NÁLADOVÉ & PROTIVNÉ
MOODY BITCHES THE TRUTH ABOUT THE DRUGS YOU’RE TAKING, THE SLEEP YOU’RE MISSING, THE SEX YOU’RE NOT HAVING, AND WHAT’S REALLY MAKING YOU CRAZY
BOHUMIL ŽDICHYNEC
Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.
Moody Bitches The Truth About the Drugs You’re Taking, the Sleep You’re Missing, the Sex You’re Not Having, and What’s Really Making You Crazy Julie Holland, M.D. Copyright © 2015 by Julie Holland Translation © Monika Kittová, 2016 © Grada Publishing, a. s., 2016 Z anglického originálu Moody Bitches. The Truth About the Drugs You’re Taking, the Sleep You’re Missing, the Sex You’re Not Having, and What’s Really Making You Crazy, vydaného nakladatelstvím Penguin Press v roce 2015, přeložila Monika Kittová Redakce Dana Řezníčková Korektura Barbora Srncová Obálka Jakub Karman, Art007 Grafická úprava a sazba Tomáš Brejcha
Vydala Grada Publishing, a. s. v Praze roku 2016 pod značkou Cosmopolis jako svou 6189. publikaci Tisk Tiskárny Havlíčkův Brod, a. s. Grada Publishing, a. s., U Průhonu 22, Praha 7
ISBN 978-80-271-9151-2 (ePub) ISBN 978-80-271-9150-5 (pdf) ISBN 978-80-247-5640-0 (print)
Sáře Starr Wolffové, učitelce, terapeutce a zahradnici, která to, co měla, chtěla, a říkala, co si myslela. A jejímu synu Jeremymu, jehož vroucí láska a přijetí mi dovolují kvést.
ÚVOD
D
nešní ženy jsou přehlížené a vysílené. Jsme úzkostlivé a strašně se snažíme, ale přesto jsme však deprimované a vyhořelé. Naše nálada a libido se nacházejí někde na dně propasti, naše životní energie se vyčerpává tím, jak se snažíme stihnout svou práci, rodinu a stovky „přátel“ on-line. Klademe si za vinu, že se cítíme špatně, a domníváme se, že bychom to všechno měly samozřejmě zvládat. Namlouváme si, že bychom měly být dokonalé; dokonce se snažíme, aby to vše vypadalo jako udělané bez námahy. Ve skutečnosti však nikdy nebylo záměrem, abychom fungovaly takto stabilně a staticky. Jsme od přírody dynamické, cyklické – a také náladové. Jsme náladové a protivné a v tom tkví naše síla, nikoli slabost! Z hlediska evoluce k tomu máme docela dobré důvody; hormonální kolísání je totiž základem naší citlivosti, která nám umožňuje reagovat na okolí. Naše dynamičnost nám umožňuje být flexibilní a přizpůsobivé. Neměnnost a ztuhlost by nám přežití nezajistily. V přírodě platí, že se buď přizpůsobíme, nebo zahyneme. Jestliže budeme vědět, jak má fungovat náš mozek a tělo, budeme mít k dispozici obrovské poznání a rozhostí se v nás mír. Náladovost – to znamená citlivost, hluboký zájem o druhé a občasná naléhavá nespokojenost – představuje náš přirozený zdroj síly. Přesto se nám tvrdí pravý opak. Od dětství jsme poučovány, že náladovost a vše, co se k ní pojí, je něco špatného. Učíme se omlouvat za své slzy, potlačovat vztek a bát se, že nás někdo označí za hysterky. Stres v životě žen a očekávání ze strany dnešního světa narušuje jejich zdraví a hormonální cykly ve velké i menší míře a následkem toho cítí spousta žen nespokojenost. Ale to lze změnit. Kniha Náladové a protivné je vlastně návodem na to, jak vzít do svých rukou své nálady, a tím i svůj život. Když spojíme dávnou moudrost s moderní vědou, je možné zvládat nálady. Jestliže porozumíme svému tělu, svým přirozeně cyklicky působícím hormonům a tomu, jak současná medicína narušuje naše 9
NÁLADOVÉ & PROTIVNÉ
dokonale vyvážené ústrojí, pak budeme moci informovaně rozhodovat o tom, jak lépe žít. Ženské hormony jsou neustále v pohybu. Během měsíčního cyklu se po dobu několika desítek let plodnosti proměňuje jejich hladina, nevyzpytatelně kolísají zvlášť v období dospívání a perimenopauzy, jež představují jaro a podzim života. Porovnejte to s takřka stále stabilní hladinou hormonů u mužů. Naše hormonální proměnlivost nám umožňuje být empatické a intuitivní – vůči okolí, potřebám dětí a záměrům partnera. Ženina emočnost je normální. Je známkou zdraví, a nikoli nemoci, a znamená též naši největší výhodu. Přesto se každá čtvrtá americká žena rozhodne užívat psychiatrické léky, aby se emočnosti zbavila, a následky toho jsou mnohem dalekosáhlejší, než si většina z nich uvědomuje. Ať už je to jídlo, alkohol, chemické látky, mobilní telefony nebo nakupování, spoléháme všechny na něco, co by nás v náročných obdobích poněkud otupilo. Ať už je zvolenou látkou cokoli, nabízí vítaný příslib: že jakmile ji spolknete, vše bude jiné a lepší. Nikdy však nemůžete mít dost něčeho, co téměř funguje, a vzhledem k tomu, že naším řešením jsou obvykle syntetické, a nikoli přírodní látky, přicházíme zkrátka. Máme pak pocit, že nejsme ve své kůži, že nejsme v kontaktu s tím, po čem ve skutečnosti toužíme; nejsme v pohodě doma, ani v práci, ani v roli matek, ani v roli pečovatelek svých starých rodičů. Těžce se suneme vpřed a myslíme si, že můžeme uniknout úzkosti tím, že pořád budeme mít „strašně moc práce“. Ve své psychiatrické praxi se setkávám s tím, že mým pacientkám – podobně jako většině žen – chybějí základní informace o lécích, které užívají, a o tom, jak léky mohou ovlivňovat jejich pocity. Kniha Náladové a protivné představuje odpověď na oba problémy. Vyjmenovávám jednotlivé chemické látky a léky (uvádím, které léky mám ráda a kterým se naopak vyhýbám) a diskutuji o jejich skutečných vedlejších účincích, které jsem pozorovala – váhový přírůstek, ztrátu libida, zlhostejnění –, a o tom, co s nimi lze dělat. Otevřeně mluvím o zlepšení pohlavního života, o přímé spojitosti mezi jídlem a náladou, o rozhodnutí začít pravidelně cvičit nebo dodržovat spánkový režim a o tom pravděpodobně nejdůležitějším: o naladění se na vlastní tělo, tak abychom byly opět v kontaktu se svou přirozeností. Když jsem před dvaceti lety začala pracovat jako lékařka, přicházely ke mně ženy, které byly zmateny svými symptomy a nevěděly, co dělat. Stěžovaly si na to, jak je těžké opět začít dobře spát, nebo se vzrušit, nebo si pořádně poplakat, ale nevěděly, co se s nimi stalo. Pomáhala jsem jim pojmenovat jejich přízna10
ÚVOD
ky a vysvětlovala jim, že existují léky, které jim mohou pomoci. Tenkrát je bylo mnohem víc třeba poučovat o povaze a následcích užívaných léků a také je víc držet za ruku. Závěrečných deset či patnáct minut úvodního hodinového vyšetření jsem obvykle uklidňovala plačící ženy, které se bály začít užívat něco, co jim změní chemické procesy v mozku. Dnes ke mně chodí nové pacientky, které s jistotou vědí, že potřebují léky na nervy nebo na své nálady podobně jako jiné ženy, které znají. Chtějí ode mne pouze pomoc s výběrem těch, které se hodí konkrétně pro ně. Dříve vyjadřovaly svůj zmatek slovy: „Nechápu, proč se stále budím ve čtyři ráno,“ „Nejsem schopná vstát ráno z postele – a vlastně mi na ničem nezáleží,“ „Mám pořád vztek, a netuším proč.“ Ale během let se obsah hovoru změnil, takže začínají obvykle takto: „Můžete mi říct, jaký je rozdíl mezi Wellbutrinem a Effexorem?“, „Nevím, zda mám ADD (poruchu pozornosti), nebo OCD (obsedantně kompulzivní poruchu),“ „Znáte tu reklamu se ženou na koni, která jede po pláži?“, „Je ten nový prášek na spaním s motýlem lepší než Ambien?“ Anebo přijdou s otázkou, kterou jsem od svých dlouhodobých pacientek slyšela častěji, než si dokážete představit: „Existuje něco nového, co bych mohla vyzkoušet?“ Farmaceutické společnosti začaly v 80. letech 20. století zaměřovat reklamu přímo na spotřebitele. Nedlouho poté, v polovině 90. let, kdy jsem si otevřela soukromou praxi, už reklama nebyla tak silně regulovaná jako dřív. V televizi a v časopisech se to začalo hemžit reklamami, které propagovaly nejnovější antidepresiva a prášky na spaní. S tím jsem se vezla také, když se v 90. letech v Americe ztrojnásobilo předepisování psychiatrických léků všeho druhu následkem zmíněného účinného marketingového tažení. V roce 2006 vydělalo antidepresivum Zoloft trojnásobně víc než prací prášek Tide a mně začalo být jasné, že se děje něco, co zatím nemělo obdobu. Farmaceutické firmy utratily miliardy dolarů na to, aby se normální lidské zkušenosti, jako je strach nebo smutek, proměnily v lékařsky uznané choroby. A přitom na ně nevyrábějí léky – jen si vytvářejí zákazníky. Problém netkví v tom, že máme emoce; problém spočívá v tom, že jsme přesvědčováni, že se jich pomocí léků máme zbavit. Poslední novinka je obzvlášť děsivá. Na trh s antidepresivy pronikl lék Abilify, původně vyvinutý k léčbě lidí trpících schizofrenií, a ve Spojených státech je nejvíce prodávaným léčivem, a to nikoli jen v rámci psychiatrických léčiv. Číslem jedna v lécích, které vydělávají, se tedy stalo antipsychotikum. Jako psychiatrička musím říct, že to je skutečně šílené. V klasické řečtině existuje slovo farmakon, které znamená protichůdné věci: je to jak něco posvátného, tak i lék 11
NÁLADOVÉ & PROTIVNÉ
a také jed. V medicíně se běžně traduje, že léčba má někdy horší účinky než samotná nemoc. Existuje mnoho způsobů léčení (dobrým příkladem je chemoterapie), které v menších dávkách pomáhají nebo léčí, ale ve větším množství jsou nebezpečně toxické. Rovněž platí, že máme k dispozici velmi účinné léky, jež je na místě použít u určité diagnózy, ale u jiné diagnózy působí jako zabijáci. Předepisovat antipsychotika na depresi je mimořádně „mimo“, zvlášť když uvážíme rizika nevratných vedlejších účinků, jako je vznik cukrovky nebo pohybových poruch, které s sebou tento druh léčiv nese. Obyvatelstvo Spojených států představuje 5 procent světové populace, ale „zobe“ 50 procent všech léků užívaných na celé Zemi. (Spotřebujeme rovněž 80 procent všech léků proti bolesti.) Kromě toho neustále roste procento lidí, u nichž byla stanovena psychiatrická diagnóza. Je možné, že během našeho života skutečně nastala epidemie duševních nemocí a postižení, nebo jen lékaři příliš rychle sahají po svém bločku s recepty, místo aby nabídli náročnější řešení potíží svých pacientů? Lékařské časopisy jsou plné reklam jednoho druhu: vidíme tam stránky plné informací o nejnovějších léčivech a rad, jak přesně je předepisovat. Čtyři pětiny lékařských předpisů na antidepresiva dokonce nepředepisují ani psychiatři, nýbrž praktičtí lékaři, a bývá obvyklé, že je navíc předepíšou pacientům, kteří ve skutečnosti diagnózu deprese nemají. A co je zvlášť znepokojivé: z výzkumu primární lékařské péče vyplývá, že lékaři obecně přeceňují možnosti antidepresiv. Podléhají tak reklamě jako zbytek americké populace. Stejně jako když své malé dcerušce nabízíte, ať si vybere mezi červenými a modrými šatičkami, díky čemuž se posunete v hovoru s ní vpřed a vynecháte fázi „Musíš si vzít šatičky“, bombardování reklamou na antidepresiva posouvá otázku od „Mám vůbec užívat antidepresiva“ ke „Které z nabízených antidepresiv mám užívat?“. Nedovolte farmaceutům, aby měnili způsob, jak se vypořádáváte se svou náladovostí. Jsem tu, abych vám řekla, že existují zdravější metody léčení deprese, úzkosti a podrážděnosti, které žádné prášky nezahrnují. Naši náladu neurčuje jen koktejl neurotransmiterů; víc než cokoli jiného ji ovlivňuje způsob života. Jak se cítíme, můžeme zlepšit tak, že změníme své chování v oblasti stravy, sexu, cvičení, závislostí a rovnováhy mezi prací a rodinou. Když budeme brát „prášky na štěstí“ a zůstaneme při starém, má to háček, který spočívá v tom, že to není o nic lepší než zametání smetí pod koberec. Chci, abyste ten běhoun srolovali a šli ho pořádně vyklepat. Ale nebojte se, nejde o žádnou řeholi. Začneme uvědoměním, přirozeným procesem, kdy se znovu spojíme se sebou a svým tělem. Když pochopíme, jaký 12
ÚVOD
mají naše nálady smysl a jak jsou užitečné, posilní nás to. Navážete-li znovu kontakt se svým autentickým, přirozeným já, pocítíte, jak je to osvobozující. Nejen pro vás, ale také pro vašeho partnera, rodinu a celé okolí. Tato kniha začíná informacemi o našem složitém vnitřním fungování, o tom, jak věda vysvětluje, proč jsme se my ženy jako ty, které poskytují péči, vyvinuly tak, že myslíme a cítíme jinak než muži. Vysvětlím důmyslnost skutečnosti, že máme hluboké prožívání a emoce, a popíšu nebezpečí, jež nám hrozí, jestliže se od této hloubky odřízneme. Podíváme se blíže na to, proč s sebou náš osmadvacetidenní cyklus nese pláč či neukojitelný hlad (a také na to, co se s tím dá dělat) a jak perorálně užívaná antikoncepce a antidepresiva mohou narušit naše přirozené fáze touhy a propojení proto, že potenciálně vedou k tomu, abychom si vybraly „pana Nesprávného“, nebo se dokonce rozhodly si vůbec žádného partnera nevybírat. Druhá část se zabývá vztahy a rodinou a zaměřuje se speciálně na to, jak se v náladách ženy zrcadlí kritické transformační momenty v jejím životě. Od menarché (prvních měsíčků) až k pohlavnímu životu, od mateřství k menopauze naše stále proměnlivé hormony nejen určují naše chování, nýbrž na ně též reagují. Testosteron může způsobit, že se vás zmocní touha a vy si chcete za každou cenu najít muže, ale ještě pravděpodobnější je, že když se budete stýkat s novým přitažlivým mužem, vaše hladina testosteronu následkem toho stoupne. Máme sklon si myslet, že láska a sex jsou odlišné věci, nicméně hluboce a náhle se do někoho zamilovat je fyzická zkušenost stejně intenzivní jako zkušenost s jakoukoli drogou měnící vědomí, a orgasmický sex může spustit vylučování hormonů, které změní vaši připoutanost k partnerovi a víceméně náhodné spojení poněkud zkomplikují. Uřídit první stadia vztahu je dost těžké, ale dlouhodobý svazek má zase jiné zádrhele. V Náladových a protivných najdete nezastíraná fakta o monogamii, o touze a také o tom, proč vám SSRI (tj. selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu; jmenovitě antidepresiva jako Paxil nebo Zoloft) s největší pravděpodobností neprospějí v ložnici. Vysvětluji zde rovněž fyzické a emoční důsledky těhotenství a vychovávání dětí; stát se matkou nezmění jen tělo, ale také mozek. Změny jsou v životě žen neustálé a ze všeho nejvíc to platí o perimenopauze, což je přechodné období před koncem plodných let ženy, které v mnoha ohledech připomíná pubertální zmatky. Kniha Náladové a protivné podrobně rozebírá biologickou stránku stereotypu „pumy“ (anglicky cougar, což je termín pro starší ženy vyhledávající sexuální vztahy s mladšími muži) a obsahuje informace 13
NÁLADOVÉ & PROTIVNÉ
o bylinách a výživových doplňcích, které pomáhají zažehnat typické návaly horka a vyšlapat cestičku, která vede k míru a svobodě, jež čekají na druhé straně. Třetí část, nazvaná Návod na přežití pro náladové a protivné, představuje manuál s pokyny a radami, jak být v pohodě v každém věku. Začíná zevrubnou definicí fenoménu zánětlivosti, která je základem takřka každého onemocnění včetně depresí. Stres a zánětlivost jsou vzájemně neoddělitelně propojené a klíčem k překonání obou je něco, o čem jste pravděpodobně nikdy neslyšely: endokanabinoidní systém. Když se octnete ve stavu takřka úplného odrovnání stresem, pomáhá vám vnitřní kanabinoidní systém dát se zase dohromady. I kdybyste nikdy nekouřily „trávu“, váš mozek a tělo používá molekuly podobné konopí, abyste byly schopny odolávat stresu, podobně jako endorfinový systém tlumí přirozeným způsobem bolest. Tyto kanabinoidy potlačují v těle záněty a reaktivitu a udržují správné fungování látkové výměny a imunity, učení i růst. Endokanabinoidní systém je zmiňován v celé této knize, protože je zapojen takřka do všeho, co děláme – jíme, spíme, cvičíme, milujeme se, rodíme nebo kojíme. Pro nastolení a zachování duševního a tělesného zdraví je zásadně důležité dodržovat postupy popsané v Návodu na přežití; jsou určeny ke snížení stresu a zánětlivosti a ke zvětšení fantastické schopnosti našeho těla skýtat rozkoš a radost. Dozvíte se spoustu informací o tom, co znamená přirozeně jíst, takže budete moci přestat s dietami a začít jíst pro zdraví, a o tom, co to znamená normálně spát, takže si budete moci zvolit ke spánku hodiny, které tělu prospívají nejvíce. Ve skutečnosti je tomu tak, že lepší spánek, lepší výživa a pravidelné cvičení na slunci může nahradit SSRI, a to úplně. Návod na přežití obsahuje rovněž praktické rady ohledně sexu, který opravdu funguje, a pojednává o hlavních překážkách, s nimiž se ženy potýkají při dosahování orgasmu. Když se dostaneme do svého těla a máme z něho radost, ať už prostřednictvím sexu, cvičení nebo bdělé pozornosti (to je přímo technický termín!), pomáhá nám to dosáhnout rovnováhy a harmonie, jichž se dožadujeme. Kniha Náladové a protivné představuje záchranné volání po novém způsobu života. Náš život není v souladu s přirozeností ani s přírodou. Obávám se, že čím víc se vzdálíme od toho, co je pro nás přirozené, tím budeme nemocnější. Právě naše odpojení od přirozenosti nám způsobuje patologické stavy v životě i oblasti zdraví. Potřebujeme být zase v souladu se svým tělem a přírodou kolem nás. Naše digitální kratochvíle vede k tomu, že jsme zapomněli na základní skutečnost: totiž že se cítíme lépe díky čerstvému vzduchu, slunečnímu světlu 14
ÚVOD
a pohybu. Každodenní střídání světla a tmy prospívá našemu spánku víc než jakákoli pilulka, ze všeho nejvíc ohrožuje naše zdraví sedavý způsob života a přicházíme o strašně moc, jestliže dovolujeme, aby se naše vztahy odehrávaly jen ve virtuálním světě. Kniha Náladové a protivné staví na vědeckém výzkumu a k jejímu napsání přispěly i mé vlastní zkušenosti z práce s mými pacientkami. Zdraví začíná u správného pochopení a mým cílem je demystifikovat vnitřní život žen, aby mohla nastat změna. Mluvím jako psychiatrička, jako manželka, jako pracující matka dvou dětí; rady, o něž se tu dělím, fungovaly mně i mým pacientkám. Naše tělo je moudřejší, než jsme schopné si vůbec představit, a spousta věcí, které mu škodí, spolu vzájemně souvisí. Nadměrné užívání léčiv nás připravilo o pocit kontroly a moderní život nás oddělil od regeneračních rytmů přírody. Je pochopitelné, když reagujeme na člověkem vytvořené šílenství tohoto světa slzami a frustrací; tyto pocity utrpení zároveň představují cestu ke zdraví a celistvosti. Potřebujeme být vnímavé vůči nepříjemným pocitům, a nikoli je potlačovat. Citlivost, podrážděnost a pojmenovávání našich potřeb a frustrací vede ke zlepšení našeho života. Jakmile začneme naslouchat svému tělu a sblížíme se se svou náladovostí, můžeme začít něco dělat. Například to, že vyzkoušíme nějaký druh přírodní léčby poté, co jsme se spoléhaly jen na předepisované léky. Nebo že přehodnotíme všechny ty role, které od sebe jako od žen očekáváme. Odpověď bude pro každou z nás jedinečná. Ale všechny se potřebujeme zastavit a naslouchat, jakmile začneme být protivné. Jestliže akceptujeme své nálady, budeme nakonec šťastnější. Musíme začít znovu, znovu se spojit se svým tělem a naučit se o ně dobře pečovat. Je na čase prakticky uplatňovat moudrost a poznání, které se nachází v přirozenosti a přírodě a v našem animálním aspektu. Kniha Náladové a protivné vám ukáže cestu a dodá vám nástroje, jež budete potřebovat k tomu, abyste se o sebe uměly dobře postarat.
15
ČÁST I.
NÁLADOVÉ OD PŘÍRODY
*
1. KAPITOLA
Naše nálady
V
zhledem k tomu, že většinu pracovního dne trávím individuálními konzultacemi s pacienty, vystupovala jsem za uplynulá léta několikrát v televizi jako odbornice na psychiatrii. Nedávno jsem jednoho odpoledne seděla v televizním studiu naproti moderátorce zpráv a předtím, než začalo natáčení, jsme si chvíli povídaly. Působila na mne jako odvážná, energická žena, která je v kontaktu se svými emocemi. Okamžitě jsme si padly do noty a ztišeným hlasem jsme spolu vtipkovaly; potom jsem si ale všimla jejích nehtů: byly úplně okousané. Když jsem se jí na to zeptala, řekla mi, že jí psychoterapeut neustále radí, ať začne užívat „prášky na uklidnění“, ale ona že se tomu brání. Opáčila jsem: „Možná vám úzkost pomáhá v práci. Musíte být mimořádně citlivě naladěná na to, abyste odhadla, jakou nit hovoru je vhodné sledovat, a jakou ne, a natolik vnímavá, abyste věděla, kdy a jak pokládat během rozhovoru určité otázky. Také bych tipovala, že máte trochu sklon k obsedantnímu chování, které vám pomáhá mít věci účelně uspořádané a nic neopomenout.“ Podívala se na mne, jako bych jí opravdu rozuměla, a vyhrkla: „Ano.“ Stále na mne zírala a znovu přitakala: „Ano! Jsem přesně taková: nervózní, ustrašená. Vždycky jsem taková byla. Proč bych měla brát léky na své základní povahové rysy?“ Ano, opravdu: proč?! Víc žen než kdykoli dříve užívá psychiatrické léky, čímž se vytváří nová normalita, která vůbec není normální. Nesouhlasí s naší biologickou stránkou. Náš mozek funguje jinak než mužský mozek a díky svým hormonům jsme prostě náladové. Ženy toho cítí víc a jsou pro to dobré důvody. Z hlediska evoluce je ženský mozek utvořen tak, aby povzbuzoval k empatii, intuici, emotivnosti a citlivosti. 19
NÁLADOVÉ OD PŘÍRODY
Jsme dárkyněmi života a těmi, kdo se starají o druhé. Naše schopnost rozpoznat potřeby a nálady ostatních a reagovat na ně je klíčová pro jejich i naše přežití, je základem rodiny, společnosti a propojenosti. Potřebujeme intuitivně cítit, kdy jsou naše děti v ohrožení nebo něco potřebují nebo kdy muži v naší blízkosti mají zlé úmysly. Podřídíme se, když je to nejbezpečnější, ale rovněž agresivně ochráníme ty, které máme na starosti, ať už jsou to členové rodiny nebo přátelé. Od žen se odjakživa vyžadovalo, aby zastávaly náročnou práci, a naše těla jsou na takovéto úkoly dobře vybavená. Ale žít s takovými mechanismy, jako je náladovost a naléhavé pocity, může znamenat každodenní zkoušky. A jako by toho nebylo málo, ještě je na nás – podobně jako na onu zprávařku – vyvíjen neustálý tlak, abychom svůj citový život a přirozenou sílu potlačovaly.
Změněné státy americké: jeden národ, kterému je zle Za naši větší náladovost ale nemohou jen hormony. Je to též farmaceutický průmysl, který využívá tento biologický aspekt prostřednictvím reklam. Ženám se nezřízeně vnucují antidepresiva, čímž se deprese stigmatizuje jako ženské onemocnění, což vede k tomu, že muži trpící depresí pak vyhledávají lékaře řidčeji, a k tomu, že jsou ženy pobízeny, aby je užívaly denně, tak aby mohly vařit svým rodinám a zbožňovat své děti. Reklamy na antidepresiva (a na antipsychotika užívaná na depresi) se běžně objevují v ženských časopisech, jako je Good Housekeeping a Better Homes and Gardens, i v talk shows vysílaných během dne. Obvykle v nich vidíte smutně se tvářící ženu, která hledí z okna a není schopna hrát si se svými zanedbanými a mračícími se dětmi nebo si posílat textové zprávy s kamarádkami. (Jak bych byla ráda, kdyby to poslední zmíněné byl jenom vtip!) Na obrázku u jednoho inzerovaného antidepresiva znázorňujícího stav „poté“ byla žena užívající nyní ony léky, která se šťastným výrazem v tváři někomu esemeskuje. Mnoho reklam nyní povzbuzuje ženu, ať požádá lékaře, aby zvážil předepsání antipsychotika, které by se přidalo do koktejlu již užívaných prášků, poté, co po pouhých šesti zkušebních týdnech antidepresivum „nezabralo“. Zatímco počet Američanů na antidepresivech rok od roku stoupá, v minulosti došlo ke dvěma významným skokům v prodeji. První nastal, když se v roce 1997 rozšířila reklama orientovaná přímo na spotřebitele, což zorganizovaly nátlakové skupiny farmaceutických firem. K dalšímu skoku došlo po 11. září, kdy farmaceutický trh zaútočil na ženy ještě víc. Onoho září se ženy, které jsem viděla 20
NAŠE NÁLADY
ve své ordinaci, nacházely ve stavu akutní úzkosti a bály se o bezpečí svých manželů pracujících na Wall Street nebo svých dětí, které chodily do základních škol v centru New Yorku nedaleko útoku. Byly velmi nervózní, vylekané a neschopné usnout. Shodou okolností přišli v té době výrobci Paxilu (léčiva užívaného na depresi, obsedantně-kompulzivní poruchu a úzkost; pozn. překl.) s tištěnou reklamou, na které je zobrazená žena na přelidněné ulici svírající kabelku, se zaťatými zuby a obklopená slovy jako „potíže se spaním“ a „obavy“ a se sloganem „Milionům by bylo lépe s Paxilem“. Výrobci léčiv využili 11. září jako marketingovou příležitost. V říjnu 2011 zdvojnásobila firma Glaxo (GlaxoSmithKline, jedna z největších farmaceutických firem na světě; pozn. překl.) svou reklamu na 16 milionů dolarů v porovnání se říjnem 2010, kdy na reklamu vynaložila 8 milionů dolarů. To jen za jeden měsíc, kdy se do reklamy investovaly peníze na to, aby se „zaháčkovaly“ všechny ženy, které měly přirozený strach z teroristického činu. A tyto peníze se velice vyplatily. Ženy si nakoupily léky a už na nich zůstaly. Veškerá tato reklama zaměřená přímo na spotřebitele vyvolala v mnohých z nás, zvlášť pak v lidech, kteří v 90. letech dosáhli plnoletosti, přehnaný pocit, že jsme vlastně takoví laičtí psychofarmakologové. Viděli jsme dost reklam, tak přeci musíme vědět, u kterých léků je nižší výskyt vedlejších účinků dopadajících na pohlavní život (Wellbutrin, antidepresivum, které nezvyšuje hladinu serotoninu) a u kterých je naopak hlášeno vyšší riziko náhlého úmrtí (Abilify, antipsychotikum předepisované na depresi; riziko vzniká, když jej užívají starší pacienti s demencí). Moje matka často říkávala: „Znát věci málo může být nebezpečné.“ Generace lidí narozených v 60. až 80. letech 20. století má tendenci pohotově začít užívat léky, které tito lidé dostali od kamarádů, nebo které si našli na internetu, nebo které jim dali praktičtí, a nikoli odborní lékaři; poté je rozdávají zase svým kamarádům a rodině. Jak bylo vysvětleno v New York Times: „Rozhodli se při léčení depresí spoléhat na svůj vlastní výzkum a vzájemné zkušenosti… podle nich je lékařské vzdělání užitečné, ale nikoli nezbytné.“ V tento okamžik užívají antidepresiva už všichni včetně jejich koček. To myslím vážně: jedna má pacientka měla vyhublou kočku, které bylo předepsáno antidepresivum Remeron, protože může vyvolávat větší chuť k jídlu. V dnešním zdravotnickém systému, opírajícím se o pojišťovny, je pro lékaře nejjednodušší způsob, jak rychle vyprovodit z ambulance pacienty, to, že jim předepíšou lék a pozvou si dalšího. To rovněž zajišťuje, že se k nim pacienti vracejí kvůli bezproblémovému předepisování dalších dávek léků. Kratší návštěvy u lékaře, jež jsou nyní normou, bohužel zároveň znamenají delší dobu, po kterou se odstraňují 21
NÁLADOVÉ OD PŘÍRODY
symptomy pomocí prášků, ale zároveň příliš málo času věnovaného skutečnému zkoumání, co by daný problém vyřešilo. Ve skutečnosti se vůbec nemluví o náročnějších, avšak zdravějších způsobech léčení symptomů. Dobrým příkladem jsou léky snižující cholesterol zvané statiny. Lékař může buď strávit dvacet minut tím, že poučí pacienta, jak má změnit své stravovací zvyklosti a jak cvičit, což by obojí mohlo snížit hladinu cholesterolu. Anebo mu může předepsat prášek, který lékaři vnutí každý obchodní zástupce prodávající léky, jenž ho navštíví v ambulanci s podnosem plným drahých pochoutek. Tato tendence nadměrného předepisování léků dopadá zvlášť na ženy. Z řady lékařských zpráv trvale vyplývá, že lékaři předepisují s větší pravděpodobností psychiatrické léky ženám než mužům, zvlášť pak ženám mezi 35. a 64. rokem života, které za nimi často přicházejí se potížemi, jako je nervozita, potíže se spánkem, sexuální dysfunkce nebo málo energie. Nedávno se mne zeptal jeden pacient, zda má užívat antipsychotikum Risperdal na svou nervozitu, protože mu jeho kolegyně v práci řekla, že jí pomohl s úzkostnými myšlenkami. Risperdal byl původně vyvinut na schizofrenii, ale lidé trpící schizofrenií tvoří pouze 1 procento světové populace. Mnohem lepší obchod byl zjevně zaměřit se na 50 procent populace: ženy. Tohle je farma-podvod v akci. Tím ovšem nechci říci, že veškeré užívání psychiatrických léků je kontraproduktivní. Lidé, kteří ve skutečnosti tyto léky nepotřebují, je užívají, kdežto lidé, kteří doopravdy trpí psychiatrickým onemocněním, zůstávají bez stanovené diagnózy a bez léčby, často kvůli socioekonomickým faktorům. Je jasné, že někdy potřebujeme použít těžký kalibr. Vegetativní deprese, které trvají celé týdny a při nichž pacienti nejsou schopni vstát z postele, sami se vykoupat nebo najíst, se nevyřeší zpytováním duše. U manických epizod, kdy člověk nespí několik dní za sebou, je třeba nasadit stabilizátory nálady. V Americe jsme se však nyní octli v situaci, kdy antidepresiva a anxiolytika (léky proti úzkosti) užívá nakonec více žen, a tím se snižuje laťka pro nás všechny v tom smyslu, že se vytváří nová normalita, která je definována pózou nezranitelnosti a emočním otupením, a co je ještě důležitější, mění se tak okamžik, kdy i ostatní ženy vyhledají chemickou pomoc. Kosmetická psychofarmakologie se příliš neliší od plastické chirurgie. Čím víc žen má prsní implantáty, tím víc máme my ostatní pocit, že máme plochou hruď. A podobné platí o rostoucím množství žen užívajících antidepresiva a anxiolytika. Náhle jste divné, jestliže se nechováte jako vaše kamarádky, které cosi užívají, aby „se trochu otupily“, nebo vám dají něco na povzbuzení, abyste ustály 22
NAŠE NÁLADY
všechny potíže a překážky. Stále víc žen se cítí mizerně a začne užívat psychiatrické léky, na nichž pak zůstávají mnohem déle, než měly původně v plánu. A navíc jim ani nemusí být lépe.
Náladovost byla záměrem Vnitřní život žen je složitý a proměnlivý. Naše neurotransmitery a naše hormony – zvlášť pak estrogen – jsou neodmyslitelně propojeny. Když klesne hladina estrogenu, jako u premenstruačního syndromu (PMS), po porodu nebo v období přechodu, obvykle se zhorší i nálada. Stoupající a klesající hladiny estrogenu nám pomáhají být víc emotivní, umožňují nám snáze plakat, a dokonce se i zhroutit, jestliže jsme přetížené. V celém mozku se nacházejí estrogenové receptory, které ovlivňují naši náladu i chování, a v mozku existují složité inter akce mezi estrogenem a serotoninem, což je hlavní neurotransmiter související s úzkostí a depresí. Přestože je to složitější, než to nyní líčím, je užitečné, když budeme serotonin a estrogen považovat za přímo úměrné. Když je hodně jednoho, je pravděpodobné, že bude hodně i toho druhého. Takže si nic nevymýšlíte. To, kde se nacházíte v plodném cyklu, jak v rámci měsíce, tak v rámci života, je enormně důležité pro to, jak se cítíte. Serotonin můžeme definovat například jako chemickou sloučeninu v mozku, která nám sděluje, že „všechno je v pohodě“. Když by ho bylo příliš, přestaly byste mít o cokoli zájem, a když by ho bylo málo, pak by všechno znamenalo problém. Když je hladina serotoninu nižší, jak se stává při premenstruačním syndromu, zvyšuje se emoční citlivost. Cítíme se méně chráněné a následkem toho jsme nevrlejší, podrážděnější a nespokojenější. Nejběžnějšími antidepresivy, jež se používají rovněž k léčení úzkosti, jsou selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI). Jde o léky (například Prozac, Zoloft, Paxil, Celexa a Lexapro), které brání tomu, aby v mozku docházelo k přirozené recyklaci serotoninu zpátky do nervových buněk, takže se ho víc dostane k nejbližšímu neuronu. Jestliže máte hladinu serotoninu neustále uměle vysokou, hrozí nebezpečí, že přijdete o emoční citlivost, díky níž jste samy sebou. Už se tak snadno v práci nerozpláčete ani si nebudete kousat nehty až „do masa“, ale zároveň pro vás bude těžší citově reagovat na druhé a plně se s nimi propojit, zvlášť při pohlavním styku. SSRI mají nejen dopad na chování, ale mění rovněž vnímání okolního prostředí. Jestliže vám mozek zaplavuje chemická látka navozující pocit, že „všechno je v pořádku“, budete se doopravdy snažit něco napravit? Při vyšších dávkách na23
NÁLADOVÉ OD PŘÍRODY
vozují SSRI někdy apatii a lhostejnost. Pacienti vypovídají, že cítí celkově menší motivaci cokoli dělat. Když se stane, že jednu z mých pacientek „už nic nebaví“, je to pro mne známka, že nejspíš užívá nadměrnou dávku léků „na dobrou náladu“ a že je čas dávku snížit. Když si člověk chemicky navodí větší spokojenost a apatii, může to mít na jeho život katastrofální následky jak doma, tak v práci. Někdy se stává, že když vidím pacientku s ochromující depresí nebo úzkostí, je pro ni předepsání SSRI přesně to pravé, ale i když je to na místě na začátku, nemusí se tento lék předepisovat trvale. Když se nás zmocní intenzivní pocity, nemusí být vždy snadné se v nich zorientovat, ale zároveň nám to velmi prospívá na pracovišti i doma a pro náš vývoj je to naprosto nezbytné. Jsme ustrojeny tak, abychom byly mimořádně chápavé a reaktivní, a vědět o tom znamená první krok k získání vlády nad svým vnitřním životem i zdravím.
Nemůžeme necítit Mozek ženy se vyvíjí jinak než mozek muže a tyto odlišnosti vedou k hlubokým rozdílům v tom, jak zpracováváme a dáváme najevo emoce. Oba mozky se v mateřském lůně vyvíjejí stejným způsobem, což se ale změní v osmém týdnu u chlapců, kdy začnou mít funkční varlata. Do směsi pohlavních hormonů se dostane testosteron a prudký nárůst hladiny tohoto mužského pohlavního hormonu zničí množství buněk v komunikačních centrech a podnítí růst většího množství neuronů určených k akci, agresi a pohlavnímu pudu. U mužů zabírají tyto oblasti mozku až dvaapůlkrát větší prostor než u žen. Ještě víc změn v mozku nastává po narození v období dospívání, kdy dojde k prudkému nárůstu pohlavních hormonů, a to vede k ještě větším rozdílům mezi pohlavími. Když se vyvíjí ženský mozek, vytváří se víc prostoru a víc mozkových buněk pro jazyk, sluch a paměť. Naše paměťové centrum, hipokamus, je větší než u mužů; možná to odráží evoluční výhodu, již představuje zapamatování si detailů emočních událostí a rozhodujícího chování našich potenciálních partnerů, zvlášť když to, co řekli, je v rozporu s tím, co se skutečně stalo. Naše vzpomínky mají vliv na naše emoce. Hipokampus může zklidnit reakce amygdaly, když nám vstávají vlasy hrůzou, přičemž amygdala je oblast mozku související se strachem, agresivitou a hněvem. Muži mají amygdalu větší; nacházejí se v ní též testosteronové receptory. Položily jste si někdy otázku, jak je možné, že nejprve vybuchnete a poté se uklidníte, ale tyto emoce se vzhledem k vašemu manželovi stále připomínají? 24
NAŠE NÁLADY
Skutečnost, že ženy mají větší hipokampus a menší amygdalu, může přispívat k tomu, že mají větší kontrolu nad svými emočními výbuchy než muži, zvlášť jde-li o akci zahrnující strach nebo agresivitu. Možná jsme emočně zareagovaly, ale potom jsme se díky hipokampu zase vzpamatovaly. Nežijeme však ve světě, který by takovýto druh reakce přijímal právě laskavě. Když se nacházíme akutně ve stresu, aktivuje se amygdala, a hipokampus se naopak deaktivuje, což je jednou z příčin, proč se nás zmocní panika a proč si nejsme s to na nic vzpomenout, jakmile se octneme pod tlakem. Největší problémy nastávají s chronickým stresem, kdy se hipokampus nejen deaktivuje, ale snižuje se i počet jeho buněk. Hipokampus atrofuje, již není schopen uklidnit rozbouřenou amygdalu a všechny reakce na stresory se znásobují. Tohle můžeme pozorovat u posttraumatické stresové poruchy a rovněž u každého člověka, který prochází chronickým stresem. Intuitivní vnímání motivů a pocitů druhých lidí je zásadní sociální dovedností, kterou uplatňujeme podvědomě a automaticky a která patří neodmyslitelně k ženě. Čím jasněji umíme vnímat známky tělesného vzrušení (kupříkladu cítit tep svého srdce), tím jsme lepší v posuzování emocí u sebe i u druhých lidí. Insula, jež je považována za sídlo sebeuvědomování, empatie a mezilidských zkušeností, nám pomáhá chápat druhé a je u žen zřetelně větší. Insula nám nejen pomáhá zpracovávat „vnitřní pocity“, zjišťovat, jaké máme my a druzí emoce, nýbrž nám rovněž umožňuje zakoušet a rozpoznávat tělesné vjemy. To, co se často označuje za „ženskou intuici“, pomáhá odedávna ženám naplňovat jejich tradiční roli pečovatelky a živitelky. Schopnost intuitivně vycítit emoce a přání druhých pomáhala ženám lépe předpovídat, zda se muž může začít chovat násilnicky a opustit děti nebo zda naše nemluvňata mají hlad nebo je něco bolí. Muži nejsou uzpůsobeni k takové citlivosti jako ženy. Ženy mají víc mozkových spojů nejen k používání řeči a projevování emocí, nýbrž i ke zpozorování emočních nuancí a k anticipaci toho, co druzí cítí. Vzhledem k tomu, že ve schopnosti empatie existuje mezi pohlavími tak výrazný rozdíl, není to pravděpodobně jen vaše bujná fantazie, že váš přítel z padesáti procent vůbec netuší, co cítí (což se nazývá alexitymie), a ještě méně je schopen o tom mluvit. Testosteron oslabuje empatii a schopnost intuitivně vycítit emoce druhých pohledem do očí. To, že si uvědomujeme potřeby druhých, nebo je naopak přehlížíme, nutně ovlivňuje, jak moc je člověk dávající, což je jeden z důvodů, proč možná partnera považujete za sobce. 25
NÁLADOVÉ OD PŘÍRODY
Registrujeme konflikt hlubinněji než muži a rovněž nás víc stresuje. Nepochybně je část toho naučeným chováním, protože jako děvčata jsme byly často povzbuzovány víc než hoši, abychom zachovaly klid a udržely mír, nicméně zde hraje roli i výrazně biologická komponenta. Když jsou muži ohroženi, jejich tělo se dostane do režimu „bojuj, nebo uteč“ a prudce jim stoupne hladina adrenalinu, tak aby jejich svaly měly víc energie. Když jsou silnému stresu vystaveny ženy, převládá u nich často chování ve stylu „pečujte a pomáhejte“. U žen je pravděpodobnější, že se tváří v tvář nesnázím spolčí s druhými, protože větší počet znamená větší sílu a lepší možnost ochránit děti i sebe navzájem. Oxytocin, hormon, který se u žen vylučuje po orgasmu a během mazlení nebo kojení, podporuje prosociální, důvěřivé chování, kdežto testosteron vybuzuje obvykle agresivitu a páření. Vylučování oxytocinu ovlivňuje ženy víc než muže, a tím nám pomáhá být štědřejší a provázanější s druhými. Pomáhá nám rovněž zjistit, kdo se nachází v našem okruhu kontaktů, v našem kmeni, a kdo do něj nepatří. V nepřátelském prostředí nebo s neprospěšnými kontakty může oxytocin ve skutečnosti ještě zvýšit stresové reakce, a dokonce vést k agresivnímu chování vůči cizím lidem. Kupříkladu ochranná mateřská agresivita je dávána do souvislosti právě s oxytocinem. Děvčata se houfují a udržují mezi sebou sociální harmonii, často prostřednictvím řeči. Když si mezi sebou udržují kontakt prostřednictvím klevetění a slovní důvěrnosti, vede to u dospívajících dívek k mohutnému vylučování dopaminu a oxytocinu. Estrogen spouští u dívek v pubertě tvorbu dopaminu a oxytocinu. Uprostřed cyklu je hladina těchto hormonů nejvyšší, což se projevuje také výřečností a touhou po intimitě. Ženy mají tendenci probírat tíživé záležitosti se svými kamarádkami, kdežto muži zpracovávají své problémy spíše sami a beze slov. To může odrážet rovnováhu oxytocin versus testosteron. Testosteron brání mluvení a puzení se družit. Chlapci si spojují sebevědomí s nezávislostí, a nikoli se vzájemnou propojeností. Chlapci nejsou tak komunikativní ani je tolik nevykolejí konflikty a soupeření. Patří to k tomu, kdo jsou, a možná stejně tak důležité je, že i k tomu, kým se podle očekávání mají stát. Spoje mezi oblastmi mozku, kde se zpracovávají emoce, jsou u žen aktivnější a rozsáhlejší. Ženy mají devět oblastí věnovaných této funkci, v porovnání s pouhými dvěma oblastmi u mužů. U žen dochází rovněž víc k bilaterálnímu zpracovávání emocí v mozku, které přechází zleva doprava, zprava doleva a které propojuje analytickou a citovou oblast, kdežto muži mají tendenci zůstávat víc buď v jedné, nebo ve druhé hemisféře. Takže bychom mohli říci, že ženy používají celý mozek, kdežto muži používají pokaždé jenom jednu polovinu mozku. Ženy jsou 26
NAŠE NÁLADY
podle všeho skutečně lepší ve zvládání více úkolů najednou než muži. Muži mají nejen větší potíže se vypořádat s více prioritami, ale jsou také pomalejší a méně organizovaní než ženy, když přecházejí od jednoho úkolu ke druhému. Mozek mužů se vyznačuje více spojeními s jejich mozečkem (cerebellum), což je kontrolní centrum pohybu, takže u mužů může být kratší doba mezi spatřením a jednáním než u žen. Muži mají tendenci podávat lepší výkon než ženy v úlohách zahrnujících motoriku a prostorovou orientaci, kdežto ženy jsou rychlejší v emoční identifikaci a neverbálním uvažování. My zase překonáváme muže rovněž v „nacházení ztracených klíčů“; možná se nás právě proto všichni v rodině ptají, kde se co nalézá, a – což je samozřejmě důležitější – my právě proto známe i odpověď. Vzhledem k tomu, že muži byli primárně lovci a my jsme střežily ohniště, bylo zásadně důležité, abychom si pamatovaly, kde jsme naposledy našly dobrou potravu. Je zřejmé, že diskutovat o rozdílech mezi pohlavími musíme velice opatrně, protože v rámci každého pohlaví existuje mnoho rozdílností a faktor výchovy a kultury hraje téměř stejnou roli jako vrozené vlohy. Mezi našimi přirozenými schopnostmi a tím, jak jsme byli formováni a jak nám bylo nařizováno se chovat, dochází ke vzájemnému působení, takže to vlastně ani nelze důsledně oddělit. Případové studie dětí s nejednoznačnými pohlavními orgány, které byly vychovávány jako chlapci nebo jako dívky, přestože měly i fyzické dispozice opačného pohlaví, jsou velmi vzácné, ale přesto nám pomáhají pochopit jedno: vliv biologických skutečností nelze podceňovat. Často nám naše rovnováha hladiny testosteronu a estrogenu diktuje, jak moc budeme agresivní, až se neformálně zapojíme do košíkové (nebo jestli během hry budeme úplně nepoužitelné), a to víc, než jak nám kdy rodiče vštěpovali.
Nevýhody hlubokého prožívání Přestože jsou ženy biologicky obdařeny řadou typických vlastností, počínaje strukturou mozku a konče hormony, které jsou výhodné pro naše tradiční role v pečování a starostlivosti, má to i háček. Tytéž typické vlastnosti mohou rovněž způsobovat, že máme větší sklon k depresím a k úzkosti. V dětství neexistuje mezi děvčaty a chlapci žádný rozdíl ve větším výskytu depresivních poruch. V dospělosti je u žen dvakrát větší pravděpodobnost než u mužů, že zažijí depresi, a dvaaž čtyřikrát větší pravděpodobnost, že u nich bude diagnostikována některá úzkostná porucha, jako například panické ataky nebo generalizovaná úzkost. 27
NÁLADOVÉ OD PŘÍRODY
Zvýšené nebezpečí začíná v dospívání, když udeří puberta. Trvá do 60. roku života, kdy ustává hormonální cyklus. Přestože některé případy zvýšeného výskytu deprese u žen mohou vzniknout následkem společenských faktorů, jako například tlaku na jejich vzhled, nebo jejich většího sklonu vyhledat pomoc při duševních potížích, nebo též diagnostické zaujatosti na straně lékařů, existují jasné důkazy, že značná část rozdílů v poruchách nálad mezi pohlavími souvisí s hormony. Některé ženy více podléhají dopadům proměnlivé hormonální hladiny než jiné. Existuje podskupina žen, kterým hrozí tzv. reprodukční deprese, tj. změny nálad způsobené změnami v množství vylučovaných hormonů, jako například před menstruací nebo po porodu. Jestliže jste typ trpící PMS, je u vás rovněž pravděpodobnější, že budete trpět poporodní depresí nebo náladovostí při perimenopause. Některé ženy se vyznačují specifickou citlivostí na tyto hormonální změny, kdežto jiné, ty šťastnější, nikoli, což je možná dáno geny řízenými měnící se hladinou estrogenu. Dobrá zpráva zní, že když se u vás hormonální hladina nemění, jako například po menopauze, zvýšené riziko depresí nehrozí. Po menopauze se toto riziko vyrovnává, zvlášť dva roky po posledním měsíčním krvácení, když se vše zklidní. Je něco pravdy na představě, že roky po menopauze jsou pro mnoho žen skutečně nejlepší, a to jak v oblasti pracovní, tak osobní. Opět bych však ráda zmínila, že pro proměnlivost nálad spojenou s výkyvy hormonální hladiny existují evoluční důvody. V první polovině menstruačního cyklu dochází k pozitivní náladě (označované jako eutymie) a dochází k ovulaci, která povzbuzuje ženu ke spojení s partnerem a k početí. Druhá polovina cyklu je depresivnější a vyznačuje se vyšší hladinou progesteronu, jež pomáhá zajišťovat bezpečí možná plozeného života tím způsobem, že v ženě vyvolává pasivitu, opatrnost a tendenci se vyhýbat nebezpečí. Hladina progesteronu, jenž se ve druhé polovině cyklu vylučuje vyšší měrou, stoupne ještě víc v případě, že bylo vajíčko skutečně oplodněno. Progesteron je hlavní hormon, který udržuje těhotenství. Podílí se na premenstruačním syndromu, poporodní depresi a dystymii, chronické subdepresi. Zvýšený výskyt depresí a úzkosti během těhotenství (zvláštně v prvním trimestru) a bezprostředně po porodu nastává během rozhodujících období pro dítě, kdy opatrnější chování matky, která se zároveň více izoluje, slouží ku prospěchu dítěte a jeho přežití. Jestliže se ženy skutečně takto chovají, ať už tím, že si šetří vzácnou energii nebo že se vyhýbají nebezpečným situacím, pak se tyto rysy předávají dalším generacím. Ať žije Darwin. Chování vyvolané úzkostí a depresí přežilo v našich genech celá tisíciletí kvůli adaptibilitě, jíž se vyznačuje. Nese s sebou výhodu pro přežití naše i našich 28
NAŠE NÁLADY
potomků. Úzkostlivá a obsesivní sběračka nejen nachází více potravy, ale také se bezpečně vrátí domů. Je u ní rovněž pravděpodobnější, že uchrání děti před nebezpečím. Podobně se i žena se subdepresí rychleji stáhne z neperspektivních projektů, ať už jde o hledání potravy, nebo muže, a šetří si energii. Možná je právě tohle základem sezonní afektivní poruchy, kterou provází nižší motivace a energie v období, kdy je nejméně potravy. Když se my ženy cítíme ohroženy, pomáhá nám estrogen „udržet se nad vodou“, vytrvat a poté začít znovu. Takto vlastně estrogen působí jako stresový hormon. Jeden ze způsobů, jak estrogen posiluje vytrvalost, je zvyšování hladiny serotoninu, což nám pomáhá, abychom se cítily neohrožené, klidnější, rozumnější a méně emocionální. Působení serotoninu je výraznější při vyšší hladině estrogenu. Když prudce stoupne estrogen, vyvolá to větší vylučování serotoninu a rovněž tvorbu serotoninových receptorů. Ale jak už to u většiny věcí v těle bývá, to, co vzroste, jednou zase klesne. Přirozený proces, kdy stres spustí růst hladiny estrogenu, má v sobě zabudovaný mechanismus, který posléze hladinu serotoninu normalizuje. SSRI představuje nejběžnější způsob léčby deprese a úzkosti, ale jestliže užíváte SSRI, a máte tudíž stabilní hladinu serotoninu, nezažíváte toto přirozené stoupání a klesání hladiny serotoninu v reakci na estrogen. Zůstáváte racionálnější a méně podléháte citům. Díky proměnlivému vylučování serotoninu jsme citlivé. SSRI naši citlivost umrtvuje. Depresí trpí víc žen než mužů a nejspíš s tím souvisí právě estrogen. Tento hormon ovlivňuje to, jak serotonin funguje v mozku. Ženy jsou citlivější na kolísání hladiny serotoninu a více reagují na chemické látky a léky ovlivňující serotonin. Je to jedna z příčin toho, že ženy na sobě mohou víc než muži pociťovat vedlejší účinky SSRI působící na jejich pohlavní život. Takže to, ve které fázi menstruačního cyklu nebo perimenopauzy se nacházíte, bude mít dopad na vaši náladu v tom smyslu, do jaké míry jste podrážděné, citlivé nebo impulzivní, protože toto chování je ovlivňováno serotoninem. Jak uvidíte v následující kapitole, je normální zažívat v rámci cyklu období, kdy máte málo estrogenu, což znamená, že bude také málo serotoninu a vy se budete cítit mizerně. Je to však dočasné a je to přirozené. Není nikterak třeba, abyste tyto nálady zastíraly každodenním užíváním antidepresiv. U lidí se závažnou depresí mohou SSRI odvést skvělou práci a musím uznat, že mé pacientky vítají jejich působení, přinejmenším zpočátku, nicméně SSRI mohou spoustu pocitů také odstranit úplně. SSRI obvykle spíše otupují negativní 29
NÁLADOVÉ OD PŘÍRODY
pocity, než aby posilovaly ty pozitivní. Když užíváte SSRI, není pravděpodobné, že budete skákat radostí a blaženě se při tom usmívat; způsobí jen, že už nebudete tolik plačtivé, podrážděné a zoufalé. Lidé na SSRI sdělují, že jim ubylo mnoho dalších lidských rysů: chybí jim schopnost plakat, rozčílit se, dělat si starosti ohledně toho, jak se cítí druzí, být smutní, mít erotické fantazie, být tvořiví, být překvapení, rozhněvat se, vyjádřit vlastní emoce a znepokojovat se. Jedna z mých nejlepších přítelkyň mi vyprávěla, jak jí byl kdysi poprvé předepsán Prozac. „Vyloženě mne to připravilo o empatii. Vzhledem k tomu, že jsem byla hodně mladá, cítila jsem se vždycky špatně, když se cítil špatně někdo jiný. O Velikonocích jsem nechávala druhé najít poschovávaná velikonoční vajíčka, protože jsem měla pocit, že o ně stojí víc než já. Vzpomínám si, že když jsem začala užívat Prozac, viděla jsem plakat nějakou ženu a pomyslela jsem si: Ta vypadá, že má nějaký problém. Ještě že se nemám tak hnusně jako ona. – Takhle se asi cítí někdo, kdo si myslí, že je zkrátka borec.“ SSRI ovlivňují zpracovávání emocí a tlumí empatickou reakci. To může mít zničující dopad na schopnost vychovávat děti nebo si udržet vztahy.
Plakat a rozzlobit se je zcela v pořádku Antidepresiva lze použít jako výchozí bod, tak aby bylo možno s úspěchem zahájit psychoterapii nebo změnit způsob života, ale jakmile se vytvoří nové a prospěšnější způsoby chování, je často možné a někdy i nutné antidepresiva vysadit. Jestliže si zlomíte nohu, nebudete mít přeci sádru nebo ortézu navždy. Předtím než si necháte celoživotně předepisovat SSRI, se zamyslete nad tím, že se tím vzdáte i dynamické škály emocí. Mé pacientky užívající SSRI vám řeknou: „Vím, že ta situace byla znepokojivá. Předpokládalo se, že budu smutná, ale nebyla jsem s to plakat.“ Pláč ale není jen vyjádřením smutku. Pláčeme, když jsme frustrované, když se zlobíme, když vidíme nespravedlnost, když nás hluboce dojme lidská zranitelnost. A některé ženy se rozpláčou snáze než jiné. To je normální. Takhle fungujeme a neznamená to, že jsme slabé nebo že se neovládáme. Pláč nám umožňuje hluboce prožít to, co cítíme, a pak jít dál. Je to crescendo, které přirozeně vede k rozpuštění intenzity. Pro většinu žen je hloubka citů nezadatelné právo, ale jestliže ve skutečnosti nemůžete vystát pláč nebo vás frustruje, že nejste schopny něco říci, když se vám sevře hrdlo, nabízím vám místo léků dva triky, které velice dobře fungují. Jednoduše začněte vymýšlet se30
NAŠE NÁLADY
znamy rýmujících se slov nebo postupně odečítejte sedm od sta. Když se totiž přesune tok krve z emočních center do oblasti řeči nebo počtů, většinu lidí to uklidní. (Pouze si musíte zapamatovat, že to máte začít dělat, což znamená, že se v danou chvíli spolehnete na svůj hipokampus, abyste utlumily amygdalu.) Někdy je přinejmenším nepříjemné plakat, ale jindy pláč slouží k vašemu prospěchu. Když si dovolíte plakat, může to být důležité v komunikaci s vaším partnerem. Jasná, viditelná známka, že jsme rozrušené, může být přesně to, co muži potřebují. Ženy vnímají jemné náznaky smutku u druhých 90 procent času. Muži jsou lepší v rozlišování hněvu a agresivity; ale když se snaží určit, zda je jejich partnerka smutná, podaří se jim to jen ve 40 procentech případů. To je méně, než kdyby si hodili mincí, aby to uhodli. Je to rovněž důvod, proč máme vyjadřovat své pocity slovně a nečekat, že váš partner pozná, co cítíte, na základě toho, jak se tváříte nebo jak jednáte. Muži jednoduše nejsou uzpůsobeni k tomu, aby intuitivně vycítili emoce jako my. Co se týče rodiny, je někdy na místě před dětmi nezakrývat pláč, zvlášť pak v případě, že vás vyděsily svým lehkovážným chováním nebo bezohledností. Slzy jim pomohou pochopit, jaký dopad může mít jejich chování na druhé. Se slzami však máme skutečně problém. Všimly jste si někdy, jak se ženy omlouvají za to, že pláčou? Částečně je tomu tak proto, že muži se necítí dobře, když se projevují emoce, a proto byli oni – i my – vychováni k tomu je umlčovat. Další příčinou je, že emoce narušují tendenci naší společnosti stále se hnát vpřed. Potíž s umlčováním emocí tkví v tom, že potlačujeme něco, co potřebujeme my, co potřebují naši partneři a co potřebuje i svět. Když jsme smutné, pomáhá nám to jasným zrakem zhodnotit svůj život. Lidé s depresí již nepopírají nepříjemnou nebo bolestnou pravdu. SSRI může vytvořit falešný pocit spokojenosti ve chvíli, kdy je třeba činu, například odejít od týrajícího manžela nebo z ubíjejícího zaměstnání. Předepsání léků může pomoci snášet zlou situaci a zastřít potřebu změny. V jedné studii, jíž se účastnily ženy užívající léky, bylo uvedeno: „Tyto pacientky vedly i nadále dysfunkční život a jejich motivace ke změně způsobu života zeslábly zároveň se zlepšením symptomů deprese.“ V takových situacích mohou být symptomy deprese, ať jsou jakkoli nepříjemné, důraznou výzvou k činu. Další věc k zamyšlení: když budete potlačovat své pocity, budete se cítit špatně. Zvlášť potlačování hněvu představuje u deprese zcela zásadní faktor. Lidé, kteří zažili depresi, mají větší tendenci zadržovat svůj hněv a strach, protože jsou přesvědčeni, že své pocity musí skrývat, aby si zachovali své vztahy. 31
NÁLADOVÉ OD PŘÍRODY
Pacienti s depresí se vyznačují vyšší mírou hněvu, který je ovládá; čím je hněv větší, tím těžší je deprese. Ve své ambulanci vidím tuto souvislost velice často. Mnohé z mých pa cientek netuší, jak zdravě vyjadřovat hněv, a jejich potlačovaný vztek přispívá k jejich depresi a podle mého přesvědčení i k dalším zdravotním příznakům. Tyto ženy v dětství nikdo neučil, že je v pořádku se zlobit ani jak s touto emocí zacházet. Hodná holka si přeci nemůže dovolit nebýt hodná. Když dokonce ani nevíme, že se zlobíme, nemůžeme s nikým odpovědně mluvit ani se s daným problémem vypořádat. Pláčeme, jíme, konejšíme se tisíci možnými věcmi. Místo toho však potřebujeme procítit svůj hněv, zjistit, z čeho pochází, sebrat se, vyrazit z domu a promluvit si s někým tváří v tvář. Měla jsem pacientku, která mi v slzách telefonovala z kanceláře a řekla mi, že potřebuje zvýšit dávky SSRI, protože ji nesmí nikdo vidět, jak pláče v zaměstnání. Poté, co jsme rozebraly, co ji tolik rozrušilo (její nadřízený ji ponížil a podrazil v přítomnosti druhých), jsme došly k závěru, že to, co potřebuje, je klidná konfrontace, nikoli vyšší dávka. Když se podíváte na hodnocení žen v zaměstnání, opakovaně se v nich setkáte s určitými slovy, například panovačná, hrubá, hlučná a agresivní. Takové jsou ženy, když zastávají vedoucí postavení; slova jako emocionální a iracionální jsou pak užita tehdy, když proti něčemu protestují. Muži jsou nabádáni, aby byli v práci agresivnější, což ale neplatí u žen. Zajímavé je, že SSRI snižuje agresivitu, slabé sebeovládání a podrážděnost a zároveň zvětšuje schopnost spolupracovat a sdružovat se. Z výzkumu primátů vyplývá, že SSRI posiluje chování sociální dominance, což vede ke zvýšení statusu zvířete v hierarchii. Tyto léky tedy skutečně mohou pomoci ženám, aby vycházely lépe s druhými, a dokonce se v práci prosadily, ale za jakou cenu? Všímám si u svých pacientek určité nesmělosti, jíž nahrazují asertivitu. „Myslím, možná“ jsou slova, kterými žena začíná větu, i když si je velice dobře vědoma, že má pravdu. Děláme okolky a „zamlouváme to“, aby to vypadalo, že si nejsme jisty, a to i tehdy, když bychom měly důvěřovat svému vnitřnímu pocitu a statečně si stát za svým názorem. Když jsem vyrůstala, vštěpovali mi, přímo i nepřímo, že své myšlenky mám prezentovat tak, aby byly chápány jako návrhy možností nebo subjektivní názory, a nikoli jako konstatování faktů. Já však nebudu učit svou dceru, aby oslabovala svou sebedůvěru, když mluví. Malá děvčata potřebují každičký gram vlastní hrdosti, jaký jen mohou získat. Je mnohem snazší později obrousit hrany než budovat sebeúctu od základu. A u děvčat, 32
NAŠE NÁLADY
která si podrží svou asertivitu a sebeúctu, je mnohem méně pravděpodobné, že jako dospělé ženy budou trpět depresemi.
Slovo na „h“ V 19. století byla hysterie výlučně ženskou diagnózou, která se stala širokým pojmem označujícím mnoho ženských potíží, jež nebylo možné okamžitě vyléčit. Takřka všichni lékaři v 19. století byli muži a bez zvláštního rozlišování házeli celou řadu fyzických a emočních symptomů, které jim sdělovaly ženy, „do jednoho pytle“ označeného slovem odvozeným z řečtiny, jež znamená dělohu: hystera. Ke kritériím hysterie patřila nevolnost, bolest hlavy, podrážděnost, nervozita, nespavost, vyčerpanost, nízké libido, vysoké libido, zadržování vody v těle a konečně i chování nežádoucí pro společnost, jako například boj za hlasovací právo žen. Jedním ze způsobů léčení hysterie bylo přivést ženu k orgasmu, druhým zcela opačným pak byla klitoridektomie, což znamená chirurgické odstranění klitorisu, jež se provádělo od 80. let 19. století do 20. let 20. století včetně. V dnešní době má hysterie konkrétnější význam: přílišné projevování emocí, zvlášť propadání zoufalství nebo panice. Jestliže se žena chová způsobem, který muž považuje za nekontrolovatelný nebo nepříjemný, označí ji za hysterku, čímž jí v podstatě dá najevo, že žena nemá právo cítit nebo jednat takovýmto způsobem, protože to není v souladu s tím, jak by cítil nebo jednal muž. Mějte však na paměti, že mnoho chlapců vyrůstá vydáno na milost a nemilost emocím svých matek, a tak se mnoho mužů emocionality žen bojí. To může být příčinou toho, že mnoho lékařů mužského pohlaví má tendenci učinit přítrž jakémukoli projevu emocí u svých pacientek, čehož nejsnáze dosáhne tak, že jim předepíše nějaký utlumující lék. I když se pojem hysterie oficiálně v medicíně už nepoužívá, je tu stále častěji se vyskytující diagnóza „ženské nemoci“ fibromyalgie. K symptomům patří záhadné bolesti svalů, bolesti kloubů a vyčerpání. Shodou okolností se fibromyalgie v současné době léčí antidepresivy. Z epidemiologických studií vyplývá, že poměr výskytu chronických onemocnění jako fibromyalgie u žen a mužů je tři ku jednomu. Muži se méně hodí k diagnostikování fibromyalgie než ženy, i když mají stejné symptomy. V ambulanci často slyším od svých pacientek příběhy o chybně stanovených diagnózách. Svým lékařům (mužského pohlaví) předestřou výčet svých fyzických potíží, lékaři je okamžitě označí za hysterky, i když v případě, že jsou chytří, 33
NÁLADOVÉ OD PŘÍRODY
takové slovo nikdy nevypustí z úst a místo toho řeknou: „Jste vystresovaná,“ což je jejich oblíbený závěr. Nebo je usadí diagnózou fibromyalgie, kterou pohodlně léčí stejným lékem, jaký předepíšou, když jsou ženy „jenom vystresované“: antidepresivy. Během let jsem měla mnoho pacientek s chybně diagnostikovanou fibromyalgií, když se ve skutečnosti jednalo o Lymskou nemoc, lupus, hypotyreózu, revmatoidní artritidu nebo v jednom případě rakovinu vaječníku. Citlivost žen se vztahuje i na fyzickou stránku; naše tělo cítí bolest víc, než ji cítí tělo mužů. Existuje ohromné množství laboratorních důkazů, že ženy mají nižší práh bolestivosti, zakoušejí intenzivněji bolest a mají nižší toleranci experimentálně navozené bolesti. Ženy jsou rovněž s to si snáze všimnout bolesti ve svém těle, což je dáno neurologicky, zvlášť pak aktivnější insulou. Máme více serotoninových receptorů ke zpracování bolesti a naše hormony estrogen a progesteron ovlivňují přenos endorfinů a opiátové receptory, což vede k zvýšenému vnímání bolesti. Je důležité si povšimnout, že to, v jaké fázi menstruačního cyklu se nacházíme, také ovlivňuje naši citlivost vůči bolesti. Bezprostředně před začátkem cyklu jsme citlivější nejen vůči společenskému znevažování, ale i vůči fyzické bolesti. K tomu si přidejte skutečnost, že mnohé z nás skutečně somatizují, to znamená, že se zaměřují na to, jak se cítí jejich tělo, a sdělují to druhým. I zde to může souviset s insulou. Část našeho uvědomování si fyzické bolesti a hovoru o ní může být zapříčiněna naším zakoušením, ale nepojmenováním duševní bolesti pramenící z pocitu využívání či zneužívání anebo nadměrného zatěžování. Naše psychika tiše křičí a volá po pozornosti a úlevě, ale my tuto duševní bolest přeměníme v bolest tělesnou, kterou je snazší vykořenit pomocí léčiv a pozornosti lékařů (často mužského pohlaví). Výzkum bolestí typických pro ženy je teprve v plenkách. Studie zveřejněné v časopisu Pain se téměř v 80 procentech případů týkaly mužů a jen v 8 procentech žen. Medicína nedrží krok s bolestí, jíž trpí mnoho žen. Muži přicházející s týmiž příznaky jako ženy jsou bráni vážněji a je jim věnována zevrubnější diagnostická péče. To lze vidět ve zprávách o bolesti v hrudi, u rakoviny plic a v celkových potížích a diagnostických postupech. Nepochybně se tento přístup vyskytuje nejvíce u psychiatrických potíží. Ženy jsou prostě v medicíně dosud občany druhé kategorie. Až donedávna věděli chirurgové mnohem méně o ženské anatomii pánve a nervy šetřících operacích než o tomtéž u mužů. Tato ignorance vedla k tisícům případů hysterektomií (ve Spojených státech se provádí tato operace častěji než kterákoli jiná) 34
NAŠE NÁLADY
s komplikacemi, jimž by se bylo možné vyhnout, jako je například zeslabený nebo zcela nepřítomný orgasmus či inkontinence moči. Téměř veškerý lékařský výzkum, zvlášť pak výzkum léčiv, se stále provádí na subjektech mužského pohlaví, ať už jde o zvířata nebo lidi. Nyní již nějakou dobu dochází k tomu, že když se na trh dostanou určité léky, začne se mluvit o specificky ženských problémech až mnoho let poté, co se dotyčný lék užívá. Mezi lety 1997 a 2001 bylo z trhu staženo 80 procent léčiv, která představovala větší zdravotní nebezpečí pro ženy než pro muže. Teprve po dvaceti letech na trhu se u léku na spaní Ambien doporučilo, že ho ženy mají užívat pouze poloviční dávku, než bylo uváděno jako obvyklá dávka, protože vyšlo najevo, že jej ženský organismus metabolicky zpracovává jinak, takže jej při původním dávkování měly v krvi víc. Lidé konečně hovoří o tom, že ženy nejsou dostatečně zahrnovány do klinických studií, ale dokud lékařská komunita lépe nerozpozná komplexnost ženského mozku a těla – i to, jak se liší od mužského mozku a těla –, budeme v nevýhodě. Nejsme muži. Jsme ženy. Máme hlubší pocity, projevujeme své emoce častěji a každý měsíc jsme náladové. To je normální. Je to přirozené. A nepotřebujeme nutně pomocí léčiv odstraňovat to, co jsme svou podstatou, jen aby se druzí cítili příjemněji. Ve skutečnosti platí, že jakmile lépe porozumíme svým tělům a svým náladám, uvědomíme si, že jako ženy máme mnoho přirozených prostředků ke zvládání výzev, s nimiž se setkáváme v našich rušných a složitých životech.
35
2. KAPITOLA
Protivné jako hodinky
N
ěkteré dny se cítíte jako rocková hvězda. Jindy zase jako vyhaslá hvězda. Souvisí to do značné míry s fází měsíčního cyklu, v níž se právě nacházíte. Nejlepší náladu budete mít nejspíš v první polovině menstruačního cyklu, v takzvané folikulární fázi, kdy vaječník vyživuje rostoucí vajíčko. Během tohoto období vzrůstá hladina estrogenu, jehož se postupně vylučuje víc než progesteronu. Estrogen přispívá k tomu, že se cítíte svůdné, rády pečujete o druhé a snadno jim odpouštíte – což jsou vlastnosti, které vám pomáhají přitáhnout k sobě partnera a okouzlit ho v době, kdy ve vás zraje vajíčko a připravuje se k ovulaci. Vzhledem k tomu, že estrogen působí jako stresový hormon, drobné potíže po vás sklouznou jako voda po kachním peří. Kdo by nechtěl být ve vaší blízkosti? S vámi je přeci tak dobře! Druhá polovina cyklu, tzv. luteální fáze, trvá dva týdny, od chvíle, kdy se z folikulu uvolní vajíčko, do okamžiku, kdy začnou měsíčky. V tomto údobí převáží množství progesteronu nad množstvím estrogenu a dochází k problémovým náladám. Progesteron může způsobit, že jste poněkud zpomalené a cítíte se rozmrzelé; jeho hladina vrcholí 21. den cyklu. Bezprostředně před menstruací hladina estrogenu výrazně a rychle klesne, stejně jako se u vás scvrknou projevy dobré vůle vůči ostatním. Jestliže jste každý měsíc pravidelně jako hodinky poněkud protivné, je to způsobeno tím, že máte málo estrogenu a hodně progesteronu. Vítejte v premenstruačním syndromu, PMS! PMS je přirozený. Ne že by byl nějak zvlášť příjemný, nicméně je normální. V „bibli“ diagnostiky nemocí, kterou používají psychiatři a nazývá se Diagnostiský a statistický manuál duševních poruch, se však premenstruační dys forická porucha (PMDD, z anglického názvu premenstrual dysphoric disorder), 36
PROTIVNÉ JAKO HODINKY
což je extrémní forma PMS, uvádí jako patologický stav, z čehož vyplývá, že vyžaduje psychiatrickou péči. Asi 3–8 procent žen v reprodukčním věku splňuje kritéria PMDD. Kolem 15–20 procent žen má buď děsivý průběh PMS nebo se u nich vůbec neprojevuje; ostatní ženy patří někam mezi tyto dvě skupiny, a to, do jaké kategorie spadáme, se může lišit měsíc od měsíce. Ještě důležitější je, že v období menarché (počátku menstruačních cyklů v dospívání) a přechodu se PMS má tendenci zhoršovat vzhledem k nevyzpytatelným hormonálním výkyvům, jež tato údobí života provázejí. Náhlé propuknutí v pláč, vznětlivost, pocit, že to nezvládneme a že jsme nedoceněné, nepřekonatelná chuť na čokoládu a neschopnost vstát z gauče – to vše jsou legitimní stavy, které ženy prožívají ve dnech bezprostředně před měsíčním krvácením. Nižší množství estrogenu způsobuje, že hladina serotoninu několik dní před menstruací prudce klesne, což může představovat biologický základ mnoha symptomů PMS. Nízká hladina serotoninu provází depresi, panickou poruchu a obsedantně kompulzivní poruchu (OCD, z anglického obsessive-compulsive disorder), takže nebuďte překvapené, jestliže před začátkem menstruace budete mít tak trochu pocit, že jste zralé na psychiatra. S poklesem hladiny serotoninu jako by se ztenčila pomyslná izolační vrstva chránící vás před vnějším světem. V tomto období jste ještě víc než obvykle fyzicky citlivé na bolest a emočně citlivé na kritiku. Snižuje se i odolnost vůči stresu a cítíte se smutnější, hladovější a vystrašenější, plačtivější a úzkostnější. Kdybychom shrnuly symptomy PMS a porovnaly je s epizodou klinické deprese, spatřily bychom, že se do značné míry shodují. Podstatný rozdíl mezi nimi však spočívá v tom, že jakmile začne perioda, PMS pomine. Kdežto klinická deprese trvá celé týdny nebo měsíce. Typický PMS se objeví tři nebo čtyři dny před začátkem menstruace, ale například u několika mých pacientek začíná již dva tři dny po ovulaci. Začnou mít hroznou depresi a cítí se zoufalé. Snadno se dostávají do sporů se členy rodiny nebo spolupracovníky. Těžko usínají nebo se během noci často probouzejí, jsou nafouklé a rozmrzelé. Několik mých pacientek mne ujistilo, že mají pouze mírný PMS, ale takřka každá si všímá, že toto období před periodou s sebou nese některé výrazné změny nálady. Vzhledem k tomu, že výkyvy nálad v souvislosti s průběhem měsíčního cyklu jsou naprosto normální, nemusíte PMS potlačovat pomocí léčiv, ale bude na místě, když si o něm opatříte potřebné informace. Rovněž velmi doporučuji, abyste si zaznamenávaly průběh cyklu a zapisovaly si, který den vám začala menstruace a ovulace. Jestliže budete mít záznamy týkající 37
NÁLADOVÉ OD PŘÍRODY
se toho, kdy se u vás objevují příznaky určitých nálad, pomůže vám to nejen naplánovat si program na měsíc dopředu, ale mohly byste na základě pozorovaných cyklických výkyvů předem upozornit členy rodiny, a případně i spolupracovníky, co mohou z vaší strany čekat. Budete nejen znát své plodné dny, ale i předvídat, kdy budete emočně zranitelnější a podrážděnější. Můžete si naplánovat, že náročnějším úkolům se budete věnovat v první polovině cyklu, hned po skončení menstruace, kdy jste odolnější. Nejvyšší hladina estrogenu zhruba uprostřed cyklu s sebou nese zlepšení verbálních schopností a jemné motoriky, takže si naplánujte své obchodní prezentace i šití právě na tyto dny. Takové úkoly, které se nejlépe hodí pro někoho s obsedantně-kompulzivní poruchou, jako například úklid skříní, byste pak měly nechat na fázi cyklu, kdy se objevuje PMS. Během PMS jsme rovněž nejméně schopné tolerovat bolest. Není to tedy nejvhodnější doba k návštěvě zubaře nebo k voskové depilaci. Na podobné záležitosti si vyhraďte čas v první polovině cyklu. Obecně mi pacientky říkají, že jsou náchylnější k pláči během dnů před začátkem menstruace. Existuje jev, který se nazývá citlivost vůči odmítnutí a který je často pozorován u pacientů s klinickou depresí. Když má člověk v depresi nízkou hladinu serotoninu, je citlivější takřka na všechno, proto se i snadno urazí nebo má dojem, že ho někdo znevažuje. Úplně stejně to platí i o dnech před menstruací. V tomto období nás nelichotivé komentáře na naši adresu zasáhnou silněji než jindy. Ženy se během PMS snáze rozpláčou, a to zdaleka ne jenom kvůli zlomyslným poznámkám, které vysloví druzí. Zvýšeně reagují na kýčovité, na city hrající reklamy v televizi a na otřepané country písně v rádiu. Jestliže mne dojme takřka k pláči, když vidím na ulici bezdomovce se schizofrenií nebo byznysmena, který se zastaví, aby pomohl turistovi neobratně zápolícímu s mapou, ihned vím, kde se v rámci svého cyklu právě nacházím. Náš citový život se otáčí kolem našich vnitřních hodin, a chceme-li porozumět jejich harmonogramu, musíme jim věnovat pozornost. Zaznamenávejte si proto, kdy cítíte velkou chuť na sex, kdy jste protivné, kdy flirtujete nebo kdy byste nejradši někomu nakopaly zadek a křičely nadávky. Až se důvěrně obeznámíte se svými rytmy, umožní vám to využít přirozených výkyvů nálad a energie ve svůj prospěch; a jediný způsob, jak spolehlivě zpozorovat změny, je stanovit si základní vzorec, s nímž je možné je porovnávat. Tohle je zvlášť důležité, když začínáte nebo přestáváte užívat léky, zvlášť ty – například perorální antikoncepci nebo SSRI –, které navozují nepřirozeně ustálené emoce. Potenciální dopad 38
PROTIVNÉ JAKO HODINKY
těchto léků na náladu, libido a na další aspekty prožívání je dosti reálný a možná zjistíte, že vám víc berou, než dávají.
Co se můžeme naučit od PMS Být ufňukané je jedna věc a možná byste mohly říci, že je to jen roztomilé zhoršení ženské empatie a zranitelnosti; tím to však obvykle nekončí. Zvýšená citlivost, zvlášť pak na kritiku, může vést k výbušné podrážděnosti. Mé pacientky si v PMS všímají, že začínají být utrhačné a snadno naštvané věcmi, jichž si v jiném období cyklu obvykle nevšímají. V reakcích jsou náhle nepředvídatelné a propůjčí se k výrokům a činům, které ve zbylých třech týdnech cyklu ani nejsou v jejich repertoáru. Souvisí to s frontálními laloky, které inhibují emoční centra, což vyžaduje slušnou dávku serotoninu. Jak se blíží období s PMS, snižuje se hladina serotoninu; u některých z nás potom platí, že čím méně času zbývá do menstruace, tím pravděpodobněji dochází k proměně v „náladovou protivku“. Není to však totéž jako nechávat se vyvést z rovnováhy kvůli maličkostem. My se totiž rozčilujeme kvůli reálným věcem, protože obvykle skrýváme svůj zármutek a hněv lépe. Díky vysoké hladině estrogenu jsme zpravidla odolnější. Či dokonce žoviální. Zohledňujeme lépe potřeby druhých a jsme schopny přesvědčivěji zůstat nestranné. Přirozené cykly různých období, kdy o druhé pečujeme méně, a kdy naopak více, korelují s našimi měsíčky. Výstižná přezdívka pro estrogen by mohla znít: hormon „jak si přeješ, miláčku“. Estrogen vytváří závoj přizpůsobivosti. Jeho účelem je povzbuzovat nás k aktivnímu zájmu o to, jak vypadáme, a k přitáhnutí partnera – a poté k pečování a obstarávání členů své rodiny; tento hormon je tedy cele zaměřen na dávání druhým: na zajištění, aby naše děti byly šťastné a naši partneři spokojení. Když hladina estrogenu před menstruací klesne, tento závoj se zvedne. Už nejsme okouzlující a plodné; už se tolik nezaměřujeme na potenciálního tatínka, který se ochomýtá kolem. Nastal čas uklidit dům. Během předchozího času měsíčního cyklu jsme se smiřovaly se spoustou drobností, které týden před začátkem periody jednoduše netolerujeme. Moje rada zní: vezměte si z toho poučení. Možná byste toho tolik neměly pro druhé celý měsíc obstarávat. Nespokojenost, která se periodicky dostavuje, je vlastně darem, šancí provést některé velice nutné změny způsobu, jak žijete a kolik dáváte, jak ohýbáte záda a namáháte se ve snaze splnit očekávání všech ostatních. Svým pacientkám zdůrazňuji toto: myšlenky a pocity, které se vynoří během této fáze cyklu, jsou reálné, autentické. Máte-li pocit, že je toho na vás moc 39
NÁLADOVÉ OD PŘÍRODY
nebo že nejste doceněné, že si na sebe nakládáte víc než váš partner nebo že ve vašem životě chybí rovnováha, je vysoce pravděpodobné, že tomu tak doopravdy je. Mějte na paměti, že náš animální imperativ je rozmnožovat se. Každý cyklus s sebou nese možnost rozšířit počet jedinců daného živočišného druhu. Stejně jako vaše hormony způsobují, že je děloha vystlaná a připravená na nové embryo, budou vás rovněž tlačit k „hnízdění“. Když se žena nachází v posledních měsících těhotenství a hladina progesteronu je nejvyšší, zachvátí ji zběsilá potřeba vysmýčit celý dům a připravit ho na příchod dítěte. Každý měsíc, kdy se vaše tělo připravuje na možnost zahnízdění embrya, vzroste hladina progesteronu a vyvolá menší formu hnízdění. Na konci cyklu se může stát, že žena ucítí nespokojenost s tím, jak vypadá její okolí, a začne ho takřka nutkavě měnit, aby zajistila vhodnější prostředí pro příští měsíc a pro zahnízdění zárodku ve výstelce dělohy. PMS se časově shoduje s dobou duševní inventury, vytvářením zásob a snahou si zajistit, abyste se v životě nacházely právě tam, kde chcete. Každý cyklus je příležitostí k novému začátku, k tomu, abyste „přeonačily“ život tak, jak si přejete. Tomuto kritickému pohledu a kritickým myšlenkám každopádně věnujte pozornost. Nejspíš budou důležitější, než se domníváte, a jsem přesvědčena, že na jejich základě lze také jednat – k našemu prospěchu. Ženská schopnost vcítit se do druhých může být vynikajícím zdrojem užitečných informací a síly a existují důkazy, že největší je právě ve dnech před menstruací. PMS je příhodnou dobou k tomu, abychom se naladily na svou intuici. Vzhledem k nižší hladině serotoninu v tomto období jsme jaksi „drsnější“ a naše vnímání reality je méně zastřené city. Jsou to dny odpočinku a reflexe a je na místě brát ohled na své hlubší pocity. Citlivost se v naší kultuře právě nectí, přesto však má své výhody. PMS je příležitostí k naslouchání vlastnímu tělu a k respektování vlastních pocitů. Důvěřujte své protivnosti způsobené premenstruačním syndromem. A využijte toho ke svému prospěchu i v ostatních obdobích měsíce. Zužitkujte poznání a postřehy, které získáte ve dnech, kdy jste kritičtější, zapište si je a uplatněte je v praxi, až budete po skončení menstruace naladěné zase jemněji a diplomatičtěji. Vyzkoušejte to jeden dva měsíce a zjistěte, zda nedospějete k novým vlastním rozhodnutím.
Čokoláda a další možnosti léčby Jak u deprese, tak u PMS je typická neodolatelná chuť na určité potraviny, nejčastěji s obsahem karbohydrátů. Obvyklým předmětem zájmu bývají jídla, která 40
PROTIVNÉ JAKO HODINKY
dodávají pocit jistoty, jako je chléb, těstoviny a dezerty, zvlášť pak čokoládové. Osobně na dezerty příliš nejsem, ale když se přistihnu, jak slídím ve spíži a zkoumám, zda nezbylo něco z vánočního cukroví, vím najisto, že za dva dny dostanu měsíčky. Existují studie, které tvrdí, že touha po čokoládě během PMS je typická jen pro Američanky, a je tudíž kulturním jevem, a nikoli fyziologicky danou záležitostí. Podle této teorie jsme se v Americe naučily, že je zcela v pořádku jíst při PMS čokoládu, a z tohoto společensky přijatelného chování těžíme, takže si ji v tomto období cyklu hojně dopřáváme. Já tomu však ani na okamžik nevěřím. Za prvé, vaše tělo potřebuje před menstruací víc kalorií a ty mohou okamžitě dodat právě sladkosti. Za druhé, máte nízkou hladinu hořčíku (jejím důsledkem jsou premenstruační migrény) a právě čokoláda hořčík obsahuje. Nejdůležitější kousek skládanky je tu opět serotonin. Při depresi a při PMS, kdy jeho hladina klesne, se vaše tělo snaží tuto nerovnováhu napravit. Začíná to tím, že bažíte po karbohydrátech, konkrétně cukru, a zvlášť pak po čokoládě. Je známo, že konzumace čokolády zvyšuje hladinu serotoninu; snažte se ale místo cukernatých směsí držet spíše komplexních karbohydrátů, jako jsou celozrnné obiloviny, abyste se vyhnuly prudkému nárůstu inzulinu a poklesu hladiny krevního cukru, které po konzumaci jednoduchých cukrů následují. Tryptofan je aminokyselina, kterou vaše tělo používá k tvorbě serotoninu, takže dává smysl, že budete konzumovat potraviny s vysokým obsahem tryptofanu, místo abyste se zaměřovaly na karbohydráty jako takové. V souvislosti s čokoládou říkám svým pacientkám, že někdy může stačit, když budou jíst banány, které jsou bohaté na tryptofan. Pravda je taková, že rovněž mléko, čočka a krůta obsahují hodně tryptofanu, a tmavé maso zvlášť, takže uděláte lépe, když si místo chroustání sušenek a podobných sladkostí dáte merlík nebo se zakousnete do krůtího stehna. Existuje ještě jiný, kaloricky nezatěžující způsob, jak zvýšit hladinu serotoninu: užívání potravinového aminokyselinového doplňku s obsahem L-tryptofanu a 5-hydroxytryptofanu (5HTP), které představují stavební kameny tvorby serotoninu v těle. Potravinové doplňky, vitaminy, minerály a aminokyseliny mohou přinést výraznou úlevu při symptomech PMS, ale než je začnete užívat, bude třeba, abyste si samy nastudovaly potřebné informace, co se doporučuje a jak doplňky užívat. Vzhledem k agresivnímu lobbyingu tyto doplňky nereguluje FDA stejnou měrou jako předepisované léky; může jich být bezpočet variant různých značek, a dokonce i v rámci jedné značky. V mnoha situacích tedy nebude od věci požádat o radu bylináře nebo naturopaty. 41
NÁLADOVÉ OD PŘÍRODY
Při PMS pomáhá rovněž vitamin B6, protože je kofaktorem serotoninové syntézy. Dobrým nápadem je rovněž přibrat si doplněk s obsahem hořčíku, který může snížit úzkost a sloužit jako prevence nespavosti. Hořčík je močopudný, takže přispěje také k odvodnění při nateklých ňadrech a nafouklém břichu. Vápník zase může snížit podrážděnost a může pomoci při nespavosti. Někdy vás zase zbaví zadržované vody v těle, jakož i únavy kofein (anebo ananas či chřest, což jsou přírodní diuretika). Omega-3 kyseliny, jež se nacházejí v mastných rybách nebo v potravinových doplňcích s obsahem rybího tuku, mohou prospět při podrážděnosti. A tohle je asi nejlepší tip, který vám mohu dát v souvislosti s PMS: pravidelné cvičení, zvlášť kardio cvičení může napomoci zmenšit mnoho symptomů PMS a náladovosti vůbec. Ukázalo se, že je stejně tak účinné jako antidepresiva, zlepšuje náladu a hladinu energie a snižuje pocit malátnosti. V mnoha situacích pro vás může každodenní kardio cvičení udělat tolik co SSRI, aniž byste ale přibraly na váze a umrtvily své libido. Důležité je rovněž to, jak se stravujete. Převládající estrogen vede potenciálně k silnějšímu krvácení. Hormony ve zpracovaném mase a určité chemikálie v plastech, mýdlech a pesticidech mohou napodobovat estrogen, jako například sója, která se přidává do mnoha průmyslově zpracovaným potravin. Jestliže jíte maso a drůbež, vybírejte si je pouze v bio kvalitě nebo alespoň bez hormonů, protože hormony používané v masném průmyslu mohou vyvolat silnější krvácení. Mé pacientky, které se daly na vegetariánskou nebo veganskou dietu, mají slabší menstruaci a méně trpí křečemi. Pro lepší průběh měsíčního cyklu je rovněž velmi podstatné, zda máte optimální váhu. Čím víc máte tuku, tím víc estrogenu bude vaše tělo vytvářet, takže máte-li těžší symptomy PMS nebo zvlášť těžký průběh menstruace, snažte se zhubnout. Klíčové je načasování. Spousta věcí může být ovlivněna tím, kdy máte nebo nemáte sex. Například to, kdy jste začali pohlavně žít a jak často máte pohlavní styk, může mít dopad na vaši plodnost. Pokud jste začaly dříve a sexu se věnujete jednou týdně, je pravděpodobnější, že budete mít pravidelnější cyklus. Sex jednou za týden, když se pravidelně vystavujete feromonům, také obnáší menší pravděpodobnost těžšího a bolestnějšího průběhu menstruace, a naopak větší pravděpodobnost, že vaše plodnost bude v pořádku, a dokonce i to, že budete mít menopauzu nejspíš později. Zde je ještě jeden důležitý tip: když se vyhnete pohlavnímu styku a orgasmu během menstruace, je to možná přesně to, co vaše děloha v dané období potřebuje. Ze skupiny žen, které měly těžký průběh men42
PROTIVNÉ JAKO HODINKY
struace, mělo 83 procent během krvácení sex, na rozdíl od 10 procent žen ze skupiny s lehčím průběhem měsíčků. Na velmi těžký průběh PMS, který má dopad na běžné fungování (absence v práci nebo ve škole, nemožnost vykonávat domácí práce, velké hádky se všemi okolo), se mohou předepisovat léky. Psychiatři obvykle předepíšou SSRI nebo SNRI (inhibitory zpětného vychytávání serotoninu a noradrenalinu, jako je Effexor, Pristiq a Cymbalta; viz dodatek, kde jsou uvedeny podrobnosti). Tyto léky můžete užívat celý měsíc nebo pouze týden před začátkem periody. Léčiva s kratším eliminačním poločasem, zde nebudou zcela vhodné, protože když je přestanete brát, bývá to obvykle nepříjemné; nemusíte se přeci každý měsíc potýkat s absťákem po antidepresivech. Dávám přednost léku Lexapro, který začne působit rychle a je snazší s ním přestat. Mám poměrně dost pacientek, které dříve užívaly antidepresiva denně, ale nyní je berou jen čtyři až sedm dní před začátkem menstruace měsíčně – tento způsob může být docela účinný. Další možnost léčby je přejít na perorální antikoncepci, která vytváří stabilní hladinu hormonů. Pro mnoho žen se tím PMS výrazně zmenší, stejně jako i menstruační křeče a silné krvácení. Často se stává, že čím déle užíváte antikoncepci, tím slabší máte menstruaci. Lze rovněž užívat perorální antikoncepci neustále, přičemž je vynecháte jenom třikrát až čtyřikrát ročně, abyste měly jinak zastavenou menstruaci. Kontinuální užívání antikoncepčních pilulek doporučuje více gynekologů, zvlášť pak pacientkám s endometriózou (která způsobuje mimořádně bolestivou menstruaci). O tom, jak často je třeba přestat užívat hormony, abyste umožnily děloze zbavit se výstelky, se diskutuje, ale FDA schválila užívání hormonální antikoncepce Seasonale a Seasonique, které umožňují krvácení pouze čtyřikrát ročně. A chodí ke mně pacientky, které menstruují ještě méně často. Mám však několik námitek a varování týkajících se perorálně užívané antikoncepce, takže bych preferovala, abyste se do ní nehrnuly jen kvůli snaze potřít PMS, dokud si nepřečtete následující.
Hanebné tajemství antikoncepčních pilulek Užívání antikoncepčních pilulek na PMS není řešení pro každého. Stabilní hladina hormonů nás může potenciálně zbavit rázem spousty věcí, není to pro nás ale přirozené. Nesmírně těžko se předpovídá, komu pilulky prospějí, a komu ne. Mám pacientky, pro které je typická velká náladovost a nevyzpytatelnost, jako by 43
NÁLADOVÉ OD PŘÍRODY
je celý měsíc vláčelo sem a tam rozbouřené moře hormonů. Těmto pacientkám se často daří na pilulkách lépe, protože jejich náladovost i PMS se po několika prvních měsících užívání antikoncepce zmírní. Pro ně znamenají pilulky stabilizaci, protože jim zajistí stálou hladinu stejných hormonů každý den, což potřebují, aby zvládaly své nálady a minimalizovaly PMS. Nezřídka mé pacientky však zjišťují, že nesnášejí, jak je pilulky rozcitlivují, a poté co vyzkouší několik různých druhů za rok, se zcela vzdají myšlenky, že by kontrolu početí řešily perorální hormonální antikoncepcí. Na tyto pacientky působí pilulky destabilizačně. Následující větu jsem slyšela nesčetněkrát od nových pacientek, když jsem se jich zeptala na antikoncepci: „Z těch pilulek jsem šílela.“ Doslova. Není jasné, proč o tomto úkazu mluví v mé ambulanci tak mnoho žen, s výjimkou skutečnosti, že za mnou chodí kvůli depresi, a nikoli jen premenstruačnímu syndromu. V jedné studii prováděné se ženami, které začaly užívat antikoncepční pilulky, jich 16 procent pozorovalo, že se jim zhoršil psychický stav, a u 71 procent žen se to jejich psychiky nikterak nedotklo. Ženy, které již před užíváním pilulek trpěly premenstruačním syndromem, hlásily během užívání pilulek výrazné zlepšení, kdežto ženy s historií deprese, a nejen PMS, vykazovaly zhoršení psychického stavu. Některé ženy jsou prostě citlivější na hormony, které ovlivňují psychiku, než jiné. Pilulky fungují tak, že jenom prezentují dost estrogenu a progesteronu hypofýze, takže ta se domnívá, že k ovulaci již došlo, a nedá tudíž podnět k uvolnění vajíčka. Estrogen a serotonin se vzájemně usměrňují prostřednictvím komplikovaného tance podobně jako mnohé další věci v mozku a těle. Všechno, co má dopad na estrogen, bude mít dopad i na serotonin. Jeden z možných důvodů, proč antikoncepční pilulky způsobují, že se některé ženy po nich cítí jako blázni, je, že estrogen vyvolává tvorbu serotoninového receptoru 5HT2A. Je to receptor, který zprostředkovává účinky halucinogenů, jako například LSD, a na který cílí některá antipsychotika. Asi třetina žen má rozdílné varianty tohoto receptoru, který může vyvolávat problémy, když je hladina estrogenu vyšší. Ale větším viníkem bude pravděpodobně progesteron. Syntetický progestin působí na naši psychiku přímo strašně a asi 10 procent žen jej naprosto není schopno snášet. Co se týče dopadu na nálady, jsou antikoncepční pilulky Yaz a Yasmin lepší, patrně díky jedné komponentě, jíž je drospirenon, který se více podobá tělem vytvářenému progesteronu než jiné syntetické látky, nebo díky skutečnosti, že se chová více jako diuretikum, přičemž snižuje zadržování vody během premenstruační fáze. (Otoky působí na mozek špatně.) 44
PROTIVNÉ JAKO HODINKY
Dalším důvodem, proč mohou perorálně užívaně antikoncepční pilulky zhoršovat náladu, je, že syntetické hormony narušují metabolismus tryptofanu a vitaminu B6, které jsou nezbytné pro tvorbu serotoninu. Jestliže užíváte pilulky, měly byste užívat rovněž vitamin B6. Dalo by se říci, že antikoncepční pilulky v zásadě klamou tělo a vyvolávají v něm dojem, že je již těhotné, takže neuvolňuje žádné vajíčko. Rovněž děložní hrdlo je uzavřené hustou hlenovou zátkou jako v těhotenství. Vzhledem k tomu, že žádný řidší hlen nevytéká, mohou antikoncepční pilulky způsobit, že je vagína sušší, a pohlavní styk tak může působit bolest. Jestliže tyto pilulky neužíváte, můžete podle hlenové zátky snadno sledovat svůj cyklus a plodná období. Uprostřed cyklu se hlen uvolňuje a vytéká a podobá se svou konzistencí vaječnému bílku. V plodném období příroda zajišťuje, abyste měly vlhčí vagínu, když to potřebujete. Užíváte-li pilulky, plodné nejste, takže se vylučuje méně hlenu a vagína není zvlhčená. Mnoha ženám se s užívání pilulek zlepšuje pleť; díky estrogenu je hladká a narůžovělá. Rovněž se vám trochu zvětší prsa jako při těhotenství, což je nejspíše dáno uměle navozenou stabilní hladinou progesteronu. Lehčí průběh krvácení, méně pupínků a rozkošná ňadra – chápu, že to může znít skvěle, ale existují i stinné stránky hormonální antikoncepce. Za prvé, je tu téma přibírání na váze, či přesněji řečeno, změny v rozložení váhy. Estrogen diktuje, kam se v těle ukládá tuk. Ztloustnete na bocích a hýždích a také v horní zadní části paží. Je k tomu logický důvod. Ženy s potenciálem rodit děti potřebují mít těžiště na jiném místě. Jestliže máte ve svém lůně nosit dítě, potřebujete zátěž na zadní straně svého těla; estrogen způsobuje plošší břicho, protože tam se tuk ukládat nemusí. (Pro vaši informaci, když jste v perimenopauze, začíná se vám na břiše ukládat tuk proto, protože vám ubývá estrogenu. Pozor tedy na menopauzální „panděro“!) Za druhé, perorálně užívaná antikoncepce může skutečně zasáhnout vaši chuť na sex. Říkám svým pacientkám, že je to její „malé hanebné tajemství“. Pro některé ženy může úleva, že se nemusejí bát nechtěného těhotenství, znamenat, že si lépe užijí sex, ale spousta žen je nešťastná, když zjistí, že jejich chuť na sex a schopnost dosáhnout orgasmu pilulky udusily. Působí při tom dva faktory: první je ten, že čím déle užíváte pilulky, tím nižší máte hladinu testosteronu a tím menší je postupem času i vaše apetence. Přídavné perorální užívání estrogenu zvyšuje hladinu takzvaného hormonu sexu vázajícího globulin (SHBG, z anglického sex hormone binding globuline), což je bílkovina v krvi, která na sebe váže testosteron, takže nakonec máte méně v krvi kolujícího „volného“ testosteronu, 45
NÁLADOVÉ OD PŘÍRODY
konkrétně jednu desetinu až dvacetinu normální hladiny. Jestliže se tento hormon naváže, nezasáhne receptor, takže je pro váš mozek neužitečný. A co hůře: z výzkumu vyplynulo, že ženy, které přestaly užívat antikoncepční pilulky, měly ještě po čtyřech měsících čtyřikrát vyšší hladinu SHBG než normálně. Když jsem mluvila s jedním z lidí provádějících tento výzkum, bylo mi řečeno, že se hladina nikdy nevrátí do normálu. Jiný gynekolog mi sdělil: „Tohle by mělo být správně uvedeno jako varování na krabičce s antikoncepčními pilulkami.“ Ale místo toho je to téma, o němž nikdo nemluví. Testosteron, kterého mají muži dvacetkrát víc, se vyskytuje rovněž u žen, a je to hlavní hormon, který má na starosti pohlavní pud a touhu. Během jedné části ženského měsíčního cyklu se testosteron vylučuje vyšší měrou a poté jeho hladina zase klesá; nejvíc je ho ve dnech, kdy je plodnost nejvyšší, tedy uprostřed cyklu. Normální hladina testosteronu se nejen mění během cyklu, ale stoupá a klesá i během dne (u většiny žen je ráno vyšší) a v reakci na různé okolnosti a chování (stoupá po intenzivním cvičení, úspěchu v práci a pravidelném sexu). Hladina testosteronu u žen má tendenci být nejvyšší krátce po dvacátém roce života a snižuje se po menopauze, kdy konec konců klesá i tvorba všech ostatních hormonů. Nejvíce testosteronu je tedy nejen uprostřed cyklu, ale také během kratšího období kolem čtyřicátého roku života, kdy žena dosahuje svého „se xuálního vrcholu“ a kdy je testosteronu relativně víc než jiných hormonů. Když ale užíváte antikoncepční pilulky, o tohle všechno přicházíte.
Ovulace a feromony: volba mezi mizerou či tátou Mnoho žen zakouší během celého menstruačního cyklu výrazné rozdíly nejen v hladině hormonů, ale i v chuti na sex. Teprve po čtyřicátém roce jsem si uvědomila, jak velice se mé libido, a hlavně i mé pocity ohledně mého manžela, mění z týdne na týden. Když jsem se s tímto tématem setkala v knize Sexy Mamas (Sexy mámy), potvrdilo se mi to: „Můj manžel už ví, že v rámci cyklu mám jeden týden romantické pocity, jeden týden bych se pořád chtěla milovat, další týden poněkud zpomaluji a poté celý týden žádnou touhu necítím. Už s tím zkrátka počítáme.“ Plodnost se postupně zvyšuje až do ovulace a po ní prudce klesá. Podle toho vypadá i vaše touha se milovat. I když většina primátů má jen určité období, kdy se páří, obvykle se předpokládá, že žena takto vymezené období nemá a že je sexuálně přístupná celý měsíc, což se označuje jako „rozšířená sexualita“. Jak jste si 46
PROTIVNÉ JAKO HODINKY
možná samy všimly, v rámci měsíčního cyklu je několik dní, kdy jste naladěné na sex víc než jindy, a Matka Příroda přesně ví, kdy to má být. Ženy jsou nejčastěji „sexuchtivé“ uprostřed cyklu, kdy jejich plodnost vrcholí, během jednoho dvou dní před uvolněním vajíčka, kdy mají nejvyšší hladinu testosteronu. Tato ovulační smršť, optimální plodnost a nejvyšší hladina testosteronu společně způsobí, že se z vás stává (budoucí) nažhavená máma. Když je takto nažhavená samice paviána, zčervená jí zadnice (nazývá se to estrus), což signalizuje samcům v okolí, že je připravená na sex. Lidé to až tak zřetelně najevo nedávají, ačkoli vysoká hladina estrogenu uprostřed cyklu nám způsobuje rozšíření cévek v tvářích, což ještě víc přispívá k jejich přirozenému červenání. Ze studií vyplývá, že muže přitahují ženy oblečené do červené barvy víc, než když na sobě mají jinou barvu. Muži rovněž považují za pravděpodobnější, že žena, která nosí červenou, je sexuálně aktivní. To může být dáno zčásti kulturními a zčásti biologickými faktory. Ženy se tím možná nevědomky řídí, když na setkání s atraktivním mužem často volí červené oblečení. Ovulace každý měsíc je jedinou dobou, kdy je takřka zaručeno, že budete nažhavené na sex; vaše touha vzplane snadněji a vaše sexuální reakce bude silnější. Během těchto dnů vrcholí i pocit atraktivnosti. Uprostřed cyklu, kdy máte ovulaci, dochází k důležitým věcem nejrůznějšího druhu. Hladina oxytocinu je nejvyšší, což znamená zvýšený počet orgasmů a touhu se sbližovat s druhými. Vyšší je i hladina testosteronu a estrogenu, což způsobuje, že jste mimořádně receptivní a nažhavené. Dokonce se vám i víc rozšiřují zorničky, když uprostřed cyklu spatříte svého sexuálního partnera, což ale neplatí, když užíváte antikoncepční pilulky. Disponujeme celým repertoárem chování, kterým dáváme nepokrytě najevo, že jsme plodné. Ženy, které mají ovulaci, se s větší pravděpodobností cítí sexuálně atraktivní a vybírají si provokativní, přiléhavé oblečení. Během plodných dnů se oblékají přitažlivěji, nosí víc šperků a voňavek a častěji si vyjdou ven. Je rovněž pravděpodobnější, že si užijí příležitostného sexu, a méně pravděpodobné, že bude použit kondom. Ženy se kolem ovulace cítí přitažlivější a muži zkoumající jejich fotografie jsou schopni určit, které ženy jsou blíže ovulaci a snaží se vypadat atraktivněji. Podle studií zaplatí muži striptérkám, které ovulují, více peněz než těm, které neovulují, a považují hlas žen v období ovulace za více sexy než hlas žen, které se nacházejí v jiné fázi cyklu. Během jednoho dvou dnů, kdy se uvolňuje vajíčko, podněcují hormony (zvlášť pak testosteron) vaše tělo, aby si někam vyrazilo a našlo si dárce spermií. 47
NÁLADOVÉ OD PŘÍRODY
A ne jen tak ledajakého dárce. Evoluce nám diktuje, abychom si našly nejkvalitnějšího a nejvhodnějšího partnera, který předá genetický materiál naší rodové linii. Když však potkáme alfa samce, nejlepšího lovce, neznamená to, že bude zároveň nejlepší v ochotě se dělit o svůj čas a zdroje. Ženy si rovněž během ovulace pravděpodobněji vybírají „neposlušného kluka“ – muže se strništěm a motorkou, který vás možná vzrušuje, ale asi se s vámi neusadí a nepomůže vám vychovávat potomky. Tato dvojí sexualita se označuje jako konceptivní a nekonceptivní. Někteří badatelé zaměření na sexuální chování nazývají toto dilema „mizera versus táta“. Když jsme v plodném období, chceme mizeru, a když se nacházíme v jiném období cyklu, chceme typ táty. Mladší ženy, které chodí do mé ambulance, mají tendenci vybírat si muže, kteří je vzruší a upoutají, kteří něčím vynikají, ale jsou nedosažitelní. Ženy dávají přednost mužům s hlubokým hlasem (kteří mají více testosteronu – a také větší sklon k nevěře), když chtějí krátkodobý sex, ale ne když chtějí budovat dlouhodobý vztah. Bezpočtukrát jsem si s těmito pacientkami důvěrně povídala o jejich výběru mužů. Jak zrají, často jim připomínám, že je třeba změnit kritéria; že nyní už hledají manžela, a nikoli přítele. Když se ženy nacházejí v období ovulace, jejich volba sexuálního partnera je zaměřena na maskulinní rysy, které svědčí o dobré genetické výbavě, o DNA alfa samce. Když v plodném období nejsou, rovněž hledají muže, ale více je přitahuje „negenetický materiál a pomoc“, tedy muž se zdroji, který se bude držet v blízkosti a pomůže s výchovou dětí. Ženy, bez ohledu na své vlastní bohatství, mohou i přesto hledat muže s adekvátními zdroji a společenským statusem. Je jasné, že máte práci a dobrou úvěruschopnost a že muže k ničemu nepotřebujete, ale váš mozek se podobá mozku jeskynní ženy víc, než jste asi ochotné připustit. Od dob, kdy jsme žily ve společnosti lovců a sběračů, se v naší genetické výbavě změnila spousta věcí. Přirozeně nás přitahují muži, kteří nejen mají peníze, moc a určité společenské postavení, ale kteří prokázali, že jsou také ochotni se o to vše dělit. Nejen pár týdnů. Ženy v době ovulace považují klasicky mužné tváře za atraktivnější, o všem v neplodném období si vybírají muže s méně ostře řezanými rysy. Ženy v plodném období to také víc přitahuje k mužům, kteří se chovají dominantně a soutěživě. Když jsme plodné, jde nám o genetický materiál, nikoli o společensky uznávané hodnoty, což znamená, že jestliže máte vážný vztah s mužem typu „táta“, stejně můžete uprostřed cyklu flirtovat s mizerou. Podobně jako pro muže je i pro nás přirozené hledat geneticky nejlepšího dárce pro naše potomstvo. 48
PROTIVNÉ JAKO HODINKY
A rovněž jako muži – dokonce i s vrabcem v hrsti – se stejně ohlížíme ještě jinde. Ženy, které už mají partnera, si pravděpodobněji vyberou vůni dominantních mužů, kdežto single ženy reagují na vůni mužů, kteří jsou starostliví a ochotní se vázat. Může to tak být dokonce i tehdy, když má žena jako partnera muže, jenž je dobrý poskytovatel (táta); uprostřed cyklu si žena nemůže pomoci, ale bude se cítit přitahována k muži, který jí může poskytnout své výjimečné geny pro jejího dalšího potomka (mizeru). Co se tedy stane se ženou, jež užívá antikoncepční pilulky a nikdy u ní nenastane plodné období? Přesně to, co byste mohly čekat od stabilních hormonů. Nezažije vrcholící hladinu oxytocinu uprostřed cyklu, která by u ní vyvolala jak chuť se sbližovat, tak orgasmy, ani u ní nenastane prudký vzrůst hladiny estrogenu nebo testosteronu, jenž rozdmýchává touhu. Co se týče mozku, tam už jako by se stalo. Jestliže jsou už buchty v troubě, není třeba volat pekaře, a tak se ovulační preferování mizery nekoná. Ženy na pilulkách se chovají jako ženy, které již otěhotněly, a zaměřují se tedy na přitáhnutí muže s jinými vlastnostmi, než je mužná genetická výbava. Uživatelky antikoncepčních pilulek vykazují slabší – nebo žádné – preference maskulinity, která by se odrážela v tváři nebo hlase. Biologické puzení k jídlu, pití a sexu zajišťuje především naše vlastní přežití, a poté i přežití našeho potomstva. Je jasné, že muži a ženy se k tomu staví odlišně, zaměřují se na jednotlivé atributy, které považují za důležité. Při hledání nejlepších možných genetických dárců se muži řídí zrakem a ženy nosem. Muži se ve skutečnosti pravděpodobněji zamilovávají na první pohled a neuropředstavy mužů v prvních fázích zamilovanosti nacházejí svůj výraz ve zvýšené aktivitě vizuálních center. Muži se podvědomě řídí symetrií tváře, zářivou pletí a především poměrem mezi obvodem pasu a boků. To vše jim pomáhá poznat, zda je žena zdravá a schopná rodit děti. Když jde o pohlavní spojení, jsou ženy ovlivněny pachem. Čich je nejstarší a nejméně zprostředkovaný smysl a jeho centrum v mozku zpracovává informace rychleji než centra jiných smyslů. Vzhledem k tomu, že mozkové čichové buňky jsou vzdáleny jen jednu synapsi od našeho emočního centra amygdaly, nemáme ve skutečnosti žádnou kontrolu nad tím, zda se nám nějaký pach líbí, nebo nás odpuzuje. Ženy mají citlivější čich a zpracování čichových vjemů včetně feromonů se u nich díky estrogenu odehrává ve větší části mozku. Estrogen nám pomáhá zaregistrovat feromony – charakteristickou vůni potenciálního partnera – obratněji, než je tomu u mužů, zvlášť pak během ovulace, kdy je hladina estrogenu nejvyšší. K optimálnímu spojení potřebujeme někoho, kdo je 49
NÁLADOVÉ OD PŘÍRODY
odlišný, ale ne příliš jiný: někoho, kdo je geneticky podobný a kompatibilní, ale není příbuzný. Určit to nám umožňují feromony z mužských potních žláz. Ženy preferují pach cizího podpaží před pachem rodinných příslušníků, což je nestárnoucí signál zabraňující příbuzenskému křížení. Když jde o volbu sexuálního partnera, odehrává se toho na nevědomé úrovni tolik, že nad tím skutečně nemáme příliš kontrolu. Dobrým příkladem jsou zmíněné feromony. Když mi pacientka říká, že má nového přítele, obvykle se jí zeptám, zda se jí líbí, jak tento muž voní. Tím nemyslím jeho kolínskou nebo deodorant, a už teprve ne jeho pach, když přijde z basketbalového hřiště, nýbrž jeho přirozenou vůni. „Když strčíte nos do jeho podpaží, máte blažené pocity?“ Byly byste překvapené, jak často slyším halasnou odpověď ano! Když řeknou: „Mohla bych se tam okamžitě přestěhovat,“ pak vím, že je to dobrá volba. To, jak vám někdo voní, je nesmírně důležité. Je to jeden z důvodů, proč nejsem velkým fanouškem randění on-line. Feromony nám pomáhají vybrat si pro sebe ideálního partnera a tento proces je založen primárně na naší genetice, a nikoli na photoshopem upravených „selfíčkách“. V roce 1995 provedl švýcarský badatel Claus Wedekind studii, která vešla ve známost jako experiment zpocených triček. Požádal ženy, ať si přičichnou k tričkům, která nosili muži po tři dny bez sprchování a bez použití kolínské. Wedekind zjistil a další výzkum potvrdil, že většinu žen přitahovala vůně, jejíž hlavní histokompatibilní komplex (MHC, z anglického major histocompatibility complex) byl výrazně odlišný od jejich vlastního. MHC vypovídá o rozsahu odolnosti vůči různým nositelům nemocí. Když se chcete s někým pohlavně spojit, budete nejspíš stát o někoho, kdo má odlišnou imunitu než vy, tak aby měl váš potomek prospěch z obou rodičů. V optimálním případě budou mít děti větší obranyschopnost vůči nemocem než jeden nebo druhý rodič. Příliš podobné imunitní systémy potenciálních rodičů mohou vést ke komplikacím, co se týče plodnosti a těhotenství. Rovněž platí, že pokud se žena spojí s mužem, jehož genetické ustrojení je příliš podobné jejímu, je pravděpodobnější, že mu bude nevěrná. Čím více genů mají oba společných, tím pravděpodobnější je, že ji budou přitahovat jiní muži. Dojmy z feromonů se zpracovávají nevědomky, nicméně nedávno se tomto tématu začalo víc hovořit. Ve Spojených státech proběhla řada večírků s propocenými tričky na způsob Wedekindova experimentu. Pozvaní muži byli požádáni, aby si přinesli tričko, které měli na sobě dvacet čtyři hodin (i v noci). Bylo jim přiděleno číslo a tričko bylo vloženo do dokonale izolujících plastových 50
PROTIVNÉ JAKO HODINKY
sáčků se zipem. Ženy si čichaly k tričkům, vybraly si to, jehož vůně se jim líbila nejvíc, a pomocí čísla si našly onoho šťastlivce, s nímž si posléze daly schůzku. Organizátoři „feromonových večírků“ říkají, že tímto způsobem vytvořili stabilní páry. Chcete-li si zajistit šťastné manželství, řiďte se svým nosem. Když vás přitahují něčí feromony, může vám to pomoci přenést se přes výraznější kolize ve vztahu. Nasátí vůně toho druhého napomáhá vytváření pouta. Primáti se chovají prosociálně a upevňují svazky ve svém společenství vzájemným opečováváním, k němuž patří například sezení ve vzájemné blízkosti na zemi, vdechování pachu druhých a probírání se kožichem druhého, vybírání a požírání hmyzu. Až se příště rozčílíte na svého partnera, přivoňte si k jeho podpaží nebo k jeho tričku a pozorujte, zda vám to nepomůže poněkud smířlivěji přistupovat k tomu, jaký je a co máte společného. Jestliže máte děti, čichejte i k nim. Výzkumy potvrzují, že i mezi dítětem a matkou se vytváří vazba prostřednictvím feromonů. Muži považují nejen ženinu viditelnou sexuální přitažlivost za nejvyšší, když se žena nachází uprostřed cyklu, ale v té době se jim líbí víc i jejich vůně. Jestliže však užívá antikoncepční pilulky a neovuluje, nedisponuje stejnou „cyklickou přitažlivostí vůní“, jakou mají ženy s přirozeným cyklem. Ještě významnější je skutečnost, že když ženy užívají perorální antikoncepci, ovlivňuje to způsob, jak vyhodnocují feromony z hlediska významných kritérií genetické kompatibility. Ženy na pilulkách nereagují stejně na signály obsažené v mužském pachu. Mají tendenci vybírat si partnery, kteří jsou jim podobnější, a nikoli „jinější“. Skotský badatel Tony Little zjistil, že schopnost žen odhadnout muže jako potenciálního manžela se drasticky změnila, když užívaly perorální antikoncepci. V rámci experimentu s propocenými tričky si ženy na pilulkách vybíraly muže víceméně náhodně nebo, což je ještě horší, dávaly přednost těm, kteří měli podobnou imunitu jako ony. V jedné studii je uveden postřeh, že když žena užívající antikoncepční pilulky je přestane brát, dost možná zjistí, že je s někým, kdo je pro ni víc jako bratr než milenec. Dobrá zpráva zase je, že pravděpodobně uloví tátu, a ne mizeru. Ženy užívající pilulky upřednostňují méně mužné muže, což by mohlo znamenat, že jako takoví se budou více držet rodiny a věnovat se výchově dětí. Chcete však někoho takového? Ženy, které užívaly antikoncepci, když si vybíraly partnera, byly víc sexuálně neuspokojené a partner jim nepřipadal tak atraktivní. V případě rozchodu to byly většinou ony, kdo ho iniciovaly, a nikoli muži, a také si stěžovaly na rostoucí míru neuspokojivosti vztahu v oblasti sexu. Zároveň byly ale spokojenější s tím, jak se o ně jejich partneři starali, a nezřídka byly jejich vztahy delší. 51
NÁLADOVÉ OD PŘÍRODY
V dnešní době doopravdy doporučuji svým pacientkám, které užívají perorální antikoncepci, aby ji vynechaly alespoň na tři až čtyři cykly, aby si tak mohly být jisté, že muž, s nímž se seznámily, když užívaly pilulky, je stále mužem, kterého chtějí mít v posteli i další roky a založit s ním rodinu, i ve chvíli, kdy antikoncepci neužívají. Když už máte vážnou známost, je značně komplikované vysadit antikoncepci a zkoumat muže, pro něhož jste se již rozhodly. Lepší je vybírat si partnera v době, kdy nejste pod vlivem žádných jiných hormonů než svých vlastních, což znamená, že když se poohlížíte po muži svých snů, je vhodné si najít nehormonální formu antikoncepce – například kondomy, nitroděložní tělísko, pesar nebo cervikální klobouček. Rovněž doporučuji strávit nějaký čas v jeho podpaží, abyste si byly jisté, že je to opravdu on. Nedělám si legraci. Tělo, nenarušované, má ohromnou intuici a stojí za to mu naslouchat.
52
ČÁST II.
MILOVÁNÍ, MILF, MONOGAMIE A MENOPAUZA
3. KAPITOLA
Milujeme se mozkem
T
o, jak fungujeme, co se týče nervové soustavy a hormonů, má co dělat s tím, jak myslíme a cítíme – a kdy si to myslíme a cítíme. Ale na tělo i mysl mají mocný dopad i vztahy. Během prvních několika měsíců přitažlivosti se vytvářejí opojné směsi neurostransmiterů, které nemůže napodobit žádná droga ani lék. Jako psychiatrička vám řeknu tohle: když se ženy zamilují, jsou z nich manické, obsesivní, za iluzí se ženoucí závislačky. Z naprosto neromantického hlediska je zamilovanost neurální mechanismus výběru partnera, který evolučně vznikl za tím účelem, aby se zajistilo, že se roztoužíme, staneme se posedlé nějakým člověkem a usilujeme o něj, protože jsme přesvědčeny, že nám zajistí nejen nejzdravějšího potomka, ale že také toto dítě bude živit a starat se o něj, až se narodí. Zamilovanost znamená složitý tanec v mozku a těle, který nás motivuje a soustředí na to, abychom se s tímto preferovaným partnerem spojily. V raných stadiích může být těžké rozlišit touhu po tělesném spojení a zamilovanost. Vývoj od přitažlivosti k připoutání představuje jak fyzický, tak citový proces. (Připoutání, což je fáze, která nastává po fázi přitažlivosti, má v mozku svůj vlastní chemismus, k němuž se dostanu v následující kapitole.) Klíčovou chemickou komponentou přitažlivosti je dopamin, jenž podtrhuje zkušenosti, jako je věnování pozornosti, vnímání rozkoše a vyhledávání odměny. Dopamin nám říká dvě věci: „všimni si této důležité skutečnosti“ (což se označuje jako významný prvek) a „tohle je příjemné, udělej to zas“. Systém neurálních sítí souvisejících s odměnou a uspokojením stojí na dopaminu, jejž by bylo možné nazvat molekulárním úhelným kamenem závislosti. Na drogách, které zvyšují hladinu dopaminu, jako kokain a speed, je tudíž mnohem snazší si vytvořit závislost než na jiných. Mnoho vědců je přesvědčeno, že droga nemůže 55
M I LO VÁ N Í , M I L F, M O N O G A M I E A M E N O PA U Z A
být adiktivní, jestliže by alespoň sekundárně nevyvolávala zvýšený přenos dopaminu. Když se zamilujete, díky dopaminu bažíte po svém novém miláčkovi a vysloveně ho potřebujete. Objekt vaší lásky je jedinečný, částečně protože ho dopamin označil jako významný prvek. Experimenty s hraboši prériovými, kteří jsou typicky monogamní, prokázal, že vyšší hladina dopaminu způsobuje, že upřednostňují konkrétního partnera, a blokuje snížení dopaminu v souvislosti s preferováním tohoto partnera. Antropoložka Helen Fisherová skenovala mozky lidí, kteří byli hluboce zamilovaní, a zjistila, že jejich dopaminergický systém odměn byl vysoce stimulován, což připomínalo skeny mozku lidí, kteří užili vysokou dávku kokainu. Ocasaté jádro v mozku (caudatus nucleus), což je oblast živící se dopaminem, bylo zároveň více zásobováno krví. Ocasatému jádru se někdy říká „myšlenkový motor“, protože řídí tělo, aby se přiblížilo k cíli, motivuje vás, abyste šli po tom, co vám přinese odměnu. Dopamin zajišťuje, aby to byl příjemný proces, a dále toto chování posiluje, abyste ho s radostí opakovali. Pro závislost jsou typické tři věci: senzitizace, tolerance a abstinenční příznaky. Po čase vyvolávají bažení již malé dávky, k dosažení stejného potěšení je třeba většího množství látky a abstinování vyvolává hrozné pocity. Stejné zvyšování chtění, chuti a touhy lze pozorovat jak u závislosti na droze, tak i na miláčkovi. Mé pacientky, s nimiž se právě rozešli jejich partneři, se obvykle oddávají pláči, spánku a holdování jídlu a alkoholu. Jestliže se dáte se svým ex opět dohromady, část chemických procesů vyvolávajících příjemné pocity opět naskočí, což vás přesvědčí, že je osudem dáno, že spolu máte zůstat. Ale nenechte se obloudit touto farmakologickou party, která se vám nastěhovala domů: také závisláci se cítí při recidivě dobře – alespoň zpočátku. Tyto pocity totiž nutně neznamenají, že on je ten pravý, ale mohly by ilustrovat, proč je tak mimořádně příjemný sex na usmířenou. Pohádáte se; cítíte se zvlášť strašně, když jste od milované bytosti odděleni, a mnohem mnohem lépe a nádherněji, když se zas spojíte. Dopaminový systém odměny posiluje nejen potěšení, ale i očekávání ještě větší rozkoše a motivaci jí dosáhnout. Právě to může být biologická logika, která stojí za prastarou radou hrát si na nedostupné a za radami, jak „randit“ v knize The Rules (Pravidla). Ze studií vyplývá, že když se odměna ve hře získá příliš brzy, snižuje to intenzitu a trvání dopaminové aktivity v mozku. Oddalování vítězství poskytuje největší potěšení, což potenciálně prospěje vám oběma. 56
MILUJEME SE MOZKEM
Ale za blažený pocit, že jste našly toho pravého, nemůže pouze dopamin. Když se zamilujete, stimuluje to vylučování noradrenalinu (což je chemický příbuzný adrenalinu), který ve vás vyvolává neustálé nadšení a dodává vám energii, potí se vám dlaně a máte rychlejší tep. Noradrenalin roztočí všech pět smyslů na plné obrátky, abyste byli všímavější a zapamatovali si každý detail svého milostného objektu a jeho dopadu na vás. Váš mozek a tělo jsou maximálně bdělé, připravené k akci i reakci. Jako byste v tomto období ani nemuseli tolik spát. A když na to přijde, ani jíst. Noradrenalin rovněž přispívá k vylučování estrogenu, který stimuluje dvorné chování. Zvýšená hladina těchto dvou chemických látek se objevuje i u laboratorních zvířat, která poté zaujímají sexuálně vábivou polohu těla, jež se označuje jako lordóza. Při prohnutí v zádech a vystrčení zadečku je snazší penetrace zezadu. Zdá se, že i lidé mají svůj ekvivalent lordózy, který se projevuje na pozici ženy, když má vysoké podpatky, nebo ještě zřetelněji na twerkingu Miley Cyrus. A ke směsi dopaminu a noradrenalinu podobné kokainu přidejte ještě slušnou dávku endorfinů, našich přirozeně v krvi obsažených opiátů, analgetik a látek zbavujících nás stresu. Zamilovanost je tedy z hlediska chemie podobná tvrdé droze, kombinaci kokainu a heroinu. Ale je ještě něco víc, protože intenzivní pobláznění, zvlášť pak láska na první pohled, se rovná dávce psychedelika. Fenyletylamin (PEA, z anglického phenylethylamine), přezdívaný někdy „molekula přitažlivosti“, zaplaví mozek v okamžiku, kdy se objeví první pocit přitahování k určité osobě. Na počátku zamilovanosti způsobuje PEA zasněnost a euforii. Může ještě zesílit lásku na první pohled a je pravděpodobně přítomný v mozku během onoho nadevše důležitého prvního polibku. Fenyletylaminy se ve vašem mozku vyskytují přirozeně, ale nacházejí se rovněž ve skupině drog, do které patří i extáze (MDMA) a některé halucinogeny. PEA rovněž tlumí chuť k jídlu a může fungovat krátkodobě jako antidepresivum. Je obsažen v čokoládě a může také prudce narůst během orgasmu a vyvolávat onen extatický pocit jakoby vystoupení z těla, které některé ženy mají to štěstí zakoušet. Se všemi těmito stimulujícími chemickými látkami zaplavujícími mozek není divu, že ženy, které se zamilují, snáze hubnou a cvičí a hůře v noci usínají. Opakovaně jsem si všimla jedné věci: když se mé pacientky zamilují, mohou snadněji vysadit antidepresiva a přestat ke mně chodit. Neumím jim totiž namíchat koktejl z léků, který by byl s to předstihnout mozek v jeho umění připravovat kouzelné lektvary, jež vám servíruje v rané fázi vztahu. Ve skutečnosti existují lidé, kteří se natolik kochají mozkovou chemií zamilovanosti, že se z nich stali 57
M I LO VÁ N Í , M I L F, M O N O G A M I E A M E N O PA U Z A
recidivující závisláci na přitažlivosti. Zamilují se, tři až šest měsíců jsou v rauši, a když kouzlo pomine, jdou o dům dál. Během počáteční fáze přitažlivosti jsou ve hře ještě další chemičtí hráči. Hladiny pohlavních hormonů testosteronu a estrogenu jsou během zamilovanosti vyšší. Zvyšují pohlavní touhu (testosteron) a receptivitu (estrogen). Estrogen a progesteron posilují neurální sítě láska/důvěra, takže pokud se právě nenacházíte v zemi PMS, asi budete otevřenější láskyplnému a pečujícímu chování. Co se však týče nažhavenosti na sex, o tu se stará výlučně testosteron. Muži a ženy s vyšší hladinou testosteronu v krvi se častěji milují a mají více orgasmů. Muži, kteří si píchají testosteron (kvůli lepší výkonnosti v atletice nebo na Wall Street), mají víc myšlenek na sex a víc ranních erekcí, i víc sexu. Ale nemusí se nutně zamilovávat. Když se žena zamiluje, stoupne jí hladina dopaminu, který může zvýšit vylučování testosteronu. To může být u receptivních žen vyvoláno i vdechováním mužských feromonů. Už jen pomyšlení na nového muže vám může zvýšit hladinu hormonů. Je zajímavé, že muži, kteří se zamilují, mají poněkud nižší hladinu testosteronu než obvykle, možná proto, aby nevylekali svou novou partnerku měrou, jakou bývají jindy chtiví sexu! Takže když se zamilujeme, hladina testo steronu u žen se zvýší, kdežto u mužů klesne, což nám může poskytnout chemicky sjednocující pocit, že jsme v této zkušenosti spolu a že jsme na tom stejně, i co se týče libida. Jak to funguje u gayů nebo leseb, když tvoří trvalý pár, je těžké plně popsat, především proto, že v této oblasti bylo provedeno dosud málo výzkumu. Je však zřejmé, že dvojice stejného pohlaví mohou vytvářet a také vytvářejí zdravé a láskyplné svazky a rodiny. Jejich mozek jim skýtá stejnou omamnou směs vyvolávající rozkoš, když jsou někým okouzleni, když se zamilují a vytvářejí si vážný vztah, což je důkaz, že to, co nás poutá, není jen plození potomstva.
Objímání místo léků Oxytocin způsobuje, že se cítíte nádherně. Znáte ten totálně uvolněný pocit, který vás zaplaví, když držíte v náručí miminko? A tu blaženost po milování, když jste dosáhly orgasmu a teď se se svým partnerem objímáte? To je oxytocin, hormon vytváření pout a důvěry. Objetí trvající jednadvacet sekund podněcuje vylučování oxytocinu stejně jako přátelské signály nebo jako váš úsměv, jímž oplatíte úsměv někoho jiného. Oxytocin lze označit za superlepidlo vzta58
MILUJEME SE MOZKEM
hu. Spojuje kojící matku a dítě a poutá k sobě ty, kdo se milují, od prvního okamžiku, kdy se setkají jejich oči, třeba v sálu plném lidí. Držení se za ruce, líbání a sex způsobují prudký nárůst oxytocinu. Usmívající se miminka a objetí s vaším přítelem aktivují nejen vylučování oxytocinu, ale rovněž dopaminový systém odměny, což nás povzbuzuje, abychom to zase zopakovali. Dalo by se říct, že tímto způsobem v nás oxytocin vyvolává stále větší touhu po fyzickém kontaktu. Oxytocin nás pomáhá chránit před stresem a zvyšuje uvolněnost. Existují dokonce výzkumy, jejichž výsledky dokládají, že může urychlit uzdravení. Takže objímání, mazlení a orgasmický sex prospívají nejen vašemu srdci a duši, ale také vašemu tělu. Ženy mají v mozku více oxytocinových receptorů a oxytocin funguje lépe v prostředí plném estrogenu. Takže je pravděpodobné, že se spíš zamilujete v první polovině cyklu, ještě než klesne hladina estrogenu. Oxytocin vytváří u žen i mužů pocity důvěry, spojení a spokojenosti s preferovaným partnerem. Oxytocin snižuje tep a tlak, což umožňuje společenské svazky a jednání založené na důvěře. Pocit klidu a bezpečí zklidňuje typický strach z neznámých lidí, což vede k větší velkorysosti. V experimentech se lidé, jimž byl podáván oxytocin, projevovali jako ochotnější důvěřovat neznámému člověku nebo mu dát peníze. To může být příčina toho, proč u lidí, kterých se druhá strana při hovoru fyzicky dotýká, je pravděpodobnější, že budou zohledňovat požadavek na ně vznesený nebo že dodrží slib. Může to být také příčina, proč pro některé může být zamilovanost nebezpečná. Měla jsem pacientku, která půjčila velkou částku peněz novému příteli, který s nimi později zmizel. Okouzlení zamlžuje racionalitu. Při vyšší hladině oxytocinu můžete začít být zapomnětlivé a může se vám také snížit schopnost jasně myslet. Zamilovanost zastaví úzkost a skepticismus. Zvlášť oxytocin hraje zásadní roli v tlumení strachu a úzkosti, což umožňuje sbližování a sex. Když se lidé zamilují, jejich neurální síť spojená se strachem se vypne, takže systém kritického myšlení (přední cingulum) a centrum strachu (amygdala) jsou méně aktivní. Zázračná výživa pro mozek, nervový růstový faktor, jenž se označuje jako z mozku odvozený neurotrofický faktor (BDNF, z anglického brain-derived neurotrophic factor), jenž podporuje tvorbu nových spojení mezi nervovými buňkami, se ve zvýšené míře vyskytuje u lidí, kteří jsou zamilovaní, a způsobuje mohutnou reorganizaci neuronů. (Vzpomeňte si na BDNF, protože o něm ještě uslyšíte. Neuroplasticita se uplatní při těhotenství, perimenopauze a cvičení – a je důležitá.) Obrovské spousty mozkových buněk je nutné „vyhladit a nahradit novými. To je jedna 59
M I LO VÁ N Í , M I L F, M O N O G A M I E A M E N O PA U Z A
z příčin, proč se pocit při zamilovanosti podobá … ztrátě identity.“ Je to skutečně tak nebezpečné? Pravděpodobně ne, ale je dobré mít rozum v hrsti, když se zamilováváte, protože se nenacházíte ve svém typicky kritickém „správném myšlenkovém modu“. Prostě to nejste vy!
Jsem tebou posedlá Zeptejte se mého manžela, jak jsme se seznámili, a on vám řekne, že ho v životě nikdo tak urputně nepronásledoval. Zeptejte se mne a já budu mluvit o lásce na první pohled. Vzpomínám si na každý okamžik toho večírku, kde jsem na něm spočinula očima. Musela jsem se zamknout na toaletě, abych tam počkala, než se mi zklidní dech a tep (působil noradrenalin). Během dnů, které následovaly, jsem nesčetněkrát kontrolovala, jestli se mi neozval. Během dne jsem nemohla myslet na nic jiného než na něj, na Něj, na NĚJ! To je normální, takto funguje příroda a je pravděpodobné, že hladina serotoninu nižší než obvykle u mne v tomto stavu podtrhávala mé obsedantní myšlenky a činy. Když máme vysokou hladinu serotoninu, máme pocit nasycenosti; zkrátka nic nechceme. Když je jeho hladina nízká, začínáme se chovat obsedantně a úzkostně. Hladina serotoninu v krvi u lidí, kteří jsou čerstvě zamilovaní, je podobná jako u lidí s obsedantně-kompulzivní poruchou. U obou skupin je abnormálně nízká a činí přibližně 40 procent normálního stavu. Dopamin a serotonin mají tendenci se chovat, jako by se nacházely na opačných koncích houpačky. Když je jeden nahoře, druhý je často dole. Pro okouzlení a počáteční přitažlivost je typická vyšší hladina dopaminu a nižší hladina serotoninu. Vyšší serotonergické stavy způsobují, že je pro vás těžší vyvrcholit, což vám může potvrdit každý, kdo užívá Zoloft. Tento nízký serotonergický stav tedy pomáhá vysvětlit nejen to, proč s novým milencem dosáhnete snáze vyvrcholení, ale také vaše ohromné pocity úzkostné potřeby blízkosti svého nově nalezeného milého a obsedantní myšlenky na něj. Ráda bych zdůraznila jednu věc: ženy na SSRI pravděpodobně takový chemický koktejl přitažlivosti a okouzlení neprožijí. SSRI vytváří uměle vysokou hladinu serotoninu, která umenšuje impulzivní a kompulzivní chování. Své chování víc ovládáte a nejste ničím příliš posedlé, dokonce i když se právě zamilujete, což se vám může stát i na SSRI. SSRI narušují sbližování několika zásadními způsoby. Vzhledem k tomu, že serotonin a dopamin se často vzájemně vyvažují, platí, že když je serotoninu příliš mnoho, dopaminu bude 60
MILUJEME SE MOZKEM
málo. Výsledkem je umrtvení emocí a apatie. Je těžké vyrazit si někam a někoho si najít, když vám z neurochemického hlediska chybějí látky, které by ve vás vyvolávaly patřičné lovecké instinkty. Jestliže užíváte léky na obsedantně-kompulzivní poruchu, je rovněž nižší šance, že budete až posedlé a fixované na jednoho preferovaného partnera. Představuje-li vysoká hladina dopaminu a nízká serotoninu hnací motor obsesivní a na uspokojení zaměřené povahy zamilovanosti, pak užívání SSRI s následnou nízkou hladinou dopaminu a vysokou hladinou serotoninu k takovému chování nepovede. Samice potkanů, kterým byly chronicky aplikovány SSRI, strávily méně času se samci než předtím. Vědci bádající v oblasti sexu v současné době provádějí výzkumy, z nichž vyplývá, že ženy na SSRI považují muže za méně atraktivní a stráví méně času hloubání nad svým vzhledem než ženy, které SSRI neužívají, což vede k tomu, že „je u nich méně pravděpodobné, že budou partnera nebo partnerku (podle preference) považovat za fyzicky atraktivní nebo žádoucí jako potenciální partnery k rozvíjení partnerského vztahu nebo k sexuálnímu kontaktu“. Stejně jako doporučuji svým pacientkám, aby vysadily perorální antikoncepci, když si chtějí najít partnera, jsou i dobré důvody pro to, aby přestaly brát také antidepresiva. Jestliže užívání SSRI znamená, že se již cítíte uspokojené a že po mužích se nepoohlížíte, bude těžké postoupit od přitažlivosti a okouzlení k silné náklonnosti. Zamilovanost a volba partnera závisí na sexuální přitažlivosti a sexuální energii. Jestliže je libido nízké a sexuální reakce je umlčená SSRI, je zřejmé, že to bude mít na celý proces negativní dopad. Neurální systémy související se silnou náklonností ve vztahu a s vytvářením pout ve dvojici závisí rovněž na orgasmu a následném prudkém nárůstu oxytocinu. Vzhledem k tomu, že SSRI velice orgasmus ztěžují, ohrožují i tvorbu tohoto hormonálního spouštěče. Jeden ze způsobů, jak může žena posoudit potenciálního partnera, je to, jak dlouho trvá, než v ní partner vyvolá rozkoš. „Vědci se domnívají, že nevypočitatelný orgasmus je evolučně dán proto, aby žena odlišila toho pravého od nepravého partnera. Muž, který je s to věnovat navíc čas a pozornost ženiným potřebám, může být rovněž lepším otcem a může být ochotnější se podělit o to, co má (táta, a nikoli mizera). Žena může nevědomky použít svou schopnost dosáhnout vyvrcholení s určitým partnerem, aby jí to pomohlo zjistit, zda je tím pravým pro ni a pro její budoucí děti, nebo až tak moc ne. Jestliže je pro ni kvůli SSRI téměř nemožné být celou pomyslnou cestu vedoucí k orgasmu vzrušená, potom tuto pomůcku k rozhodování využít nemůže. 61
M I LO VÁ N Í , M I L F, M O N O G A M I E A M E N O PA U Z A
Pohlavní touha Z hlediska evoluce by bylo možné říci, že pohlavní touha je nácvik na lásku. Naučit se flirtovat, abychom si našly partnera, a nacvičovat si, co máte dělat, až potenciálního partnera potkáte, je třeba opakovaně pilovat. Chemie pohlavní touhy a chemie přitažlivosti jsou si podobné, ale nejsou stejné. Díky testosteronu jsme roztoužené, dopamin nás udržuje v pohybu vpřed a oxytocin nás zbavuje strachu z cizích lidí, takže můžeme odhodit šaty a sblížit se. Ale u pohlavní touhy, která je biologickým motorem pohánějícím nás k sexuálnímu uspokojení, je to více záležitost testosteronu než oxytocinu. Estrogen může způsobit, že jsme otevřenější sexu a že odhodíme zábrany, ale podnět k tomu dává testosteron. Dokonce i flirtování má do určité míry „na svědomí“ testosteron. Zatímco romantické lásce se věnujeme s jedním preferovaným partnerem, terčem pohlavní touhy není nějaký dokonalý muž, nýbrž „takřka kterýkoli aspoň přibližně vhodný partner“; není to ani tak „ten pravý“, jako „ten momentálně pravý“. Neurální mechanismy přitažlivosti vám rovněž nedovolí zamilovat se do dvou různých lidí zároveň, ale pohlavně můžete toužit po víc než jednom člověku najednou. Další zásadní rozdíl spočívá v tom, že oheň pohlavní touhy zas rychle pohasne, když sex skončí; u přitažlivosti to funguje tak, že opakovaný sex přispívá k vytváření dobrých pocitů. U žen se testosteron tvoří v nadledvinkách a vaječnících a povzbuzuje v nás soutěživost, asertivitu a pohlavní touhu. V dospívání se hladina testosteronu u dívek zvýší na pětinásobek normálního stavu, ale děje se tak v kontextu desetiaž dvacetinásobného zvýšení hladiny estrogenu během téhož období dospívání, jímž je tak testosteron do značné míry vyvažován. U dospívajících chlapců se dvacetpětkrát zvýší vylučování testosteronu, který není oslabován jinými zmírňujícími hormonálními faktory, což znamená, že mají mnohem větší pohlavní puzení než dívky. U chlapců je navíc tato hladina stabilní, kdežto u dívek cyklicky variuje. Chování chlapců je tedy mnohem stálejší, v zásadě jde o nepřetržitou vysokou pohlavní touhu. Chlapci myslí častěji na sex a rovněž častěji masturbují, z čehož neplyne, že u dívek se nic takového nevyskytuje, jen je toho méně. Zajímavé je, že prudké zvýšení hladiny testosteronu u dospívající dívky může signalizovat, že nastala doba jejího prvního pohlavního styku. Ženy mají odlišná měřítka pro to, že se nechají „sbalit“, a pro to, že se nechají „ochočit“. V posledních několika letech byla napsána spousta článků o tom, jak se dnešní ženy, ať už na vysoké škole nebo ve světě krátce po ní, natolik soustředí na nastartování kariéry, že upřednostňují příležitostný sex před složitými dlou62
MILUJEME SE MOZKEM
hodobějšími vztahy. Mají raději uspokojení za podmínek, které určují ony, než aby se babraly s tak zapeklitými city, jako je láska. Vzhledem k tomu, že akceptace ženského libida a perorální antikoncepce se staly běžné, ženy si v této oblasti rozšířily hranice své svobody. Mít sex se už nutně nespojuje s vážnou známostí a mateřskými povinnostmi. Je to poměrně nový jev a já mu naprosto rozumím. Ale aby nedošlo k mýlce, neodpustím si varování na adresu známostí na jednu noc. Roztouženost a sex mohou probudit pocity přitažlivosti, a dokonce i lásku. Nárůst testosteronu může posílit přenos dopaminu a noradrenalinu a snížit produkci serotoninu, následkem čehož v mozku vznikne „chemická situace“ jako u zamilovaných. A sex může určitě probudit touhu po blízkosti a připoutání díky oxytocinu. Vylučování oxytocinu může být stimulováno testosteronem, a orgasmem je pak podníceno již zcela jistě. Jestliže máte orgasmus nebo se po sexu mazlíte, mohou vás zaskočit hormony způsobující vytváření citové připoutanosti, ačkoli jste si předsevzaly, že si jen užijete příležitostného sexu. Díky oxytocinu se tak můžete přistihnout, jak k tomu momentálně pravému cítíte lásku a jak s ním toužíte být. Ženy mají silnou touhu po objímání a mazlení. Mnohé z nás používají za tímto účelem sex, s nadějí, že po něm budou následovat něžnosti, a jsou tak ochotné za tuto zkušenost sex směnit. Také muži touží být objímáni. U sexuologa si často stěžují, že se jim nedostává příliš mnoho nesexuálního dotyku. Ale nahota plus mazlení vede k vylučování oxytocinu, což je hormon připoutání. Takže nakonec asi zjistíte, že stěží můžete dlouhodobě udržet „přátelství s výhodou“ v téže kategorii.
Chemie sexuality Váš mozek při sexu je jako sériové obvody. Hormony mohou stimulovat určité chování, ale stejně tak platí, že i chování stimuluje tvorbu hormonů. Sexuální aktivita podněcuje vylučování testosteronu, což dále rozproudí touhu a podnítí vylučování dopaminu. Euforie a touha vyvolané dopaminem spustí další vylučování testosteronu. Citlivost na dotek se zvyšuje dopaminem, a ještě víc oxytocinem. Čím je víc kontaktu kůže na kůži, mazlení, líbání, hledění do očí a stimulace prsních bradavek, tím víc se vylučuje oxytocin, což spouští testosteron a poté dopamin. Oxytocin a endorfiny nejen podněcují vzrušení a rozkoš, ale pomáhají také vytvářet pocit blízkosti a uvolněnosti. Když žena začne být vzrušená stimulací 63
M I LO VÁ N Í , M I L F, M O N O G A M I E A M E N O PA U Z A
bradavek, vyloučí se oxytocin stejně, jako kdyby kojila novorozence. Další pozornost věnovaná její vagíně, klitorisu nebo děložnímu hrdlu způsobí další vylučování oxytocinu a estrogenu, následkem čehož u ní vznikne naléhavý pocit potřeby být penetrována a k rozšíření vaginálních svalů v případě, že se tak stane. Estrogen je přítomen v každé fázi sexu, což způsobuje, že jsou ženy pohlavně receptivnější, zvýší se u nich přirozená lubrikace a vyloučí se oxytocin. Jak sex pokračuje, hladina oxytocinu roste a dochází k vyvrcholení. Díky estrogenu a testosteronu je mozek velice ostražitý, takže se do hry mohou zapojit dopamin a noradrenalin, naši dva chemičtí přátelé „pozorovatelé“. Dopamin pochopitelně způsobuje, že věnujeme pozornost stimulům potenciálně přinášejícím uspokojení, jako například sexu. Skýtá nám rozkoš, zvyšuje smyslovou vnímavost a aktivizuje systém odměny, který nás motivuje, abychom v něm pokračovaly, a pohání nás k orgasmu. V těle máme dvě soupeřící soustavy: sympatikus a parasympatikus. Sympatikus funguje podle hesla „bojuj, nebo uteč“, kdežto parasympatikus funguje ve stylu „odpočívej a věnuj se trávení“. Noradrenalin nouzově nastartovává sympatikus, což zvyšuje tep srdce a krevní tlak a způsobuje, že těžce dýcháme. Aby se to vyrovnalo, zapojí se do děje parasympatikus a nasměrovává proud krve do pohlavních orgánů. Sex je křehká rovnováha stimulace sympatiku a parasympatiku, které se neustále přepínají. Příliš mnoho adrenalinu podobného vzrušení, jež by nastalo příliš záhy, a plateau či orgasmus by pak mohly být obtížné, ne-li nemožné, jak je vidět u stimulancií, například u kokainu a speedu. (Existují však lidé, kteří k tomu, aby se dostali do cílové rovinky, potřebují krátké nabuzení adrenalinem.) Ve finále hrají ústřední roli endorfiny, jež nám pomáhají cítit se skvěle a ze sexu dělají zážitek, který chceme prožívat opakovaně. Endorfiny také zvyšují náš práh bolestivosti. Pomáhá to vysvětlit svorky na bradavky? Nejen že jejich sevření bolí méně ve chvíli, kdy jste neobyčejně vzrušené a cítíte se blaženě díky „heroinu“ vytvářenému vaším vlastním mozkem, ale v mozku existuje jakési překrytí, co se týče sexuálního potěšení a bolesti, protože příslušné neurální sítě jsou úzce propojené. Jestliže jste zvědavé také na anální sex nebo sání prstů na nohou, pak vězte, že anální vjemy cestují takřka po stejných nervových sítích jako genitální vjemy a oblast v mozku, která mapuje fyzické vjemy přicházející z genitálií, se nachází těsně vedle oblasti související s prsty na nohou. Stimulujte dostatečně jednu nebo druhou oblast a dostanete se do oblasti genitálních vjemů. A neurální sítě prsou a genitálií se také překrývají, což asi vysvětluje, proč mohou některé ženy vyvrcholit již na základě stimulace bradavek. Není náš mozek úžasný? Existuje též 64
MILUJEME SE MOZKEM
rostoucí množství důkazů, že sexuální potěšení spouští rovněž endokanabinoidní systém, což jsou molekuly konopí vytvářené naším vlastním tělem.
Chemie orgasmu Orgasmy vám prospívají. Snižují úmrtnost, prospívají srdci a kardiovaskulární soustavě, pomáhají předcházet endometrióze, a když nastane pravý čas, pomohou vám otěhotnět a donosit dítě až do termínu porodu. Počátek sexuálního potěšení zprostředkovává dopamin, kdežto druhý akt řídí endorfiny, což vyvrcholí orgasmem. Oxytocin a dopamin jsou velcí hráči vedoucí hru k orgasmu, ale za omamující účinky vděčí samotné vyvrcholení trojímu náporu ze strany oxytocinu, endorfinů a PEA, což je mozková chemická látka podobná halucinogenům, jež nejspíš způsobuje stav, kdy se během orgasmu cítíte „úplně mimo“. Společné zážitky ve dvojici s pocity, jako byste kouřili trávu nebo jako byste vystoupili z těla, nebo když se smějete, pláčete nebo máte pocit, jako byste se prohodili – to vše je při orgasmu možné a normální. Oxytocin udržuje pocit propojení s vaším milencem. Umožňuje rovněž uvolněnost, což napomáhá tomu, abyste se cítily natolik klidné, v bezpečí a v důvěře, že si dovolíte dojít k vyvrcholení. Při samotném orgasmu vyvolává oxytocin děložní stahy, což pomáhá „nasát“ semeno do děložního hrdla. Může také navodit pocity nádherné otevřenosti, důvěry a sounáležitosti. Oxytocinové dozvuky trvají u žen jednu až pět minut po orgasmu. Poté následuje nejvyšší hladina serotoninu, díky které se cítíte šťastné, uvolněné, sexuálně ukojené a spokojené. U některých žen se po orgasmu spustí negativní zpětná vazba s vyloučením prolaktinu, kvůli kterému jsou ospalé, zpomalené a podstatně méně roztoužené. Zase jiné ženy reagují na příliv rozkoše jedinou myšlenkou: chci ještě! Někdy se stává, že všechen ten dopamin, noradrenalin a testosteron vzbuzují vášeň i poté. Také oxytocin způsobuje větší citlivost na doteky a touhu tisknout se ke druhému a mazlit se, což zase může spustit další kolo nárůstu testosteronu.
Prokrvení mozku při orgasmu – všechny ty podivuhodné detaily Laboratoř Barryho Komisaruka při Rutgers University na severu New Jersey je největší laboratoří pro výzkum orgasmu na světě. Muži a ženy zde vklouznou do 65
M I LO VÁ N Í , M I L F, M O N O G A M I E A M E N O PA U Z A
MRI komory, kde musí ležet v naprostém klidu s hlavou nehybně upevněnou ve spleti drátů. Poté se jim začne měřit prokrvení mozku, zatímco si vyvolávají nebo je jim vyvoláván orgasmus. Za ty roky tato laboratoř probádala dost, co se týče orgasmu, včetně zkoumání žen, které jsou s to vyvrcholit s pouhou pomocí fantazie, a jiných lidí, kteří mají poškozenou míchu, u nichž se zjišťovalo, zda jsou schopni orgasmu. (A výsledné poznání je, že jsou, pokud u nich nebyl porušený bloudivý nerv, který inervuje pohlavní orgány.) Novější studie této laboratoře popisují rozdíl mezi autostimulací a stimulací partnerem. Většina z nás by asi okamžitě souhlasila s tím, že tyto dva druhy orgasmu se kvalitativně liší, zvlášť v oblasti emocí. Otázka zní: jsou odlišné i fyziologicky? První výsledky dosvědčují, že ano. Během orgasmu je mozek zásobován krví bohatou na čerstvý kyslík a živiny. Když se blíží orgasmus, dochází k několika změnám v prokrvování mozku. První je aktivace somatosenzorické kůry mozkové, která mapuje tělesné vjemy. Další je snížené prokrvování kůry frontálního laloku. Přívod krve se zde musí snížit, protože chcete být bez zábran, tak abyste mohly pokračovat. Zábrany vycházející z frontálního laloku by celou sekvenci zarazily. Krátce poté se aktivuje sekundární senzomotorická kůra, která k vašim fyzickým vjemům přidá emoce. Potom je vidět zvýšené prokrvování vašeho emočního centra amygdaly a poté části hypotalamu, který odpovídá za vylučování oxytocinu. Posledním kouskem skládanky je dopaminová síť, jež podtrhuje honbu za uspokojením, rozkoší a euforií. Zajistit závěrečné postrčení do orgasmické blaženosti má za úkol právě tato oblast mozku. Dopamin nejenom napomáhá tomu, abyste dávaly pozor a soustředily se na dosažení odměny, ale také z této záležitosti dělá tu nejdůležitější věc. Takže se nedivte, když chlapík, který se vám líbil tak nějak středně, začne být pro vás náhle důležitější poté, co vám způsobí mohutné vyvrcholení. Prudký nárůst hladiny dopaminu rovněž snižuje prahy vnímání a zpřístupňuje více pocitů, čímž připraví mozek na další rozkoš. Měl by tu snad někdo zájem o mnohonásobný orgasmus? (Chcete-li se o sexuálním potěšení dozvědět víc, užijte si prosím kapitolu o sexu.)
66
Toto je pouze náhled elektronické knihy. Zakoupení její plné verze je možné v elektronickém obchodě společnosti eReading.
