mg

Věk 11-18 let 1000 mg(chlapci) 800 mg (dívky) 0,2 mg 11,3 mg (chlapci) 14,8 mg (dívky) 0,6 mg (0,7 mg pro chlapce ve věku 15-18let)

35 mg 11-15 let 40 mg 15-18 let

88

RŮSTEM DOSPÍVÁME

podporující zdraví (HPS) či jeho nedílnou součástí;

Informační list 4 Iniciativy týkající se výživy ve školách Kontext evropské politiky V roce 2003 uspořádala Rada Evropy ve Štrasburku fórum o stravování ve školách. Pro všechny členské státy byl připraven soubor pokynů (Rada Evropy, 2004) a Rada ministrů pak měla v roce 2005 vytvořit text rezoluce (viz tabulka1). Pracovníci, kteří na národní úrovni pracují v oblasti podpory zdravé výživy ve školách, budou mít tímto politickou podporu pro svou práci a dále budou mít k dispozici praktické rady o klíčových otázkách, které by mohly ovlivnit strategii a funkční přístup.

Nutriční (výživové) školního stravování


normy

Skotská vláda zveřejnila výživové normy školního stravování ve Skotsku. Tyto normy se týkají například problematiky pitné vody, speciálních diet, dětí a mladistvých se speciálními potřebami, speciálních potřeb dětí a mladistvých z etnických menšin a nutričního složení jídla (Scottish Executive, 2003). Tabulka 1. Výtah z pokynů Rady Evropy o stravování ve škole „...doporučuje vládám členských států Partial Agreement in the Social and Publoc Health Field, na základě opatření uvedených v příloze, s náležitým ohledem na jejich specifickou státní strukturu, národní, regionální a místní podmínky, stejně tak s ohledem na ekonomické, sociální, kulturní a technické podmínky: a) přezkoumat postup poskytování potravin ve škole, určit do jaké míry jsou tyto postupy (nebo naopak absence těchto postupů) v souladu s přístupem Školy

b) zvážit vypracování národních ustanovení a výživových norem pro jídla ve školách: • vzít na vědomí měnící se zdravotní stav a životní styl mladých lidí v Evropě; • vzít v úvahu osvědčené postupy v poskytování zdravých potravin na školách, které byly představené v rámci Evropského fóra; • přispět k podpoře zdraví mladých lidí; • zapojit žáky a všechny zúčastněné strany tohoto procesu; • začlenit přístup školy podporující zdraví; • mít vybudován systém monitorování a evaluace. c) zvážit vytvoření opatření na národní i na regionální úrovni, která by usnadňovala podporu škol při přijímání a provádění politik týkajících se zdravé výživy. Tato opatření mohou zahrnovat podporu prostředků, nástrojů pro realizaci a rozvoj systémů hodnocení kvality. „

Snídaňové kluby Po celém Skotsku je nyní mnoho míst, kde jsou k dispozici snídaňové kluby. Jejich hlavním cílem je zajistit, aby děti začaly den zdravou snídaní. Mezi další výhody poskytování této péče mimo výuku patří přístup k dalším společenským aktivitám. Školy, které provozují snídaňové kluby, potvrzují pozitivní vliv na výběr potravin, čištění zubů, docházku a koncentraci. Snídaňové kluby mají mnoho podob a forem, zde je pár osvědčených tipů:

•

podpořte zapojení žáků, rodičů, učitelů a širší komunity

89

RŮSTEM DOSPÍVÁME

• • • • • •

podpořte sociální interakci dětí, rodičů, dobrovolníků, zaměstnanců v neformálním prostředí mějte jasně stanovenou strukturu a pravidla členství mějte stanovené i nesnídaňové aktivity jako hry rozvíjející dovednosti podporujte promyšlené postupy a rozvoj stávajících postupů uveďte do praxe hodnoty a zásady programu Škola podporující zdraví podporujte zaměstnance školy, aby se na provozu klubu podíleli (Scottish Community Diet Project, 2001).

Ovocný bufet Ovocný bufet je zřizován žáky, rodiči a/nebo zaměstnanci pro prodej ovoce a ovocných šťáv pro žáky před, během a po vyučování. Žáci se mohou aktivně zapojit do chodu bufetu – objednávání spotřebního materiálu, sjednávání cen, prodej, sledování množství a doplňování zásob, uvádění produktů na „trh“. To vše může kromě zdravotních výhod přispívat také ve vzdělávací a sociální oblasti. Obecně je politika těchto ovocných bufetů v současné době záležitostí jednotlivých škol, přispívají tak k propagaci zdravé výživy a poskytují možnost zdravého stravování. Výhody ovocných bufetů: • poskytují dětem více příležitostí ke konzumaci ovoce • příležitost prezentovat pozitivní vzory – žáci vidí nákup a komzumaci ovoce • přidané vzdělávací benefity ve formě zapojení do chodu malého obchůdku. Před zřízení ovocného bufetu je dobré: • zjistit poptávku po ovocném bufetu – kdo bude chtít nakupovat a kdo může nákupy podporovat?


• • • • • • • • •

• •

jak bude bufet propagován, aby zaujal potenciální „zákazníky“? jaká je optimální kombinace zapojení dospělých a dětí – kdo co bude dělat? kde bude bufet umístěn? jaká bude otevírací doba? kdo bude kupovat a kdo prodávat ovoce? kdo bude umývat ovoce (a v případě potřeby ho chystat)? jak a kde bude ovoce skladováno? kdo stanoví cenu produktů? kdo zajistí, aby hygiena žáků, zaměstnanců, hygiena při manipulaci a prodeji ovoce byla v souladu s předpisy týkajícími se hygieny? jak bude bufet využit k doplnění učiva. které se týká hospodaření žáků s penězi? jak bufet doplní školní přístup k svačení a přestávkám?

Na další informace se můžete podívat např. na těchto stránkách http://tna.europarchive.org/201204190 00433/http://www.food.gov.uk/multim edia/pdfs/schoolbasedfood.pdf http://books.google.cz/books?id=RoPE eRerSaEC&pg=PA69&lpg=PA69&dq =www.food.gov.uk/multimedia/pdfs/fr uittuckwales&source=bl&ots=KCCHcs N621&sig=QtoNDrQOxCYNsOeLe1e pE5F0JRc&hl=cs&sa=X&ei=zOvkU7 OKDcTH7AbGvoHACg&ved=0CCU Q6AEwAw#v=onepage&q=www.food .gov.uk%2Fmultimedia%2Fpdfs%2Ffr uittuckwales&f=false http://www.sustainweb.org/grab5/

Zdravé automaty Automaty obecně sklízejí kritiku, že umožňují dětem snadný přístup k občerstvení, které je tučné, má vysoký obsah cukru, soli. Ale automaty

90

RŮSTEM DOSPÍVÁME samy o sobě nezdravé nejsou a mohou být využity i k podpoře volby zdravějších potravin a na podporu zdravého stravování ve školách. Způsob, jakým automaty jídlo poskytují, je pro mladé lidi jednoduchý, populární, atraktivní. V současné době mnoho skotských škol využívá automaty na podporu zdravé volby – např. čerstvé vody. Úřad pro bezpečnost potravin vyprodukoval Vending Healthy Drinks („automat zdravých nápojů“), který nabízí doporučení, jak zavést zdravé automaty. Zdravé prodejní automaty mohou být provozovány cateringovou službou a poskytovat škole jak občerstvení, tak větší studená jídla. Výhodné je, že potraviny jsou zajišťovány cateringovým servisem, nevýhodou naopak to, že žáci a zaměstnanci školy mají menší kontrolu nad tím, co se prodává. Alternativou je, že škola si obhospodařuje automat sama a nabízí tak občerstvení místo toho, aby měla svůj obchůdek. To umožní škole kontrolu nad vyvážeností prodávaných potravin a nápojů, ale zase je na pracovnících školy, aby řídili všechny provozní aspekty s tím související, včetně dodávky potravin, skladování, financí. Je prokázáno, že spoluúčast žáků na provozu zdravých automatů nebo jejich spolurozhodování o nabízených typech potravin, jednak přispívá k úspěšnému využití automatů ve škole, jednak je dobrou podporou pro zapojení žáků do života ve školy. Hungry for Success (Scottish Executive, 2003) vyzval k vytvoření národních pokynů pro prodejní automaty ve školách. Ve Skotsku již komerční dodavatelé nemohou propagovat své výrobky na prodejních automatech, pokud jsou umístěny v jídelně.


Prostředí jídelny Fyzické prostředí školní jídelny má významný dopad na prožitek oběda jak u žáků, tak u zaměstnanců školy. Mezi možnosti, jak zlepšit prostředí jídelny patří: • vystavení žákovských prací, zejména těch týkajících se jídla nebo stravování • na nástěnkách vystavit plakáty vyobrazující zdravé stravování a další důležité informace • vylepšit vzhled jídelny rostlinami • pouštět v jídelně hudbu (zkonzultovat a dohodnout druh hudby) • stanovit a vyvěsit pravidla jídelny (zkonzultovat s učiteli, žáky, zaměstnanci kuchyně) • vystavovat týdenní jídelní lístky • můžeme také zavést systém oceňování – např. „O nejlepší stůl“ (základní školy).

Školní akční skupina pro výživu Školní akční skupina pro výživu je spolek, ve kterém zástupci učitelů, žáků, rodičů, dodavatelů občerstvení (případně zdravotničtí odborníci, pokud je to vhodné) spolupracují, aby přezkoumali a rozšířili výběr zdravých potravin v rámci přístupu školy podporující zdraví. Školní akční skupina pro výživu je zaměřená na řadu specifických aspektů zajištění jídla, jako: • obědy • svačiny a přestávky • zajištění snídaní • automaty • společenská stránka jídla • stravování a souvislost se školním vzdělávacím programem. Školní akční skupina pro výživu má za cíl zvýšení zdravého stravování a zajištění,

91

RŮSTEM DOSPÍVÁME aby se informace o zdravé stravě rozšířily po celé škole.

Voda ve škole (viz Informační list 7: Voda)

Grounds for Learning Grounds for Learning je skotská školní charita, která pomáhá školám využívat jejich školní pozemky pro hru, učení a pěstování. Program „Start Growing Upwards“ podporuje školy ve využití školního pozemku jako zahrady pro pěstování. Děti jsou podporovány v pěstování jak dekorativní zeleně, tak zeleniny, která je pak zahrnuta do školního stravování. Nápady pro projekt naleznete zde http://www.ltl.org.uk/scotland/

Hlavní odkazy a další prameny


Scottish Community Diet Project (2001). Breakfast Clubs... A Head Start. A step-bystep guide to the ups and downs of setting up and running breakfast clubs. Glasgow: SCDP. Scottish Executive (2003). Hungry for Success. Edinburgh: The Stationery Office. Scottish Executive (2003). Nutrition in Schools: Scottish nutrient standards for school lunches. Edinburgh: The Stationery Office. West Dunbartonshire Council. Healthy Vedning Machines leaflet (contact 01389 737105). Young, I. (Ed.) (2005). In press. Report of the European Forum – Eating at School Making Healthy Choices. Strasbourg: The Coucil of Europe.

The Health Education Trust, the Desighn Dimension Educational Trust (2001). The Chips are Down: A guide to food policy in school. Broom, Warwickshire: HET/DDET. Inchley, J., Currie, C. (2003). Promoting Healthy Eating in School using a Health Promoting School Approach: Final report from the Healthy Eating Project – European Network of Health Promoting Schools (ENHPS) in Scotland. Edinburgh: Child and Adolescent Health Research Unit, The University of Edinburgh. Food Standards Agency (2004). Vending Healthy Drinks: A guide for schools. London: FSA. Food Standards Agency Wales (2001). Fruit Tuck – shops in Primary Schools. Cardiff: FSAW. NHS Forth Valley (2003). The Healthy Tuck Shop Guide. Stirling: NHS Forth Valley. 92

RŮSTEM DOSPÍVÁME

Informační list 5 Zubní a ústní zdraví mladých lidí Všeobecné trendy •

•

•

•

Ústní zdraví ve Skotsku je v porovnání s Anglií a ostatními částmi Evropy horší, i když se situace v průběhu posledních 10 let zlepšila. Přesto má Skotsko nejvyšší úroveň poškození zubů (eroze zubů) ve Spojeném království, 34 % pětiletých dětí ve Skotsku má poškozené zuby, zatímco průměr ve Spojeném království je 24 %. Ve Skotsku trpí 14,68 % dětí zubními kazy na stálém (dospělém) chrupu. Na 14leté dítě vychází v průměru 2,75 zkaženého zubu. Podle odhadů Světové zdravotnické organizace má více než 5 miliard lidí ve světě zkušenost se zubním kazem. Dopad chorob dutiny ústní (v jakémkoliv životním období), jako je bolest, zhoršená funkce, snížená kvalita života, je rozsáhlý a nákladný.


Přístup dětí k zubnímu/ústnímu zdraví •

•

•

•

• •

Socioekonomické rozdíly •

•

U dětí z ekonomicky znevýhodněného prostředí je mnohem větší pravděpodobnost, že budou mít zubní kaz. 60 % tříletých dětí, které mají nějaké zubní onemocnění, pochází ze sociálněekonomicky znevýhodněného prostředí. Rozložení výskytu zubních onemocnění je mezi různými sociálními skupinami nerovnoměrné; u dětí ve věku 14 let je polovina všech kazů přítomna pouze u 9% dětí.

•

Přístup malých dětí k zubnímu zdraví je do značné míry ovlivněn mediálním obrazem zdravých zubů. Mnoho mladých lidí si myslí, že zuby jsou zdravé, pouze pokud jsou bílé, lesklé a rovné. Málo dětí chápe, co znamenají zdravá ústa a dásně. Většina dětí chápe negativní vliv cukru na zdraví zubů, ale nechápe, že četnost konzumace sladkých potravin je důležitým faktorem poškození zubů. Mnoho dětí nechápe, že sladké nápoje pokrývají povrch zubů povlakem. 48 % 13letých pije sladké perlivé nápoje každý den; obojí – jak strava, tak sladké perlivé nápoje způsobují poškození zubů (poškození kyselinou) u dospívajících. Přibližně 49 % 13letých konzumuje denně sladkosti. Přibližně 68 % 13letých dětí si čistí zuby více než jednou denně – z toho 77% dívek a 60% chlapců. Tyto údaje ukazují od roku 1990 zlepšení – tehdy si pouze 60% dětí čistilo zuby víc než jednou denně. Většina dětí nechápe, že fluor hraje důležitou roli v ochraně jejich zubů a snižuje riziko zubního kazu.

Prevence zubních chorob •

•

Na zubní a ústní zdraví bychom neměli nahlížet odděleně od celkového zdraví, životního stylu a stravování. Je známo, že strava – zejména pak příjem a četnost příjmu cukrů - má vliv na rozvoj zubního kazu.

93

RŮSTEM DOSPÍVÁME

• •

Kouření je spojeno s rozvojem nemocí dásní (zánět dásní) a také s rakovinou dutiny ústní. Těsnicí výplně do zubních puklin, které jsou používané u více než poloviny skotských 12letých dětí, jsou velmi účinné při snižování výskytu zubního kazu.

Klíčové kroky ke zdraví zubů a dutiny ústní •

•

•

Strava: snížení celkového příjmu a snížení frekvence konzumace stravy bohaté na cukry a pití bohatého na cukry. Tyto potraviny a nápoje je nejlepší konzumovat pouze v době jídla, nikoli mezi jídly. Čištění zubů: čistit si zuby kartáčkem 2x denně pastou s fluoridem, nejlépe po snídani a před ulehnutím k večernímu spánku. Návštěva zubaře: prohlídka u zubaře minimálně 2x ročně.

Hlavní odkazy a další prameny Alexander, L., Currie, C., Todd, J, Smith, R. (2004). How are Scotland´s Young People Doing? A Cross-national Perspective on Physical Activity, TV Viewing, Eating Habits, Body Image and Oral Hygiene. HBSC Briefing Paper 7. Edinburgh: Child and Adolescent Health Research Unit, University of Edinburgh. Currie, C., Roberts, C., Morgan, A., Smith, R., Settertobulte, W., Samdal, O., Barnekow Rasmussen, V. (Eds. ) (2004). Young People´s Health in Context. Health Behaviour in School-aged Children (HBSC) Study: International report from the 2001/2002 survey. Copenhagen: World Health Organization.

Kniha 1: Důkazy a přehledy Kwan, S., Petersen, P.E. (2003). WHO Information Series on School Health Document Eleven. Oral Health Promotion: An essential element of a health promoting school. Geneva: World Health Organization. Levine, R. (1996). Scientific Basis of Dental Health Education. London: Health Education Authority. Petersen, P. E. (2003). The World Oral Health Report 2003: Continuous improvement of oral health in the 21st century – the approach of the WHO Global Oral Health Programme. Geneva: World Health Organization. Pitts, N. B., Nugent, Z. J., Smith, P. A. (1999). Scottish Health Boards Dental Epidemiological Programme. Report of the 1998/99 Survey of 14 year-old Children. Dundee: Dental Health Services Research Unit. Scottish Executive (2003). Towards Better Oral Health in Children. Edinburgh: The Stationery Office. Scottish Intercollegiate Guidelines Network (SIGN) 2000. Preventing Dental Caries in Children at High Caries Risk: Targeted prevention of dental caries in the permanent teeth of 6-16 year-olds presenting for dental care. Edinburgh: SIGN. Scottish Office Department of Health (1999). Towards a Healthier Scotland. Edinburgh: The Stationery Office. Todd, J., Currie, C., Smith, R., Small, G. (2000). Health Behaviours of Scottish Schoolchildren. Technical Report 3: Eating and activity pattens in the 1990s. Edinburgh: Research Unit in Health and Behaviour Change, University of Edinburgh.

94

RŮSTEM DOSPÍVÁME


Wetton, N. and Collins, M. (1996). Healthy Teeth in Healthy Mouths. Edinburgh, Health Education Board for Scotland.

95

RŮSTEM DOSPÍVÁME


Informační list 6 Biologické změny v pubertě

•

Obecné trendy • Během puberty mění tělo svou velikost i tvar. Dochází ke změnám vnitřních pohlavních orgánů a k rozvoji sekundárních pohlavních znaků. Na začátku puberty převažuje růst dolních končetin z důvodu zvýšeného vylučování růstového hormonu. Jak v pubertě postupně dochází k reprodukční zralosti, zvýšené vylučování hormonů (testosteronu u chlapců a estrogenu u dívek) stimuluje růst těla a končetin a přináší s sebou růst pubického a podpažního ochlupení. Růst a pubertální vývoj jsou výsledkem složité interakce genetických, konstitučních, nutričních, endokrinních, psychosociálních a socioekonomických faktorů. V načasování vývojových změn v pubertě je obrovský rozptyl (z hlediska normality).

Fyzické změny v pubertě u dívek Změny v pubertě u dívek zahrnují následující fyzické změny: • Rychlá akcelerace růstu (růstový výšvih): dochází k ní dříve než u chlapců, období nejrychlejšího růstu nastává do poloviny puberty; v době nástupu menstruace se růst zpomaluje. • Vývoj prsů: průměrný věk, kdy se začínají dívkám prsa vyvíjet, je 10,5 roku, u 95 % dívek začíná vývoj prsů mezi 8. a 13. rokem. Průměrná doba od začátku puberty po ukončení vývoje prsů je 3 až 4 roky (ovšem s velkými rozdíly – od 1,5 do 5 let). • Výskyt pubického ochlupení: obvykle se objevuje přibližně půl

roku poté, co se začnou vyvíjet prsa. Zvětšení dělohy: do poloviny puberty zdvojnásobí svou velikost a do doby, než je dokončen vývoj prsů, se rozšíří pětinásobně Začátek menstruace (menarché): relativně pozdní událost, průměrně ve věku 12,8 let; u 95 % dívek začíná menstruace mezi 11. a 15. rokem. Menstruace je často první rok či dva nepravidelná.

Fyzické u chlapců

změny

v pubertě

Změny v pubertě u chlapců zahrnují: • Zvětšení varlat: obvykle první znamení puberty, průměrně ve věku 11,5 let; u 95 % chlapců dochází ke zvětšení mezi 9,5 a 13,5 lety. Penis se během této první fáze pubertálního vývoje nezvětšuje. Během dospívání je běžné, že je jedno varle větší. Průměrná doba od začátku puberty do plného sekundárního pohlavního vývoje je 3 až 4 roky. • Akcelerace růstu do výšky: nastává kolem poloviny puberty, nejrychlejší růst (růstový výšvih) se objevuje do dvou až tří let po začátku puberty. Do té doby rostou chlapci pomaleji a mohou potřebovat ujištění, že je to normální, zejména pokud je přeroste mladší sestra nebo spolužačky. Další růst lze očekávat poté, co se objeví první ochlupení v podpaží a vousy a co jim začne přeskakovat hlas. 14centimetrový rozdíl mezi průměrnou výškou mužů a žen odráží větší pubertální růstový výšvih u chlapců, který bývá v průměru kolem 20 cm. • Začátek tvorby spermií: od poloviny puberty. • Výskyt ochlupení v podpaží a vousů: rozvíjí se později stejně jako přeskakování hlasu. 96

RŮSTEM DOSPÍVÁME

Genetické faktory jsou pravděpodobnějším vysvětlením pozdní puberty, ačkoli přesné mechanismy nebyly dosud nalezeny.

Hormonální pozadí Pulzní sekrece hormonů z hypotalamu je v pohlavním dozrávání důležitá, ale začátek puberty není výsledkem náhlé aktivace hormonů. Hormonální aktivita se zvyšuje ještě před klinickým nástupem puberty. Jak puberta postupuje, řídí hypotalamus hypofýzu, aby se uvolňovaly větší pulsy hormonů - přibližně každé dvě hodiny během celého dne i noci. 24hodinové pulzní uvolňování je nezbytné pro úplný pubertální vývoj, menarché a ovulaci. Zvýšená produkce pohlavních hormonů (testosteronu a estrogenu) má za následek fyzické změny v pubertě. Produkce hormonů má kromě tělesných změn (velikost, tvar, fyzická síla) účinky také na dozrávání mozku, ovlivňuje kognitivní vývoj, chování a psychické fungování. Vypadá to, že dívky dozrávají psychicky a kognitivně dříve než chlapci.

Výživa, metabolické puberta


signály

Intenzivní sportovní trénink může pubertu výrazně zpozdit a zpomalit růst, a to zejména u dívek. Zpoždění první menstruace (přibližně o 5 měsíců na 1 rok tréninku) nebo zastavení menstruace je často spojováno s intenzivním tréninkem baletu, běhu, plavání, bruslení, gymnastiky, veslování a vzpírání. Pokud se trénink zastaví v dostatečně raném věku, může se růst dohnat („catch-up růst“). Omezování přijímané energie (kc, kJ), snižování váhy a intenzivní pohybová aktivita mohou přispívat k pozdní pubertě a zpomalení růstu.

Vliv načasování a tempa puberty Existují velké rozdíly v tempu vývoje, a to u chlapců i u dívek. Neexistuje přesně daný věk, ve kterém by bylo načasování puberty abnormální. Jen asi u 3 % chlapců nebo dívek začíná puberta v 9 a 8 letech a asi 3 % chlapců nebo dívek nemají ve věku 14 a 13,5 roku žádné znaky puberty.

a

Děti, které v dětství nadměrně jedí a přibírají na váze, obecně rostou rychleji, puberta u nich začíná dříve, než je průměr, a rovněž konečné výšky dosahují v nižším věku, než je průměr. Anorektické chování (způsobené strachem z nadváhy a obezity) bývá označováno za příčinu pozdní puberty u některých dívek a chlapců. Poruchy příjmu potravy jsou u dospívajících stále častější a jsou považovány za chronické onemocnění, ale pozdní puberta postrádá u většiny mladých lidí jasnou vazbu na okolní prostředí.

U dětí, které jsou běžně živené, mají pravděpodobně pro načasování začátku puberty zásadní význam genetické faktory. Děti, jejichž začátek puberty je buď relativně brzký, nebo relativně pozdní, můžou kvůli tomu, že se liší od většiny svých vrstevníků, zažívat více psychického stresu.

Růstové bolesti Růstové bolesti postihují ve věku 6–11 let každé šesté dítě, převažují dívky. Nebyla nalezena žádná příčina těchto bolestí. Dítě si obvykle stěžuje na intermitentní bolesti ve svalech paží a nohou, v přední části stehen, v lýtkách, pod koleny. Děti mohou také v pažích a nohou cítit neklid.

97

RŮSTEM DOSPÍVÁME Bolesti mohou kolísat od mírných bolestí, někdy spojených s únavou, po silné bolesti, které mohou dítě budit ze spaní.

Kniha 1: Důkazy a přehledy Tanner, J. M. (1962). Growth at Adolescence, 2nd Edition. Oxford: Blackwell Scientific.

Bolesti se mohou dostavit náhle nebo postupně. Neobjevují se každý den. Dostavují se obvykle v pozdním odpoledni nebo večer a odeznívají ráno. U starších dětí se bolesti mohou podobat křečím, „neklidným nohám“. Ačkoli jsou nepříjemné a pro dítě často stresující, jsou růstové bolesti neškodné a spontánně vymizí. Pokud jsou dlouhodobé, postihují klouby, nebo jsou provázeny zarudnutím či otokem, mohou signalizovat nějaký vážnější zdravotní stav.

Hlavní odkazy a další prameny Brown, D.C., Kelnar, C. J. H. (2001). Growing pains. In: Blakemore, C., Jennett, S. (Eds.) The Oxford Companion to the Body. Oxford: Oxford University Press/The Physiological Society. Scottish Schools Drugs Survey (1996). Fast Forward Positive Lifestyle Ltd. Information & Statistics Division, National Health Service in Scotland (1999). Scottish Health Statistics 1998. Edinburgh: Stationery Office. Kelnar, C. J. H. (1990). Pride and prejudice: stature in perspective. Acta Paediatrica Scandinavice (Suppl). 370, 515. Kelnar, C. J. H. , Savage, M. O., Stirling, H. F., Saenger, P. (Eds.) (1998). Growth Disorders: Pathophysiology and Treatment. London: Chapman and Hall. Rees, M. (1993). Menarche when and why? The Lancet. 342: 1375-1376.

98

RŮSTEM DOSPÍVÁME

Informační list 7 Voda Funkce vody Normální fungování celého těla je závislé na vodě. Voda například: • je základní součástí buněk celého těla • tvoří 50-80 % tělesné váhy • hraje důležitou roli při trávení, vstřebávání a při transportu a využívání živin • působí jako nosič při transportu minerálů, vitamínů, aminokyselin (bílkovin), glukózy a mnoha dalších živin • je prostředím, ve kterém probíhají veškeré chemické reakce v těle • je nosičem pro bezpečný transport toxinů z těla • je zásadní pro regulaci tělesné teploty • je nezbytná pro normální poznávací a intelektuální funkce • je součástí tekutiny uvnitř kloubů.

Rizika dehydratace •

• •

•

Dehydratace je definována jako ztráta 1 % nebo většího množství tělesné váhy v důsledku ztráty tekutin. Způsobuje snížení objemu krve a snižuje průtok krve do svalů a do mozku. Krátkodobá dehydratace způsobuje: snížení fyzické a psychické výkonnosti, akutní žízeň, podrážděnost, bolesti hlavy. Dlouhodobá dehydratace způsobuje: vyšší riziko ledvinových kamenů, vyšší riziko infekce močových cest, zubní onemocnění v důsledku snížené produkce slin, má také souvislost s rakovinou ledvin, tlustého střeva a prsu.


•

V extrémních případech může vést dehydratace k zácpě a k nočnímu pomočování a suchému kašli u dětí.

Voda ve škole Přístup k čerstvé pitné vodě může být pro školy stále klíčovým problém. Ukazuje se, že v mnoha školách je přístup k pitné vodě na omezených místech – jako je kuchyně (kam žáci mají omezený nebo žádný přístup). Voda může být také k dispozici na takových místech jako jsou toalety, zde ale někteří žáci považují využití pitné vody k pití za nepřijatelné. Je sice uzákoněn požadavek týkající se zásobování škol vodou vhodnou k pití, není ale uzákoněn přístup k ní. Otázky související s normami kvality vody se změnily, protože školy se mají řídit směrnicí Evropské komise 98/83/EC. Některé aspekty této směrnice musely být splněny do listopadu 2003, standard ohledně množství olova, kde je stanoveno 10 mikrogramů na litr (místo původních 50 mikrogramů na litr) musí být splněn do roku 2013. Průzkum provedený v Anglii ukázal (Haines, et al., 2000): • přístup dětí k pitné vodě ve škole byl velmi různorodý • 10 % škol nemělo žádná zařízení k pití • více než polovina školáků měla přístup k pitné vodě pouze na toaletách. Pro školy existují různé možnosti, jak zvýšit dostupnost pitné vody pro zaměstnance a žáky, jako například: • instalace zásobníků na vodu. Tyto zásobníky může škola zakoupit a připojit k hlavnímu vodovodnímu systému. Voda z potrubí se potom filtruje a chladí. Náklady zahrnují údržbu systému a nákup plastových 99

RŮSTEM DOSPÍVÁME kelímků. Alternativou je zakoupení výměnných barelů na vodu. • instalace vodních fontánek může být rychlým a pohodlným způsobem, jak poskytnout pitnou vodu. Fontánka by měla být umístěna v dostupném otevřeném prostoru – například ve vstupních prostorách školy nebo v prostorách pro tělocvik raději než na školních toaletách. • velké nádoby s vodou umístěné ve třídě tak, aby je mohli využívat žáci a učitelé po celý den. Takovéto nádoby pak mohou být plněny v případě potřeby z centrálního zdroje pitné vody. • prodej pitné vody v láhvi ve školních obchůdkách nebo v automatech jako alternativa automatů nabízejících sladké perlivé nápoje. • poskytovat dostatečné množství pitné vody, která je zdarma, čerstvá a chlazená, ze skleniček na pití v jídelně (Scottish Executive, 2003).

Kdy pít vodu • •

•

•

Časté popíjení během dne je nejlepší, a to ať pociťujete žízeň či nikoliv. Je dokázáno, že žízeň není pravým indikátorem potřeby tekutin; děti by měly být poučeny, aby pily pár doušků i bez pocitu žízně tak, aby docházelo k pravidelnému doplňování tekutin. Děti, které se věnují intenzivně cvičení (sportu), potřebují nahradit ztrátu většího množství vydaných tekutin. Zvýšit příjem tekutin je také potřeba během období horkého počasí a při příliš vysoké teplotě ve třídě. Děti by měly být povzbuzovány k pití vody v průběhu celého


•

školního dne, nikoliv jen o přestávkách. Je potřeba pamatovat na to, že někteří žáci budou potřebovat použít toaletu i mimo přestávky. Je důležité zajistit, aby děti považovaly toalety za bezpečné místo a nebály se tedy hodně pít a následně využívat toalety.

Co může udělat škola • • •

•

Poskytnout dětem během školního dne minimálně 3 přestávky pro pití. Umožnit dětem pít vodu navíc po tělocviku, po aktivní hře či za teplého počasí. Najít takové řešení, které by umožňovalo povzbuzovat děti k pití vody pravidelně po celý den bez rizika přenosu infekce a šikany (týká se např. WC) Ujistit se, že školní nabídka vody je pro děti dostatečně atraktivní.

Hlavní odkazy a další prameny Enuresis Resource and Information Centre (ERIC) (2001). Water is Cool in School: An information pack for schools. London: ERIC. European Commission (1998). Drinking water directive 98/83/EC on water quality for human consumption. European Commission. Haines, L., Rogers, J., Dobson, P. (2000). A study of drinking facilities in schools. Nursing Times. 96: 40, suppl. 2-4. Kleiner, S.M. (1999). Water: an essential but overlooked nutrient. Journal of the American Dietetic Association. 99: 2, 200206. Scottish Executive (2003). Nutrition in Schools: Scottish nutrient standards for

100

RŮSTEM DOSPÍVÁME


school lunches. Edinburgh: The Stationery Office. Scottish Executive (2003). Hungry for Success: A whole school approach to school meals in Scotland. Final report of the Expert Panel on School Meals. Edinburgh: The Stationery Office. World Health Organization (2004). Water for Health: WHO´s guidelines for drinking water quality: 3rd Edition. Geneva: WHO.

Webové stránky http://www.nutrition.org.uk/healthyliving/h ydration

101

RŮSTEM DOSPÍVÁME


Informační list 8 Média •

Klíčové body •

• • • •

Pojem Média zahrnuje elektronickou a tištěnou formu komunikace, která slouží k informování, ovlivňování i k zábavě. Příklady médií jsou televize, rádio, internet, časopisy, noviny, reklamy a videohry. Děti a mladí lidé jsou konzumenty mnoha typů médií a jejich názory jsou médii formovány. Vzrůstá obava, že postoje mladých lidí k jídlu a k obrazu těla jsou ovlivňovány médii. Vzdělávání dětí a mládeže prostřednictvím mediální gramotnosti může pomoci v působení proti negativnímu vlivu médií.

Vliv médií •

•

Zhruba jedna třetina skotských školáků říká, že se dívají na televizi minimálně 4 hodiny během pracovních dní. Tento údaj je téměř shodný se zbytkem Velké Británie, ale je podstatně vyšší než v některých evropských zemích, např. ve Francii. (V ČR tráví více jak 4 hodiny u televize necelých 17,5 % 11 – 15letých - HBSC 2010.) Ve Velké Británii existuje multimediální „pokojová“ kultura, kdy má mnoho dětí ve svém pokoji celou řadu elektronických médií.

Mediální gramotnost •

Mediální gramotnost zahrnuje schopnost poznat rozdíl mezi

•

realitou a fikcí, jestli je něco reálné, nebo není, vyhodnotit získané informace, nebo jaké záměry mají tvůrci obsahu médií. Studie London School of Economics uvádí, že děti budou potřebovat „kriticky posoudit relativní hodnotu informací z různých zdrojů a získat kompetence pro porozumění konstrukcím, formám, silným stránkám i omezením obsahu poskytovanému obrazovkami“ (Livingstone and Bovill, 1998). Mladí lidé přepínají mezi programy; zavírají pop-up (překrývací) reklamy na internetu, ale pamatují si silně působící reklamy.

Média a jídlo/tvar těla •

•

•

•

•

Přibližně 70 % reklam mířících na děti souvisí s potravinami. Více jak polovina těchto reklam propaguje produkty s vysokým obsahem cukru, tuku a soli. Propagování potravin není pouze záležitostí reklamy, ale také speciálních propagačních akcí, kdy je potravina připojena k jinému zboží – např. hračka z oblíbeného televizního pořadu je přidána ke snídaňovým cereáliím. Výzkum ukázal, že reklamy na potraviny, včetně nápisů na automatech, ovlivňují naši volbu. Mladí lidé, kteří začínají kouřit, si uvědomují reklamu na tabákové výrobky více než ti, kteří nekouří. Obrazy krásy, které poskytují média, mohou ovlivnit to, co mladí lidé vnímají jako přijatelný obraz těla. Zdá se, že televizní moderátorky, herečky a celebrity jsou pod větším tlakem, aby byly štíhlejší než je průměr.

102

RŮSTEM DOSPÍVÁME

• •

Děti, které sledují televizi velmi často, mohou mít horší stravovací návyky. Ženské časopisy obsahují 10x více reklam a článků o hubnutí než mužské časopisy.

Regulace a výzvy k dalším krokům •

•

• •

•

•

Na britských televizních kanálech se z důvody ochrany dětí smějí pořady považované za nevhodné např. pro sexuální obsah, násilí, vulgární jazyk vysílat po 21. hodině. Legislativa zakazující reklamu a propagaci tabákových výroků byla ve Velké Británii schválena v roce 2002. Ve Švédsku existuje zákaz reklamy pro děti mladší 12 let. Kodexy týkající se televizního vysílání mají zamezit skrytým formám reklamy, např. product placement, kdy se objevují v pořadech záběry, kde jsou tyto někdy škodlivé produkty, jako jsou např. cigarety, záměrně využívány právě s cílem tyto produkty propagovat. Existují obavy, že tyto kodexy nejsou řádně naplňovány. Existují rovněž dobrovolné kodexy týkající se reklamy a uvádění výrobků na trh (např. alkoholu), ale pokud se objeví větší množství stížností, nebývá na otázky vznesené v kodexech příliš brán zřetel. Například asociování konzumace alkoholu a společenského úspěchu kodex zakazuje, ale ve skutečnosti je právě tato asociace častým námětem reklam propagujících alkohol.

Definice •


•

•

•

•

vyhodnocovat informace z nich získané kriticky. Marketing je zastřešující technika za účelem prodeje výrobků a podporování chování. Celý proces zahrnuje plánování, stanovení ceny, propagaci a distribuci produktu. Sociální marketing je plánování a implementace programů zaměřených na dosažení společenské změny pomocí konceptů obchodního marketingu. Reklama je obecně používána společnostmi a organizacemi, které platí za propagaci svých výrobků, např. prostřednictvím televize, rádií, novin, časopisů a billboardů. Nová média – tyto nástroje zahrnují marketing prostřednictvím textových zpráv, internetu, sociálních sítí.

Regulační a další orgány Advertising Standards Authority http://www.asa.org.uk/ Nezávislý samoregulační orgán pro reklamu nevysílanou v televizi a rádiích, pro podporu prodeje a přímé uvádění na trh. Má zajišťovat, aby reklamy byly zákonné, slušné, čestné a pravdivé. Ofcom http://www.ofcom.org.uk/ Regulátor pro odvětví telekomunikací, jehož odpovědnost zahrnuje televize, rádia, telekomunikace a bezdrátové telekomunikační sítě. Press Complaints Commission http://www.pcc.org.uk/ Nezávislý orgán, který se zabývá stížnostmi veřejnosti na obsah novin a časopisů.

Mediální gramotnost je schopnost posuzovat média a

103

RŮSTEM DOSPÍVÁME


Consumers´ Association http://www.which.net/ Nezisková organizace, která pořádá kampaně ve prospěch spotřebitelů.

Hlavní odkazy a další prameny British Medical Association (2000). Eating Disorders, Body Images and the Media. London: BMA. British Medical Association (2003). Review of TV Without Frontiers Directive. London: BMA. Curie, C., Roberts,C., Morgan, A., Smith, R., Settertobulte, W., Samdal, O., Rasmussen, V.B. (Eds.) (2004). Young People´s Heatlh in Context. Health Behaviour in School-aged Children: A WHO cross-national collaborative study (HBSC International Report from the 2001/2002 survey). Copenhagen: WHO. Department for Culture, Media and Sport (2001). Medical Literacy Statement. Hastings, G. et al. (2003). Review of Research on the Effects of Food Promotion to Children. Prepared for the Food Standards Agency. Department of Social Marketing, University of Strathclyde. Livingstone, S., Hovilo, M. (1998). Young People, New Media. London: LSE. Young, I. (2002). Is healthy eating all about nutrition? BNF Nutrition Bulletin. 27: 7 – 12.

Webové stránky http://www.social-marketing.org/sm.html

104

RŮSTEM DOSPÍVÁME

Informační list 9 Kojení Všeobecné trendy Kojení se začalo snižovat se zavedením mléka v prášku (náhradního mateřského mléka) a to v 50. a 60. letech 20. století. Zdravotní nevýhody tohoto způsobu výživy nebyly v té době chápány a tento způsob výživy se stal pro mnoho žen stanovenou normou. V posledních 20-30 letech bylo díky výzkumu dokázáno, že kojení má mnoho zdravotních výhod pro dítě i pro matku. Organizace jako Health Scotland se aktivně zapojují do kampaní s cílem informovat veřejnost o výhodách kojení a i proto počty kojených od roku 1990 rostou. Anketa zahrnující 2000 kojených dětí ve Skotsku uvádí následující:

• • • •

63 % dětí je kojeno po narození 50 % dětí je stále kojeno v prvním týdnu 40 % dětí je kojeno během šestinedělí 30 % dětí je kojeno ve věku 4 měsíců.

Tyto údaje ukazují, že zatímco Skotsku se oproti Anglii a Walesu daří méně v počtu dětí kojených od narození (kde po narození kojí 71 %), ale Skotsko má lepší výsledky v podpoře a udržení kojení, pokud s ním jednou žena začne.


•

dětské rakoviny leukémie

jako

např.

Kojení také nabízí: • lepší reakci na očkování • zlepšení zraku (projeví se u tří a půlletých) Existují určité důkazy o tom, že: • u nedonošených dětí kojení zlepšilo kognitivní vývoj • je nižší riziko obezity v dětství. Výše popsané výhody jsou patrné již při několika týdnech kojení, maximálního přínosu pro zdraví dětí je dosaženo při kojení po dobu 13 týdnů do 6 měsíců.

Výhody pro matku Přínosy kojení pro matku jsou méně známé než pro dítě, ale jsou významné a zahrnují: • snížené riziko rakoviny prsu • snížené riziko rakoviny vaječníků.

Další výhody • • •

Výlučné kojení (dítě přijímá pouze mateřské mléko) přispívá k delšímu rozestupu mezi narozením dětí. Finanční výhody pro rodinu – mateřské mléko je zdarma Kojení přispívá i k finančnímu prospěchu zdravotnictví – díky snížení gastroenteritid a dalších infekcí, které jsou spojené s krmením z láhve.

Kojení a sociální faktory Výhody pro dítě Existují důkazy jak o krátkodobých, tak o dlouhodobých přínosech pro zdraví kojených dětí. Kojení snižuje riziko: • infekcí dýchacích cest, infekcí středouší i infekcí močových cest • gastroenteritidy • astmatu a alergií • dětského diabetu (DM 1. typu)

Celkově jsou výhody kojení méně oceňovány u matek žijících v socioekonomicky znevýhodněných komunitách ve srovnání s matkami žijícími v bohatších oblastech. Zatímco v době první poporodní návštěvy kojí 70 % skotských matek z vyšších socioekonomických skupin, z nejnižší socioekonomické skupiny je to jen

105

RŮSTEM DOSPÍVÁME 20 % matek.

Faktory podporující kojení Hlavní faktory spojené zahájením kojení jsou:

• • • • • • • •

s úspěšným

vyšší věk matky vyšší dosažené vzdělání matky matky žijící v manželství podpora partnera vyšší socioekonomický status rozhodnutí kojit vzniklo na začátku těhotenství podporující rodina nebo kulturní tradice předcházející pozitivní zkušenost s kojením.

Faktory znemožňující kojení • • • • •

nepodporující rodina či kulturní tradice rozpaky sociální a ekonomické znevýhodnění chybí podporující partner návrat matky do práce.

Kniha 1: Důkazy a přehledy k problematice kojení a výživy dětí využít témata vztahující se k fyzickému a sociálnímu zdraví i k životnímu prostředí. Kojení má také důležité biologické a vztahové faktory, které můžeme propojit s jinými částmi učiva. Je možné, aby škola spolupracovala s místními porodními asistentkami, zdravotnickými pracovníky. Způsoby, kterými může škola podpořit kojení: • zabývat se kojením v rámci vzdělávacích programu • pozvat kojící matky do třídy, aby promluvily o výhodách kojení • spojit se s místními zdravotními a dobrovolnickými organizacemi (ve Skotsku např. La Leche League http://www.llli.org/, the Breastfeeding Network http://www.breastfeedingnetwork.o rg.uk/ • vzdělávejte o kojení také chlapce – kojení je otázka pro všechny mladé lidi • propagovat u mladých lidí zdravotní výhody pro dítě a matku

Ekologické výhody kojení

Webové stránky

Kojení zabraňuje mnoha komplikacím spojeným s krmením z láhve, jako je: • nevhodná koncentrace krmení • potřeba přístupu k čisté vodě • potřeba sterilizačních roztoků a jejich následný pro životní prostředí znečišťující účinek • potřeba likvidovat biologicky nerozložitelné plastové láhve a další vybavení.

http://www.readysteadybaby.org.uk/ http://www.breastfeeding.co.uk/ http://www.healthystart.nhs.uk/food-andhealth-tips/breast-feeding/ http://www.unicef.org/programme/breastfe eding/

Hlavní odkazy a další prameny Kojení a škola Školy mohou hrát významnou roli při zkoumání otázky výživy dítěte a mohou pomoci snížit sociální stigma spojené s kojením, včetně kojení na veřejnosti. V rámci vzdělávacích programů můžeme

Hamlyn, B., Brooker, S., Oleinikova, K., Wands, S. (2002). Infant Feeding 2000: A survey conducted on behalf of the Department of Health, the Scottish Executive, the National Assembly for

106

RŮSTEM DOSPÍVÁME


Wales and the Department of Health, Social Services and Public Safety in Northern Ireland. Norwich: The Stationery Office. Higginson, C. (2001). Evidence into Action: Nutrition in the under fives. Edinburgh: Health Education Board for Scotland. Health Education Board for Scotland (2003). Breastfeeding and Returning to Work: Off to a good start. Edinburgh : HEBS. Health Education Board for Scotland (2003). Off to a Good Start: All you need to know about breastfeeding your baby. Edinburgh: HEBS.

107

RŮSTEM DOSPÍVÁME


Poděkování K vývoji tohoto metodického materiálu přispělo mnoho lidí s různým odborným zázemím. Health Scotland chce poděkovat edičnímu týmu a všem ostatním, kteří se na obou knihách od jejich vzniku podíleli. Kniha 1: Důkazy a přehledy Ediční tým Courtney Cooke, Candace Currie, Cathy Higginson, Jo Inchley, Alex Mathieson, Monica Merson a Ian Young. Do kapitol přispěli Mary Allison, Neville Belton, Marcia Darvell, Lesley De Meza, Cathy Higginson, Emma Hogg, Monica Merson, Liz Swindon, Joanna Todd, Noreen Wetton, Jo Williams, Peter Wright, Ian Young. Do informačních listů přispěli Julie Armstrong, Ruth Campbell, Candace Currie, Cathy Higginson, Jo Inchley, Chris Kelnar, Alex Mathieson, Jennifer Trueland, Ian Young. Kniha 2: Školicí a výukové materiály Ediční tým Courtney Cooke, Candace Currie, Gay Gray, Jo Inchley, Alex Mathieson, Monica Merson a Ian Young. Přispěvatelé Courtney Cooke, Gay Gray, Annie Howie, Pat Reid, Monica Merson and Noreen Wetton. Školicí a výukové materiály otestovali Sarah Cavanagh, Courtney Cooke, Kevin Denvir, Rachael Roberts, Monica Merson, Lusia Walker, Evelyn Wilson and Heather Young. Děkujeme všem učitelům, odborníkům v podpoře zdraví a dalším odborníkům, kteří se podíleli na vzdělávacích aktivitách při testování tohoto metodického materiálu. Připomínky byly přijaty pro různé pracovní verze Knihy 1, Informačních listů a Knihy 2. Chceme proto dále poděkovat vám všem, kteří jste tomuto metodickému materiálu věnovali svůj čas a odborný pohled.

NHS Health Scotland, 2005. ISBN: 1-84485-273-3. Překlad: Linda Fröhlichová, Marcela Krunclová

108

Proč je tato metodika potřebná?...2 O Knize Přístup školy podporující zdraví...5

Recommend Documents