Principy a metody sociální práce s cílovými skupinami v tréninkovém bydlení se zřetelem na sanaci rodiny nacházející se v sociální exkluzi

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE EVANGELICKÁ TEOLOGICKÁ FAKULTA

Principy a metody sociální práce s cílovými skupinami v tréninkovém bydlení se zřetelem na sanaci rodiny nacházející se v sociální exkluzi Bakalářská práce Martin Doležal Katedra: Katedra sociálně pedagogická Vedoucí práce: PaeDr. Marie Vorlová Studijní program: B7508 Sociální práce Studijní obor: Pastorační a sociální práce

Praha 2009

Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci s názvem „Principy a metody sociální práce s cílovými skupinami v tréninkovém bydlení se zřetelem na sanaci rodiny nacházející se v sociální exkluzi“ napsal samostatně a výhradně s použitím citovaných pramenů. Souhlasím s tím, aby práce byla zpřístupněna pro účely výzkumu a soukromého studia.

V Praze dne 30. 5. 2009

Martin Doležal

2

Bibliografická citace Principy a metody sociální práce s cílovými skupinami v tréninkovém bydlení se zřetelem na sanaci rodiny nacházející se v sociální exkluzi. [rukopis] : bakalářská práce / Martin Doležal; vedoucí práce: PaeDr. Marie Vorlová. -Praha, 2009. -- 118 s.

Anotace Bakalářská práce si všímá principů a metod sociální práce ve vyšším typu azylového ubytování, který je nazýván tréninkovým bydlením. Chce stručně představit tréninkové bydlení a jeho koncepci, na kterou navazuje i sociální práce s cílovými skupinami

a velké možnosti, které skýtá tento

poměrně nový model azylového ubytování sloužící jako prostředek k sanaci rodiny, zmírňování patologických jevů ve společnosti jako je nezaměstnanost, domácí a seniorské násilí, drogová závislost, celistvost a zachování rodiny, prevence drobné i závažné kriminality, bezdomovectví, nedostatečné finanční prostředky k životu, zadluženost, rasová diskriminace a ochrana uživatelů, kteří pobírají starobní důchod a pracovně je označuji pojmem senior. Práce si bude všímat jednotlivých typů sociální práce s konkrétními cílovými skupinami: s absolventy dětských domovů, žadatelů do domovů pro seniory, uživateli, kteří přicházejí z VTOS, svobodnými matkami s dětmi, či matkami s dětmi, které prošly domácím násilím, menšinovými etniky i celými rodinami. Závěrem bych rád poukázal na kompatibilitu sociální práce v tréninkovém bydlení se standardy kvality v sociálních službách, které celé sociální práci v tomto typu zařízení dávají konkrétní podobu a požadovanou kvalitu. Zvláště bych rád zmínil standardy č. 3 a 5, které jsou stěžejní pro naplňování a úspěch existence tréninkového bydlení. Na závěr bych rád poukázal na úskalí sociální práce v tomto typu zařízení.

3

Klíčová slova

Bibliographic reference Principles and Methods of social work with Social Groups in training housing regarding to Method of Sanation of Family in social Exclusion. [rukopis] : bakalářská práce / Martin Doležal; vedoucí práce: PaeDr. Marie Vorlová. -Praha, 2009. -- 118 s.

Summary This Bachelor work is focused on principals and methods of social work in the higher type of asylum accommodation, which is called House of Training Accommodation. I want to introduce new model of social accommodation and social work for 21. century, with all social classes and groups. This new type of asylum accommodation is serving like an instrument of sanation of family and other pathological appearances in the society, for example unemployment, drug addiction and prevention of heavy crime, homeless and insufficient finantial situation for living, insolvency, rasial discrimination and defense of those clients who are in senior old age with pension income. This work will be focused on concrete objects of social work in the training house: with leaver of creches, applicants to senior homes,

4

clients coming from regime of serving a sentence (VTOS), single mothers with their children or women under domestic and elderly abuse and violence, ethnical minorities and famillies. At the end of this written bachelor work I wish to show compatibility of this type of social work with standards of quality of social work, especially with standards no. 3. and 5., which are the main pillars for the success of social work in the higher asylum accommodation. One chapter also shows problematic point of issue of social work placed in the system of social and public affairs.

Keywords

5

Poděkování Rád bych zde vyjádřil upřímné poděkování vedoucí sociálně pedagogické katedry, paní PaeDr. Marii Vorlové, svému bývalému vedoucímu panu Mgr. Václavu Lintymerovi, pod jehož vedením jsem několik let pracoval s nejrůznějšími cílovými skupinami v Domě tréninkového bydlení Centra soc. služeb Praha, dále svým kolegyním paní Mgr. Marii Fořtové, Mgr. Janě Linhartové za společnou práci a plánování služeb s našimi klienty v DTB, dále spolupracovníkům z řad poradny na Černém Mostě, se kterými jsme vytvářeli vysoce

profesionální

a funkční

tým

pracující

na

poli

ubytovacích

a poradenských služeb. Tuto práci věnuji dr. Ernstu Kretschmerovi (1888–1964), německému psychiatrovi, zakladateli konstituční typologie osobnosti a také jako poctu německé psychiatrii a německé sociální práci.

6

Obsah………………………………………………………………………7 1. Úvod ……………………………………………………………………….9 2. Historie a principy azylového ubytování ………………………..………11 2.1. Krátká historie azylového ubytování v Evropě….…………………… 11 2.2. První evropské hospice jako předchůdci dnešního azylového systému 16 2.3. Zdravotnická a charitativní práce – spojení zdravotní a sociální péče...17 2.4. Azylové ubytování v ČR po roce 1989 a jeho legislativní ukotvení…..20 3. Tréninkový typ azylového ubytování ………..………..…….………..….24 3.1. Důvod vzniku………………………………………………………….24 3.2. Charakteristika zařízení…………………………………………….....24 3.3. Problematické postavení DTB v zákoně č. 108/2006 Sb. …………….25 3.4. Cíle a poslání zařízení………………………………………………....27 3.5. Cílová skupina.….……………………………………….……………30 3.6. Technicko-personální podmínky.………… ………………………….32 4. Principy a metody sociální práce v DTB ………………………………..33 4.1. Práce s klientem – přijetí klienta do zařízení……………………...…..33 4.2. Individuální plán …………………………………………………...…38 4.3. Vytváření individuálního plánu s klientem a metodologické pozadí individuálního plánování v DTB…………………………………….…….41 4.4. Pohovory s klientem ……………………………………………....….44 4.5. Fáze individuálního plánu na základě task-centered modelu sociální práce…………………………………………..………………………...….46 4.6. Spolupráce sociálních pracovníků s úřady a organizacemi……….…..47 4.7. Praktická ukázka individuálního plánu………………………………..48 4.8. Výstup a hodnocení individuálního plánu..…………………….……..52 4.9. Systém dokumentace v zařízení a jeho vztah k individuálnímu plánu……………………………………………………………………….53

7

5. Sociální práce s rodinami …………………………………………...........56 5.1. Sociální práce s cílovou skupinou: matky s dětmi a rodiny……….….61 5.2. Individuální plán a jeho etapy…………….…………………………..63 5.3. Úskalí péče o matky s dětmi v zařízení………………………….…....66 5.4. Sociální práce s rodinami ohrožených sociální exkluzí ……………....67 5.5. Příspěvek DTB k sanaci rodiny a úzká spolupráce s orgány sociálně právní ochrany dětí (dále jen „OSPOD“)………………………………….69 6. Závěr…………..…………………………………………………………...72 6.1. Statistické ukazatele úspěšnosti DTB………………………………...72 6.2. Budoucnost sociální práce v pobytových zařízeních …………............80

Použitá literatura……………………………………………..…………...…82 Rejstřík odborných pojmů a výrazů …………………………..…………...85 Přílohy………………………………………………………………………..88 Příloha č. 1 – Systém azylového ubytování v ČR..…………………………...88 Příloha č. 2 – Základní informace pro klienty.………………………………..89 Příloha č. 3 – Individuální plán……………………………………………….93 Příloha č. 4 – Přijímací řízení do DTB………….…………………………….94 Příloha č. 5 – Základní služby v DTB – Informace pro uživatele…...………100 Příloha č. 6 – Žádost o ubytování v Domě tréninkového bydlení…….……..102 Příloha č. 7 – Prohlášení o návykových látkách……………………………..106 Příloha č. 8 – Prohlášení o ochraně os. údajů…………………………..........107 Příloha č. 9 – Smlouva o poskytnutí služby…………………………………108 Příloha č. 10 – Pohovor po nástupu klienta do DTB………………………...110 Příloha č. 11 – Ubytovací řád DTB……...…………………………………..112 Příloha č. 12 – Asistence po ukončení DTB…………………………………116 Příloha č. 13 – Registrace sociální služby – Výpis z registru poskytovatelů sociálních služeb….......………………………………………………...……118

8

1. Úvod Cílem práce je 1/ charakterizovat principy a metody sociální práce s cílovými skupinami se zřetelem na sanaci1 rodiny a 2/ zhodnotit výsledky úspěšnosti sociální práce ve vyšším typu azylového ubytování v letech 2003 až 2007. Tento vyšší typ azylového ubytování je v Praze jedinečným způsobem zastoupen Domem tréninkového bydlení (dále jako „DTB“) Centra sociálních služeb Praha. Měl jsem tu příležitost stát u zrodu prvního tréninkového bydlení v Praze o celkové kapacitě 34 bytových jednotek, určených pro širokou cílovou skupinu klientů, o které pohovořím níže. Chci zde představit a charakterizovat určitý typ azylového ubytování a budu se snažit poukázat na vyhlídky tréninkového bydlení v 21. století jako na model, který dokáže efektivně zařadit klienty do společnosti, ze které je vydělily sociální, zdravotní a bytové důvody. Práci nebudu rozdělovat na praktickou a teoretickou část, ale u každé kapitoly zmíním teoretická východiska a jejich praktické uplatnění a postupy v tréninkovém bydlení. Práci bych rozdělil dle navrženého obsahu do několika bloků. Prvním blokem by byla kapitola 2, která stručně pojedná o historii azylového ubytování a vzniku azylových domů po roce 1989 i o legislativním ukotvení tohoto typu zařízení v zákoně 108/2006. Kapitola 3 nastíní problematiku tréninkového typu azylového ubytování a krátce pojednám o poslání, účelu, technicko-personálních podmínkách a dalších základních informacích ke koncepci DTB. Druhým blokem by byla kapitola 4, která bude hovořit o principech a metodách sociální práce v DTB, kde bude představeno individuální plánování s klienty, a metodologické pozadí tohoto plánování i jeho spojitost se 1

Na konci práce je rejstřík odborných výrazů, které se objevují v práci, nebo výrazů, které používám ve specifickém významu pro účely této práce.

9

systémem dokumentace. Kapitola 5 bude charakterizovat sociální práci v DTB s konkrétními cílovými skupinami, zvláště s rodinami a s neúplnými rodinami s jedním rodičem. Třetím blokem by byla závěrečná část, kapitola 6, která by se zaměřila na zhodnocení statistických údajů, úspěšnost tohoto typu azylového ubytování, stavy klientů a jednotlivých cílových skupin, se zřetelem na rodinu a neúplnou rodinu, které procházejí tréninkovým bydlením a závěr by tvořila analýza čtyřletého období existence vyššího typu azylového ubytování, shrnutí výsledků, a nastínění dalších možností do budoucnosti, které by zvýšily efektivitu a kapacity ubytovacích služeb tohoto typu v rámci sociální sféry. Čtvrtým blokem jsou

přílohy dokumentů a formulářů, které se

používají v DTB v rámci organizačního zajištění služby a informačního systému.

10

2. Historie a principy azylového ubytování 2.1. Krátká historie azylového ubytování v Evropě K tomu, abychom pochopili principy, na kterých stojí ubytovací služby a azylové ubytování, je třeba krátce zmínit historické kořeny vzniku těchto principů a jejich zdokonalování v průběhu staletí. Žido–křesťanská tradice se významně podílela na utváření pomoci lidem, kteří v různých typech společnosti stáli na okrajích a dostávalo se jim nějakého fyzického, psychického a spirituálního nedostatku. Zvláště křesťanství od svého počátku, dle příkazu Ježíše Krista, začalo průlomově dbát o péči o nuzné a chudé tohoto světa, kteří se ostatně budou nacházet v každé epoše lidských dějin bez ohledu na technickou a technologickou vyspělost světa. V tom tkví sociálně revoluční obrat – starost o druhé za účelem poskytnout jim nejenom materiální pomoc, ale hlavně vidět člověka v jeho spirituální, vertikální úrovni, kterou tak hanebně degradoval a pokořil materialismus, racionalismus moderní doby, který po většinu 20. století zakoušela sociální práce a s ní spojené další obory lidské činnosti. Antičtí a posléze středověcí kolegové na poli charitativní a dnešním jazykem sociální práce nemohli vidět člověka pouze jako směs orgánů, jejichž jednotlivá porucha vede k problémům se zdravím. Nemohli vidět člověka a jeho ekonomickou chudobu pouze v tom, že mu přidělí finanční částku v rámci nějaké dávky. K tomu ostatně sloužila almužna, která měla prospět člověku k pozvednutí se k materiální a duchovní stabilitě. Navíc péče a starost o bližního byla vždy od dob antických a následně křesťanských opěvována jako projev tělesného a duševního milosrdenství, které sám Bůh odměňuje. Byl zde v pravém slova smyslu REWARD, odměna za milosrdenství. Tu ovšem nedostává člověk formou platu v zaměstnaneckém poměru, ale od Boha formou milostí a zásluh a konečné odplaty na věčnosti. Sociální práce nebyla primárně výdělečnou činností!

11

Nemůžeme tedy vidět pouze člověka jako shluk buněk, ale také jako psycho-spirituální

bytost.

Vertikalita

člověka

totiž

spočívala

podle

středověkého člověka v projití slzavým údolím (valle lacrimarum) do věčnosti před osobní soud Boží, kde bude vše podrobeno tvrdé zkoušce, které se středověký člověk bál ze všeho nejvíce. Dokonce více než smrti vlastních dětí a příbuzných. Bylo totiž jasné, že Bůh podrobí život každého tvrdé zkoušce, o které mluví nejenom Písmo sv., ale i spisy významných spisovatelů raného a vrcholného středověku. Tedy péče o druhého člověka, nezištně pojatá, byla zdrojem oné Boží odplaty, kterou všichni očekávali, bez ohledu na náboženské vyznání. Křesťané, Židé i Muslimové se věnovali charitativní a sociální práci právě v tomto spirituálním rozměru, který dnes mnohdy tak žalostně v sociálních službách chybí a zůstává nám pouhý byrokratický přístup. Jak jsem již řekl výše, na začátku křesťanské éry se do péče o nemocné postupem času začala stále více zapojovat Církev. Již první církevní otcové sv. Kliment a

sv. Justin poukazují na rozšířenou křesťanskou zvyklost

podporovat chudé a nemocné, vdovy a sirotky, uvězněné a pocestné. Peněžní dary rozděluje biskup příslušné církevní obce. Tím se ustavuje i základní organizace charity v pozdním starověku. Velmi důležitou roli sehrávaly v charitě ženy.2 Zájmem charity se stal tedy chudý, nemocný, pocestný, vězeň, sirotek, vdova a mrtvý. První ekumenický koncil v Niceji r. 325 uložil všem biskupům, aby ve svých diecézích zakládali xenodochia (útulky pro cizince, chudé a nemocné) a stejný požadavek zazněl i v roce 398 na 4. koncilu v Kartágu. Dějiny nemocnic a azylových domů na křesťanském Západě začínají založením "Velké nemocnice" poblíž Caesareje na území dnešního Turecka 2

Bible: Písmo svaté Starého a Nového zákona: český ekumenický překlad, Praha: Biblická společnost, 1993, str. 201. „Sv. Pavel nastiňuje ve svém listě Timoteovi, jaká má být vdovažena.“ (srv. I. Tim.5, 9-10.)

12

sv. Basilem Velikým r. 370. Dalším mezníkem v této kapitole se stal rok 529, kdy sv. Benedikt z Nursie (asi 480-547) kolem sebe na Monte Cassinu u Neapole (140 km jižně od Říma) shromáždil mnišskou komunitu, čímž položil základ ke vzniku nejstarší organizované řehole v západní Evropě řádu benediktinů. Podle Benediktových zásad klášter odpovídal za nemocné ve své oblasti a péče o nemocné byla ve shodě s textem Nového zákona správně postavena na roveň služby Kristu. Řeholní řád byl v mnoha ohledech ideálním místem pro rozvoj řady vědních oborů, lékařství nevyjímaje. Kromě architektonicky izolovaných prostor pro nemocné a zahrady s léčivými bylinami měl totiž každý klášter svou knihovnu a předávání zkušeností ze starších generací na mladší patřilo k tradiční řeholní praxi. Díky benediktinům vznikl tedy pro pozdější rozvoj lékařství velmi důležitý fenomén, který dnes označujeme jako klášterní medicína. V polovině 6. stol. se začínají zřetelně projevovat snahy vzdělávat adepty lékařství pokud možno systematicky. Příkladem těchto tendencí je i vybudování klášterní akademie ve Vivariu kolem r. 550 římským učencem a politikem Cassiodorem či založení lékařské fakulty v Gundišápúru nedaleko Bagdádu králem Chusrauem I. Anúšírvánem o šest let později. V letech 531-580 (za vlády byzantského císaře Justinia) postihla Evropu první vlna moru, která se rozšířila údajně z Egypta a podle fundovaných odhadů usmrtila téměř polovinu obyvatel starého kontinentu. Na neštěstí pro tehdejší Evropany se však nejednalo o jedinou infekční chorobu, která je bezprostředně ohrožovala na životech. Roku 583 rozhodl koncil v Lyonu o izolaci malomocných v leprosáriích. Z celospolečenského hlediska představoval dohled nad dodržováním tohoto rozhodnutí jediné účinné opatření směřující alespoň k omezení šíření tehdy jednoznačně smrtící nákazy. Kolem r. 620 se biskup Isidor ze Sevilly pokusil ve svém encyklopedickém díle Etymologie charakterizovat soudobou vědu. Ve čtvrté

13

knize, věnované lékařství (které mimochodem považoval za "nejvznešenější ze všech věd"), vyšel ze zcela chybného názoru, že termín medicína pochází z latinského výrazu modus (= míra), neboť předpokladem zdraví je dodržování správné míry v životosprávě. Bez ohledu na zmíněný iniciální omyl však překvapivě došel k mnoha dodnes platným zdravotnickým zásadám: k základní triádě úspěšného lékaře podle něho patří dieta (tj. životospráva), pharmacia (nauka o léčivech) a chirurgia (instrumentální operační zákrok). Za dva základní směry Isidor pokládal profylaxi a terapii, které medicínu dělí na vnitřní lékařství a chirurgii. Lékař má pak tři hlavní úkoly: anamnézu (rozeznat původ nemoci), diagnózu (poznat současný stav) a prognózu (předpovědět budoucí vývoj). V polovině 8. stol. v souvislosti s renovací některých starších xenodochií z popudu papeže Štěpána II. byla tato zařízení někdy označována též novým výrazem hospitalia. V klášterních špitálech pak došlo ke změně filozofie péče o nemocné v tom smyslu, že kromě obvyklé stravy a lůžka jim byly poskytovány léky, získávané z bylin. Jedním z nejdůležitějších středisek již výše zmíněné klášterní medicíny se v té době stal benediktinský konvent na ostrově Reichenau na Bodamském jezeře, založený franským biskupem Pirminem roku 724. Také u muslimů byla péče o chudé a nemocné přímo zakotvena v pilířích víry. Jedním z "pěti sloupů islámu" byla totiž povinná almužna

‫ة‬d‫زآ‬.

Přestože byla původně chápána jako vrácení zlomku majetku, který věřící díky Boží milosti získal, stala se almužna postupem času jakousi státní daní, používanou na sociální účely. Jedna z prvních nemocnic islámského světa vznikla v Bagdádu z rozhodnutí tamního chalífa Hárún ar-Rašída (

‫رون‬d‫ه‬

klmno‫ ) ا‬kolem r. 800. Měla čtyři samostatná oddělení infekční, oční,

14

chirurgické a všeobecné a o všech pacientech i rozhodnutích lékařů se vedly pečlivé zápisy. O vysokou úroveň arabské medicíny se velkou měrou zasloužil lékař a překladatel Johannitius neboli Hunain ibn Ishák ‫دي‬dsto‫ا‬

‫ق‬dvw‫ إ‬yz yl{| k}‫~ ز‬z‫أ‬

(808-873), který, ač křesťan, působil jako osobní lékař ve službách několika chalífů. Do arabštiny a aramejštiny přeložil z řečtiny mnoho odborných děl (mimo jiné 129 Galénových spisů včetně Alexandrijského plánu výuky lékařství). Sám vytvořil lékařskou terminologii a napsal dílo Isagoge Johannitii, které sloužilo k výuce na evropských univerzitách prakticky až do 17. století). Sto let po vzniku bagdádské nemocnice (r. 898) se jejím vedoucím stal Rhazes z Persie, jinak Abú-Bakr Muhammad ibn Zakarija ar-Rází (

yz k€v

‚‫از‬no‫ ا‬d}n‫( ) زآ‬865-925), který je považován za jednoho z největších arabských lékařů ve středověku. Ve svém neobyčejně rozsáhlém díle shrnul medicínské poznatky své doby s pečlivým uvedením odkazů na původní prameny, které však mnohdy vzdor jejich tradiční autoritě podrobil ostré kritice, vycházející z jeho osobních zkušeností a badatelské činnosti. Kromě medicínské problematiky se vyjadřoval též k otázkám lékařské etiky. Stanovil požadavek, aby budoucí lékař byl povinen získat teoretické základy dříve, než mu bude povoleno vzdělávat se i prakticky. A tento požadavek přetrval dodnes. Křesťané začali přijímat od počátku pozdního starověku a začátkem středověku všechna díla Galéna a Hyppokrata. A nejenom těchto autorů starého Řecka a Říma, ale i arabských lékařů. Mezi arabskými díly vynikala i díla křesťanských (zvláště nestoriánských) lékařů. V biblickém pojetí jsou jak lékařské umění, tak uzdravení Božími dary. Uzdravení souvisí se spásou, Hospodin je na několika místech charakterizován jako lékař uzdravující svůj lid. Často jej vede k uzdravení / spáse namáhavou

15

cestou a podává mu trpký lék, třebas proti jeho vůli. Ježíš sám sebe přirovnává k lékaři, ale jeho uzdravující činy jsou vždy znamením Boží milosti a vyžadují od nemocného víru, otevřenost a vůli se uzdravit. V podobenství o milosrdném Samaritánovi Ježíš ukazuje, co je to empatie a solidarita překonávající etnické a ideologické hranice. Pojem Christus Medicus objevující se v patristických spisech poukazuje na to, jak bylo zdraví od prvokřesťanských dob chápáno celostně jako zdraví těla i ducha, jako zdraví a spása. Příkaz lásky k bližnímu žádal obětavou péči o každého potřebného, milosrdenství a empatii – nárok na ně se zakládal v tom, že každý trpící reprezentoval Krista. Tato idea byla základem "klášterní medicíny" a podnětem pro zakládání prvních hospiců. Středověký lékař s univerzitním vzděláním byl odpovědný za svou odbornost a svědomitost a ve vztahu k nemocnému byl nepopiratelnou autoritou.

2.2. První evropské hospice jako předchůdci dnešního azylového systému Když I. křížová výprava dobyla v roce 1099 Jeruzalém, nalezli křižáci Palestinu s širokou sítí malých hospiců (Maisons-Dieu nebo Hôtels-Dieu), xenodochií,3 které poskytovaly základní „servis“ putujícím poutníkům. Jídlo, ošacení, místo odpočinku pro nemocné a zraněné. Zmiňme zde tajemného bratra Gerarda, který založil v Jeruzalémě hospic pro poutníky. Tyto hospice byly pod vedením různých národů. Byl zde „Francouzský hospic“, který byl založen za časů Karla Velikého, „Uherský hospic“, který byl založen za časů krále sv. Štěpána kolem roku 1000. Ale nejznámějším hospicem byl „Italský 3

Xenodochium - od řeckého slova xenos, taktéž Matoušek, Oldřich, Základy sociální práce, Portál, Praha 2001, str. 88., Vašek, Bedřich, Dějiny křesťanské charity, Velehrad, Olomouc, 1941, str. 62

16

hospic“ zbudovaný obchodníky z Amalfi, kteří byli spojeni s obchodními aktivitami v Palestině. Zde nelze nevzpomenout obrovské zásluhy bratra Gerarda, za které byl záhy po své smrti svatořečen. Byl neobyčejně praktický a vynikající organizátor. Za svého života položil pevné základy instituce, která přetrvala až do dnešních časů v podobě azylového ubytování se zdravotnickým zaměřením. Z malého špitálního bratrstva se mu podařilo vybudovat mocný řád sv. Jana. V době jeho smrti již byly v jeho držení veliké majetky ve Francii, Itálii a Španělsku. Jako vlastník rozsáhlého území začal v Evropě stavět dceřinné domovy podél poutních cest. Všechny hlavní přístavy, kde poutníci nastupovali na lodě do Svaté země, měly brzy špitály spravované Řádem sv. Jana. Jednalo se například o Marseille, Bari, Messinu a další. Gerard zemřel dne 3. září roku 1120.4 Je důležité říci, že standardem personálního zajištění těchto, ale i dalších hospiců, bylo 5 fyziků a 3 chirurgové. Bratři plnili roli ošetřovatelů v nemocnici. Kolem roku 1150 se počet nemocných osob v Jeruzalémě přiblížil počtu 2000. Hospice byly financovány z milodarů.

2.3. Zdravotnická a charitativní praxe v hospicu – spojení zdravotnické a sociální péče Hospice navíc poskytovaly přístřeší i pro zraněné vojáky válčících stran.5 Jan z Würzburgu se rovněž zmiňuje o tom, že nemocným, kteří se 4

Dle některých historiků nejsou slova vytesaná na jeho náhrobku vůbec přehnaná: „Zde leží Gerard, nejpokornější muž Východu a služebník chudých. Byl to pohostinný muž pro všechny cizince, muž ušlechtilý s odvážným srdcem. Uvnitř těchto stěn můžeme uvažovat, jak byl dobrý. Obezřetný a činorodý ve všech směrech, rozpřáhl ruce do mnoha zemí, aby získal vše potřebné k nasycení svého lidu.“ 5 Příkladem toho je zpráva Rogera de Moulins z roku 1177, po bitvě u Tell Diezeru (Ramlé) o umístění 700 nepřátelských muslimských vojáků. To ukazuje na vzájemnou šlechetnost mezi křižáky a muslimy, kteří dodržovali nepsaná pravidla zacházení s vojáky, kteří byli zajati, či zraněni. Totéž potvrzuje kniha „Die Vasallen Christi“ hraběte Bertholda Waldsteina-

17

nemohli dostat do hospice, pomáhali bratří, kteří je snášeli ze všech končin a věnovali se terénní sociální a zdravotní práci. Tito bratří - ošetřovatelé rovněž pochodovali

s křižáckými

armádami

jako

budoucí

„Červený

kříž“

a poskytovali pomoc, zvláště duchovní a zdravotní, přímo na bojišti. Praxe byla taková, že příchozí nemocný, zraněný byl nejprve zaopatřen po duchovní stránce, byl vyzpovídán, bylo mu podáno přijímání a následně byl odnesen do hospice. Tuto praxi přejaly později všechny hospice. Praktikovala ji také salernská zdravotní škola, která preferovala duchovní léčbu jako předpoklad pro získání fyzického zdraví. Hospic sám o sobě byl rozdělen na 11 různých částí dle typu nemoci, resp. zranění. V takovém hospici bylo k dispozici 90 až 180 lůžek. Každé toto oddělení bylo tvořeno 12 sestrami a jedním mistrem. Sestry převlékaly každodenně postele a byly připravené okamžitě pomoci nemocnému, pokud měl nějaké přání. Pacienti jedli chléb, případně maso a sloužící personál měl úplně stejnou stravu jako pacienti. Personál dodržoval na tehdejší dobu nezvykle tvrdé hygienické zásady. (Velmi časté mytí rukou a obličeje, převlékání postelí a k desinfekci se používalo i pálení kadidla. Byl to orientální desinfekční zvyk, který přetrval po celou dobu středověku.) Lékaři nebyli získáváni pouze z Evropy, ale rovněž z Arábie, Sýrie, Arménie a z židovské populace. Lékaři měli každý den dvě vizitace, ráno a večer. Rovněž i pouštění žilou, jakkoliv často se setkáváme v literatuře s přeháněním této praxe, zprávy z Palestiny nám ukazují opak. Tato medicínská praktika byla využívána, ale zřídka.

Wartenberga z roku 1988, která cituje zprávu neznámého německého mnicha, pravděpodobně Jana z Würzburgu, který hovoří o péči v hospicích. Hovoří o tom, že hospic, moderně řečeno nediskriminoval nikoho: přijímal všechny, věřící, nevěřící, nepřátele, ženy, děti, muže, cizozemce, poutníky i křižáky. Ten, kdo byl nemocný, našel vždy své místo v hospici. Velmi zajímavá je zmínka o zaměstnávání východních lékařů znalých arabské medicíny, která tehdy byla špičkou světového lékařství.

18

Potvrzuje se neutuchající zájem křesťanství o charitativní práci jako o projev blíženecké lásky a právě ve vrcholném středověku se znalostí tzv. nekřesťanských autorů a jejich lékařských metod vystupuje křesťanská charita jako zralá a propracovaná, v mnohých ohledech jako průkopnická instituce nejenom sloužící Církvi, ale i blahu všech, kteří okusili její péče v Evropě. Medicína a sociální práce zde započaly svůj posun do budoucna se skvělými předpoklady. Pět pilířů charitativní práce a ubytovacích služeb ve středověku můžeme krátce charakterizovat takto: 1/ bezpečnost pro chudé a ubytované v hospici (chráněné podmínky) 2/ zajištění stálého nemocničního a ošetřovatelského personálu (personální zajištění služby) 3/ poskytování zdravotní pomoci a duchovní útěchy zdarma. (bezplatné služby) 4/ důstojné zacházení s trpícím (důstojnost klienta) 5/ ošetřovatelské záznamy o pacientech (individuální plán a ošetřovatelská dokumentace) Dodnes tyto principy sociálních ubytovacích služeb jsou vysoce ceněny a v legislativách jednotlivých států jsou naplňovány, zvláště body 1), 2), 4), 5). Až do konce 19. století se sociální práce a péče o obyvatele téměř nezměnila. Jistým posunem v oblasti sociální péče jsou rakouské zákony z let 1883 (zákon č. 105/1883 – tzv. „Chudinský zákon“) a z roku 1868 (zákon č. 59/1868 o domovském právu). Garance ohledně sociálních služeb přebírá stát. Do té doby byla skoro výlučným provozovatelem Církev, resp. městské spolky. Sociální péče se stává součástí sociální politiky jednotlivých států Evropy. Spolu s tím se vytváří první důchodové systémy sociálního zabezpečení. Právní předpisy ukládaly chudinskou péči provozovat nejdříve feudálům, potom městům, až v 19. stol. se stát stává garantem systému.

19

2.4. Azylové ubytování v České republice po roce 1989 a jeho legislativní ukotvení Na přelomu období existence totalitního režimu a nových poměrů vycházela legislativní definice sociální péče ze zákona č. 100/1988 Sb. V ní byla sociální péče definována takto: „Sociální péče je péče, kterou zajišťuje stát pomoc občanům, jejichž životní potřeby nejsou dostatečně zabezpečeny příjmy z pracovní činnosti, dávkami důchodového nebo nemocenského zabezpečení, popřípadě jinými příjmy a občanům, kteří je potřebují vzhledem ke svému zdravotnímu stavu nebo věku, anebo kteří bez pomoci společnosti nemohou překonat obtížnou životní situaci nebo nepříznivé životní poměry.“ Hmotněprávní nároky ze sociální péče byly upraveny v prováděcím předpise, 6 kterou se prováděl zákon o sociálním zabezpečení. Ze sociálních služeb právně upraveny byly pouze tři: poradenství, pečovatelská služba a ústavní péče. Činnost poskytovatelů sociálních služeb existovala bez zvláštní právní úpravy. Z toho také pramenilo nejedno úskalí, neboť jiné typy sociálních pobytových služeb nebyly definovány. Počátkem roku 1990 začaly vznikat azylové domy.7 Někde je zakládaly státní instituce, někde obce, jinde nestátní organizace.8 Jedná se o domy pro různé cílové skupiny: pro muže, ale i pro ženy, pro matky s dětmi, seniory a domy na půli cesty.9

6

Vyhláška Ministerstva práce a sociálních věcí, č. 182/1991 Sb. Pojem „Azylový dům“ je zmíněn i v sociálním zákoně (108/2006) jako typ sociální pobytové služby. Definice pojmu azylový dům se však v obecném smyslu neobjevuje. Autoři se spíše zaměřují na výčet specifik jednotlivých azylových domů, které pracují s konkrétními cílovými skupinami. 8 V České republice vyvíjí svou činnost Sdružení azylových domů (S.A.D.), které sdružuje na 100 azylových domů. 9 srv. Matoušek, Oldřich et alii, Sociální služby. Legislativa, ekonomika, plánování, hodnocení, Praha: Portál 2007, str. 82 7

20

V praxi to znamená, že azylový dům je zaměřený na komplexní sociální pomoc lidem bez domova. Způsoby této pomoci jsou dané zákonem a specifikou oblastí, zřizovatelem, zaměstnanci, klientelou a v neposlední řadě i finančními možnostmi. Azylový dům je zařízení, které slouží pro práci s lidmi bez přístřeší a lidem v nouzi a nabízí jim potřebnou pomoc. Klienty azylových domů jsou lidé, kteří z různých důvodů ztratili nebo opustili svůj domov, byt, ubytování, neumějí vyřešit komplikované problémy s tím spojené a hledají nebo přijímají pomoc azylového domu. Azylové domy představují komplex pobytových služeb poskytujících individuální, důstojnou, nepřetržitou a koncepční pomoc osobám, které se ocitnou v krizové situaci. Plní funkci reintegračního zařízení, které zachycuje, ubytovává a za pomoci širší spolupráce pomáhá hledat další uplatnění či zakotvení pro lidi bez přístřeší a pro lidi v nouzi. Tato zařízení jsou určena pro muže, ženy a matky s dětmi, převážně pro ty, kteří mají občanství ČR. Dále pomáhají, dle svých možností všem, kteří se na azylový dům obrátí a potřebují sociálně-právní radu. Azylové domy rovněž nesuplují funkci jiných ústavů (záchytná stanice, psychiatrická léčebna, dětský domov, domov pro seniory, zdravotnické zařízení apod.). Zákon vyjmenovává pouze obecně typy sociálních služeb, které dělí na pobytové, ambulantní, nebo terénní.10 Můžeme rozdělit typy azylového ubytování na:11 1/ Azylové domy a noclehárny pro bezdomovce a osoby bez přístřeší – Noclehárny (Shelters, Dormitories) Bezdomovcům (většinou mužům, ale i ženám) a lidem, vracejícím se z výkonu trestu poskytují dočasné ubytování (zpravidla přenocování nebo 10

Zákon č. 108/2006 Sb. § 33 – Formy poskytování sociálních služeb in: KRÁLOVÁ, Jarmila, RÁŽOVÁ, Eva, Sociální služby a příspěvek na péči, Olomouc: ANAG, 2007. ISBN 978-807263-405-7 11 viz příloha č. 1

21

ubytování na několik dnů), výdej stravy popřípadě možnost její přípravy, hygienu, poradenství a výchovné, vzdělávací a aktivační služby a pomoc v prosazování práv a zájmů.

2/ Azylové domy pro matku a dítě – Azylové domy pro specifickou cílovou skupinu (Refuge for mothers with children) Ženám s dětmi, a nejenom ženám,

v obtížných rodinných situacích

a mladým dívkám, které si musejí poradit s nechtěným těhotenstvím poskytují dočasné ubytování (zpravidla na půl roku s možností prodloužení) s možností přípravy stravy a hygienu. Dále zajišťují poradenství, výchovné, vzdělávací a aktivizační služby12 a nabízí pomoc v prosazování práv a zájmů a psychosociální terapii, případně sociálně-právní poradenství. 3/ Azylové domy na půl cesty – Domy na půli cesty13 (Half - way House) Je časově omezená komplexní služba klientům, kteří se ocitli v obtížných životních situacích, založená na poskytování bydlení a sociálního tréninku, zaměřeného na rozvoj psychosociálních dovedností a dalších schopností klienta. Jejich činnost musí být přizpůsobena specifickým

12

Sociálně-aktivizační služby definuje zákon č. 108/2006 Sb., pro konkrétní typy cílových skupin, zvláště § 65, §66. 13 Zákon č. 108/2006 Sb., §56 in: KRÁLOVÁ, Jarmila, RÁŽOVÁ, Eva, ibidem, str. 172 – Domy na půli cesty, odst. (1) Domy na půl cesty poskytují pobytové služby zpravidla pro osoby do 26 let věku, které po dosažení zletilosti opouštějí školská zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy, popřípadě pro osoby z jiných zařízení pro péči o děti a mládež, a pro osoby, které jsou propuštěny z výkonu trestu odnětí svobody nebo ochranné léčby. Způsob poskytování sociálních služeb v těchto zařízeních je přizpůsoben specifickým potřebám těchto osob. (2) Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti: a) poskytnutí ubytování, b) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, c) sociálně terapeutické činnosti, d) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a obstarávání osobních záležitostí.

22

charakteristikám cílové skupiny. Cílem je zapojení do samostatného běžného života. 4/ Azylové chráněné bydlení – Chráněné bydlení14 (Sheltered Housing) Chráněné bydlení je komplexní residenční služba, která poskytuje klientům podle jejich individuálních potřeb takovou podporu, aby mohli v maximální míře vést běžný způsob života. Klienty chráněného bydlení mohou být lidé, kteří jsou v důsledku nemoci nebo postižení dlouhodobě či trvale znevýhodněni. Kromě ubytování a pomoci při zajištění chodu domácnosti, zajišťuje kontakt se společností, obecné poradenství a pomoc při prosazování práv a zájmů. V praxi se však podoba azylového ubytování vyznačuje širší paletou služeb než jak ji popisuje zákon o sociálních službách a širokou cílovou skupinou, která využívá nejenom pobytové služby, ale rovněž i poradenských služeb a služeb spojených s poskytováním stravy ze strany sociálního zařízení, případně doplňkových služeb jako je prádelna, společenské a sportovní aktivity, duchovenská a psychologická péče a poradenství, apod.

14 Zákon č. 108/2006 Sb. § 51 in: KRÁLOVÁ, Jarmila, RÁŽOVÁ, Eva, ibidem, str. 170 Chráněné bydlení – §51 (1) Chráněné bydlení je pobytová služba poskytovaná osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu zdravotního postižení nebo chronického onemocnění, včetně duševního onemocnění, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby. Chráněné bydlení má formu skupinového, popřípadě individuálního bydlení. §51 (2) Služba podle odstavce 1 obsahuje tyto základní činnosti: a) poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy, b) poskytnutí ubytování, c) pomoc při zajištění chodu domácnosti, d) výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti, e) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím, f) sociálně terapeutické činnosti, g) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.

23

3. Tréninkový typ azylového ubytování 3.1. Důvod vzniku V roce 2002 se vedení Magistrátu hlavního města Prahy (dále jako „MHMP“) a Městského centra sociálních služeb (dále jako „MCSSP“) rozhodlo otevřít renovované ubytovací prostory v ulici Šromova 861/862 na Černém Mostě a využít je jako azylový dům s „jiným režimem“. Bylo vzato v úvahu prostorové členění obou staveb, neboť zde byly uzavřené bytové jednotky pro obyvatele s vlastním sociálním zázemím. Byl zde dán impuls pro vytvoření nového typu azylového ubytování se specifickými vlastnostmi a typem soc. práce, které tehdy chyběly u stávajících azylových domů. Dne 15. března 2004 byl otevřen Dům tréninkového bydlení (dále jako „DTB“) jako ubytovací zařízení MCSSP, dnes již Centra sociálních služeb Praha (dále jako „CSSP“). 1. 1. 2007 byl Dům tréninkového bydlení zaregistrován jako sociální služba MCSSP.15 Od roku 2004 začal fungovat nově zařízený a zrenovovaný DTB a od dubna se začaly bytové jednotky zaplňovat prvními klienty. Rada městské části Prahy 14 dne 7. 6. 2005 rozhodla svým usnesením16 o zapojení DTB do komunitního plánování sociálních služeb pro správní obvod Praha 14.

3.2. Charakteristika zařízení Dům tréninkového bydlení je situován na sídlišti Černý Most I, v panelovém domě, který byl postaven již se záměrem využití jako domov pro matky s dětmi. Objekt se skládá ze dvou částí, původně měl pouze jeden 15

viz příloha č.13 Rozhodnutí rady městské části Praha 14 č. 298/ RMČ/2005, [online]. (cit. 30.5. 2009). URL: http://www.praha14.cz/Usneseni/Rada/2005/06/298_61MR.htm Komunitní plánování Prahy 14 [online]. (cit. 30.5. 2009). URL: http://www.praha14.cz/komunit_plan/prace/ZPP14_fin.doc?PHPSESSID=f46. 16

24

vchod, při rekonstrukci v roce 2003 byl vybudován další vchod a obě části mohou fungovat téměř odděleně. Dům tréninkového bydlení využívá jednu část objektu. Jeho kapacita je 24 ubytovacích jednotek, 16 typu 2+kk (o velkosti 50m2), 8 typu 1+kk (40 m2). Jednotky mají vlastní WC, koupelnu, lodžii. Ubytovací jednotky jsou vybaveny základním nábytkem, který je při nástupu přizpůsoben počtu ubytovaných osob.

3.3. Problematické postavení DTB v zákoně č. 108/ 2006 Sb. V době založení DTB nebyl ještě znám text budoucího zákona 108/2006 a s jeho přijetím se situace DTB stala patovou, neboť tento sociální zákon neznal, podobně jako jiné předchozí právní úpravy sociální oblasti, pojem tréninkové bydlení, případně vyšší azylové ubytování. Tento nedostatek ve stávajícím zákoně o sociálních službách neřeší ani budoucí novela zákona, neboť zde není rozšířena skupina sociálních služeb o nové typy služeb. Ve stávajícím zákoně je zmíněn pouze typ azylových domů, ale je v zákoně nespecifikován a příliš obecný. Zákon nepřinesl jasnou strukturu ubytovacích služeb pro sociálně slabší občany a další skupiny obyvatel. Všeobecné mínění poskytovatelů se ubíralo směrem vymezit přesnou definicí jednotlivé skupiny pobytových služeb. Osobně jsem očekával, že bude vytvořena struktura sociální pobytové pomoci, která bude začínat u ubytoven pro bezdomovce, azylových domů pro matky s dětmi, dětskými domovy a systém těchto zařízení naváže na vyšší standard, který bude pokračovat domy na půli cesty, tréninkovým bydlením a bude završen sociálním bydlením. Tato struktura sice existovala, resp. byla pojmenována již v roce 2004, ale nebyla legislativně ukotvena. Ani nový sociální zákon nepřinesl významnější změny. Naopak se vytvořilo nezdravé chápání tzv. uzavřeného systému služeb, do kterého by se

25

těžko vešly nově vytvořené pobytové služby, včetně tréninkového bydlení. To je stále chápáno jako azylový dům, nebo dokonce velmi nepřesně jako dům na půli cesty. Zákon nezná variabilitu služeb a širší paletu možností. Navíc pojem azylový dům je příliš stigmatizujícím pojmem, který izoluje klienta od rychlejšího zařazení do společnosti. V zákoně je definován pojem azylový dům správně, tj. ve smyslu, že je to pobytová služba na přechodnou dobu poskytovaná osobám v nepříznivé sociální situaci spojené se ztrátou bydlení,17 což plně neodpovídá poslání tréninkového bydlení, neboť se v něm řeší i další situace, které s bydlením souvisí okrajově. Například problematika domácího násilí, či násilí na seniorech. Navíc zákon18

hovoří o tom, že v rámci

azylového domu je poskytována, nebo zajišťována strava jako základní činnost. DTB tuto podmínku splňuje spíše dle vyhlášky,19 protože jeho filosofií je naopak podporovat klienty v samostatném, běžném životě, takže si zajišťují stravu samostatně. Navíc DTB nemůže být chápáno jako dům na půli cesty, který je zákonem20 vymezen jako pobytová služba pro osoby do 26 let, neboť poskytuje své služby všem cílovým skupinám obyvatel bez omezení věku. DTB rovněž nemůže být zařazen mezi chráněné bydlení, o kterém hovoří zákon,21 nebo jako dům se zvláštním režimem.22 Chráněné bydlení je definováno jako pobytová služba poskytovaná osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu zdravotního stavu, postižení, včetně duševního onemocnění, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby. DTB neposkytuje ubytování této skupině obyvatel, neboť jeho založení neodpovídá ani zařízením, ani skladbou obyvatel, či zaměstnanců této skupině klientů. 17

Zákon č. 108/2006 Sb., §57, č. 1. in: KRÁLOVÁ, Jarmila, RÁŽOVÁ, Eva, ibidem, str. 172 Zákon č. 108/2006 Sb., §57, odst. 2., písm. a), in: KRÁLOVÁ, Jarmila, RÁŽOVÁ, Eva, ibidem. 19 Vyhláška č. 505/2006 Sb., §22, odst. 1., písmeno a). in: KRÁLOVÁ, Jarmila, RÁŽOVÁ, Eva, ibidem, str. 224 20 Zákon č. 108/2006 Sb., §58, č. 1. in: KRÁLOVÁ, Jarmila, RÁŽOVÁ, Eva, ibidem, str. 172 21 Zákon č. 108/2006 Sb., §51 in: KRÁLOVÁ, Jarmila, RÁŽOVÁ, Eva, ibidem, str. 170 22 Zákon č. 108/2006 Sb., §50 in: KRÁLOVÁ, Jarmila, RÁŽOVÁ, Eva, ibidem, str. 170 18

26

Dům tréninkového bydlení rovněž není noclehárnou,23 neboť definice noclehárny v dikci zákona hovoří o tom, že je to zařízení, které poskytují pomoc při hygieně a přenocování. Je tedy zřejmé, že DTB jako tréninkové bydlení „nezapadá“ do žádné z vyjmenovaných kategorií a že zákon nezohledňuje a nezohledňoval při svém vzniku již tyto nové, moderní typy služeb. V tom také spočívá kritika nového sociálního zákona, který svým způsobem striktně vyjmenoval typy soc. služby aniž by nechal prostor pro nově vznikající služby. Pokud bychom chtěli do dalších novel zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách vložit novou samostatnou službu, potom bychom ji mohli nazvat Tréninkové bydlení. Definice této služby by potom mohla znít takto: Tréninkové bydlení poskytuje přechodné ubytování osobám v nepříznivé sociální situaci. Služba obsahuje tyto základní činnosti: 1/ poskytnutí ubytování za úhradu nejdéle na dobu 3 let v samostatných bytových jednotkách, 2/ pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání si osobních záležitostí, 3/ vytváří podmínky pro samostatné zajištění stravy a hygieny, 4/ zajišťuje sociálně-právní poradenství, případně další doplňkové služby.

3.4. Cíle a poslání zařízení Koncepce Domu tréninkového bydlení vychází ze zahraničního modelu ubytovacího zařízení stojícího na vrcholu systému azylového ubytování (tzv. transitional housing facilities), jehož hlavním cílem je usnadnit jednotlivcům a rodinám bez přístřeší přechod do stabilního bydlení.

23

Zákon č. 108/2006 Sb., §63 in: KRÁLOVÁ, Jarmila, RÁŽOVÁ, Eva, ibidem, str. 174

27

Poslání DTB vyjadřuje nejlépe věta „Vychováváme dobré nájemníky“. Chce se tím říci, že obecným posláním je pomoci klientům najít přiměřené stabilní bydlení, které budou schopni dlouhodobě a bezproblémově udržet. DTB navazuje na činnost azylových domů, domů na půli cesty, a v menší míře i dětských domovů a podobných zařízení, která prostřednictvím integračních (resocializačních) programů pracují na odstranění či zmírnění obtíží bránících klientům najít bydlení a žít bez další pomoci samostatně ve společnosti. V azylových domech však ubytovaní většinou nemají podmínky pro to, aby si získané dovednosti mohli prakticky vyzkoušet. Jeden z cílů Domu tréninkového bydlení je proto nabídnout klientům v azylových domech, kteří prokázali, že jsou schopni samostatného bydlení, možnost přejít do zařízení, které má svým uspořádáním a režimem blíže k bydlení v běžných podmínkách. Poskytnout jim větší soukromí a stabilnější zázemí, v němž si v částečně chráněném prostředí budou moci otestovat nabyté schopnosti a za přispění poskytovaných sociálních služeb dále rozvíjet svůj potenciál. Výchozí ideou koncepce Domu tréninkového bydlení bylo vytvořit zařízení s různorodou strukturou ubytovaných, která by alespoň částečně odpovídala přirozenému složení obyvatel běžného domu v sídlištní zástavbě. Vzhledem k individuálně organizované sociální práci zaměřené převážně na oblast hledání návazného (stabilního) bydlení, a díky tomu, že DTB přijímá zejména klienty, kteří již prošli resocializačními programy a jsou určitým způsobem stabilizovaní, je možné se soustředit na širší cílovou skupinu ve smyslu řešení primární příčiny vzniku nepříznivé bytové situace. V současné době jsou zde ubytováni jak lidé, kteří z nejrůznějších důvodů ztratili bydlení, tak mladí dospělí po odchodu z dětského domova, ženy, které absolvovaly léčení drogové závislosti nebo ženy – oběti domácího násilí. Typem ubytování je Dům tréninkového bydlení jedním z mála zařízení, které umožňuje pokrýt i širší cílovou skupinu co do rodinného složení

28

a poskytnout ubytování nejen jednotlivcům, matkám a otcům s dětmi, ale i celým rodinám, které dosud neměly příležitost samostatně bydlet, neboť svůj domov nemohou z vážného důvodu užívat či o něj trvale přišly. Základními cíli DTB je: 1. poskytovat zázemí a jistotu pro stabilizaci rodinné a sociální situace klientů 2. poskytovat klientům možnost vyzkoušet si nájemní bydlení v „chráněných podmínkách“ 3. prostřednictvím doplňkových služeb rozvíjet (sociální) potenciál klientů 4. pomáhat („doprovázet“) klientům hledat návazné stabilní bydlení 5. vést klienty k samostatnosti (běžné denní zvládání péče o sebe, vyřizování věcí na úřadě, výchova dětí apod.) 6. naučit klienty využívat další „zdroje a služby“ dostupné v komunitě ad 1) Ubytování na dobu min. 1 roku v bytových jednotkách s příslušenstvím, v nichž mají ubytovaní soukromí. ad 2) Pokud jsou klienti samostatní a zvládají veškeré úkoly a povinnosti spojené s bydlením, pracovníci zařízení pouze dohlížejí na to, zda je vše splněno, v případě potíží (např. klient neuhradí zálohu na elektřinu), je klientem hledána cesta k řešení, rovněž je tu snaha připravit klienty na vstup do reálného světa a naučit se spořit s finančními prostředky. ad 3) Využít minimálně roční pobyt k tomu, aby se klient naučil dovednosti a získal zkušenosti (práce s PC, psaní dopisů, žádostí o pracovní místo, zpracování životopisu atd.), které mu pomohou např. získat lépe placené zaměstnání. ad 4 a 5) Společně s klienty probrat všechny možnosti, kam by mohli odejít, jak chtějí řešit svoji složitou situaci, nechat klienta rozhodnout se, co vidí

29

jako nejdůležitější. K tomu slouží vlastní plánování služby, o kterém bude řeč níže. ad 6) Tzn. jesle, školky, speciální zařízení pro handicapované děti, zájmové kroužky, volnočasové aktivity.

3.5. Cílová skupina Od počátku je DTB zařízeno pro širší cílovou skupinu, než jen pro matky s dětmi. Jedná se o: -

jednotlivce (muži, ženy),

-

jednotlivce s dětmi,

-

rodiny, kteří nemají stabilní bydlení (avšak mají formální trvalé bydliště na území Prahy),

-

mající stálý příjem přiměřený platbě za bytovou jednotku. Klienti jsou vybíráni komisí (o přijímaní klientů viz níže). V komisi

mají výhodu lidé, kteří: a) dosud neměli možnost samostatně bydlet, b) mají doporučení azylového zařízení v němž jsou přechodně ubytováni, c) jsou zaměstnáni (zaměstnanecký poměr na plný úvazek), d) mají podanou žádost o sociální byt v místě trvalého bydliště, e) jsou ochotni se dále vzdělávat (rekvalifikační kurzy úřadů práce, neziskových organizací), f) jsou zletilí, g) a jsou soběstační po stránce zdravotního stavu. Dům tréninkového bydlení neposkytuje jídlo a ošacení (v naléhavých případech bylo toto možné zajistit ve spolupráci s dalšími organizacemi).

30

Sociální práce v Domě tréninkového bydlení není omezena jen na ubytované, pracovníci zařízení se snaží pracovat i s žadateli, kteří nebyli komisí vybráni k ubytování – nabízí jim možnost využívat některé služby DTB „ambulantně“ (např. právní poradenství a možnost vyhledávat nabídky práce a bydlení na internetu). Značná výhoda Domu tréninkového bydlení jako součásti CSSP spočívá v tom, že klienti v případě potřeby mohou využívat specializované služby, které poskytují ostatní oddělení centra (Poradny,24 RIAPS,25 Triangl,26 Kontakt27). Klienti, kteří opouštějí zařízení, jsou podporováni v tom, aby se v případě problémů (zejména těch, které mohou zapříčinit ztrátu stabilního bydlení) obrátili včas na pracovníky DTB a společně se pokusili nastalé problémy řešit. Pracovníci DTB se snažili stavět na vztahu důvěry mezi klientem a sociálním pracovníkem a v maximální možné míře předcházet 24

Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy poskytují odbornou poradenskou pomoc v náročných životních situacích, do nichž se může dostat každý díky nečekaným změnám a zvýšeným nárokům života. Druhy služeb: sociálně-právní poradenství, psychologické poradenství, konzultace párové, rodinné a individuální, zprostředkování kontaktů na další odborníky pro otázky týkající se rodinného, manželského, partnerského a osobního života (např. právníka, psychiatra, sexuologa). Služby poradny jsou bezplatné. K návštěvě klienti nepotřebují doporučení. 25 Krizové centrum RIAPS (Regionální Institut Ambulantních Psychosociálních Služeb) nabízí komplexní péče o člověka v obtížných životních situacích, které ohrožují jeho psychické zdraví, akutní konzultace s psychiatrem nebo psychologem 24 hodin denně, krátkodobou podpůrnou psychoterapii – doprovázení klienta směřující ke stabilizaci jeho stavu, krátkodobý pobyt na lůžkovém oddělení k překlenutí krizového období. 26 Triangl je specializovaná poradna pro děti, mládež a rodinu, která nabízí psychoterapii (individuální, rodinná, skupinová), poradenství (individuální, rodinné), primárně preventivní programy pro třídy na základních školách, intervenční programy pro třídy základních škol, vzdělávací semináře pro pedagogy, anonymní poradenství, telefonické konzultace, podpora a pomoc rodině a dítěti ohroženému sociálně ohrožujícím chováním (jídlo, TV, PC hry, alkohol, cigarety a jiné návykové látky) 27 Kontakt je pracovištěm Centra sociálních služeb Praha. Zabývá se sociálně právním poradenstvím, informační a publikační činností v oblasti sociálních služeb, poskytuje informace pro širokou i odbornou veřejnost z oblasti sociálních služeb a prevence zejména poradenství k zákonu o sociálních službách, příspěvku na péči, dávkám sociální péče a státní sociální podpory, informace z oblastí: rodina v potížích, senioři, zdravotně postižení, nezaměstnanost, bytová problematika, závislosti, základní poradenství z oblasti občanského práva (společné jmění manželů, dědictví) rodinného práva (rozvody, výživné), pracovního práva (vznik, zánik pracovního poměru), návazná pomoc ve specializovaných poradnách.

31

situacím, kdy klient odejde do stabilního bydlení, které si však nezvládne dlouhodobě udržet. Předpokládalo se, že úspěšnost DTB se projeví i v tom, že absolvování pobytu v Domě tréninkového bydlení bude pro „pronajímatele bytů“ dostatečnou garancí, že klient bude i dobrým a zodpovědným nájemníkem.

3.6. Technicko-personální podmínky DTB stanovilo na základě legislativního požadavku28 minimální kvalifikační podmínky svých zaměstnanců dle vnitřních instrukcí CSSP a MHMP. Struktura pracoviště je obsažena ve vnitřním provozním řádu, kde je rovněž určen počet pracovních míst. Je zde stanoveno, že sociální pracovník musí splňovat alespoň vyšší odborné vzdělání v oblasti sociální práce. Přílohou každé pracovní smlouvy a pracovního řádu je příloha pracovní náplně sociálních pracovníků a recepčních. Pracovníci zařízení se v pravidelných intervalech účastní supervizních sezení.

28

Posledním rozhodnutím v této věci je zákon č. 108/2006 Sb. a příslušná vyhláška, které stanoví minimální kvalifikační požadavky na výkon povolání sociální pracovník.

32

4. Principy a metody sociální práce v DTB DTB poskytuje přechodné ubytování mužům, ženám, matkám s dětmi a rodinám, kteří z vážného důvodu nemohou užívat svůj domov či o něj trvale přišli. DTB se převážně zaměřuje na klienty, kteří prošli nižšími integračními stupni azylového ubytování a získali většinu znalostí a dovedností potřebných pro samostatné bydlení. Posláním zařízení je umožnit těmto lidem, aby si své schopnosti v praxi otestovali, podporovat je, aby mohli svůj potenciál dále rozvíjet a z DTB odcházeli do stabilního bydlení, které zvládnou dlouhodobě udržet.

4.1. Práce s klientem – přijetí klienta do zařízení Žádost o ubytování do DTB klient získá prostřednictvím internetových stránek CSSP, resp. na recepci DTB nebo na sociálních a bytových odborech úřadů. Zájemce je informován o službě formou informačních letáků, webových stránek, osobních či telefonických konzultací, případně přímo v kanceláři sociálního pracovníka DTB. Součástí základních informací o DTB je i zveřejnění ceny za poskytované služby a pobyt. Informace jsou pravidelně aktualizovány. Klient má povinnost vyplnit žádost o ubytování do DTB pravdivě, uvést všechny důležité údaje, které jsou nutné ke správnému posouzení jeho žádosti a ke stanovení individuálního plánu. Neuvedení či zamlčení některých údajů může vést k jednostrannému pozastavení přijímacího řízení ze strany DTB, o kterém je klient písemně informován. K žádosti o ubytování je přiložen životopis29 a formulář určený k vyplnění organizacemi, které doporučují 29

viz příloha č. 6

33

žadatele. Žadatel předá žádost sociálnímu pracovníkovi DTB, který následně vypracuje na klienta odborný posudek o jeho způsobilosti ucházet se o místo v zařízení. Žádost je možné odeslat poštou na adresu zařízení,30 nebo faxem, případně e-mailem. Poslední možností je osobní předání na recepci zařízení. Sociální pracovník přijme žádost klienta a zhodnotí ji podle toho, zda klient splňuje dané podmínky pro ubytování v DTB na dobu 1 roku. Pokud je žádost neúplná, či pouze částečně vyplněná, je třeba, aby klient doplnil údaje. Pokud tak není učiněno, žádost se pozastavuje do doby doplnění potřebných údajů. Sociální pracovník ověřuje některé informace na úřadech městských částí a organizací, které klient/i navštívili a nebo jimi prošli. Za splněné se považuje, když klient vyhovuje veškerým podmínkám stanoveným v DTB (viz níže) a nenašla se jakákoliv závažná skutečnost v jeho žádosti, která by znemožňovala poskytnutí ubytování v DTB a zapříčinila zastavení přijímacího řízení. Mezi tyto skutečnosti ze strany klienta patří narušení fyzické, či duševní integrity klienta, závislost na návykových látkách, včetně alkoholu, případně nástup do výkonu trestu (dále jako „VTOS“), hospitalizace, nebo úmrtí. Dále se mohou vyskytnout i překážky na straně poskytovatele,31 který není schopen poskytnout sociální službu na základě toho, že 1/ neposkytuje takový druh sociální služby, o kterou žadatel žádá,32 2/ nemá dostatečnou kapacitu k poskytnutí sociální služby, 3/ zdravotní stav osoby, která žádá, vylučuje poskytnutí takové služby.

30

DTB, Šromova 862, 198 00 Praha 9, Černý Most. Zákon č. 108/2006 Sb., §91 odst. 3. in: KRÁLOVÁ, Jarmila, RÁŽOVÁ, Eva, ibidem, str. 188 32 Zákon č. 108/2006 Sb., § 79, odst. 2, písmeno d. in: KRÁLOVÁ, Jarmila, RÁŽOVÁ, Eva, ibidem, str. 181. Tato podmínka se řídí registrací sociální služby, kde je vyjmenován druh poskytované služby. Je zde vymezen okruh osob a druh služby, který bude poskytován. V registraci je rovněž uveden údaj o kapacitě poskytované služby. 31

34

Klient nemusí projít celým přijímacím řízením. Přijímací řízení může být s klientem ukončeno z důvodu nevyplněné žádosti, chybějících či zatajovaných skutečností, které by mohly znemožnit ubytování v DTB. A to i v případě, že neuvedení správných skutečností mělo za následek kladné vyjádření a rozhodnutí komise CSSP. Podmínky DTB, které rozhodují o přijetí, resp. nepřijetí klienta. •

Klient musí být samostatný ve svém jednání, svéprávný.

•

Formální požadavky – trvalé bydliště v Praze. Tuto podmínku stanovil MHMP.

•

Klient musí projít azylovým, či podobným stupněm sociální péče.

•

Po stránce finanční by měl být klient zaměstnán, či být osoba samostatně výdělečně činná (dále jako „OSVČ“).

•

Maximální počet přijímaných osob do jedné bytové jednotky včetně dětí by neměl přesáhnout počet 5.

•

Klient nesmí být pod vlivem alkoholu a omamných látek, či trpět duševní

poruchou osobnosti, která by mu znemožňovala samostatnost a orientaci ve společnosti a v soužití s dalšími ubytovanými.33 DTB má právo si vyžádat na

33

Vyhláška č. 505/2006 Sb., §36 a) b) c) in: KRÁLOVÁ, Jarmila, RÁŽOVÁ, Eva, ibidem, str. 233. Z důvodu zdravotního stavu, který vyžaduje léčení a trvalé odborné ošetřování v lůžkovém zdravotnickém zařízení a dále pak občany trpící těmito zdravotními postiženími: • infekční a parazitární choroby všech druhů a stádií, při kterých nemocný může být zdrojem onemocnění; • tuberkulóza, s výjimkou stádií PIII. a MIII. a dalších stabilizovaných a inaktivních forem; • pohlavní choroby v akutním stádiu, v chronickém stádiu jen na základě vyjádření odborného lékaře příslušného zdravotnického zařízení; • psychózy a psychické poruchy, při nichž nemocný může ohrozit sebe i druhé, resp. jeho chování znemožňuje klidné soužití v kolektivu; • chronický alkoholismus a jiné závažné toxikomanie, pokud nedošlo k likvidaci návyku a chování občana znemožňuje klidné soužití v kolektivu; • imbecilita a idiotie

35

žadateli posudek od ošetřujícího lékaře, že žadatel trpí infekční chorobou, případně závislostí na omamných a psychotropních látkách.34 Sociální pracovník následně kontaktuje žadatele a pozve ho k osobní schůzce. Na této schůzce se pracovník klienta dotazuje na některé konkrétní nevyjasněné body jeho žádosti, ptá se na současnou ekonomickou, zdravotní a sociální situaci. Dále se klienta dotazuje, jaká je jeho představa dalšího řešení jeho bytové situace, či konkrétních problémů, které klienta v současné chvíli tíží a mohou být překážkou, aby klient mohl nastoupit do DTB. Informace

jsou

zájemcům

o ubytování

sdělovány

způsobem

a v takovém rozsahu, který je v souladu s jejich psychickou a fyzickou situací (možnost vnímat a chápat). Tj. aby skutečně poznali, zda služba naplňuje jejich potřeby a mohli se informovaně rozhodnout o jejím využití či odmítnutí. Klient doloží potvrzení o stálém měsíčním příjmu a podanou žádost o byt na bytovém odboru své městské části. Měl by být schopen při osobním setkání doložit, že je zaměstnaný, či podnikající a má tedy stálý měsíční příjem. Měl by být schopen načrtnout vlastní plán dalšího řešení sociální situace (zejména hledání stabilního bydlení). Klientovi je dán prostor na dotazy. Byl vytvořen systém rozhovoru s klientem, kterým je naplněn smysl standardu č. 3.35 Klientovi službu představíme v takovém rozsahu, aby porozuměl, mohl smlouvu bez obav podepsat a služba, která mu bude poskytnuta, vedla k naplnění jeho potřeb.36

34

viz příloha č. 7 Vyhláška č. 505/2006 Sb., §36 a) b) c) in: KRÁLOVÁ, Jarmila, RÁŽOVÁ, Eva, ibidem, str. 243 36 Pravidla pro jednání se zájemcem o službu - Vedení rozhovoru 1. Na začátku a na konci rozhovoru - pozdravení klienta, podání ruky. 2. Pomoci definovat zájemci jeho zakázku, tj. to, co zájemce od poskytování služby očekává a jeho osobní cíle, kterých má být poskytováním služby dosaženo. S ohledem na potřeby klienta je mu doporučen nejvhodnější typ služby. 3. Pracovník se nechová familiárně, ale dává najevo přiměřený zájem o věc klienta. 4. Počet jednání vychází z aktuální situace a průběhu jednání s klientem. 35

36

Sociální pracovník vyhotoví pro komisi CSSP zprávu o klientovi, který se uchází o ubytování a předá ji vedoucímu tréninkového bydlení, který je zároveň členem výběrové komise. Komise je složena z odborníků jednotlivých odborných útvarů CSSP (RIAPS – sociální pracovnice, zástupce ředitele a vedoucí poraden, vedoucí DTB a vedoucí ubytovny pro bezdomovce Skloněná). Tím je vytvořen předpoklad pro nestranné vybrání klientů a rozhodne se na základě podkladů o klientovi. Komise své rozhodnutí předá pracovníkům DTB. Pracovníci DTB následně kontaktují příslušného sociálního pracovníka zařízení, ve kterém úspěšný žadatel bydlí, či přímo klienta ucházejícího se o ubytování do DTB, a informují ho o výsledku řízení. Na žádost klienta může být rozhodnutí komise CSSP vyhotoveno i písemnou formou a zasláno do sociálního zařízení klienta. Proti rozhodnutí komise DTB se může žadatel odvolat a předložit nové skutečnosti, které mohou rozhodnout v jeho prospěch. Klient po kladném vyřízení své žádosti podepisuje s DTB smlouvu o poskytnutí

ubytování37

a zavazuje

se

k povinnostem

ze

smlouvy

vyplývajícím.38 Ve chvíli, kdy podepisuje smlouvu hradí první platbu zvýšenou o vratnou kauci (pro případ nedoplatku na službách či úhradu škod, vzniklých během pobytu v DTB), a předkládá smlouvu o dodávce el. energie a připojení

5. Zjistit o klientovi dostatek informací, které přispějí ke snadnější komunikaci a pomohou formulovat potřeby klienta a jeho očekávání od služby. 6. Jednání přizpůsobit i smyslovému postižení klienta. (kvalita zrakové a sluchové kompenzace) 7. Mluvit zřetelně, hlasitě, pomalu, tváří v tvář, udržovat oční kontakt. 8. Užívat srozumitelné výrazy, vyhýbat se používání cizích slov a složitých výrazů. 9. Mluvit v jednoduchých větách, ptát se na jednu věc. 10. Mluví vždy jen jedna osoba, ne několik osob najednou, rozhovor neruší rádio apod. 11. Sledovat řeč těla – hodnota neverbální komunikace, tón a intenzita hlasu, gestikulace. 12. Hledat, co je potřebné pro zlepšení porozumění. 13. Případné dohodnutí další schůzky. 37 Zákon č. 108/2006 Sb., § 90, § 91 - Smlouva o poskytnutí sociální služby a její náležitosti, in: KRÁLOVÁ, Jarmila, RÁŽOVÁ, Eva, ibidem, str. 188 38 viz příloha č. 9

37

elektroměru (zálohy se platí přímo dodavateli elektrické energie). Je rovněž dohodnut termín nástupu do DTB. Klient si k podpisu ubytovací smlouvy vezme občanský průkaz a finanční hotovost k uhrazení prvního zvýšeného poplatku za ubytování a podepisuje smlouvu na jeden rok. V ní se zavazuje dodržovat vnitřní ubytovací řád zařízení.39 Dále podepisuje Prohlášení, ve kterém se zavazuje a souhlasí se shromažďováním svých osobních údajů a údajů souvisejících se sociální, bytovou, finanční situací a zdravotním stavem. Klient v den nástupu přebírá ubytovací jednotku. Recepční, či pověřená osoba, předává jednotku dle dodaného stavu vybavení v protokolu a dopisuje stav vodoměru a elektroměru, dále sepisuje inventární čísla nábytku, případně sepisuje závady v bytové jednotce. Následně předává klientovi klíče.V průběhu ubytování může recepční vydávat a odebírat dle přání ubytovaného jednotlivé kusy nábytku ze skladu na základě písemného protokolu. Do bytové jednotky není možné stěhovat vlastní nábytek40 a zvířata. Pro lepší orientaci klienta v celém průběhu přijímacího řízení slouží informační systém DTB, který je k dispozici na oficiálních stránkách CSSP a také v tištěné verzi jako manuál „Přijímací řízení do DTB“,41 manuál „Základní informace pro klienty“42 a manuál „Základní služby DTB“.43

4.2. Individuální plán „Individuální plán (Individual Planning, Individuelle Planung) (dále jako „IP“) je časově ohraničený (Time limited, zeitlich begrenzten Zeitraum), 39

viz příloha č. 11 Dle dohody mezi vedoucím DTB a ubytovaným je možné nastěhovat do bytové jednotky menší kusy nábytku. 41 viz příloha č. 4 42 viz příloha č. 2 43 viz příloha č. 5 40

38

konkrétně přizpůsobený „jízdní řád“ klienta,

který je možné libovolně

přizpůsobovat dané situaci s tím, aby byl zachován a dosažen určený cíl.“44 Byli stanoveny obecné principy, které by měly být součástí každého individuálního plánu:45 •

cíl individuálního plánu má být pro klienta významný

•

cíl individuálního plánu má být pro klienta konkrétní

•

cíl individuálního plánu má být pro klienta realistický

Cesta k cíli je lemována získáváním dovedností a znalostí a přebíráním zodpovědnosti ze strany klienta. Klient při svém úsilí získává: •

komunikační dovednosti ve styku s úřady, realitními kancelářemi

•

znalosti ve vyhledávání potřebných informací na internetu, v novinách, na úřadech

•

svým vyhledáváním pravidelnou aktualizovanou nabídku dostupných služeb, bydlení a možností rekvalifikace

•

větší samostatnost a snadnější orientaci ve společnosti a přebírá svůj díl zodpovědnosti

•

přehled o všech definovaných úkolech nutných ke splnění cíle

•

možnost napojit sebe, resp. svoji rodinu na zájmové organizace a zdroje v komunitě

•

možnost odborné pomoci při zhoršení své sociální situace Sociální pracovník se snaží klienta vést a motivovat k dosažení

maximálního počtu stanovených cílů, které IP jasně vyznačuje na období pobytu klienta v zařízení. Individuální plán je mozaikou priorit, na které se soustředí pozornost klienta i sociálního pracovníka. Při zdolávání úskalí v rámci IP je důležitá 44

Tuto definici jsme vytvořili pracovníci zařízení v rámci vnitřní metodiky ke standardu kvality soc. služeb č. 5, které jsou popsány v Příloze č. 2 k vyhlášce č. 505/2006 Sb., in: KRÁLOVÁ, Jarmila, RÁŽOVÁ, Eva, ibidem, str. 243 45 srv. Úlehla, Ivan, Umění pomáhat, Praha: Slon 2007, str. 81

39

dvojsměrná komunikace mezi klientem a sociálním pracovníkem. Bez ní dochází k tomu, že klient často a třeba i nedobrovolně „zapomíná“ na své úkoly vedoucí k dosažení cíle v IP a soustředí se na jiné, nepodstatné úkoly, které neřeší jeho nejpalčivější problémy.

Individuální plán vychází ze

zhodnocení zdravotního a duševního stavu klienta, odhadu jeho soběstačnosti a posouzení potřeb.46 IP se stanovuje již při přijímacím pohovoru, ve kterém sociální pracovník, částečně seznámen s žádostí

klienta, „dolaďuje“ některé

problematické okruhy, které se týkají jeho situace. Hovoří s klientem o jeho nejpalčivějších problémech a snaží se ho přimět k tomu, aby sám svůj IP navrhl a seznámil pracovníka s jeho postupem. IP tak dostává konkrétní podobu, byť prozatím v částečné, neupravené formě, na které se v budoucnu dá postavit již hotová a jasně propracovaná stavba. Klientovi je dána možnost samostatně pojmenovat problém a vytyčit cestu k jeho vyřešení. Po kladném vyrozumění klienta o přijetí do zařízení a po vyřízení všech formalit spojených s podpisem ubytovací smlouvy, přichází klient k prvnímu pohovoru se sociálním pracovníkem. Úspěch IP závisí na dostatečném množství informací o situaci klienta a na dobrovolné spolupráci mezi klientem a soc. pracovníkem.

46

Matoušek, Oldřich, Sociální práce v praxi: specifika různých cílových skupin a práce s nimi, Praha: Portál 2005, str. 182

40

4.3. Vytváření individuálního plánu s klientem a metodologické pozadí individuálního plánování v DTB Klient přichází k prvnímu pohovoru po svém nástupu do zařízení.47 Sociální pracovník provede pohovor s klientem, ve kterém se zjistí aktuální finanční a sociální situace. Seznámí se také podrobně s nejproblematičtějšími body, které mohou být zcela odlišného rázu než při osobním pohovoru v době před komisí. Jsou specifikovány nové skutečnosti

ohledně stavu klienta,

zvláště jedná-li se o delší dobu mezi přijímacím řízením, odložením klienta k přijetí komisí a ubytováním v DTB. Zde v úvodu jsou položeny základy a cíle IP, jsou pojmenovány priority klienta.48 Od této chvíle začíná společná cesta mezi soc. pracovníkem a klientem, cesta k dosažení cílů jako předpokladu úspěšného pobytu v DTB. Každá služba a jednání s klientem je „šito na míru“ individuálním potřebám. Vyplývá to i z konkrétních a specifických problémů každého člověka, který přichází do našeho zařízení s jiným problémem. Pokud jde o obsah prvního setkání, sociální pracovníci získávají pro objektivní posouzení klientovy situace důležité informace důvěrného charakteru, se kterými v průběhu poskytování sociální služby pracují ve spolupráci a za souhlasu klienta. Jsou to například: identifikační údaje, skryté problémy, které se stanou důvodem pro začátek sociální práce, rodinné zázemí, tělesný stav klienta, případně zdravotní omezení, míra klientovy aktivity v řešení problémů, historie bydlení klienta, jeho zaměstnání. Dokumentace

47

Řezníček, Ivo, Metody sociální práce, Praha: Slon 1994, str. 33 „Na prvním kontaktu mezi sociálním pracovníkem a klientem často záleží, jak se bude odvíjet následná intervence a jaké mohou být její výsledky.“ 48 Úlehla, Ivan, Umění pomáhat, Praha: Slon 2007, str. 80 „Formulace cílů je nutná, má-li práce s klientem přinést změnu. Je užitečná i tam, kde pracovník jedná s klientem o úředních informacích.“

41

a osobní složka klienta zaznamenává i subjektivní dojem pracovníka na osobu klientovu.49 Soc. pracovník spolu s klientem nastíní výhled do krátké budoucnosti, která je vytyčena dobou jednoho roku, je tedy časově limitována.50 Na prvním setkání záleží nejvíce, protože zde vzniká pevný rámec a forma IP, je možné jej flexibilně přizpůsobovat dané situaci klienta.51 Osobní spis uživatele obsahuje dojednaný cíl, postup, jak jej bude dosaženo a kdy. Pro zachování služeb ve smyslu podpory je třeba, aby měl uživatel o rozvoj vlastní samostatnosti zájem. V opačném případě nelze podporu poskytovat. Jako zcela přirozené se jeví pozměnění nějakého úkolu z důvodu, že k jeho splnění je potřeba splnit ještě další podmínky, bez jejichž naplnění je cíl nedosažitelný. Je možné cíl na chvíli odložit, či jinak modifikovat,52 pokud se jiný problém objevil mezi výchozí situací klienta a dosažením cíle, například, když klient k dosažení cíle: tj. získání sociálního bytu, nepodal žádost na bytový odbor. Cíl získání bytu jde na chvíli „jakoby“ stranou, protože prioritou je nejprve vyřízení všech formalit spojených s podáním žádosti a splnění nutné podmínky. Aby se mohlo dosáhnout cíle hlavního, je třeba nejprve splnit úkoly zřetelně menší důležitosti, bez kterého se prostě dosažení hlavního cíle neobejde.

49

srv. Řezníček, Ivo, Metody sociální práce, Praha: Slon 1993, str. 36 srv. Vyhláška č. 505/2006 Sb., Příloha č. 2. (Obsah standardů kvality sociálních služeb), Standard č. 1., písm. b. in: KRÁLOVÁ, Jarmila, RÁŽOVÁ, Eva, ibidem, str. 242 – 247 „Poskytovatel vytváří příležitosti k tomu, aby uživatelé služeb mohli uplatňovat vlastní vůli, jednat na základě vlastních rozhodnutí, aby mohli být sami sebou, při řešení své nepříznivé situace.“ 51 srv. Vyhláška č. 505/2006 Sb., Příloha č. 2. (Obsah standardů kvality sociálních služeb), standard č. 5. in: KRÁLOVÁ, Jarmila, RÁŽOVÁ, Eva, ibidem. - Poskytování služeb vychází z osobních cílů a potřeb uživatele a je postaveno především na jeho schopnostech. Průběh služby je přiměřeně plánován. Průběh služby vychází především z vnitřních zdrojů a možností uživatele, sleduje dosažení dohodnutých osobních cílů a je plánován společně s uživatelem. 52 srv. Vyhláška č. 505/2006 Sb., Příloha č. 2. (Obsah standardů kvality sociálních služeb), standard č. 5., in: KRÁLOVÁ, Jarmila, RÁŽOVÁ, Eva, ibidem. „Naplňování osobních cílů uživatele je v průběhu služby přehodnocováno. Uživatel má možnost měnit své osobní cíle.“ 50

42

Vyjádřeno jiným způsobem: je třeba zachovat vytyčený cíl a zároveň řešit i konkrétní úkoly, aby hlavního cíle bylo v co nejkratší době dosaženo. (viz graf. č.1)

Graf. č. 1

Hlavní cíl

Lokální úkoly

Lokální úkoly

Lokální úkoly

Bez splnění všech lokálních úkolů není možné dosáhnout hlavního cíle a splnit tak celý IP.53 Role soc. pracovníka tkví v tom, že na základě úvodního pohovoru provede spolu s klientem vytyčení hlavního cíle IP a následně k nim ve spolupráci s klientem připojí cestu.54 Tato metoda se nápadně přibližuje individuálně zaměřené intervenci, která se hojně používá v sociální práci v anglosaských zemích. Jde o tzv. Task – Centered Approach – Soustředěný cílový přístup, kdy sociální pracovník při sestavování pořadí problémů postupuje podle hlediska důležitosti. Tento model byl vytvořen v 60. letech 20. století Williamem J. Reidem a Laurou Epsteinovou.55 Výhodou této metody je, že umožňuje v poměrně krátké době 6 – 12 týdnů zaměřit a řešit klíčové problémy klienta (Key Problem, Schlüsselproblem). A nejenom problémové 53

Úlehla, Ivan, Umění pomáhat, Praha: Slon 2007, str. 80 „Bez stanoveného cíle je těžké, ne-li nemožné posoudit, zda nastává pokrok a zda bylo dosaženo smyslu společné práce. Věřím, že víc pomáhá přijmout klientův cíl, než aby pracovník stanovoval, který cíl by byl pro klienta nejvhodnější.“ 54 Řezníček, Ivo, Metody sociální práce, Praha: Slon 1994, str. 43 55 Metoda je popsána v jejich společné knize Reid, William James, Epstein, Laura, Taskcentered practice, Columbia University Press, U.S.A., 1977

43

situace, ale i neemotivní chování klienta / klientů a jeho / jejich změnu. Co může přinést tato metoda dobrého do individuálního plánování s klientem? 1/ Klient ve velmi krátkém čase (jedno sezení v rámci iniciační fáze) identifikuje základní problémové oblasti a potřeby. (Prioritizing Target Problems, identifizierten Probleme und Bedürfnisse) 2/ Je mu nastíněna / naplánována rychlá krizová intervence. (Task Planning and Implementation, Geplannte Kurzzeitintervention) 3/ Společné pochopení problémů mezi klientem a pracovníkem. (Gemeinsame Vorgehensweise vom Klient und Sozialarbeiter) 4/ Jasně členěná struktura všech dostupných strategií, které se mohou použít v klientově případě a aktivní spoluúčast klienta na jeho vytváření. (Klar strukturierte Handlungsstrategien unter aktiver Mitwirkung von Klienten) 5/ Přesně stanovené úkoly a aktivity klienta, které vedou k dosažení cílů. (Aufgaben, Handlungen als Hauptinstrument der Problemveränderung und Erreichung von Zielen) 6/ Důležité jsou rovněž revize individuálního plánu a změna cíle dle aktuální změněné situace. (Making Revisions or Developing New Tasks, die Planrevisionen oder neue Zielsetzungen)

4.4. Pohovory s klientem Pilířem IP jsou rozhovory a spolupráce přímo s klientem, druhým pilířem je spolupráce s úřady městských částí a s dalšími institucemi a občanskými sdruženími, které mohou klientovi významně pomoci. Bez těchto dvou pilířů není možné vybudovat stabilní IP a účinně klientovi pomoci. Pohovory s klienty můžeme rozdělit na dva typy:

44

1/ Měsíční–oficiální rozhovor (Official Talks, amtliche Gespräche) s klientem, který je samotnou páteří celého IP a komunikací mezi klientem a soc. pracovníkem. Je zdrojem nutných informací pro naplnění IP. Na jejich základě se přizpůsobuje cesta k cíli podle daných možností, usměrňuje se chování a jednání klienta k tomu, aby snáze a rychle překonal vzniklé potíže, problémy a vrátil se zpět na cestu k cíli.56 Zde se opět formuje schopnost klienta samostatně podat návrh řešení, konzultovat možnosti

a dodržet svůj vlastní plán řešení krizové situace.

Samostatnost klienta a jeho aktivní přístup v azylovém zařízení vyššího stupně je nutnou podmínkou pro IP. Sociální pracovník se dotazuje klienta, jak by postupoval, jak chce postupovat, jaké jsou možné překážky na cestě k cíli. Pokud si klient není jistý, neví, sociální pracovník ochotně pomůže. Ne vždy si je i plně samostatný člověk vědom správnosti svého postupu. Velmi často se může stát, že se klient dostane do akutních finančních a sociálních potíží. Situace je kritická a je třeba neprodleně situaci řešit. I v této situaci se může soc. pracovník plně osvědčit v tom, že nastíní klientovi možná řešení dané situace a pomůže mu podle svého nejlepšího vědomí. (Pomůže najít klientovi brigádu, dohodne případný splátkový kalendář s úvěrovou firmou, pomůže využít smluvních ustanovení mezi klientem a úvěrovou společností, atd.) 2/ Průběžné – neformální rozhovory (Informal Talks, nichtamtliche Gespräche)57 nejsou sice kostrou celého IP, ale hrají paradoxně významnější roli v utužení vztahů mezi klientem a soc. pracovníkem. Soc. pracovník 56

srv. Vyhláška č. 505/2006 Sb., Příloha č. 2. (Obsah standardů kvality sociálních služeb), Standard č. 5., bod c) in: KRÁLOVÁ, Jarmila, RÁŽOVÁ, Eva, ibidem, str. 243 57 V praxi se osvědčil tzv. typ nezávazných pohovorů, který byl praktikován právě u mladých lidí a rodin, který je veden mimo běžnou kancelář a v prostředí, které je vlastní klientovi. Pochopili jsme, že je třeba vysvětlovat základy života společnosti v jazyce běžném klientovi. Jde o porozumění. Jde o porozumění řeči, jak o něm pojednal Ludwig Wittgenstein ve svém díle „Tractatus Logico-Philosophicus“. Bez tohoto chápání řeči a jejich symbolů není možné předat člověku důležité principy, na kterých může postavit svůj další osud.

45

vyhledává klienta i mimo „oficiální“ konzultační schůzky, hovoří s ním o běžných věcech denního života, zajímá se o děti klienta, o jeho zaměstnání, dokáže se vcítit do role přítele, který ochotně naslouchá a pomáhá. To vše probíhá v neformálním prostředí mimo rámec kanceláře, v přirozeném prostředí klienta – na chodbách, v bytě klienta apod.58 Promlouvá s ním, mluví o všech problémech, či nových zprávách, které se týkají situace klienta. Cílem je, aby soc. pracovník nebyl v očích klienta chápán jako zástupce zařízení, jemuž nelze nic říkat, který pro klienta hraje roli úředníka vykonávajícího dozor nad dodržováním ubytovacího řádu, kterého je třeba vždy oklamat, aby se nepřišlo na pravý stav věcí. Takový klientův postoj vede k znehodnocení IP a vázne komunikace mezi klientem a soc. pracovníkem. Nedůvěra klienta k soc. pracovníkovi může zapříčinit konečný nezdar IP, plně zablokovat komunikaci a způsobit nedostatek informací, nutných pro zdar celého pobytu v DTB. V důsledku toho ani nemůže být nikdy dosaženo stanovených cílů. Klient se stává lhostejným k IP a již jenom „jako“ hraje roli toho, kterému jde o splnění všech cílů IP. Jestliže se však klient chce aktivně podílet na řešení své situace, je možné, že dosáhne cíle IP ve velmi krátké době. (Pokud tomu nebrání další vnější faktory jako je třeba lhostejnost, netečnost úřadů apod.) Klient sám přebírá aktivně „svůj případ do svých rukou“.

4.5. Fáze individuálního plánu na základě task – centered modelu sociální práce 1/ Počáteční fáze–Initial Phase–Anfangsphase, která je totožná s adaptačním tříměsíčním obdobím pobytu klienta v DTB.

58

Řezníček, Ivo, ibidem., str. 37

46

2/ Střední fáze–Middle Phase–Mittelphase, která byla ohraničena šesti měsíci od konce adaptace. 3/ Závěrečná fáze–Termination Phase–Beendigungphase–fáze posledních tří měsíců před opuštěním zařízení. Každá z těchto fází je na konci zhodnocena klientem i soc. pracovníkem. Jak je zřetelné, je individuální plán rozložen do dvanácti měsíců standardní doby ubytování. V průběhu poskytování služby se klientovi dostane tří hodnocení situace a rozbor situace (případně splnění některých cílů) ho má dále motivovat k řešení a pokračování v nastoupené cestě při zdolávání problémů. Může se ovšem také stát, že ani doba 12 měsíců nepostačuje k tomu, aby klient dosáhl splnění hlavního cíle. Situace se může řešit dvojím způsobem: 1/ klient získá možnost prodloužit pobyt o dalších 6 měsíců, nebo 2/ pokračuje dále v dosažení cíle mimo DTB, pokud je k tomu dostatek příležitostí, aby tento krok učinil.

4.6. Spolupráce sociálních pracovníků s úřady a organizacemi Sociální pracovník si ověřuje některé skutečnosti o klientech na úřadech. Zvláště se jedná o zjišťování stavu jeho žádostí o byt, o rozhodnutích ohledně sociálních dávek, kontaktuje úřady práce a orgán sociálního zabezpečení, resp. VZP. Komunikace s úřady je důležitá pro činnost soc. pracovníka. 1/

Sociální

pracovník

kontaktuje

příslušné

bytové

odbory

a vypracovává jednou za čas posudek na chování klienta v zařízení, který by mohl pozitivně zvrátit šance klienta na bytovém, resp. sociálním odboru. Tyto posudky by měly být pro úřad a městskou část jasnou zprávou a garancí o situaci a chování klienta ve společnosti. Úřady jsou za tyto posudky vděčné a spolupracují s DTB na řešení sociální situace svých vlastních občanů.

47

2/ U každého klienta je veden písemný a elektronický zápis konzultací, cílů IP a úkolů, které má splnit. Zápisy jsou následně připojeny ke složce klienta.

4.7. Praktická ukázka individuálního plánu Zde bych rád pro ukázku uvedl fiktivní individuální plán pro rodinu pana Nováka: Pan Novák nastoupil se svou manželkou a dvěma syny do DTB. Přišel z azylového domu, kde pobýval jeden rok. S klienty je domluvena schůzka a je učiněn první pohovor na počátku celého pobytu, který rozhodne o úspěšnosti IP. Součástí IP jsou

(vstupní) informace. Klient podepisuje prohlášení

o shromažďování údajů. Při prvním (hloubkovém) pohovoru je zjišťováno: •

sociální situace (kdy došlo ke zhoršení sociální situace, jak dlouho trvá, co klient pro to udělal apod.)

•

bytová situace (jak se snažil řešit bytovou situaci, kde bydlel dosud, v jakém typu ubytování, podnájmu, na ubytovně, v azylovém domě apod.)

•

finanční situace – zda-li klient má dluhy, splátky, hypotéky, zda má stálý příjem ze zaměstnání, je na úřadu práce, resp. pobírá dávky státní sociální podpory apod. Dále se zjišťuje zájem klienta o rekvalifikaci a rekvalifikační kurzy: (Pan Novák změnil zaměstnání a v současné době pracuje u Pražských služeb. Má směnný provoz.)

•

situace dětí (do jakého typu školy chodí, jaké mají zájmy, volnočasové aktivity atd., případná zdravotní omezení)

48

•

představy a plány klientů do budoucnosti (co se zdá klientům jako nejvhodnější řešení v jejich současné situaci, klient předkládá vlastní vize řešení své situace, přání klienta: Klienti by chtěli bydlet třeba i za Prahou se snadnou dostupností do centra)

Výstup z pohovoru Klient nemá vyřešenou bytovou situaci, která tak negativně ovlivňuje jeho sociální a společenskou situaci, znehodnocuje jeho soužití s jinými spoluobčany, je ohroženo jeho pracovní místo z důvodu nestabilního bydlení. Manželka je na mateřské dovolené a je spolu s dětmi plně závislá na příjmech manžela. Klient má podanou žádost na bytovém odboru úřadu, ale žádost má již 8 let a není stále dostatečně vyřešena. Na hypotéky klient nedosáhne příjmem, a podnájem je rovněž finančně neúnosný. U rodičů bydlet nemohou, byt je přeplněný. Mladší syn je těžce nemocný (astma), byl posudkovou komisí Pražské správy sociálního zabezpečení uznán jako dlouhodobě těžce zdravotně nemocný a matka má přiznán příspěvek na péči (dále jako „PNP“) a je nutné, aby se celodenně o něho starala. Nastínění časového harmonogramu a hlavní cíle 1/ Prvotní cíl IP: Klient potřebuje vyřešit bytovou situaci. Výchozí bod: 1a/ Klient doloží další skutečnosti ke své žádosti (Pokud žádost nemá, podá si ji s přiloženými dokumenty a doloží výpis z katastru, kopie pracovní smlouvy, výpis z dávkového oddělení (zasílá sociální odbor )), zpráva z oddělení sociálně právní ochrany dětí (dále jako „OSPOD“), čestné prohlášení, že na uvedené adrese trvalého pobytu nebydlí atd.) 1b/ Dochází pravidelně na bytový odbor a zjišťuje své šance dle pořadníku a počtu získaných bodů, pokud bodový systém existuje.

49

1c/ Sociální pracovník spolu s klientem pravidelně navštěvují úřad a jeho úředníky, zařízení po 3 měsících pobytu napíše bytovému a sociálnímu odboru zprávu o situaci klienta i o tom, jak pokračuje svou vlastní aktivitou na řešení své bytové otázky. 1d/ Klient zjišťuje možnosti podání žádosti o magistrátní byt dle požadavků MHMP a finančních kritérií, pokud to dovolují vnitřní předpisy městských částí. 1e/ Žádost o sociální byt – podání klientem. 1f/ Žádost o byt z MHMP – podání klientem. 1g/ V druhé fázi pobytu (přibližně po 6 měsících), když je zřejmé, že žádost o byt nebude kladně vyřízena, se klient soustředí na získání dostupného podnájmu (lze najít na některých realitních serverech), resp. uvažuje o pobytu v nějakém z dalších azylových domů. 2/ Druhý cíl IP: Zlepšení zdravotního stavu syna. Výchozí bod: 2a/ Klient dochází se synem k odbornému lékaři, manželka pečuje o syna (PNP). 2b/ Klient se snaží o dobrou spolupráci se školou, kam syn dochází. Usiluje zabránit tomu, aby syn nemusel opakovat ročník, aby mu byl stanoven individuální studijní plán a termíny přezkoušení. Někteří klienti mohou dát přednost domácímu typu vyučování pro první stupeň ZŠ. 2c/ Klient dokládá zdravotní dokumentaci OSPOD, pokud je zde evidován, resp. bytovému odboru. 3/ Třetí cíl IP: Udržení pracovního místa pana Nováka. Výchozí bod: 3a/ Klient dochází do práce. Pokud ztratí práci, je třeba, aby v co nejkratší době nalezl alespoň nějakou brigádu, která by finančně pokryla poplatek za ubytování v našem zařízení a na další životní potřeby rodiny.

50

3b/ Klient kontaktuje personální kanceláře a vyhledává brigády a práci na částečný, resp. na hlavní pracovní poměr, prochází inzeráty, dochází na internet. 3c/ Zájem o rekvalifikaci – Někteří klienti při ztrátě práce využívají kurzů, kterém jim v plné výši hradí úřady práce, aby si zvýšili svou kvalifikaci. 4/ Čtvrtý cíl IP: Spoření klienta a překonání případné zadluženosti. Výchozí bod: 4a/ Klient se snaží v průběhu roku spořit. Pokud nemá stavební spoření, je mu doporučeno, aby přemýšlel i na budoucnost, tj. na dobu po ukončení pobytu v DTB. 4b/ Klient je zadlužen. Má několik půjček: Od společnosti Home Credit 50.000,-Kč, Provident Finantial 30.000,-Kč, Multiservis 5.000,-Kč. Celková měsíční splátka je 5000,-Kč měsíčně, celkový příjem rodiny je včetně dávek 15000,-Kč. Jeden z cílů: splatit co nejvíce v průběhu roku a zbavit se své zadluženosti, resp. splatit alespoň jeden dluh u jedné z výše jmenovaných úvěrových společností. 4c/ Zadluženost klienta vede k negativnímu hodnocení ze strany bytových odborů, MHMP (zvláště v případě, že klient neplatí pravidelně a je uvalena exekuce na jeho plat, nebo ztratil práci úplně a nemá z čeho splácet). 5/ Pátý cíl: Rozšíření počítačové gramotnosti. Shrnutí IP za celý rok a zhodnocení splnění cílů stanovených v IP na začátku. Klient pravidelně docházel na bytový odbor,

sociální pracovník

posílal

průběžné zprávy na úřad městské části jednotlivým odborům. Dále pan Novák splatil celý dluh u Home Creditu a částečně u Multiservisu i za pomoci širší rodiny. Zbývá mu doplatit cca 20.000,-Kč. Tím si mohl snížit výdaje své rodiny o cca 3000,-Kč měsíčně. Navíc docházela paní Nováková na OSPOD a žádala o pomoc při řešení návazného ubytování. Klienti aktivně docházeli za

51

sociálním pracovníkem i mimo rámec konzultací a byli v kontaktu se sociálním odborem. Klient v průběhu ubytování změnil 2x pracovní místo. Služby ke zvýšení počítačové gramotnosti nevyužil. Podařilo se stabilizovat zdravotní stav mladšího syna. U staršího syna došlo k neočekávanému zranění nohou. Byl mu stanoven ve škole individuální studijní plán, který zvládl a mohl po prázdninách nastoupit do vyššího ročníku. Paní Nováková ke konci pobytu nastoupila na brigádu a bylo pozastaveno vyplácení PNP z důvodu zlepšení zdravotního stavu dítěte a jeho plné zařazení do kolektivu třídy. Klient dosáhl toho, že získal od městské části sociální byt, ve kterém může bydlet do celkového vyřešení své bytové situace a přidělení bytu od bytového odboru. Cíle IP: Dosažené cíle: -

snížení zadluženosti rodiny

-

získání sociálního bytu na dobu neurčitou

-

stabilizace zdravotního stavu mladšího syna

-

rychlé řešení zdravotních komplikací u staršího syna

-

zařazení dětí do školy úspěšné splnění individuálního plánu

-

udržení si nového pracovního místa u pana Nováka.

Nesplněné cíle: -

klient nevyužil zlepšení v počítačové gramotnosti, která je nutná k nalezení lépe ohodnocené práce a rovněž nevyužil rekvalifikačních kurzů od úřadu práce.

4.8. Výstup a hodnocení individuálního plánu Ukončení

a vyhodnocení

individuálního

plánu

s klientem

patří

k vrcholům individuálně pojaté sociální práce. Bez zhodnocení není možné

52

dosáhnout zjištění, zda daného cíle IP bylo dosaženo, zda sociální práce přinesla klientovi nějaké plody a jakým způsobem se zaangažování klienta projevilo v případě řešení jeho problémů, jakou hodnotu měla sociální intervence a do jaké míry byly jednotlivé fáze hodnocení úspěšné pro dosažení cíle.59 Do hodnocení individuálního plánu patří také sebereflexe pracovníka, do

jaké

míry

respektoval

svobodné

rozhodování

klientů

a jejich

zaangažovanost a do jaké míry nikoliv, i kde došlo k problémům s plněním určitých dílčích úkolů.60 V DTB byl vyvinut systém ukončení s klientem, který, pokud byl ukončován pozvolna a plynule, velmi mnoho prospěl jak pracovníkovi, tak klientovi. Šlo o dvě fáze hodnocení: Fáze hodnocení klienta a fáze hodnocení pracovníka. 1/ Klient sám zhodnotil svůj pobyt v zařízení. 2/ Klient na dotaz soc. pracovníka, zda byl splněn hlavní cíl IP, odpověděl svými slovy. 3/ Klient zhodnotil zařízení, tým pracovníků i toho co bylo dosaženo. 4/ Pracovník zhodnotil chování a plnění úkolů klientem.

4.9. Systém dokumentace klienta v zařízení

a jeho vztah

k individuálnímu plánu Při sestavování individuálního plánu je třeba, aby byl vytvořen takový systém dokumentace, který by shromáždil dostupné informace o klientovi. Klientova dokumentace má tyto funkce a pravidla:

59 60

Řezníček, Ivo, ibidem., str. 54 Řezníček, Ivo, ibidem., str. 29

53

1/

Zdroj informací pro organizaci a kontrolu ze strany inspekce kvality

sociálních služeb – V zařízení byl vytvořen elektronický systém evidence klientů a manuálů, který umožňuje sociálním pracovníkům a vedení mít stále k dispozici informace o klientovi, statistiky, individuální plány, plány a předpisy plateb. Recepčním umožňuje se snáze orientovat v provozně – technickém chodu zařízení. Dokumenty v zařízení je možno rozdělit do dvou skupin: a/ Spisová dokumentace klientů. Složky klientů. b/ Provozní a technická dokumentace. Mezi ně můžeme zařadit: •

Manuály a provozní procedurální příručky např. Manuál „Přijímací řízení“, Manuál „Základní služby v DTB“, Manuál „Průvodce DTB“,

Manuál

„Stáže

odborných

pracovníků“,

Manuál

„Individuální plán“ apod. •

Technická dokumentace zařízení a dokumentace o tech. revizích.

2/ Zdroj informací pro pracovníka – Dokumentace vede pracovníka k tomu, aby dokázal zaznamenávat zprávu o rozhovoru s klientem co nejpřesněji, dokázal skutečně zachytit podstatné body. Dále slouží jako pomůcka

pro

pracovníka, aby si mohl dělat záznamy o průběhu společné práce. Dokumentace slouží pro potřebu organizace jako doklad pracovníkovy činnosti a jsou jakousi kontrolou pracovníkova postupu, zvolených kroků a spolupráce s klientem. Vede rovněž k tomu, aby pracovník dokázal reflektovat uzavřenou dohodu o zakázce s klientem. Hovoříme o spisové dokumentaci, která se týká klienta a jeho případu. Spis je místem, kde jsou shromážděny klientovy předchozí zprávy z dalších míst sociální pomoci, oficiální dopisy hodné zřetele, které dokreslují situaci klienta61 (např. zamítnutí žádosti o byt, o soc. dávku,

61

Úlehla, Ivan, Umění pomáhat, Praha: Slon 2007, str. 43 „Když budete číst všechny zprávy z dřívějších klientových kontaktů, snažte se zjistit, co se vaši předchůdci snažili s tímto případem dosáhnout a také co navrhovali a nezkusili.

54

rozsudek o rozvodu, rozhodnutí o svěření dětí do péče, potvrzení od splátkových agentur o výši dluhu apod.) Spis se stává také místem, kde je v písemné podobě zachycen individuální plán a klientem odsouhlasen. 3/ Zdroj informací pro klienta – Klient zase díky spisové dokumentaci bude mít přehled o své ekonomické, sociální a zdravotní situaci. Individuální plán a důležité dokumenty od dalších institucí jsou pro klienta velmi důležité, aby věděl, kam směřuje a případné neúplné informace doplnil o další informace, které v dokumentaci, kterou si přináší, nejsou. Obecně lze říci, že IP je pro klienta také dobrým vodítkem k tomu posoudit, zda opravdu směřuje správným směrem.62 4/ Zákonné podmínky pro spisovou dokumentaci – Je třeba vytvořit nejenom systém ochrany osobních údajů tak, jak ho vyžaduje zákon,63 ale rovněž vytvořit systém ukládání a sdílení nutných informací oprávněnými pracovníky DTB. Se spisovou dokumentací úzce souvisí otázka mlčenlivosti, která stanoví, že poskytovatelé sociálních služeb jsou povinni zachovávat mlčenlivost o údajích týkajících se osob, kterým jsou poskytovány sociální služby.64 Vedení dokumentace o poskytování služby je primárně zmíněno i v příloze č. 2 k vyhlášce č. 505/2006 Sb., kde poskytovatel má povinnost vést dokumentaci. Tato příloha se týká obsahu standardů kvality sociálních služeb.

62

Matoušek, Oldřich, Sociální práce v praxi, Praha: Portál 2007, str. 182. „Plán umožňuje pravidelné hodnocení stavu a změny v potřebách klienta a nové stanovení konkrétního cíle. Hlavním aktérem při sestavování IP je ovšem klient – především on zde má příležitost si uvědomit, co pro sebe může a chce udělat.“ 63 Zákon č. 101/2000 Sb., Zákon 499/2004 Sb. 64 Zákon č. 108/2006 Sb., §100 in: KRÁLOVÁ, Jarmila, RÁŽOVÁ, Eva, ibidem, str. 192

55

5. Sociální práce s rodinami Lze říci, že sociální práce s rodinou patří mezi nejobtížnější a to zvláště ve chvíli, kdy rodina je neúplná, nebo je ve stavu nějakého ohrožení. Navíc je tvořena lidmi dospělými a nezletilými, kteří jsou plně závislí na dospělých. Rodina je širokým konglomerátem citových vztahů, které musí sociální pracovník vzít v úvahu a počítat s nimi. Rodina není tak přizpůsoblivá ke změně a pohyblivá jako je tomu u jedinců.65 Jakékoliv rozhodování o dalším vývoji je rozhodováno minimálně na úrovni dvou lidí (pokud hovoříme o úplné rodině) a ne všechny alternativy, které prospívají seniorům, nebo absolventům dětských domovů, mohou být realizovány v rodině. (například problematika volby výchovy dítěte a jeho další rozvoj) Konflikty osobních a generačních zájmů v rodině mají občanům pomáhat řešit i sociální služby.66 Jak již bylo uvedeno výše, rodina nemůže být nahrazena jinou organizací právě pro svoji jedinečnost a všechny pokusy v průběhu 20. století ztroskotaly (např. dětská oddělení izraelských kibuců, jesle s denní docházkou apod.).67 Ukazuje se, že ani při sebelepší ústavní péči o nezletilé děti a mládež není stát, resp. společnost, schopen „vychovat“ dorost mimo rodinu.68 Na začátku 21. století musíme konstatovat, že tradiční rodina prochází velkou krizí, lépe řečeno důvěra v ní velmi radikálně upadá.69 Na tomto vývoji se shodují sociologové, sociální pracovníci, pedagogičtí pracovníci, filosofové 65

viz Matoušek, Oldřich, Metody a řízení sociální práce, Praha: Portál 2003, str. 189 „Rodiny by měly odolávat změně – a to i změně, která se zdá z hlediska vnějšího pozorovatele nepochybně prospěšná…Terapeuti, kteří respektují ochrannou funkci rod. odporu ke změně, si uvědomují, že je lepší směřovat ke zvýšení pocitu bezpečí v rodině…“ 66 Matoušek, Oldřich, Metody a řízení sociální práce, Praha: Portál 2003, str. 184 67 Matoušek, Oldřich, Metody a řízení sociální práce, Praha: Portál 2003, str. 183 68 Matoušek, Oldřich, Metody a řízení sociální práce, Praha: Portál 2003, str. 183 „Rodina je unikátní a nenahraditelnou institucí proto, že optimálně spojuje osobní zaujetí dospělých na prospěchu partnerů i dětí s univerzálním zájmem společnosti na stabilizovaném soužití mužů a žen i na socializaci „řádných občanů“. 69 srv. Bill, Edgar et alii, Access to housing, Bristol: The Policy Press 2002, str. 83

56

a theologové. A přitom je rodina první závazný model společnosti s jakým se dítě setkává. Formuje jeho osobní vývoj i postoj ke všem dalším skupinám, snaží se formovat dítě podle vlastní tradice, rodinné normy se vždy nějak odchylují od norem průměrných. V minulosti bylo provedeno mnoho pokusů o přesunutí rodičovské péče na jiné osoby či skupiny, ale nikdy se tato řešení v praxi neujala. Dítě ke svému vývoji potřebuje kromě zajištění primárních potřeb (teplo, nasycení), také stabilní prostředí (domov) a přítomnost stabilních osob (rodičů). Rodiče by měli být na jeho vývoji vysoce citově angažováni. Dítě i rodič se spolu ztotožňují, podporují se, spoléhají se na sebe, dostávají se do konfliktů. Rodiči na dítěti velmi záleží, vnímá ho jako jedinečné, je jím fascinován. Vztah rodičů a dítěte vzniká už před porodem. Dítě reaguje na podněty způsobené chováním a pohyby matky. Také matka již dlouho před porodem vnímá plod ve svém těle. Například pozná jeho temperament. Předpokládá se, že dítě vnímá tlukot matčina srdce a rytmus jejích kroků. Rodina má tedy možnost ovlivňovat vývoj dítěte v jeho nejcitlivějších fázích. Tím je nejpřirozenějším způsobem a nejvydatněji může uspokojovat základní fyzické a psychické potřeby dítěte a je modelem mezilidských vztahů, který si dítě ponese dál do života a jímž bude poměřovat všechny další vztahy, do nichž samo vstoupí.70 Aby rodina mohla kvalitně plnit svou funkci, musí podle Paulínové71 vykazovat znaky sociální skupiny, mezi které patří: •

Interakce – vzájemnost mezi členy, spolupráce.

•

Existence společných cílů.

•

Vědomí soudržnosti a sounáležitosti se skupinou.

•

Určitá hierarchie – pozice jednotlivých členů na pomyslném

společenském žebříčku. 70 71

Matějček, Zdeněk, O rodině vlastní, nevlastní a náhradní, Praha: Portál, 1994, str. 16 Paulinová, Lea, Psychologie pro Tebe, 2. vyd. Praha: Informatorium s.r.o., 1998, str. 57, 58

57

•

Společenské hodnoty – stanovení uznávaných hodnot, které usměrňují

chování členů skupiny. •

Skupinová disciplína – dodržování určitých dohodnutých norem

platných ve skupině, v případě jejich neplnění nastupují sankce. Frekvence sociálních kontaktů – kontakty v rámci skupiny jsou častější než s jinými členy širší společnosti. Zvláště sociální práce a sociální pracovníci by měli skutečně začít otázkou, co je vlastně rodina. „Nalézt odpovídající definici rodiny je obtížné nejen s ohledem na různé oblasti použití tohoto pojmu, ale i vzhledem k proměnlivým

hodnotovým

východiskům

v závislosti

na

kulturním

a civilizačním prostředí dané společnosti. V jednotlivých vědních odvětvích a jejich partikulárních oborech se proto význam tohoto termínu liší v závislosti na metodologických postupech (které jsou samy o sobě variabilní), oblasti výzkumu a pojmovém ústrojí. Je proto nemožné hovořit o jediném pevném všeobecně přijímaném pojmu rodiny, ale spíše o jednotlivých aspektech a proměnlivých variantách tohoto termínu tak, jak se odrážejí v různých vědních oborech.“72 Rodinu lze definovat jako instituci zajišťující lidskou reprodukci, tedy zachování lidského druhu. Navíc je nejstarší lidskou společenskou institucí.73 Podoba rodiny vychází z legitimity, kterou považuje společnost za běžnou a správnou. Nabízí se tu proto zcela logicky otázka, zda je manželství rodičů pro vývoj jejich dítěte tou jedinou a nejlepší možností. Určitě ano, ale v posledních letech shledáváme zejména u mladé generace projevy rezignovanosti na institut manželství. Na tomto místě je nutné si uvědomit, že k naplnění funkcí rodiny nestačí jen fyzická reprodukce. Stejně tak je

72

Národní zpráva o rodině, Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR., str. 3 (zkrácená verze) 29.4.2005 [cit. 2009-05-10]. Dostupné na URL: http://www.mpsv.cz/cs/898 73 Matějček, Zdeněk, ibidem, str. 15

58

potřeba zajistit reprodukci sociální způsobilosti.74 V tom se pravděpodobně skrývá původní činitel strachu a nechuti k manželství, se kterým se setkáváme v posledních dekádách. Přibývá nemanželských dětí a jsme svědky postupného sílení nové neformální instituce ve formě „nesezdaného soužití“, které je výrazem nového myšlení o partnerství muže a ženy. Aby byla lidská rodina úspěšná a funkční jako instituce, musí obsahovat především onen stmelující prvek trvalosti s pocitem sounáležitosti při dosahování společných rodinných cílů. Těchto podmínek je zapotřebí i v situaci relativního společenského blahobytu a vysoce funkčních záchytných sítí, kterými disponuje každý sociální stát. Tím nejideálnějším prototypem rodiny je tzv. manželská rodina, která vychází z křesťanské tradice hlásající nezrušitelnost převzatého závazku a předurčení, že daný muž a žena patří na celý život k sobě. Nelze popřít, že by se moderní rodina ve 20. a 21. století alespoň částečně nepodobala rodině tradiční. Obě byly založeny na potřebě biologické a sociální reprodukce ve společnosti, čímž přispívaly k udržení přenosu informací z jedné generace na druhou a tím i k výhodnějšímu postavení rodiny ve společenských strukturách. Toto poslání stále přetrvává, avšak moderní rodina prošla v minulosti mnoha společenskými proměnami, které se významně dotkly i způsobu předávání tohoto dědictví. Moderní rodina se už z velké části nezabývá pouze ekonomickým dědictvím, ale zaměřuje se stále více i na vztahy mezi členy rodiny a na vzdělanostní kapitál. Nemůžeme rovněž přehlédnout i vliv neblahých ideologií, které v průběhu 20. století utvářely rodinnou politiku a rodinu velmi významně ovlivňovaly (komunismus v Rusku, italský fašismus, německý nacismus, revolta mladé generace v 60. letech, materialismus a konzumismus západní společnosti ve druhé 74

Matějček, Zdeněk, ibidem. „Rodina vznikla nejen z přirozeného pudu pohlavního, jenž vede k plození a rozmnožování daného živočišného druhu (k tomu ostatně není zapotřebí rodiny), ale především z potřeby své potomstvo ochraňovat, učit, vzdělávat, připravovat na život.“

59

polovině 20. století.). Tyto směry se trvale odrazily na kvalitě rodiny a měly neuvěřitelný dopad na její další fungování. Trvale se snižující stabilita manželství ústí do případů soužití mimo manželství. Zákonem byl rovněž usnadněn relativně rychlý rozvod po vzájemné dohodě obou partnerů. Sňatek přestává být institucí znamenající počátek společného života. Manželský život se naopak stává nestálým nadstandardem. Jeho křehkost ve srovnání s předchozími obdobími je však nutno chápat v jiném smyslu. Současná doba je charakterizována větším ovládáním vlastního osudu, ať už jde o jednotlivce nebo celé rodiny. Děje se tak ze dvou důvodů. Převládá hodnotový systém vyzdvihující autonomii, egoistický individualismus a snižuje se hodnota symbolického dědictví. To se projevuje i v odmítání instituce manželství. Muži i ženy chtějí zůstat sami sebou i ve svém osobním životě. Pro mnohé je zbytečné uzavírat manželství, dokud se partneři nerozhodnou mít děti. Z takových svazků se rodí méně dětí, což znamená, že často jde primárně o volbu alternativy, která s dětmi příliš nepočítá. Tato skutečnost může být důsledkem nejistoty volného soužití, které není akceptováno jako dostatečně funkční zázemí pro rodinu. Bezdětnost může být signálem, že je tento vztah chápán jako přechodný, tedy méně funkční a limitované partnerství. Z těchto výše uvedených faktů vyplývá i naše rozdělení jednotlivých typů soužití, které reflektují současný stav a které se vyskytovaly v DTB: 1/ osamocený rodič s dítětem / s dětmi75 2/ dva manželé s dětmi 3/ dospělí nesezdaní rodiče s dětmi 4/ rodiče menšinových etnik sezdaní / nesezdaní s dětmi, které jsou ohrožené sociální exkluzí (zvláště rasové odlišnosti) 75

Matoušek, Oldřich, Sociální práce v praxi, Praha: Portál 2005, str. 43 „…za osamělého rodiče se považuje rodič, který je svobodný, ovdovělý nebo rozvedený, pokud nežije s druhem…“

60

5.1. Sociální práce s cílovou skupinou: matky s dětmi a rodiny Sociální práce s rodinou spočívala v DTB v práci převážně s rodinami neúplnými, tj. s matkami s dětmi bez otce. To je hlavní skupina, která často využívala pomoci tohoto zařízení. Druhou skupinou jsou celé rodiny s dětmi. Sociální práce je zaměřena předně na dva typy pomoci, které úzce souvisí s pyramidou potřeb A. H. Maslowa.76 a/ Fyziologické a psychické potřeby –

DTB poskytuje dočasné

ubytování na překlenutí období jednoho roku s možností prodloužení pro oba dva typy, tj. do doby než bude vyřešena neutěšená situace. Podmínkou je, že klienti – matky s dětmi a romské rodiny budou mít podanou žádost o sociální byt z kvóty bytů MHMP, nebo na úřadě městské části, ke které přísluší dle svého trvalého bydliště. Tím je ve většině případů splněna i podmínka bezpečí, neboť

jak matky s dětmi, tak rodiny jsou ubytovány

v chráněných podmínkách a mohou využít toho, že anonymně bydlí v DTB. Pro akutní případy klientů narušených psychickou zátěží z týrání (oběti domácího násilí) je k dispozici psycholožka, která pravidelně docházejí za těmito klienty. Rovněž sociální pracovníci docházeli pravidelně za klienty. 76

Abraham Harold Maslow (1. dubna 1908 – 8. června 1970) byl americký psycholog, jeden ze zakladatelů humanistického proudu v psychologii. Nejčastěji bývá uváděn jako autor hierarchie lidských potřeb. K nejvýznamnějším příspěvkům Abrahama Maslowa v psychologii patří hierarchie lidských potřeb, kterou obvykle zobrazoval jako pyramidu: • fyziologické potřeby (potřeba potravy, tepla, vyměšování, ubytování a pocit bezpečného domova) • potřeba bezpečí, jistoty (projevuje se především vyhýbáním se všemu neznámému, neobvyklému či hrozivému) – adaptace v prostředí zařízení zvláště důležitá pro oběti domácího násilí a utajené bydlení jako záruka bezpečí před agresorem • potřeba lásky, sounáležitosti (vedou k touze někam a k někomu patřit, být přijímán a milován) - kontakt se sociálním pracovníkem jako místem podpory a pochopení • potřeba uznání, úcty (být vážený, mít úspěch v očích jiných lidí a na tomto základě být sám sebou kladně hodnocen) – podpora ze strany sociální práce na navázání zpřetrhaných kontaktů s vlastní rodinou, napojení klienta na jeho bývalé příbuzenské vztahy, případně navázat nové vztahy s druhými lidmi • potřeba seberealizace (naplnit své možnosti růstu a rozvoje) • potřeby estetické (potřeba vytvořit harmonii, řád a krásu)

61

Potřeba vyjadřovat se a být vyslechnut, mít vůbec možnost s někým mluvit, rozmlouvat, konverzovat je velmi častou sociální potřebou klientů této cílové skupiny. b/ Individuální plánování – Druhým typem pomoci je stanovení individuálního plánu, který má zohledňovat: ba/ zapojení klientů do místního společenství – kluby pro matky s dětmi v rámci poradny MCSSP, romská sdružení a další zájmová centra, zajistit dětem školní docházku v místě DTB, kooperace s orgánem sociálně právní ochrany dětí při pořádání výletů apod. bb/ služby na podporu fungující rodiny – cílem má být umožnit rodičům lepší slučitelnost jejich rodičovské a profesní role v případě, že nechtějí rezignovat ani na své rodičovství a ani na svou profesní realizaci. Při vytváření podmínek je však nutné nejen vyvážené zohlednění zájmů rodičů, ale rovněž i dětí. Předpokladem je zejména existence opatření pracovně-právní povahy a existence finančně a teritoriálně dostupných služeb péče o děti (zejména do tří let jejich věku, předškolního a mladšího školního věku dítěte). Jde o pomoc při hledání nového pracovně právního uplatnění pro matky a rodiče, využití dostupných služeb v hlídání a péče o děti (jesle, školky a další zařízení), případně zajištění sociálního zabezpečení v rámci systému státní sociální podpory (dále jako „SSP“)77 pro matky, které nemohly nastoupit do práce

77

V rámci SSP (Zákon č. 117/1995 Sb. O státní sociální podpoře) se jedná o dva druhy dávek: a) závislé na příjmu – ten, kdo splní koeficient (hranici): přídavek na dítě, sociální příplatek, příspěvek na bydlení b) nezávislé na příjmu – specifické životní situace: rodičovský příspěvek (do 4 let věku, příp. 7 let) zaopatřovací příspěvek (odchod z Ústavu), dávky pěstounské péče (převzetí a péče), porodné, pohřebné, přídavek na dítě, příspěvek na bydlení. Dále je možné využít jednorázové, nebo opakující finanční příspěvky v rámci dávek hmotné nouze: příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení, mimořádní okamžitá pomoc atd.

62

z důvodu mateřské / rodičovské dovolené a celodenní péče o své zdravotně postižené dítě.78 bc/ služby pro oběti domácího násilí: Další oblastí bylo poskytnutí chráněného ubytování pro matky s dětmi, které byly vystaveny domácímu násilí, vyřizování potřebných dokladů a pomoc při korespondenci s pražskými soudy, součinnost s orgány činných v trestním řízení v případech jejich týrání ze strany jejich partnerů.

5.2. Individuální plán a jeho etapy Jak bylo naznačeno výše, individuální plánování má přesně dané principy, na kterých je postaveno a má být dosaženo toho, aby sociální práce byla úspěšná a dokázala úspěšně čelit sociálním a dalším problémům, které řeší klienti v zařízení. Individuální plán vychází z potřeb klienta a má vést k jejich naplnění. Práce s rodinami má tyto etapy: a/ Adaptační část – jejím cílem je pomoci za asistence odborných pracovníků s tím, aby si nově přijatý klient / rodina na pobyt v zařízení zvykl, aby dokázal žít svůj život tak, jak byl zvyklý a mohl se zařadit do života „panelového“ domu, který byl domem azylovým. Adaptační program pro nově přijaté klienty DTB trvá tři měsíce po nástupu klienta. Člověk se zařizuje v nové životní situaci, což mu umožňuje žít přítomností, plánovat

do

budoucnosti a také využívat obohacujících zkušeností z minulých let. V případě komplikované adaptace se program přizpůsobí potřebám klienta jak rozsahem tak i délkou a sociální pracovník může navrhnout využití 78

Matoušek, Oldřich, Sociální práce v praxi, Praha: Portál 2005, str. 44 „Osamocené rodičovství přináší vážný a mnohdy podceňovaný společenský problém, který se v podobě psychické, případně ekonomické zátěže může přenášet i do další generace. Osamocení rodiče jsou … častěji ohroženi nezaměstnaností, nedostatečným přístupem k přiměřenému bydlení, sociální izolací, chudobou či sociálním vyloučením.“ (exkluze)

63

psychologických služeb. První kontakt zprostředkují sociální pracovnice při příjmu klienta do zařízení. Provázení po dobu adaptace u matek s dětmi a rodin provádí rovněž sociální pracovník. Ten navštíví nově příchozí rodinu nejlépe druhý den po její nástupu do zařízení. Vzájemně se představí, seznámí rodinu s účelem své návštěvy, sdělí, že po dobu adaptace je

bude pravidelně

navštěvovat, zopakuje základní informace o zařízení, poskytovaných službách zařízení, lékařské péči v okolí a zodpoví dotazy klientů. Závěrem se domluví s rodinou na další návštěvě. b/ Rekognoskace a definování nejzávažnějších potřeb a cílů klientů – je stanoven harmonogram setkávání na celý rok a jsou zohledněny potřeby rodiny, které se váží např. k výchově dětí, školní docházce apod.. Obecně lze říci, že DTB zvolilo optimální počet setkávání při vedení klienta a stanovilo společné setkání jednou za měsíc. V období adaptace se však může stát, že k setkávání dochází jednou za týden. Je to z toho důvodu, že klient (oběť domácího násilí, matka s dítětem) na rozdíl od jiných cílových skupin, se může cítit zranitelnější a bezmocnější v prostředí, které je obýváno různými věkovými a generačními vrstvami obyvatel. Může se cítit bezmocně a mohou se dostavit znaky adaptačního syndromu, kdy není schopen se vyrovnat se situací, že musel nastoupit do sociálního zařízení.79 c/ První pohovor s rodinou80– podobně jako u jiných cílových skupin81 je nejdůležitějším, neboť zde jde o začátek spolupráce klient-pracovník, kde se formuje a dotváří individuální plán.82 Začíná se postupně, abychom o rodině zjistili co nejvíce informací, které nám pomohou odhalit její nejzávažnější potíže. Důraz je kladen na to, co nám chtějí členové rodiny sami sdělit a čím chtějí identifikovat svůj problém. Formou doplňujících otázek zjišťujeme 79

Vodáčková, Daniela, Krizová intervence, Praha: Portál 2007, str. 359-360 viz kap. 4.4. Principy a metody sociální práce v DTB, podkapitola 4., str. 44 81 viz Rejstřík odborných pojmů a výrazů, str. 86 82 Řezníček, Ivo, ibidem, str. 33 80

64

skutečnou podobu problému, který rodina viděla jako ústřední. I když rodina přichází s několika problémy najednou (dluhy, problémy s výchovou dětí, zdravotní problémy u dětí atd.), je vhodné je chronologicky seřadit, přesně je definovat

a stanovit

dobu

a způsob

jejich

řešení,

je-li

to

možné.

Některé situace popisované klienty mohou být akutního rázu (hrozba narušení fyzické, či psychické integrace klienta třetí osobou, exekuce platu apod.), jindy se jedná o dlouhodobé problémy interpersonálního a jiného charakteru (nepřátelství vůči vlastní rodině, známým, dětem, drobné technické problémy s užíváním bytu apod.) Součástí prvního setkání je rovněž nastínění vzájemných kompetencí mezi pracovníkem, který představuje a zastupuje instituci / zařízení a klientem.83 Matky s dětmi, případně rodiny (a nejenom oni) se mnohdy domnívají, že pracovník jim vše automaticky vyřídí a že jejich míra aktivity bude velmi pasivní. DTB a jeho pracovníci však vždy klientům zdůrazňují jejich aktivní podíl na řešení situace a míru určité spolupráce, která bude možná na základě důvěry a poskytnutí správných informací o situaci klienta. Individuální

plán

má

písemnou

podobu

a každé

setkání

s klientem

je zaznamenáno do jeho osobní dokumentace. Navíc při prvním setkání se používá dotazník „Pohovor po nástupu klienta do DTB“, který pomáhá podchytit hlavní informace o klientovi a sociálnímu pracovníkovi poskytuje skutečný obraz klientova života a jeho životní situace.84 Proto by také adaptace měla být intenzivnější a navázání kontaktu se sociálním

pracovníkem

vyžaduje

delší

časový

úsek.

individuálního plánování pokračuje jako u jiných skupin v DTB.

83 84

Řezníček, Ivo, ibidem, str. 35 viz příloha č.10

65

Další

průběh

5.3. Úskalí péče o matky s dětmi v zařízení Obecně matkám s dětmi a rodinám většinou chybí přirozená motivace85 a vytrvalost při dosahování některých cílů. Bývají celkově subjektivně méně spokojeni se svým vlastním životem, mívají problémy v partnerských vztazích (opakované rozvody), jsou méně spokojeni se svým zdravotním stavem (tělesným i duševním), přibližně jedna třetina se dostala nebo opakovaně dostává do konfliktu se zákonem, celkově mají výrazně nižší vzdělání, hůře se uplatňují na trhu práce, jsou častěji nezaměstnaní a zastávají méně kvalifikovaná a hůře placená místa. V neposlední řadě je tu problém omezené životní zkušenosti. Tento omezený obzor může limitovat jejich aspirace a životní plány. Nepřipravenost klientů a jejich rodin vede k jejich častému selhání. Byla zaznamenána vysoká nespokojenost těchto rodin s dosavadním životem a mnohá „řešení“ se nabízela v drogové sféře či v dalších patologických jevech společnosti. (gambling – chorobné hráčství na výherních automatech, alkoholismus, násilí vůči dětem, nebo druhému partnerovi) Mnohdy jejich rozčarování vede k odmítání jakéhokoliv morálního, či hodnotového žebříčku,86 vytvářejí si svůj vlastní pojem svobody a tato vize svobody se brzy dostane do konfliktu s okolím klienta, které ho nepřijímá. Tím dochází ke konfliktu dvou vizí, dvou světů. Výsledkem

bývá v lepším

případě rozčarování

nad špatností

světa,

ztotožňování světa s vězením, kde platí přísná pravidla a způsoby jednání mezi lidmi. V horším případě se u nich objevují patologické jevy typu drogové 85

Svoboda, Mojmír et alii, Psychopatologie a psychiatrie, Praha: Portál 2006, str. 123 „Jednání je definováno jako záměrné chování založené na určité motivaci, které mění dosavadní stav nebo situaci. Pokud je narušena rovnováha mezi organismem a jeho vnějším prostředím, vyvstává potřeba adaptace a jedinec začne vyvíjet určitou činnost, která směřuje k obnovení této rovnováhy.“ 86 Srv. BILL, Edgar et alii, Support and housing in Europe, Bristol, The Policy Press: 2000, str. 23 Exkluze je často definována jako rozchod mezi jedincem a společností, kdy jedinec ztrácí jakýkoliv vztah ke společnosti, ve které platí normy, hodnoty a práva.

66

závislosti, zhoršení jejich sociální (finanční) situace apod. Obyvatelé Domu tvoří dynamickou skupinu, v níž se učí respektovat názor druhého, přiměřeným způsobem řešit konfliktní situace, učit se žít vedle sebe... Ačkoliv je nemožné, aby jeden rodič zcela nahradil oba rodiče, je možné, aby se jeden rodič stal dobrým rodičem. Snahou sociální práce je tento trend podpořit. Tréninkové bydlení vsadilo opět na předem vypracované principy při vytváření individuálního plánu, který má zajistit zmírnění sociálního vyloučení rodin. Velkou posilou v této skutečnosti bylo materiální zajištění služby – tj. poskytnutí ubytování na dobu nezbytně nutnou – v převážné většině až na dobu tří let od nástupu do DTB.

5.4. Sociální práce s rodinami ohrožených sociální exkluzí Sociální práce ve vztahu k rodinám vychází z přístupu, který můžeme označit spojenectvím a zároveň identifikací, vedením a porozuměním.87 Vycházíme z přesvědčení, že rodina je schopna aktivizovat, mobilizovat své schopnosti a síly k dosažení určitých cílů, mezi kterými můžeme jako stěžejní označit problémy s bydlením. Je nutné nabídnout těmto rodinám otevřené spojenectví, neboť je známo z jejich předcházejících pobytů v jiných azylových zařízeních, že se snaží ze všech sil, včetně zapojení jejich širokého příbuzenstva, narovnat svoji sociální situaci. Z pohledu sociálního pracovníka DTB jde o to: 1/ pochopit životní styl rodiny a chování členů uvnitř ní 2/ pochopit logiku uvažování 3/ navést je případně na jiný pohled při řešení jejich komplikací

87

Matoušek, Oldřich, Základy sociální práce, Praha: Portál 2001, str. 270

67

4/ snažit se zprostředkovat lepší porozumění mezi nimi

a většinovou

společností (komunikace s úřady, školskými zařízeními) 5/ dohlédnout v určitých případech na dodržování stanoveného individuálního plánu Individuální plán je podobný jako v případě dalších cílových skupin. Jedná se o znovuprosazování motivace ke změně a k dosažení vytyčených cílů v IP v co nejkratší době. Největším úskalím se ukazují jednání mezi sociálními pracovníky a činiteli v rámci státní správy, kteří ne vždy chápou správně situaci sociálně slabších rodin a jsou zatíženi opresivními přístupy,88 které měla většinová společnost vůči rodinám žijících v sociálních zařízeních. Na druhou stranu se rodiny ne vždy úspěšně snaží pochopit fungování systému společnosti a jejich hodnotových měřítek a jejich postoje a názory na většinovou společnost jsou prodchnuty naivními nebo nepřátelskými postoji. Sociální pracovník, který dobře pozná situaci rodiny, se může stát úspěšným a skutečným arbitrem ve vztahu mezi těmito rodinami a společností a pomoci zvláště mladým rodinám překonat obtíže spojené s bydlením a s řešením finanční situace zadlužené rodiny. Jak již bylo výše naznačeno, nově příchozí a přijatí klienti musí prokázat, že mají dostatečný příjem a že trvá jejich pracovně-právní vztah. Význam sociálních služeb spočívá v jejich integrativním působení, jež umožňuje lépe a důstojněji žít osobám, které by jinak měly vážné problémy nebo by byly ze společnosti vyloučeny. Zvyšuje se jejich nezávislost a samostatnost při rozhodování o svém životě. Sociální služby mají napomáhat také rozvoji vztahů v komunitě.

88

srv. Matoušek, Oldřich, Základy sociální práce, Praha: Portál 2001, str. 237-238 Opresivní přístup (discriminatory/oppresive aproach) je postup, kdy dochází k systémovému zneužívání určitých skupin (ať už jeho zdrojem jsou rasové předsudky, předsudky týkající se pohlaví, sociálního postavení, sexuální orientace, možnosti lidí s postižením aj.). Jedním z úkolů antiopresivního přístupu v sociální práci je analýza zdrojů a forem útlaku, navrhování řešení těchto situací s pokud možno aktivní účastí těch, kterých se věc dotýká.

68

Počet ubytovaných dle typu soužití a rodinného stavu ukazuje tato tabulka: Rok 2006 Typ soužití rodina matky/otcové s dětmi jednotlivci rodinný stav ženatý/vdaná svobodný/á rozvedený/á vdovec, vdova

CELKOVĚ 31.12.05 I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII 32 4 3 5 2 1 1 3 6 2 2 1 2 9 0 2 0 1 0 0 0 0 3 0 1 1 1 19 4 32 9 15 8 0

0 0 0 0 0 0

2 0 4 2 1 1 0

3 0 3 0 2 1 0

3 1 5 0 3 2 0

2 0 2 1 1 0 0

1 0 1 0 1 0 0

0 1 1 0 1 0 0

2 1 3 2 1 0 0

3 0 6 2 3 1 0

1 1 2 1 0 1 0

1 0 2 0 1 1 0

0 0 1 1 0 0 0

1 0 2 0 1 1 0

Rok 2007 – Měsíc leden až září 2007

Typ soužití rodina matky/otcové s dětmi jednotlivci rodinný stav ženatý/vdaná svobodný/á rozvedený/á vdovec, vdova

CELKOVĚ 31.12.06 I 20 8 1 7 1 5 0 20 7 0 11 1 2 1 0 0

II III IV V

VI VII VIII IX

1 0 0

1 1 0

1 1 1

2 2 0

1 0 0

0 0 3

1 1 0

0 1 1

1 0 0 0

1 1 0 0

1 2 0 0

3 1 0 0

0 1 0 0

0 3 0 0

0 1 1 0

1 1 0 0

5.5. Příspěvek DTB k sanaci rodiny a úzká spolupráce s OSPOD Existuje více definic sanace rodin. DTB definoval sanaci rodiny takto: „Sanace rodiny jsou aktivity směřující k zachování nebo obnovení funkcí rodiny v domácnostech uživatelů (klientů) za pomoci profesionála pomáhající profese. Sanace je chápána spíše jako práce s rodinami děti zanedbávající, či rodinami sociálně vyloučenými.“

69

Jestliže jsme výše řekli, že rodina je základní jednotkou společnosti a přirozeným prostředím pro růst a blaho všech členů, zejména dětí, potom sociální služby mají za povinnost tuto jednotku podporovat a snažit se zachovat. Rodina musí mít nárok na potřebnou ochranu a takovou pomoc, aby mohla beze zbytku plnit svou úlohu ve společnosti. Toto jsou zároveň základní znaky sanace rodin. Vrcholným dokumentem o právech rodiny a zvláště dětí je Úmluva o právech dítěte OSN z roku 1989. Česká republika ratifikovala tuto úmluvu v roce 1991. Úmluva o právech dítěte reaguje na poznání vývoje dítěte, jeho potřeb a požadavků ve snaze být všem dětem s ohledem na ekonomické, sociální, kulturní, náboženské a politické podmínky jednotnou či sjednocující normou

společenského

a právního

zajištění

jejich

nejlepšího

zájmu

a prospěchu. Úmluva je souhrnem všech základních práv dítěte. Klade důraz na období rané péče a jednoznačně upřednostňuje rodičovství biologické. Vyžaduje jeho respektování. DTB si uvědomuje požadavky zákona č. 359/1999 Sb., který pro účely sociálně právní ochrany dětí zřizuje specializovaná oddělení pro tuto agendu. Sociálně-právní ochranou dětí (dále jen „OSPOD“) se rozumí zejména: a) ochrana práva dítěte na příznivý vývoj a řádnou výchovu, b) ochrana oprávněných zájmů dítěte, včetně ochrany jeho jmění, c) působení směřující k obnovení narušených funkcí rodiny. DTB velmi úzce spolupracuje s místně příslušnými oddělení sociálně-právní ochrany a soustavně informuje o nově příchozích rodinách a matkách / otcích, kteří mají v péči nezletilé děti. Sociální služba, kterou zařízení poskytuje, má v této souvislosti oznamovací povinnost dle § 215 trestního zákona, pokud se jednalo o podezření na týrání, zneužívání, zanedbávání péče o nezletilé děti. Úspěšná integrace rodin i dalších cílových skupin (zvláště absolventů dětských domovů) v DTB, které spadají do agendy sociálně-právní ochrany dětí mnohdy zabrání naplnění závažných přestupků

70

a trestných činů a dopomáhá stabilizovat zvláště po strance bytové, situaci ohrožených rodin. Právě u rodin, které ztrácejí nebo ztratily schopnost plnit své funkce ekonomické, jsou mnohdy schopny nadále plnit funkce citové a vztahové, je pobyt v DTB zárukou budoucí stabilizace, které rodině dává možnost přežít. Rodiče, které již byli v péči OSPOD a dostanou se do DTB, mohou prokázat i svědectvím sociálních pracovníků, že jsou schopny opět zajistit a plnit své rodičovské funkce. Rodiny, jimž byly odebrány děti nebo jimž odebrání hrozí, jsou často poznamenány nedůvěrou nebo strachem z pracovníků OSPOD, s jejichž činností mají někdy špatné zkušenosti a někdy je vnímají jako represivní. Pro pracovníky OSPOD se DTB stalo zárukou toho, že rodiny, které jsou ubytovány v DTB, mají velkou šanci zahájit svoji re-sanaci, tj. obnovu svých vnitřních citových, ekonomických a sociálních vazeb. Sanace může pomoci především v rodinách, kde jsou zachovány citové vazby a jsou dobré vztahy mezi jednotlivými členy rodiny. Je vhodná právě u rodin, kde dochází k zanedbávání dítěte.

71

6. Závěr 6.1. Statistické ukazatele úspěšnosti DTB Mnoho sociálně slabších občanů využívá

více jak 15 let azylová

zařízení nejrůznějšího druhu a zaměření. Často se stává, že putují z jednoho azylového domu do jiného a čekají na vyřízení žádostí o přidělení sociálního bytu. Problémem azylových domů je, že v sobě shromažďují různé skupiny obyvatel, které zase řeší nejrůznější problémy spojené se svým rodinným stavem. Nalezneme zde matky s dětmi, jednotlivce, mládež z dětských domovů, týrané ženy… A azyl samozřejmě musí reagovat na každou tuto skupinu jinak, přistupovat ke každé z nich z jiného úhlu pohledu. Proto také v azylových domech jsou poskytovány nejrůznější psychosociální terapeutické přístupy, které jsou „šité na míru“ konkrétním skupinám obyvatel. Azylová zařízení však nedokáží zabrat celou šíři a hloubku problémů, které souvisí s klienty a nedostává se 1/ občanům přiměřené volnosti

a samostatnosti

a 2/ většího soukromí a rozhodování. Smyslem azylu je naučit klienta základním dovednostem a základní orientaci ve společnosti, pochopit základní principy, na kterých je vybudována společnost. Problém nastává, pokud je v azylovém domě klient, který vše zvládá, ale chybí mu dořešení bytové otázky. Ukončení pobytu znamenalo mj. i získání informací o úspěšnosti DTB a jeho resocializačním programu. Bylo to nutné nejenom ke zhodnocení vynaložených finančních prostředků příspěvkové organizace, ale také ke zjištění, zda tréninkové bydlení a jeho idea je skutečně natolik potřebná v rozpočtu MHMP. Statistika odcházejících klientů (viz níže) hovoří o tom, že městské části i MHMP jsou si vědomi toho, že absolventi DTB se osvědčili a může jim být

72

přidělen, pronajmut obecní byt, který dokáží řádně užívat, platit poplatky za nájem a služby a budou v budoucnosti zodpovědnými občany hlavního města. Naplňuje se tak v praxi motto: „Vychováváme dobré nájemníky.“ Idea tréninkového bydlení totiž předpokládá klientovu samostatnost, soběstačnost a aktivní přístup k řešení potíží, úkolů, které jsou spojené s normálním způsobem života většiny obyvatel země. Proto je zde širší a vyšší úroveň azylové péče – tréninkové bydlení. Smysl tréninkového bydlení je jednoznačně určen: Vytvořit takové podmínky v praxi pro klienta, aby si dokázal vyzkoušet, zda obstojí v životě, zda obstojí jeho samostatnost, zodpovědnost a zda-li jeho rozhodování o svých činech bude odpovídat normám společnosti. Pomocnou ruku tedy nabízí tréninkové bydlení, které klient může vyzkoušet, může si osahat realitu života a samostatného bydlení tak, jako kdyby bydlel ve svém vlastním domově a jeho život byl v tomto ohledu nezávislý. Je to zvykání si na svět za zdmi azylu,

kde

byl

klient

veden

sociálními

pracovníky

a podpůrnými

resocializačními programy k samostatnosti. Když přichází do tréninkového bydlení, již zná základní postupy, základní měřítka svého postupu v životě. Je zcela nepatřičné umisťovat do domů tréninkového bydlení klienty, kteří sice prošli azylem a resocializací, ale kteří stále „tápou“ a neznají základní návyky, které by jim umožnily samostatnou a nezávislou existenci uvnitř společnosti, či kteří zneužívají sociální systém pro své vlastní cíle. Rovněž tréninkové bydlení by nemělo být dostupné těm, kteří přicházejí z druhé strany pomyslné barikády, totiž ze světa, ve kterém ztratili svoji samostatnost,

zodpovědnost

a soběstačnost

vlastní

vinou

(zadlužení

domácnosti spotřebitelskými dluhy, neochota spolupracovat na řešení své krizové situace, přílišné spoléhání na pomoc od státu, zanedbávání výchovy dětí a zajištění vyživovacích povinností, apod.). Přikládám graf úspěšnosti klientů DTB.

73

Graf. č. 2 – Odchody klientů v roce 2006

3

1

MHMP

6 Soc. byt

1 AD

2

Rodina Podnájem

10 Není známo

byt od MHMP byt od MČ(sociální) Azylový dům, ubytovna Rodina, příbuzní, známí podnájem, pronájem není známo

74

6 10 2 1 3 1

Graf. č. 3 – Odchody klientů: 1. pol. 2007

4

0

MHMP Soc. byt Azylový dům

3

Rodina Podnájem Není známo

2

8 4 byt od MHMP byt od MČ(sociální) Azylový dům, ubytovna Rodina, příbuzní, známí podnájem, pronájem není známo

3 8 4 2 4 0

Z grafu č. 2 a 3 je zřetelné, že funkční systém přidělování sociálních bytů ze strany MHMP a městských částí byl stěžejní pro úspěch tréninkového bydlení. Úspěch tréninkového bydlení závisel ve velké většině na bytovém fondu místních městských částí a poslední instancí byla pomoc od MHMP. Výstavba tzv. magistrátních bytů a umísťování našich klientů do bytů s regulovaným nájemným při splnění podmínek daných MHMP byla ideální cesta, která se v současné době zcela pozastavuje. Na to reaguje i Dům tréninkového bydlení, který jenom těžko může pomoci klientům, kteří mají upřímný zájem o zlepšení své bytové a sociální situace. To se týká zvláště mladých romských rodin, vůči kterým je někdy postupováno ze strany MHMP a městských částí s velkou nedůvěrou.

75

Graf. č. 4 – Počet přijatých a nepřijatých klientů v období od 15. 3. 2007 do 30. 4. 2007

106; 30%

Přijatí nepřijatí

243; 70%

Graf č. 4 ukazuje počet přijatých, resp. nepřijatých. V daném období bylo přijato pouhých 30% klientů z celkového počtu 349 žádajících. Bylo to dáno přísnými kritérii, které si DTB vytyčilo a pevně je dodržovalo. Na druhou stranu bylo zřetelné, že pouze ti, kteří se snaží změnit svoji sociální situaci, chtějí nalézt své pevné místo na pracovním trhu, zbavovat se patologického chování (užívání drog, prostituce, kriminální minulost spojená s krádežemi apod.), mohou dojít k ekonomické samostatnosti a k vyřešení bytové otázky. Průměrný počet klientů v komisi za rok 2006 se pohyboval okolo 22, 6 a v 1. polovině roku 2007 byl 15,5. Velká úspěšnost klientů v získání sociálního bytu od MHMP vytvořila velký přetlak mezi počtem žadatelů a mezi skutečně přijatými dle reálné kapacity zařízení.

76

Graf. č. 5 – Statistika za rok 2006 a 1. pololetí 2007 Vzdělání klientů DTB

2%

nedok.zš zš vyučen(a) sš

21%

46%

31% Rok 2006 Nedokončené zš základní vyučen střední vyšší odborné vysokoškolské

1 14 10 7 0 0

1. pol. 2007 Nedokončené zš základní vyučen střední vyšší odborné vysokoškolské

0 10 6 4 0 0

Velmi důležitou veličinou, kterou jsme sledovali, bylo vzdělání klientů. Vzdělání se stalo ukazatelem, který byl rozhodující pro budoucí uplatnění klientů na pracovním trhu a lepší možnosti ekonomického příjmu, který vede k ekonomickému osamostatnění. Jak je patrné z grafu č. 5, u klientů převažovalo vyučení v nějakém oboru, resp.

absolvování pouhé základní

školy. Samozřejmě musíme zde zmínit i ty, kteří nedosáhli ani konce základní

77

školy. U lidí, kteří měli pouze základní školu a nebo nedokončenou základní školu je třeba poznamenat, že to byly ve většině ženy, samoživitelky. Jejich uplatnění na trhu práce se rok od roku zhoršovalo a nebyly dokonce zaměstnávány ani jako pomocné síly v gastronomii, či v úklidových službách. Tuto situaci jsme si brzy uvědomili a proto jsme informovali tyto klienty o nových možnostech v rekvalifikačních kurzech, po jejichž absolvování bylo možné zlepšit své postavení a začít pracovat například v ošetřovatelské sféře jako sanitář, či pečovatel v sociálních službách. Ukončení pobytu bylo možné uskutečnit několika způsoby. Ve většině případů se jednalo o přechod do samostatného bydlení. Na grafu č. 6 vidíme odchody klientů do stabilního bydlení městských částí, resp. do magistrátních bytů, bytů z kvóty hlavního města Prahy. Zbývající absolventi odešli po svém aktivním hledání do stabilního podnájmu, který si dokázali díky svým příjmům dlouhodobě udržet. Ostatní klienti buď nenastoupili, nebo využili jiných možností ubytování. Můžeme říci, že většina klientů byla z pohledu DTB úspěšných a dosáhli nutného cíle: plné samostatnosti na sociální síti a nezávislosti v nejzákladnější otázce, totiž v otázce bydlení.

78

Graf. č. 6 – Úspěšnost DTB a odchody klientů od 15. 3. 2004 do 30. 4. 2007

2; 3%

20; 31%

6; 9%

MHMP ÚMČ Podnájem AD Neznámo Nenastoupil Vyloučen

3; 4% 3; 4%

14; 21%

19; 28%

Další veličinou, kterou jsme sledovali bylo sledování cesty, kterou klienti urazili na cestě do DTB. Ukázalo se, že 90% lidí přichází z azylových domovů a pouhých 10% z ústavních zařízení. V předchozím textu jsem naznačil, že DTB bylo zaměřeno na pomoc absolventům dětských domovů (dále jako „DD“) a že svěřenci z DD nakonec byli nejmenší cílovou skupinou. To mimochodem platilo nejenom pro rok 2006 a 2007, ale pro celou dobu trvání DTB až do dnešní doby. Při hodnocení klientů jsme rovněž zkoumali a sledovali, jak dlouho a jak často se klienti v azylových domech a v zařízeních pohybovali, zda to byl jakýsi druh recidivy, či prvotní kontakt se sociální pomocí. U cílové skupiny matek s dětmi a u abstinujících uživatelů drog jsme se bohužel setkávali s velmi častou recidivou jejich pobytu v sociálních zařízeních. Protože jsme na základě koncepce DTB považovali naše zařízení za poslední sociální útočiště v pyramidě sociální pomoci, naše snaha jako

79

sociálních pracovníků vedla k tomu, abychom se snažili na základě otevřené, svobodné a dobrovolné spolupráce s klientem zabránit propadu klienta do nižších azylových zařízení a nebo dokonce do ekonomické a sociální destabilizace. U mnoha klientů jsme vytvářeli v případě potřeby záchranné krizové plány v rámci plánování služby a to tehdy, když se pobyt v DTB stal pro ně nějakým způsobem obtížným a dosažení jejich vlastního cíle bylo ohroženo z mnoha důvodů uvedených výše. Tím se navazuje na vztah důvěry mezi klientem a sociálním pracovníkem a v maximální možné míře předchází situacím, kdy klient odejde do stabilního bydlení, které si však nezvládne dlouhodobě udržet.89 Z podkladů, které jsem uvedl výše je zřejmé, že idea tréninkového bydlení je vysoce účinnou a úspěšnou.

6.2. Budoucnost sociální práce v pobytových zařízeních Od poloviny minulého století se stále více ukazuje globální rozměr sociální práce, která se již neomezuje na hranice toho, či onoho státu, či kulturního prostředí, ale stala se univerzální disciplínou, která úspěšně řeší globální humanitární katastrofy posledních desetiletí a zmírňuje následky nejenom přírodních, ale i válečných katastrofických událostí. V minulých stoletích se sociální a charitativní práce zaměřovala na úzký okruh nejchudších obyvatel společnosti, řešila lokální problémy menších regionálních území a zasahovala na omezeném prostoru a v omezených podmínkách. Po druhé světové válce se svět velmi těsně k sobě přibližuje a hodnoty západních zemí se sbližují. Čím více se však země a kultury sbližují, tím více se objevují dosud neznámé problémy a nové patologie ve společnosti nabývají nového

89

viz příloha č. 12

80

a v některých případech většího rozměru.

Pokud je cílem sociální práce

odstraňovat či zmírňovat patologické jevy ve společnosti, myslím si, že před ní stojí nejeden problém. Nejsou to však pouze negativní sociální problémy spojené s kriminální stránkou. Sociální práce bude muset řešit i přirozeně vznikající problémy např. se starší generací a počtem starých lidí za dalších čtyřicet let. Prognózy nás varují před zhroucením sociálního systému, rozvratem důchodového systému a rozevřením sociálních nůžek, které rozdělí seniory na ty, kteří si budou moci zaplatit sociální služby a bydlení v seniorských domovech a na ty, kteří skončí v novodobých chudobincích a kterým se nedostane sociální pomoci. Přesto se domnívám, že sociální práci čeká zatěžkávací zkouška. Na jedné straně bude muset čelit nedostatku kvalifikovaných pracovníků a jejich nízkého

finančního

ohodnocení,

přílišnému

byrokratickému

zatížení

pracovníků a klientů v sociální oblasti, finanční omezování výdajů na sociální oblast, redukování sociální práce na pouhé zajištění hmotných výhod a rozchod s vertikální (duchovní) dimenzí člověka. To budou stále hlavní faktory, které ji mohou degradovat na byrokratickou vědu bez většího dopadu do lidské reality a na lidské životy. Dříve nebo později se může stát strnulou akademickou vědou, kterou nakonec nikdo nebude potřebovat. Na druhé straně se bude muset zvláště v pobytových službách vyrovnat s narůstajícími sociálními problémy, s problémem migrace obyvatel přicházejících z chudých zemí třetího světa, dále seniorů tzv. „silných“ ročníků 70. let 20. století, s penzijní reformou, s aktuálními patologickými jevy ve společnosti jako je obchod s lidmi, drogy, prostituce, domácí násilí a také s živelnými katastrofami vzniklých důsledkem jednání člověka. Pokud bude sociální práce silná a již v těchto letech si vybuduje pevné postavení, potom se může účinně postavit těmto jevům a zmírnit jejich dopady na společnost a na tento národ ležící uprostřed Evropy.

81

Použitá literatura I. Literatura a zdroje BIBLE: Písmo svaté Starého a Nového zákona: Český ekumenický překlad, 2. vydání, Praha: Biblická společnost, 1993. 285 s., ISBN 80-900881-7-1 BILL, Edgar et alii, Support and housing in Europe, Bristol, The Policy Press: 2000. ISBN 1-86134-275-6 BILL, Edgar et alii, Access to housing,

Bristol: The Policy Press 2002.

ISBN 1-86134-482-1 KRÁLOVÁ, Jarmila, RÁŽOVÁ, Eva, Sociální služby a příspěvek na péči, Olomouc: ANAG, 2007. ISBN 978-80-7263-405-7 MATĚJČEK, Zdeněk, O rodině vlastní, nevlastní a náhradní, Praha: Portál 1994. ISBN 80-85282-83-6 MATOUŠEK, Oldřich et alii, Základy sociální práce, Praha: Portál 2001. ISBN 80-7178-473-7 MATOUŠEK, Oldřich et alii, Sociální služby. Legislativa, ekonomika, plánování, hodnocení, Praha: Portál 2007. ISBN 978-80-7367-310-9 MATOUŠEK, Oldřich et alii, Metody a řízení sociální práce, Praha: Portál 2003. ISBN 80-7178-548-2

82

MATOUŠEK, Oldřich et alii, Sociální práce v praxi: specifika různých cílových skupin a práce s nimi, Praha: Portál 2005. ISBN 80-7367-002-X MATOUŠEK, Oldřich,

Slovník sociální

práce, Praha:

Portál

2003.

ISBN-10: 80-7178-549-0 PAULINOVÁ, Lea, Psychologie pro Tebe. 2. vyd. Praha: Informatorium s.r.o., 1998, 84 s. ISBN 80-85427-37-0 REID, William James, EPSTEIN, Laura, Task-centered practice, New York: Columbia University Press 1977. ISBN 0231040725 ŘEZNÍČEK,

Ivo,

Metody

sociální

práce,

Praha:

Slon

1994.

ISBN 80-85850-00-1 SVOBODA, Mojmír, ČEŠKOVÁ Eva, KUČEROVÁ Hana, Psychopatologie a psychiatrie, Praha: Portál 2006. ISBN 80-7367-154-9 TOMEŠ, Igor, Sociální politika, teorie a mezinárodní zkušenost, Praha: Socioklub 1996. ISBN 80-902260-0-0 ÚLEHLA, Ivan, Umění pomáhat, Praha: Slon 2007. ISBN 978-80-86429-36-6 VAŠEK, Bedřich, Dějiny křesťanské charity, Olomouc: Velehrad 1941. 190 s. ISBN neuvedeno. VODÁČKOVÁ, Daniela, et alii, Krizová intervence, Praha: Portál 2002. ISBN 80-7178-696-9

83

II. Dokumentace Domu tréninkového bydlení – viz přílohy III. Elektronické zdroje: 1/ Vyhláška č. 182/1991 Sb., Ministerstvo práce a sociálních věcí [online]. 1. ledna

2003

[cit.

2009-05-12].

Dostupné

na

URL:

2/ Zákon 101/2000 Sb. [online]. 4. dubna 2000 [cit. 2009-05-10]. Dostupné na URL: 3/ Zákon 108/2006 Sb. [online]. 14. března 2006 [cit. 2009-05-10]. Dostupné na

URL:

http://www.sagit.cz/pages/sbirkatxt.asp?cd=76&typ=r&zdroj=sb06108 4/ Národní zpráva o rodině, Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR., (zkrácená verze)

29.4.2005

[cit.

2009-05-10].

Dostupné

na

URL:

http://www.mpsv.cz/cs/898 5/ Zákon 117/1995 Sb.[online]. 1. října 1995 [cit. 2009-05-23]. Dostupné na URL: http://portal.gov.cz/wps/portal/_s.155/701/.cmd/ad/.c/313/.ce/10821/.p/8411/_s .155/701?PC_8411_number1=117/1995&PC_8411_l=117/1995&PC_8411_ps =10#10821 6/ Rozhodnutí rady městské části Praha 14 č. 298/ RMČ/2005. [online]. 7. 6. 2005

[cit.

2009-05-23].

Dostupné

na

http://www.praha14.cz/Usneseni/Rada/2005/06/298_61MR.htm

84

URL:

Rejstřík odborných pojmů a výrazů Rejstřík odborných výrazů vychází z oficiální literatury, která pojednává o sociální práci90 a dále pak některé pojmy byly vytvořeny pracovníky Domu tréninkového bydlení speciálně pro potřeby sociální práce v tréninkovém bydlení. Azylový dům – Asylum or shelter – Ubytovací zařízení pro osoby bez přístřeší, jež by mělo umožnit integraci do společnosti. Ve většině azylových domů je délka pobytu limitována (viz kapitola 2.4.). Cílová skupina sociální služby – Target Group of Social Services – Skupina definovaná nepříznivou soc. situací, které je určena sociální služba. Tato nepříznivá situace může být vyvolána věkem, nemocí, zdravotním postižením, životními návyky, nepříznivým prostředím, ohrožením ze strany jiných osob a jinými příčinami. Individuální plán – Plán péče – Individual planning – Plan of social care (dále jako „IP“) je časově ohraničený (Time limited, zeitlich begrenzten Zeitraum), konkrétně přizpůsobený „jízdní řád“ klienta, který je možné libovolně přizpůsobovat dané situaci s tím, aby byl zachován a dosažen určený cíl. Individuální plán je sestavován na základě uzavřené smlouvy o poskytnutí sociální služby od jejího podpisu klientem nebo jeho zákonným zástupcem, opatrovníkem a poskytovatelem služeb. IP je písemně stanovený postup práce s klientem, včetně uvedení metod a potřebných pomůcek, vedoucí k rozvoji a zdokonalování těch stránek osobnosti klienta, které se jeví pro klienta jako prioritní a evokují jeho další potřeby (princip návaznosti). Při práci na plánování a naplňování individuálních plánů je vždy respektován názor a potřeba klienta, kterému je poskytnuta možnost vyjádřit se. Při práci na plánování a naplňování individuálních plánů je třeba se zaměřit na trvalý 90

Matoušek, Oldřich, et alii, Slovník sociální práce, Praha:Portál 2003, Matoušek, Oldřich, et alii, Metody a řízení sociální práce, Praha: Portál, 2003

85

rozvoj klienta s maximální možnou mírou přiblížení se k běžnému způsobu života, k samostatnosti, učení se sociálním dovednostem. Klient – Client – Subjekt, který využívá sociálních služeb. Může to být rodina, jedinec i sociální skupina. Krizová intervence91 – Crisis Intervention – Krizová intervence je specializovaná pomoc osobám, které se ocitly v krizi. Nejedná se pouze o individuální psychoterapeutický zásah, ale také o zásah na úrovni rodiny, o sociální

intervenci

a

v nutných

případech

i

o intervenci

psychofarmakologickou, případně spojenou s krátkodobou hospitalizací. Krizová intervence je zásah v době krize, který se snaží minimalizovat ohrožení klienta, objevit a posílit jeho schopnost vyrovnat se se zátěží tak, aby jeho adaptace posílila jeho růst a integritu a aby se pokud možno předešlo negativním, destruktivním způsobům řešení. Oddělení sociálně právní ochrany dětí (OSPOD) – Children and Famillies Department – Státní orgán, který je od roku 2003 součástí obecního úřadu s rozšířenou působností a zabezpečuje sociálně právní ochranu dětí dle zákona č. 359/1999 Sb. Resocializace – Resocializace souvisí se socializací, což je děj při kterém si dítě osvojuje pravidla života ve společnosti (výchovou, nápodobou, identifikací, vlastním stylem či s vrstevníky). V pozdějších letech se člověk rovněž přizpůsobuje a učí se novému chování, zde hovoříme právě o resocializaci. Můžeme to chápat jako přijetí nových norem a hodnot, které jsou většinou spojené s novým sociálním postavením, jež člověk získává – např. stanu-li se rodičem, zaměstnancem nebo vojákem. Občas se definice tohoto pojmu zkracuje na pouhé znovuuvedení resp. znovuzakotvení do společnosti. Často tuto resocializaci řeší psychologové např. s propuštěnými

91

Matoušek, Oldřich, Metody a řízení soc. práce, str. 129

86

vězni, kteří se navrací zpět do společnosti. [online]. 7. 6. 2005 [cit. 2009-0523]. Dostupné na URL: http://cs.wikipedia.org/wiki/Resocializace Romové – Roma – Největší etnická menšina v ČR. Rozhovor – Interview – Základní technika pomáhajících profesí užívaná v poradenství, psychoterapii, v různých formách sociální práce. (viz kapitola 4.4.). Sanace rodiny – Family preservation –

Jedná se o postupy podporující

fungování rodiny, které jsou opakem postupů vyčleňujících některého člena rodiny kvůli tomu, že někoho ohrožuje, případně kvůli tomu, že je sám někým z rodiny ohrožen. V současnosti v západních zemích převažuje názor, promítající se i do praxe soc. práce, že soc. práce by měla být metodou první volby u většiny případů, kdy je sociální služba kontaktována kvůli ohrožení dítěte, popřípadě kvůli výskytu domácího násilí. Práce s rodinou může mít formu

podpory

od

zaškoleného

dobrovolníka,

terapie

poskytované

profesionálem celé rodině nebo někomu z rodiny v domácím či v jiném prostředí. Supervize – Supervision – V sociální práci metoda řízení, kdy nadřízená nebo zkušenější osoba vede podřízenou nebo méně zkušenou osobu metodou podobnou vztahu mistra k tovaryši, předáváním zkušeností a znalostí během výkonu práce. Vyšší typ azylového ubytování – Higher Type of Asylum Accommodation – jde o takový typ azylového ubytování, který splňuje několik kritérií: 1/ klient využívá samostatný byt se sociálním zařízení, 2/ bydlí s ostatními klienty – „spolunájemníky“ v řadové zástavbě, 3/ požívá velkou míru svobody v rozhodování a rozvrhu svého dne, 4/ je omezován sociálním zařízení jenom v minimálních záležitostech, 5/ je v něm zajištěno sociálně - právní poradenství, případně další doplňkové služby.

87

Přílohy Příloha č.1 – Systém azylového ubytování v ČR – Místo tréninkového bydlení v systému služeb pro osoby bez přístřeší. TYP PROGRAMU

Krizová pomoc

CÍL INTERVENCÍ (UBYTOVÁNÍ A BYDLENÍ)

Řešení naléhavého stavu nouze

Akutní nouze

A Z Y L O V É U B Y T.

Zabezpečit podmínky pro přežití klientům, kteří toho nejsou schopni vlastními Krátkodobé azylové silami. Snížit sociální ubytování i zdravotní rizika potřebných osob. Poskytnout bezdomovcům zázemí formou stabilnějšího ubytování, aby s nimi bylo možno Dlouhodobé dále pracovat na zlepšení azylové ubytování jejich sociální situace, rozvíjet jejich potenciál a nacvičovat dovednosti, nutné pro samostatné bydlení. Pod rámcovým dohledem Tréninkové bydlení – a zdokonalovat I. stupeň (bydlení na půl testovat schopnosti klientů pro cesty) samostatné bydlení v nechráněném prostředí.

Tréninkové bydlení – II. stupeň (byt na půli cesty)

Sociální bydlení (vstupní bydlení)

TYP UBYTOVÁNÍ

OBVYKLÁ DOBA UBYTOVÁNÍ

Okamžité zajištění ubytování: 1) které si klient platí sám (hotely, penziony ) 2) v levných hotelech, komerčních ubytovnách, které je hrazeno poskytovatelem sociálních služeb 3) ve vlastních zařízeních (noclehárny, azylové domy, ubytovny), která jsou přímo spravována poskytovatelem sociálních služeb

Po dobu trvání krize

Noclehárny

3-14 dní

Noclehárny a nižší 14 dní až po integrační stupně několik měsíců azylového ubytování Vícelůžkové pokoje Dvou a jednolůžkové pokoje 6 měsíců -1 rok Samostatné pokoje s příslušenstvím nebo byty.

Byty soustředěné do 1-2 roky jednoho objektu.

Otestovat schopnosti klientů, zda Byty rozmístěné v běžné 1-2 roky zvládnou samostatné bydlení zástavbě. v nechráněném prostředí. Neomezeně do Umožnit klientům, kteří jsou plně Obecní nájemní bydlení doby, dokud se schopni vést samostatný život, za zvýhodněných příjem klienta bydlení, které odpovídá jejich finančních podmínek. nezvýší nad finančním možnostem. stanovenou mez.

88

Příloha č. 2 Základní informace pro klienty RECEPCE – Místo informací – Recepce DTB je ústředním místem, přes které probíhá komunikace klientů s jejich návštěvami, pracovníků a zaměstnanců DTB s klienty. Recepce je provozována s nepřetržitou službou 24 hodin denně. Recepce zajišťuje: • Nepřetržitý provoz a ostrahu objektů Šromova 861/ 862 • Komunikaci mezi volajícími do DTB a zaměstnanci zařízení. • Přebírají poštu, vzkazy pro klienty a zaměstnance DTB – Pozor! Nepřebírají doporučenou poštu! • Recepční přebírá veškeré vzkazy od návštěv, klientů, poskytuje veškeré informace k provozním činnostem v DTB. Návštěvy za klienty v DTB – Návštěvy v DTB jsou povoleny v době od 6.00 ráno do 21.00 hodiny večerní. Každý návštěvník musí předložit nějaký doklad totožnosti (OP, řidičský průkaz, pas!) Bez předložení dokladu totožnosti nesmí být vpuštěn do zařízení! Návštěva se nesmí bez svolení vedoucího DTB zdržovat v prostorách zařízení mezi 21.00 až 6.00 hodinou ranní. V případě, že dojde ze strany návštěvy k narušení pořádku v DTB, či návštěvník způsobí škodu na majetku, bude vykázán a klientovi hrozí vypovězení ubytovací smlouvy. Klient, který si zve návštěvu do ubytovací jednotky za ni přebírá veškerou zodpovědnost. Všechny návštěvy musí opustit zařízení před 21.00 hodinou! Bez povolení vedoucího není možné, aby návštěva přespávala u klienta v bytové jednotce. Porušení tohoto ustanovení je rovněž důvodem k vypovězení ubytovací smlouvy s klientem a pokud dojde k takovému porušení ubytovacího řádu je třeba kontaktovat vedoucího DTB. Každý návštěvník musí potvrdit nejenom svůj příchod, ale i odchod ze zařízení DTB! Návštěvy k pracovníkům DTB – Vedoucí a sociální pracovník jsou k dispozici každý pracovní den od pondělí do pátku od 8.00 hodin až do 16.00. Dle dohody také v jiných časech. V případě nepřítomnosti pracovníků DTB, převezeme recepční vzkaz s kontaktem. Uskladnění kola a kočárku – Pokud máte kočárek, nebo kola, je možné je uschovat v kolárně, ve vedlejším objektu č.p.861 pod schody. Nenechávat na chodbách!

89

Jak postupovat, vyskytne-li se technický problém? – Když se vyskytne na ubytovací jednotce technický problém, který je možné odstranit ihned (vyhozené pojistky, apod.) je klient povinen neprodleně tuto skutečnost oznámit na recepci, případně pracovníkovi DTB, který zajistí opravu. Pokud se jedná o závažnější technický problém a o okamžité řešení situace jako je (únik vody, porušená stoupačka, apod.) je klient povinen neprodleně tuto skutečnost oznámit na recepci a okamžitě informovat vedoucího DTB. Následně recepční ihned zajistí, aby bylo zamezeno úniku vody, plynu, resp. vypne elektrický proud, aby nedošlo k újmě na zdraví a k materiálním škodám. Telefonní spojení v DTB – Dům tréninkového bydlení nemá ve svých ubytovacích jednotkách připojení k tel. sítím. Klienti mohou volat pro jakékoliv dotazy, informace na telefonní číslo DTB mobil 736/ 748 164 nebo na pevnou linku 281 914 376. Vedle recepce je také k dispozici tel automat na mince, ze kterého je možné volat vnitrostátní i mezinárodní linky – číslo automatu je 281 914 378 Kam s odpadem? – U Domu tréninkového bydlení je přistavěn kontejner na smíšený odpad. Umístěn je naproti hornímu vchodu do budovy. Kontejner je vyvážen každé pondělí. Pokud máte papír, sklo, plasty, potom využijte kontejnery na tříděný odpad ve Smíkově ulici. Nenechávejte pytle, igelitové tašky či krabice s odpadky na chodbách! Prádelna – V našem zařízení je k dispozici prádelna. (suterén, místnost č. 101) Použití prádelny je za poplatek. Klient převezme klíče od prádelny na recepci a po ukončení praní odevzdá klíč zpět. Recepční vystaví doklad o zaplacení a klient zaplatí podle hodinové sazby, která v současné chvíli je stanovena na 15,-Kč za hodinu (zaokrouhluje se dolů na půlhodiny. Po každém praní uveďte prádelnu do původního stavu a zamkněte ji. Při praní je třeba se řídit podle návodů, které jsou vyvěšeny nad pračkami! Jakékoliv technické obtíže oznamte recepčnímu! Všichni klienti odevzdávají klíče na recepci! – Při odchodu ze zařízení je každý klient povinen odevzdat klíče od ubytovací jednotky na recepci. Při opětovném příchodu do zařízení mu klíč bude opětovně předán. Pokud je recepce uzavřena, vhazují klienti klíče od bytových jednotek do schránky u vchodu do zařízení. Pouze ti klienti, kteří jsou ubytovaní v druhé části objektu, Šromova 861, si mou klíče od ubytovací jednotky ponechat! Ztráta klíčů od bytových jednotek – Pokud se stane, že ztratíte klíče od bytové jednotky a nemůžete se dostat zpět, potom požádejte recepčního, aby vám otevřel bytovou jednotku náhradním klíčem.. V případě ztráty klíče, je klient povinen tuto

90

skutečnost ohlásit na recepci a vedoucímu DTB. Částka nutná k vyhotovení nových klíčů bude odečtena od vratné zálohy, kterou klient při podpisu ubytovací smlouvy podepsal. Schránka na stížnosti – U recepce je umístněna schránka na případné stížnosti, dotazy a na vše, co se týká provozu a chodu DTB. Schránka slouží pro anonymní vyjádření obyvatel DTB. Ochrana osobních údajů o klientech v DTB – Klientské záležitosti o ubytování a rovněž informace získané o klientech v průběhu pobytu jsou archivovány podle zákona o ochraně osobních údajů. Klient při prvním úvodním pohovoru se sociálním pracovníkem, podepisuje prohlášení, že souhlasí, aby během pobytu v DTB byly o něm shromažďovány osobní údaje a informace související se sociální, bytovou, finanční situací a zdravotním stavem apod. Získané informace budou pověřenými pracovníky DTB použity výhradně pro účely stanovení a realizace individuálního plánu sociálních opatření a po ukončení pobytu v DTB uloženy v souladu se zákonem na ochranu osobních údajů. Noční klid v DTB – Noční klid v DTB je stanoven od 21.00 hodiny do 7.00 hodiny ranní. V této době je zakázáno rušit ostatní klienty používáním technických zařízení a hlučným chováním. Narušení nočního klidu může rovněž vést k vypovězení smlouvy o ubytování. Návštěvy, které zůstávají v prostorách DTB až do 22.00 hodiny, opustí budovu v tichosti a potvrdí svůj odchod na recepci.

Vlastní nábytek, zvířata a elektrospotřebiče – Není dovoleno bez souhlasu vedoucího stěhovat do DTB vlastní nábytek. Případné výjimky týkající se drobných kusů zařízení je třeba domluvit s vedoucím. V DTB je zakázáno přechovávat domácí zvířata. Všechny vámi používané elektrospotřebiče musí být podrobeny odborné revizi. Po nastěhování je třeba předat vedoucímu seznam vlastních spotřebičů.Přihlašování rádia a televize k platbě koncesionářského poplatku probíhá na nejbližší pobočce České pošty, kde se vyplní potřebný formulář. Nejbližší poštovní pobočka je v ulici bří . Venclíků (vedle Alberta). Nepůjčujte si navzájem věci, o které nechcete přijít. Poplatek za ubytování a vratná záloha – Měsíční poplatek za ubytování je třeba uhradit do patnáctého dne v měsící. Platba se provádí na další měsíc dopředu složenkou. Při každé platbě je třeba předložit doklad o zaplacení el. energie. Vratná záloha, kterou jste složili při podpisu smlouvy, vám bude vrácena, jakmile: 1/ předáte ubytovací jednotku ve stavu v jakém jste ji převzali 2/ doložíte, že nemáte dluh u PRE (Pražská energetika) 3/ nemáte dluh na vodném a stočném

91

4/ předáte podklady potřebné k převedení elektroměru na dalšího ubytovaného. Zákaz kouření v DTB – V celém objektu DTB je zákaz kouření. Je možné kouřit venku, či na balkonech bytových jednotek. Rovněž je zakázáno manipulovat na ubytovací jednotce s otevřeným ohněm a nechat ho bez dozoru. Děti v DTB – Děti do 10 let nesmí: 1/ zůstávat v ubytovací jednotce o samotě, 2/ obsluhovat samostatně výtah. Dětem se rovněž nevydávají klíče od bytových jednotek. Pouze s písemným svolením rodičů. Úklid společných prostor – Je povinností každého, kdo je ubytován v DTB, udržovat společné prostory v čistotě dle dohodnutého rozpisu směn na každém patře. Úklid se týká celého jednoho patra a schodiště směrem dolů po dobu vymezeného týdne.

92

Příloha č. 3

Individuální plán (je součástí složky klienta DTB – vyplňuje sociální pracovník)

Jméno a příjmení klienta : Byt:

odd.

Osobní cíl uživatele:

Kroky k jeho naplnění:

Časové naplánování: Jak je/byl osobní cíl naplněn?:

Jména organizací, resp. těch, kteří se podílejí na naplnění osobního cíle: Datum plánovaného zhodnocení IP: Informace o změně / revizi IP Podpis uživatele: …………………………… podpis pracovníka: ...…………………………

93

Příloha č. 4

Přijímací řízení do DTB

2004 – 2007 CSSP Revize dne 8. 6. 2007

94

Informace pro uživatele Přijímací řízení do DTB DTB poskytuje přechodné ubytování mužům, ženám, matkám s dětmi a rodinám, kteří z vážného důvodu nemohou užívat svůj domov či o něj trvale přišli. DTB se převážně zaměřuje na klienty, kteří prošli vyššími integračními stupni azylového ubytování a získali většinu znalostí a dovedností potřebných pro samostatné bydlení. Posláním zařízení je umožnit těmto lidem, aby si své schopnosti v praxi otestovali, podporovat je, aby mohli svůj potenciál dále rozvíjet a z DTB odcházeli do stabilního bydlení, které zvládnou dlouhodobě udržet. 1. fáze: Podání žádosti 2. fáze: Vyplnění žádosti 3. fáze: Odeslání žádosti 4. fáze : Přijetí žádosti klienta 5. fáze : Zhodnocení žádosti a splnění podmínek 6. fáze : Osobní setkání s klientem 7. fáze: Vyhotovení zprávy pro komisi MCSSP 8. fáze: Rozhodnutí komise MCSSP 9. fáze: Vyrozumění klienta, 10. fáze: Vyřízení technických náležitostí (přizpůsobení vybavení u.j., předání podkladů pro přihlášení elektroměru, seznámení s ubytovacím řádem a dalšími podmínkami pobytu v DTB) 11.Fáze: Klient podepisuje ubytovací smlouvu v DTB

1. Podání žádosti Žádost do DTB získám : ∗ Na internetových stránkách – www.mcssp.cz ∗ Na recepci DTB ∗ Na sociálních odborech úřadů

2. Vyplnění žádosti Klient má povinnost vyplnit žádost o ubytování do DTB pravdivě, uvést všechny důležité údaje, které jsou nutné ke správnému posouzení jeho žádosti a ke stanovení individuálního plánu. Neuvedení či zamlčení některých údajů může vést k jednostrannému ukončení přijímacího řízení ze strany DTB. K žádosti je přiložen životopis a formulář určený k vyplnění pro organizace, které doporučují žadatele. Žadatel předá žádost svému sociálnímu

95

pracovníkovi, který vypracuje na klienta odborný posudek o jeho způsobilosti ucházet se o místo v DTB.

3. Odeslání žádosti Žádost je možné odeslat: ∗ Poštou: DTB, Šromova 862, 198 00 Praha 9, Černý Most ∗ Faxem: 281 914376 ∗ E-mailem: [email protected] ∗ Osobně donést na recepci DTB

4.fáze : Zhodnocení žádosti klienta Sociální pracovník přijme žádost klienta a zhodnotí ji podle toho, zda klient splňuje dané podmínky pro ubytování v DTB na dobu 1 roku. Pokud žádost je neúplná, či pouze částečná, DTB bude požadovat o doplnění údajů. Pokud tak není učiněno, žádost se pozastavuje. Sociální pracovník ověřuje některé informace na úřadech městských částí a organizací, které klient/i navštívili a nebo jimi prošli. Splnění podmínek DTB: Za splněné se považuje, když klient vyhovuje veškerým podmínkám stanoveným v DTB (viz níže) a nenašla se jakákoliv závažná skutečnost v jeho žádosti, která by znemožňovala poskytnutí ubytování v DTB a dovolovala zastavení přijímacího řízení. Mezi

96

tyto skutečnosti patří narušení fyzické, či duševní integrity klienta, upadnutí do závislosti na návykových látkách, včetně alkoholu. Klient nemusí projít celým přijímacím řízením. Přijímací řízení může být s klientem ukončeno z důvodu nevyplněné žádosti, chybějících či zatajovaných skutečností, které by mohly znemožnit ubytování v DTB. A to i v případě, že neuvedení správných skutečností mělo za následek kladné vyjádření a rozhodnutí komise MCSSP. DTB a jeho vedení může kdykoliv odstoupit od přijímacího řízení bez udání důvodu.

Podmínky DTB, které rozhodují o přijetí, resp. nepřijetí klienta • • • • • •

Klient musí být samostatný ve svém jednání, svéprávný Formální požadavky (trvalé bydliště v Praze) Klient musí projít azylovým, či podobným stupněm sociální péče. Po stránce finanční by měl klient být zaměstnán, či být OSVČ. Maximální počet přijímaných osob do jedné bytové jednotky včetně dětí by neměl přesáhnout počet 5. Klient nesmí být pod vlivem alkoholu a omamných látek, či trpět duševní poruchou osobnosti, která by mu znemožňovala samostatnost a orientaci ve společnosti.

5. fáze: Osobní setkání s klientem Sociální pracovník kontaktuje žadatele a pozve ho k osobní schůzce. Na této schůzce se pracovník klienta dotazuje na některé konkrétní nevyjasněné body jeho žádosti, ptá se na současnou ekonomickou, zdravotní a sociální situaci. Dále se klienta dotazuje , jaká je jeho představa dalšího řešení jeho bytové situace, či konkrétních problémů, které klienta v současné chvíli tíží a mohou být překážkou, aby klient mohl nastoupit do DTB. Klient doloží potvrzení o stálém měsíčním příjmu a podanou žádost o byt na bytový odbor některé městské části. Měl by být schopen při osobním setkání doložit, že je zaměstnaný, či podnikající a má tedy stálý měsíční příjem, předloží žádost o přidělení sociálního bytu na některé z městských částí (ukázka samostatnosti a aktivity klienta) a měl by být schopen načrtnout vlastní plán dalšího řešení sociální situace (zejména hledání stabilního bydlení). Sociální pracovník vyhotoví pro komisi CSSP zprávu o klientovi, který se uchází o ubytování a předá ji vedoucímu tréninkového bydlení. Viz. Anamnéza do komise

6. fáze: Rozhodnutí komise CSSP – výběr žadatelů Komise rozhodne na základě podkladů o klientovi a své rozhodnutí předá pracovníkům DTB. Pracovníci Domu tréninkového bydlení následně kontaktují příslušného sociálního pracovníka zařízení, či přímo klienta ucházejícího se o ubytování do DTB, o výsledku (výběrového) řízení.

97

Na žádost klienta může být rozhodnutí komise CSSP vyhotoveno i písemnou formou a zasláno do sociálního zařízení klienta.

7. fáze: Klient podepisuje ubytovací smlouvu v DTB Klient, po kladném vyřízení jeho žádosti, podepisuje s DTB smlouvu o ubytování a zavazuje se k povinnostem ze smlouvy vyplývajícím. (viz Obsah smlouvy) Uhrazuje první platbu zvýšenou o vratnou kauci (pro případ nedoplatku na službách či úhradu škod, vzniklých během pobytu v DTB), a předkládá smlouvu o dodávce el. energie a připojení elektroměru (zálohy se platí PRE a.s.). Je rovněž dohodnut termín nástupu do DTB. Klient si k podpisu ubytovací smlouvy vezme občanský průkaz a finanční hotovost k uhrazení prvního zvýšeného poplatku za ubytování a podepisuje smlouvu na jeden rok. V ní se zavazuje dodržovat vnitřní ubytovací řád zařízení (viz tabulka poplatků a ubytovací řád níže). Smlouva je vyhotovena ve třech kopiích. Klient podepisuje předávací protokol od bytové jednotky, ve které je specifikováno vybavení jednotky, stavy elektroměru a vodoměru. Podepisuje Prohlášení, ve kterém se zavazuje a souhlasí se shromažďováním svých osobních údajů a údajů souvisejících se sociální, bytovou a finanční situací, zdravotním stavem apod. Klient by měl nastoupit vždy k prvnímu dni v měsíci. Klient si přihlašuje elektroměr (v případě, že má vyřízenou rezervaci příkonu) a postupuje při jeho přihlašování následovně: 1) mít podklady (žádost o uzavření smlouvy o dodávce el.energie) 2) s těmito doklady přijít na PRE,( Ocelářská 5a, Praha 9) 3) u vstupu zmáčknout OSTATNÍ 4) u přepážky si připravit občanský průkaz 5) říci, že zálohy budete platit měsíčně a dohodnete se, zda složenkou nebo převodem z účtu 6) pokud nebudete moci být u namontování elektroměru, chtějte podepsat ještě technický doklad (řekněte, že možná nebudete moci být u namontování, ale že v objektu je stálá služba v recepci, která přijme dokumenty a předá Vám je.) 7) Pokud chcete, abychom vybavili žádost s elektroměrem za Vás, potom je třeba vyplnit Plnou moc a zmocnit nás k jednání za Vás.

98

Pokud klient nemá rezervaci příkonu je potřeba: 1) vyzvednout a vyplnit formulář „Žádost – změna v již připojeném objektu 2) u vstupu zmáčknout tlačítko „ostatní“ 3) vyřídit si rezervaci příkonu 4) u vstupu zmáčknout tlačítko pokladna a dále již podle předchozího

Klient potom v den nástupu přebírá jednotku. Recepční, či pověřená osoba, předává jednotku dle dodaného stavu v protokolu a dopisuje stav vodoměru a elektroměru, dále sepisuje inventární čísla nábytku, případně sepisuje závady v bytové jednotce. Následně předává klíče. V průběhu ubytování může recepční vydávat a odebírat dle přání ubytovaného jednotlivé kusy nábytku ze skladu na základě písemného protokolu.

Do bytové jednotky není možné stěhovat vlastní nábytek a zvířata.

99

Příloha č. 5

Základní služby v DTB – Informace pro uživatele Konzultace se sociálním pracovníkem V průběhu ubytování v DTB je každý klient povinen účastnit se konzultací se sociálními pracovníky podle dohodnutého harmonogramu a projednávat s nimi svůj postup v hledání stabilního bydlení, resp. zaměstnání. Se sociálním pracovníkem je možné se setkat i mimo rámec povinných konzultací, pokud např. dojde ke zhoršení sociální situace klienta. (klient ztratil zaměstnání, hledá nové, neví si rady s nějakým konkrétním problémem apod.) Konzultace jsou jednou za měsíc, měsíc a půl, v individuálních případech jsou sociální pracovníci k dispozici každý všední den od 7.30 do 16.00. Po dohodě i v jiných časech. Nebojte se kontaktovat sociální pracovníky, pokud si nevíte rady! Informujte nás, pokud dojde ke změně ve Vašem životě! (ztráta zaměstnaní, rodinné potíže, zdravotní obtíže apod.) Hledání bydlení 1. Dům tréninkového bydlení se snaží poskytnout svým klientům informace o dostupném bydlení, předávat a zprostředkovávat informace o bydlení. Je možné nahlédnout do nabídky realitních kanceláří, informovat se stavebním spoření a dalších produktech bank. 2. Pracovníci DTB také kontaktují příslušné městské úřady, kde mají klienti podané své žádosti o přidělení sociálního bytu a informují se o dalším řešení jejich bytové situace.

Práce s počítačem a internetem v DTB Dům tréninkového bydlení poskytuje bezplatně svým klientům přístup na internet a to v pracovní dny v době od 7.45 do 16.15 hodin. Individuálně je možné dohodnout i jiný termín s pracovníky DTB. Je důležité ve všech případech se dopředu dohodnout. Co poskytujeme? Zájemce můžeme naučit základům práce na počítači, s programy MS Office (Word, Excel), s internetem, s elektronickou poštou a s dalšími věcmi, které se týkají počítačových znalostí. Rekvalifikace a nabídka nové práce

100

Pracovníci zařízení rovněž zprostředkovávají informace o novém zaměstnání a rekvalifikačních kurzech pro ty, kteří chtějí zlepšit svoji finanční situaci a nastoupit do lépe ohodnocené práce. DTB může rovněž kontaktovat personální kanceláře, které pomáhají vyhledávat pracovní místo. Máte nějaké dotazy? Neváhejte nás kontaktovat! Neváhejte kontaktovat zaměstnance DTB, pokud dojde ve Vašem životě k nějaké významné změně, či pokud budete mít jakékoliv dotazy, starosti a potíže. Rádi Vám pomůžeme.

101

Příloha č. 6

Žádost o ubytování v Domě tréninkového bydlení (strana 1 ze 2)

ŽADATEL Příjmení

Dosažené

vzdělání?

a jméno:…………………………………

…………………….

Datum narození: ……………………. Trvalé bydliště: .......................................................... Délka pobytu na trvalé adrese: ................... telefon ………………. E-mail: kontaktní adresa: .....................................................

Rodinný stav: ……………………. Máte čistý ano ne Prodělal jste ano ne Pokud

ANO

trestní léčbu

kdy

a

rejstřík? závislostí?

v jakém

EKONOMICKÁ SITUACE: a/ Současný zaměstnavatel: Výše měsíčního příjmu ze zaměstnání:

Kč

Jiné příjmy: c/ Máte nějaké dluhy, splátky, vůči nějaké organizaci, či jednotlivci? Pokud Ano, kde a v jaké výši? Ne

Ano

BYTOVÁ SITUACE: Máte podanou žádost na bytovém odboru? a od kdy?

ano ne

Pokud ANO, kde

Jakým způsobem jste dosud pracoval na řešení bytové situace? Očekávání od pobytu v DTB: Čeho chcete během pobytu v DTB dosáhnout? Na čem chcete pracovat?

102

zařízení?

…………………………………….. Je proti Vám vedeno trestní řízení? ano ne Máte nějaká zdravotní omezení? ano ne

Životopis: Napište, prosím ve stručnosti na druhou stranu listu, Váš životopis, zejména důvody proč nemůžete bydlet v místě trvalého bydliště.

103

Žádost o ubytování v Domě tréninkového bydlení (strana 2 ze 2) Formulář pro organizaci, která doporučuje žadatele (paní) ………………………

pana

(Vyplní sociální pracovník dané organizace)

Název: Sídlo: Sociální pracovník (pracovnice): Kontaktní tel: Datum přijetí žadatele do Vaší organizace: Jakými formami „integračního“ programu již žadatel prošel ve Vaší organizaci?

V jakém typu ubytování se nyní nachází, v jaké výši hradí poplatek za ubytování?

Co klient zvládl, co se mu podařilo během pobytu?

Na čem by měl pracovat v DTB?

Stručná soc. anamnéza klienta:

Podpis sociálního pracovníka……………….

104

Svým podpisem stvrzuji, že údaje uvedené v této žádosti(1/2 a 2/2) jsou pravdivé. Případné změny v sociální situaci jsem povinen nahlásit před termínem konání komise. Souhlasím, aby byly použity pro jednání komise MCSSP a poté uloženy v souladu se zákonem na ochranu osobních údajů. Podpis žadatele……………………

105

Příloha č.7

Prohlášení o návykových látkách Souhlasím, aby během pobytu v Domě tréninkového bydlení, po dobu mé ústavní péče, proběhl odběr moči pro zjištění přítomnosti návykových látek v těle. Odmítnutí tohoto souhlasu je důvodem pro odstoupení od smlouvy o ubytování a ukončení pobytu v DTB. Informace, které se týkají zmíněné zkoušky budou uloženy ve složkách klienta a po ukončení pobytu v DTB uloženy v souladu se zákonem na ochranu osobních údajů.

V Praze dne ...............................................

106

Příloha č. 8

Prohlášení o ochraně os. údajů Souhlasím, aby během pobytu v Domě tréninkového bydlení byly o mé osobě shromažďovány osobní údaje a údaje související se sociální, bytovou a finanční situací, zdravotním stavem apod. Získané údaje budou pověřenými pracovníky DTB použity výhradně pro účely stanovení a realizace individuálního plánu sociálních opatření a po ukončení pobytu v DTB uloženy v souladu se zákonem na ochranu osobních údajů. Odmítnutí tohoto souhlasu je důvodem pro odstoupení od smlouvy o ubytování a ukončení pobytu v DTB. V Praze dne ……………………………………….. …................................. ……………………………

107

Příloha č. 9 SMLOUVA O POSKYTNUTÍ SLUŽBY v Domě tréninkového bydlení CSSP, Šromova 862 (dále DTB), uzavřená mezi těmito účastníky: 1) CSSP, Chelčického 39, 130 00 Praha 3, zastoupené Václavem Lintymerem, dále poskytovatel služby a 2) ……………., nar. …………………, dále ubytovaný Osoby spoluubytované:dále jen spoluubytovaný I. Poskytovatel služby se zavazuje k tomu, že ubytovanému poskytne přechodné ubytování v DTB. Ubytovanému bude poskytnuta ubytovací jednotka č. 0 II. Přechodné ubytování poskytne DTB na dobu od 0.1.1900 do 0.1.1900 III. Ubytovaný se zavazuje před nástupem uhradit jednorázovou kauci ve výši 2000,- Kč. Dále se zavazuje vždy do 15. dne v měsíci uhradit poplatek za ubytování na následující kalendářní měsíc a předložit doklad o zaplacení zálohy za el. energii. Výše poplatku za ubytování je stanovena na 206 Kč za kalendářní den. Poplatek za ubytování se skládá ze základu ve výši 0 Kč a zálohy na spotřebovanou teplou vodu ve výši 0 Kč za kalendářní den. Záloha bude ubytovanému vyúčtována nejpozději do 30 dní po uplynutí kalendářního měsíce, na který byla vybrána. Ubytovaný se zavazuje uhradit případný nedoplatek do 15 dní od data vyúčtování. V. případě, že neuhradí včas poplatek za ubytování, nedoplatek za spotřebovanou teplou vodu nebo se neprokáže dokladem o zaplacení el. energie, je poskytovatel služby oprávněn odstoupit od této smlouvy. Ubytovaný a spoluubytovaný se zavazují vyklidit ubytovací jednotku a opustit DTB do 10 dní ode dne ukončení této smlouvy, přičemž pro případ porušení tohoto závazku je poskytovatel služby oprávněn ubytovací jednotku vyklidit svépomocí, a to na náklady ubytovaného. Změnu výše poplatku za ubytování je poskytovatel služby povinen oznámit ubytovanému alespoň měsíčním předstihem IV. Přílohou této smlouvy je Ubytovací řád a Předávací protokol k ubytovací jednotce a jejímu vybavení. Ubytovaný svým podpisem potvrzuje, že byl s Ubytovacím řádem seznámen, zavazuje se k jeho dodržování a je odpovědný za dodržování Ubytovacího řádu a této smlouvy spoluubytovaným. Svým podpisem dále potvrzuje, že ubytovací jednotka mu byla předána ve stavu způsobilém pro řádné užívání a její vybavení odpovídá předávacímu protokolu. V. Ubytovaný se zavazuje udržovat prostory vyhrazené k ubytování a další zařízení DTB v čistotě a dobrém stavu a po uplynutí doby ubytování předat ubytovací jednotku (včetně vybavení) ve stavu, v jakém ji převzal, jinak odpovídá za škodu, která vznikla a je povinen ji nahradit. Ubytovaný nese i po ukončení pobytu odpovědnost za případné nedoplatky, poškození, nevrácení inventáře apod. a je povinen tyto dluhy vyrovnat do jednoho měsíce po svém odchodu. Po uplynutí této lhůty mohou být pohledávky vymáhány soudně.

108

VI. Ubytovaný se zavazuje, že po uplynutí doby uvedené v bodu II. této smlouvy opustí DTB bez nároku na zajištění ubytování ze strany CSSP. VII. Ubytovaný se zavazuje aktivně pracovat na řešení své sociální situace, účastnit se povinných konzultací, informovat sociálního pracovníka DTB o podniknutých krocích a na požádání poskytnout údaje dokládající jeho sociální situaci. Nedodržení tohoto závazku je důvodem pro předčasné ukončení pobytu klienta v DTB podle čl. VI, bod 2a Ubytovacího řádu. Ostatní případy odstoupení od smlouvy a ukončení pobytu před uplynutím sjednané doby jsou uvedeny v čl. VI., bod 2. Ubytovacího řádu. VIII. Smlouva existuje ve třech vyhotoveních. V Praze dne .............................................. poskytovatel služby .............................................. ubytovaný

109

Příloha č. 10

Pohovor po nástupu klienta do DTB pro potřeby sociálních pracovníků Příloha : Souhlas se shromažďováním osobních údajů podle zákona (viz níže) Jméno a příjmení: Rodinný stav: Manžel/ka (datum narození, trvalé bydliště, vzdělání): Druh/žka (datum narození, trvalé bydliště, vzdělání): Počet dětí: Jméno a příjmení dětí: I. Ekonomická situace Kde klient pracoval? Pracovní místa, kde klient pracoval s uvedením počtu let. Příjem: ze současného zaměstnání : : Úřad práce Ano Ne Od kdy registrován Na kterém ÚP? : Výživné – : Dávky SSP – : Dávky soc. péče– : Dávky ze soc. pojištění: : jiné: Závislost na návykových látkách: ANO Chronické zdravotní a psychické potíže:

Ne ANO

NE

Pokud ANO, jaké ?

Silné stránky klientky: Slabé stránky klientky: II. Finanční situace klienta/ů - Dluhy ANO NE V jaké výši? Komu klient dluží? NE Revolvingové úvěry ANO NE - Splátky ANO Jaké? - Hypotéky ANO NE Jaké? Od kdy? V jaké výši? -

Jiné zadlužení: ANO

NE

Jaké ?

II. Bytová situace Řešení bytové otázky: Od kdy? Jakým způsobem? - Podané žádosti na BO městských částí: ANO -

NE Kde? Jak dlouho?

Jiné možnosti? NE Zkušenost s podnájmy v komerční sféře: ANO NE Kde a kdy? Pobyt na ubytovnách : ANO Pobyt u rodičů: ANO NE Od kdy a kde?

110

- Proč se klient nemůže zdržovat na trvalé adrese? IV. Individuální plán 1/ Představa klienta do budoucna. Co chce změnit, jak chce získat vlastní bydlení? 2/ Představa klienta o lépe ohodnocené práci /zaměstnání 3/ Na čem bude rok pracovat v DTB? NE Proč NE? Hledání vhodnějšího zaměstnání? ANO Hledání vhodných podnájmů v komerční sféře? ANO NE Proč NE? NE Proč NE? Bude čekat na BO? ANO 4/ Využití služeb v DTB? ANO NE Jaké by klient využil? Něco postrádá v DTB? ANO NE Co konkrétně ?

111

Příloha č. 11 UBYTOVACÍ ŘÁD Domu tréninkového bydlení Dům tréninkového bydlení (DTB) je zařízením CSSP. Slouží k přechodnému ubytování osob, v jehož rámci jsou rozvíjeny schopnosti a dovednosti ubytovaných s cílem zvýšit jejich potenciál pro nalezení a udržení stálého bydlení. Dům tréninkového bydlení má statut ubytovny

Čl. I – Záležitosti týkající se ubytování vyřizuje vedoucí DTB nebo zaměstnanec pověřený ředitelem CSSP. Čl. II – Ubytování 1. Ubytování začíná dnem sjednaným ve smlouvě. Ubytovací jednotky (UJ) jsou vybavené, není možné si do nich přinést vlastní nábytek. DTB nedisponuje kapacitou pro uložení většího množství osobních věcí. 2. Pokud jsou s klientem ubytovány další osoby, vztahují se na ně obdobné povinností jako na klienta. Čl. III – Úhrada za pobyt 1. Při nástupu je ubytovaný povinen složit vratnou zálohu na úhradu případných nedoplatků za energii a vodu či škod vzniklých během pobytu. Kauce (nebo její část) bude ubytovanému vrácena při ukončení ubytování. Podmínky vrácení kauce jsou vymezeny ve dohodě o kauci. 2. Poplatek za ubytování hradí ubytovaný ve výši stanovené smlouvou o ubytování a to osobně v hotovosti vedoucímu DTB. Úhrady jsou splatné vždy měsíc předem a to nejpozději do 15. dne měsíce předcházejícího. V poplatku za ubytování je zahrnuta záloha na spotřebovanou teplou vodu. Záloha bude ubytovanému vyúčtována nejpozději do 30 dní po uplynutí kalendářního měsíce, na který byla vybrána. Ubytovaný se zavazuje uhradit případný nedoplatek do 15 dní od data vyúčtování. 3. Úhradu za spotřebovanou elektrickou energii hradí ubytovaný přímo dodavateli. Teplá voda je hrazena podle skutečné spotřeby, teplo, studená voda, odvoz odpadu, osvětlení a údržba společných prostor jsou zahrnuty do poplatku za ubytování paušálně. Ubytovaný je povinen každý měsíc předkládat pověřenému zaměstnanci DTB doklady o zaplacení elektriky, čtvrtletní vyúčtování a doklad o zaplacení případného nedoplatku. 4. Poplatek za ubytování se nesnižuje, pokud v placeném období nebyl ubytovaný v UJ přítomen. 5. Změnu výše úhrad na služby je ubytovatel povinen oznámit ubytovanému nejméně s měsíčním předstihem. 6. Změny smlouvy jsou vyhotoveny formou dodatku a jsou účinné od prvního dne následujícího měsíce, pokud smlouva nestanoví jinak.

112

Čl. IV. – Práva a povinnosti ubytovaného 1. Do DTB není dovoleno vnášet: zbraně, drogy a další nebezpečné látky nebo předměty, které mohou způsobit výbuch, požár, otravu či onemocnění osob. 2. Ubytovaný je povinen užívat UJ, společné prostory a zařízení domu řádně. Ubytovaný je povinen dbát, aby v domě bylo vytvořeno prostředí zajišťující ostatním nerušený výkon jejich práv. 3. Ubytovaný zodpovídá za chování osob spoluubytovaných a je povinen zajišťovat řádnou výchovu a péči o děti. 4. Ubytovaný a (jeho) návštěvy jsou povinni dodržovat příslušná ustanovení ubytovacího řádu DTB. Ubytovaný není oprávněn přenechat UJ k bydlení jiné osobě nebo umožnit jiné osobě pobyt v ubytovací jednotce, půjčovat klíče jiným osobám a pořizovat si jejich kopie. Návštěvy jsou možné pouze v návštěvních hodinách. 5. Ubytovaný není oprávněn v UJ a na jejím zařízení provádět žádné změny bez souhlasu ubytovatele. Včas musí upozornit ubytovatele na nutnost opravy a je povinen umožnit ubytovateli přístup do UJ i v době své nepřítomnosti. 6. Ubytovaný má právo si se souhlasem pracovníka DTB dovybavit ubytovací jednotku vlastními věcmi, drobnými kusy nábytku a elektrospotřebiči. Ubytovaný může v DTB používat pouze elektrospotřebiče, které jsou v záruční době nebo mají provedenu bezpečnostní revizi. Všechny vnesené elektrospotřebiče musí ubytovaný uvést do zvláštního seznamu a musejí být používány v souhlasu s bezpečnostními a protipožárními opatřeními. 7. Ubytovaný je povinen udržovat čistotu a pořádek v ubytovací jednotce a ve společných prostorách. 8. Ubytovaný je povinen podílet se na úklidu společných prostor. 9. V DTB je zakázáno chovat domácí zvířata. 10. Ve objektu DTB je zakázáno kouření. 11. Z důvodu dosažení účelu tréninkového bydlení je ubytovaný povinen spolupracovat se sociálním pracovníkem DTB na řešení své sociální situace a na požádání prokázat údaje související s jeho bytovou situací, zaměstnáním, zdravotním stavem apod.

Čl. V – Práva a povinnosti ubytovatele 1. Ubytovatel je povinen předat UJ a její zařízení ubytovanému ve stavu způsobilém k řádnému užívání na základě předávacího protokolu k ubytovací jednotce a jejímu zařízení. 2. Vedoucí DTB nebo jím pověření zaměstnanci jsou oprávněni provést kontrolu UJ a ubytovaný jim musí tuto kontrolu umožnit. V závažném případě může být kontrola provedena i v nepřítomnosti ubytovaného. 3. Ubytovatel má právo nevpustit návštěvu do objektu nebo ji vykázat z prostor DTB a to i bez udání důvodu.

113

Čl. VI – Ukončení ubytování 1. Ubytování v DTB končí uplynutím doby, na kterou byla sjednána smlouva o ubytování. Ubytovaný může nejpozději měsíc před termínem ukončení doby ubytování podle ubytovací smlouvy požádat o její prodloužení. Žádost bude posouzena komisí MCSSP. Pokud doba ubytování přesáhne 1 rok zvyšuje se částka za ubytování o 500 Kč měsíčně za dospělou osobu . 2. Ubytování může být ukončeno i před uplynutím sjednané doby: a) odstoupením od smlouvy ze strany ubytovatele pokud - ubytovaný nespolupracuje se sociálním pracovníkem na řešení své sociální situace, neplní „individuální plán“, odmítá předložit údaje dokládající jeho sociální situaci, - ubytovaný odmítne souhlas se shromažďováním údajů o své osobě, - ubytovaný dlouhodobě neužívá ubytovací jednotku (i neohlášená nepřítomnost delší než 1 měsíc), - ubytovanému bylo zajištěno jiné stabilní ubytování nebo bydlení, - ubytovaný způsobí škodu přesahující složenou kauci, - ubytovaný spáchá trestný čin související s pobytem v DTB Odstoupení od smlouvy o ubytování oznámí ubytovatel písemně 14 dní předem. b) okamžitým odstoupením od smlouvy ze strany ubytovatele z těchto závažných důvodů: ubytovaný poruší povinnosti vyplývající ze smlouvy (a to zejm. nezaplacením poplatku za ubytování, záloh a doplatků za el. energii ve stanoveném termínu) nebo ubytovaný hrubě nebo opakovaně porušuje ubytovací řád DTB. O závažnosti porušení stanovených pravidel rozhoduje vedoucí zařízení, který s vědomím ředitele MCSSP může rozhodnout o okamžitém odstoupení od smlouvy a ukončení pobytu ubytovaného. Při okamžitém odstoupení je ubytovaný povinen vyklidit ubytovací jednotku do 10 dnů od ukončení smlouvy. Na méně závažné porušení ubytovacího řádu bude ubytovaný písemně upozorněn. V případě dalšího porušení vedoucí DTB navrhne komisi ukončení pobytu ubytovaného. c) odstoupením od smlouvy ze strany ubytovaného. Odstoupení od smlouvy o ubytování oznámí ubytovaný písemně 14 dní předem. d) Ke dni ukončení ubytování je ubytovaný povinen vyklidit UJ a předat ji vedoucímu DTB nebo jím pověřenému zaměstnanci ve stavu v jakém UJ převzal, s přihlédnutím k obvyklému opotřebení, jinak odpovídá za škodu, která vznikla a je povinen ji nahradit.

114

e) Pokud ubytovaný nevyklidí UJ ke dni ukončení ubytování, bude UJ otevřena i bez jeho osobní účasti, zařízení a věci ubytovaného budou sepsány vedoucím DTB nebo jím pověřeným zaměstnancem a na dobu určitou (2 měsíce) uschovány v prostorách DTB, pokud si své věci v této lhůtě nevyzvedne, budou bez náhrady zlikvidovány. Dne:

115

Příloha č. 12

Po ukončení ubytování v Domě tréninkového bydlení nabízíme absolventům pomoc a poradenství. Klienti mohou nadále využívat bezplatně všech služeb, včetně přístupu na internet, konzultací, právní poradny a případně požádat o zprostředkování kontaktu s úřady, resp. dalšími organizacemi. (viz standard č. 8, kritérium 8.1) Klientům dále můžeme zajistit stěhovací služby, odhlášení a přihlášení nového elektroměru, vyřízení formalit s podpisem nájemní smlouvy, ve zprostředkování podnájmu v komerční sféře, případně pomoci při ztrátě zaměstnání a schopnosti platit nájemné apod. Zařízení aktivně podporuje uživatele ve využívání běžných služeb, které jsou v daném místě veřejné. Dále zařízení podporuje uživatele ve využívání vlastních přirozených sítí, jako je rodina, přátelé a snaží se předejít jeho návyku na sociální službu. V případě potřeby umožňuje využívání dalších sociálních služeb. (srv. standard č. 8.) Touto asistencí po skončení ubytování v DTB chceme zajistit, aby se uživatel stal zcela nezávislým na sociálních službách. (viz standard 8., kr. 8.3) Zprostředkovatelská služba DTB • zařízení zprostředkovává kontakt s úřady (viz standard č. 8, kr. 8.2) • asistenci při podpisu nájemní smlouvy • dochází s klienty na prohlídky nových bytů • pomáhá s vyřizováním odhlašování a přihlašování elektroměru • zařizování a zprostředkování stěhování • předává kontakty na reviz. technika a spřátelené opraváře

116

• •

návštěvy sociálního pracovníka dle potřeby v místě bydliště. návazné služby organizací: Jahoda, zájmové kroužky pro mládež seznamy návazných zařízení: jesle, mateřské školy, základní školy, speciální školy, zdravotnická zařízení (lékaři, pohotovost, lékárny (+nonstop)), zařízení pro volný čas dětí a mládeže, sociální služby P14, MHD, seznam spolupracujících azylových domů

Absolventi se podílí na fungování a kvalitě služeb: • podávají návrhy na zlepšení konkrétní služby • podávají stížností, požadavky a přání (viz standard č. 16) • dotazníkovou formou spokojenosti mají možnost vyjádřit své pocity, očekávání a potřeby, které vznikly v souvislosti s ubytováním a bydlením v DTB.

117

Příloha č. 13 – Registrace sociální služby – Výpis z registru poskytovatelů sociálních služeb Azylové domy (3280092) Zařízení a poskytovatel Název poskytovatele: Centrum sociálních služeb Praha Státní příslušnost: CZ IČ: 70878277 DIČ: Adresa poskytovatele: Chelčického 842/39, Praha 3-Žižkov, 130 00 Praha 3 -------------------------------------------------------------------------------Název zařízení: Centrum sociálních služeb Praha – Dům tréninkového bydlení Vedoucí zařízení: Mgr. Václav Lintymer Adresa zařízení: Šromova 862/3, Praha 14-Černý Most, 198 00 Praha 98 Poskytována: od 1.1.2007 Cílová skupina klientů: děti a mládež ve věku od 6 do 26 let ohrožené společensky nežádoucími jevy oběti domácího násilí osoby do 26 let věku opouštějící školská zařízení pro výkon ústavní péče osoby žijící v sociálně vyloučených komunitách osoby, které vedou rizikový způsob života nebo jsou tímto způsobem života ohroženy rodiny s dítětem/dětmi etnické menšiny Věková kategorie klientů: mladí dospělí (19 – 26 let) dospělí (27 – 64 let) -------------------------------------------------------------------------------Kapacita pobytové formy poskytování: počet klientů – 105 počet lůžek – 115 Pracovní doba pobytové formy poskytování: poskytuje nepřetržitě -------------------------------------------------------------------------------Kontakty telefon: 281 914 376 e-mail: [email protected]

118