PRIMÁRNÍ PODNIKOVÉ ČINNOSTI ZÁSOBOVÁNÍ A LOGISTIKA

PRIMÁRNÍ PODNIKOVÉ ČINNOSTI ZÁSOBOVÁNÍ A LOGISTIKA ZÁSOBOVÁNÍ  činnost podniku, při níž si podnik zajišťuje potřebné suroviny a materiál v požadovaném množství, kvalitě, druzích, ve stanovené době a ve výhodných cenách. Do zásobovací činnosti patří:  zjišťování potřeby materiálu a volba dodavatele,  jednání s dodavateli, uzavírání kupních smluv,  zajišťování dodávek, příjem materiálu na sklad, kontrola materiálu,  skladování materiálu a výdej do spotřeby. Zásobovací činnost • zajišťuje zásobovací útvar a marketingový útvar, • marketingový útvar se zabývá průzkumem trhu materiálů a surovin a na základě získaných poznatků ovlivňuje hlavní činnost podniku - uspokojení potřeb zákazníků, • při nákupním průzkumu potřeb sleduje marketingový útvar stav a vývoj trhu surovin a materiálu, ceny, dodací lhůty, spolehlivost dodavatelů, dodací a přepravní podmínky. Dodavatelé se hodnotí podle: • kvality dodávaného materiálu, • ceny, • spolehlivosti dodávek, • ochoty ke spolupráci při stanovení velikosti dodávek, • dobu, kdy se dodávky uskutečňují. Pohyb materiálu v podniku nazýváme materiálový tok • začíná převzetím materiálu od dodavatele, následuje kontrola podle přepravního dokladu nebo dodacího listu, kontroluje se počet obalů a jejich neporušenosti - odběr materiálu, • při odběru je třeba vykonat důkladnou kontrolu po stránce kvantitativní a po stránce kvalitativní – vstupní kontrola, • podle potřeby a podle povahy materiálu se kontroluje buď celá zásilka, nebo jen vzorek zásilky.

Materiálový tok dodavatel -----> odběr mat. -----> přejímka mat. ------> skladování -----> výdej Informační tok faktura, dodací list -----> příjemka -----> skladní karta -----> výdejka

Skladování • představuje činnosti, při nichž se hmotné statky soustřeďují na určitém místě a ve stanoveném množství a připravují se pro další činnosti: - výdej do spotřeby u materiálových zásob, - další zpracování u nedokončené výroby a polotovarů vlastní výroby, - prodej u výrobků. Sklady: • Otevřené - ohrazený prostor, zboží, které nepodléhá vlivům vnějších činitelů. • Polootevřené, nepolokryté - přístřešek, zboží, kterému nevadí snížena teplota, vlhkost. • Uzavřené nebo kryté – budovy, haly, chrání před změnami teplot, vlhkosti, podmínky se dají regulovat. • Speciální – ke skladování 1 typu zboží.

Struktura materiálových zásob:  suroviny a základní materiál,  pomocný materiál – na výrobě se podílí nepřímo, dodává výrobku určité vlastnosti, vzhled, zabezpečuje výrobní i nevýrobní procesy,  součástky a polotovary,  palivo a pohonné hmoty,  obaly,  drobné a krátkodobé předměty – předměty, které se postupně opotřebovávají, slouží méně než 1 rok,  speciální nástroje a přípravky – určeny k použití na určité zakázce při sériové nebo hromadné výrobě, umožňují zrychlit a zjednodušit výrobu,  zboží – předměty, které se v hotové podobě nakupují a beze změny prodávají jinému spotřebiteli.

LOGISTIKA - (LOGOS = slovo, řeč, rozum, počítání → původ v řečtině) 



organizace, plánování, řízení a výkon toků zboží, vývojem a nákupem počínaje, výrobou a distribucí podle objednávky finálního zákazníka konče tak, aby byly splněny požadavky trhu při minimálních nákladech a minimálních kapitálových výdajích (investicích), logistika se zabývá řízením toku materiálu a informací.

Logistika se musí postarat:  o správné zboží, ve správné kvalitě, u správného zákazníka, ve správném množství, na správném místě, ve správném okamžiku, za správnou cenu.

Dělení Logistiky: makrologistika mikrologistika (podniková logistika): logistický podnik   

logistika zásobování vnitropodniková logistika distribuce

Makrologistika se zabývá tokem materiálu finální produkce, kterou vyrábí velké nadnárodní společnosti a to jejich maximálním možném rozsahu. Mikrologistika (podniková logistika) se zabývá logistickými řetězci "uvnitř" průmyslového závodu nebo mezi závody v rámci jednoho podniku. Logistický podnik zásobování / odbyt o poskytuje logistické služby, realizuje propojení mezi dodavatelem a zákazníkem, o organizace, která nevyrábí ani neprodává (externí dodavatel logistických služeb), o stará se o vstupní a výstupní kontrolu, balí, uskladňuje, dopravuje a expeduje.

Metody řízení zásob A – dodávky jsou v pevných dodávkových cyklech. B – pokud zásoba klesne na skladový limit, objednává se. C – zásobování je operativní, vždy když se něco potřebuje. Moderní přístupy k řízení zásob - JUST-IN-TIME (JIT)  počátky v Japonsku, takový systém, který umožňuje, aby odběratel nemusel udržovat prakticky žádnou zásobu, díly či materiál je dodávaný přímo do výroby (nevyužívá se přitom skladů),  dodávají se malá množství v co možná nejpozdějším termínu, dodávky jsou velmi časté, třeba i několikrát denně,  články v logistickém řetězci (např. dodavatelé, doprava, montáž,…) na sebe navazují jen s minimální pojistnou zásobou času a množství dodávky. Základní charakteristika JIT  vyrábět požadované výrobky v požadovaném množství, jakosti, ceně a času,  změna v rámci celého podniku. Pozitivní efekty zavedení JIT  snížení výrobních zásob a zásob hotových výrobků,  snížení množství odpadu a úspora výrobních a skladových ploch,  zkrácení doby potřebné na manipulaci a přepravu. Negativní efekty zavedení JIT  nárůst rozsahu přepravy stále menších zásilek stále větším počtem nákladních automobilů,  přispívá k zácpám na silnicích a dálnicích, poškozuje životní prostředí.

VÝROBNÍ ČINNOST -

přeměna výrobních faktorů tzv. vstupů (inputů) ve výrobky tzv. výstupy (outputů), cílem výroby je uspokojovat reálné potřeby obyvatelstva.

Výrobní faktory – práce, půda, kapitál. Trvalé uspokojování našich potřeb je jedině možné za předpokladu neustálého procesu obnovy neboli reprodukce výroby, rozdělování a směny. • Prostá reprodukce – opakování výroby na úrovni předchozího období • Rozšířená reprodukce – růst výroby materiálových statků • Zúžená reprodukce – pokles výroby materiálových statků STRUKTURA VÝROBY • hlavní výroba (její výrobky tvoří hlavní náplň výroby podniku), • vedlejší výroba (výroba polotovarů, náhradních dílů), • doplňkovou výrobu (využití a zpracování odpadu z hlavní a vedlejší výroby, využití volné kapacity), • přidruženou výrobu (obvykle se od předcházejících liší charakterem), • pomocné procesy (údržba strojů a budov), • obslužné procesy (skladování, doprava, balení, kontrola). TYPY VÝROBY • Kusová – velké množství druhů v malém množství, opakovanost žádná nebo malá v časových nepravidelných odstupech, vysoké nároky na přípravu výroby, vysoká kvalifikace pracovníků, nejvyšší náklady na výroby, převažuje ruční, malý počet výrobků (šaty na míru…). • Sériová – méně druhů, ale ve větším počtu, jednorázové náklady na přípravu výroby, víceúčelové specializované stroje (ledničky, nábytek, auta, textil). • Hromadná – počet druhů je malý, ale ve velkém množství, vhodná pro výrobní linky, jednoúčelové výkonné stroje, pracovníci málo kvalifikovaní, nejnižší výrobní náklady (šrouby, ložiska, žárovky). ORGANIZACE VÝROBY: Technologické uspořádání – spočívá v seskupování stejných či podobných strojů (dílna s šicími stroji…), používá se u kusové a sériové výroby. • Výhody: dobře se organizuje práce, snazší údržba, jednoduše se řeší nepřítomnost pracovníka nebo porucha stroje. • Nevýhody: je horší přehled o rozpracované výrobě a výrobní proces je dlouhý vzhledem k přesunům rozpracované výroby mezi dílnami. Předmětné uspořádání – seskupování různorodých strojů podle technologického postupu dané výroby (stříhací stroj – šicí stroj – žehlící pult – balící pult). Hromadná a sériová výroba.

• •

Výhody: výrobek se zpracovává v jedné dílně od začátku do konce, nižší náklady na přepravu v rámci podniku. Nevýhody: těžko se mění výrobní program, těžko se organizuje práce, zejména při absenci pracovníka nebo poruchy stroje, potom vznikají prostoje.

VÝROBNÍ PROCES • lidská činnosti při, které člověk přetváří přírodu, její předměty a síly na statky a služby (materiál => výrobek) • obvykle probíhá v etapách, např. ve strojírenství – předvýrobní etapa (vývoj, konstrukční a technologická příprava výrobků, zajištění materiálů, přípravků atd.), výrobní etapa a odbytová etapa ČLENĚNÍ VÝROBNÍHO PROCESU • Procesy pracovní Ruční – působí fyzické síly pracovníka pomocí nářadí Strojně ruční – působení dlouhodobého majetku je spojeno s fyzickou silou pracovníka pomocí strojů Strojní – probíhají za pomoci strojů na vyšší technické úrovni, fyzická síla se nezapojuje • Procesy nepracovní Automatické – bez přítomnosti člověka, ale člověk je připravuje Přírodní – člověk se jich nezúčastňuje, jde o fyzikální, chemické a biologické činnosti DRUHY VÝROBNÍCH PROCESŮ: • těžební proces • stavební proces • tovární výrobní proces • pěstitelský (chovatelský) výrobní proces • dopravní proces

•

•

UKAZATELÉ VÝROBY Naturální ukazatele objemu produkce - objem produkce je vyjádřen množstvím vyrobených výrobků v naturálních (fyzických) jednotkách, - dobře vystihuje množství užitných hodnot, avšak jejich použití závisí na stejnorodosti produkce a většinou nepostihuje otázku její kvality a užitečnosti. Hodnotové ukazatele objemu produkce - hrubá výroba - ukazatel celkového výsledku podnikové činnosti, zahrnuje hodnotu realizované produkce a hmotný investiční majetek vyrobený v podniku a určený pro vlastní spotřebu, - čistá výroba - ukazatel vlastní zásluhy podniku při vytváření nových hodnot, je to celkový výsledek podnikové činnosti očištěný od všeho, čím k němu přispěli zvenku dodavatelé surovin, energie a různých služeb, ve výkazu zisku a ztrát (výsledovce) najdeme čistou výrobu pod názvem přidaná hodnota.

ODBYTOVÁ (PRODEJNÍ) ČINNOST 

souhrn činností, jejichž smyslem je uplatnění produktu na trhu a jeho dodání k odběrateli.

ODBYTOVÉ ČINNOSTI ZAHRNUJÍ:  marketingové činnosti - výzkum trhu, podpora prodeje výrobků, určování odbytových cest,  plánování odbytu - bilance odbytu, norma zásob odbytu,  operativní odbytové činnosti - styk s odběrateli (nabídka zboží, uzavírání smluv, vyřizování reklamací),  skladování výrobků,  expedici a fakturaci,  zajišťování obchodně technických služeb,  evidenci a hodnocení odbytu.  Výzkum trhu - hlubší a dlouhodobější zkoumání trhu  zabezpečuje informace o  vybraných produktech (prodej) a situaci na trhu (potřeby, poptávka, ceny, objem prodeje, odbytové cesty, podpora prodeje, konkurence),  činí závěry o budoucím vývoji trhu v hledaných oblastech (vytvoříme předpoklady pro předvídání budoucího vývoje trhu).  Průzkum trhu - krátkodobé zjištění okamžitého stavu na trhu. METODY VÝZKUMU: Od stolu - informace jsou běžně k dispozici; stačí je utřídit, zpracovat a vyhodnotit. V terénu - zaměřuje se na: zákazníky - jejich chování, motivy, přání a zvykloti , poptávku - tu ovlivňuje: cena výrobku, důchody…, konkurenci - jak pracuje/prodává, její ceny apod., zboží - užitné vlastnosti, vnější vzhled, kvalita. PODPORA PRODEJE  Reklama - forma placené činnosti; má za úkol upoutat pozornost, získat zájem (přesvědčit o užitečnosti), vytvořit přání koupit si výrobek a přimět k nákupu. Osobní nabídka zboží - přímé a účinné působení na zákazníky - slevy, soutěže, bezplatné vzorky, pořádání veletrhů a výstav.  Publicita (public relations) - nepřímá forma; slaďování politiky podniku s veřejnými zájmy (sponzoring apod.), věrohodnější a účinnější.

URČENÍ ODBYTOVÝCH CEST Odbytová cesta - cesta, kterou se zboží dostane ke spotřebiteli, volba záleží na charakteru výrobku, finanční schopnosti výrobce apod.  Přímý odbyt – přímo od výrobce ke spotřebiteli  Nepřímý odbyt - přes zprostředkovatele (maloobchod, velkoobchod, obchodní zástupce) JEDNÁNÍ S ODBĚRATELI:  individuální,  veletrhy a výstavy,  burzy,  dražby (aukce).