Prezentaci vytvořila: Eva Boucníková

Prezentaci vytvořila: Eva Boucníková

Co je to krajina? ¾„Krajina je část zemského povrchu s charakteristickým reliéfem, tvořená souborem funkčně propojených ekosystémů s civilizačními prvky“. (Zákon 114/1992 Sb., § 3) ¾„Krajina je skutečné místo setkání přírody a představ“. (Tress and Tress, 2001) ¾„Krajina je území o řádové rozloze čtverečních kilometrů složené z ekosystémů, které se navzájem ovlivňují.“ (Míchal, 1994) ¾„Krajina je ekologicky heterogenní území složené ze specifické sestavy ekosystémů, které jsou ve vzájemné interakci, které se zde podobným způsobem opakují a navzájem navazují“. (Míchal, 1994)

Jaké jsou nároky na krajinu?

1938 – „1953“

1976

1968

1984

Zemědelství udává tvář české venkovské kulturní krajině Vývoj výměry zemědělské půdy a orné půdy k 31.12. 2001 1989 1997 1998 1999 2000 2001

Zemědělská půda Orná půda Zornění (%) Půda v klidu

4296 4280 4284 4284 4284 4284 1989

3232 3091 3101 3096 3082 3075 75,2 3

72,2 2

72,3 9

72,3 0

72,0 1

71,8 9

-

56,3

50,6

58,3

70,8

112, 8

1997

Zemědělská půda

1998

1999

Orná půda

2000

2001

Půda v klidu

(Zpráva o stavu zemědělství 2001)

‰ Fragmentace a destrukce přirozených stanovišť některých druhů rostlin a živočichů, ‰ Ztráta biodiverzity ‰ Znečištění povrchových i podzemních vod, ‰ Změny hydrologických režimů, ‰ Půdní a větrná eroze, ‰ Ztráta kulturního dědictví a další ‰ Opouštění půdy a krajiny = marginalizace

Co budoucí vývoj? • Pokračování v dosavadní praxi ekonomicky motivovaných přístupů ke krajině • Obnova historických krajin • Nové prostorové uspořádání narušené kulturní krajiny Esteticko-kulturní hlediska krajinná identita a integrita

Ekologická hlediska

Ekonomická hlediska

(Fanta 2001b)

Multifunkční kulturní krajina: Přírodní faktory Podnebí Terén

Půda

Krajina přírodní

Vegetace

Kulturní faktory Technika Ekonomika

Systém využívání krajiny

Krajina kulturní

Vzdělání Plánování

(Jongman 2002)

Multifunkční kulturní krajina: Esteticko-kulturní hlediska Hranice krajinné identity a integrity Ekologická hlediska

Ekonomická hlediska (Fanta 2001b)

Multifunkční kulturní krajina: Využívání půdy

Kulturní aspekt

Ekologická diverzita krajiny Biologický aspekt Biologická Diverzita

_ +

Ekologický aspekt _ +

Heterogenita + (Naveh 2001)

Krajina 5 rozměrů: krajina s prostorovou entitou krajina s duchovní entitou krajina s časovým rozměrem krajina jako spojení přírody a kultury krajina jako komplexní systém Tress 2001

Evropská úmluva o krajině Předmětem zájmu je v úmluvě celá krajina tj. oblasti nejen venkovské, městské a příměstské, ale i běžné, zachovalé a narušené. Krajina by měla být začleněna do politik územního a urbánního plánování, do kulturních, environmentálních, zemědělských, sociálních a hospodářských politik.

Evropská úmluva o krajině Program Rady Evropy, podepsán v říjnu 2000

• • • • • • • • •

Ochrana a regulace evropské krajiny je prostředkem k zachování kulturní identity Respektování zvláštnosti a rozmanitosti přírody Respektování sociální a institucionální potřeby společnosti Krajina je tvořena kulturními a přírodními aspekty Úmluva musí být flexibilní nástroj s širokými možnostmi aplikace na různé typy krajiny Úmluvu bude možno aplikovat pro všechny typy evropské krajiny, stejně jako venkovské oblasti, městské regiony i oblasti smíšené. Jsou území a krajiny, které můsí být v zájmu pozornosti Evropy jako celku. Nelze oddělit přírodní a kulturní krajinu – krajina jako celek. Podpora ochrana krajiny by měla vycházet z názorů a aktivní podpory lidí, kteří zde žijí – vysvětlování, výchova, podpora médií.

Konkrétní opatření dlouhodobé cílové programy a plány krajinné plánování na místní a regionální úrovni v souladu s potřebami obyvatelstva realizační programy pro chráněná přírodní a kulturní území zvláštní režimy pro krajiny s potřebou specifické ochrany důraz na respektování kritérií kvalit krajiny v procesu EIA začlenění kritérií do odvětvových politik zemědělství, lesnictví, dopravy, regionálního rozvoje a do plánů rozvoje cestovního ruchu a těžby nerostných surovin finanční a daňová politika podpory ochrany krajiny podpora ochrany a tvorby krajiny u vlastníků, nájemců a ostatních uživatelů pozemků vynucený nájem či výkup pozemků

Specifická opatření zvyšování uvědomění obyvatelstva školení a vzdělávání školení specialistů v oblasti oceňování krajiny multidisciplinární školení v oblasti krajinné politiky školní a univerzitní kurzy na všech stupních škol identifikace a hodnocení krajin identifikace krajinné typologie analýza charakteristik, které krajinu transformují zlepšování stavu krajiny naplňování zavedení konkrétních legislativních a metodických nástrojů

Specifická opatření zvyšování uvědomění obyvatelstva školení a vzdělávání školení specialistů v oblasti oceňování krajiny multidisciplinární školení v oblasti krajinné politiky školní a univerzitní kurzy na všech stupních škol identifikace a hodnocení krajin identifikace krajinné typologie analýza charakteristik, které krajinu transformují zlepšování stavu krajiny naplňování zavedení konkrétních legislativních a metodických nástrojů

Definice dle Evropské úmluvy o krajině •

„Krajina" – oblast, jak je vnímána lidmi, jejíž rysy jsou výsledkem společné činnosti přírodních a lidských faktorů.

•

„Krajinná politika" – znamená prostřednictvím kompetentních veřejných institucí vyjádření principů, strategií a pravidel, která dovolují závádění zvláštních opatření zaměřených na ochranu, řízení a plánování krajiny.

•

„Cíl v kvalite krajiny„ - kompetentní veřejné orgány zformulují pro konkrétní krajiny cíle veřejnosti s ohledem na rysy okolní krajiny.

•

„Ochrana krajiny" – ochrana a údržba významných nebo typických rysů krajiny, podepřených její historickou hodnotou odvozenou z jejího přirozeného utváření a/nebo ze zásahů člověka.

•

„Řízení krajiny„ - činnost mající na zřeteliudržitelný rozvoj a zajišťující pravidelné udržování krajiny, řízení a harmonizace změn, které jsou způsobovány sociálními a ekonomickými procesy a procesy spojenými se životním prostředím.

•

„ Plánování krajiny" – do budoucna zaměřená činnost na revitalizaci nebo tvorbu krajiny.

Krajina v systému prostorového plánování

Národní úroveň - hlavní kostra využití prostorových jednotek z pohledu ekologického (1:1 000 000 – 1:200 000) Regionální úroveň plánování - zvážit ekologické a ekonomické dopady na krajinu (1:200 000 - 1:50 000) Lokální úroveň - ekologické, ekonomické a sociální dopady navrhovaných opatření (1:50 000 – 1:10 000)

Plánování v ČR: Měřítko

ekosystémové

administrativní

™

™

Územní platnost

plošná

Krajinné plánování Územní plánování ÚSES Lesní hospodářské plánování Revitalizace vodních toků Plány péče Pozemkové úpravy

™

část / rezort

Plánovací úroveň

národní

regionální

lokální

Krajinné plánování Krajinným plánováním můžeme rozumět plánování trvale udržitelného využívání fyzických, biologických a kulturních zdrojů. Hledá ochranu pro jedinečné a vzácné zdroje, předchází rizikům, limituje využívání surovin, určuje vývoj ve vhodných lokalitách (Fabos 1985 in Ahern 1999). Krajinné plánování se zabývá rozmístěním zdrojů v makro měřítku. Spojuje lidské postoje a cíle s reálnou analýzou krajinných rysů, procesů a systémů. Krajinné plánování se liší od plánování územního zvláště prostřednictvím kladení důrazu na krajinné zdroje a vlastnosti životního prostředí jako základní určující činitele pro rozhodování (Cook, Van Lier, 1994) . Krajinné plánování je činnost, která podporuje rozumné a trvale udržitelné využívání přírodních surovin, předchází rizikům a řídí procesy krajinných změn. Určuje kapacitu a limity využívání přírodních zdrojů a následky změn (Ahern 1999).

Krajinné plánování by celkově mělo být opřeno o integrovaný, interdisciplinární a transdisciplinární přístup právě díky různým přáním a cílům všech zainteresovaných uživatelů krajiny, jejichž nároky na krajinu jsou podmíněny sociálními, ekonomickými, kulturními podmínkami a podmínkami životního prostředí (Van Mansfeld 2003).

Charakteristiky krajinného plánování: 1. 2. 3. 4. 5.

krajina je chápána jako veřejný prostor s obecně prospěšnými funkcemi integrace topologického a chorologického přístupu ke krajině na území je pohlíženo v širších souvislostech – dostatečně velké měřítko je zohledněna dynamika krajiny a dlouhodobý časový horizont integrovaný přístup - interdisciplinární a transdisciplinární

Cíle a smysl krajinného plánování: 1. 2. 3.

Ochrana a tvorba volné krajiny, Vnímání krajiny z mnoha úhlů, které mohou být děleny na sociální, ekologické, estetické, kulturní a ekonomické, Pro vytváření dobrého okolního prostředí má význam uspořádání a sestavování následujících čtyř prvků: • • • •

4.

reliéfu zemského povrchu vody vegetace prostorových struktur

Aby mělo krajinné plánování smysl, je třeba znát minulost, porozumět současnosti a mít vizi budoucnosti.

Úkoly krajinného plánování:

(Nepomucký, Salašová 1996)

a) b) c) d) e) f)

stanovení limitů a potenciálů krajiny z hlediska jejího využívání člověkem, stanovení zásad prostorové organizace krajiny na základě vlastností její struktury a potenciálů, komplexní řešení funkčního využívání krajiny v souladu s rozvojem lidské společnosti, určení věcné a časové koordinace činností, které ovlivňují rozvoj krajinného prostoru, vytváření autoritativních podkladů pro ostatní plánovací činnosti, které se uplatňují v koordinaci územního plánování, vymezuje základní směry výhledového rozvoje krajiny, stanoví územní diferenciaci krajiny,

Úkoly krajinného plánování:

(Nepomucký, Salašová 1996)

g) h) i)

j)

na základě územní diferenciace řeší a navrhuje její optimální využívání – vypracovává funkční diferenciaci krajiny, na základě prostorové a funkční diferenciace řeší optimální spořádání krajiny, určuje rozvržení a rozsah ploch pro určité využití a stanoví jejich organizaci, vymezuje území, které z hlediska přírodních nebo kulturně-historických kvalit vyžadují zvláštní ochranu, stanoví ochranná pásma a navrhuje způsoby ochrany a využití, vymezuje území narušená přírodními pochody nebo antropickou činností a navrhuje nutné asanační a rekultivační zásahy,

Úkoly krajinného plánování:

(Nepomucký, Salašová 1996)

k)

eviduje a vyhodnocuje rozmístění soustředěné výstavby v územní z hlediska jejího vlivu na krajinu a životní prostředí, l) navrhuje zachování a ochranu obnovitelných a neobnovitelných přírodních zdrojů prostředky věcné a časové regulace jejich využití, m) řeší zvyšování úrovně obyvatelstva státu, v ohledu na ochranu a tvorbu životního prostředí v regionálním, případě globálním rozsahu. n) zohledňuje kvalitu života společnosti k)

pracuje s dlouhodobou koncepcí vývoje a využívání území/krajinného prostoru

Abiotické prostředí

Biotické prostředí

Kulturní prostředí

Ekonomické prostředí

Cíle & hodnocení

Cíle & hodnocení

Cíle & hodnocení

Cíle & hodnocení

Definování kladů a záporů prostorové struktury Rozložení prostorových konfliktů Zvolení strategie plánování (ÚTOČNÁ, OBRANNÁ, OCHRANNÁ, PŘIZPŮSOBIVÁ)

Scénářová studie 1

Scénářová studie 2

Scénářová studie 3

Vyhodnocení alternativních scénářů

KRAJINNÝ PLÁN

Opakující se proces hodnocení a určení cílů

Interdisciplinární přístup a zapojení veřejnosti

Předmět a cíl krajinného plánu

Přizpůsobený management (implementace, management, monitoring, vzdělání)

(Ahern 1999)

Přístup zhora - dolů

Státní úroveň ƒ zákony ƒ politický vývoj ƒ strategie péče o krajinu (typologie) Regionální úroveň ƒlegislativa ƒrozvoj kraje Lokální úroveň ƒStanovištní podmínky ƒVyužití území ƒSocio-ekonomický rozvoj ƒZájem místních uživatelů krajiny

Možné vize krajiny Scénářová studie

Scénářová studie

Scénářová studie

Scénářová studie Přístup zespoda - nahoru

Abiotické prostředí Půda

Půdní typy BPEJ Analýza živin v půdě.

Pro výpočet náchylnosti zemědělských půd k erozi – návrh vhodného obhospodařování, popř. protierozních opatření. Upřesnění úrodnosti půd a potřeb hnojení. Ohrožení znečištění spodních vod.

Morfologické poměry

Sklonitost terénu Délka svahu Orientace svahu

Pro výpočet náchylnosti zemědělských půd k erozi – návrh vhodného obhospodařování, popř. protierozních opatření.

Klimatické poměry

Převládající směr větrů. Prům. teploty Prům. srážky …

Možnost zabránění erozi. Zvážení potřeby/ nepotřeby závlah.

Hydrologické poměry

Hladina podzemích vod. Čistota vod.

Problematika kvality vody a jejího dostatku.

Biotické prostředí

Vegetace

Potenciální přirozená vegetace Současný stav vegetace Výskyt chráněných druhů (zoo i fyto)

Pro návrh nové ekologické struktury území. Zachování popř. návrh na revitalizaci stanoviště. Návrh managementu.

Biotopy

Hodnocení struktury a funkce

Pro návrh nové ekologické struktury území.

Krajinná struktura

Lesy, rozptýlená zeleň, orná půda, sady, zahrady, pastviny, louky, rybníky, vodní plochy, zastavěné plochy, vinice

Výpočet koeficientu ekologické stability území. Pro návrh nové ekologické struktury území.

Zemědělská výroba

Pěstované plodiny Osevní postupy

Pro výpočet náchylnosti zemědělských půd k erozi.

Kulturní prostředí Krajinný ráz

Lokality ochrany krajinného rázu.

Historické prvky v krajině

Ochrana historických památek. Archeologické lokality

Chráněná území, VKP

Ochrana přírodovědecky či esteticky významných území.

Cestní síť Využití území

Historický vývoj Současné využití

Zvážení možnosti obnovy či ochrana historické struktury. Výchozí bod pro návrh budoucí struktury krajiny.

Uživatelé krajiny

Uživatelé půdy, Vlastníci půdy

Zapojení veřejnosti do plánování.

Demografické složení obyvatel

Věk, struktura, nezaměstnanost ...

Turistika

Možnosti pro místní Zlepšení atraktivnosti území pro / příchozí obyvatele obyvatele. (Kam chodit na procházky?)

Rozvoj obcí

Nárok na prostor

Pro budoucí návrh změn ve využívání území a struktury krajiny.

Abiotické prostředí

Biotické prostředí

Kulturní prostředí

Ekonomické prostředí

Cíle & hodnocení

Cíle & hodnocení

Cíle & hodnocení

Cíle & hodnocení

Definování kladů a záporů prostorové struktury Rozložení prostorových konfliktů Zvolení strategie plánování (ÚTOČNÁ, OBRANNÁ, OCHRANNÁ, PŘIZPŮSOBIVÁ)

Scénářová studie 1

Scénářová studie 2

Scénářová studie 3

Vyhodnocení alternativních scénářů

KRAJINNÝ PLÁN

Opakující se proces hodnocení a určení cílů

Interdisciplinární přístup a zapojení veřejnosti

Předmět a cíl krajinného plánu

Přizpůsobený management (implementace, management, monitoring, vzdělání)

(Ahern 1999)

Scénářové studie - možný vývoj a využití krajiny s respektem regionálních, státních a EU politik

Scénářová studie by měla být chápána jako „obraz (představa) budoucnosti nebo možných budoucností, který není její předpovědí, ale ukazuje jak by se mohla budoucnost odvíjet, kdyby ...“ (Nakicenocic et al., 2000 cit op. Alcamo, 2001)

Průmysl

Rekreace a turistika

Rozvoj sídla

Ochrana přírody a krajiny

(Tress, Tress 2003)

(Antrop, 2005)

Literatura: •

• • • • • • • • •

Ahern , J., 1999. Spatial concepts, planning strategies and future scenarios: a framework method for integrating landscape ecology and landscape planning. Chapter 10 In J. Klopatek, R. Gardners, eds. Landscape ecological analysis: Issues and applications, New York: Springer – Verlag, 1999, 175 – 201. Alcamo, J., 2001. Scenarios as tools for international environmental assessments. European Environment Agency, Environmental issue report No. 24 Antrop, M., 2005. Why landscapes of the past are important for the future. Landscape and Urban lanning. 70 (1-2), 21-34. Cook, E.A., Van Lier, H.N., 1994. Landscape planning and ecological networks. 1 th. ed., vol. 1., Amsterdam: Elsevier science B.V. Dutch ministry of Agriculture, 1990. National Ecological Network of the Netherlands. Fanta, J. Česká krajina v evropských souvislostech. Veronica – časopis ochránců přírody, 2001b, roč. 15, č.5, s. 18-19 Jongman, R.H.G., 2002. Homogenisation and fragmentation of the European landscape: ecological consequences and solutions. Landscape and Urban Planning, 58 (2-4), 15, 211-221. Klijn, F., 1997. A hierarchical approach to ecosystems and its implications for ecological land classification. 1th. ed., Leiden: Proefschrift, Rijksuniversiteit Leiden. Míchal, I. Ekologická stabilita. 2. vyd. Brno: Veronica, ekologické středisko ČSOP, 1994. 276s. ISBN 80-85368-22-6. Miklos, L. 1989. The general ecological model of the Slovac Socialist Republic – Metodology and contents. Landscape ekology, 3/1, 43 – 51.

Literatura: • • • • •

• •

• •

Naveh, Z., 2001.Ten majo premises for a holistic conception of multifunctional landscapes. Landscape and Urban Planning, 57, 269-284 Nepomucký, P., Salašová, A., 1996. Krajinné plánování.Ostrava: Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, 1996. Rada Evropy, 2000. Evropská úmluva o krajině. Florence. Ruzicka, M., Miklos, L., 1982: Landscape Ecological Planning (LANDEP) in the Process of Territorial Planning. Ekologia (CSSR), 1 (3), 297 - 312. Tress, B., Tress, G. Bringing Human and Natural Sciemces in Landscape Research.1th ed. In Tress, B., Tress, G. Capitalising on multiplicity: a transdisciplinary systems approach to landscape research. Wageningen: Alterra Green World Research, 2001. p. 143-157 Tress, B., Tress, G., 2003. Scenario visualisation for participatory landscape planning – a study from Denmark. Landscape and Urban lanning. 64 (3), 161-178. Van Mansfeld, M., 2003. The need for knowledge brokers. In: B. Tress, G. Tress and Van der Valk, A. eds. Interdisciplinary and Transdisciplinary Landscape Studies: Potential and Limitations. Wageningen: Alterra Green World Research, Landscape Centre, 2003, 33-39. Zákon č. 114/ 1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny Zpráva o stavu zemědělství za rok 2001, Praha: Ministerstvo zemědělství, 2002