Průmyslovka oslavila padesátiny Letos naše škola pořádala u příležitosti oslav 50. výročí od svého založení mnoho významných akcí nejen pro studenty, ale i profesory, partnerské školy a firmy, a rovněž i pro jedny z prvních absolventů SPŠ. Akce byly zahájeny 9. 10. 2008, kdy škola pro své studenty připravila sportovní den, který si náležitě užili. Zahájil ho ředitel školy vypuštěním pestrých balónků a doplnilo vystoupení frýdecko-místeckých mažoretek. Pro zástupce partnerských firem, škol, ale i absolventů, byl v aule SPŠ připraven nádherný, obohacující program, který jim připomněl, jak se škola od dob svého založení změnila, čím vším prošla a jaké má v plánu další změny nejen ku svému prospěchu, ale také pro zlepšení znalostí a dovedností studentů. Pozvání k účasti na vzpomínkových akcích přijali zástupci veřejného života, zřizovatele Moravskoslezského kraje a Statutárního města Frýdek-Místek, zástupci řady významných průmyslových podniků, firem a škol podobného zaměření. Současní studenti školy se představili kulturním vystoupením a ukázkami odborných dovedností. Oslavy vyvrcholily v sobotu 11. 10. V tento slunečný podzimní den přicházely do školy proudy návštěvníků, především absolventů z let šedesátých až osmdesátých, kteří si přišli zavzpomínat na svá studentská léta, ale nechyběli ani loňští absolventi. O příjemnou atmosféru se postarala studentská kapela i mažoretky z Kopřivnice. Slavnostní setkání s bývalými pedagogickými a provozními pracovníky školy v sále Lidového domu v Místku bylo příležitostí pro mnohé vzpomínky na chvíle prožité ve škole.
Zástupci partnerské školy SPŠH Košice při zahájení sportovního dne.
Na slavnostním programu nechyběl ani Libor Uher.
Zpívá Aneta Bobková.
Naší redakci se podařilo získat některé názory absolventů, zástupců firem a škol, které si můžete přečíst. Rozhovor s paní primátorkou, Ing. Evou Richtrovou 1. Paní primátorko, jak hodnotíte spolupráci se SPŠ z Vašeho postu? Už jen samotný fakt, že by průmyslovka tady ve městě nebyla, si nedokážu představit, protože průmyslovka je ojedinělá škola, vychovává dobré studenty, kteří se uplatní všude, kteří jsou naprosto nepostradatelní v hospodářství a průmyslu našeho kraje. A spolupráce s průmyslovkou byla vždy na dobré úrovni. 2. Jak se díváte na školu s odstupem času? Co se změnilo? Byla jsem u toho, když jsme si na každý předmět museli vyrábět sami učebnice, shánět podklady. Navzájem jsme si s košickou průmyslovkou pomáhali, vytvářeli učebnice. Dnes jsou na tom profesoři lépe. A vybavení laboratoří a dílen se stále zlepšuje, ale v době, kdy jsme začínali, tady nebylo nic. Ten posun mezi léty, kdy jsem tady učila, se změnil jen k lepšímu. 3. Jako kantorka jste patřila k těm lepším nebo horším kantorům, co studentům nic nedali „zadarmo“? Tak to sama nemohu posoudit, to byste se musel zeptat studentů, které jsem učila. Ale je pravda, že maturitní předměty měli těžší, protože se to bralo opravdu vážně a ty nematuritní se tak vážně nebraly. Ale musím přiznat, že jsem neměla s nikým z řad studentů ani profesorů žádný problém, byla jsem zde naprosto šťastná a spokojená. 4. Co byste škole popřála do dalších let? Kantorům bych popřála, aby se jim studenti v hodinách vždy hlásili, aby si tu cestičku k těm studentům našli a aby ji udržovali po mnoho desetiletí. A naopak studentům bych popřála, aby ve svých učitelích našli nejen profesory, ale i kamarády.
Rozhovor s jedním z prvních absolventů, s panem Milanem Strakošem 1. Ve kterém roce a v jakém oboru jste maturoval? Maturoval jsem v roce 1961 a byla to strojírenská technologie. 2. Na co nejraději vzpomínáte ze školy nebo naopak nerad? Rád na některé profesory, pana Hášu, Nenadála, na ty velmi rád. A nerad - nevím o ničem takovém. 3. Jaký zážitek Vám nejvíce utkvěl v paměti z dob studia? Asi maturita, to je jasné. 4. Nelitujete toho, že jste absolvoval tuto školu? Ne, není důvod. 5. Jaká byla Vaše další cesta po absolvování SPŠ? Pracujete v oboru, který jste vystudoval? Ano, pracoval jsem v oboru, který jsem vystudoval asi 4 roky, pak jsem vystudoval VŠB, obor hutní ekonomika. A pak jsem pracoval ve Vítkovicích až do loňského roku.
6. Stýkáte se se svými spolužáky pravidelně? Ano, každých pět let máme sraz. 7. Jak se škola od dob Vašich studií změnila? To se nedá vůbec popsat. Vnitřní vybavení je komplexně nové, dneska strojaři nekreslí, ale pracují na počítačích, my jsme rýsovali na deskách tuší. Padesát let nemůžete nějak odepsat či popřít. 8. Studovaly na této škole také Vaše děti? Ne, protože já už jsem poté bydlel v Ostravě a má dcera tedy vystudovala průmyslovku v Ostravě Vítkovicích. 9. O Vaší třídě je známo, že v posledním roku studia v květnu se záhadně ztratila třídní kniha. Je již známo, kdo ji odcizil? Pokud se nepletu, tak to do dneška známo není. Ale 100 % mohu říci, že třídní knihu objevil za nástěnkou pan profesor Stach, u toho jsem byl. (smích) 10. Co byste popřál škole do dalších let? Aby se jí dařilo, jak se jí dařilo do dneška. Ať vychovává studenty schopné, kteří se dokážou uplatnit v praxi.
Rozhovor s jedním z prvních profesorů, s panem Ing. Vladimírem Zelinským 1. Co jste tady vyučoval? Různé předměty, ale nejvíce strojírenskou technologii a elektrotechniku. 2. Jaký máte nejhezčí zážitek na své studenty? Zážitků jsem měl poměrně hodně. Nejpěknější nebyl, protože byly všechny pěkné. 3. Máte nějakého studenta, který Vám vyloženě utkvěl v hlavě? Nemohu říct, nerad bych jiným studentům ublížil. 4. Jak vzpomínáte na svá léta ve školství? Ve školství jsem byl spokojen. Líbilo se mi pracovat s mladými lidmi plnými nadějí. A hlavně se mi líbila laboratorní cvičení. 5. Co byste škole popřál do dalších let? Ať se jí daří, jak se jí dařilo dodnes, a ještě více.
Rozhovor s paní zástupkyní pro praktickou výuku SŠ gastronomie a služeb ve F-M, Mgr. Ivanou Blablovou 1. Spolupracujete s naší školou aktivně? Protože má každá škola jiné technické zaměření, tak v tomto směru spolupráce není až tak aktivní. Více je v teoretické spolupráci.
2. Jak jste spokojená s kontaktem s průmyslovkou? Myslím si, že výhodně, a navíc mám zde syna. (smích) 3. Co byste popřála škole do dalších let? Aby byla tak úžasná, jako byla dosud, protože máte fantastické odborné učebny, o kterých se domnívám, že jsou na vyspělé úrovni, a tudíž vám může kde kdo závidět. A nejen učebny, ale i profesory a žáky jako takové také. Tak jen ať vám ta škola kvete nadále, jako kvetla dosud.
Rozhovor s ředitelem Střední průmyslové školy hutnické v Košicích, Ing. Ladislavem Makó, CSc. 1. Jak hodnotíte spolupráci mezi košickou a místeckou průmyslovkou? Celkom iste spolupráca je dobrá a má dlhoročnú tradíciu a má obrovský význam pre obe dve školy, pretože jedna i druhá škola umožňuje svojim žiakom vzájomne stretávať sa, umožňuje kolegom stretávať sa vo výmene si skúseností, umožňuje konfrontovať úroveň svojej školy s inou školou podobného zamerania a hlavne učí mladých ľudí vytvárať si medziľudské vzťahy bez ohľadu na národnosť, na štát a na iné veci okrem vecí osobnostných. 2. Dnes jsme se dozvěděli o tom, že máte v plánu společné osnovy, jak to bude probíhat a co je cílem? Už aj táto návšteva venovala jeden celý deň diskusiám okolo nových vzdelávacích programoch, pretože Česká republika bola metódou dlhodobou, Slovenská republika, ktorá bola metódou tresku, -- ale my vzájomne bez ohľadu na našich predstaviteľoch máme záujem, aby obe dve školy mali dobré vzdelávacie programy, a hlavne dobré vzdelávacie programy preto, aby dobre pripravili žiakov pre život. A tento styčný bod nám dáva možnosť vedieť z skúsenosti, poznatkov a z prístupu, metodiky, obsahu a potreby zisťovania kvality žiakov. 3. Spolupráce mezi Vreskotem a Šroubkem je na dobré úrovni. Jak byste ji ohodnotil? Ja by som nepovedal, že my sme alebo vy ste na vyššej alebo nižšej úrovni. Oba dva časopisy majú svoju ojedinelosť a oba dva časopisy si kladú za ciel informovať a zároveň slúžia pre skupinu žiakov, ktorí majú záujem pracovať o niečo viac než je povinnosťou výchovnovzdelávacieho procesu, rozvíjať svoj talent. Ja tuto spoluprácu považujem za jednu z foriem spolupráce, ktorá prináša ten úžitok, že mladí ľudia vidia metódu práce jedných, metódu práce druhých, vidia prostredie jednej školy, vidia prostredie druhej školy, a tieto poznatky ich môžu inšpirovať k tomu, aby sa vyjadrovali k tým otázkam. 4. Co byste popřál škole do dalších let? Do ďalších let by som poprial škole to, čo mala v prvých päťdesiati rokov: dobrých žiakov, dobrých učiteľov, dobrých riaditeľov a dobrú perspektívu.
Rozhovor s ředitelem strojní průmyslové školy Ostrava Vítkovice, Ing. Jiřím Mlýnkem 1. Jak byste ohodnotil spolupráci s naší školou? Perfektně, protože jsem dlouhodobě spolupracoval s bývalým ředitelem Ing. Rybákem, setkávali jsme se na asociaci ať už krajské nebo republikové. Také jsme měli možnost výměny informací, zkušeností a poznatků co se týče oborů strojnictví. Takže nyní plynule navazujeme s novým panem ředitelem.
2. Jakou předpokládáte spolupráci v nadcházejících letech? Nejbližší spolupráce se školou bude zaměřena na tvorbu společného vzdělávacího programu. Chceme udělat takový průnik oboru strojírenství, aby studenti mohli plynule navázat. Takže shrnuto závěrem si myslím, že se školou budeme nadále spolupracovat a vůbec si nemyslím, že bychom si nějakým způsobem konkurovali, dokonce naopak. 3. Co byste popřál škole do budoucna? Hodně, hodně úspěchů ve všech oborech, které tady učíte. A pokud možno hodně peněz, což je trošku zbožné přání, ale pokud firmy budou dále spolupracovat se školou, tak si myslím, že ta škola má dobrou budoucnost.
Rozhovor s personálním ředitelem společnosti Evraz Vítkovice Steel, Ing. Janem Polzerem 1. Jak se Vám líbí spolupráce s naší školou? Spolupráci nemohu hodnotit, protože teprve začala. Ačkoliv kontakty jsou již velice dobře navázány a spolupráce se nadále rozvíjí. 2. Domníváte se, že škola dostatečně vzdělává studenty pro praxi po ukončení studia? Myslím si, že je to dobrá škola s dobrou pověstí. U nás ve firmě nepracuje tolik studentů, a jestliže ano, tak jsou dostatečně kvalifikováni. 3. Co byste škole popřál do dalších let? Škole bych popřál potřebné množství financí, které jsou nutné. Ať se nadále rozvíjí a tím pádem abyste se dostali a udrželi na předním místě v České republice.
Rozhovor s vedoucím technického úseku Stavebního bytového družstva ve Frýdku-Místku, Ing. Tomášem Literákem 1. Jak hodnotíte spolupráci s touto školou? Dobře. (smích) Škola je na dobré úrovní, a proto není co dodat. 2. Absolventi nebo studenti, kteří k vám přicházejí po studiu, resp. na praxi, jaké mají znalosti, ať už praktické nebo teoretické? Hodně spoléháme na to, že teprve budoucí absolventi technického zařízení budov budou přicházet s velice dobrými znalostmi na funkce bytových techniků, referentů bytových techniků aj. 3. Jak hodnotíte technické vybavení budovy? Já jsem stavař, tak se mě raději neptejte, kde máte nějaké praskliny. (smích) Škola má velice dobré technické vybavení vzhledem k financím. Snad to půjde nadále stejným směrem.
FOTOGALERIE:
Stránky připravil: Sklepek Lukáš /Z2/
Další hosté, kterým jsme pokládali následující otázky, na které posléze odpovídali: 1) Jaké je Vaše jméno? Ing. Jan Faldyna 2) Ve kterém roce jste maturoval? 6. července 1961, což byl první maturitní ročník 3) Na co nejraději vzpomínáte z Vašich školních let na naší škole? Na dotváření školy v září roku 1958, kdy jsme pomáhali dovážet zařízení a následně zařizovat učebny. 4) Na kterého profesora nejraději vzpomínáte? Neměl jsem žádného jediného oblíbeného profesora, jelikož celý učitelský sbor byl velmi lidský, přátelský a srdečný. 5) Jak vzpomínáte na Vaši maturitu? Vzpomínám na ni rád, jelikož jsem maturoval s vyznamenáním. 6) V čem jste na naší škole vynikal? Jako zbytek třídy jsem vynikal hlavně ve sportu. 7) Zůstal jste v oboru? Ano, v oboru jsem zůstal. Po absolvování průmyslovky jsem studoval na fakultě stavební a potom jsem pracoval jako projektant v Hutním projektu.
1) Jaké je Vaše jméno? Ing. Slavomír Bretz 2) Jakou firmu zde zastupujete? Vítkovice Power Engineering a.s. 3) Jakou funkci ve firmě zastáváte? Personální ředitel. 4) Jak hodnotíte spolupráci s naší školou? Zatím nijak, ale chtěli bychom navázat na spolupráci z minulosti. 5) Jak tedy vidíte spolupráci s naší školou do budoucna? Chtěli bychom klást větší důraz na pomoc při odborných praxích, exkurzích v našich provozech. 6) Jak na vás zapůsobila naše škola? Zapůsobila na mě velmi výrazně a kladně. V dílnách i na celé škole je cítit tvůrčí a kreativní přístup pedagogů i studentů. Stránku připravil Martin Nič.
BUBLIFUNK Už jste někdy o nich slyšeli? Někteří možná ano, někteří možná ne! Je to skupina, která nám zpestřila v sobotu 11. 10. 2008 oslavu 50. výročí školy. A musí se podotknout, že hráli skvěle. Na jejich hudbu si zatančila jak mládež, tak i dospělí. Mohli byste se nám představit? Takže já jsem Matěj Drabina, to je Radim Přidal, Ondřej Klímek a Radek Hub. Odkud pocházíte? Všichni jsme z Frýdku-Místku. No vlastně napůl z Frýdku a napůl z Místku. Jak dlouho už spolu hrajete? Asi 3 roky, no teda určitě….:) Jak jste se dali dohromady? Potkali jsme se v Šubaduba Bandu, v kapele obrovského trumpetisty Milana Michny. Zhruba když nám bylo 12 let. Když jsme se trochu naučili hrát, tak jsme si řekli: „Co takhle založit kapelu?“ Jste rádi, že hrajete na 50. výročí školy? Jsme neuvěřitelně šťastní, je to přece naše práce, a ta nás baví. K tomu tu máme kafe, marlenku, mažoretky, co víc si přát. Chodil někdo z vás na Průmyslovku? Jasně, Ondra Klímek, před 2 lety maturoval. Jezdíte hrát i do zahraničí? Obvykle ne, ale máme i jinou kapelu, a s tou jsme byli ve Finsku. Odkud jste vzali vybavení nebo jste někým sponzorováni? No zatím jsme závislí na umělecké škole, ale chceme se osamostatnit. Jaké úspěchy máte za sebou? S tou kapelou jsme vydali CD a křtili jsme ho ve Stolárně 8.listopadu 2008. A nyní trochu fotodokumentace s kapelou.
-Lira a Tina-
Itálie – Vieste Jako každým rokem i letos se třetí ročníky zúčastnily v září sportovně-kulturních výjezdů do zahraničí. Pro třídy H3 a A3.S to znamenalo devět nezapomenutelných a prosluněných dní v italském městečku Vieste. V odpoledních hodinách odjížděli od školy všichni s dobrou náladou, která se již po pěti hodinách cesty změnila v nesnesitelnou nudu. Ale po dvaceti hodinové cestě jsme přišli na to, že „ kdo si počká, ten se dočká“, a navíc jsme začali zjišťovat, že to čekání stálo za to. Slunce svítilo, moře bylo čisté a pokoje byly vybaveny vším, co k životu potřebujete, to znamená čtyři postele, dvě skříně a kuchyňka. Dokonce to z hotelu ani nebylo daleko na pláž, asi proto jsme tam trávili pokud možno celý svůj čas. Zatímco do města to byla pěkná řádka kroků, pro představu asi kilometr a půl. Ale město samotné bylo krásné a všude šel cítit kus jeho historie, ať už to byl hrad ve tvaru lodní přídě, jehož stavba začala roku 1240 na popud císaře Fridricha II. Štaufského, a který dodnes využívá vojenské námořnictvo, nebo tzv. Trabuka, které sloužily k výlovu ryb, anebo jen samotné ulice města. Ve městě byl také velký výběr pizzerií s naprosto dokonalou pizzou a spousta nejrůznějších obchůdků s různým zbožím. Také zde byl městský trh, kde si člověk mohl pořídit jakoukoliv potravinu, kterou zrovna potřeboval. Jak už jsem se zde zmínil, Vieste mělo opravdu bohatou historii. Zprvu bylo okupováno a posléze dobyto piráty, kteří vyvraždili většinu obyvatelstva, a poté ho smetla i mořská vlna. Z původního města se dochoval pouze maják. Celých šest dní od příjezdu jsme si dovolenou užívali na pláži, hráli tenis nebo fotbal, chodili do města poznávat jeho osobité kouzlo. Ale sedmý den velmi brzy ráno jsme museli překrásné Vieste opustit a vydat se na šestihodinovou pouť do slavného Říma. Řím byl poslední zastávkou našeho výjezdu, kde jsme se mohli zdržet, a všichni si to tedy chtěli pořádně užít. Po příjezdu do města jsme si všichni museli koupit jízdenky na metro, a když bylo vše hotovo, vyrazili jsme do centra, kde nás čekala spousta památek. Jako první jsme navštívili Vatikán. Mohli jsme si zde prohlédnout hroby papežů a také Sixtinskou kapli, jejíž výzdoba brala dech. Po Vatikánu jsme zamířili k Andělskému hradu a po důkladné prohlídce hradu nás čekala cesta ke Koloseu. Cestou jsme mohli vidět také Forum Romanum a spoustu dalších památek. Po dlouhé a náročné cestě ulicemi Říma se před námi konečně tyčilo obrovské Koloseum. Zde byl také hodinový rozchod, který všichni využili na občerstvení. Když skončil rozchod, nastoupili jsme na metro a vyrazili zpět k našemu autobusu, který měl už jen jediný cíl, dovézt nás všechny zase domů. Touhle návštěvou Říma totiž náš zájezd skončil a po usazení v autobuse jsme o našem devítidenním výletu ještě všichni dlouho přemýšleli.
Tímto bych chtěl poděkovat dozorujícím profesorům, paní Rašnerové, paní Trbuškové, panu Rajnochovi a panu Pavlicovi za jejich toleranci a snahu zpříjemnit nám všem tento báječný výlet do zahraničí. Děkuji. Text a foto: Martin Nič
Svědectví jednoho života Dne 28. listopadu 2008 se v aule naší školy uskutečnila beseda studentů s paní Skácelovou a paní Hlávkovou, pamětnicemi historických událostí, které jsou natolik vážné, že se na ně nikdy nesmí zapomenout. Doba holocaustu si zaslouží velkou pozornost i dnes, protože je známo, že kdo se nepoučil z historie, musí si ji prožít znovu. Besedě předcházel výklad s prezentací, která se věnovala historii sionistické kultury. Dozvěděli jsme se, jaké historické souvislosti zapříčinily nenávist vůči Židům, která vyvrcholila hrůzami v období nacistického Německa, kdy byly milióny židovských mužů, žen i dětí vyhlazeny. Paní Skácelová nám zprostředkovala svým svědectvím pohled do kruté a pokřivené doby, kdy bylo s člověkem zacházeno hůře než s dobytkem. Paní Skácelová byla ve věku sedmi let i se svou rodinou internována v pracovním táboře na Slovensku, kde musela snášet nesmírné příkoří kvůli svému židovskému původu. Několik měsíců před koncem války byl koncentrační tábor, kde byla vězněna, osvobozen partyzány. Tím pro ni ale útrapy neskončily. Hlinkova proněmecká vláda přivolala na pomoc německou armádu, která potlačila povstání na Slovensku. Do osvobození se paní Skácelová skrývala i s rodinou v horách ve vykopaném úkrytu. Němci je i díky pomoci vesničanů z okolí nenašli, přesto to pro ni a její rodinu bylo období hrůzy a strachu. Je důležité si tyto události stále připomínat, aby lidstvo nikdy nezapomnělo na zvrácenosti, které se staly za druhé světové války. Holocaust byl skutečností, je jizvou na tváři lidstva, jizvou, která je nepříjemná, protože nás dělá ošklivými. Ale je důležité nezapomenout, co tuto jizvu vytvořilo. Smrt a bolest už nikdy nesmí slavit svůj triumf. Filip Zajíc Počet obětí nacistické perzekuce Československé republiky za léta 1939-1945 činí podle nejnovějších bádání historiků Vojenského ústředního archivu v Praze zhruba 343 tisíc osob, z toho většinu obětí (asi 77 %) tvoří Židé. Počet obětí rasové perzekuce z řad židovského obyvatelstva z území Československa (Protektorát, Sudety, Slovensko, Zakarpatská Ukrajina) představuje podle těchto výzkumů asi 270 000 osob. (Pozn. red.)
Šroubek Časopis studentů SPŠ Frýdek-Místek Číslo 2, 2008/2009 www.spsfm.cz
[email protected] Šéfredaktoři: Nytrová Kristina (A2. S), Monika Litvíková (A2.S) Redakce: Jana Petriková (A2.S), Lukáš Sklepek (Z2), Lukáš Hromádka (Z2), Martin Nič (H3), Lucie Vávrová (A3.S), Lada Ginterová (A3.S), Barbora Golová (L4), Kateřina Kašpárková (L4), Pavel Hovanec (H1), Martin Pospíšil (H1), Pavel Hlava (S1.C). Dále přispěli: Filip Zajíc (S3.B) Vydává: SPŠ Frýdek-Místek pod vedením Mgr. Polivčakové.
TRADIČNÍ VÁNOČNÍ TURNAJ SMÍŠENÝCH DRUŽSTEV v ODBÍJENÉ TERMÍN 17.12.2008
MÍSTO KONÁNÍ hala
PŘIHLÁŠKY DO 8.12.p.GÓRECKÁ a kabinet TV
ÚČASTNÍCI 4 CHLAPCI, 2 DÍVKY A 2 NÁHRADNÍCI DRUŽSTVA MOHOU BÝT SLOŽENA POUZE ZE TŘÍTŘÍD
PŘEDPIS HRAJE SE PODLE PLATNÝCH PRAVIDEL ODBÍJENÉ, SYSTÉM BUDE UPŘESNĚN DLE POČTU DRUŽSTEV
CENY OBDRŽÍ 1.–4. DRUŽSTVO
