7. 10. 2009
ZAHÁJEN NOVÝ ŠKOLNÍ ROK
X. ročník
PREVENCE: „NEŽIJ VTEŘINOU 2009“
číslo 3
STUDUJÍCÍ NA POLICEJNÍM OPATŘENÍ „PAPEŽ“
SLOVO REDAKCE
aneb příroda je k nám laskavá
Vážení čtenáři! Skončila doba dovolené. Toto sdělení je stejně lakonické jako skutečnost. Do školy se ze zaslouženého odpočinku vrátili pedagogové i žáci a zaměstnanci školy. Nastoupili noví studující programu ZOP, VOŠ nebo účastníci různých specializovaných kurzů, počínaje kurzem pro pracovníky zařazené do preventivně informačních skupin přes kurzy lektorských dovedností, kurzy pro instruktory služební přípravy, kurzy výpočetní techniky až po kurzy jazykové. K plážím, lesům, horám či památkám se vracíme ve vzpomínkách a už jen o přestávkách. Ze snění nás nemilosrdně vytrhne zvonění. Ale aby přechod k realitě všedního dne nebyl tak nemilosrdný, alespoň příroda je k nám laskavá. Nabízí nám krásné babí léto. Šípky a jeřabiny září svými rubíny, zlatem se zahalí každý strom i keř, plody vystavují na odiv bohatství úrody. Nezapomeňte si užít každého dne. Snadno by mohl zapadnout mezi teskněním po dovolené a navršenými povinnostmi. A to si podzim věru nezaslouží. -za-
ZAHÁJEN ŠKOLNÍ ROK 2009/2010 V pondělí 31. srpna začal ve VPŠ MV v Brně školní rok 2009/2010. K této příležitosti svolal ředitel školy plk. JUDr. Mgr. Jiří Musil shromáždění pedagogických pracovníků. Ve svém projevu přivítal pedagogy po návratu z celoškolské dovolené, poděkoval jim za práci v minulém školním roce a krátce vytýčil úkoly na rok nadcházející. Učitelé mají před sebou výuku v kurzech ZOP, specializačních a jazykových kurzech a také VOŠ. Vzhledem rozsáhlé obměně pedagogického stavu upozornil na častější kontroly a zvýšení hospitační činnosti. Ředitel apeloval na profesionální přístup ke studujícím z hlediska pedagogického i policejního a na závěr popřál všem zúčastněným hodně sil a úspěchů do další práce. -za-
NA VNITRU SE OBJEVIL Na Ministerstvu vnitra v září tohoto roku spatřilo světlo světa první číslo interního časopisu. Jak sama redakční rada uvádí, bude se poctivě pídit po novinkách, zaznamenávat veškeré významné dění ve svém, a tedy i vašem okolí, posbírá důležité a užitečné informace, zkrátka „vyšmíruje“ a jednou za měsíc vám předestře všechno, co by vás mohlo zajímat a co je dobré znát. Využít podnikových časopisů k interní vertikální i horizontální komunikaci není jen módním trendem, ale i efektivním prostředkem posilování firemní kultury. Co je „doma“ nového zajímá všechny a časopis současně plní i funkci neformální kroniky. Existenci zmíněného časopisu nevnímáme jako konkurenci, přestože je určen i vám, našim čtenářům. Naopak. Je pro nás satisfakcí, že je to právě Ministerstvo vnitra, které navazuje na naši desetiletou činnost. Ze zkušeností s vydáváním Zpravodaje VPŠ MV Brně víme, že cesta, na kterou se „šmírákovci“ vydali, je nesnadná, ale stojí za to. Přejeme Šmírákovi i všem jeho tvůrcům jménem redakční rady našeho Zpravodaje pestrý obsah a tvůrčí nápady, pilné dopisovatele i nedočkavé čtenáře. redakce
2
Opravy a údržba v celoškolské dovolené Zatímco většina z nás si v srpnu užívala zaslouženou dovolenou, ve škole (i v Dolní Lhotě) panovalo „opravářsko-údržbářské rušno“. Na období celoškolské dovolené (10.–28. 8.) byly totiž i letos naplánovány akce, které v průběhu roku (při plném obsazení) není možné z nejrůznějších důvodů realizovat. A že oprav a údržeb nebylo vůbec málo, dokazuje následující přehled: kinosál E,F: – oprava prostor a obnova stávajícího zařízení kuchyňky jako velkého jednacího sálu společenské části, tělovýchovný areál: – komplexní oprava specializované učebny, včetně vybavení nábytkem pro výuku spojovací přípravy budova dozorčího školy: – příprava prostoru pro opravu dřevěné konstrukce podlahy v místech poškozených hnilobnými procesy v prostoru sprch a WC, budova A: – oprava povrchů stěn, včetně malby v prostorech hygienických zařízení ubytovacích buněk (sprchy, WC, umývárny) v 5. a 6. patře ubytovny pro studující, střelnice Dolní Lhota: – likvidace plechového zkorodovaného skladu, pokos zelených ploch,
střelnice Brno: – výměna multiflexových desek u záchytných stěn v tunelech „A i B“, včetně odstranění střel uvízlých v záchytu (příprava pro odvoz k recyklaci), – provedení pasportizace slaboproudých rozvodů celého objektu střelnice, areál VPŠ MV v Brně a objekt kuchyňského bloku: – komplexní oprava povrchu komunikace v areálu za blokem ubytoven „E, F“, včetně oprav kanalizačních, silničních vpustí a obrubníků, – oprava rampy u objektu kuchyňského bloku a odstranění příčin zatékání srážkové vody do objektu (následné tvorby plísní), – oprava vzduchotechnického zařízení, včetně části osvětlením v prostoru várny objektu kuchyňského bloku (odstranění následné tvorby plísní), – pokos zelených ploch a údržba zeleně. Ing. František Mikulášek, vedoucí OSM
UMĚT OBHÁJIT SVOJI ODPOVĚĎ Tak jako každá tisková mluvčí pověřená pro styk s médii jsem i já absolvovala tříměsíční specializační kurz pro policisty zařazené v preventivně informačních skupinách a policisty dlouhodobě pověřené poskytováním informací veřejnosti prostřednictvím sdělovacích prostředků. Popravdě jsem ze začátku vůbec netušila, co mě v tomto kurzu čeká a měla jsem takové smíšené pocity. Zároveň jsem se ale těšila, že poznám nové kolegy. A tak jsem vyrazila do Brna. Specializační kurz byl rozdělen do tříměsíčního kombinovaného studia se třemi týdenními soustředěními. První týden jsme se pod dohledem zkušených lektorů z policejního prezidia v čele s plk. Mgr. Davidem Kubalákem a JUDr. Lucií Žárskou seznámili s právními předpisy, interními akty řízení a základními dokumenty rezortu MV. Cílem tohoto bloku bylo, abychom uměli v praxi svou odpověď novinářům obhájit, abychom věděli, co a v jakém rozmezí nám zákony umožňují. Týden uplynul jak voda a my jsme před sebou měli základy mediální komunikace. Když to porovnám, první blok byl v podstatě o tom, co tisková mluvčí říká, druhý blok o tom, jak při tom vypadá. Obě složky jsou totiž pro práci tiskové mluvčí nepostradatelné, neboť jedna bez druhé by netvořily osobnost někoho, kdo reprezentuje Policii ČR navenek. Během tohoto týdne jsme se naučili plno dalších užitečných věcí. Seznámili jsme se základními zásadami televizního a rozhlasového vysílání, se zásadami vydávání novin a časopisů, procvičili jsme si psaní tiskových zpráv a správnou podobu tiskové konference. Neočekávané zkoušky před kamerou na určité téma nám ukázaly, kdo je pohotový a dokáže hbitě reagovat a kdo potřebuje na odpověď více času. Vžili jsme si určité zásady pro vystupování před televizní kamerou přímo v praxi. Návštěvou v Českém rozhlase jsme si pak mohli vyzkoušet, jak zní náš hlas ve stresu a v klidu a jak je praktické číst nahlas. Poslední týden, který jsme absolvovali, se týkal preventivní činnosti u policie. Tehdy ještě bývalá zaměstnankyně Ministerstva vnitra paní Mgr. Michaela Veselá nás naučila základům preventivní práce v rezortu MV. Vysvětlila nám objektivní pojetí metody Community Policing, která je do praxe policie zaváděna čím dál hlouběji, a v neposlední řadě jsme si procvičili tvorbu preventivně informačních materiálů a preventivního projektu. Zkouškou pak pro nás byla organizace a vedení přednášky nebo besedy. Zpestřením tohoto specializačního kurzu byla především pro dívky návštěva vizážistky. Mohu říct, že jsem velmi ráda, že jsem tento kurz absolvovala a získala tak znalosti nutné pro výkon funkce policistky zařazené v preventivně informační skupině. Poznala jsem řadu nových kolegů, s nimiž dodnes udržuji kontakt, a obdržela jsem osvědčení potřebné pro svou práci. Tímto bych chtěla také poděkovat všem, kteří se na přípravě specializačního kurzu podíleli. por. Bc. Andrea Kávová, preventivně informační skupina Sokolov
3
PREVENCE – věc nezajímavá?
Denně slyším v rozhlase a televizi zprávy o motorkářích a vážných následcích jimi způsobených dopravních nehod, příp. jak řidiči motocyklů ohrožují také ostatní účastníky silničního provozu. Tak s tím pojďme něco udělat, řekli jsme si v Blansku. Šli jsme do toho doslova po hlavě. Zamluvili jsme pro akci „Nežij vteřinou 2009“ areál jeskyně Výpustek, připravili program, zapojili do něho (kromě policie) také zdravotnické záchranáře, primáře brněnského traumacentra, ochranáře přírody, kněze, prodejce motocyklů a ochranných pomůcek, profesionální jezdce, Besip a ministerstvo dopravy. Vyrobili jsme plakáty, rozeslali tiskové zprávy, zřídili internetové stránky k akci a sehnali tři billboardy kolem silnice vedoucí od Blanska na Lipůvku, která je motorkáři velmi vyhledávaná a známá jako trasa Údolím Svitavy. V den „D“ se do místa konání akce sjelo přes dvě stě motocyklů! Bylo až neuvěřitelné vidět tyto (povětšinou) chlapy, jak se učí snímat helmu a dávat první pomoc při simulované dopravní nehodě, jak se zájmem sledují ve stanu prezentaci dokladující tragické následky dopravních nehod a přihlížejí vystoupení známého mototrialisty Mirka Lisého, který předvedl pár motocyklových triků - jak správně brzdit a zdolávat překážky objížděním. Ti, kteří jsou pro mnohé z nás postrachem silnic, sundali helmy a lámali si hlavy nad otázkami testů ze znalosti silničního provozu. Beze slova stáli nad vraky dvou havarovaných motocyklů a naslouchali kněžím, kteří jim na přání posvětili jejich stroje. S respektem brali do rukou pomůcky chirurgů, které po vážných nehodách jejich účastníkům nahrazují části kostí nebo kloubů. Kdo by však získal na základě předešlých řádků pocit, že jsem měla důvod k oslavě nad vydařenou preventivní akcí, bude překvapen. Nebylo tomu tak. Přestože dostat tolik motorkářů na jedno místo, přesvědčit je, aby si přiznali, že jsou zranitelní a minimálně při cestě domů jeli opatrně, je víc než zázrak, v srdci jsem zůstala zklamaná. Z desítek pozvaných novinářů bylo jen minimum ochotno přijet a přinést veřejnosti zprávu, že někdo dělá něco dobrého. Na místě se dokonce inkognito pohyboval v motorkářském oděvu a na motocyklu kameraman televize Nova. Nic netočil. Teprve později jsme se dozvěděli i důvod jeho přítomnosti na akci - měl být u toho, kdyby na policejní akci někdo havaroval... Prevence je pro média i veřejnost věcí víc než nezajímavou. Bohužel. por. Mgr. Iva Šebková, tisková mluvčí Policie ČR (ÚO Blansko) STUDENTI PÍŠÍ - STUDENTI PÍŠÍ - STUDENTI PÍŠÍ - STUDENTI PÍŠÍ - STUDENTI PÍŠÍ
Návštěva operačního střediska Jednoho slunečného červnového dne opustila skupinka odvážných policistů areál školy a vydala se rázným krokem k operačnímu středisku. Ačkoli toho dne bylo horko vpravdě extrémní (zvláště pro jedince zvyklé na chladnější západočeské klima), naše skupina pod dohledem pracovníků OSČ por. Bc. Filouše a pana Tintěry mířila odhodlaně k cíli své cesty. Na chodbě u schodiště vysoké budovy jsme se snažili tvářit nenápadně, ale zkuste uniknout ostřížímu zraku zaměstnanců, kteří mají pozornost v popisu práce. Neidentifikovanými osobami jsme přestali být ve chvíli, kdy do tmavé chodby vstoupil náš průvodce plk. Mgr. Karel Pospíšil. Hned zkraje nám objasnil, proč stojíme na chodbě, a připojil upozornění, abychom v případě jakékoliv akce zachovali naprostý klid. Dostalo se nám poučení, kterak se v prostorách operačního střediska chovat, a následně jsme byli doslova zahlceni množstvím zajímavostí o tomto pracovišti. Dozvěděli jsme se, jak bylo operační středisko vnímáno dříve i jak se na něj pohlíží dnes. Čím víc informací jsem vstřebávala, tím víc jsem si uvědomovala jeho nepostradatelnost v každodenním životě. Ta tam je doba, kdy synonymem telefonní sítě byly výhradně pevné linky a dopisy se psaly výhradně na papír. V současnosti je telefonní síť velice hustá a provázaná, a tak v drtivé většině případů funguje, jak má. Všichni asi víme, jaké číslo vytočit, když nás někdo přepadne, začne nám hořet záclona v pokoji nebo se zraníme při domácích pracích. V povědomí mnohých je také číslo 112, které lze využít, selžou-li všechny ostatní pokusy dovolat se. Právě operační středisko je místem, kam se v případě nouze dovoláme. Při každém zazvonění telefonu je tu ve střehu hned několik zaměstnanců (tzv. operačních), jejichž úkolem je během několika okamžiků zjistit od volajícího první i poslední. Snad včetně velikosti bot. Samozřejmostí je, že se objeví číslo volajícího a pokud klient hovoří z pevné linky, na obrazovce „vyskočí“ i identifikace volajícího, včetně adresy. U hovorů z mobilních telefonů se dá alespoň přibližně zaměřit místo klienta. Jakmile dojde ke specifikaci problému, na místo události jsou neprodleně vyslány potřebné složky integrovaného záchranného systému. Denně je na operačním středisku přijato až 13 000 oznámení z Brna a okolí, přičemž kapacita se pohybuje okolo 21 000. Celkem neuvěřitelná čísla! Takřka nepostradatelným pomocníkem pracovníků operačního střediska jsou desítky strategicky rozmístěných kamer, které den co den monitorují dění ve městě. Díky kamerám lze třeba zjistit, kudy ujíždí kradené auto nebo jakým směrem se vydal pachatel konkrétní trestné činnosti. Řešení krizových situací není jednoduchý úkol, jak by se nezasvěcenému mohlo zdát. Tato práce není snadná, ale nejen já jsem se mohla na vlastní oči přesvědčit, že ti, kteří ji vykonávají, tak činí s plným vědomím, že o lidských osudech v kritických chvílích spolurozhodují jejich rychlé, ale uvážené reakce. stržm. Petra Davídková 1/F60
4
N Á D R A Ž Í PROLOG Těžko popsat atmosféru brněnského hlavního nádraží okolo desáté hodiny večerní. Všude svítí velké, rvavé, neonové poutače podniků snažících se nalákat zákazníky, osvětlených tramvají ubývá a ubývá, stejně jako procházejících lidí. Odevšad dýchá atmosféra pokleslého velkoměsta; atmosféra krabicového vína, laciných slečen, vášnivých polibků, cinkajících drobných a nočních linek... všudypřítomný nezaměnitelný zápach plísně, moči, zvratků a čínského jídla. Seděla s flaškou rumu na hlavním nádraží. Proč rumu? Proč na hlavním nádraží? Nevím. Chlad hladově útočil na její roztrhané, špinavé silonové punčochy, dobýval se pod tenké, společenské šaty a neúnavně sváděl bitku s teplým, manšestrovým kabátem. Jediné, čeho si nevšímal, byly nedaleko pohozené černé lodičky, jedna s ulomeným podpatkem. Kolemjdoucí si ji se zájmem prohlíželi; někteří s odporem, jiní s lítostí, další s opovržením. Nereagovala na ně. Nezajímali ji. Prohlížejí si mě? Ne. Prohlížejí si jen tvoje tělo. Dál nevidí. A co když přece? Jak by mohli? Co chtějí? Nevím. Ubohý, mlčící, nechápající, studený, slizký dav. Stádo, jdoucí poslušně v řadě, spěchající na porážku, pěkně jeden za druhým, tak, tak. Dav bez očí a uší. Lidé, kterým se přes celou tvář roztahují jen obrovská, rozšklebená ústa. Kam jdou? A proč? Ví to vlastně? Asi ne. A ty to víš? Závidíš jim? Nevím. Třásla se zimou, hnusem, bolestí, studem a ponížením. Lokla si rumu. Chutná ti to? Rum nesnáším, vždyť to víš. Tak proč ho piješ? Nevím. Přemýšlela. Ne o sobě. O těch, co procházeli kolem. Slečna, opravdu velice hezká slečna, štíhlá blondýnka v krátké sukni přiléhavého střihu. Prohlédla si ji. V jejích očích se objevila směsice zvědavosti, odporu a soucitu. Neřekla nic a šla dál.
Zapomene na ubohou existenci po třech minutách chůze, kdy její mozek zaměstná mnohem zajímavější téma. Je ten růžový lak na nehty opravdu průhledný? Další. Velice hezký a sympatický student okolo dvacítky. Delší vlasy, lehký úsměv, sebevědomá chůze. Prohlédl si ji. Přes rty mu proběhl spokojený výraz. Nebyla hezká, ne, to určitě ne; přesto ho však na ní něco přitahovalo. Jakési kouzlo osobnosti, přestože jí ani pořádně nebylo vidět do obličeje. Měl chuť se s ní vyspat. Představoval si, jak svírá její hebké, mladé, štíhlé bílé tělo. Myšlenku nezaplašil, ale neřekl nic a šel dál. Zapomene na ni ještě týž večer, kdy na diskotéce svede jistou dlouhovlasou, dlouhonohou brunetku. A další. Paní ve středních letech, v každé ruce jednu nákupní tašku z Tesca, utahaná z práce. Tělnatá mamina, která musí ještě uvařit večeři, podepsat žákovské knížky a shánět manžela po všech hospodách ve čtvrti. Prohlédla si ji. Okamžitě z ní sálal odpor, nepochopení, hnus, snad i strach, aby takhle neskončila jednou její dcera. Neřekla nic a šla dál. Zapomene na ni za týden. Opije se do němoty, ztříská vlastní děti a výjimečně střízlivého manžela pošle do míst, kam slunce nesvítí. Další. Postarší, již značně prošedivělý, evidentně poněkud podnapilý, zkrátka nepříliš vábný pán. Prohlédl si ji. Líbila se mu, upadl v pokušení ji znásilnit, zabít a její mrtvé tělo hodit do Svratky. Stejně je špinavá dost. Neřekl nic a šel dál. Zapomene na ni za tři týdny. Přestože bude tolik pyšný, že konečně ovládl svoje choutky, prostě napodruhé neodolá. Jeho obětí se stane čtrnáctiletá Julie, moc hodná a milá slečna. Julka se bude vracet domů z první schůzky se svým přítelem, protože bude spěchat, zkrátí si cestu parkem. Domů však už nikdy nedojde. Další. Asi třicetiletý tatínek v dobře padnoucích džínách a značkové kožené bundě, vedoucí za ruku sotva pětiletého chlapečka. Hezkého, blonďatého, roztomilého klučíka. Prohlédli si ji. Pusinka malého děcka se rázem roztáhla do zoufalého výrazu, hošík se rozeřval na celé kolo a svíral tatínkovi ruku, div ji nerozmačkal. Táhl ho vší svou pětiletou silou pryč.
5
Tatínek se na ni podíval se zjevnou nechutí a nenávistí. Zapomenou na ni za dva měsíce, kdy chlapečka přestanou strašit "babou z nádraží." Přijde Mikuláš s čertem a čert vytěsní staré vzpomínky. Sklonila hlavu, zachumlala se do kabátu, jak nejlépe to šlo, a víc si kolemjdoucích nevšímala. Bolí to ještě? Jako otevřená rána, která hnisá. Chceš umřít? Ano. Tak na co čekáš? Nevím. "Princezno," ozvalo se nad ní. Trochu zvedla hlavu. I přes své vlasy zahlédla džíny a tenisky. Nech mě pít, nech mě hnít. Běž pryč. "Princezno," opakoval a dřepl si k ní, "pojď." Odhrnul jí z čela vlasy slepené slzami, hlenem a lakem. Objevil se její uplakaný obličej. Rozkousané, zkrvavené rty, červený, obrovský nos a slzavé oči, silně podmalované černou tužkou. Tedy, spíš BÝVALY pečlivě podmalované, nyní měla barvu rozmazanou po celém obličeji. Nepůjdu. Nemůžu. Nemám sílu. Vzal si flašku rumu a lokl si. Pak dal napít i jí, ale láhev už jí nevrátil. "Pojď, princezno. Půjdeme jinam." Podal jí ruku. Bezvládně mu podala svoji. Beze slova vstala a šli. Kam to jdeme? Nevím. Na tom nezáleží. Myslíš, že na konci tunelu je světlo? Určitě. EPILOG Nezapomene na ni nikdy. Zítra půjde znovu na hlavní nádraží, aby vyzvedl svoji přítelkyni z vlaku. A bude přemýšlet, jak - a jestli vůbec jí říct, že už pro něj není tou jedinou. Stále ji má rád, ano, určitě, je to ten nejlepší a nejhodnější člověk, co zná, ale... zároveň touží být s NÍ. S NÍ z hlavního nádraží. Lenka je moc hodná holka, určitě by to pochopila, ale... strašlivě by jí to ublížilo. Tok jeho myšlenek přeruší kvílivé skřípění brzd. Otočí se a v ten moment bude smeten tmavě modrým Peugeotem 206CC. stržm. Tomáš Novák (2/F61)
Do policejního muzea v pondělí? Ale ANO! Špionážní mikrofotoaparát zamaskovaný v zapalovači, kasařské „nádobíčko“, odborně otevřená nedobytná pokladna, po domácku vyrobený tank (s motory BMW a Tatra 57) zkonstruovaný v 50. letech za účelem překročení státní hranice nebo kufr, v němž byla v r. 1933 nalezena lehká děva Otýlie Vranská. To a ještě mnoho dalšího je k vidění na pražském Karlově. Nedaleko od Nuselského mostu a magistrály se tu v areálu augustiniánského kláštera nachází Muzeum Policie České republiky. Dveře muzea, kterými každoročně projde okolo čtyřiceti tisíc návštěvníků, se otevřely na sportovní den ředitele školy také pro výpravu z naší VPŠ. Díky vstřícnosti ředitelky Marcely Machutové se tak stalo v pondělí (22. června) - speciálně pro nás! Přestože první den v týdnu bývá tradičně zavíracím dnem pro hrady, zámky i muzea. V Muzeu Policie ČR se za dobu existence podařilo nashromáždit neuvěřitelného čtvrt milionu nejrůznějších předmětů (rozměrnější exponáty technického charakteru jsou umístěny v zahradě muzea) a protože zajímavostí je tu víc než dost, snad každý se alespoň na chvíli zastavil, aby detailněji prozkoumal některou z expozic jemu blízkých. Například tu, kde lze krok za krokem sledovat historický vývoj bezpečnostních sborů a složek na našem území od Rakouska-Uherska až po současnost. V muzeu jsme strávili více než dvě hodiny a na zpáteční cestě do Brna bylo o čem vykládat. A kdoví, zda se těm, kteří zrovna nemluvili, hlavou nehonily otázky, jaké děsivé případy a propracované metody budou v Muzeu Policie ČR vystaveny za dalších dvacet let... Pavel Šoba
Exkurze suchá, výklad nikoli Je-li prýgl téměř vypuštěný, potápěči nebudou mít co předvést. Leckoho mohla podobná úvaha od exkurze do celostátního centra výcviku policejních potápěčů na Brněnské přehradě odradit. Jenže mnozí kolegové nepodlehli skepsi. Do autobusu nepochybně nasedli převážně optimisté. Vždyť ne nadarmo se říká, že optimista je ten, kdo nemá dostatek informací... Na přehradě se výpravě z naší školy dostalo přivítání od vedoucího oddělení plk. PhDr. Lubomíra Znojila. „Jeho“ potápěči mají jako jediní v ČR oprávnění k ponorům do stometrové hloubky. Jako jediná v republice je tato elitní policejní jednotka (čítající dvě desítky členů) vybavená speciálními obleky chránícími potápěče při pohybu v kontaminovaných vodách. V náplni práce této specializované jednotky je pátrání po utonulých osobách. Kromě toho tamní potápěči hledají předměty související s trestnou činností, působí (obzvlášť v těžko dostupném terénu) jako záchranáři
integrovaného záchranného systému. V případě potřeby hledají i důležité věci, nad nimiž se uzavřela vodní hladina. A není to úkol nikterak snadný, vždyť hmotnost výstroje, kterou brněnští potápěči používají, dosahuje i 90 kilogramů! Jejich teritoriem je celá Morava, v případě potřeby působí na území celé republiky. Zajímavá instruktáž byla doprovázena ukázkou špičkového vybavení a přestože kvůli nízké hladině přehradní nádrže nebylo možno vidět „reálný“ ponor, vtipný a poutavý výklad koordinátora oddělení kpt. Bc. Petra Blatného ho dozajista vynahradil. Pro zájemce, kteří by toužili rozšířit řady této jednotky, ještě dovětek: na nováčkovském kurzu je zapotřebí pod vodou zaplavat na jeden nádech alespoň 25 metrů! Ostřílení policejní potápěči přitom běžně uplavou i padesát... „Suchá“ exkurze v rámci červnového sportovního dne stála za to a velké poděkování patří všem, kteří se na její realizaci podíleli. -pš-
Ve společnosti si nejsme rovni Společenské pravidlo číslo jedna zní: Ve společnosti si nejsme všichni rovni. Ve společnosti je vždy významnější žena, starší, nadřízený, host, cizinec. Těm všem je věnována ve společnosti patřičná pozornost, jim prokazujeme úctu a dáváme přednost. Společensky významnější osoba podává ruku jako první. Žena, společensky významnější, usedá jako první. A společensky významnější osoba vstoupí do dveří jako první. Společensky významnějším lidem, ženám, starším, nadřízeným či hostům prokazujeme úctu také tím, že jim ve společnosti přenecháváme čestnější místo, a to je vždy po naší pravici. Společenská pravidla mají leckdy svůj původ v potřebě zajistit významnějším osobám pocit bezpečí. To se projevuje při chůzi do schodů a ze schodů, při usazování ve voze, při zasedacím pořádku v kině či divadle, při nastupování do výtahu atd. Tak tedy přednost má vždy žena, starší, nadřízený. Ale co když se setkáme se všemi najednou? Společensky nejméně významná je funkce a pracovní zařazení - nejde-li o vysokou ústavní funkci - protože jsou relativní a pomíjivé. Věk je relativní, ale žena je znak nezpochybnitelný. Někdy není na první pohled patrné, kdo je společensky významnější, pak po tom pátrat nebudeme. Trapné rozmýšlení, komu dát přednost, je horší než rychlé, pohotové a přátelské řešení, byť je jakékoli. redakce
6
Nestalo se mi zatím nic, co by policie musela řešit Petra Bendeho většina z vás zná asi jen z televize či z obálek časopisů. Já ho znal ještě dřív než se stal díky účasti v jedné pěvecké soutěži populární. Vyrůstal kousek od Brna, máme společné kamarády a ledacos o sobě víme. Jistě mi dáte za pravdu, že máte-li v okruhu přátel nějakou známou tvář, ani vám nedojde, že právě ten váš kamarád zajímá i ostatní. Vnímáte ho stále jako někoho, s kým si povídáte o holkách, o práci a vůbec o všem možném. Když jsem se dozvěděl, že ve Zpravodaji bude otištěn pozdrav s autogramem Petra Bendeho, napadlo mě, že by nebylo od věci tohoto vcelku známého a úspěšného zpěváka vyzpovídat. A tak jsem zvedl telefon. Petře, vůbec nevím, jak začít... Ještě jsem žádný rozhovor s celebritou nedělal:-))) (smích) Pomoz mi.:-) Věděl jsem, že si mě budeš dobírat. Dobře víš, že to označení „celebrita“ se mi moc nelíbí. Jsem normální kluk, který má to štěstí, že dělá, co má rád. Hudba je pro mě vším…
To máš pravdu:) Tak se budu těšit na případné shledání a shovívavost. Najezdím ročně zhruba 80 000 km, což je „mazec“. Ale řídím rád. I když někdy spěchám a vše je na minuty, snažím se být obezřetný. Ale potkávám na silnicích i hromady řidičů, kteří zbytečně riskují a ohrožují tak ostatní…
Spousta lidí říká, že jsi stejný jako dřív, jen máš teď víc práce než před pár lety. Jsem rád, že ses nezměnil a nenarostl ti nos jako některým jiným, kteří vydají jednu desku a hned se tváří jako hvězdy šoubyznysu. Tvých desek se prodá víc než dost, máš vyprodané koncerty, stále jsi někde v televizi... Ale když se potkáme, vždy před sebou vidím stejného člověka, který s kapelou hrál před deseti lety na vesnických tancovačkách... V podstatě sis sám odpověděl. Právě proto, že hudbu dělám odmala, baví mě a proto, že za sebou mám toto období, vážím si toho, co je. A proč se taky měnit? Vždyť by to vypadalo komicky. Vyzkoušel jsem si muziku z mnoha směrů. Odehrál jsem tisíce tancovaček jako bubeník, stavěl podia a ozvučovací aparatury, ladil kytary a byl technikem Janka Ledeckého. Bylo to mnohdy těžké, ale vše co se dělo kolem muziky mě zajímalo a bylo pro mne přínosem. S odstupem času jsem rád, že jsem si tím vším prošel a vážím si toho, že můžu skládat svoji muziku, vydávat desky a koncertovat s kapelou. To byl vždycky můj sen…
Obraťme list. Řekni nám co, je u tebe nového. Kdy se chystáš koncertovat znovu v Brně a kdy vyjde nová deska? Zrovna teď na podzim se s kapelou zavřeme do studia a začneme natáčet novou desku, která spatří světlo světa hned po Novém roce. V této chvíli jsme pustili k lidem náš první singl. Je to duet a nazpíval jsem ho s Darou Rolins. Píseň se jmenuje Tráva. Ale nenechte se zmást, píseň má moravské nápěvy a napsal jsem ji společně s písničkářem Pavlem Helanem. Je takovým volným pokračováním mojí skladby z první desky Nad horú svítá. Můžete si ji poslechnout na www.petrbende.cz.
Dělá mi problém držet hovor ve vážné rovině, chtěl jsem dodat, že se neměníš proto, že už jsi dokonalý a proto není co měnit... ale neudělám to!!! (smích) A teď vážně. Co ty a policie? Tak to jsi mě dostal! Takovou otázku jsem asi ještě od žádného novináře nedostal. Jsi první! (smích) No co by... V zásadě asi nic. Což je dobře. Nestalo se mi zatím nic, co by policie musela řešit. Jezdím autem, takže mě samozřejmě občas silniční kontrola potká, ale problémy nemám. Snažím se jezdit slušně a podle předpisů. Tak jsem jednak snad dobrý řidič. To jsem rád, že to říkáš. Tento rozhovor totiž bude číst v naší škole několik set budoucích policistů a je velice pravděpodobné, že některého z nich dříve či později potkáš:-)
7
A co koncert v Brně??? Nedávno jsme hráli v Brně na náměstí Svobody. A tys samozřejmě - jako vždy - chyběl, Michale, tak příště! :)) Teď si dáme v Brně trošku pauzu a vrátíme se sem až na Vánoce… Připravujeme velké vánoční turné a jednou ze zastávek bude i Janáčkovo divadlo (6. 12. 2009). Koncert to ale bude naprosto jiný. Budeme hrát s kapelou akusticky, zazní i koledy a velmi zajímavými hosty budou cimbalová muzika Grajcar z Dolních Bojanovic, třicetičlenný pěvecký sbor a překvapení v podobě velmi vzácného zpěváka, kterého si nechám pro sebe. Tak se těště a přijďte! Nehráli jste v Brně v Janáčkově divadle už i minulý rok? Jasně, ale tys tam opět chyběl:)) Vánoční koncerty jezdíme už třináctým rokem a musím říct, že minulý rok byl koncert v brněnském Janáčkově divadle jeden z nejlepších. Znovu se moc těšíme… Příští rok bude naše policejní škola slavit 35. výročí založení. Mám pro tebe návrh: nechtěl bys při té příležitosti u nás vystoupit? To je teda velmi vzácné pozvání. No, moje odpověď je, že velmi rád. Za prvé se s tebou rád konečně po dlouhé době potkám a za druhé pro budoucí policisty jsem ještě nikdy nehrál, tak mi bude velkou ctí… Tak se budeme těšit! Já taky. Pěkné dny přeje Petr Bende. Michal Diblík
Hlava církve po 12 letech opět v České republice Všechno musí klapnout! V duchu tohoto hesla bylo plánováno policejní opatření PAPEŽ. Ve dnech 26.–28. 9. 2009 přiletěl na oficiální návštěvu České republiky papež Benedikt XVI. Během tří dnů navštívil Prahu, Brno a následně také Starou Boleslav, přičemž jeho pobyt byl samozřejmě spojen s rozsáhlými bezpečnostními opatřeními. Možné problémy se očekávaly jak v dopravě (na uzavřeném osmikilometrovém úseku dálnice D1 parkovalo více než 850 autobusů!), tak v místech konání plánovaných bohoslužeb, kde se předpokládala účast široké veřejnosti především z řad věřících od nás i ze zahraničí. Brno navštívil papež poslední zářijovou neděli a poutníci jej mohli osobně spatřit na letišti v Brně-Tuřanech, kde se shromáždilo 120 tisíc lidí. Z pohledu policie bylo do přímého výkonu služby v době od sobotní 18. do nedělní 18. hodiny nasazeno celkem 250 studujících naší školy ze stávajících běhů základní odborné přípravy. Tito byli dislokováni jak v prostorách letiště, tak na odklonové trase nahrazující uzavřenou dálnici D1. Někteří posilovali centrum Brna. Současně škola zajišťovala nezbytnou spolupráci ve formě poskytnutí ubytovacích prostor a stravování policistům z ochranné služby. Na základě dostupných informací a po prvotním vyhodnocení policejního opatření lze konstatovat, že akce skončila úspěšně, a to i díky disciplinovanosti občanů. Touto cestou děkuji všem zaměstnancům školy, kteří se podíleli na řádném průběhu akce, a nasazeným studujícím za odpovědný přístup k výkonu služby. plk. Mgr. Jiří Chromek
• • • Muži českého feminismu • • • Ve společnosti přetrvává představa feminismu jako spolku žen bojujících proti mužům a jejich nadvládě. Mužfeminista je něco neuvěřitelného, směšného a paradoxního. Stačí však nahlédnout do historie naší země a ukáže se, že je tato představa mylná a že v boji za rovnoprávnost stálo mezi ženami i nemálo mužů. Právě český feminismus (řeč je o první vlně feminismu) je typický angažovaností mužů v ženské otázce. Důvodů je hned několik, ale tím nejzásadnějším je stavění problému nerovnosti žen až na druhé místo, za nerovnost národů. Ženy chtěly nejprve vyřešit problém znovuzrození českého národa a pak teprve přišla na řadu svoboda žen. Na rozdíl od světového byl český feminismus umírněnější. Stejná práva pro ženy a muže a uplatnění žen ve veřejné sféře bylo zásadním požadavkem, ale pro české feministky to neznamenalo zatracení mužů a nenávist vůči druhému pohlaví. I proto se zde angažovalo tolik mužů. A nebyli to jen manželé bojovnic/feministek. Byly to významné osobnosti: František Palacký, Vojtěch Náprstek a T. G. Masaryk. Muži v českém feminismu hráli stejně důležitou roli jako ženy. (Z těch jmenujme třeba Boženu Němcovou, Karolínu Světlou, Marii Palackou-Riegrovou či Elišku Krásnohorskou.) František Palacký stál u zrodu Českého výrobního spolku a Městské dívčí školy, první svého druhu v Rakousku. Bojovník za pokrok a ženskou otázku Vojtěch Náprstek byl velkou osobností českého feminismu a jeho Americký klub dam byl střediskem a symbolem emancipovanosti a vzdělávání českých žen. Pořádal přednášky o rovnoprávnosti, debatní kroužky či veřejné ženské čítárny. Ve vzdělávání a emancipaci žen spatřoval prospěch pro celou společnost. Tomáš Garrigue Masaryk se o ženskou problematiku zajímal od počátku své kariéry a spolu s manželkou Charlottou propagoval rovnoprávnost nejen knihami a odbornými statěmi, ale i veřejně účastí v ženských spolcích. Převzal manželčino příjmení Garrique a podílel se na péči o děti. Masaryk napomohl zanesení článku o rovnosti pohlaví do ústavy, což byl první krok ke skutečné rovnosti žen a mužů v legislativě. První vlna českého feminismu byla zásadní pro určení základních práv a svobod ženy jako občanky a dala vzniknout pozdějším ženských hnutím. Muži stáli po boku ženám a spoluvytvářeli dnešní (snad) rovnoprávnější společnost. Muži-zafeministé tedy existují a jejich role v českém feminismu je nepopiratelná a velmi významná.
8
KNIHOVNA
INFORMUJE
Z nových přírůstků: ► Nesplněné sliby, porušení dohod, nerespektování pra- a legalita je videl... Jak se k tomu stavíte vy? Existuje něco jako pozitivní konflikt? Ne? Kniha ZÁSADNÍ KONFRONTACE si dává nelehký úkol: naučit nás umění konfrontace, efektivní metodě řešení problémů, které se vyskytují v zaměstnání, společenském i osobním životě. Je přehledná, objevná a čtivá: ilustrační příběhy dokreslují hlavní téma pro osvěžení i snazší pochopení. Pánům Pattersonovi, Greenymu, McMillanovi a Switzlerovi bych ráda poděkovala jménem všech, kterým pomohla a kterým pomůže.
► Jiří Maštalka je nejen autorem dlouhé řady textů k problematice zpracování a ochrany informací, je také jedním ze zakladatelů Úřadu pro ochranu osobních údajů, instituce to vážené a respektované. Je nasnadě, že v době elektronických komunikací jsou rizika zpracovávání (i případného zneužití) osobních údajů mnohonásobně vyšší než dřív. O nutném uzákonění a vymezování vůči soukromé sféře jedince se přečasto diskutuje, bezpečnost
probírána ze všech stran. Publikace OSOBNÍ ÚDAJE, PRÁVO A MY se může stát klíčem k pochopení všech aspektů tohoto problému.
► Co se týká beletrie, máme pro vás připravenou opravdovou lahůdku. Follettovy PILÍŘE ZEMĚ a pokračování s názvem NA VĚKY VĚKŮ jsou nejprodávanější knihou světa v roce 2008. V první z nich sledujeme osudy stavitelů katedrály v anglickém městečku Kingsbridge ve 12. století. I druhý rozsáhlý (nelžu, každý díl má poctivých 928 stran) příběh se zde odehrává, jenže o 150 let později, kdy městečko zasáhne rána v podobě černé smrti – obávaného moru, který vyhladí téměř polovinu tehdejší evropské populace. -ik-
Papírový kapesník – vděčná rekvizita
Je ženou mnoha tváří, má jiskru v oku, dokáže zahrát uplakanou i vyděšenou. Když se někdy rozzlobí, je lepší „vzít do zaječích“. Že nevíte, o kom je řeč? Pak dovolte, abych Vám ji představil. Jmenuje se Marie Ambrožová a zná ji každý, kdo má co do činění s tzv. „modelovkami“ (modelovými situacemi). Chcete-li se o ní dozvědět víc, čtěte dál… Dovolil jsem si jí tykat, jsme krajané. ♠ Mohu se zeptat, jak ses dostala k nám do školy? Úplnou náhodou. Hlavně ale díky ochotnickému divadlu, které u nás hraji. Ještě jsem byla na mateřské dovolené, když jsem několikrát dělala figurantku na velkých akcích, které škola pořádala (pozn. redakce: terénní cvičení JAKUB, terénní cvičení IZS BABYKA). Potom jsem dostala nabídku jít pracovat do výuky, na modelovky. ♠ Kde jsi získala průpravu? Jak jsem se již zmínila, tak u nás v divadelním souboru. Naší režisérka mě určitým dovednostem naučila, nebo je u mě objevila. Nemá to s námi lehké, je nás v souboru kolem dvaceti. Všichni se známe a jsme dobří přátelé, takže na zkoušce, když se vidíme jednou za týden, máme si toho hodně co říct. Zkrotit nás je dřina!!!! ♠ Jak se Ti spolupracuje se školním týmem? Bezvadně. Všichni jsou ke mně vstřícní a tolerantní. Nejvíce spolupracuji s oddělením psychologie. Ráda bych využila možnosti a touto cestou jim poděkovala za jejich přístup a podporu. Potkávám se, ale i s ostatními vyučujícími. Především na závěrečných zkouškách ZOP. Za sebe mohu prohlásit, že vzájemná spolupráce je bez problémů. Když jsem i od nich něco potřebovala, ať to byla rada nebo půjčení literatury, nikdy jsem se nesetkala s neochotou. Což oceňuji.
♠ Mohu poprosit o nějakou humornou situaci, kterou jsi zažila při modelových situacích? Modelovky na policejní škole mají vážné a smutné zaměření. Což je celkem pochopitelné. Alespoň u nás v psychologii. Buď je námětem jednání s přepadenou ženou, která vtipem zrovna nesrší, nebo okradenou, které není právě do smíchu. Pro mě jsou asi nejzávažnější a přiznám se, že i nejnepříjemnější situace na téma oznámení špatné zprávy. Když mi někdo 10x za týden oznámí zranění nebo úmrtí, jsem ráda, že je víkend. Ale možná právě proto, že člověk potřebuje odlehčit napětí, jsou některé momenty úsměvné. Např. když při fiktivním oznámení úmrtí manžela mě policista informoval, v souladu s doporučovaným postupem, kam a na koho se mohu obrátit v případě, že bych si ve svém zoufalství nevěděla rady. Ve snaze pomoci mi sdělil: „Váš manžel leží na ulici Tvrdého“. Vlnu pobavení jsem zkrotila rychle následovanou otázku: „Můžu ho vidět? Co mu tam mám donést? Vždyť je to poslední věc, kterou pro něj mohu udělat...“, policista vše korunoval pohotovou odpovědí: „Vezměte mu něco slušivého“. Dodnes jsem vděčná papírovému kapesníku, kterým jsem úsměv zamaskovala. Děkuji za rozhovor. -st-
9
Pololetní úrazovost Za první pololetí letošního roku bylo v naší škole evidováno celkem 82 úrazů: v jednom případě se jednalo o úraz občanského zaměstnance, dvakrát o úrazy policistů stálého stavu a 79 úrazů studujících. V porovnání s 1. pololetím roku 2008 (kdy bylo šetřeno celkem 79 úrazů) je to minimální nárůst o 3 úrazy, z toho jen o 6 úrazů více u studentů školy. Naopak došlo ke snížení úrazů u občanských zaměstnanců, a to ze 4 úrazů na 1 úraz. Občanský zaměstnanec odstonal 23 dní pracovní neschopnosti (částka Úrazovost 2004-2009 (Pozn: v závorce je uvedena tzv. četnost (počet úrazů/počet členů dané skupiny x 100) na odškodnění 2004 2005 2006 2007 2008 2009 činila 8 883 Kč), 1. pol. celý rok 1. pol. celý rok 1. pol. celý rok 1. pol. u dvou služebních policisté 7 3 (4,00) 1 6 (8,11) 2 3 (4,23) 2 3 (4,16) 2 úrazů policistů občané 8 6 (3,24) 5 7 (3,78) 1 1 (0,50) 4 6 (3,30) 1 stálého stavu se studující 97 49 (20,00) 48 91 (24,33) 62 109 (22,89) 73 106 (18,66) 79 jednalo o neschopnost ke službě v délce 17 dní (odškodnění činilo 11 391 Kč). Podrobná zpráva o plnění úkolů na úseku bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a požární ochrany za 1. pololetí roku 2009 je k dispozici na SharePointu. Rudolf Daniel, bezpečnostní referent
Povinnost užití reflexní vesty při opravách vozidel V současné době proklamovaná změna v povinné výbavě motorových vozidel a její dopad na bezpečnost a plynulost silničního provozu přináší otázku, zda příslušní odborníci rozhodli správně. Vyhláška MDS č. 283/2009 Sb. novelizuje nejenom způsob upevnění nákladu na vozidle s využitím koeficientu zrychlení v podélném směru rovnému 1, ale také hlavně upravuje povinnou výbavu motorových vozidel. Jedná se o absenci náhradního kola s pneumatikou, kterou nahrazují prostředky pro bezdemontážní opravu pneumatiky nebo smluvní vztah, na jehož základě bude zajištěna oprava poškozené pneumatiky nepřetržitě na celém území ČR. Toto ustanovení platí pro vozidla do celkové hmotnosti 3 500 kg (kategorie M1, N1), uvedená do provozu před 15. zářím 2009, pouze se souhlasem výrobce nebo která se uvádí na trh jako nová, bez náhradního kola. Tato ustanovení nabyla účinnosti dnem 15. září 2009. Dalším bodem novelizace jsou médii zpochybňované reflexní vesty, které od 1. 1. 2011 jsou přímo nařízené jako povinná výbava všech motorových vozidel. Rozšiřuje se tedy působnost nařízení vlády č. 168/2002 Sb., kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při provozování dopravy dopravními prostředky. V příloze č. 1 se uvádí povinnost užít reflexní vestu při opravách vozidel na pozemních komunikacích v rámci poruch a jejich odstranění. Od roku 2011 bude tedy povinnost mít tuto vestu uloženou v povinné výbavě všech motorových vozidel, motocykly počínaje a zemědělskými traktory konče. Vozidla, jejichž povinná výbava se bude řídit touto novelizací s účinností od 15. září 2009, se vybavují příslušnou lékárničkou, jejíž obsah je uveden v příslušné příloze č. 14, ostatní motorová vozidla před tímto datem jsou jejich majitelé či provozovatelé (vozidla, která jsou předmětem leasingu) povinni od 1. 1. 2011 dovybavit. Součástí upraveného obsahu lékárničky pro motorová vozidla je i vzor letáku o postupu při zvládání dopravní nehody i s příslušnými telefonními čísly záchranné služby, policie, hasičů a tísňového volání. pplk. Ing. Vladimír Šulc, Ph.D.
PAN MILOSLAV ...je zdvořilý, jde či jede se mnou kdykoli a kamkoli chci. Na mé případné chyby upozorňuje vlídně a s taktem hodným gentlemana. Je citlivý a výlety s ním jsou nevšední. Je jedním z mála, kdo ironicky nekomentuje mou problematickou orientaci v mapách. Je mi oporou. Cítím se s ním bezpečně. Ty tam jsou pocity ztracence ve víru světa. Po jeho boku jsem lepší člověk. Dodržuji předepsané rychlosti, do odbočovacích pruhů se řadím včas, respektuji světelné signalizace a nespěchám. Zná vždy nejrychlejší cestu. Někdy se naopak romanticky rozhodnu pro cestu mimo zpoplatněné komunikace. To pak společně brouzdáme vískami a lesy a obdivujeme krásu pozemskou. Jen jednou mě pan Miloslav lehce neurvale nabádal: „Jeďte do pr…“. Několik teček nesymbolizuje vulgaritu. Naopak, to můj přítel nestihl doříct pokyn k odbočení. Ale jak říkám, jen jednou a na začátku naší, dnes již velmi kultivované známosti. Poté, co jsme se oboustranně sblížili, již takové intermezzo nenastalo. Pan Miloslav nic nepotřebuje, nic nespotřebuje, nic nechce. Snad jediné. Být stále se mnou. Možná, že mnozí s vás již takového přítele dávno mají nebo znají. Pro vás ostatní, chcete-li se svěřit do dobrých rukou pana Miloslava či jinak pojmenovaného průvodce navigace GPS, pořiďte si jej. Pro mě to byla láska na první poslech. -za-
10
ZÁŽITKY (vpravdě) NEZAPOMENUTELNÉ -3. Ne vždy stojí za našimi cestovatelskými zážitky delegát zájezdu. Někdy si vystačíme docela sami. Následující historka vás o tom přesvědčí. Na vlastní kůži ji prožil (a Zpravodaji se s ní ochotně svěřil) jeden z účastniků květnového zájezdu FKSP do Maďarska. Jejím cílem není ani v nejmenším odradit vás od učení se cizím jazykům, natož od jejich používání. Způsobů, jak se ztrapnit v očích svých blízkých i širší veřejnosti, je spousta.
PATÁLIE V PANONII aneb kolik řečí znáš… (vyprávění účastníka) Byl to nádherný výlet. Užili jsme krásného počasí, proslulé maďarské pohostinnosti, blahodárného účinku lázeňských pramenů a historických památek, co hrdlo ráčí. Komu by se po tom všem nezachtělo vychutnat výtečnou zmrzlinu v samém srdci Budapešti? Ať se nám ta atmosféra umocní, že ano, a vyfotíme se s kornoutem v ruce a hradem za zády…Tak, tak. A zmrzlinu si poručíme anglicky, jednak to umíme, jednak by nám paní u stánku ty české dvakrát dva kopečky jahodové nemusela rozumět. Jsme světoví, ona i já. Usmíváme se na sebe. Usmívá se i paní u sousedního stánku, když slyší angličtinu. Zapojí se do hovoru: chtěli bychom podepsat petici? Jakou petici, tážu se anglicky, ale s českou (historickou zkušeností danou) obezřetností. To je na podporu hladovějícím africkým dětem, praví paní, jista úspěchem. Ještě neviděla smělce, který by odepřel podporu podvyživeným ubožátkům. Zvlášť nefalšovaného Angličana, že ano. Soucitným mlasknutím (mezinárodním) dávám najevo své silné sociální cítění a chápu se podaného pera. Paní se chápe kasičky. Nerozumím. Podpisem vyjadřujete agreement, vysvětluje paní, souhlas, to dětem samo o sobě nepomůže, tisíc forintů sem, please. Šátrám v kapsách, předem si vědom výsledku. Oh, God. Musím zaplatit účet v hotelu, vysvětluji a rudnu. (Je horko, no.) Dám pět set, dobře? Korzující Maďaři, dychtiví dramatu, se šikují do diváckého půlkruhu. Mé poslední forinty mění majitele. V očích maďarské dámy lze číst: Socko! Obracím se na svou ztichlou souputkyni. Protože jí je nejen na tomto zájezdu, ale už dlouho i životem, v jejích očích čtu dokonale. Stojí v nich tiskacím písmem: Troubo! Není mým úmyslem odradit vás od učení se cizím jazykům, natož od jejich používání. Způsobů, jak se ztrapnit v očích svých blízkých i širší veřejnosti, je spousta. Ale chci se s vámi podělit o know-how, které mi nezištně poskytl kolega, který pro vás můj zážitek pro náš Zpravodaj převyprávěl. Kdykoli se v jeho blízkosti objeví někdo s kasičkou, volá: Sponzoruji hrocha! Už sponzoruji hrocha! Je to rada nejméně za tisíc forintů. (podle vyprávění A. Grolíka zpracovala -ik-)
•••••
To se mi zdá dost rychlý! O třetí srpnové neděli se podařilo o další kus posunout hranice lidských možností. Vzhledem k tomu, že čerpání dovolených bylo tou dobou v plném proudu, zajímalo mě, do jaké míry tuto informaci zachytili kolegové. A předesílám, že jsem v minianketě záměrně vynechal sportumilovné příznivce. Hned první odpověď zněla nadějně: „To myslíš ten rekord v běhu?“ Po radostném přikývnutí následoval ještě dodatek: „To byl nějakej ten Američan, ne?“ Zkusil jsem tedy tentýž dotaz raději na jiné adrese: „To byl nějaký ten na »B«. V novinách psali, že pokud začne skákat do dálky, bude potřebovat delší pískoviště.“ Dál nic. Při třetím pokusu jsem se dozvěděl, že „cosi se teď koná v Německu a na stovce se někdo dostal pod deset. To se mi zdá dost rychlý!“ Protože některé kamínky této mozaiky se při nejlepší vůli nedaly beze zbytku použít, pátral jsem dál: „Ty, tos mě zaskočil, ale mluvili o nějakém Husajnovi. Pletu se?“ Bylo mi čím dál víc jasné, že v končícím létě kolegové a kolegyňky asi mnohem více sledují předpověď počasí, aby nepropásli poslední slunné dny. Nedělal jsem si iluze, že někdo ze sebe vysype zprávu obsahově srovnatelnou se servisem ČTK, ale bez mučení přiznám, že jsem čekal víc. A tak jsem si sám pro sebe připomněl staré moudro »Kdo se moc ptá, moc se dozví« ... Výkon, na který jsem se ptal, je natolik výjimečný, že jsem ho nechtěl přejít bez povšimnutí. Vyčerpávající odpověď na moji otázku mohla mít například tuto podobu: Jamajský sprinter Usain Bolt zaběhl v neděli 16. srpna 2009 na světovém atletickém šampionátu v Berlíně stometrovou trať v novém světovém rekordu 9,58 sec!!! Dámy a pánové, dovolte mi smeknout. Tím spíše, že je to sportovec velmi sympatický, na nic si nehraje a publikum si ho pro jeho šoumenské kousky rychle oblíbilo. Kdoví, zda bych tomuto běžeckému fenoménu ukázal na cílové čáře záda, kdyby mi dal na „stovce“ náskok padesáti metrů... -pš-
11
VOLEJBALOVÁ SPECIFIKA Volejbalový mač při sportovních dnech ředitele školy mívá svá specifika. Nejinak tomu bylo i v zářijovém pokračování této oblíbené akce. Kdo se hodlá postavit pod vysokou síť v naší tělocvičně, měl by mít na paměti určité skutečnosti, k jejichž vyjádření mi na pomoc přispěchala bohatost českého jazyka. Leč, nic naplat - k ideálnímu porozumění je lepší se jednou zúčastnit než si uvedené třikrát přečíst... Ten, kdo není zcela fit, nechť do boje vůbec nenastupuje, může být užitečný jinak. Například tím, že pomůže vysadit na ramena kolegu při napínání sítě. Pak by se však měl raději na lavici fandů posadit. Při zápase je spoluhráčům dovoleno v poli jakkoli si poskočit, soupeři je ovšem zapovězeno u sítě třeba jen trochu vyskočit. K odraženému míči je žádoucí vyrazit jedině v případě, nehrozí-li, že by dotyčný při tom mohl spoluhráče na zem porazit. Nepodaří-li se někomu balón vybrat, musí odvahu pobrat, ostatní hráči si ho totiž mohou dobrat. Jen hazardér se nabídne stav počítat (zvláště je-li na palubovce zastoupeno finanční oddělení). Riskuje, že námitku vznesou všichni a budou vám ohlášené skóre sborově vyčítat. Získali jste pocit, že se na naší škole rodí nový sport? Jeví se vám hra příbuzná volejbalu při sportovních dnech „vošajstlich“? Mohu vás uklidnit, tak tomu není. Všichni sportující (malí i velcí) totiž mají kolektivní výhodu: nejedou na výhru, ale „na pohodu“. P.S. (pro ty, kteří bývají extrémně vtaženi do hry): za stavu 25:23 set končí a už se nepodává... -pš-
Hokejový dres vyměnil za uniformu Těm, kteří sledují dění v nejrychlejší kolektivní hře na tuzemských ledových plochách je to jméno povědomé. Čtyřiatřicetiletý útočník Roman Hlouch (182/90), který s hokejem začínal na Vysočině (v Horácké Slávii Třebíč) může dobře srovnávat. Během své hokejové kariéry totiž zakusil tvrdost obránců nejen v 1. i v 2. lize, ale také v nejvyšší soutěži – extralize. Během své kariéry oblékal dres HS Třebíč, Dukly Jihlava, HC Vítkovice, HC Sparta Praha, HC Havířov Panthers, HC Oceláři Třinec, HK BK Mladá Boleslav, VOKD Poruba, Jestřábi Prostějov a na roční angažmá si „odskočil“ do polské Cracovie Krakov. Už ze samotného výčtu klubů je zřejmé, že v útoku hrálo s Romanem nespočet borců. Dodnes rád vzpomíná na září roku 1999, kdy se mu v době výluky NHL poštěstilo nastoupit v Třebíči v jedné lajně s forwardy Patrikem Eliášem a Brendanem Morrisonem (tč. byli oba hráči New Jersey Devils). Loňskou sezónu dokončoval Roman Hlouch ve druholigovém Prostějově. A přestože stále patří do jejich kádru, na ledě se v dresu prostějovských Jestřábů bude v probíhajícím ročníku objevovat čím dál méně. A nebude to vinou poklesu formy ani kvůli zranění. Roman „jen“ vyměnil hokejový dres za policejní uniformu. K nám do školy nastoupil letos v červnu, a to do třídy 7/F61, kterou má na starosti por. Bc. Pavel Filouš, jenž nás na Romana upozornil. Nezbývá než Romanovi popřát, ať se mu v nových barvách daří alespoň tak dobře jako na ledě. -pš, stZPRAVODAJ - školní bulletin pro účastníky kurzů a pracovníky Vyšší policejní školy MV v Brně. Vedoucí redakční rady Mgr. Zuzana Armutidisová, tel. 543 544 288. Členové redakční rady: PhDr. Božena Vejrostová, Mgr. Jiří Chromek, Mgr. Vladimír Machát, Jarmila Krajčiríková, Mgr. Pavel Šoba a Silvestr Tintěra. Zpravodaj vychází 1x za tři měsíce v nepravidelném rozsahu. Články dopisovatelů nejsou obsahově upravovány a nemusí být v názorové shodě s redakcí, která si vyhrazuje právo příspěvky krátit. Intranet: http://www.spsbr.mv.cz/. Adresa školy: Vyšší policejní škola MV v Brně, P. S. 365, 659 65 Brno. E-mail:
[email protected]. Povoleno rozhodnutím tiskového odboru Magistrátu města Brna. Registrační číslo: R 3/00. Vytiskla reprografická služba materiálního odd. VPŠ MV v Brně vlastním nákladem v počtu 280 výtisků. Uzávěrka tohoto čísla 3. 10. 2009. Zdarma. Uzávěrka příštího čísla 25. 11. 2009
